Příběh
V příběhu URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Zdroj: Příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou
Slovní druhy, určování, přídavná jména, plnovýznamové, ohebné
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo lze "ohýbat", tedy že je možné jej buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.
Pokud lze daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, jde o sloveso. Jestliže je možné dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, půjde buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.
Jak tedy rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Z výše uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit dané slovo. Nejste-li si stále jistí, pak se zkuste zeptat následujícími otázkami.
Zdroj: Jak se ptáme na přídavná jména
Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.
Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.
Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.
Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?
Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.
Zdroj: Jak se ptáme na příslovce
Správně je v pořádku
Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?
Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.
Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).
Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).
Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Slovní druhy
1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují
podstatná jména nebo přídavná jména.
4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.
5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).
7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.
8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.
9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.
10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.
Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.
Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.
ADAMOVI
(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)
Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.
Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.
ALE
Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.
Částice: příklad využití: Ale je sympatická.
Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?
AŤ
Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.
Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!
BACHA
Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.
Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!
BĚHEM
Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.
Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.
BLÍZKO
Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.
Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.
DOBŘE
Příslovce: příklad využití: Po obědě se necítil moc dobře.
Částice: příklad využití: No dobře, vzdávám se.
DOMŮ
Podstatné jméno: příklad využití: Mnoho domů ve městě má rozbitý výtah.
Příslovce: příklad využití: Ze školy ji doprovodil domů.
DOSPĚLÝ
Podstatné jméno: příklad využití: Dospělý vždy zodpovídá za děti.
Přídavné jméno: příklad využití: Bratr už je dospělý.
JE
Zájmeno: příklad využití: Znal je z dětství.
Sloveso: příklad využití: Obraz je překrásný.
JEN
Podstatné jméno: příklad využití: Japonský jen v Čechách neplatí.
Příslovce: příklad využití: Časopis byl jen pro děti.
Částice: příklad využití: Jen kdybys nepovídal!
JÍ
Zájmeno: příklad využití: Napsal jí milostný dopis.
Sloveso: příklad využití: K obědu rád jí těstoviny.
KDYBY
Spojka: příklad využití: Potěšilo by mě, kdyby mě navštívila.
Částice: příklad využití: Kdyby mi zavolal!
KOLEM
Podstatné jméno: příklad využití: Na výlet jeli s kolem.
Příslovce: příklad využití: Vezmi to kolem.
Předložka: příklad využití: Na procházku šli kolem rybníka.
KOS
Podstatné jméno: příklad využití: Na zahradě krásně zpíval kos.
Sloveso: příklad využití: Kos tu trávu pořádně!
LEŽ
Podstatné jméno: příklad využití: Lež má krátké nohy, daleko neujde.
Sloveso: příklad využití: Lež klidně a nehýbej se.
MÍSTO
Podstatné jméno: příklad využití: Uvolnilo se místo na ředitelství.
Příslovce: příklad využití: Místo k lékaři zůstal doma v posteli.
Předložka: příklad využití: Šel za školu místo tělocviku.
NAPROTI
Příslovce: příklad využití: Šel mi naproti.
Předložka: příklad využití: Naproti kostelu stála bývalá škola.
ODPOLEDNE
Podstatné jméno: příklad využití: Dnešní odpoledne se nám moc podařilo.
Příslovce: příklad využití: Škola skončila odpoledne.
OSEL
Podstatné jméno: příklad využití: Osel se ztratil u lesa.
Sloveso: příklad využití: Zemědělec osel svá pole.
OZÁŘENÍ:
Podstatné jméno: příklad využití: Ozáření rentgenem je pro miminka nebezpečné.
Přídavné jméno: příklad využití: Ozáření lidé jsou v obrovském nebezpečí.
POKLADNÍ
Podstatné jméno: příklad využití: Pokladní spočítala denní tržbu.
Přídavné jméno: příklad využití: Zloděj utekl s pokladní kasou.
POMOCÍ
Podstatné jméno: příklad využití: S jeho pomocí to dokázal.
Předložka: příklad využití: Pomocí internetu našel nové informace.
PRÁVĚ
Příslovce: příklad využití: Četl článek právě o tomto tématu.
Částice: příklad využití: No právě že s tebou nesouhlasím!
PROTO
Příslovce: příklad využití: Žák dostal od učitele co proto.
Spojka: příklad využití: Nesouhlasil s volbami, a proto odstoupil.
Částice: příklad využití: No proto!
RÁNO
Podstatné jméno: příklad využití: Ráno bylo mlhavé.
Příslovce: příklad využití: Na návštěvu k babičce pojedu zítra ráno.
SE
Zájmeno: příklad využití: U zkoušky se velmi přepočítal.
Předložka: příklad využití: Šel na procházku se psem.
UPROSTŘED
Příslovce: příklad využití: Stál uprostřed.
Předložka: příklad využití: Uprostřed náměstí stál vodotrysk.
VEČER
Podstatné jméno: příklad využití: Včerejší večer byl v slavnostní atmosféře.
Příslovce: příklad využití: K nám na návštěvu nechoď večer.
VEDRO
Podstatné jméno: příklad využití: Letní vedro mě velmi trápilo.
Příslovce: příklad využití: Je mi velké vedro.
VLIVEM
Podstatné jméno: příklad využití: Pod vlivem alkoholu se každý chová jinak.
Předložka: příklad využití: Vlivem nečekaných okolností neuspěl u zkoušky.
VŠAK
Spojka: příklad využití: Fandili jsme hokejistům, oni však nevyhráli.
Částice: příklad využití: Však si to ještě povíme!
ZDRAVÍ (patří sem i další slova tvořená podobným způsobem)
Podstatné jméno: příklad využití: Kouřením si ničil své zdraví.
Přídavné jméno: příklad využití: Zdraví lidé často sportují.
ZRANĚNÍ
Podstatné jméno: příklad využití: Jeho zranění vypadalo škaredě.
Přídavné jméno: příklad využití: Zranění lidé často panikaří.
ŽE
Částice: příklad využití: Že jsi mi to neřekla!
Spojka: příklad využití: Slyšel, že jsi nemocný.
Zdroj: Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům