Téma: 

akce se koná nebo konná


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KONNÁ NEBO KONÁ

Příklady užití ve větě

Sraz studentů našeho gymnázia se koná již tuto sobotu. Koná jen svou povinnost. Přednáška se koná ve třídě 4. A. Až dokoná svou práci, může se věnovat zábavě. Překonej se aspoň kvůli mně. Co ten toho pro společnost vykonal!

Detail odstavce: Příklady užití ve větě
Zdroj: Konná nebo koná
Zveřejněno: 23.9.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Slovní druh slova jednotlivý a většina

Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP

Zdroj: diskuze Slovní druh slova jednotlivý a většina
Odesláno: 16.3.2017 uživatelem Martina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KONNÁ NEBO KONÁ

Jak je to správně

  • Správně je pouze podoba koná. Jde totiž o 3. osobu čísla jednotného slovesa konat.
  • Konat je sloveso nedokonavé, které je poněkud knižním vyjádřením sloves dělat, činit, vykonávat.
  • Sloveso konat se časuje tímto způsobem:
    • číslo jednotné: 1. os. – konám; 2. os. – konáš, 3. os. – koná;
    • číslo množné: 1. os. – konáme; 2. os. – konáte; 3. os. – konají.
  • Rozkazovací způsob: konej, konejme, konejte.
  • Příčestí činné: konal; příčestí trpné: konán.
  • Přechodník přítomný mužský: konaje; přechodník přítomný ženský a střední: konajíc; přechodník přítomný množné číslo: konajíce.
  • Podstatné jméno vytvořené od tohoto slovesa: konání.

Detail odstavce: Jak je to správně
Zdroj: Konná nebo koná
Zveřejněno: 23.9.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pohromadě nebo po hromadě

Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo

Zdroj: diskuze Pohromadě nebo po hromadě
Odesláno: 13.9.2018 uživatelem Denisa
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

KONNÁ NEBO KONÁ

Kdy se vyskytují dvě n

Dvě „n“ se vyskytují pouze ve slově výkonný (výkonná, výkonné, ...). Toto přídavné jméno je odvozeno od podstatného jména výkon, což znamená buď množství práce za určitou pracovní jednotku (Dělníkům na noční směně klesá výkon.), nebo výsledek nějaké činnosti (V zápase předvedli skvělé výkony.), či provedení nějaké činnosti. Označení toho, kdo nebo co nějakou činnost provádí, vykonává, je jí pověřen nebo je schopný a dosahuje velkého výkonu, vznikne připojením přípony -ný ke slovotvornému základu (výkon + ný). Proto dvě „n“ v tomto přídavném jméně!

Detail odstavce: Kdy se vyskytují dvě n
Zdroj: Konná nebo koná
Zveřejněno: 23.9.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: čárky ve větách

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Odesláno: 20.4.2017 uživatelem JIŘÍ
Počet odpovědí: 0

VYPRAVOVÁNÍ

Oblíbená témata

Mezi oblíbená témata patří:

  • Co vyprávěl starý dům
  • Moje největší životní chyba
  • Překročil jsem svůj stín
  • Nezapomenutelné prázdniny
  • Zdařilá policejní akce

Detail odstavce: Oblíbená témata
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: skloňování slova doušek

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek
Odesláno: 9.9.2017 uživatelem Stanislava Jurdová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CO JE ZA SLOVNÍ DRUH TENTOKRÁT

Tentokrát – použití ve větách či souvětích

Tentokrát ten zápas určitě vyhrajeme. Tentokrát se nic nestalo, ale mohlo to dopadnout opravdu špatně. Pro tentokrát (psáno i protentokrát) vám odpustím, příště si však musíte učebnici nosit. Tentokrát se budu smát já. Akce se bude tentokrát konat v Hradci Králové. Asi jste zvědaví, co jsme si pro vás připravili tentokrát.

Detail odstavce: Tentokrát – použití ve větách či souvětích
Zdroj: Co je za slovní druh tentokrát
Zveřejněno: 13.9.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ZKRATKY

Zkratky na klávesnici

Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.

Příklady klávesových kombinací:

ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)

ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)

ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)

CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)

CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)

CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)

CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)

CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)

CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)

CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)

CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)

CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)

CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)

CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)

CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)

Detail odstavce: Zkratky na klávesnici
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Odesláno: 25.1.2017 uživatelem Ing. Jaroslav Mokrý
Počet odpovědí: 0

PRAŽSKÁ - VELKÉ PÍSMENO

VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÝ

PRAŽSKÝ ORLOJ – psaní velkého písmene je u Staroměstského orloje komplikovanější. Důležitá je zde souvislost. Pokud se jedná o název, mělo by být ve slově pražský velké P, tedy Pražský orloj. Pokud se ale jedná o geografické vymezení orloje (tedy to, že se orloj nachází v Praze), tak p bude malé (pražský orloj).

PRAŽSKÝ KRYSAŘÍKpražský krysařík je označením plemene psa, a proto se jedná o obecné pojmenování, a proto se píše ve slově pražský malé p.

PRAŽSKÝ MAJÁLES – U tohoto spojení slov, je situace obdobná jako u pražského jara. Pokud se tedy jedná o konkrétní název akce, bude P velké (Pražský majáles), pokud je to ale obecné označení pro majáles, jehož pravý název zní nějak jinak, bude p malé (pražský majáles).

PRAŽSKÝ PŮLMARATON – Oficiální označení této akce zní Pražský mezinárodní půlmaraton. V tomto označení se píše tedy velké P.

PRAŽSKÝ DENÍK – V tomto případě se jedná o název konkrétních novin, a proto se píše velké P (Pražský deník).

PRAŽSKÝ VÝBĚR – Jedná se o název pro českou rockovou skupinu, a proto se píše velké P (Pražský výběr).

PRAŽSKÝ HRAD – Jedná se o konkrétní název stavby / instituce, a proto se píše velké P (Pražský hrad; Hrad). K Pražskému hradu patří také zahrady, které se nazývají Palácové zahrady pod Pražským hradem.

PRAŽSKÝ FOTBAL – Označení fotbalové organizace se píše s velkým P (Pražský fotbalový svaz), pokud je ale myšlen všeobecně fotbal v Praze, tak se píše p malé (pražský fotbal).

PRAŽSKÝ DOPRAVNÍ PODNIK – Konkrétní název této společnosti je Dopravní podnik hlavního města Prahy.

Detail odstavce: VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÝ
Zdroj: Pražská - velké písmeno
Zveřejněno: 1.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Otázka proč

Dobrý den,
nevím, jestli jsem správně pochopila Vaši otázku, ale pokusím se o možné vysvětlení...
Vidíte-li např. v názvu knihy nebo na reklamním letáčku napsáno "Proč marketing?", nejde o chybu. V tomto případě totiž mluvíme o tzv. elipse (výpustce), což je vynechání slov nebo vět v textu, které jsou všeobecně známé nebo vyplývají ze situace a kontextu.
Zvlášť výrazně se eliptický způsob vyjadřování uplatňuje právě v určitých typech textů nebo jejich částech: adresách, dotaznících, formulářích, tabulkách, jízdních řádech, rozvrzích hodin, anketách, ale také telegramech, (novinových) titulcích, tirážích, reklamě, firemních štítech, heslech (na transparentech), sloganech, příslovích apod. Především však jde o typický prostředek mluvené řeči.

Zdroj: diskuze Otázka proč
Odesláno: 31.7.2016 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

SPONTÁNNÍ

Synonymum ke slovu spontánní

Mnoho lidí dává při komunikaci přednost slovům, které nejsou cizího původu, a jejich význam je tedy zřetelnější. Přídavné jméno spontánní se dá nahradit řadou synonym, ale při „překladu“ je důležité zachovat původní význam. Slovo spontánní se dá nahradit srozumitelnějšími výrazy jako bezděčný, bezprostřední, nenucený, přirozený, samovolný, živelný, dějící se sám od sebe, provedený bez přemýšlení, chovající se bez zábran a bez ostychu. Výběr vhodného synonyma vždy souvisí na kontextu.

Slovo spontánní se často objevuje ve spojení s těmito podstatnými jmény: spontánní bubnování, spontánní chování, spontánní tanec, spontánní porod, spontánní potrat, spontánní pneumotorax, spontánní reakce, spontánní akce, spontánní mutace, spontánní člověk, spontánní nápad, atd.

Detail odstavce: Synonymum ke slovu spontánní
Zdroj: Spontánní
Zveřejněno: 8.7.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PRAŽSKÁ - VELKÉ PÍSMENO

VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÝM

PROJET SE PRAŽSKÝM SEMMERINGEM – Semmering je přezdívka pro určitou železniční trať. U tohoto spojení je pravděpodobně (stejně jako u slov Pražský okruh / pražský okruh, Jižní spojka / jižní spojka) rozkolísaný úzus, proto je těžké stanovit, jestli jde o vlastní jméno, nebo o obecné pojmenování. Proto je zatím přípustné psaní obou písmen, tedy pražský semmeringPražský semmering.

EXKURZE PRAŽSKÝM PROTONOVÝM CENTREM – Oficiální název této společnosti zní Protonové centrum Praha, případně Centrum protonové léčby v Praze. A proto exkurze pražským protonovým centrem se píše s malým p.

S PRAŽSKÝM MEZINÁRODNÍM MARATONEM JSOU SPOJENÁ RŮZNÁ OMEZENÍ

Ve spojení s Pražským mezinárodním maratonem se píše velké P, protože se jedná o konkrétní název sportovní akce.

