Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

CHARAKTERISTIKA SPOLUŽÁKA

Co je to charakteristika

Charakteristika je popisný slohový útvar, který se týká především osob. Zaměřuje se tedy na duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy). Duševní vlastnosti člověka se projevují ve vztahu k lidem, v jednání a ve vztahu k práci, a proto i tyto údaje patří do správné charakteristiky.
Vlastnosti se dají vyjádřit jasným konstatováním (= přímá charakteristika), nebo konkrétními příklady jednání (= nepřímá charakteristika), případně srovnáním s jiným člověkem.
Při psaní charakteristiky je důležitá volba vhodných výstižných výrazů, převaha hlavně přídavných jmen, případně sloves spojených s přídavnými jmény. Často se v charakteristice také objevují různá přirovnání.

Zdroj: Charakteristika

Vzory

V dalších dílech následuje několik ukázek možných popisů a charakteristik osob.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Osnova charakteristiky

Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.

Návrh osnovy pro charakteristiku

  1. úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
  2. stať:
    a) vnější projevy povahy
    b) vztah k lidem, jednání
    c) vztah k přírodě, k prostředí
    d) vztah k práci
    e) nadání, schopnosti, zájmy
    f) vztah k sobě samému
  3. závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)

Zdroj: Charakteristika

Osnova charakteristiky osoby

  1. Úvod – představení osoby

  2. Vzhled (stručně)

  3. Povahové vlastnosti

  4. Vztah k blízkým lidem

  5. Vztah k práci (ke škole), vztahy v práci (ve škole)

  6. Vztah k přírodě

  7. Zájmy a schopnosti

  8. Vztah k dané osobě

  9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V tomto odstavci se nachází stručné informace o dané osobě (věk, bydliště) a vztah autora k ní (rodič, kamarád).

Vzhled: V tomto odstavci je stručně zachycena celková postava, popis obličeje: očí, nosu, úst, vlasů, a dalších výrazných rysů popisované osoby.

Povahové vlastnosti: V tomto odstavci se nachází přímá a nepřímá charakteristika vlastností a různých výrazných povahových rysů osoby (vlastností by zde mělo být popsáno přímo nebo nepřímo minimálně pět). Neměly by zde být popsány jen kladné vlastnosti, je třeba uvést alespoň jednu zápornou vlastnost (každý nějakou má).

Vztah k blízkým lidem: V tomto odstavci by měl být popsán vztah k rodině (rodičům, sourozencům, případně i prarodičům) a případně k nejbližším kamarádům (třeba i k autorovi).

Vztah k práci, vztahy v práci: V tomto odstavci se objevuje postoj dané osoby k jejímu zaměstnání, u žáka se jedná o vztah ke škole a o jeho vztahy s učiteli a spolužáky. Může se zde objevit, co ho ve škole baví, co nemá rád, jeho výsledky a i jeho plány do budoucna (jaká střední škola, jaké zaměstnání).

Vztah k přírodě: V tomto odstavci by se mělo alespoň stručně objevit, jestli má rád přírodu, jestli do ní rád chodí, jestli má rád zvířata, květiny atd.

Zájmy a schopnosti: Tento odstavec zachycuje, co danou osobu baví, co ráda podniká, v čem je dobrá, ale i přesně opačnou stranu, co ráda nemá a co jí příliš nejde.

Vztah k dané osobě: Tento odstavec obsahuje stručný popis toho, proč jsem si danou osobu vybral a co si o ní myslím.

Závěr: Závěr obsahuje určité shrnutí daných informací s poslední závěrečnou myšlenkou (názorem) k charakteru dané osoby.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Osnova referátu

Úvod

Úvod referátu o knize by měl zahrnovat bibliografické údaje: autor, název, doba vzniku, respektive ze kterého vydání vychází referát, kdo dílo přeložil do češtiny.

Stať

Zde by neměly chybět tyto náležitosti:

  1. Informace o autorovi – kdy žil, ke kterému proudu a směru patřil.
  2. Téma knihy, okolnosti vzniku, čím se autor inspiroval, co měl v úmyslu nám sdělit; pokud jde o sborník povídek – čím jsou spojeny, jaká mají témata, jak jsou uspořádány (kompozice knihy).
  3. Podrobnější seznámení s obsahem – NEPLÉST S VYPRAVOVÁNÍM DĚJE!
  4. Charakteristika důležitých postav – charakteristika musí být nepřímá (tedy ne: Odysseus je statečný ithacký král, ale: Odysseus je statečný – nebojí se žádného nebezpečí, když se dostane do situace, která jej ohrožuje, nepřemůže nepřítele silou, ale tím, že umí vymyslet chytré řešení, mnohdy lest, například při setkání s Kyklopem).
  5. Smysl příběhu – ten je důležitý, nezapomenout na něj!
  6. Vlastní hodnocení – jak se nám líbily myšlenky, které dílo vyjadřuje; jak se nám líbil způsob, jakým je dílo napsáno, například uvést, zda autor vypráví děj napínavě, nebo naopak zdržuje zbytečnými popisy, nudnými úvahami; nemá to vůbec děj, děj je nesrozumitelný, zmatený. Autorův styl je osobitý, nebo naopak neutrální; píše nudně, nebo naopak vtipně, živě. Dále sdělit, jestli se autor vyjadřuje konkrétně, jasně, nebo naopak obrazně, v metaforách, příliš složitě. Zda je jazyk příliš knižní, nebo naopak blízký hovorové řeči, autor využívá slangu a podobně.

Závěr

Závěr referátu o knize by měl obsahovat informaci o tom, co mi kniha poskytla, tedy o čtenářském zážitku. Například: doporučuji ji i ostatním, nebo naopak: už nikdy nic takového nechci ani vidět, nechápu, k čemu to bylo napsáno.

Doporučení

NA KONCI PRÁCE MUSÍ BÝT UVEDENO, Z JAKÉHO ZDROJE JSTE INFORMACE O AUTOROVI A KNIZE ČERPALI. POKUD VYUŽÍVÁTE CIZÍ MYŠLENKY A NÁZORY, NESMÍTE JE PŘEDKLÁDAT JAKO NÁZORY VLASTNÍ!

HESLOVITÉ VYJADŘOVÁNÍ DO REFERÁTU NEPATŘÍ – pište v celých větách. Nezapomeňte na to, že věty lze spojit do souvětí.

Zdroj: Osnova vzor

Rozdíl mezi popisem a charakteristikou

Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.

Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.

U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.

Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.

U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Charakteristika - můj spolužák

Osnova:

  1. Představení spolužáka

  2. Vzhled Teddyho

  3. Teddyho povaha

  4. Vztah k rodině

  5. Teddy a škola

  6. Teddy a příroda

  7. Jeho zájmy a schopnosti

  8. Můj vztah k Teddymu

  9. Závěr

Za nejzajímavějšího spolužáka z naší třídy považuji čtrnáctiletého Teddyho, který k nám do třídy přišel, když v šesté třídě propadl. Teddy se vlastně jmenuje Tadeáš Ditrich, ale všichni mu od prvního dne říkáme touto přezdívkou. Teddy pochází stejně jako většina z nás z Mladé Boleslavi. Žije s rodiči v bytě v panelovém domě blízko firmy Škoda Auto, v níž oba jeho rodiče několik let pracují.

Teddy nepatří k nenápadným typům, naopak svým vzhledem z davu lehce vybočuje. Je velmi vysoké a zároveň i silné postavy. Není tedy lehké ho přehlédnout. Výrazný je také jeho obličej, díky jeho tmavě hnědým očím, huňatému obočí, dlouhým řasám, širokému nosu a tmavým vousům. Řada lidí by řekla, že by byl jeho obličej pohledný, kdyby nebyl tak kulatý, stejně jako celé jeho tělo, které se snaží ukrývat do pohodlného, ale zbytečně velkého a tmavého oblečení.

Teddy své okolí zaujme svým vzhledem na první pohled, horší je to ale s jeho povahou. Většina lidí s ním stráví sotva pár minut a už si ho zařadí do škatulky: nuda a nezájem. A to je škoda, protože Teddy má řadu dobrých vlastností. Nejvíc na něm oceňuji jeho ochotu mi kdykoliv a v čemkoliv pomoci, ať už se jedná o opravu mého starého počítače, anebo nápovědy při zkoušení. Pokud má Teddy někoho rád, udělá pro něj vše. Těžké je pro něj seznamování se, velmi se stydí za své tělo a za to, že propadl, a tak se lidem raději vyhýbá a snaží se na sebe příliš nepřitahovat pozornost. Těžce totiž nese jakýkoliv posměch a špatně se vyrovnává s kritikou. Ve společnosti lidí, které zná a kteří znají jeho, je ale ze stydlína náhle veliký šprýmař, který si nenechá uniknout žádnou příležitost ke vtipkování. Rád také vtipkuje s učiteli, kterým to nevadí, protože vědí, že Teddy to myslí dobře.

Teddy je jedináček, a tak pro něj jeho rodiče dělají vše, co mu na očích vidí. Myslím, že by mu snesli i modré z nebe. Teddyho se snaží nijak v ničem neomezovat a naopak ho ve všem podporují. Kvůli tomu, že oba pracují na směny, tak společně netráví doma moc času, což Teddyho mrzí. Společné chvíle se ale snaží pořádně využít. Často proto jezdí na výlety po okolí, i celé České republice a o prázdninách ho berou i na dovolenou k moři. Snaží se, aby si chvíle s nimi Teddy pořádně užil. Teddy je má za to velmi rád. Sice ho někdy trápí, že bývá doma často sám a líbila by se mu přítomnost sourozence, ale zároveň je rád, že se s nikým nemusí dělit ani o pozornost rodičů a ani o pokoj. Teddy ale příliš nevychází s prarodiči, kteří chtějí, aby se ve škole více snažil. Nebaví ho jim neustále vysvětlovat, že mu to ve škole prostě nejde. Raději tráví čas sám, nebo s přáteli než s prarodiči.

Teddy nepatří ve škole k nejlepším žákům, dá se říct, že stěží prolézá z ročníku do ročníku. Ale školu má svým způsobem rád, líbí se mu, že se v ní dozvídá nové věci, ale nerad se učí věci, kterým nerozumí. Také o sobě říká, že nemá příliš dobrou paměť, a proto se mu nedaří naučit se slovíčka na hodinu anglického jazyka. Angličtina je ve škole jeho Achillova pata, naopak se vždy těší na hodiny fyziky a matematiky, přestože ani v těchto předmětech nejsou jeho výsledky nejlepší. Je ale vidět, že se snaží. Co Teddy ve škole doopravdy nesnáší, jsou hodiny tělesné výchovy. Ty jsou pro něj pravým očistcem. Nesnáší veškeré pohybové aktivity. Nemá rád ani učitele na tělocvik, protože se mu nelíbí, že neustále upozorňuje na jeho nemotornost. Na Teddyho učitelova přehnaná snaživost nepůsobí vůbec dobře a často ji bere jako útok proti své osobě. A proto, když to jde, tak se ze cvičení vymluví. Ve škole jinak velmi dobře vychází se spolužáky ze třídy, kteří ho znají a vědí, jaký je a mají ho proto rádi. Nemá rád ale ostatní žáky školy, protože ti se mu často posmívají kvůli jeho postavě, anebo ho považují za nudného hlupáka, aniž by se ho snažili poznat. Jejich názor se jim ale nesnaží vyvrátit, svým způsobem mu stačí třídní kolektiv a nikoho jiného nepotřebuje.

Teddy sice pochází z města, ale s rodiči tráví spoustu společného času v okolní přírodě, a proto zná Teddy okolí nejlíp ze všech žáků ze třídy. S rodiči navštívil snad všechny přírodní i kulturní památky ve Středních a Severních Čechách. O prázdninách s nimi procestoval i jižní Evropu. Ale raději než u moře tráví čas s rodiči pod stanem někde v kempu, kde si musí sami rozdělat oheň a připravit večeři. Teddy má také velmi rád zvířata, někdy s tatínkem vyrazí večer za město do lesa, vylezou na posed a pozorují z něj v noci zvířata. Teddy o těchto dobrodružství vždy rád vypráví. Je na něm vidět, že k zvířatům má vztah. Navíc jich sám doma řadu chová. Má psa Taylora, králíka Kinga, několik morčat a červenou užovku Gábinu. O vše se musí starat sám, protože jeho maminka se zvířat bojí. Teddymu to ale nevadí. Myslím, že jeho zvířata jsou zároveň jeho nejlepší přátelé.

Teddy sice nepatří k těm nejchytřejším žákům ve třídě, ale rozhodně se řadí k těm šikovnějším. Při pracovním vyučování je velmi šikovný při výrobě jakýchkoliv předmětů, hrozně rád pracuje se dřevem a je vidět, že je zvyklý doma pomáhat s opravami. Teddy si velmi přeje být výborným automechanikem, a tak se autům věnuje ve svém volném čase. S tatínkem provádí veškeré opravy na autě a na internetu si vyhledává stále nové informace o autech. Hodlá se také hlásit na střední odborné učiliště obor automechanik a potom si dodělat i maturitu, aby si mohl jednou vybudovat úspěšný autoservis. Kromě aut se Teddy také zajímá o historii, hlavně o druhou světovou válku. Doma má k tomuto tématu spoustu knih, hlavně ho baví historie různých bitev a technika, která byla tehdy používaná. Naopak je spousta věcí, které Teddyho nebaví, nebo je přímo nesnáší. Kromě tělesné výchovy sem rozhodně patří malování a vaření. Ani v jednom Teddy nevyniká, a proto se těmto aktivitám snaží ze všech sil vyhýbat.

Teddy je jeden z nejobětavějších a nejcílevědomějších spolužáků ve třídě. Přestože ví, že není ve škole nejlepší, nenechává se tím zastavit a dál usiluje o splnění svého snu. Všichni ho za to musíme obdivovat, a to je také důvod, proč jsem si ho vybral k této charakteristice. Nejenže je tedy výborný kamarád, který mi dokáže vždy pomoci, zároveň je mi i vzorem. Velmi bych si přál, abych stejně jako on byl schopen jít za svým snem a zdolávat všechny překážky.

Teddy působí na první pohled jako mrzutý podivín se silnou postavou. Málokdy vzbudí sympatie na první dojem, lidé ho musí obvykle nejprve začít poznávat a je veliká škoda, že spousta lidí se nechá jeho vzhledem odradit. Přichází tak o možnost poznat milého, nesmělého kluka s úžasným smyslem pro humor, schopností udělat si srandu sám ze sebe a s životním cílem, kterého hodlá dosáhnout za každou cenu. Kdyby ho ostatní žáci školy poznali blíže, nikdy by se mu již nemohli posmívat, naopak věřím, že by si je získal. Je jen jejich škoda, že dali na první dojem. Teddy je rozhodně kluk, který stojí za tu trochu námahy.

Zdroj: Charakteristika spolužáka

BÝT

=existovat, nacházet se

U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.

U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.

U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.

U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.

U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.

Slova příbuzná

bývat, bývalý, nebývalý, starobylý, bytí, živobytí, blahobyt, bytost, ubýt, ubývat, úbytek, odbýt, odbyt, neodbytný, ledabyle, nabýt, nabytý, přibýt, pozbýt, zbýt, zbytek, zbylý, zbytečný, nezbytný, vybýt, dobýt, dobývat, dobyvatel, nedobytný, dobyvačný, pobýt, pobývat, pobyt, přebývat, zabývat se

Příklady

Pavel byl na výletě. Pavel bil svého spolužáka.

Z pekáče ubyla spousta buchet. Pytláci ubili zvěř.

Pavel nabyl vědomosti. Pavel si nabil baterii v telefonu.

Do třídy přibyl další žák. Pavel přibil obraz na zeď.

Pernštejn byl díky promyšlenému provedení nedobytný hrad.

Vojáci dobyli hrad. Pavel si dobil baterii v telefonu.

Zdroj: Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po b

Osnova popisu osoby

  1. Úvod

  2. Celkový vzhled

  3. Hlava

  4. Tělo

  5. Oblékání

  6. Způsob řeči a chůze

  7. Vlastnosti

  8. Vztah k dané osobě

  9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V úvodu se nachází vztah k dané osobě (sourozenec, kamarád) a několik stručných informací o něm (příjmení, věk, bydliště atd.).

Celkový vzhled: Ve druhém odstavci se stručně popíše, jak vypadá postava vybrané osoby, může se zde objevit i barva pleti.

Hlava: V tomto odstavci se popisují vlasy a obličej dané osoby (na obličeji je třeba se zaměřit na oči, obočí, nos, ústa, případně nějaká znaménka, která se zde nacházejí, nebo výrazné pihy).

Tělo: Tento odstavec je možné vynechat, pokud tělo (trup, ruce a nohy) nejsou nijak výrazně odlišné. Pokud má ale například někdo jedno rameno výše než druhé, nebo nohu kratší, tak se to objevuje v tomto odstavci.

Oblékání: Tento odstavec se zaměřuje na to, do čeho se člověk rád obléká. Může zde být i to, co naopak nerad nosí. U dívek (a některých chlapců) se zde objeví i doplňky (náušnice, prsteny, řetízky, šátky atd.)

Způsob řeči a chůze: Tento odstavec shrnuje informace o řeči (koktání, drmolení, hlučnost, zalykání se) a o chůzi (rychlost, styl) dané osoby.

Vlastnosti: V tomto odstavci jsou stručně popsány základní vlastnosti člověka (ideálně tři – pět), nemusí zde být jen ty kladné.

Vztah k dané osobě: V tomto odstavci bude napsáno, jaký mám k dané osobě vztah. Pokud se to již objevuje v úvodu, je možné místo něho vytvořit odstavec o zálibách, pokud jsou pro popis dané osoby důležité, anebo odstavec zcela vynechat.

Závěr: Závěr shrnuje, proč jsem si danou osobu vybral/a a co se mi na ní líbí /nelíbí.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby

Diktáty na předpony s-, z-

1. diktát

Shnilé brambory, slavnostní shromáždění, smíchat barvy, schránka důvěry, spřátelil se s mými známými, shodil tašku ze schodů, sjízdná sjezdovka, setřít podlahu, sbalit si kufr, zblednul strachy, ztichlá třída, ztvrdlý chleba, zchudlý šlechtic, zežloutlý list, zesmutnělá princezna, zesláblý kůň, zkřehlý zimou, zkrátit kalhoty, zmínka v knize, obzor ztemněl, kocour se stočil do klubíčka, strávil prázdniny, stravitelné jídlo, sestup z věže dolů, stáhnul kalhoty, svolal poradu, svalil se dolů, sjel dolů, řeky splynuly, zestárlý král, pěvecký sbor, sběr papíru, svěsil hlavu, svézt se stopem, sežehl si vlasy, shon lidí, zkumavka, sklopené oči, sklouzl po banánu, skládání písní, zvážnělý výraz, zfilmovaná pohádka, ztloustlá modelka

2. diktát

Sběh lidí, vojenský zběh, skreslit čáry dohromady, zkreslit fakta, zkopal psa, skopal míč ze schodů, skropil šátek slzami, zkropil na louce prádlo, smazal tabuli, zmazal si kalhoty, změna počasí, směna peněz, zmáčel si kalhoty, smáčel rty ve vodě, zmotal úkol, smotal klubíčko, zmrskal koně bičem, po praní se svetr smrskl, shlédl z věže na turisty, zhlédl nové divadelní představení, zjednal pořádek, sjednal si schůzku, zbil spolužáka, sbil poličku, zedřen námahou, sedřená kůže, svolal schůzi, zvolal hurá, zvolili předsedu, svolili s výletem

Zdroj: Předpony s z

1. cvičení

Na louce roste mnoho léčivých blin.

Strýcův bt působí staroble.

Na louce běhala černá kobla.

V zahraničí nabl nové zkušenosti.

Obvatelé Brna uspořádali dobročinnou akci.

Na půdě jsem našel starou bbli.

Řezník zabl bka.

Čas ve vězení ubhá pomaleji.

Myslivec nabl pušku.

Sklizeň oblí se posunula kvůli počasí.

Rozzuřený bk prohnal toreadora.

Horská bstřina protékala vesničkou.

Krupobtí zlámalo stromy.

Přes léto Alena hodně ubla na váze.

K obědu měl zbtek chleba od svačiny.

Slepice seděla na dřevěném bdle.

Přibslavské slavnosti bly známé po okolí.

Stará babčka vyprávěla vnoučatům pohádku.

Víla patří mezi známé pohádkové btosti.

Strýc se vydal na dobtčí trh.

Nad městem vlál blý prapor.

Vojáci dobli hrad.

Neobčejný příběh českého hrdiny zasáhl svět.

Otec nebvá často doma.

Učitel nás vybzel ke hře.

Ke snídani si maminka vaří blinkový čaj.

Náš soused odebrá Lidové noviny.

Výhodná nabdka k prodeji mě lákala.

Mám rád pohádku o Dlouhém, Širokém a Bstrozrakém.

Babička nám donesla černý rybz.

Po oslavě nám z dortu nic nezblo.

Baterie bylo potřeba dobt.

Králík je bložravec.

Lidé se sbhali na náměstí.

Neodbtný zákazník trval na své zakázce.

Nepoznal jsem svého bvalého spolužáka.

Babička pobla u nás celý týden.

Victor Hugo napsal knihu Bdníci.

Stěnu nechal pobt dřevem.

Hodiny odbly půlnoc.


Zdroj: Pravopisná cvičení na vyjmenovaná slova po b

Charakteristika spolužáka:

1. Spolužák Pavel
2. Jeho povaha
3. Pavlova rodina
4. Pavlovi přátelé
5. Pavlův vztah k městu
6. Škola
7. Zájmy a schopnosti
8. Co si o sobě myslí
9. Shrnutí

Pro dnešní charakteristiku jsem si vybral svého spolužáka Pavla. Pavel se mnou chodí do deváté třídy. Spolužáky jsme už od třetí třídy, kdy se do našeho města přistěhoval. S Pavlem nejsme přátelé, vlastně se ani nemáme moc rádi, ale neděláme si velké problémy. Pavel je vysoké a svalnaté postavy. Hnědé vlasy má ostříhané nakrátko a jeho oči jsou také sytě hnědé. Většina dívek ho považuje za velmi hezkého.
S Pavlem se neznáme zas tak dobře, ale vždy na mě působil velmi sebevědomě. Vždycky se snaží být vůdcem, aby bylo po jeho. Ani od svých nejlepších přátel si nedá do ničeho mluvit, pokud se rozhodne, že něco chce. Pavel nejedná sebevědomě jen se spolužáky, ale i s učiteli, kterým to příliš nevadí a nejspíš ho za to i uznávají. Anebo se ho bojí, tak či tak, mu to vždy projde. Rozhodně není stydlivý, klidně a bez problémů se s každým seznamuje. O Pavlovi se nedá říct, že by byl zrovna pilný, práci se dost často vyhýbá a nejraději ji přehrává na někoho jiného. Na spoustu lidí působí zpočátku velmi přátelsky, ale jeho postoj se rychle změní, pokud se mu nový známý nelíbí. Také bývá velmi náladový, nesnáší, když se mu něco nedaří, to si pak vybíjí vztek na svém okolí, hlavně na lidech, které nemá rád. Pavel je ale také cílevědomý, když si stanoví, čeho chce dosáhnout, tak jde za každou cenu za tím, a to se mi na něm docela líbí. Díky tomu pro naši třídu zajistil velkou řadu výletů. Rád se chlubí svými úspěchy. Nerad ale dělá ústupky a je urážlivý. Pavla také jeho přátelé považují za velmi zábavného, na každé akci bývá středem pozornosti, a to i na třídních exkurzích nebo návštěvách divadel a muzeí. Nemá ale rád, když někdo vtipkuje na jeho účet, to se pak urazí, případně vtipálka provokuje tak dlouho, až dojde ke konfliktu, který odnese právě ten vtipálek. Kritiku nese opravdu těžce. Pokud má ale někoho rád, umí se ho zastat a neváhá se za toho člověka klidně i poprat. Myslím, že ve třídě jsou jen dvě skupiny lidí. Spolužáci, kteří Pavla zbožňují, a ti, kteří se ho bojí a nemají ho rádi.
O Pavlových rodičích toho moc nevím, protože s ním nežijí. Rozvedli se a on už několik let spolu s mladším bratrem žije u prarodičů (rodiče jeho matky). Jeho bratr Filip chodí do šesté třídy a s Pavlem skvěle vychází. Pavel se o něj opravdu stará a nikomu nedovolí, aby Filipovi ubližoval. Také spolu každé ráno chodí do školy a Pavel mu někdy nosí i svačinu. Nikdy jsem neslyšel, že by si Pavel na bratra stěžoval. Jsou si určitě hodně blízcí, protože Pavel bere Filipa ven, když jde někam s kamarády a těm nedovolí, aby se Filipovi posmívali, že je moc malý. Je vidět, že Pavel má svého bratra opravdu rád. Jejich babička pracuje jako kuchařka v nedaleké školce a děda je řidičem autobusu, vozívá lidi na zájezdy a o prázdninách s ním někdy Pavel a Filip jezdí. Babičku i dědu má Pavel rád, i když na něj nemají moc času a on toho pak využívá. Také si nic nedělá z toho, když ho babička poučuje, že by se měl chovat lépe k lidem. Víc poslouchá dědu, ale obvykle mu vynucené slušné chování dlouho nevydrží. Když ale potřebují jeho prarodiče s něčím pomoct, tak to udělá. Je jim vděčný, že si je před lety vzali k sobě a kluci nemuseli do dětského domova. Proto se jim také snaží i s Filipem pomáhat i v domácnosti. O rodičích toho ani jeden moc neví, jen že matka žije v Praze a otec někde na Moravě. Oba mají novou rodinu a klukům občas pošlou pohled k narozeninám a k Vánocům. Z těch šest let, co bydlí u prarodičů, otce neviděli ani jednou a matku asi pětkrát. Proto Pavel za rodiče považuje spíš babičku a dědu.
Pavel má velkou řádku přátel, ale nevím, jestli někoho z nich považuje za nejlepšího kamaráda. Mezi jeho přátele se řadí velká spousta dívek, které jsou zároveň i jeho obdivovatelkami. Pavlovi ale jejich pozornost dělá dobře, a tak je často bere s sebou na různé akce. Pavel s kamarády podniká spoustu akcí, často chodí do kina, nebo na koncert. Někdy si jdou jen tak posedět do nedalekého parku, kde dokáží strávit celý den klábosením, posloucháním hudby, nebo kopáním do míče. Když se Pavel s přáteli nevidí, tráví čas na sociálních sítích, kde má několik stovek přátel. Často tam sdílí různé statusy a fotky z akcí, které navštívil. Všichni jeho internetoví kamarádi to rádi okomentují. Loni o prázdninách se Pavel vydal s přáteli na čundr na Orlík. O každém svém kroku informoval na internetu, aby nikomu nic neuniklo.
Pavel se do našeho města přestěhoval až ve třetí třídě, do té doby žil s rodiči někde na vesnici. Vždycky říkal, že se mu tam jako dítěti líbilo, ale že tam byla nuda, protože se nedalo nic podnikat. Za to tam ale mohl mít řadu zvířat, která nemůže mít ve městě. Prý tam nebyl ani žádný obchod, hřiště a škola. Město ale Pavel miluje. Je tu spoustu míst, kam rád chodí. Různá multikina, kavárny, sportovní hřiště, diskotéky i parky. Každý den je tu co dělat. Pavel ale nejvíc miluje společnost, a tady je hromada lidí, s nimiž se může bavit a stále se seznamovat. Také se mu líbí ruch města, rád v městské dopravě pozoruje lidi a někdy se baví na jejich účet. Na město rozhodně nedá dopustit a určitě by se už nechtěl na vesnici vrátit. Ani si ho tam neumím představit. Myslím, že by se tam brzy nudil.
Pavel je ve škole výborný žák, aniž by se snažil, jde mu to samo. Je dobrý snad ve všem, v jazycích, v matematice, fyzice i chemii. Všechno se naučí lehce, přestože v hodinách někdy vypadá, že učitele neposlouchá, i přesto pak dokáže přesně zopakovat, co jsme se učili. Nejvíce mu jde tělesná výchova a dějepis. Při tělesné výchově je vidět, že je to jasný sportovec a že rád běhá za míčem. Je velmi dobrý v běhu, ale třeba i v gymnastice. Ve skoku přes tyč nemá na naší škole konkurenta. V hodinách dějepisu se sice často tváří znuděně, ale je vidět, že ví, o čem učitelka mluví. Několikrát se zmínil o tom, že má rád filmy a dokumenty o válce, a tak toho v hodinách využívá. Jeho slabší stránkou jsou asi výchovy: pracovní, výtvarná a hudební. Učitelka na hudební výchovu mu často říká, že nemá hudební sluch, to ale Pavlovi nevadí a vesele při hodině haleká s námi. Učitelka tedy u něj oceňuje snahu. Při výtvarné výchově má Pavel vcelku štěstí, že často malujeme ve dvojicích, nebo skupinách, takže mu stačí dát se dohromady s nějakou šikovnější holkou, která obrázek namaluje a on ho vybarví. Sám ale malovat moc neumí, z čehož si často dělá legraci. Nemá ale rád, když někdo jiný jeho obrázky kritizuje. To samé je pracovní výchova, Pavel není úplně manuálně zručný, a tak pro něj něco vyrobit je nemyslitelné. Nejvíc nesnáší, když musíme dělat holčičí práce, jako třeba vyšívání. Takovou činnost zcela bojkotuje. Naopak ho docela baví vaření, několikrát se zmínil, že občas musel pro Filipa vařit, když byl malý, a tak se mu to zalíbilo. Protože jsme v deváté třídě, tak si již vybíráme střední školy. Pavel se hlásí na jazykovou školu a na sportovní gymnázium. Protože má opravdu dobrou paměť, věřím, že se tam v klidu dostane.
Pavel má spoustu zájmů. Rád sportuje, hlavně hraje fotbal a běhá. Také rád tráví volný čas s přáteli někde na rockových koncertech, nebo na diskotékách, kde se často seznamuje. Když je doma, dívá se na válečné dokumenty a filmy, nebo si o tom čte knihy, které dostává od prarodičů k Vánocům a k narozeninám. Filmy často sleduje v angličtině, aby se potrénoval v jazyce. Angličtinu si také trénuje při zájezdech, na které vozívá lidi s dědou o prázdninách. Tam se snaží mluvit hlavně anglicky. Uvažuje také o tom, že se naučí španělsky a francouzsky. Kromě angličtiny umí trochu rusky a německy. Rád také sleduje různá internetová videa a dokonce uvažuje, že by sám nějaké natočil, protože dneska je o youtubery velký zájem. Celkově mu jde práce na počítači, dokonce pomáhal s tvorbou školních webových stránek.
Pavel moc dobře ví, že je ve spoustě věcí lepší než jeho spolužáci, a náležitě si užívá obdiv, který za to má. Nemyslí si, že je na tom něco špatného, protože věří, že si to zaslouží. Pavel si o sobě myslí, že je velmi oblíbený, a v tom má také pravdu. Často si ani neuvědomuje, jak moc dokáže lidem kolem sebe ublížit různými jízlivými poznámkami. Pavel stoprocentně věří tomu, že dokáže vše, co bude jednou chtít a že si bude jednou žít velmi dobře. Určitě plánuje, jak se postará o mladšího bratra a prarodiče.
Pavel je sice můj spolužák, ale nemyslím, že ho budu mít někdy rád. Sice se mi na něm líbí, jaký má vztah ke své rodině a že si jde za svými sny, ale nesouhlasím s jeho způsobem chování k lidem, které nemá rád. Podle mě by si měl uvědomit, že ubližovat někomu a vyvyšovat se nad něj je pod jeho úroveň. Pak by z něj mohl být super kluk. Třeba mu v tom přechod na střední školu pomůže, když uvidí, že někde není v něčem nejlepší.

Zdroj: Charakteristika

Příklady sarkasmu

V podstatě každá situace, do které se člověk v životě dostane, může být sarkasticky okomentována. Sarkastické hlášky se běžně objevují ve školním prostředí i  v zaměstnání. Mnozí lidé se se sarkasmem ale často potkávají i  v místě, kam rozhodně tento jazykový prostředek nepatří. Tím místem je jejich domov, protože tam by se měl člověk cítit dobře a sarkasmus příjemnou atmosféru nenavazuje.

Mezi situace ve škole, v nichž se může objevit sarkastická poznámka, patří i  okamžik, kdy se žák chystá od spolužáka opsat domácí úkol a uvědomí si, že minule měl tento spolužák úkol úplně špatně a okomentuje to například větou: "doufám, že jsi úkol napsal stejně dobře jako minule."

V zaměstnání se tento jazykový prostředek může objevit v situaci, kdy šéf zkritizuje svou podřízenou a kolegové na tuto situaci reagují například větou: "že by tě čekaly prémie?"

I doma se může sarkasmus čas od času objevit, jak ve vztahu mezi manžely, sourozenci, ale i ve vztahu rodičů s dětmi. Například když dítě něco provede a  rodič zareaguje větou: "to se ti zas něco povedlo."

- citáty

Jsou spisovatelé, kteří jsou známí svými sarkastickými citáty. K sarkasmu se velmi rád uchyloval spisovatel Oscar Wilde, z českých spisovatelů třeba Viktor Dyk.

- současné hlášky

V současnosti se sarkastické hlášky často objevují v nejrůznějších seriálech a  sitcomech. Svými sarkastickými hláškami se proslavila hlavní postava ze seriálu Dr. House. Ukázkou jeho sarkasmu je například: "Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá."

Pro hlavní postavy ze sitcomu 2 socky je sarkasmus také typický:

Caroline: To  bolí. Co otce zavřeli, přišla jsem tak o 300 přátel.
Max: No, tvůj táta si nejspíš najde mnoho nových přátel v base, takže se to vyrovná.

Sarkasmus je neodmyslitelně spjatý i s postavou Chandlera Binga ze seriálu Přátelé:

Phoebe: Na  mým účtu se objevilo 500 dolarů navíc.
Chandler: Fuj, dneska se dějou hrozný svinstva.

Hlášky z těchto a dalších seriálů se často používají i v běžném životě.

- vtipy

Mezi sarkastické vtipy patří všechny, které svou podstatou někoho uráží, které se proti někomu vymezují, tedy například vtipy o  blondýnkách, policistech.

Příklad vtipu o blondýnkách: Víš, jak zaměstnáš blondýnku na celý den? Napíšeš na obě strany papíru Otoč.

Příklad vtipu o policistech: Lezou dva policajti přes plot a ten jeden povídá: "Udělej mi kozu." Druhý:" Mééé!"

Na  závěr poslední vtip o tom, co je to vlastně sarkasmus: Víte, co je to  sarkasmus? ... Když se vás kanibal zeptá, jestli zůstanete na oběd.

Zdroj: Sarkasmus

Obecné zásady pro vypracování individuálních vzdělávacích plánů

V záhlaví individuálního vzdělávacího plánu (IVP) se uvádí:

  • Na jaké období byl vytvořen
  • Jméno a příjmení žáka, datum narození
  • Adresa školy, ročník
  • Jméno třídního učitele
  • Jméno pedagoga poskytujícího reedukační péči, pokud je poskytována
  • Jméno konzultanta
  • Zdůvodnění potřeby individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče – závěry školského poradenského pracoviště:
  • Není vhodné ani účelné citovat ze zprávy pedagogicko-psychologické poradny, jen stručně zapsat důvod, pro který je doporučeno individuální vzdělávací plán vyhotovit
Cíle vzdělávání a speciálně pedagogické péče:
  • Měly by být konkrétní a reálné
  • Měly by vycházet z doporučení školského poradenského zařízení a z pedagogické diagnostiky
Pedagogická diagnostika:
  • Je výchozím bodem tvorby individuálních vzdělávacích plánů
  • Provádí ji vyučující daného předmětu
  • Zaměřuje se na mapování aktuální úrovně znalostí a dovedností žáka
  • Nejde o speciálně pedagogické vyhodnocení míry poruchy, které bylo provedeno v PPP
  • Zcela nevhodné je přepisování vět ze zprávy o nálezu pedagogicko-psychologického vyšetření
Časové a obsahové rozvržení učiva:
  • Vychází z cílů vzdělávání
  • Co a kdy by měl žák z učiva předepsaného osnovami ŠVP zvládnout
  • Se kterým učivem by měl být pouze seznámen, případně jak bude obsah učiva modifikován
  • Mělo by být konkrétní, osvědčuje se rozvržení do jednotlivých měsíců školního roku

Metody a formy práce, zvolené pedagogické postupy, způsob zadávání a plnění úkolů:

Nejedná se o výčet metod a forem práce z odborné literatury; uvádí se jen ty, které se jeví jako vhodné pro daného žáka, které se používají a které se osvědčily. Pokud se zvolená metoda neosvědčí, nahrazuje se jinou.

Způsob zadávání a plnění úkolů:

Slovně, předvedením postupu, s počátečním nácvikem, písemně, přes asistenta pedagoga. Po částech, s pomocí asistenta, s pomocí spolužáka, k dopracování doma, individuálně, mimo třídu.

Způsob hodnocení:

Klasifikace známkou nebo slovně, hodnotit jen úspěšnost, pozitivními formulacemi, zahrnout i snahu, hodnotit až po ukončení celé práce v náhradním čase, hodnotit jen to, co stihne. Účast dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci s žákem

Asistent pedagoga Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.

Návrh snížení počtu žáků ve třídě:

Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.

Seznam kompenzačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů:

Uvádí se jen ty, o kterých víte, že je v daném školním roce budete opravdu používat. Nesnažte se o vypisování všech možných druhů pomůcek, které znáte.

Hodnocení dosažené úrovně žáka z hlediska stanovených cílů vzdělávání:

  • Vypisuje se těsně před ukončením platnosti individuálních vzdělávacích plánů IVP (nebo hned po ukončení)
  • Je závěrečným zhodnocením, zda žák dosáhl nebo nedosáhl cílů uvedených v IVP
  • Uvést důvody případného nezvládnutí naplánovaného učiva a doporučení pro tvorbu navazujícího IVP

Zdroj: Dysgrafik

Charakteristika hlavních postav

Petr Bajza – Péťa je hlavní postavou. Celý příběh je psaný z jeho pohledu. Péťa je synem obchodníka. Péťa je inteligentní kluk, který ale rád provádí se svými kamarády různé lumpárny, které ale ne vždy končí tak, jak si chlapci přáli. Jejich lumpárny se snaží před svými rodiči utajit, a když se mu to nepodaří, bývá tatínkem potrestán. V Péťově vyjadřování se jasně odráží kontrast prostředí, ve kterém je vychováván, a vlivu jeho klučičí party.

Antonín Bejval – Antonín je Péťův kamarád a zároveň spolužák. Rád vymýšlí různé „vynálezy“, které často nedopadnou dobře. Velmi často působí povýšeně nad své kamarády, také je lakomý a nerad se dělí o své věci, například o kolo.

Čeněk Jirsák – Čenda je další Péťův kamarád a spolužák. Pochází z pobožné rodiny, a proto chodí pravidelně do kostela. Neustále se snaží nasbírat různé hříchy, které by mohl sdělit panu faráři při zpovědi. Čenda působí velmi namyšleně a někdy trochu nesympaticky. Naopak jeho snaha „ulovit“ hříchy působí někdy až komicky.

Éda Kemlink – Další Péťův kamarád a spolužák pochází z úřednické rodiny a je velmi chytrý a kamarádský. Někdy působí nenápadněji než ostatní chlapci. Jeho rodině patří pes Pajda, kterého chlapci často berou s sebou.

Jozef Zilvar – V příběhu je tento chlapec převážně oslovován příjmením. Zilvar je poslední z chlapců Poláčkovy „pětky“. Pro mnoho lidí je po Péťovi tou nejvýraznější chlapeckou postavou, protože se od ostatních chlapců velmi odlišuje. Odlišuje se věkem, původem, rodinným prostředím, vyjadřováním i vlastnostmi. Už kvůli jeho průpovídkám stojí za to, si knihu přečíst. Přestože má mnoho negativních vlastností a způsobů chování, tak jeho postava vlastně působí vcelku sympaticky.

Kristýna „Rampepurda rampepurďácká“ – Kristýna je služka, která pracuje a bydlí u Bajzových. Jedná se o mladé děvče, které má s Péťou téměř sourozenecký vztah. Škádlí se, ale zároveň se mají velmi rádi.

Pan Bajza - Pan Bajza je Péťův otec. Bývá velmi přísný a často volí tělesné tresty. Zároveň je vidět, že má Péťu rád, ale nesnáší jeho lumpárny.

Paní Bajzová – Péťova maminka působí jako milá a hodná paní, kterou trápí, když Péťa zlobí a je potom trestán. Obvykle zkouší jednat s Péťou po dobrém.

Pan Fajst – Pan Fajst je v knize taková maloměšťácká postavička, která nemá s chlapci dobrý vztah. Pan Fajst je chlapcům často pro smích, a dokonce na něj kluci vymysleli veršovanou říkanku. Zároveň se ale většina chlapců bojí, že pan Fajst na ně bude žalovat u rodičů. Pan Fajst často kontroluje vzhled a chování chlapců, v románu působí jako velký moralista. Jediný z chlapců, který si z něj v podstatě nic nedělá, je Zilvar.

Eva Svobodová - Eva je Péťovou spolužačkou a kamarádkou. Evin tatínek pracuje jako cukrář. Eva má ráda Péťu a Péťa zase ji. Eva často nosí Péťovi různé dobroty z cukrárny. Díky těmto pamlskům ji často berou na milost i ostatní chlapci.

Otakárek Soumarů – Otakárek je další komická postava tohoto románu. Jedná se o tlustého, osamělého chlapce, který rád čte dobrodružné příběhy. Chlapci si z něj a z jeho vychovatelky často dělají legraci.

V knize je i mnoho dalších postav, každá z nich má v příběhu svůj význam.

Zdroj: Bylo nás pět

Charakteristika spolužačky Aleny

Osnova:

  1. Alena

  2. Její vzhled

  3. Aleny povaha

  4. Alena a rodina

  5. Alena ve škole

  6. Alena a příroda

  7. Její zájmy a schopnosti

  8. Můj vztah k Aleně

  9. Shrnutí

Pro dnešní charakteristiku jsem si ze třídy vybrala osobu, s níž se příliš nekamarádím, přestože podle mě patří k hodným a obětavým lidem. Aleně je patnáct let a pochází z vesnice ležící deset kilometrů od našeho města, a proto musí každý den do školy dojíždět. Alena žije v domě se svými rodiči, sourozenci a i prarodiči. Alena je velmi osobitá dívka.

