Zajímáte se o téma DEFINICE PŘEDLOŽEK? Tak právě pro vás je určen tento článek. Používání českých předložek nedělá Čechům žádné problémy. Zcela automaticky je dokáží použít se správným pádem. České předložky ale mohou být komplikované pro cizince.
Druhy předložek
Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).
Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).
Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.
Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.
Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
Definice, co je podpantoflák, může znít takto: Je to člověk, který na slovo poslouchá svou vyvolenou. Nemá vlastní názor, respektive se bojí svůj vlastní názor vyslovit. Nechá se ženou vést, je jí zcela oddaný. Nedokáže se sám rozhodnout, ať už mu nařídí cokoliv, vždy jí vyhoví. Ve většině případů se nehádá, jen poslouchá.
Pevná mezera vypadá na první pohled jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery – jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, takže když dojde k zalomení (takzvanému přelití) jednoho výrazu na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s dalším z výrazů.
Případy, ve kterých je třeba používat pevnou mezeru:
ve spojení neslabičných předložek (k, s, v, z) s následujícím slovem, např. k babičce, s mašlí, v Opavě, z nemocnice; mezera se vkládá mezi předložku a následující slovo;
ve spojení slabičných předložeko, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u tety, o deváté; mezera se vkládá mezi spojku a následující slovo (z důvodu častého používání a možnému vzniku takzvaných řek je toto pravidlo dobrovolné);
pro členění čísel (dělení tisíců, trojice čísel, a to i za desetinnou čárkou), například 4 600, 3 000 000, 26,425 23;
mezi číslem a značkou, například * 1921, † 2002, 70 %, § 18, # 26;
mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 8 str., 6 hod., s. 21, č. 3, obr. 2, tab. 7, 250 cm², 40 dkg, 15 h, 12 °C, 2 700 000 Kč, 450 €;
mezi číslem a názvem počítaného jevu, například strana 4, 600 návštěvníků, 365 dní, 35 kilogramů, tabulka 7, 4. rota, 12. kapitola, III. patro, Karel IV.;
mezi dnem a měsícem v kalendářním datu (rok však lze oddělit), například 24. 6. | 2015, 16. března | 1999;
v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 25 000, poměr hlasů 1 : 3, 10 : 2 5;
v telefonních a jiných podobných číslech členěných mezerou, např. +420 900 125 887, 724 656 789, 800 12 23 34;
v ustálených spojeních, ve složených zkratkách a v různých kódech, například t. č., č. p., č. j., a. s., v. o. s., s. r. o., n. m., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910 (složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, například ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001);
mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, například tzv. cukrovka;
mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, například Fr. Říha, J. Červenková (připouští se ale oddělit příjmení od vypsaného jména, například František | Říha, Jitka | Červenková;
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
Slovo hejtovat vychází z anglického výrazu "hate", které znamená nenávist. Co to je hejtovat si tedy můžeme z tohoto pojmu lehce odvodit. Jako definice slova hejtovat se dá brát vyjadřování nenávisti a urážek především na internetu. Nesmíme si ale plést "obyčejné" kritizování s hejtováním. Problém je, že rozdíl mezi konstruktivní kritikou a hejtem často nevidí ani sám "terč" kritiky/hejtu. Mnohokrát se stává, že třeba slavná osobnost nějakou výčitkou na jeho výkon třeba v soutěži bere okamžitě jako hejt.
Internet, hlavně tedy sociální sítě (ale nejen ty, hejty se množí i na stránkách typu youtube.com, stream.cz) a různé blogy. Cílem hatera je často urážení (které bývá dost přes čáru), zesměšňování buď jedince, nebo určité skupiny lidí. K tomuto nenávistnému jednání využívá anonymní prostředí internetu, které mu dodává pocit moci i určitého bezpečí. Hater má dojem, že si může říkat, co chce, protože se dost často ukrývá pod anonymním nickem.
Je potřeba si uvědomit, že hejtování není jen na internetu, ale může se promítnout i do reálného života.Na internetu se ale objevuje v podstatně větší míře, protože anonymita internetu k tomu dodává odvahu.
Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.
Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.
U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.
Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.
U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ
JMÉNO
ROD,
VZOR
VÝZNAM
SLOVA
PŮVOD
SLOVA
Ďábel
Mužský,
pán
Pohanská a
náboženská pekelná bytost, čert, satan
Řečtina
Dabing
(= dabink)
Mužský,
hrad
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dabování
Střední,
stavení
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dadaismus
(= dadaizmus)
Mužský,
hrad
Literární a
výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a
formy a budující na náhodnosti
Francouzština
Dadaista
Mužský,
předseda
Stoupenec
dadaismu
Francouzština
Dafnie
Ženský,
růže
Druh perloočky
Řečtina
Daktyl
Mužský,
hrad
Druh verše
složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou
nepřízvučných
Řečtina
Daktyloskopie
Ženský,
růže
Kriminalistická
metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů
Wikipedie uvádí, že seminární práce (hovorově též seminárka) je typ školní práce, kterou zhotovují studenti na školách (vysoké, vyšší odborné, střední či jiné), a to buď samostatně (samostatná práce), nebo v určitých skupinách (skupinová práce), například ve dvojicích. Většinou se tato práce nepojí s její následnou obhajobou, v některých případech nicméně toto může být požadováno. Rovněž se s takovouto prací zpravidla nepojí ani oponentura.
Dle Wikipedie rozsah a požadavky na takovouto práci nebývají většinou určeny normami a podmínky zpracování tak většinou závisí pouze na požadavcích konkrétního učitele, který práci studentům zadal. Práce může mít například charakter rešerše, referátu a podobně. Zpravidla se jedná o práci písemnou, nicméně vyloučena není ani jiná forma (například videozáznam, softwarové dílo, umělecký výstup a podobně). Důvodem zhotovování obecně může být určité „procvičení,“ to znamená, že se jedná primárně o práci studijní, nikoli striktně vědeckou, která by měla přinášet nějaké nové poznatky. Nejde o závěrečnou či kvalifikační práci, jakou je například práce bakalářská (vyšší odborná škola bývá spjata s absolventskou prací), a na rozdíl od těchto se rovněž s touto prací zpravidla nepojí ani oponentura či následná obhajoba, jak již bylo uvedeno výše. Seminární práce bývá typická například pro jednotlivé předměty či kurzy na škole. Jako seminární práce se neoznačuje slohová práce spjatá s maturitní zkouškou (střední škola).
Seminární práce může být založena na rešerši odborné literatury, určitých pramenů a materie, přičemž smyslem může být procvičit, respektive prokázat schopnost studentů zorientovat se v určitém problému, případně procvičit si práci s odborným textem.
V případě vysokých škol bývá studium členěno zejména na semestry, ročníky nebo bloky, přičemž každý semestr, ročník nebo blok sestává z období výuky a zkoušek. Pakliže se zadaná práce pojí s určitým tímto časovým úsekem, hovoří se o semestrální práci („semestrálka“), případně o ročníkové práci, přičemž takováto práce může, ale nemusí být i rozsáhlejší než práce seminární.
Studenti, kteří zpracovávají takovouto práci, se někdy dopouštějí plagiátorství, přitom použití části, případně i celého cizího díla je možné i legálně, avšak musí být dodržena závazná pravidla včetně správných bibliografických citací.
Problémem bývá též takzvaný ghostwriting, tedy situace, kdy práci fakticky zhotovuje celou (nebo její část) někdo jiný než student (zpravidla za úplatu, například firma, kamarád, jiná osoba, která si takto přivydělává, a podobně); takovéto zhotovování práce pak postrádá onen původní studijní či vzdělávací smysl.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
