Téma

PUM

PUM je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Příslovečné určení (latinsky adverbiale) patří mezi rozvíjející větné členy. Vyjadřuje různé okolnosti a vztahy, jimiž se blíže určuje význam řídícího členu. Problematika příslovečného určení je poměrně složitá, proto se mohou některá lingvistická pojetí lišit.

TESTY NA URČOVÁNÍ DRUHŮ PŘÍSLOVEČNÉHO URČENÍ

TEST 1: Urči druh příslovečného určení: místa (PUM), času (PUČ), způsobu (PUZ), míry (PU míry), příčiny (PU příčiny), účelu (PU účelu), podmínky (PU podmínky), přípustky (PU přípustky).

V knize jsme našli vylisovaný čtyřlístek.

Za horka stoupá počet kolapsů.

Cítila jsem se opravdu hrozně.

Pavel úspěšně odmaturoval díky bratrovi.

Nyní přejdeme k praktické části.

Uvařím ti zelený čaj pro povzbuzení.

Výlet se uskuteční navzdory dešti.

Přijel nás navštívit strýček z venkova.

Přízemní byty jsou méně žádané.

Každoročně se u nás konají závody veteránů.

TEST 2: Urči druh příslovečného určení: místa (PUM), času (PUČ), způsobu (PUZ), míry (PU míry), příčiny (PU příčiny), účelu (PU účelu), podmínky (PU podmínky), přípustky (PU přípustky).

Zdroj: článek Příslovečné určení

Větné členy a jejich zkratky

Při určování větných členů se používají tyto zkratky:

podmět Po
přísudek Př
předmět Pt
příslovečné určení Pu

času PuČ
místa PuM
způsobu PuZ

přívlastek Pk

shodný PkS
neshodný PkN

doplněk D
věta hlavní VH
věta vedlejší VV (dvě velké V, nikoliv dvojité W)

Zdroj: článek Zkratky

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.

3. nástroje a&

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovečné určení

5. cvičení: Psaní y / i v koncovkách podstatných jmen

Nápověda: U koncovek podstatných jmen záleží na vzoru, k němuž se podstatné jméno řadí.

a) Lem dámských šatů, sklady obil, pohled plný trpělivost, vojáci domobran, větrolam u cesty, pozemek s hradbam, moderní účes, zemřel v boj, stýkat se s lovc, terárium s myšm, buchty s povidl, náprav s kol, námořnické uzl, mít na mysl, kostel na návs, matematické rys, bydlení v Chrudim, byl z toho na větv, hrál si s motýl, názv silnic, duhoví pstruz, stol s pokrm, s čáp a volavkam, s Francouz a Ital, v mláz, topol v aleji, šetřit peněz, ryb a plaz, o jedlch, se spisovatel, s pohádkam, u škol, ps a jiné šelm, potkal lv.

b) Cesta do Mladé Boleslav trvala dlouho. Válečné zákop byly napadeny nepřátel. Horolezci šplhali přes skalní převis. Údolm se rozléhaly výstřel. Stodol byly plné obil a uhl. Přítel Karlov se ztratili ps. Navštívili jsme starožitnictv. Lv, pum a pardál se volně pohybovali v přírodě. Přátelstv jsme stvrdili náramky s polodrahokam. Upír se prý živí krv. V našem podneb může být různé počas. V televiz rád sledoval film a seriál. Po těžké práce měl na ruce mozol. Letadlo se vzneslo k neb. V tomto obdob se nudím doma. Dav lidí pochodovaly k hradu. Mezi pol a loukam pobíhaly srnky. Při matematice pracovali s dělitel.

Zdroj: článek Pravopis y i

Přehledná tabulka větných členů

Název	Zkratka	Otázka	Příklad
PODMĚT	PO	Kdo? Co?	Auta přijela na křižovatku.
PŘÍSUDEK	PŘ	Co dělá podmět?	Auta přijela na křižovatku.
PŘEDMĚT	PT	Pádové otázky kromě 1. pádu	Myslivec viděl lišku.
PŘÍVLASTEK SHODNÝ	PKS	Jaký? Který? Čí?	Dřevěná tyč spadla.
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ	PKN	Jaký? Který? Čí?	Tyč ze dřeva spadla.
DOPLNĚK	DO	Rozvíjí 2 větné členy	Pes ležel vyčerpaný.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA	PUM	Kde? Kam? Kudy? Odkud?	Šel do lesa.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU	PUČ	Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?	Včera šel do lesa.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU	PUZ	Jak?	Tvářil se vesele.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY	PU PŘÍČINY	Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?	Díky tréninku vyhrál závod.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU	PU ÚČELU	Proč? Za jakým účelem?	Učila se pro dobré známky.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY	PU MÍRY	Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?	Děda byl velmi nemocný.