Diktáty pro 7. třídu základní školy už nejsou jen o mechanickém psaní textu podle diktování, ale především o pochopení souvislostí v českém jazyce. Právě sedmá třída je zlomová, protože se zde spojují znalosti z prvního stupně s náročnějšími pravopisnými jevy, jako jsou koncovky podstatných a přídavných jmen, shoda přísudku s podmětem nebo psaní velkých písmen.
Tento doplňující obsah pomůže žákům, rodičům i učitelům lépe pracovat s diktáty, využívat je nejen ve škole, ale také doma při přípravě nebo procvičování. Zaměříme se na praktické tipy, online diktáty, diktáty k vytištění i časté chytáky, které se v diktátech pro sedmou třídu objevují nejčastěji.
FAQ – Často kladené otázky
Jsou diktáty pro 7. třídu vhodné i pro domácí procvičování?
Ano, diktáty pro 7. třídu jsou ideální i pro domácí přípravu, zejména ve formě online cvičení nebo diktátů k vytištění.
Kde najdu diktáty pro 7. třídu online?
Diktáty pro 7 třídu online jsou dostupné na vzdělávacích portálech zaměřených na český jazyk a pravopis.
Jak často by měl žák psát diktáty?
Doporučuje se psát krátký diktát pro 7. třídu alespoň jednou týdně pro pravidelné upevňování pravopisu.
Jsou vhodné i diktáty pro nižší ročníky?
Ano, diktáty pro 5. třídu nebo diktáty pro 6. třídu pomáhají zopakovat základy.
Na co se v diktátech pro 7. třídu nejčastěji chybuje?
Nejčastější chyby jsou v koncovkách podstatných jmen, velkých písmenech a ve shodě přísudku s podmětem.
Existují diktáty zaměřené jen na jeden jev?
Ano, běžně se používají tematické diktáty, například jen na koncovky nebo velká písmena.
Jsou diktáty vhodné i pro druhý stupeň obecně?
Ano, diktáty druhý stupeň jsou přizpůsobené náročnějšímu učivu a rozvíjejí jazykový cit.
Pomáhají diktáty i s porozuměním textu?
Ano, kvalitní diktáty podporují nejen pravopis, ale i celkové porozumění větám a textu.
Lze diktáty kombinovat s jinými cvičeními?
Určitě, ideální je kombinace diktátů a pravopisných cvičení online i klasických pracovních listů.
Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.
Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.
Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.
Koncovky podstatných jmen patří mezi nejobtížnější části diktátů na druhém stupni. Typickým příkladem jsou koncovky-ovi / -ovy, které dělají potíže i starším žákům.
Pravidelným zařazováním diktátů na koncovky podstatných jmen si žáci osvojí nejen správné tvary, ale také logiku českých pádů a vzorů. Pomoci mohou i samostatné pracovní listy na vzory podstatných jmen.