ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)
Jednotné číslo
1. os. nesl bych
2. os. nesl bys
3. os. nesl by
Množné číslo
1. os. nesli bychom
2. os. nesli byste
3. os. nesli by
Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).
Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.
V diskuzi ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Einšpiglová.
Vážený pane premiére,
jsme v pronájmu v nebytových prostorách u společnosti Residomo s.r.o. Ostrava, název naší provozovny je Mléčná jídelna Astra, od 14.3. 2020 je náš provoz dle rozhodnutí vlády uzavřen. Z jednání vlády ze dne 15.3. 2020 bylo rozhodnuto, že od 27.4. 2020 budou otevřeny obchody a provozovny do 200m, my bychom do té skupiny také spadyli se svými 170m, avšak jsme zařazeni až do páté skupiny s otevřením od 8.6. 2020, protože jsme zařazeni do resturačních služeb.Naše provozovna má pultové zařízení a vitriny ve kterých chladíme své vyrobené lahůdkářské výrovky, jako jsou chlebíčky, saláty a aspiky, také nám dodávají zákusky, prodáváme nealko, cukrovinky, mouky, cukry a ostatní zboží.Naše výrobky bychom prodávali balené v hygienických nevrátných obalech. Máme na provozovně 6 stolů, které bychom dali do rohu a zakázali pozezení a zdržovat se na provozovně, tedy prodej by byl podobný jako v uzeninách, nebo prodejnách potravin. Zaměstnáváme 10 osob, které jsme nepropustili a zapojili jsme se do programu Antivirus, protože jsme právnická osoba. Nerozummíme tomu, proč jsme zařazeni až do poslední skupiny, nejsme klasiská restaurace, kde by se mohlo zdržovat větší množství osob, považujeme tuto situaci za likvidační a diskriminační, velké hobbymarkety byly otevřeny před velikonocemi, osobně jsem byla v Hornbachu, musela jsem odejít, protože se tam tlačilo velké množství lidí.
Za pronájem nebytových prostor platíme Residomu měsíčně 68 690,-Kč, zatím také nevíme, zda Resimomo poskytne odpuštění nájmu.
Věřím, že své stanovisko přehodnotíte a spustíte takové provozy, jako jsou malé bufety bez posezení mnohem dříve než 8.6. 2020.
Anna Einšpiglová
Mléčná jídelna Astra, v.o.s.
Hlavní tř. 705
Ostrava-Poruba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel L.Králíková.
díky že zustanete, přejí hodně zdraví a hodně sil v další práci pro český národ, moc Vás potřebujeme, děkuji Králíková
Spojovací výraz ABYCHOM vznikl spojením podřadicí spojky ABY a kondicionálového tvaru pomocného slovesa být BYCHOM. Ačkoliv působí výraz ABYCHOM silně knižním dojmem, představuje jediný možný spisovný tvar.
V diskuzi BYSTE NEBO BY JSTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel George Svetlik.
Domnívám se, že před lety, kdy jsem se já učil českou gramatiku, byly povoleny obě možnosti. Mám to prostě nějak zažité. Potom jsem emigroval (1978) a do USA se změny v češtině nedostanou. Nedostaly se tam ani nová slova, která mne po mém návratu šokují a nevím proč si je tato generace politiků a žurnalistů vymýšlí . Příklady: predikce (kdysi se říkalo předpověď), edukace (vzdělání), dehonestace (ponížení), adorovat (obdivovat), implementace ( vložení, zavedení), stejdž-stage (jeviště), bakstejdž-backstage (zákulisí), včera jsem dokonce na ČR slyšel slovo juvenální (má to asi být mladistvý) a mnohé jiné patvary. Můžete namítnout, že je to přirozený vývoj jazyka, ale není. Slova bychom měli nahrazovat anglikanismy tam, kde není český výraz. Nechci znít jako Dobrovský, Jungmann nebo Palacký, ale i oni bojovali proti stejné věci, jenže tenkrát to nebyly anglikanismy ale germanismy. A kdyby nebojovali, tak tu dnes šprechtíme. Proč proti tomu nikdo nebojuje? Kde je Ústav pro jazyk český?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Teukros.
S kritikou na zbytečné ochuzování češtiny o anglikanismy souhlasím. Všimněme si jak se přestává užívat sloveso zahajovat, začínat, spouštět a podstatné jméno zahájení, začátek anglickým startovat, start. Anglické start-startovat vnímám jako opodstatněné v případech rychlého, rázného uvedení předmětu nebo osoby z klidového stavu do pohybu - start rakety, běžci odstartovali apod. Šíření slovního plevele do slovníku současníků mají na svědomí zejména redaktoři veřejných médií. Zřejmě proto že nejsou dostatečně ve svém rodném jazyku. Např. "Odstartovala vernisáž obrazů"
Bohužel neexistuje vymezená skupina otázek, které by vám pomohly přímo určit, že jde o zájmeno, jako je tomu například u příslovcí nebo u přídavných jmen. Proč tomu tak je? Vyplývá to z věcného významu tohoto slovního druhu. Výše jsme zmiňovali, že zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují či odkazují, to znamená, že se na ně budeme ptát stejnými otázkami, jako bychom se ptali na tyto dva slovní druhy, které ve větě zastupují. Odtud je také zřejmý název "zájmena" - dáváme je "za jména".
Možná bude nejlepší, když si to ukážeme přímo na konkrétních příkladech...
Bez ní tam bude nuda. - Jak se zeptáte na označené slovo? Bez koho, čeho, tedy pádovou otázkou, kterou bychom se ptali na podstatné jméno. Ale označuje tento výraz konkrétní osobu? Ne. Pak je zcela zřejmé, že jde o zájmeno.
Jehosestra je velmi zábavná. - Jak bude znít otázka na vyznačené slovo? Čí sestra, zeptáme se tedy stejně, jako bychom se ptali na přídavné jméno. Ale vyjadřuje daný výraz, o jakou konkrétní sestru jde? Je Hugova, sousedova, nebo dědečkova? Ne. Pak tedy vězte, že jde opět o zájmeno.
!! Samy pádové otázky (kdo, co, koho, čeho, komu, čemu, ...) a otázky, jimiž se ptáme na přídavná jména (který, jaký, čí, kterého, jakým, ...), jsou zájmeny.
V diskuzi NENÍ "HODNĚ" ČÍSLOVKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Konkrétně mám na mysli v kontextu z textu "chodí hodně prostých lidí". Já vím, hodně nemá žádný jiný tvar než hodně, takže bychom možná měli usoudit, že je nesklonné, a jako takové číslovkou být nemůže, ale:
(1) Velmi analogické slovo je mnoho (mnoho lidí), které se "téměř" neskloňuje, jen v některých pádech použijeme "mnoha" místo "mnoho" (např. "k mnoha lidem"), a přesto jen tato drobná ohebnost jej zařadí k číslovkám.
(2) Jakmile začneme "hodně" nebo "mnoho" stupňovat, dostaneme "více lidí". Jiný druhý stupeň nemáme, a tak ani není jasné, zda je to vlastně druhý stupeň od "hodně" nebo "mnoho". Bylo by zvláštní rozlišovat slovní druh "více" v sousloví "více lidí" podle toho, z kterého slova pochází (což nemáme jak zjistit).
(3) Slovo "lidi" se v sousloví "hodně lidí" skloňuje specifickým způsobem: V pádech 1,4,5 používáme pro lidi druhý pád (např. "vidím hodně lidí"), zatímco v pádech 3,6,7 použijeme stejný pád jako by tam slovo "hodně" nebylo (např. "k hodně lidem"). Takového skloňování si jsem vědom pouze u číslovek, ať už určitých (deset) nebo neurčitých (mnoho).
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Synonyma pro slovo typický vyplývají již z vysvětlení jeho významu, chceme-li tedy použít jiné výrazy s podobným významem, můžeme vybírat mezi přídavnými jmény: příznačný, charakteristický, svérázný, osobitý.
Ale pozor, ne každé uvedené synonymum je vhodné použít v té či oné souvislosti, například typické české jídlo nemůžeme napsat jako osobité české jídlo, v tomto případě bychom mohli zaměnit jen se slovem charakteristické, případně příznačné.
Opakem neboli antonymem slova typický je výraz atypický.
Ve větách tázacích, například Proč ti to včera neřekl? Proč za námi nechceš přijet?Proč bychom se netěšili? Proč mi celý týden nezvedáš telefon?, vyjadřuje otázku po příčině, důvodu, smyslu, účelu nějakého jednání.
V souvětí připojuje vedlejší věty, zejména vedlejší větu předmětnou, například Věděla dobře, proč to udělala.; Nemůžu pochopit, proč už se s námi nebavíš. Nevím, proč ti to vůbec říkám., nebo větu přívlastkovou, například Pohnutku, proč to udělal, nikdy nezjistili.Důvodů, proč vám brusinky neplodí, může být hned několik.
Co to vůbec to byste je? Jde o kondicionálový (podmiňovací) tvar pomocného slovesa být, s jehož pomocí se spolu s příčestím činným tvoří podmiňovací způsob 2. osoby čísla množného, například: Pokud byste měli zájem, vysvětlím vám to podrobněji.
Podle časového příznaku se rozlišují dva typy podmiňovacího způsobu (kondicionálu), a to podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Podmiňovací způsob přítomný se používá:
ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybyste si koupili lepší vysavač, měli byste lépe uklizeno.
ve zdvořilých žádostech: Přišli byste zítra k nám?
vyjadřujeme-li přání: Kéž byste mohli jet s námi.
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném
jednotné číslo množné číslo
1. os. psal bych psali bychom
2. os. psal bys psali byste
3. os. psal by psali by
Nyní je potřeba zdůraznit, že jen výše uvedené tvary jsou spisovné. Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů a podoby *by jsme či *by jste jsou chybné, odborně hyperkorektní, to znamená vytvořené z přehnané snahy o jazykovou správnost a jen domněle správné.
Pokud jde o tvoření podmiňovacího způsobu u sloves zvratných, platí, že ve tvarech 2. osoby čísla jednotného užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis ne
etl, kdyby ses podíval (nikoli *by jsi se, *kdyby jsi se, *aby jsi se = tvary hyperkorektní, nespisovné). Ostatní tvary se tvoří pravidelně, (viz přehled níže) a podoby *by jste si nebo *byste jsi jsou nespisovné!
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném pro slovesa zvratná
jednotné číslo množné číslo
1. os. napsal bych si napsali bychom si
2. os. napsal by sis napsali byste si
3. os. napsal by si napsali by si
Výše jsme zmínili, že podmiňovací způsoby jsou dva, tudíž nyní pár slov k podmiňovacímu způsobu minulému.
Podmiňovací způsob minulý se v současné češtině moc neužívá. Lze se s ním setkat spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace, přičemž vyjadřuje neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl nebo mohl proběhnout jinak, například: Kdybyste nám to napsali, tak bychom vás na tom nádraží byli čekali. Kdybych tehdy udělala něco takového, vůbec bych ti to byla neřekla.Byli bychom přinesli něco dobrého, kdybychom věděli, že máte výročí.
Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu minulém
jednotné číslo množné číslo
1. os. byl bych psal byli bychom psali
2. os. byl bys psal byli byste psali
3. os. byl by psal byli by psali
A nakonec pro lepší vštípení správné podoby daného tvaru uvádíme několik příkladových vět.
Vždy si dobře rozmyslete, komu navrhujete tykání, případně čí návrh k tykání přijímáte. Návrh už není možné vrátit zpátky, a pokud ze sebe nechcete udělat nespolečenského barbara, na návrat k vykání opravdu zapomeňte. Pokud už si s někým začnete tykat, je dobré na to nezapomenout při příštím setkání – vykání poté, co přijmete nabídku na tykání, je považováno za nevhodné.
Rovněž střídat tykací a vykací formu u téhož člověka je ve většině případů společensky nepřípustné. Zpravidla k němu dochází, pokud si mluvčí není jist svým postavením k oslovenému. Pokud se toho dopouští nevědomky nebo omylem, neměli bychom ho za to nijak vinit, ale jen ho upozornit, kterou formu preferujeme.
V soukromé korespondenci se zájmena vy/Vy, váš/Váš mohou, ale nemusí psát s velkým písmenem. Obecně však platí, že se zájmena s velkým písmenem (majuskulí) používají jako výraz úcty. Domněnka, že se mohou objevit pouze v oficiální korespondenci, tedy není správná. Pravidla navíc umožňují používat tento druh oslovení i v případě, že adresátem není jednotlivec, ale kolektiv (například: Dovoluji si Vaši firmu požádat...).
Pro webové stránky a propagační materiály neexistuje striktní pravidlo ohledně psaní počátečních písmen osobních či přivlastňovacích zájmen. Striktním pravidlem však je, že bychom v jednom materiálu (či na jedněch webových stránkách) měli s malými a velkými písmeny pracovat vždy jednotně!
V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!