Detail odstavce: VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÝM
Zdroj: Pražská - velké písmeno
Zveřejněno: 1.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: slovní druh u slova TŘEBA

prosím, zda slovo TŘEBA je příslovce , částice nebo i spojka ?

děkuji za odpověď

Majka

Zdroj: diskuze Slovní druh u slova TŘEBA
Odesláno: 9.11.2017 uživatelem Majka Hlavatá
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

SPONTÁNNÍ

Ukázky výskytu

  • SPONTÁNNÍ AKCE – Spontánní akce jsou neplánované akce, které vznikly bezděčně, bez jakýchkoliv příprav. Řada lidí tvrdí, že spontánní akce jsou v životě nejlepší.
  • SPONTÁNNÍ BUBNOVÁNÍ – Spontánní bubnování je přirozený způsob hry na hudební nástroje, nebo jiné nástroje a přístroje, které nahrazují ty hudební. Jedná se o nenucený projev vycházející jen z citu rytmu, bez znalosti různých hudebních pojmů. Spontánně bubnovat se dá klidně i s obyčejnou pet lahví naplněnou luštěninami. Jde o vlastní procítění, ne o společenská pravidla a normy.
  • SPONTÁNNÍ ČLOVĚK – Spontánní člověk je jedinec, který jedná nenuceně a přirozené podle svých pocitů a potřeb.
  • SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ – Spontánní chování, je takové chování, které je bezprostřední. Jedinec se chová, jak chce, bez ohledu na vhodnost. Vychází ze situace, v níž se nachází.
  • SPONTÁNNÍ MUTACE – Spontánní mutace je pojem z genetiky, kdy jde o to, že k mutaci došlo neplánovanou akcí mechanismu DNA.
  • SPONTÁNNÍ NÁPAD – Spontánní nápad je myšlenka, která vznikla náhodou a bezděčně.
  • SPONTÁNNÍ PNEUMOTORAX – Nejprve je třeba vysvětlit, co je to samotný pneumotorax. Jedná se o nahromadění kyslíku nebo jiného vzduchu v dutině kolem plic. Spontánní pneumotorax je jedním ze základních typů tohoto onemocnění. Spontánní pneumotorax vzniká často jako důsledek nějakého plicního onemocnění (například cystické fibrózy), také se v některých případech objevuje u vysokých mužů, kteří mají toto onemocnění v rodině). Spontánní pneumotorax se tak nazývá proto, že vznikl bez zjevných vnějších příčin (žádné proražení hrudníku, nic). Spontánní pneumotorax se nemusí léčit, pokud není rozsáhlý a nejsou dechové potíže. V jiném případě dochází k odsátí vzduchu.
  • SPONTÁNNÍ POROD – Spontánní porod je takový porod, který začal zcela přirozeně a při němž dochází k narození dítěte poševní cestou (pokud by ale nastaly komplikace, může i při spontánním porodu dojít k lékařským zásahům).
  • SPONTÁNNÍ POTRAT – I spontánní potrat je přirozeným jevem, který se často vyskytuje. Jedná se o to, že plod je samovolně z těla ženy vypuzen během první 20 týdnů těhotenství. Příčinou takového potratu nebývají vnější záležitosti (sport, práce, stres, sex atd.).
  • SPONTÁNNÍ REAKCE – Spontánní reakce je taková reakce, která je zcela nepřipravená a nenucená. Vychází z pocitů jedince bez ohledu na vhodnost této reakce v určitých situacích.
  • SPONTÁNNÍ TANEC – Spontánní tanec je takový tanec a pohyb, který se neřídí žádnými vnějšími pravidly. Člověk tancuje, jak chce, jak cítí rytmus bez ohledu na nějaká společenská pravidla.

Detail odstavce: Ukázky výskytu
Zdroj: Spontánní
Zveřejněno: 8.7.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PRAŽSKÁ - VELKÉ PÍSMENO

VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÁ

PRAŽSKÁ DIVADLA – Jedná se o geografické vymezení divadel, není to tedy název žádné instituce, a proto se píše malé p (pražská divadla).

PRAŽSKÁ ENERGETIKA – U tohoto spojení je opět důležitý význam. Pokud se jedná o název společnosti, tak se píše velké P (Pražská energetika, a. s.), pokud by se ale jednalo o obecné vymezení energetiky v Praze bez ohledu na společnost, pak bude p malé (pražská energetika).

PRAŽSKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ – Jedná se o označení konkrétní instituce, a proto se píše velké P (Pražská správa sociálního zabezpečení = PSSZ).

PRAŽSKÁ DOPRAVA – Při označení konkrétní společnosti (Pražský dopravní podnik) se píše velké P, pokud je to ale obecné označení dopravy po městě Praha, tak se píše malé p (pražská doprava).

PRAŽSKÁ SPRÁVA NEMOVITOSTÍ – Jedná se o označení konkrétní státní organizace, a proto se píše velké P (Pražská správa nemovitostí).

PRAŽSKÁ PAROPLAVBA – Název společnosti, která se paroplavbou zabývá, se píše s velkým P (Pražská paroplavební společnost). Pokud je ale myšleno všeobecné označení, píše se malé p (pražská paroplavba).

PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ – Název této společnosti se píše s velkým P (Pražská plynárenská, a. s.)

PRAŽSKÁ ZOO – Geografické vymezení této Zoo se píše s malým p (pražská zoo), protože konkrétní název této společnosti je Zoo Praha.

PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC – Jedná se o konkrétní název kulturní akce, a proto se píše velké P (Pražská muzejní noc).

Detail odstavce: VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÁ
Zdroj: Pražská - velké písmeno
Zveřejněno: 1.12.2016

SMUTEČNÍ HOSTINA

Typy smuteční hostiny

Existuje několik variant smuteční hostiny, které se liší ve finanční i časové otázce. První varianta smuteční hostiny je ta, jejíž cena není tak vysoká a zároveň není ani časově náročná. Jedná se jen o malé setkání s nejbližšími příbuznými a přáteli zemřelého, které trvá jen zhruba půl hodiny a jehož náplní je jen přípitek. Pozvaní smuteční hosté se tedy sejdou na vybraném místě, spolu si připijí na zemřelého, mohou sklenici vína případně zajíst nějakým malým (obvykle slaným) občerstvením a po rozloučení s rodinou zemřelého odcházejí. Tento typ hostiny není ani časově a ani finančně náročný, pokud tedy pozůstalí nezvolí nejdražší víno na trhu. Dražší jsou varianty smuteční hostiny, při nichž už se počítá s obědem. Takováto hostina se pak může konat v restauraci, která se nachází blízko místa smutečního obřadu, nebo v domě zemřelého, nebo v domě jeho blízkých příbuzných. Ani smuteční hostina konaná v restauraci se nijak výrazně neprodlužuje, obvykle je její součástí přípitek na počest zemřelého, krátký dvouchodový oběd, případně malý dezert, po jehož konzumaci pak smuteční hosté postupně odcházejí. Tato hostina tedy trvá maximálně dvě hodiny. Posledním již zmíněným typem smuteční hostiny je varianta, kdy se kar koná v domě někoho z rodiny. V takovém případě občerstvení na smuteční hostině zajišťuje rodina, která ho může objednat z restaurace, nebo ho sama uvařit. Možností je, že i někteří smuteční hosté donesou něco malého k snědku. Takováto rodinná smuteční hostina se obvykle skládá nejen z přípitku na počest zesnulého, z oběda a dezertu, ale i posezení, které se může protáhnout i na několik hodin. Je potřeba, aby na něj byl zajištěn dostatek občerstvení.

Detail odstavce: Typy smuteční hostiny
Zdroj: Smuteční hostina
Zveřejněno: 20.12.2017

SMUTEČNÍ PROSLOV NA POHŘBU

Chování a vzhled řečníka

Řečník by se na tuto akci měl řádně připravit nejen tvorbou vhodné smuteční řeči, ale i svým vzhledem a vystupováním, aby působil důstojně. Při smuteční řeči musí řečník jednat s klidem, není vhodná přehnaná gestikulace, ani přecházení z místa na místo. Řečník by měl přijít k místu projevu a na něm po celou dobu zůstat. Jeho projev by měl navíc začít mírnou úklonou směrem k rakvi se zemřelým a stejně tak by měl i končit. Vždy tím řečník vzdává zemřelému čest. Řečník je navíc také první osobou, která vyjadřuje soustrast pozůstalým tím, že jim jako první kondoluje, až po něm přichází na řadu ostatní smuteční hosté. Vzhled řečníka je také velmi důležitý, je třeba, aby respektovat společenská pravidla i ohledně odívání, protože na pohřbu bude jednou z nejvýraznějších osob. Řečník musí být vhodně oblečen, pro muže to znamená obléknout se do tmavého obleku ideálně černé barvy, pokud se pohřeb koná v zimě a venku, je třeba, aby měl i tmavý kabát. Muži nesmí zapomínat i na vhodnou obuv, není možné, aby řečník přišel ve sportovní obuvi, i kdyby byla tmavé barvy. Vhodná je tedy společenská obuv, která je řádně vyčištěná. I špinavé boty totiž u řečníka nepůsobí dobře. Muž by měl být také čerstvě oholený a mít i upravené vlasy. Stejná pravidla platí i pro ženy, těm se doporučují tmavé šaty také ideálně černé barvy, ale je možná i jiná tmavá barva. Místo šatů můžou mít i tmavé společenské kalhoty s tmavou halenkou, nebo tmavý kostýmek. V případě pohřbu v zimě venku musí mít žena tmavý kabát. I u žen je důležitá vyleštěná společenská obuv. Na pohřbu by žena řečnice na sebe neměla strhávat pozornost výrazným make-upem, nebo účesem, líčení by proto mělo být decentní.

Detail odstavce: Chování a vzhled řečníka
Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu
Zveřejněno: 20.12.2017

ANDREJ BABIŠ

Politické působení

V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů a nevyloučil, že by z ní mohlo vzniknout politické hnutí. Jako politické hnutí bylo ANO 2011 registrováno 11. května 2012.

V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí, když v tajné volbě získal 73 ze 76 hlasů. Se svým hnutím chtěl bojovat proti korupci a za nižší daně. Sám státu na daních odvádí 23 milionů korun ročně, jeho holding zhruba 800 milionů korun ročně. Na svou činnost obdrželo hnutí ANO 2011 od Babiše z jeho vlastních prostředků za rok 2011 okolo 25 milionů korun. V krajských volbách konaných roku 2012 finančně podpořil uskupení Východočeši, Mimo Jiné a zlínské M. O. R. (Hnutí za Morální Očistu Radnice). Skrze jejich kandidátky potvrdil kandidaturu sedmi členů ANO 2011.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v hlavním městě Praze jako lídr hnutí ANO 2011. ANO 2011 dosáhlo v těchto volbách značného úspěchu, když obsadilo druhé místo za ČSSD se ziskem 18,65 % hlasů.

V lednu 2014 se stal kandidátem hnutí ANO 2011 na post vicepremiéra a ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Dne 29. ledna 2014 byl do obou funkcí jmenován. Navrhoval splacení části státního dluhu z 350 miliard korun, které údajně leží bez užitku na účtech České národní banky (ČNB). Podle představitelů banky jde o nesmysl a banka žádné volné prostředky nemá.

V listopadu 2014 popřel spekulace, že by chtěl v budoucnosti kandidovat na prezidenta České republiky. Připustil, že by se v budoucnosti mohl stát předsedou české vlády.

Na III. sněmu hnutí ANO 2011 obhájil v únoru 2015 post předsedy hnutí. Od delegátů dostal v tajné volbě všech 186 hlasů.

V roce 2015 jako ministr financí prosazoval zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a prohlásil, že nebude-li zavedena, bude nutné zvýšit daně. Plán na zavedení EET se dočkal kritiky od opozičních poslanců.

V červnu 2016 prohlásil, že pokud hnutí ANO po následujících volbách skončí v opozici, tak Babiš odejde z politiky.

24. května 2017 byl z postu vicepremiéra a ministra financí odvolán po dlouhodobém nátlaku ostatních politických stran z důvodu nákupu korunových dluhopisů a jejich financování a po oznámení předsedy vlády, že vláda podá demisi.

Detail odstavce: Politické působení
Zdroj: Andrej Babiš
Zveřejněno: 29.6.2017

ČÁRKY VE VĚTÁCH

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

  • nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
  • jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
  • jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
  • spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

  • jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
  • se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
  • v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podstatným jménem, k němuž náleží, a který není pro smysl věty nezbytný. Pokud se ve větě vynechá, nenaruší to smysl věty.

Přívlastek volný se odděluje čárkou. Pokud stojí přívlastek volný uprostřed věty, odděluje se čárkou z  obou stran. Například: Hejno vlašťovek, letící nad městem, mířilo na jih.

4. Přívlastek těsný

Přívlastek těsný je svým postavením stejný jako přívlastek volný, rozdíl je v tom, že jeho vypuštěním by se smysl věty zcela změnil.

Přívlastek těsný se neodděluje čárkou. Například: Mé rozhodnutí přihlásit se na vojenskou akademii bylo nezvratné.

5. Přístavková spojení

Přístavková spojení jsou složky komplexního větného členu, které v zásadě označují stejnou skutečnost. Obvykle se dají poznat tak, že se mezi ně dají vložit výrazy jako: to jest, to znamená, totiž.

Stejně jako přívlastky i přístavky mohou být volné a těsné. Pokud je přístavek volný uprostřed věty, odděluje se z obou stran čárkou. Například: Aleš, kamarád z dětství, přijel na  návštěvu. Božena Němcová, autorka Babičky, žila ve Vídni. Přístavky těsné se čárkou neoddělují. Například: Tady na chalupě se mi moc líbí. Spisovatelka Božena Němcová žila ve Vídni.

U přístavku se tedy čárka píše,:

  • když se jedná o přístavek volný
  • když výrazy přístavku slouží k vysvětlení jevu. Například: Lingvistika, neboli věda zkoumající jazyk.
  • Když se jedná o zkratku vědeckého titulu za jménem. Například: RnDr Jan Novák, DrSc.

U přístavku se tedy čárka nepíše,:

  • když se jedná o přístavek těsný
  • když výrazy vyjadřují jinou možnost označení. Například: lingvistika neboli jakozykověda.

Do přístavku se také řadí výčet, vytčení, shrnutí a ztotožnění.

Výčet

U výčtu je první člen významově širší, než druhý člen, který ale bývá několikanásobný. Například: Dům se  skládal z pěti pokojů, dětský pokoj, ložnice, obývací pokoj, pokoj pro hosty, pokoj pro služebnou.

U výčtu se výrazy oddělují čárkou.

Vytčení

U vytčení se objevují výrazy jako hlavně, zejména, zvláště, především. I zde má první výraz širší význam než druhý. Například: Někdy v noci, obzvlášť k ránu, míval obrovské chutě.

Vytčení jevu, který není zahrnutý do  obsahu první složky komplexního větného členu, se vyjadřuje výrazy: výjimka, kromě, až na. Například: Soutěže v golfu se zúčastnily všechny státy, až na  Slovensko.

Vytčené jevy se oddělují čárkou.

Shrnutí

U shrnutí je druhý člen významově širší. Shrnutí se vyjadřuje výrazy: zkrátka, prostě, jednoduše. Například: Ve  šperkovnici ležely náušnice, řetízky, přívěsky a prsteny, zkrátka babiččiny veškeré šperky.

Shrnutí se odděluje čárkou.

Ztotožnění

Jedná se o spojení výrazů, které označují stejnou skutečnost a využívají k tomu výrazy: také, čili, či, aneb, alias, vulgo, respektive, jinak také, jinak řečeno, řečené. Například: gramatika čili mluvnice.

Tyto výrazy se neoddělují čárkou.

6. Samostatný větný člen a dodatečně připojený větný člen

Samostatný větný člen se odděluje čárkou. Jedná se o výraz, který stojí mimo větu. Jeho funkce je zdůrazňovací. Například: K moři, tam bych chtěl jet.

I dodatečný větný člen se odděluje čárkou, ve větě stojí na konci a jeho funkce je vysvětlovací a zdůrazňovací. Například: Na dovolené jsem potkal mnoho lidí, a zajímavých.

7. Oslovení

Oslovení se ve větě odděluje čárkou. Pokud je oslovení uprostřed věty, odděluje se z obou stran. Například: Dámy a pánové, vítám Vás na naší slavnosti. Nezlob, Honzo, své rodiče.

8. Citoslovce

Citoslovce se v textu oddělují čárkou. Například: Zaplaťbůh, že jsi přišel. Výjimkou je, když je citoslovce větným členem, pak se čárkou neodděluje. Například: Žába žbluňk do vody.

9. Vsuvka

Vsuvka je součást věty, se kterou v  podstatě obsahově nijak nesouvisí. Vsuvka se odděluje čárkami. Například: Výstava se koná, myslím, příští čtvrtek. Věnujte mi, prosím pozornost.

10. Doplněk

Doplněk je větným členem, který  závisí současně na podstatném jménu a zároveň i na slovesu.

Doplněk se odděluje čárkami. Například: Každou noc, sedíc u mé postele, mi maminka předčítala pohádky.

Detail odstavce: ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
Zdroj: Čárky ve větách
Zveřejněno: 19.1.2016

MOTIVAČNÍ CITÁTY

Životní postoj

  • Nikdy se nestaň pesimistou... pesimista má pravdu častěji než optimista, ale optimista si užije více zábavy a nikdo z nich běh událostí stejně nemůže změnit. (autor neznámý)
  • Velcí myslitelé rozebírají nápady. Průměrní myslitelé diskutují o událostech. Přízemní lidé pomlouvají jiné lidi. (Eleanor Rooseveltová)
  • Nic na světě nemůže vzít místo vytrvalosti. Talent to není. Není nic rozšířenější než neúspěšný člověk s talentem. Není to ani genialita, neoceněný génius je téměř rčením. Není to vzdělání. Svět je plný vzdělaných lidí na mizině. Vytrvalost a odhodlání jsou samotné všemocné. Zaklínadlo „Vytrvej“ vyřešilo a vždy vyřeší problémy lidské rasy. (Calvin Coolidge)
  • Pokud se zaměříte na to, co ve svém životě už máte, zjistíte, že vždycky dostanete více. Pokud se budete zaměřovat na to, čeho vám v životě chybí, nikdy nebude mít dost. (Oprah Winfrey)
  • Nejsem produktem mých okolností. Jsem produktem mých rozhodnutí. (Stephen Covey)
  • Pokud chcete dosáhnout trvalé změny, přestaňte se zaměřovat na velikost svých problémů a začněte se zaměřovat na svoji vlastní velikost. (T. Harv Eker)
  • Nic na světě není úplně špatně. I stojící hodiny ukazují správně dvakrát za den. (Paulo Coelho)
  • Chcete zjistit, kým jste? Neptejte se. Konejte! Akce vymezuje a definuje, kým jste. (Thomas Jefferson)
  • Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. (Anatole France)
  • Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. (Epiktétos)
  • Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes. (Marcus Valerius Martialis)
  • Buď vděčný životu, protože ti dává šanci milovat a pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy. (Henry Van Dyke)
  • Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. (Maya Angelou)
  • Příležitosti nepřicházejí, vy je vytváříte. (Chris Grosser)
  • Neptej se sebe, co svět potřebuje – zeptej se, co tě nutí žít, a potom to udělej. Protože to, co svět potřebuje, jsou lidé, kteří chtějí žít. (Howard Thurman)
  • Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí. (Christian Nestell Bovee)
  • Nepřej si, aby to bylo snadnější. Přej si být lepší. (autor neznámý)
  • Nemůžeš vždy kontrolovat okolnosti ve svém životě, ale můžeš kontrolovat svůj postoj vůči těmto okolnostem. (autor neznámý)
  • Uprostřed pohybu a chaosu, udržujte uvnitř sebe klid. (Deepak Chopra)
  • Znáš mé jméno, ale ne můj příběh. Slyšel jsi, co jsem udělala, ale ne čím jsem prošla.
  • Nedovol nikomu, aby s tebou špatně jednal. Važ si svého srdce, své mysli, těla a duše.
  • Stále máš ještě čas změnit cestu, po které ses vydal.
  • Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat.
  • Každý přichází do našeho života z určitého důvodu. Někteří se učí od nás a jiní zase učí nás
  • Pokud chceš něčeho dosáhnout, musíš v to věřit a dělat proto vše. Pokud něco chceš, nesmíš se VZDÁVAT! (autor neznámý)
  • Sni s větrem, směj se se sluncem, plač s láskou, žij s dobou, cestuj myšlenkami a koukej srdcem toho, kdo tě má opravdu rád. (František Krasul)
  • Nikdy nespěchej na to, čeho chceš dosáhnout.
  • Pokud opravdu chcete něčeho dosáhnout, najdete způsob. Pokud nechcete, najdete si výmluvu. (Jim Rohn)
  • Pokud jsi včera upadl, dnes povstaň. (Herbert George Wells)
  • Když chceš dostat moudrou odpověď, musíš se moudře zeptat. (Johann Wolfgang Goethe)
  • Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy. (William Shakespeare)
  • Dívej se i za to, co vidíš!
  • Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
  • Všechno, co chcete, čeká na to, až o to požádáte. Všechno, co chcete, chce vás. Musíte provést akci k tomu, abyste to získali. (Jack Canfield)
  • Způsobem, jak se nastartovat, je přestat mluvit a začít dělat. (Walt Disney)
  • Lidé, kteří jsou dostatečně šílení k tomu, aby si mysleli, že změní svět, jsou ti, kteří to udělají. (Rob Siltanen)
  • Určete své problémy, ale dejte svoji sílu a energii řešením. (Tony Robbins)
  • To, co hledáte, hledá vás. (Rumi)
  • Co si mysl dokáže představit a uvěřit tomu, toho je možné i dosáhnout. (Napoleon Hill)
  • Člověk, který má důvěru v sebe, získává důvěru ostatních.
  • Pamatuj, že se postavím tolikrát, kolikrát mě shodíš, jen proto abys věděl, že mám sílu bojovat. A budu vstávat do doby, dokud nepochopíš, že to nemá význam.
  • Neříkej světu, co chceš udělat. Udělej to! (Napoleon Hill)
  • Člověk je zrozen, aby žil, ne, aby se připravoval na život. (Boris Pasternak)
  • Vize bez akce je jenom denním sněním. Akce bez vize je noční můrou. (Japonské přísloví)
  • Nemůžete kopnout gól, pokud sedíte na lavičce. Abyste to udělali, musíte se převléknout a zúčastnit se hry. (Israelmore Ayivor)
  • Vesmír vám nepřinese to, na co myslíte. Přinese vám to, čeho se dožadujete svými činy. (Steve Maraboli)
  • Věci přicházejí k těm, kteří si počkají, ale jenom ty, které zůstali po těch, kteří si pospíšili. (Abraham Lincoln)
  • Nicneděláním nic nezkazíte, ale také nic nezískáte. (Sean Reichle)
  • Nedovolte, aby to, co nemůžete udělat, se vám pletlo do toho, co můžete udělat. (John Wooden)
  • Nauč se zastavit, jinak tě nic hodnotného nedožene.
  • Někdy prostě potřebujete darovat sami sobě to, co si přejete, aby vám daroval někdo jiný. (Dr. Phil)
  • Mnoho skvělých nápadů se neuskutečnilo a mnoho uskutečnitelů je bez nápadů. Potřebují se navzájem. (Tim Blixseth)
  • Pokud si chcete otestovat paměť, pokuste se vybavit si, čeho jste se obávali přesně před rokem. (E. Joseph Cossman)
  • Nikdy nedovol člověku, aby ti říkal ne, pokud nemá sílu říci ti ano. (Eleanor Roosevelt)
  • Každý má talent. Vzácná je ale odvaha následovat talent na tmavé místo, kam vede. (Erica Jong)
  • Nenajímejte si psa, aby za vás štěkal. (David Ogilvy)
  • Nejdůležitější věc v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno nahlas.
  • Vzdálenost neznamená nic. To co je těžké, je pouze první krok. (Du Deffand)
  • Na hezkou ženu je příjemné pohlížet, s rozumnou je příjemné žít. (José Ortega Y Casset)
  • Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi. (Lafayette Ronald Hubbard)
  • Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život. (čínské přísloví)
  • Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky. (Arthur Schopenhauer)
  • Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli. (Albert Einstein)
  • Naučil jsem se, že můžete jít kamkoliv, kde chcete jít, a dělat cokoliv, co chcete dělat, a koupit si všechny věci, které si chcete koupit, a potkat všechny lidi, které chcete potkat, a naučit se všechno, co se toužíte naučit, ale pokud uděláte tyhle všechny věci a nejste šíleně zamilování, tak jste ještě nezačali žít. (C. Joy Bell C.)
  • Nic skutečně skvělého na světě nebylo dosaženo bez zanícení. (Georg Wilhelm Friedrich Hegel)
  • Vše, co jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli. (Buddha)
  • Děti jsou naše radost. Vedle toho se člověk z vlastní zkušenosti přesvědčí, že genialita je dědičná. (Leonid Nikolajevič Andrejev)
  • Pro děti láska rovná se čas. (John Crudele)
  • Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou. (Matka Tereza)
  • Nic už nebude jako dřív, ale všechno může být takové, jako ještě nikdy!
  • Je zodpovědností vůdcovství používat inteligentně to, co je nám dáno, a neztrácet čas sněním o světě bezchybných lidí a perfektních voleb. (Marcus Aurelius)
  • Zkouškou prvotřídní skvělosti je schopnost udržet si dvě protichůdné myšlenky v mysli ve stejný čas a být schopen tak fungovat. (F. Scott Fitzgerald)
  • Když mám jeden týden na to, abych vyřešil zdánlivě nevyřešitelný problém, strávím 6 dnů definováním toho problému. Potom řešení přijde samo. (Albert Einstein)
  • Pokud jsi vyčerpal všechny svoje možnosti, pamatuj na to, že jsou tam ještě další. (Thomas Edison)
  • Co je to svoboda projevu? Bez možnosti svobodně urazit přestává existovat.
  • Nikdy nelituj toho, co jsi udělal. Protože v tu chvíli...jsi to tak chtěl...
  • Nemá cenu nenávidět lidi. Ví, že jsi lepší než oni.
  • Nikdy nepřestávej věřit.
  • Pokud má s tebou někdo problém, pamatuj, že je to jeho problém.
  • Nikdy se neboj být odlišným.
  • Nikdy se nevzdávej odvahy jít za tím, co hledáš.
  • Nezáleží na tvé minulosti...vždy můžeš začít znovu a lépe!!!
  • Starejte se dobře o své tělo. Je jediným místem, kde můžete žít. (Jim Rohn)
  • Nepřejte si, aby to bylo snadnější, přejte si, abyste byli lepší. Nepřejte si méně problémů, přejte si více schopností. Nepřejte si méně výzev, přejte si více moudrosti. (Jim Rohn)
  • Výzvou vůdcovství je být silným, ale nebýt hrubým; být laskavým, ale ne slabým; být odvážným, ale ne násilníkem; být zamyšleným, ale nebýt líným; být pokorným, ne však bojácným; být hrdým, ale ne arogantním; mít smysl pro humor, ale bez pošetilosti. (Jim Rohn)
  • Zralost je schopnost nestěžovat si, když věci nejdou podle plánu. (Jim Rohn)
  • K tomu abyste vyřešili jakýkoliv problém, zeptejte se sebe na 3 otázky: 1) Co bych mohl dělat? 2) Co bych si mohl přečíst? 3) Koho bych se mohl zeptat? (Jim Rohn)
  • Vůdcovství je výzvou být něčím víc, než je průměr. (Jim Rohn)

Detail odstavce: Životní postoj
Zdroj: Motivační citáty
Zveřejněno: 16.9.2016

PŘÍSLOVCE PODLE ABECEDY

Příslovce od písmene C

Celkově – úplně, úhrnně, celistvě, všeobecně

PŘÍKLAD: Celkově se večer povedl. Soutěž měla celkově úspěch.

Celerově – v souvislosti s celerem (zeleninou)

PŘÍKLAD: Celerově chutnající polévka strávníky příliš neoslovila.

Celistvě – uceleně, celkově, tvořící celek

PŘÍKLAD: Servírované jídlo by mělo působit celistvě.

Celkem – dohromady, úhrnem

PŘÍKLAD: Výsledek byl celkem povedený.

Celodenně – po celý den

PŘÍKLAD: Mnoho žen celodenně pečuje o svůj vzhled.

Celoevropsky – týkající se celé Evropy

PŘÍKLAD: Celoevropsky se momentálně řeší uprchlická krize.

Celokoženě – celé v kůži

PŘÍKLAD: Boty prodávané na internetu působily celokoženě.

Celonárodně – týkající se celého národa

PŘÍKLAD: Celonárodně hledaný zločinec se ukrýval v Ústí nad Labem.

Celopodnikově – týkající se celého podniku

PŘÍKLAD: Celopodnikově organizovaná odstávka finančně zasáhla každého zaměstnance.

Celorepublikově - týkající se celé republiky

PŘÍKLAD: Celorepublikově vyhlášená sbírka dosáhla vynikajícího výsledku.

Celoročně – po dobu celého roku

PŘÍKLAD: Slevy na jízdném ve vlaku fungující celoročně.

Celospolečensky – týkající se celé společnosti

PŘÍKLAD: Celospolečensky řešeným problémem jsou sociálně patologické jevy u dětí a mládeže.

Celostátně – týkající se celého státu

PŘÍKLAD: Celostátně bylo vyhlášeno pátrání po dvojici nezvěstných dětí.

Celovečerně – po celý večer

PŘÍKLAD: Televizní stanice celovečerně vysílala filmy o Rambovi.

Celozávodně – týkající se celého závodu

PŘÍKLAD: Ředitelství celozávodně vyhlásilo školení zaměstnanců.

Celoživotně – po celý život

PŘÍKLAD: Někteří lidé se celoživotně vzdělávají.

Cele – úplně, dokonale, hotově, kompletně

PŘÍKLAD: Stroj působil cele.

Cementově – spojené a tvořené cementem

PŘÍKLAD: Cementově šedá barva sloužila jako podkladová vrstva.

Cenově – týkající se ceny

PŘÍKLAD: Cenově dostupné zboží vyprodaly během slevové akce.

Ceníkově – v souvislosti s ceníkem

PŘÍKLAD: Cena se ceníkově lišila.

Centimetrově – v centimetrech

PŘÍKLAD: Centimetrově to vycházelo na stejno.

Centralisticky – v systému řízení nižších organizačních jednotek z jednoho nadřízeného centra

PŘÍKLAD: Některé podniky a jejich pobočky jsou řízeny centralisticky.

Centralizovaně – organizačně soustředěné

PŘÍKLAD: Některá exotická zvířata musí být centralizovaně registrovaná.

Centrálně – umístěné v centru, hlavně, vztahující se k centru

PŘÍKLAD: Centrálně řízená ekonomika byla typická pro socialistické státy.

Centrifugálně – odstředivě

PŘÍKLAD: Okolí tkáně je aktivováno centrifugálně.

Centripetálně – dostředivě

PŘÍKLAD: U živočišných buněk probíhá cytokineze centripetálně.

Cestopisně – popisující cestu

PŘÍKLAD: Svá životní dobrodružství zapsal cestopisně.

Cestovatelsky – v souvislosti s cestovateli

PŘÍKLAD: Cestovatelsky náročné je neustále přestupování mezi různými dopravními prostředky během krátké doby.

Cibulově – týkající se cibule

PŘÍKLAD: Na nachlazení dostal cibulově vonící čaj.

Cibulovitě – tvarem připomínající cibuli

PŘÍKLAD: Cibulovitě tvarovaná hlíza je typická pro některé rostliny.

Cigaretově – týkající či připomínající cigaretu

PŘÍKLAD: V obchodě si pořídila moderní cigaretově tvarované kalhoty.

Cihlově – barvou připomínající cihly

PŘÍKLAD: Cihlově červená je oblíbenou barvou mnoha brunetek.

Cikánsky – v souvislosti s Romy, romským jazykem

PŘÍKLAD: Dorozumíval se spolužáky pouze cikánsky.

Cikcak- klikatě, křivolace

PŘÍKLAD: Když poprvé řídil auto, tak jel dost cikcak.

Cílevědomě – vědomě, promyšleně, účelně, zaměřeně k cíli

PŘÍKLAD: Někteří lidé jdou cílevědomě za svým vysněným povoláním.

Cimprcampr – na cimprcampr = na padrť, na kousíčky

PŘÍKLAD: Batole rozmačkalo koláč na cimprcampr.

Cínově – v souvislosti s cínem, stříbro-bíle

PŘÍKLAD: Cínově šedivé kalhoty doplnila slušivou bílou košilí.

Cinkavě – vydávající zvuk cinkání

PŘÍKLAD: Kopyta cinkavě zazvonila o zem.

Cirka – přibližně, zhruba

PŘÍKLAD: Celá stavba vyšla cirka na pět milionů.

Citově – emocionálně

PŘÍKLAD: Někteří lidé se v charitě angažují i citově.

Citelně – silně, značně, znatelně, patrně

PŘÍKLAD: Citelně ho zasáhla přítelova uštěpačná poznámka.

Citlivě – jemně, vnímavě, útlocitně

PŘÍKLAD: Psycholog se rozhodl citlivě poradit své pacientce.

Citronově – připomínající citrón (vůní, tvarem, barvou)

PŘÍKLAD: Citronově žlutá barva sluší málokomu.

Civilisticky – v souvislosti s vyšším stupněm rozvoje společnosti, v souvislosti s uměleckým směrem líčícím střízlivě a věcně běžný občanský život

PŘÍKLAD: Některé knihy byly napsány civilisticky.

Civilně – nevojensky, občansky, střízlivě, prostě, jednoduše

PŘÍKLAD: Městské úřady mají oddělení civilně správních agend.

Cize – odlišně, neznámě, odlehle, lhostejně, protikladně

PŘÍKLAD: Na maturitním plese na mě spolužáci působili cize.

Cizinecky – týkající se cizinců

PŘÍKLAD: Některé úřady jsou cizinecky nejnavštěvovanější.

Cizojazyčně – cizími jazyky

PŘÍKLAD: Řada knih v krajských knihovnách je napsána cizojazyčně.

Cizokrajně – pocházející z cizích krajů

PŘÍKLAD: V zahradách lidé pěstují i rostliny vypadající cizokrajně.

Cizopasně – parazitně

PŘÍKLAD: Paraziti se živí cizopasně.

Cizorodě – cizího rodu, odlišného charakteru

PŘÍKLAD: Některé látky v potravinách působí cizorodě.

Cizozemsky - z jiné země

PŘÍKLAD: Cizozemsky uznávané zákony nemusí platit i u nás.

Celně – v souvislosti se clem

PŘÍKLAD: Některé zboží musí celně projít přes hranice.

Cloumavě – škubavě, trhavě, smýkavě

PŘÍKLAD: Cloumavě se mnou zatřásl, abych se probral.

Copak – opisný výraz: co potom

PŘÍKLAD: Copak teprve kdyby se to nepovedlo.

Couravě – loudavě

PŘÍKLAD: Ze školy se vydal couravě k domovu.

Crescendo – postupně silněji

PŘÍKLAD: Při hudební nauce hrál crescendo.

Ctihodně – hodný úcty, důstojně

PŘÍKLAD: Soudce nejvyššího soudu působil na první dojem ctihodně.

Ctižádostivě – toužíce po uznání, po poctách, uplatnění

PŘÍKLAD: Někteří muži ctižádostivě usilují o lepší zaměstnání.

Ctně – v souladu se ctností

PŘÍKLAD: Velká část jeptišek prožila svůj život ctně.

Cucavě – savě, cumlavě, pomalu pijící

PŘÍKLAD: Miminko cucavě sálo mateřské mléko.

Cudně – zdrženlivě, mravně, čistě

PŘÍKLAD: Nevěsta u oltáře cudně klopila zrak.

Cukrově – v souvislosti s cukrem

PŘÍKLAD: Cukrově chutnající kaše mě příliš neoslovila.

Cukrovarnicky – v souvislosti s cukrovary

PŘÍKLAD: Dříve se zemědělské odvětví našeho státu orientovalo cukrovarnicky.

Cupitavě – lehce dupavě

PŘÍKLAD: Při bouřce dítě cupitavě vběhlo do ložnice rodičů.

Cvakavě – vydávající zvuk cvakání

PŘÍKLAD: Cvakavě se snažil rozsvítit rozbité světlo.

Cvalem – rychlým pohybem koně

PŘÍKLAD: Kůň se proháněl cvalem po louce.

Cvičně – týkající se cvičení

PŘÍKLAD: Vojáci si směli cvičně vystřelit.

Cvrlikavě – vydávající vysokou řadu zvuků, štěbetavě, švitořivě, šveholivě

PŘÍKLAD: Ptáčci si na stromě cvrlikavě povídali.

Cyklisticky – v souvislosti s kolem

PŘÍKLAD: Cyklisticky vhodné oblečení nepatří k těm nejlevnějším.

Cynicky – pohrdavě

PŘÍKLAD: Můj nepřítel se cynicky zasmál mému názoru.

Detail odstavce: Příslovce od písmene C
Zdroj: Příslovce podle abecedy
Zveřejněno: 20.11.2016

BOHUMIL HRABAL

Pábitelé

Rozbor díla:

Pábitelé jsou knihou pojmenovanou přímo po typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je typická pro jeho tvorbu. Pábitel je člověk, který se dokáže uspokojit a rozptýlit naprostými maličkostmi. Nachází si své malé libůstky a často poněkud zvláštní koníčky, kterými se zabavuje a které dodávají jeho životu zajímavý tón. Ten mu ostatně dodává už sama postava svým vlastním podáním skutečnosti – při rozhovorech s ostatními mají Hrabalovy postavy tendenci přehánět, zveličovat a soustředit se zejména na to, co samy chtějí říci. Ačkoliv jsou Hrabalovy knihy výrazně dialogické, při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná ani tak o dialog, jako spíš o dva vzájemně propletené monology. Pábitelé jsou povětšinou postavy vyčleněné někde na okraji společnosti, bez nějaké společenské prestiže nebo dokonce vážnosti. Svými příběhy, pohledy na svět a zálibami se z nich ale stávají lidé zajímaví a ojedinělí, ač pořád trochu zvláštní. Nevšednost postav přitom poznáváme právě díky jazykové hře, kterou autor rozehrává zejména v prostoru přímých řečí. Hrabalův umělecký úhel pohledu odhaluje v lidech vymykajících se konvencím (ať už myšlenkovým, či institucionálním) doposud neviděnou ryzost, blížící se skoro jakési zvláštní formě svátosti. Jedná se o sbírku povídek.

Místo a doba děje:

Městečko u vody – Nymburk, pražská periferie – Libeň, různé hospůdky

Znaky:

Autor je pasivní pozorovatel nebo účastník děje.

Jazyk:

Obecná čeština, slang, vulgarismy, zjemnělé lyrické prvky, osobitost, barevnost.

Hlavní myšlenka:

Kniha staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.

Obsah:

První povídka v knize Pábitelé má název Jarmilka. Hlavní postavou je stejnojmenná mladá žena zaměstnaná v kladenské Poldovce, vypravěčem je pak jeden z tamních dělníků. Jarmilka je těhotná, otec dítěte si ji ale nechce vzít, nejdříve se nechce znát k dítěti, později ani k Jarmilce samotné. Ta je ze situace nešťastná, a přestože je její milenec idiot a hulvát, miluje ho a chtěla by s ním být. Pro radu si chodí k vypravěči, kterého oslovuje „strýčku“. Nastoupí na předporodní dovolenou, porodí krásné dítě, ale z ní samotné jako by nešťastná láska a zkrachovalý ideál o rodinném štěstí vysály život.

Hlavní postavou povídky Pan notář je starý muž sepisující na začátku povídky svoji závěť. Diktuje ji mladé sekretářce a my tak narážíme na kontrast mezi postavou staršího muže, který už se v životě chystá jen na smrt, a postavou mladé dívky, těšící se z krás světa. Ve druhé části povídky navštíví pana notáře přátelé, manželé Schleischerovi, a vypráví mu o dle jejich soudu nudném vesnickém životě; přitom ale srší tak neuvěřitelnými historkami, až se z toho mladá sekretářka musí červenat. V závěru se notář opravdu setká se smrtí, ještě aby ne, vždyť se na to chystá už od samého začátku. Ne však se svou vlastní – na procházce nalezne trafikanta ve smrtelné křeči a poněkud komickým a bizarním způsobem mu pomáhá ven z maličké trafiky a přivolává mu pomoc.

Kratičká povídka Pohřeb vypráví o dvou přátelích, z nichž jeden je vášnivý sázkař a věří na znamení, na osudová čísla přicházející mu do cesty. Za štěstí považuje dokonce i havárii dvou vozů, při níž si ale umaže smuteční šat a na pohřeb svého strýce dorazí žlutý jako kanárek. V závěru se navíc dopustí faux pas, když na pohřbu nadšeně jásá, že si vsadí na jachting.

Bambini di Praga 1947 je nejdelší povídkou celého souboru. Pojednává o skupině pojišťovacích podvodníků. Zde snad nejvýrazněji vystupuje Hrabalovská poetičnost, uplatňující se zejména v popisu noci – významným motivem je tu měsíc a jeho světlo, omítající stěny domů, zrcadlící se na hladině řeky a podobně. Také zrcadlení jako takové se objevuje na mnoha místech sbírky, implikovaný autor je stále zaujat zejména odrazem člověka a jeho postavy ve vodní hladině, kde je vzhůru nohama, jako obrázek na kartách.

Pábitelé vyprávějí příběh muže přijíždějícího do vesnice, celé bílé kvůli jemnému cementovému prášku. Setkává se zde se svým kamarádem, amatérským malířem, vynikajícím hlavně uměním zacházet s výraznými, až neuvěřitelnými barvami, které „by mu impresionisté mohli závidět“. To působí poněkud paradoxně vzhledem k tomu, že místní krajina je celá bílá, šedá, pokrytá umrtvujícím povlakem cementového prášku. Umělec ale vidí ve světě mnohem více, než kolik je běžným smrtelníkům na první pohled ukázáno. Zvláštně působí také jeho otec, otrlý chlapík s neuvěřitelným darem přežít cokoliv. A to doslova. Ať už jde o padání ze střechy hlavou rovnou na beton, nebo zabodnutí srpu přímo do lebky.

V Automatu svět jsme svědkem toho, jak snadno člověk dokáže zapomenout na své trápení, když se o něj má s kým podělit a kvůli komu ho na moment odložit. Mladý muž byl zasnouben s dívkou zvyklou žít v lepších poměrech. Byli ale velice chudí, dívka si navíc nerozuměla s budoucí tchyní a rozhodla se, že tím nejlepším, co teď mohou mladí snoubenci udělat, je spolu se zabít. Mladík ale odmítá, a tak se dívka jednoho dne po několika předchozích pokusech o sebevraždu sebere a zmizí. Mladík jde zapít žal do automatu, kde zrovna leží schovaná za zástěnkou mrtvola neznámé slečny – ta se v automatu oběsila. V patře, kde je restaurace, se koná velká veselá svatba; svatebčané vyběhnou ven do deště, tam ale dojde k potyčce mezi ženichem a příslušníkem SNB a ženicha zavřou. Stejní policisté přijdou do automatu vyšetřovat smrt dívky. Mladík nakonec odchází s nevěstou ven do deště; v závěru je naznačeno, že ti dva spolu pokračovali v jakémsi románku.

Chcete vidět zlatou Prahu? je příběh majitele pohřebního ústavu pana Bamby, hromotluckého básníka pana Kytky a toho, jak člověk pro dobrou věc a v dobrém úmyslu dokáže z nevědomosti a nešikovnosti ublížit lidem okolo sebe.

Iontoforéza se odehrává v nemocnici, kam pan Felix dochází na léčebnou kúru pomocí metody iontoforézy.

Dáma s kaméliemi vypráví o mladé dívce, ve které tryská život a bezstarostné štěstí, touha něco zažít a vidět svět, onen věk neznající povinnost a jedovatost stáří – tu zastupují dvě staré pavlačové drbny. Její matka je udřená domovnice, přece se ale radující z krásy a veselého života své dcery. Dívčin otec je však už zlomený, životem utrápený a smířený s tím, že už nestojí za to ho ani navštěvovat. Sedí v temném pokoji a oknem se dívá naproti přes ulici, kde oknem pozoruje své kamarády hrající biliard. Teskní po své mladické vitálnosti a síle.

V Diamantovém očku jede mladá šestnáctiletá dívka vlakem do Prahy, kde si má nechat operovat oči a konečně si poprvé ve svém životě prohlédnout svět – od narození je totiž slepá. V kupé rozpráví s ostatními cestujícími, třemi muži, a vypráví si, kdo měl (či stále má) jakého tatínka. Dívka nad nimi nad všemi jásá, jak jsou vzácní a slavní. Ačkoliv by z přítomných měla mít největší důvod k hořkosti a smutku, je z nich nejveselejší a nejrozvernější.

Mladý pomocník instalatéra se setká s cikánkou v poslední povídce nazvané Romance. Nejprve se s ní chce jen vyspat, během noci ho ale cikánka částečně umluví, částečně mu otevře oči a oni se domluví na společném zbytku života, na sňatku a dětech a tak dále. Mladíka přitom vůbec nezajímá, co na to matka, cítí, že teprve s cikánkou začne opravdu žít.

Detail odstavce: Pábitelé
Zdroj: Bohumil Hrabal
Zveřejněno: 27.3.2017

CHARAKTERISTIKA KAMARÁDA

Charakteristika kamaráda Adama

Osnova:

  1. Představení kamaráda

  2. Vzhled Adama

  3. Jeho vlastnosti

  4. Adamova rodina

  5. Adam ve školce a ve škole

  6. Adam a příroda

  7. Jeho záliby

  8. Závěr

Jako malé dítě jsem se velmi kamarádila s chlapcem jménem Adam Kováč. Byli jsme s Adamem sousedé, a proto nás rodiče přihlásili i do stejné školky, kde jsme se seznámili a hned první den se z nás stali nerozluční přátelé. Adamovi je teď stejně jako mně šestnáct let, bohužel jsme se už čtyři roky neviděli.

Adam byl jako chlapec vysoký a velmi hubený. Moji rodiče o něm říkali, že je samá ruka, samá noha. Byl neustále v pohybu, a proto mu nedělalo problém udržet svoji postavu. Na Adamovi se mi vždy velmi líbily jeho kudrnaté a blonďaté vlasy, které mu dodávaly vzhled roztomilého andílka. Stejně tak výrazné byly i jeho tmavě modré oči, které se na mě usmívaly za každé situace. Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene malou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. To bylo způsobené naši nehodou v dětství, kdy jsme společně spadli z houpačky. Adamova věčně usmívající se ústa k sobě vždy také dokázala přitáhnout pozornost. Adam byl jako dítě sportovní typ a důležité pro něj bylo pohodlí, své oblečení nikdy neřešil, hlavní pro něj bylo, aby se v tom dalo běhat a šplhat po stromech.

Adam už jako dítě ve školce (a i později) měl velkou řádku dobrých vlastností, ale našly se také vlastnosti, kterými se nemohl úplně chlubit. Už jako malý předškolaček byl velmi oblíbený pro svou štědrost. Nikdy nebyl lakomý a vždy se o vše rozdělil, ať už se jednalo hračky ve školce, opsání domácího úkolu, nebo poslední žvýkačku v balíčku. Důležité pro něj bylo, aby lidé kolem něj byli spokojení. Adam byl vždy také velmi usměvavý, pokud viděl někoho nešťastného, dělal vše proto, aby mu na tváři vyloudil alespoň malý úsměv. Pokud se mu to nepodařilo, tak se tím velmi trápil. Už ve školce těžce nesl jakékoliv konflikty, vše raději řešil mírumilovnou cestou. Při jakékoliv domácí práci, činnosti ve školce ale i hře, byl vždy velmi pečlivý a poctivý. Už u hraní společenských her nesnášel jakékoliv podvody, nebo nepřesné vyjadřování. Pro jeho dobré vlastnosti a úžasnou pozitivitu ho lidé měli vždy velmi rádi, a proto tolerovali i jeho negativní vlastnosti obzvlášť určitou bojácnost. Bál se neznámých lidí ale i neznámých situací, nevyhledával je a vždy mu chvíli trvalo než se v nich rozkoukal, a tak svou ustrašenost překonal. Adam nepatřil k agresivním a vzteklým dětem, ale ani k těm statečným. Každá nepříjemnost ho nejprve vyděsila a vše si musel pořádně promyslet, než se rozhodl nějak zareagovat. Pokud se mohl vyhnout nepříjemným situacím, tak se jim vyhnul.

Adam žil se svou maminkou v malém bytečku. Pokoj v něm sdílel se svou o tři roky starší sestrou, která mu byla vždy vzorem a co mu řekla, bylo vždy pro Adama svaté. Klára ho ale občas považovala za mladšího, velmi otravného bratra, a tak ho někdy trochu trápila. Adam ji i přes to všechno zbožňoval. Jejich vztah se postupně zlepšoval a věřím tomu, že dnes je to něco úplně jiného, než když jsme byli děti. Stejně tak Adam miloval i svou maminku, ale zároveň se jí jako autority bál. Nerad se jí o něco dovoloval, bál se jejího odmítnutí a nesouhlasu. Pokud společně podnikali nějaké výlety, tak se od maminky nevzdaloval, protože se obával, že by ho někde mohla zapomenout. Zároveň nechtěl přijít o žádnou chvíli s ní. Nikdy se za svůj vztah k mamince nestyděl, i když se mu ostatní děti posmívaly, že je „mamánek“. K otci neměl vztah žádný, od doby, kdy se jeho rodiče rozvedli, ho neviděl a nebyl s ním v kontaktu. Myslím ale, že Adamovi, Kláře i jejich mamince chyběl. Adam se pak postupně snažil mamince tatínkovu nepřítomnost vynahradit.

Adam byl ve školce i ve škole velmi oblíbený u všech učitelek, které ho zbožňovaly pro jeho snaživost, pečlivost i jeho veselost. Ve školce i ve škole vždy platilo, že na co Adam sáhl, to se mu podařilo, a proto byl u dětí a ostatních žáků velmi oblíbený při skupinových prací. Všichni věděli, že mít Adama v týmu znamená jasný úspěch. Naopak při individuálních úkolech mu pak žáci ve škole záviděli, že se mu tak daří. Adam si ale nikdy nic z nepřejících názorů nic nedělal a nikdy se před nimi nebránil. Spolužáci ho proto občas považovali za slabocha, ale vždy když ho potřebovali, tak se na něj zas obrátili. Adam jim nikdy neřekl ne. Ve školce i ve škole Adam vynikal ve sportu, hrách ale i při všem, co se muselo tvořit. Učitelky navíc velmi obdivovaly jeho krásný hlas, a proto často vystupoval na školních pěveckých akcích. Ve škole byly Adamovou slabinou hodiny českého jazyka, protože byl dyslektik a se spoustou pouček se trápil. Také mu zpočátku dělalo problém čtení, nakonec se v něm ale zlepšil, a dokonce četl lépe než většina spolužáků. Chlapec Adam měl spoustu snů o své budoucnosti, a proto nevěděl, co přesně bude dělat, jestli bude kosmonautem, vojákem, podnikatelem nebo prezidentem, věděl ale, že chce v životě něco velkého dokázat.

Adamova maminka nebyla bohatá, a tak si nemohla dovolit brát ho na drahé zahraniční dovolené, když to ale šlo, tak s ním vyrazilo na kolo po okolí, nebo na procházku. Dokonce mu k osmým narozeninám koupila starý prut a přihlásila ho do rybářského kroužku, když viděla, jak Adam touží trávit více času u rybníka. Adam přírodu miloval, rád v ní jen tak seděl a pozoroval dění kolem sebe. Měl rád i zvířata, to se projevovalo i při rybolovu, kdy každou chycenou rybu hned pouštěl do vody, nebo někdy raději nechytal na návnadu. Prostě jen „nahodil“ na prázdno a kochal se okolím.

Adam spoustu volného času strávil na rybách, nebo běháním po lese, kde jsme si už jako malé děti vytvořily řadu skrýší a „domečků“. Když doma nebyla jeho maminka, tak ani on tam moc nepobyl. Vždy dával přednost přírodě a kamarádům. I tak si ale vždy našel čas, aby sestře pomohl s úklidem, i když to nesnášel. O prázdninách rád jezdil na akce s vodáckým kroužkem. Přestože trávil hodně času čtením, nepatřilo to k jeho nejoblíbenějším činnostem, raději doma zkoumal různé brouky pod mikroskopem, který dostal od prarodičů k osmým narozeninám.

Adam byl mým nejlepším kamarádem, zbožňovala jsem na něm jeho hravost a zájem o všechno nové. Sice mě někdy mrzelo, že mnoho času trávil raději se svou maminkou než se mnou, tak jsem ho za to obdivovala. Obzvlášť teď si uvědomuji, jak moc hodný kluk to byl, když se dokázal vyrovnat s odchodem svého tatínka a zároveň se celou situaci snažil ulehčit i své sestře a mamince. Málokteré dítě by v jeho věku reagovalo stejně.

Detail odstavce: Charakteristika kamaráda Adama
Zdroj: Charakteristika kamaráda
Zveřejněno: 22.11.2017

MARIE ANTOINETTA

Obliba Marie Antoinetty ve společnosti

Po celou dobu manželství se Marie Antoinetta nijak finančně neomezovala. Žila všemi módními výstřelky, pořádala nákladné plesy, hostiny, účastnila se různých společenských akcí jako divadel, oper, dostihů, nevynechala žádnou příležitost, kde by mohla předvést svůj půvab oděný do nejmodernějšího a nejvýstřednějšího oblečení. Stejně tak nešetřila penězi i v hazardu, kterému se ráda oddávala, netrápila se přitom tím, že často prohrávala nemalé částky placené ze státní pokladny. Marie Antoinetta byla ozdobou každé akce, které se zúčastnila, a lidé v jejím okolí ji pro její veselou povahu zbožňovali. Pro ženy byla navíc i módním vzorem, každá šlechtična se snažila napodobit její styl, ať už se jednalo o oděv, ale i účes či šperky.

Jen šlechta ale dauphinku milovala, obyčejní lidé ji naopak nadávali a dávali ji vše za vinu, vnímali její utrácení a nenáviděli ji za to. Říkali ji Madame Deficit. Náhrdelníková aféra, která nadzvedla mandle mnoha Francouzům, také utvrdila obyčejný lid o tom, že jejich názor je správný bez ohledu k tomu, že Marie Antoinetta v tomto případě byla nevinná.

Pojmem náhrdelníková aféra je myšlená údajná koupě velmi cenného diamantového náhrdelníku Marií Antoinettou, ve skutečnosti ke koupi tohoto vzácného klenotu ale nedošlo. Překrásný náhrdelník posázený 540 diamanty v hodnotě 1 600 000 livrů nechal původně vyrobit francouzský král Ludvík XV. pro svou milenku madame du Barry, než byl ale náhrdelník vyroben a on by ho stihl zaplatit, tak bohužel král zemřel. Zlatníkům, kteří šperk vyrobili, nezbylo nic jiného než najít jiného kupce. Šperk nešlo totiž z finančních důvodů rozebrat a jednotlivé diamanty prodat, nejen že by na tom nevydělali, ale prodělali by, protože kupní cena diamantů byla nižší než prodejní. Od počátku věřili, že Marie Antoinetta známá svou láskou ke krásným předmětům, koupi neodmítne. Ale i francouzské královně přišla cena náhrdelníku přemrštěná, a tak ho odmítla. Po náhrdelníku ale zatoužila hraběnka de la Motte, lákala ji představa diamantů, které by bylo možné rozprodat, a tak rychle zbohatnout. Když hraběnka klenotníky kontaktovala, tak ti ji mylně pokládali za důvěrnou přítelkyni královny a věřili jejím falešným slibům, že dokáže královnu ke koupi přemluvit. Zároveň rozehrála hraběnka hru i s kardinálem Louisem de Rohanem, který usiloval o přízeň královny a uvěřil, že by zprostředkováním této koupě mohl získat královninu náklonnost. Hraběnka mu navíc navrhla, aby Marii Antoinettě na nákup tohoto cenného šperku přispěl, a protože kardinál netušil, že je jen hraběnčin beránek a věřil, že Marie Antoinetta opravdu zamýšlí šperk koupit, tak se svou úlohou v nákupu souhlasil. Aby si ho hraběnka pojistila, zincesnovala jeho setkání s falešnou královnou (prostitutka Marie Nicole Leguayová byla Marii Antoinettě neuvěřitelně podobná), při němž jí předal svůj milostný dopis a výměnou obdržel list i od ní. Zároveň mu falešná královna předala stejně falešné pověření ke koupi náhrdelníku. Kardinál tedy navštívil i s pověřením klenotníky a žádal je "královniným" jménem o odklad první splátky, jako jistinu jim předal svých 35 000 livrů, které měli být pro královnu důkazem, že to myslí vážně. Za peníze obdržel šperk, který předal "královnině důvěrnici". Klenotník ale ještě ten den navštívil královský pár ve Versailles a tam zjistil, že vše byl podvod, královna nikdy šperk nekoupila. Kardinál po zjištění svého omylu slíbil, že šperk celý uhradí, královna na něj ale byla rozzlobena, a tak ho nechala uvěznit v Bastile, tam také skončila i hraběnka. Kardinála ale parlament nakonec osvobodil, na rozdíl od hraběnky, která za svůj čin byla odsouzena k bičování a vypálení cejchu (písmeno V označující ve Francii zloděje) a doživotnímu vězení. Ale ani ona nezůstala v Bastile dlouho, zhruba po deseti měsících se jí povedlo utéct do Anglie, kde se setkala s manželem, který měl náhrdelník s sebou, a tak jim již nic nebránilo diamanty rozprodat. Nakonec na tuto aféru nejvíce doplatil kardinál, kterému zůstal dluh (jeho rodina musela náhrdelník splácet až do roku 1863), a Marie Antoinettě, které lidé přisuzovali touhu po náhrdelníku a nedali si vymluvit, že v tom byla nevinně. Svou nevraživost jí pak dávali najevo, dokonce ji při návštěvě pařížského divadla publikum vypískalo. Marie Antoinetta se snažila tuto nenávist vůči své osobě zmírnit a stáhla se do ústraní, změna ale přišla pozdě. Po jejím uvěznění jí lidé dávali najevo svou nenávist, chodili ji sledovat do vězení se vstupenkou v ruce a prohlíželi si jí z bezprostřední blízkosti. Celá Paříž byla navíc plná jejích vulgárních a nenávistných karikatur, kde byla královna často zpodobňována jako příšera s křídly, dvojitým ocasem a zahnutými dlouhými drápy.

Po narození dětí už Marie Antoinetta trávila dost času i v klidném rodinném prostředí, ale i tyto milé rodinné chvíle střídaly nákladné večírky. Spokojená byla v Malém Trianonua ve vesničce Hameau, kterou sama nechala vytvořit v rozsáhlém parku ve Versailles. Vesnička sloužila Marii Antoinettě a jejím dětem k návštěvám, které byly dost časté. I návštěvy této farmářské vesničky probíhaly ale podle přísných pravidel zámeckého protokolu.

Výdaje Marie Antoinetty byly financovány ze státního rozpočtu, stejně jako ostatní náklady na královský dvůr. Tyto náklady odpovídaly zhruba desetině ročního státního rozpočtu, takže nebyly příčinou bankrotu Francie, což obyčejní lidé příliš nechápali, viděli, že se jimi pracně vydělané peníze rozmařile utrácejí a to jim k jejich protestům stačilo. Ve skutečnosti velká část peněz ze státní pokladny šla na podporu amerických kolonií v jejich boji o nezávislost na Velké Británii. Problémová byla taky neschopnost jak ministrů, tak krále prosadit si zdanění šlechty. Ta se proti tomu postavila a neumožnila tak zlepšení stavu státní pokladny. Je třeba ale říci, že ani Ludvík a ani Marie Antoinetta se příliš o politiku nezajímali, stejně tak je netrápily problémy obyčejných lidí. Královnino nepochopení problémů prostého lidu způsobilo, že jí mylně byl připisován citát "Když nemají chleba, ať jedí koláče.", který ve své knize Vyznání Jean-Jacques Rousseau připsal "známé princezně". Ve skutečnosti ale v době vzniku knihy byla Marie Antoinetta ještě dítě, a tak jí citát nejspíš nepatřil, pravděpodobně ho mohla ve své bezelstnosti vyslovit některá z jejich starších sester. Nenávist většiny společnosti k rozmařilému královskému životu symbolizovanému životním stylem Marie Antoinetty vedl k Velké francouzské revoluci.

Detail odstavce: Obliba Marie Antoinetty ve společnosti
Zdroj: Marie Antoinetta
Zveřejněno: 28.5.2018

CHARAKTERISTIKA

Charakteristika spolužáka:

1. Spolužák Pavel
2. Jeho povaha
3. Pavlova rodina
4. Pavlovi přátelé
5. Pavlův vztah k městu
6. Škola
7. Zájmy a schopnosti
8. Co si o sobě myslí
9. Shrnutí

Pro dnešní charakteristiku jsem si vybral svého spolužáka Pavla. Pavel se mnou chodí do deváté třídy. Spolužáky jsme už od třetí třídy, kdy se do našeho města přistěhoval. S Pavlem nejsme přátelé, vlastně se ani nemáme moc rádi, ale neděláme si velké problémy. Pavel je vysoké a svalnaté postavy. Hnědé vlasy má ostříhané nakrátko a jeho oči jsou také sytě hnědé. Většina dívek ho považuje za velmi hezkého.
S Pavlem se neznáme zas tak dobře, ale vždy na mě působil velmi sebevědomě. Vždycky se snaží být vůdcem, aby bylo po jeho. Ani od svých nejlepších přátel si nedá do ničeho mluvit, pokud se rozhodne, že něco chce. Pavel nejedná sebevědomě jen se spolužáky, ale i s učiteli, kterým to příliš nevadí a nejspíš ho za to i uznávají. Anebo se ho bojí, tak či tak, mu to vždy projde. Rozhodně není stydlivý, klidně a bez problémů se s každým seznamuje. O Pavlovi se nedá říct, že by byl zrovna pilný, práci se dost často vyhýbá a nejraději ji přehrává na někoho jiného. Na spoustu lidí působí zpočátku velmi přátelsky, ale jeho postoj se rychle změní, pokud se mu nový známý nelíbí. Také bývá velmi náladový, nesnáší, když se mu něco nedaří, to si pak vybíjí vztek na svém okolí, hlavně na lidech, které nemá rád. Pavel je ale také cílevědomý, když si stanoví, čeho chce dosáhnout, tak jde za každou cenu za tím, a to se mi na něm docela líbí. Díky tomu pro naši třídu zajistil velkou řadu výletů. Rád se chlubí svými úspěchy. Nerad ale dělá ústupky a je urážlivý. Pavla také jeho přátelé považují za velmi zábavného, na každé akci bývá středem pozornosti, a to i na třídních exkurzích nebo návštěvách divadel a muzeí. Nemá ale rád, když někdo vtipkuje na jeho účet, to se pak urazí, případně vtipálka provokuje tak dlouho, až dojde ke konfliktu, který odnese právě ten vtipálek. Kritiku nese opravdu těžce. Pokud má ale někoho rád, umí se ho zastat a neváhá se za toho člověka klidně i poprat. Myslím, že ve třídě jsou jen dvě skupiny lidí. Spolužáci, kteří Pavla zbožňují, a ti, kteří se ho bojí a nemají ho rádi.
O Pavlových rodičích toho moc nevím, protože s ním nežijí. Rozvedli se a on už několik let spolu s mladším bratrem žije u prarodičů (rodiče jeho matky). Jeho bratr Filip chodí do šesté třídy a s Pavlem skvěle vychází. Pavel se o něj opravdu stará a nikomu nedovolí, aby Filipovi ubližoval. Také spolu každé ráno chodí do školy a Pavel mu někdy nosí i svačinu. Nikdy jsem neslyšel, že by si Pavel na bratra stěžoval. Jsou si určitě hodně blízcí, protože Pavel bere Filipa ven, když jde někam s kamarády a těm nedovolí, aby se Filipovi posmívali, že je moc malý. Je vidět, že Pavel má svého bratra opravdu rád. Jejich babička pracuje jako kuchařka v nedaleké školce a děda je řidičem autobusu, vozívá lidi na zájezdy a o prázdninách s ním někdy Pavel a Filip jezdí. Babičku i dědu má Pavel rád, i když na něj nemají moc času a on toho pak využívá. Také si nic nedělá z toho, když ho babička poučuje, že by se měl chovat lépe k lidem. Víc poslouchá dědu, ale obvykle mu vynucené slušné chování dlouho nevydrží. Když ale potřebují jeho prarodiče s něčím pomoct, tak to udělá. Je jim vděčný, že si je před lety vzali k sobě a kluci nemuseli do dětského domova. Proto se jim také snaží i s Filipem pomáhat i v domácnosti. O rodičích toho ani jeden moc neví, jen že matka žije v Praze a otec někde na Moravě. Oba mají novou rodinu a klukům občas pošlou pohled k narozeninám a k Vánocům. Z těch šest let, co bydlí u prarodičů, otce neviděli ani jednou a matku asi pětkrát. Proto Pavel za rodiče považuje spíš babičku a dědu.
Pavel má velkou řádku přátel, ale nevím, jestli někoho z nich považuje za nejlepšího kamaráda. Mezi jeho přátele se řadí velká spousta dívek, které jsou zároveň i jeho obdivovatelkami. Pavlovi ale jejich pozornost dělá dobře, a tak je často bere s sebou na různé akce. Pavel s kamarády podniká spoustu akcí, často chodí do kina, nebo na koncert. Někdy si jdou jen tak posedět do nedalekého parku, kde dokáží strávit celý den klábosením, posloucháním hudby, nebo kopáním do míče. Když se Pavel s přáteli nevidí, tráví čas na sociálních sítích, kde má několik stovek přátel. Často tam sdílí různé statusy a fotky z akcí, které navštívil. Všichni jeho internetoví kamarádi to rádi okomentují. Loni o prázdninách se Pavel vydal s přáteli na čundr na Orlík. O každém svém kroku informoval na internetu, aby nikomu nic neuniklo.
Pavel se do našeho města přestěhoval až ve třetí třídě, do té doby žil s rodiči někde na vesnici. Vždycky říkal, že se mu tam jako dítěti líbilo, ale že tam byla nuda, protože se nedalo nic podnikat. Za to tam ale mohl mít řadu zvířat, která nemůže mít ve městě. Prý tam nebyl ani žádný obchod, hřiště a škola. Město ale Pavel miluje. Je tu spoustu míst, kam rád chodí. Různá multikina, kavárny, sportovní hřiště, diskotéky i parky. Každý den je tu co dělat. Pavel ale nejvíc miluje společnost, a tady je hromada lidí, s nimiž se může bavit a stále se seznamovat. Také se mu líbí ruch města, rád v městské dopravě pozoruje lidi a někdy se baví na jejich účet. Na město rozhodně nedá dopustit a určitě by se už nechtěl na vesnici vrátit. Ani si ho tam neumím představit. Myslím, že by se tam brzy nudil.
Pavel je ve škole výborný žák, aniž by se snažil, jde mu to samo. Je dobrý snad ve všem, v jazycích, v matematice, fyzice i chemii. Všechno se naučí lehce, přestože v hodinách někdy vypadá, že učitele neposlouchá, i přesto pak dokáže přesně zopakovat, co jsme se učili. Nejvíce mu jde tělesná výchova a dějepis. Při tělesné výchově je vidět, že je to jasný sportovec a že rád běhá za míčem. Je velmi dobrý v běhu, ale třeba i v gymnastice. Ve skoku přes tyč nemá na naší škole konkurenta. V hodinách dějepisu se sice často tváří znuděně, ale je vidět, že ví, o čem učitelka mluví. Několikrát se zmínil o tom, že má rád filmy a dokumenty o válce, a tak toho v hodinách využívá. Jeho slabší stránkou jsou asi výchovy: pracovní, výtvarná a hudební. Učitelka na hudební výchovu mu často říká, že nemá hudební sluch, to ale Pavlovi nevadí a vesele při hodině haleká s námi. Učitelka tedy u něj oceňuje snahu. Při výtvarné výchově má Pavel vcelku štěstí, že často malujeme ve dvojicích, nebo skupinách, takže mu stačí dát se dohromady s nějakou šikovnější holkou, která obrázek namaluje a on ho vybarví. Sám ale malovat moc neumí, z čehož si často dělá legraci. Nemá ale rád, když někdo jiný jeho obrázky kritizuje. To samé je pracovní výchova, Pavel není úplně manuálně zručný, a tak pro něj něco vyrobit je nemyslitelné. Nejvíc nesnáší, když musíme dělat holčičí práce, jako třeba vyšívání. Takovou činnost zcela bojkotuje. Naopak ho docela baví vaření, několikrát se zmínil, že občas musel pro Filipa vařit, když byl malý, a tak se mu to zalíbilo. Protože jsme v deváté třídě, tak si již vybíráme střední školy. Pavel se hlásí na jazykovou školu a na sportovní gymnázium. Protože má opravdu dobrou paměť, věřím, že se tam v klidu dostane.
Pavel má spoustu zájmů. Rád sportuje, hlavně hraje fotbal a běhá. Také rád tráví volný čas s přáteli někde na rockových koncertech, nebo na diskotékách, kde se často seznamuje. Když je doma, dívá se na válečné dokumenty a filmy, nebo si o tom čte knihy, které dostává od prarodičů k Vánocům a k narozeninám. Filmy často sleduje v angličtině, aby se potrénoval v jazyce. Angličtinu si také trénuje při zájezdech, na které vozívá lidi s dědou o prázdninách. Tam se snaží mluvit hlavně anglicky. Uvažuje také o tom, že se naučí španělsky a francouzsky. Kromě angličtiny umí trochu rusky a německy. Rád také sleduje různá internetová videa a dokonce uvažuje, že by sám nějaké natočil, protože dneska je o youtubery velký zájem. Celkově mu jde práce na počítači, dokonce pomáhal s tvorbou školních webových stránek.
Pavel moc dobře ví, že je ve spoustě věcí lepší než jeho spolužáci, a náležitě si užívá obdiv, který za to má. Nemyslí si, že je na tom něco špatného, protože věří, že si to zaslouží. Pavel si o sobě myslí, že je velmi oblíbený, a v tom má také pravdu. Často si ani neuvědomuje, jak moc dokáže lidem kolem sebe ublížit různými jízlivými poznámkami. Pavel stoprocentně věří tomu, že dokáže vše, co bude jednou chtít a že si bude jednou žít velmi dobře. Určitě plánuje, jak se postará o mladšího bratra a prarodiče.
Pavel je sice můj spolužák, ale nemyslím, že ho budu mít někdy rád. Sice se mi na něm líbí, jaký má vztah ke své rodině a že si jde za svými sny, ale nesouhlasím s jeho způsobem chování k lidem, které nemá rád. Podle mě by si měl uvědomit, že ubližovat někomu a vyvyšovat se nad něj je pod jeho úroveň. Pak by z něj mohl být super kluk. Třeba mu v tom přechod na střední školu pomůže, když uvidí, že někde není v něčem nejlepší.

Detail odstavce: Charakteristika spolužáka:
Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno: 26.2.2017