Na první pohled Alena příliš nezaujme, dá se říct že, vypadá velmi průměrně. Není příliš vysoká, ale ani malá, není tlustá, ale ani hubená. Má dlouhé hnědé vlasy, které ale nosí většinou rozpuštěné, což působí dost neupraveně. Její obličej je obvykle schovaný pod vlasy, takže jeho rysy nejsou zcela zřetelné. Její oči mají nudnou šedou barvu a ani její nos a ústa nejsou nijak výrazná. Alena nevyniká nijak vzhledem, ale ani stylem oblékání. Obvykle nosí obyčejné džíny s jednoduchým tričkem a sportovní mikinou.

Přestože na to Alena nevypadá, je to velmi cílevědomá dívka, která jde tvrdě za vítězstvím. Pokud se rozhodne, že v něčem vyhraje, tak jí nic nezastaví a je lepší jít jí z cesty. Ráda lidem pomůže, ale jen v případě, že to nijak neohrozí její cíl. Pokud se tedy rozhodne, že bude nejlepší v matematice, tak nikomu nijak neporadí, aby nehrozilo, že ji dotyčný předběhne. Dobré výsledky ve škole a ve sportu, to je asi to jediné, co Alena případně závidí ostatním. Rozhodně jí ale nevadí, že jiné dívky chodí lépe oblékané, že jsou hezčí než ona. To pro Alenu není důležité. Ve třídě jsme si ji zvolili za předsedu, protože všichni vědí, že je Alena spravedlivá, nikomu nikdy nenadržuje. Není pro ni důležité, jestli danou osobu má ráda, nebo ne. Ve třídním kolektivu nemá Alena žádné problémy, všichni ji berou takovou, jaká je. Horší to je v situaci s cizími kluky, při komunikaci s nimi působí naše Alena jako plachá, nespolečenská a stydlivá dívka. Nikdy nevěří, že by se někomu mohla líbit, je v tom dost pesimistická.

Alena má velkou rodinu a s většinou z ní žije. Má další čtyři sourozence a všichni jsou mladší než ona. Její rodiče jsou velmi zaměstnaní, takže se o sourozence musela a stále musí starat ona. Vodí je do školy, chystá jim svačiny, hlídá je venku, v podstatě jim nahrazuje rodiče. Je velmi obětavá, nikdy si na to nepostěžuje, přestože všichni vědí, že kvůli tomu nemá tolik času na své zájmy. Spolu s nimi žijí v domě i prarodiče, ale ti jsou příliš staří na to, aby se mohli o její sourozence starat, takže jí v tom nepomohou. Naopak Alena se často stará i o ně. Nosí jim jídlo a tráví s nimi spoustu času povídáním o jejich životě. Nikdy ji nevadí, že některé jejich historky slyšela už mockrát. Stačí ji vidět se sourozenci, nebo s prarodiči a je jasné, že je velmi miluje. Takový vztah ale nemá s rodiči. Myslím, že se na ně zlobí za to, že se jí a jejím sourozencům nevěnují. Snaží se proto chovat zcela samostatně, aby je vůbec nepotřebovala.

Ve škole se Alena snaží mít co nejlepší výsledky a většinou se jí to i daří. Učí se každé ráno cestou autobusem, aby byla vždy připravená na vyučování. Ve škole je také velmi soutěživá. Přestože není pokaždé nejlepší, vždy se o to alespoň snaží. Učitelé velmi oceňují její snaživost a píli. Někdy tím ale ostatní otravuje. Nejvíce se její soutěživost projevuje v hodinách tělesné výchovy, protože ví, že ve sportu je v naší třídě bezesporu nejlepší. Nikdo se jí nevyrovná. Je nejrychlejší i nejobratnější. Všechno, co zkusí, to jí hned jde, ať už je to gymnastika, nebo kterýkoliv kolektivní sport. Naši školu proto reprezentuje snad na všech sportovních soutěžích a obvykle díky ní naše škola vyhraje. Přestože usiluje o své nejlepší výsledky, tak se tím nikdy nechlubí. Docela dobře se jí daří i v cizích jazycích, protože každé léto jezdí za tetou do Anglie, konverzace v angličtině je pro ni proto jednoduchá. Její slabinou je ale hudební výchova, velmi dobře ví, že neumí zpívat, a tak se tomu vyhýbá jako čert kříži. Pokaždé, když ji učitelka nachytá, že nezpívá, dostane sólo a všichni se jí pak smějí. Alena z toho pak má deprese.

Alena sice žije na vesnici, ale nemá zrovna nejlepší vztah k přírodě. Přestože jejich vesnici obklopují lesy, tak v nich netráví skoro žádný čas. Doma nechová ani žádná zvířata, nemá na ně čas. Přesto ji ale pohled na trpící zvířátko rozlítostní. Jednou vynadala paní, která venku bila svého psa proto, že šel podle ní pomalu. Také několikrát do roka nosí dárky do městského útulku pro zvířata. Vždy se snaží pomáhat těm, u nichž ví, že si nemohou pomoci sami.

Pro povinnosti doma a ve škole nemá Alena moc času na další zájmy, a proto nechodí do žádných kroužků. I přesto je ale znát, že velmi ráda sportuje, k tomu vede také své sourozence. Také ráda pracuje s dětmi, dokonce u nich na vesnici uspořádala pro místní děti karneval i sportovní závody. Pokud má chvíli času a neučí se, tak si ráda čte dívčí romány, nebo si po večerech staví puzzle. Skoro každý den také vaří, obvykle jen jednoduchá jídla, ale baví jí to. Zvláštní na ní je, že na rozdíl od svých vrstevníků netráví skoro žádný čas na internetu. Považuje ho za ztrátu času.

Podle mého názoru musí Alenu každý obdivovat za to, co všechno doma zvládá a jaké výsledky u toho má ještě ve škole. Alena je podle mě velmi všestranná dívka, která určitě jednou uspěje i ve svém budoucím povolání. Alenu mám ráda, protože se vždy snaží chránit ty slabší a nebojí se pro jejich ochranu udělat cokoliv. Navíc se mi velmi líbí její stydlivost před kluky.

Starat se o čtyři děti a ještě k tomu o prarodiče je velmi těžké i pro dospělého člověka, natož pro „puberťačku“. Patnáctiletá Alena to ale zvládá úplně s přehledem a ještě k tomu vyniká nad většinou vrstevníků ve škole i ve sportu. Přestože je její život plný povinností, je vidět, že se nevzdává a bojuje za to, být vždy tou nejlepší.

Zdroj: Charakteristika spolužačky

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Světluše Vinšová


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP