ZLATA RYBKA KRATOCHVIL

ZLATÁ RYBKA

Miloš Kratochvíl
(6 slok básničky k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Rybáři se často chlubí,
někdy lžou a žvaní.
Já však vážně chytil rybu,
co plní tři přání.

~

"Vládče udic, králi háčků,
vrať mě v říši rybí!
Splním ti za to tři přání.
Chtěj, co se ti líbí!"

~

Jak tak na mě promluvila,
šok mi sevřel hrdlo -
přestože mám spoustu přání,
mlčel jsem jak trdlo.

~

Není totiž vůbec lehké,
jak by se snad zdálo,
vybrat ze všech jen tři přání.
Tři jsou strašně málo,

~

když chci auto, bazén, koně,
loď, hrad, tygra v kleci,
míč, letadlo, perník s medem
a sto dalších věcí.

~

Musím rybu nějak přimět
splnit víc, než řekla!
Jenže než jsem na to přišel,
zlatá rybka lekla...

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Příběh

Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.

Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polituj !

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Poradna

V naší poradně s názvem BÁSEŇ PRO 3.TŘIDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mira.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Báseň pro 4. třídu

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Miloš Kratochvíl - životopis

Miloš Kratochvíl se narodil v roce 1948 v Praze. Vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie. Pak ale změnil obor, podal si přihlášku na Karlovu univerzitu obor žurnalistika a byl přijat. Studium ale nakonec nedokončil. V roce 1970 se stal sportovním redaktorem v časopisu Stadion. Pak se vrhl na spisovatelskou dráhu a působil takříkajíc na volné noze. Začal psát prózu pro dospělé, scénáře, texty písniček, poezii, fejetony i pohádky.

Miloš Kratochvíl vydal několik básnických sbírek určených pro děti, například: Potkal kočkodán kočkonora (2000); Hodina smíchu (2000); Zapište si za uši (2001); Deset malých Bohoušků (2002); Létající koště (2003); Slavné pohádky s oponou (2017).

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

FAQ – Často kladené otázky

Pro jaký věk jsou básně Miloše Kratochvíla vhodné k recitaci?

Básně Miloše Kratochvíla k recitaci jsou vhodné přibližně od čtvrté třídy až po druhý stupeň základní školy.

Které básně jsou nejčastěji vybírané k recitačním soutěžím?

Mezi oblíbené patří Čtyři kočky, Zlatá rybka a Pes u soudu.

Jsou básně vhodné i pro méně zkušené recitátory?

Ano, lehčí básně se třemi nebo čtyřmi slokami jsou vhodné i pro děti, které s recitací teprve začínají.

Pomáhá recitace těchto básní rozvoji řeči?

Ano, recitace básní podporuje výslovnost, paměť i sebevědomí při vystupování.

Lze básně využít i při školních besídkách?

Básně k recitaci od Miloše Kratochvíla jsou velmi vhodné i pro školní besídky a veřejná vystoupení.

Jsou básně Miloše Kratochvíla spíše vtipné nebo poučné?

Většina básní kombinuje humor s nenápadným poučením, což je činí atraktivními pro děti i posluchače.

Hodí se tyto básně pro domácí trénink přednesu?

Ano, básničky k recitaci jsou vhodné i pro domácí přípravu a nácvik přednesu.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Doplnění k výběru básní k recitaci

Básně Miloše Kratochvíla k recitaci jsou velmi oblíbené zejména na druhém stupni základní školy, protože kombinují humor s poučením a umožňují práci s výrazem i pointou. Texty jako Čtyři kočky, Zlatá rybka nebo Pes u soudu patří mezi často vybírané recitační básně.

Díky různému počtu slok jsou vhodné jak jako 4slokové básně pro kratší vystoupení, tak i jako delší básně pro zkušenější recitátory v šestém ročníku a výše.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

8. Doplňování párových souhlásek (spodoba znělosti)

včelí me_ (d–t), sladké borů_ky (v–f), tenký le_ (d–t), milé dě_če (v–f), ocelový řetě_ (z–s), kře_ký porcelán (h–ch), dlouhý dopi_ (z–s), rozbitý výta_ (h–ch), křivá ze_ (ď–ť), lovecký nů_ (ž–š), velká lá_ka (z–s), šikovná fotogra_ka (v–f), sedmihlavý dra_ (g–k), červené ne_ty (h–ch), sí_ka na motýly (ď–ť), napnutá pla_ta (h–ch), kousek prová_ku (z–s), nové pla_ky (v–f), lehký di_tát (g–k), ptačí bu_ka (d–t), zlatá ry_ka (b–p), kouzelná mu_ka (ž–š), srdečný pozdra_ (v–f)

Klíč 8

včelí med, sladké borůvky, tenký led, milé děvče, ocelový řetěz, křehký porcelán, dlouhý dopis, rozbitý výtah, křivá zeď, lovecký nůž, velká láska, šikovná fotografka, sedmihlavý drak, červené nehty, síťka na motýly, napnutá plachta, kousek provázku, nové plavky, lehký diktát, ptačí budka, zlatá rybka, kouzelná muška, srdečný pozdrav

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu

POKLAD

I

Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

s věže pak slyšeli zvuky

hájem a sousední vískou.

Není zvuk to zvonka jemný,

tratící se v blízké stráně:

dřevatě to rachot temný,

zvoucí lid do chrámu páně.

~

A tu z vísky к boží slávě

vzhůru běží zástup hojný:

veský lid to bohabojný,

a dnes velký pátek právě.

~

V chrámě truchlo: holé stěny;

oltář černá rouška kryje,

na roušce kříž upevněný;

v kůru zpívají pašije.

~

A hle! co se bělá v lese,

v černém lese za potokem?

Nějaká to veská žena,

ana v náručí cos nese.

I jde rychlým žena krokem,

svátečně jsouc oblečena,

tam tou strání za potokem -

pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,

pospíchá do chrámu páně:

tuť na blízku lesní stráně

kostel na pahorku leží.

A v úvale ku potoku

náhle ubystřuje kroků;

neb jak větřík volně věje,

z kostela slyšeti pění:

v kůru tam se právě pěje

Krista pána umučení.

Běží, běží podlé skály:

„Co to? mám-li věřit oku?

což mě moje smysly šálí?“

Stane, ohlíží se kolem —

rychle kroky zpět obrací,

stane zase, zas se vrací —

„Tam ten les, a zde ty klesty,

tamto vede cesta polem —

vždyť jsem nezbloudila s cesty!

Bože, co se se mnou děje!

což zde nejsem u kamena?

jaká se tu stala změna!“

Zase stojí, zase spěje,

celá jsoucí udivena,

oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Bože, jaká to tu změna!“

~

Tu, kde z divokého klestu,

od kostela tři sta kroků,

veliký čněl kámen v cestu,

co se nyní jeví oku?

Jeví se tu ženě, jeví

vchodem vršek otevřený —

vysvětliti sobě neví —

kámen v cestu postavený,

postavená celá skála,

jak by od věků zde stála.

Jeví se tu, jeví ženě

chodba pod zemí, eo síně

vyklenutá ve křemeně;

a tam, klenba kde se tratí,

ve tmavém pahorku klíně,

jakýs plamen znamenati.

I hoří to jasnoběle,

jako v noci svit měsíčka;

i zaplává rudoskvěle,

jak by západ to sluníčka.

~

I vidouc to žena žasne,

a ke vchodu až pokročí,

a zastíníc dlaní oči,

hledí v ono místo jasné.

„Bože, jak se to tam svítí!“

Oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Jak se to tam divně svítí!

což to asi může býti?“

Dále jíti však se bojí,

hledíc tam a venku stojí.

~

A co váhá, a co stojí,

v klenbu patříc neustále, '

mizí bázeň za pohledem,

zvědavost ji pudí předem,

a žena se béře dále.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

LEVANDULE

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, lehká báseň k recitaci pro 4 třídu, od Miloše Kratochvíla)

"Víš", povídám Andule,
"jak voní levandule?"

Začala se usmívat:
"Ty mi chceš tu kytku dát?"

~

Já však zůstal nad věcí.
Šli jsme v ZOO ke kleci,
kde lev, statný zvířat král,
za mřížemi tvrdě spal.

~

Přistrčil jsem Anču blíž:
"Čichni k němu přes tu mříž
a pak mi sděl plynule,
jak voní LEV ANDULE!"

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

FAQ – Často kladené otázky

Které vtipné básničky o zvířatech jsou nejlepší k recitaci?

Velmi oblíbené jsou texty autorů Miloš Kratochvíl, Emanuel Frynta a Jan Vodňanský.

Jsou básničky o zvířatech vhodné i pro malé děti?

Ano, kratší básně se zvířaty jsou ideální už pro 1. a 2. třídu.

Proč se zvířata v básničkách často chovají jako lidé?

Personifikace pomáhá dětem lépe porozumět významu a humoru textu.

Jak vybrat básničku pro recitační soutěž?

Je vhodné zohlednit věk dítěte, délku básně a jeho vztah k tématu.

Kteří autoři píší nejvíce básniček o zvířatech?

Mezi nejznámější patří Kratochvíl, Frynta, Žáček, Dědeček a Vodňanský.

Jsou tyto básně vhodné i pro výuku?

Ano, často se využívají při českém jazyce i dramatické výchově.

Pomáhají básničky o zvířatech rozvoji řeči?

Ano, rytmus a rým podporují správnou výslovnost a paměť.

Kde najdu texty básní k recitaci?

Mnohé texty básní k recitaci jsou dostupné online na literárních a vzdělávacích portálech.

Zdroj: článek Vtipné básničky o zvířatech

PES U SOUDU

Miloš Kratochvíl
(6 slok vtipné básničky k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Když pes štěká na člověka,
určitě mu nadává -
a nadávkou kamarádství
pro mě rázem přestává.

~

Odnesl jsem psisko k soudu,
ať s ním soudce zatočí.
Šlo to bídně; pes se klidně
šklebil soudci do očí.

~

Při výslechu chytal blechu,
odpovídal ňaf a haf,
soudce jenom kroutil hlavou:
"Na to nemám paragraf!

~

Nemám důkaz! Důvod k trestu!
Nevím, co to znamená,
když psí řeči nerozumím.
Žaloba je bezcenná."

~

Tak z nás psi a pejsci mají
jen švandu a legraci,
klidně na nás můžou štěkat -
jsme proti nim hlupáci.

~

Každé psisko, marná sláva,
naší řeči rozumí,
z nás však ani doktor práva
štěkací řeč neumí.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

ČTYŘI KOČKY

Miloš Kratochvíl
(4 sloky, vtipné básně k recitaci, od Miloše Kratochvíla)

Žily čtyři černé kočky
v jednom starém domě,
čtyři patra byla pro ně,
páté bylo pro mě.

~

V prvním patře bydlí kočka
s nejdelšími vousy
a ta druhá si celý den
brouskem drápy brousí.

~

Kočka ze třetího patra
pořád někde slídí
a ta čtvrtá chodí tiše
jako když se stydí.

~

Co se děje v pátém patře?
Tam já mám svou skrýš.
Bojím se těch černých koček
já jsem totiž myš.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

ZAJÍC A OSEL

Miloš Kratochvíl
(5 slok vtipné básně k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

Kouká osel na zajíce
jak se v trávě válí:
"Uši máme stejně dlouhé -
proč ty jsi tak malý?"

~

"Byl jsem taky velký osel,"
zajíc smutně mrknul,
"jenže na mě přišla bída.
Hlady jsem se scvrknul."

~

"Ubožáčku!" hýkl osel,
citem rozechvělý,
a hned běží, aby sehnal
mrkev, jetel, zelí...

~

Všechno nosí zajícovi
pod nos do pelíšku.
"Hodně jez a to ti vrátí
správnou oslí výšku"!

~

Zajíc chroupe a jen funí
jak mu to jde k duhu -
z dobráka si chytrák snadno
lží udělá sluhu.

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

LÉTAJÍCÍ KOŠTĚ

Miloš Kratochvíl
(3 sloky, lehká báseň k recitaci pro 4 třídu, od Miloše Kratochvíla)

Kdo má letadlo a prachy,
já se však míň třesu strachy
za dva dny svět obletí,
na létacím koštěti.

~

Letí nízko, s žádným rykem,
nesviští jak raketa,
a jak už je jeho zvykem,
cestou ještě zametá!

~

Prosím vás, při dalším letu
dejte přednost koštěti.
Můžete tím pomoct světu
aspoň trochu od smetí...

Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

Miloš Kratochvíl a jeho básničky k recitaci

Miloš Kratochvíl patří mezi autory, kteří dokážou psát poezii srozumitelnou dětem, ale zároveň vtipnou i pro dospělé. Jeho texty jsou rytmické, hravé a velmi dobře se recitují.

Bleší cirkus je ukázkou básničky, která v pěti slokách vypráví ucelený příběh, má jasnou pointu a nabízí prostor pro výrazný přednes.

Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok