Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

TVRDÁ MEZERA VE WORDU

Jak udělat pevnou mezeru

Pevnou neboli tvrdou mezeru lze do textu vložit často několika způsoby, například kombinací kláves. Níže si tedy upřesníme konkrétní možnosti v daných programech či operačních systémech.

1. Pevná mezera ve Wordu (zkratka)

Asi nejčastěji se s potřebou pevné mezery setkáte právě při běžném psaní textu ve Wordu (OS Windows), zde je podle mne nejjednodušší použít stisknutí tří kláves: Ctrl + Shift + mezerník.

Jinou možností je zmáčknout levý Alt a na numerické klávesnici napsat 0160, tedy použít klávesovou zkratku (ASCI kód znaku) Alt + 0160. Pozor, ASCI hodnotu je třeba zadat s počáteční nulou, jinak se vloží jiný znak.

Zdlouhavější je pak vložit pevnou mezeru přes volbu Vložení/Symbol/Symboly/No-Break Space (takový prázdný čtvereček). Nebo volbu Vložení/Symbol/Speciální znaky (symbol vypadá jako značka pro stupně, taková bublinka).

A chcete-li pevnou mezeru v textu vidět, pak si nezapomeňte zapnout funkci Zobrazit vše – najdete ji buď v Panelu nástrojů, nebo zapnete pomocí klávesové zkratky Ctrl + 8.

2. Tvrdá mezera v html

V HTML kódu je pro napsání pevné mezery potřeba takzvaná HTML entita, která vypadá takto:   (no-break space). Přímo v inPage naleznete tlačítko na vložení pevné mezery, takže si tuto zkratku, ani entitu, nemusíte vůbec pamatovat. SGML entita „nbsp“ je součástí standardu HTML.

3. Pevná mezera v programu InDesign

První možností, jak vytvořit pevnou mezeru v programu InDesign, je využít GREP funkce v InDesignu (verze CS3 a vyšší). Funkce GREP umožňuje pracovat s takzvanými regulárními výrazy. Postup je velmi jednoduchý: Otevřete menu Úpravy, klikněte na položku HledatNahradit. Do pole Hledat zkopírujte následující řetězec (který vyhledá mezeru před jednoznakovou předložkou): (<[szkvaiouSZKVAIOU])[ ]. Do pole Nahradit vložte následující (nahradí mezeru nedělitelnou mezerou): $1~S. Pak už stačí jen potvrdit tlačítkem Nahradit vše. V novějších verzích (CS6) můžete funkci GREP najít i v kartě Odstavcové styly a nastavovat pevné mezery pro konkrétní používaný styl.

Popřípadě můžete využít TypoSkript, což je výborný modul pro vyčištění česky psaného textu. TypoSkript umožňuje jednoduše a rychle vyčistit text od nepotřebných znaků, nebo naopak vložit nedělitelné, pevné mezery.

Poslední možností je vytvořit pevné mezery ručně: V textu umístěte kurzor na požadované místo (pokud je mezi slovy obyčejná mezera, vymažte ji). V menu Text zvolte Vložit prázdné místo a pak z kontextové nabídky vyberte Vložit nerozdělitelnou mezeru. Pro urychlení můžete využít klávesovou zkratku Ctrl + Alt + X. Je to sice pracné, ale máte plnou kontrolu nad tokem textu. Rovněž se doporučuje zapnout si i skryté značky: Text – Zobrazit netisknutelné (skryté) znaky (podobně, jak je možné ve Wordu).

4. Pevná mezera v Mac

V operačním systému macOS (Apple) použijte klávesovou zkratku Alt + mezerník, jestliže chcete širší pevnou mezeru, zmáčkněte Alt + Shift + mezerník.

5. Pevná mezera v Excelu

Vložení pevné mezery pomocí klávesové zkratky CTRL + SHIFT + mezerník v Excelu bohužel nefunguje. Tato klávesová zkratka je použitelná pouze ve Wordu. V Excelu budete muset zmáčknout levý Alt a na numerické klávesnici napsat 0160, tedy použít klávesovou zkratku Alt + 0160. Nebo si opět zvolit zdlouhavější cestu, a to přes volbu Vložení/Symbol/Speciální znaky.

6. Pevná mezera v PowerPointu

Jelikož je PowerPoint součástí „Windows balíčku“, pak zde lze pevnou mezeru udělat rovněž pomocí již zmiňované klávesové zkratky Alt + 0160.

Zdroj: Pevná mezera

Diskuze: určit-jednoznačné sloveso

To jste se ve školce neučili ale budete se to učit ve škole neboj
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Zajímavě-jaky je to slovni druh
Počet odpovědí: 4

Co rozeznáváme

Rod u přídavných jmen je buď mužský, ženský nebo střední. Číslo je jednotné a množné. U přídavných jmen se určuje sedm pádů. Co se týká druhů přídavných jmen, rozlišují se přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Na tvrdá přídavná jména se ptáme otázkami Jaký? Který? a poznáme je pomocí jejich zakončení. U tvrdých přídavných jmen se totiž odlišují koncovky v závislosti na rodu podstatného jména. Na měkká přídavná jména se také ptáme Jaký? Který?, ale zakončení přídavného jména je ve všech rodech stejné. Na přídavná jména přivlastňovací se ptáme Čí? a jejich zakončení se také liší v závislosti na rodu podstatného jména.

Tvrdá přídavná jména se skloňují podle vzoru mladý (mladý muž, mladá žena, mladé dítě), měkká přídavná jména se skloňují podle vzoru jarní (jarní květ, jarní cibulka, jarní počasí), přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův (otcův pes, otcova žena, otcovo dítě) a matčin (matčin muž, matčina dcera, matčino dítě).

Zdroj: Cvičení na přídavná jména

Diskuze: Určení podmětu ve větě s číslovkou

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Počet odpovědí: 1

Zkratky na klávesnici

Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.

Příklady klávesových kombinací:

ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)

ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)

ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)

CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)

CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)

CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)

CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)

CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)

CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)

CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)

CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)

CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)

CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)

CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)

CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)

Zdroj: Zkratky

Diskuze: určit podmět ve větě kdo ti telefonoval

Prosím o určení podmětu ve větě:kdo ti telefonoval....
Děkuji mockrát

Zdroj: diskuze Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval
Počet odpovědí: 2

Zkratky

Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).

V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.

Zdroj: Zkratky

Diskuze: ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?

ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?
Myši běhali nebo běhaly?

Zdroj: diskuze Ženský rod má vždy ve shodě s přísudkem y?
Počet odpovědí: 1

Co je to pevná mezera

Pevná mezera vypadá na první pohled jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery – jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, takže když dojde k zalomení (takzvanému přelití) jednoho výrazu na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s dalším z výrazů.

Případy, ve kterých je třeba používat pevnou mezeru:

  • ve spojení neslabičných předložek (k, s, v, z) s následujícím slovem, např. k babičce, s mašlí, v Opavě, z nemocnice; mezera se vkládá mezi předložku a následující slovo;
  • ve spojení slabičných předložek o, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u tety, o deváté; mezera se vkládá mezi spojku a následující slovo (z důvodu častého používání a možnému vzniku takzvaných řek je toto pravidlo dobrovolné);
  • pro členění čísel (dělení tisíců, trojice čísel, a to i za desetinnou čárkou), například 4 600, 3 000 000, 26,425 23;
  • mezi číslem a značkou, například * 1921, † 2002, 70 %, § 18, # 26;
  • mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 8 str., 6 hod., s. 21, č. 3, obr. 2, tab. 7, 250 cm², 40 dkg, 15 h, 12 °C, 2 700 000 Kč, 450 €;
  • mezi číslem a názvem počítaného jevu, například strana 4, 600 návštěvníků, 365 dní, 35 kilogramů, tabulka 7, 4. rota, 12. kapitola, III. patro, Karel IV.;
  • mezi dnem a měsícem v kalendářním datu (rok však lze oddělit),
    například 24. 6. | 2015, 16. března | 1999;
  • v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 25 000, poměr hlasů 1 : 3, 10 : 2  5;
  • v telefonních a jiných podobných číslech členěných mezerou, např. +420 900 125 887, 724 656 789, 800 12 23 34;
  • v ustálených spojeních, ve složených zkratkách a v různých kódech, například t. č., č. p., č. j., a. s., v. o. s., s. r. o., n. m., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910 (složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, například ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001);
  • mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, například tzv. cukrovka;
  • mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, například Fr. Říha, J. Červenková (připouští se ale oddělit příjmení od vypsaného jména, například František | Říha, Jitka | Červenková;
  • mezi zkratkou titulu nebo hodnosti uváděnou před osobním jménem, například p. Mladý, mjr. Zelený, Ing. Zemková (lze však oddělit titul a rodné jméno od příjmení, například Ing. Zdeněk | Polák);
  • před pomlčkou, aby jí nezačínal řádek (jiné je to se spojovníkem ve složeném slově, ten stojí jak na konci, tak na začátku následujícího řádku, například česko-|-rakouské, není-|-li);
  • všude tam, kde se vyskytuje matematický symbol s mezerami (plus, minus, krát, děleno, (ne)rovno, větší/menší (nebo rovno), přibližně rovno, vlnka), například 3 + 3, 16 < 20.

Zdroj: Pevná mezera

Diskuze: Re: určení slovního druhu

Záleží na kontextu. Například ve větě "Všechny bytosti jsou si rovny" všechny je tady zájmeno.
A ve větě "Kolik jeho knih tam bylo? Všechny.", tak tady je to číslovka.

Zdroj: diskuze Určení slovního druhu
Počet odpovědí: 2

Vzory přídavných jmen

Pro tvrdá přídavná jména máme vzor MLADÝ (například urostlý muž, urostlá žena, urostlé dítě); pro měkká přídavná jména je to vzor JARNÍ (například včelí úl, včelí plástev, včelí žihadlo); a konečně pro přivlastňovací přídavná jména jsou to vzory OTCŮVMATČIN (například Petrův sešit, Klářina kniha, bratrovo dítě, tetini spolužáci). Ale dost teorie, tu už určitě máte v malíčku, pojďte si ji tedy rovnou ověřit v následujících cvičeních.

Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen

Diskuze: čárky ve větách

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Počet odpovědí: 0

Přídavná jména tvrdá

Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to  je? Který (která, které) to je?

U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a  množném podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladý muž, mladý strom

Mladí muži, mladé stromy

2. pád

Mladého muže, mladého stromu

Mladých mužů, mladých stromů

3. pád

Mladému muži, mladému stromu

Mladým mužům, mladým stromům

4. pád

Mladého muže, mladý strom

Mladé muže, mladé stromy

5. pád

Mladý muži, mladý strome

Mladí muži, mladé stromy

6. pád

O mladém muži, o mladém stromu

O mladých mužích, o mladých stromech

7. pád

S mladým mužem, s mladým stromem

S mladými muži, s mladými stromy

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a  množném čísle podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladá žena

Mladé ženy

2. pád

Mladé ženy

Mladých žen

3. pád

Mladé ženě

Mladým ženám

4. pád

Mladou ženu

Mladé ženy

5. pád

Mladá ženo

Mladé ženy

6. pád

O mladé ženě

O mladých ženách

7. pád

S mladou ženou

S mladými ženami

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu středního v jednotném a  množném čísle podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

2. pád

Mladého děvčete

Mladých děvčat

3. pád

Mladému děvčeti

Mladým děvčatům

4. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

5. pád

Mladé děvče

Mladá děvčata

6. pád

O mladém děvčeti

O mladých děvčatech

7. pád

S mladým děvčetem

S mladými děvčaty

Zdroj: Přídavná jména

Diskuze: Může být slovo 'každý' přídavné jméno?

Dobrý den.
Zajímalo by mě, zdali může slovo "každý" i přídavným jménem.

Předpokládám, že ve větě: "Každý tam byl", jde o neurčité zájmeno.
A co ve větě: "Každý člověk tam byl" - jde o přídavné jméno?

Děkuji

Zdroj: diskuze Může být slovo 'každý' přídavné jméno?
Počet odpovědí: 0

Co to jsou přídavná jména

Přídavná jména jsou druhým slovním druhem. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam blíže určují. Na přídavná jména se ptáme otázkami: JAKÝ? KTERÝ? ČÍ?

Přídavných jmen jsou tři druhy. Mohou být přídavná jména měkká, tvrdá a přivlastňovací.

Ve větně skladbě mají přídavná jména nejčastěji funkci shodného přívlastku, případně mohou být i doplňkem, či  jmennou částí přísudku.

Některá přídavná jména se dají také stupňovat. Existuje u nich trojí stupeň vyjádření míry vlastnosti. Tyto tři stupně se  latinsky nazývají pozitiv (1. stupeň), komparativ (2. stupeň) a superlativ (3. stupeň). Druhý stupeň se tvoří tak, že se k prvnímu stupni přidají přípony -ejší, -ější, -ší, -čí. Například: světlejší, něžnější, hladší, lehčí. Třetí stupeň se tvoří tak, že se ke druhému stupni přídavných jmen ještě přidá předpona nej-. Například: nejsvětlejší, nejněžnější, nejhladší, nejlehčí.

Zdroj: Přídavná jména

Diskuze: Re: Re: Re: plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie

Platí to, k čemu jste se upsal ve smlouvě. Pokud si myslíte, že je to v rozporu se zákonem, tak je možné smlouvu zneplatnit a domáhat se náhrady škody. Další pomoc naleznete na Energetickém regulačním úřadu.

Zdroj: diskuze Plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie
Počet odpovědí: 1

Druhy předložek

Předložky se dělí podle původu na vlastní (= primární) a nevlastní (= sekundární).

Předložky vlastní jsou slova, která jsou jen předložkami, nejsou tedy nikdy nositeli významu. Primární předložky mohou být neslabičné a slabičné. Neslabičné jsou ty předložky, které jsou tvořeny jen jedním písmenem (souhláskou). V češtině se obvykle k takovýmto neslabičným předložkám vytváří druhá slabičná varianta, která je vokalizovaná (přidaly se samohlásky –e; -u). Například z neslabičné předložky „s“ se vytvoří slabičná předložka „se“. Vokalizace neslabičných předložek ale není vždy nutná, například „s otcem“, v jiných případech ale ulehčuje výslovnost a srozumitelnost (například „se psem“ je výraznější než „s psem“).

Již žáci na prvním stupni se učí, že některé předložky se nepíší na konec řádku – patří sem všechny neslabičné předložky (k, s, v, z), ale i jednopísmenné slabičné předložky (o, u). V textových dokumentech na počítači se tyto předložky obvykle spojí se slovem nezlomitelnou mezerou (v textových dokumentech zvaná také jako pevná mezera), a tím si pisatel zajistí, že tato předložka bude vždy stát na stejném řádku jako podstatné jméno (nebo zájmeno, číslovka), k němuž patří.

Naopak předložky nevlastní mohou být i jiným slovním druhem a souvisí vždy na konkrétním použití daného slova. Například: kolem, díky, blízko.

Nevlastní předložky mohly vzniknout z příslovcí (skrz), z příslovcí, které byly dříve podstatnými jmény (navrch), z podstatných jmen (zásluhou), ze sloves (počínaje), od zájmen (co do), případně jako spřežka dvou předložek (zpod).

Ukázka:

KolemPodstatné jméno – Jel s kolem na výlet.

Příslovce – Jel jen tak kolem.

Předložka – Jel kolem řeky.

Díky - Podstatné jméno - Vzdal jim velké díky.

Předložka – Díky tobě večer neusnu.

Blízko Příslovce – Stál moc blízko.

Předložka – Ubytoval se blízko nás.

Zdroj: Předložky

Diskuze: Volby 2017

Tak to vypadá na vládu slováka, japonce a hašišmana. To je prostě konec české originální garnitury, která se úplně zdiskreditovala. Čeká nás naprosto nová budoucnost, jejíž výsledky jsou ve hvězdách. Dva cizinečtí bussinessmani a jeden najivní avatar drží naše životy ve svých rukou.

Zdroj: diskuze Volby 2017
Počet odpovědí: 0

Mluvnické kategorie

U přídavných jmen se určuje druh, vzor, rod, číslo a pád.

DRUH

Existují tři druhy přídavných jmen: tvrdá, měkká, přivlastňovací. Druh se určuje podle toho, jakou otázkou se na přídavné jméno ptáme, a podle toho, jaké má přídavné jméno koncovku.

VZOR

Vzor se odvozuje podle druhu. Pokud se  jedná o přídavné jméno tvrdé, vzor je mladý. Pokud se jedná o  přídavné jméno měkké, vzor je jarní. Pokud se jedná o přídavné jméno přivlastňovací, v úvahu připadají jen vzory otcův, matčin.

ROD

Rod u přídavných jmen je stejný jako u  podstatných jmen, ke kterým se přídavná jména vážou. Například: kočka je rodu ženského, a proto i u slovního spojení malá kočka bude přídavné jméno rodu ženského. Rody tedy mohou být mužský, ženský a střední.

ČÍSLO

Stejně jako rod tak i číslo se určuje podle podstatného jména, pokud je podstatné jméno v jednotném čísle (= singulár), bude i přídavné jméno v singuláru, pokud je podstatné jméno v množném čísle (= plurál), bude i přídavné jméno v plurálu.

PÁD

I poslední mluvnická kategorie se  shoduje s podstatným jménem. Stejný pád bude tedy u podstatného i  přídavného jména.

Pády a pádové otázky:

PÁD

PÁDOVÉ OTÁZKY

1. pád

Kdo? Co?

2. pád

Koho? Čeho?

3. pád

Komu? Čemu?

4. pád

Koho? Co?

5. pád

Oslovujeme, voláme

6. pád

O kom? O čem?

7. pád

S kým? S čím?

Zdroj: Přídavná jména

Diskuze: Re: Slovní druhy

Kořen ve slově pořádek je řád. Po je předpona a ek je koncovka.

Zdroj: diskuze Prosba o radu
Počet odpovědí: 11

Problémy se šlechtou

Bothwell nakonec královnu opustil asi tři měsíce po svatbě. Jeho útěk z královské pevnosti Holyrood využili lordi a vtrhli do Edinburgu a zmocnili se ho. Nechtěli se ale zprvu postavit proti královně a snažili se ji přemluvit, aby opustila svého manžela. Marie ale manžela milovala a odjela za ním, aby s ním žila, nebo zamřela. Lordi ji nakonec přesvědčili, aby se s nimi vrátila do Edinburghu. Chtěli, aby to proběhlo s úctou, která jí náležela jako královně, ale protestantský lid ji již nevnímal jako svou královnu a vzbouřil se proti ní. Situaci nepomohlo ani to, že královna odmítla vydat Bothwella, přestože pro to udělali vše, co mohli, dokonce se snažili vzbudit její žárlivost. Protestantští lordi ji uvěznili na zámku Lochleven. kde Marie byla obžalována z porušení zákona a z nenáležitého chování k Bothwellovi a jiným. Hrozili ji, že před veřejným tribunálem přečtou její milostné dopisy. Marie tedy souhlasila a vzdala se královského titulu ve prospěch svého syna. Nakonec ale dohodu porušily obě strany, lordi její dopisy přečetli před parlament a Marie se nepovažovala za zbavenou trůnu. Bylo jasné, že roční chlapec nemůže sám vládnout, a tak bylo nutné mu zajistit regenta, který bude vládnout za něj, dokud toho nebude malý král sám schopen. Za regenta byl zvolen Moray, který vládl ve Skotsku tvrdou rukou.

Co se stalo s dítětem královny a Bothwella se neví. Bothwell utekl do Skandinávie. I Marii se povedlo dostat z vězení. Na její stranu se postavila část Skotů, kterým se nelíbila tvrdá vláda Moraye. Její armáda byla ale v bitvě u Langside 13. května 1568 poražena a královně nezbylo nic jiného než utéct. Uprchla do Anglie, protože věřila, že jí její příbuzná královna Alžběta pomůže.

Zdroj: Marie Stuartovna

4. cvičení: Psaní y / i v koncovkách přídavných jmen

Nápověda: U koncovek přídavných jmen rozhoduje o i / y rod (případně i pád a životnost) podstatného jména, ke kterému přídavné jméno náleží. Rozlišují se tři typy přídavných jmen: tvrdá, měkká a přivlastňovací.

a) S tmavm křídly, profesorov brýle, blýskav diadém, siv holubi, ryz srdce, horliv studenti, učenliv pes, lv hříva, dědov pantofle, hmyz tykadla, letošn jablka, děrav pytel, koulařov výsledky, pod otevřeným okny, u borovicovch lesů, do cizho kraje, s pichlavm větvemi, na naplavench předmětech, do bratrov poličky, mihotav záblesk, zemřel spisovatelé, čerstv včel vosk, v ztemnělch lesích, malinov koktejl, vesel kolegové, ve starobylch baroknch domech, jedl plod, točiv moment, autorov poznámky, sokol pírko, s laskavm humorem, papírov sáček, hokejov fanoušci, štíhl sportovec, rozběsněn dav, popletov omyly, ryb polévka, zatvrzel mládenec, pekařov suroviny, vajíčkov salát, prezidentov poradci, hověz vývar , kos zpěv.




b) Bolav zub mě vyhnal k zubaři. Pronikav orl pohled mě zaskočil. Světov skladatelé se zúčastnili vystoupení. Postupovali jsme husm krokem. Mechanikov nástroje se válely na zemi. Polévku s játrovm knedlíčky mám nejraději. Horolezci se vrátili z výpravy živ a zdrav. Zlobiv chlapci proháněli děvčata. Trápily ho jeho osl uši. Z červivch hub se u nás nic nevaří. Zmizel sousedov synové se už nikdy nevrátili. Tetě se narodil hnědovlas chlapec. S cizm lidmi se děti nesmí bavit. V čokoládovch bonbonech bylo mnoho cukrů. Vynalézav chlapec učinil velký objev. Cukrářov polevy chutnaly všechny stejně. Počítačov antivirus odhalil problém. Obrněn transportér s neohroženm vojáky postupoval cizm borovicovm lesy.




Zdroj: Pravopis y i

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí

  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • většina číslovek se skloňuje
  • určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
  • další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

  • vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
  • příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
  • časují se
  • určujeme u nich:
    • osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
    • číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
    • čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
    • způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
    • rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
    • vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
    • třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
    • vzor – každá třída má své vzory
  • slovesné tvary mohou být:
    • určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
    • jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

  • ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

  • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
    • místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
    • čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
    • způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
    • míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
    • příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
  • stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
  • některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

  • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
  • příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
  • podle původu se dělí na:
    • vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
    • nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

  • slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
  • samostatné nejsou větnými členy
  • dělí se na:
    • souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
    • podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
    • další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

  • jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
  • naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
  • nejsou ve větě větnými členy
  • úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
  • příklady: Že by nepřišla? Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve.

10. Citoslovce = interjekce

  • vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
  • ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
  • někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: Slovní druhy

Svatba

Ve Francii byla vychovávána společně s dětmi francouzského krále stranou od svého skotského doprovodu. Nedílnou součástí její výchovy bylo i studium jazyků: řečtiny, latiny, italštiny, angličtiny a španělštiny. Když jí bylo 16 let, došlo k jejímu sňatku ve slavném pařížském chrámu Notre Dame s 14letým slabým, nemocným dauphinem, který se tak stal automaticky i jejím skotským spolukrálem.

Zdroj: Marie Stuartovna

Charakteristika literární postavy: Katniss Everdeenová

Osnova:

1. Katniss Everdeenová
2. Vlastnosti a chování
3. Katnissina rodina
4. Vztahy a přátelé
5. Splátce a symbol
6. Vztah ke kraji a Kapitolu
7. Zájmy a schopnosti
8. Dojmy z Katniss
9. Shrnutí

Hunger games (= Hladové hry) jsou jedním ze současných literárních a filmových hitů. Tuto trilogii napsala Suzanne Collinsová a první díl vyšel v roce 2008, o čtyři roky později byl natočený i první díl. Hlavní hrdinkou je zde šestnáctiletá dívka Katniss Everdeenová, která žije se svojí rodinou ve velmi chudém Dvanáctém kraji. Katniss je hubené postavy, má šedé oči, milý úsměv a hnědé dlouhé vlasy, které často nosívá spletené do copu.
Katniss je v knize i ve filmu kladnou postavou, přesto ne v každém čtenáři a divákovi vzbuzuje jen samé kladné pocity. U Katniss je těžké poznat, co si doopravdy myslí, své pocity ukrývá v sobě, nechce, aby ji někdo zranil. Špatně také navazuje nová přátelství, působí dost tvrdě a rozhodně. Za svým názorem si stojí a nemění ho. Katniss se také umí rozčílit, když se něco nedaří, nebo to není spravedlivé. Přestože pochází z chudého kraje, kde vzdělání není to hlavní, je vidět, že je chytrá a ví si rady. Katniss není ten typ, který by na sebe rád strhával pozornost, naopak příliš se jí to nelíbí, ale chápe, že někdy je pozornost dobrá a může ji pomoci, přesto ji nevyhledává a vlastně se ani neumí chovat tak, aby si lidi úmyslně získávala. Je třeba říct, že Katniss je opravdu věrná, pokud má někoho ráda, udělá vše, aby ho chránila, přestože se pak sama často vystavuje nebezpečí. Za svoji věrnost nežádá nic na oplátku. Po návratu z Arény smrti se Katniss snaží zlepšit život i jiné rodině, než je ta její. V posledním díle, kde se z ní povstalci snaží udělat symbol povstání, působí jako sebevědomá, tvrdá a tvrdohlavá žena, která si do ničeho nehodlá nechat mluvit a chce o svém osudu rozhodovat sama.
Katniss žije ve Dvanáctém kraji spolu se svou matkou a mladší sestrou Prim. O otce přišla při výbuchu v dole. V podstatě tak ale ztratila i matku, která se ze smrti manžela nikdy úplně nevzpamatovala, a dokonce se po jeho smrti nestarala ani o své dcery a utápěla se v lítosti. Katniss a Prim hrozila smrt hladem, nakonec je zachránila právě Katniss, která pochopila, že musí převzít matčinu zodpovědnost a postarat se o ně. Katniss udělá vše, aby je dokázala uživit, a tím zase probere matku k životu. V podstatě se dá říct, že Katniss se o Prim stará jako matka a velmi ji miluje. Prim je jediná, komu Katniss bezpodmínečně věří a udělala by pro ni cokoliv. Když Prim vyberou, aby šla bojovat do arény, Katniss se stane prvním dobrovolníkem z Dvanáctého kraje a Prim nahradí. Po celou dobu na Prim myslí a chce přežít hlavně kvůli ní. Když Prim nakonec v posledním díle zemře, probudí se v Katniss její pomstychtivost a zabije osobu, která smrt Prim způsobila. Ani to jí ale od jejího žalu samozřejmě nemůže pomoci.
Jejím nejlepším přítelem je od dětství Gale Hawthorne (= Hurikán). Hurikán se o Katniss stará, má ji rád a myslí si na ni. Přesto, když se Katniss přihlásí dobrovolně do arény, on to neudělá, nejde tam, aby ji mohl chránit. Když se Katniss vrátí, snaží se jí získat, nakonec ale sám pozná, že on pro ni není tím pravým. Díky Hladovým hrám se Katniss seznámí tak blíže s Peetou Mellarkem, který je pro ni ochotný obětovat i svůj život. Ocitnou se spolu dvakrát v aréně a pokaždé se ji snaží chránit. Má Katniss rád a trápí ho, že ona jeho city zpočátku neopětuje a jen je předstírá. Katniss s Peetou nespojují ale jen společně prožité dvoje Hladové hry, ale najdou k sobě blízko i v osobním životě. Pro Katniss je důležité, že Peeta je někým, komu může věřit stejně tak jako sestře Prim. Haymitch Abernathy se stal trenérem Katniss a Peety. Přestože se mu Katnissin přístup úplně nelíbí, rozhodne se podporovat ji, a proto ji do arény posílá různé pomocné dary. Ani Katniss není z Haymitche nadšená, protože často pije, je hrubý a jí to vadí. Oceňuje ale na něm, že drží slovo, dobrovolně by se za Peetu při 75. Hladových hrách přihlásil, aby ho zachránil. Katniss a Haymitch mají společnou nedůvěru k lidem a jejich pesimistický pohled na svět.
Katniss se za sestru obětuje a nahradí ji v Hladových hrách. Spolu s ní je vybrán i Peeta. Ani jeden si svůj osud nepřál, ale nic s tím nenadělají. Katniss ví, že musí zaujmout co nejvíce obyvatel Kapitolu, aby ji při hrách podporovali, ale neví jak na to. Pomůže jí její vizážista Cinna, který z ní udělá Dívku v plamenech, a tak si ji všichni všimnou. Také jí pomůže Peeta, který se veřejně přizná k tomu, že ji miluje. Tím si oba obyvatele Kapitolu nakloní. Významný vliv má také to, že Katniss před hrami dostane nejvyšší hodnocení ze všech. K tomu jí pomohla její vznětlivost, když viděla, že si jí nikdo z těch, co ji měli hodnotit, nevšímá. Katniss se v aréně chová tak, aby přežila. Je nucena zabíjet, ale nikdy to nedělá s radostí, snaží se na to pohlížet jako na nutnost. Z arény se dostanou oba s Peetou díky jejich „lásce“ a Katnissině touze nenechat prezidenta Snowa vyhrát. Netuší, že si tím zadělá na další problémy a že se bude muset do arény vrátit. I podruhé ji k oblibě u diváků pomáhá Cinna, který z ní tentokrát udělá Reprodrozda a Peeta, který lže o jejím těhotenství. I po druhé si v aréně nachází spojence, ať už ty, které si vybrala, nebo ty, které ji vybral Haymitch. Katniss si po celou dobu neuvědomuje, že ta povstání, ke kterým dochází, způsobila ona, když se chtěla s Peetou při prvních hrách raději otrávit, než aby se vzájemně zabili. Netuší, že tím dala lidem naději a to je to, co se prezidentovi nelíbí. Lidé, kteří mají naději, nejsou tak poslušní, jak potřebuje.
Katniss celý život žije ve Dvanáctém kraji. Jiné kraje viděla jen při záběrech z Hladových her. Ví, že její kraj je velmi chudý proti jiným, ale dá se tam žít, pravidla tam nejsou tak přísně vyžadovaná. Přestože to není krásné místo, Katniss je tam doma a má to tam ráda. Má ráda i jejich dům, do něhož se vrací i potom, co se s rodinou přestěhuje do domů vítězů. Katniss často navštěvovala i zdejší černý trh, aby své rodině přilepšila. Po svém vítězství to dělat nemusí, přesto tam občas zajde. Když přijíždí do Kapitolu, má pocit, že se ocitla v jiném světě. Vše je zde jiné a Katniss z toho nic nechápe, vůbec nezná spoustu technických vymožeností, které zdejší obyvatelé berou jako samozřejmost. Vzhled lidí v Kapitolu ji přijde bláznivý, nechápe, proč by někdo měnil takto dobrovolně svůj vzhled. Ani chování místních obyvatel si nezíská její sympatie, přijdou ji bezcitní. Například nechápe, jak se mohou tak moc cpát jídlem, pak ho dobrovolně vyzvracet a jíst dál, když jinde v jejich zemi umírají děti hladem. Nakonec si ale několik z místních lidí získá i část jejího srdce, když je vidět, že ji mají vážně rádi a že je trápí její osud. Pozná, že nejsou tak krutí a sobečtí, jak si myslela. Jen prostě v tomto duchu vyrostli a nic jiného neznají.
Katniss od dětství ráda chodila lovit a byla v tom dobrá, výborně střílela z luku a naučila se ho i sama vyrobit. Právě tato schopnost ji zachránila život a pomohla jí v Hladových hrách. Už když byla dítě, tak jí lidé říkali, že má krásný hlas a dobře zpívá, přestože nezpívá často, její zpěv smutné písně se také stane symbolem povstání. Díky tomu že často s Hurikánem chodila za ohradu hraničících jejich kraj, tak se také docela dobře vyznala v bylinách. Katniss ale neměla žádný typický dívčí talent, nešlo ji malování, vaření ani nic podobného, proto také záviděla Peetovi jeho talent na malování, kdy jeho obrazy vypadaly jako živé. Její největší schopností bylo ale lidi motivovat, aniž by se nějak musela snažit. Prostě se chovala přirozeně a lidé ji proto brali vážně.
Katniss svou uzavřenou, nepřístupnou a nedůvěřivou povahou nepůsobí jako klasická kladná hrdinka. Do role hlavní kladné postavy ji staví její rozhodování, kdy dělá vše proto, aby někoho zachránila. Její emoce, city a případně láska je v knihách i ve filmu často nejasná, buď je to tím, že sama neví, co cítí, případně to prostě žádným způsobem nechce světu sdělovat. Je jasné, že Katniss rozhodně nestojí o žádnou slávu a také nechce být symbolem povstání, kdyby to bylo na ní, vrátila by se domů a spokojeně by žila se svou rodinou. Nejspíš by se pak vdala za Hurikána. Lidé si ji ale zvolili jako svůj symbol, svého Reprodrozda a ona tu roli přijme, přestože úplně nechápe, čím zrovna ona, obyčejná, nepříliš hezká holka z chudé rodiny, je tak výjimečná.
Knihy Hunger games se díky budoucnosti, v nichž se děj odehrává, řadí k žánru sci-fi. Slouží jako varování, k čemu může válka svět dovést a jak moc se dají různé reality show zneužít. Do tohoto podivného a zlého světa najednou vstupuje určitá naděje, kterou tam nedodává jen Katniss, tím světlem je převážně její přítel Peeta, pro něhož Katniss by udělala cokoliv. Díky Peetovi se i Katniss stává více citově založeným člověkem. Alespoň před ním se tak neuzavírá. Přestože řada z nás Katniss jako hrdinku příliš nemusí, nemůžeme ji upřít, že má svůj styl a stojí si za svými názory.

Zdroj: Charakteristika

Co je to charakteristika

Charakteristika je popisný slohový útvar, který se týká především osob. Zaměřuje se tedy na duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy). Duševní vlastnosti člověka se projevují ve vztahu k lidem, v jednání a ve vztahu k práci, a proto i tyto údaje patří do správné charakteristiky.
Vlastnosti se dají vyjádřit jasným konstatováním (= přímá charakteristika), nebo konkrétními příklady jednání (= nepřímá charakteristika), případně srovnáním s jiným člověkem.
Při psaní charakteristiky je důležitá volba vhodných výstižných výrazů, převaha hlavně přídavných jmen, případně sloves spojených s přídavnými jmény. Často se v charakteristice také objevují různá přirovnání.

Zdroj: Charakteristika

Předložky

Předložky jsou sedmým slovním druhem a řadí se k neohebným druhům. To znamená, že se předložky nedají nijak skloňovat a ani časovat, jejich tvar se tedy nemění v závislosti na pádu a ani času. Tento slovní druh se pojí s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami. Předložky nejsou plnovýznamovými slovy, ale ve větě mají svůj význam, vyjadřují vztahy mezi větnými členy, přestože samy větnými členy nejsou (jen ve spojení s jiným slovem). Latinský název pro tento slovní druh jsou prepozice.

Předložky se obvykle pojí s určitými pády.

Zdroj: Předložky

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: Slovní druhy

1. Určete vzor u přídavných jmen a doplňte správnou koncovku

(i když máme ve cvičení nejprve doplnění koncovky, postupujte v hlavě naopak, tedy nejprve vzor, potom i/y)

roztomil kocourek,
učitelov pokyny,
krab salát,
Alenčin kamarádky,
bíl králíčci,
fialov kvítek,
babiččin přátelé,
ciz města,
Erbenov pohádky,
mal lidé,
stydliv chlapec,
tepl vítr,
rozlehl pozemek,
Masarykov názory,
rychl běžci,
Gottov fanynky,
víl tanečky


Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen

6. cvičení: Psaní i / y u zájmen my (všichni) a mi

Nápověda: u zájmen my / mi záleží na významu zájmena. Je rozdíl, jestli je myšleno ve významu mně, anebo ve významu nás všech.

a) Dopřej m trochu víc času. Učitel m slíbil pomoc s přípravou na vysokou školu. M jsme se nedávno vrátili z dovolené. K Vánocům m nemusí nikdo nic kupovat. Kolik m dlužíš peněz? Královské m se neslo sálem. Kolik myslíte, že si tu m vyděláme? Proroctví m předurčovalo krásnou budoucnost. Počítání zlomků m nikdy nešlo. Na dovolenou jsme m jeli k Máchovu jezeru. Na obědě m upadl talíř. M jsme si přáli, aby se počasí umoudřilo. Jednohlasné m se po zaznění otázky rozlehlo sálem. Při tělocviku m někdo šlápl na nohu. M jsme to opravdu neudělali.




b) Rodiče m darovali k Vánocům fotoaparát. Proč m nikdo nevěří? Proč bychom si m nemohli půjčit nějaké peníze? Hodinky se m ztratily. M král Ludvík slavnostně prohlašujeme, že ukončíme válku. Rozbité zrcadlo m přinese sedm let smůly. Výlet do Zoo se m líbil. Jak bychom se tam m mohli dostat? M rádi v létě obědváme na terase. Večeře m nechutnala. Knihy jsme m s bratry četli jen ve škole. Dobrovolný úkol m nešel vypočítat. Kolik přátel m asi přijde na oslavu? V parku se m zaběhl pes. Závodů jsme se m jako pořadatelé nemohli zúčastnit. V kanceláři spolu m příliš nevycházíme.




Zdroj: Pravopis y i

Pravopis přídavných jmen

U přídavných jmen měkkých se píše v koncovkách vždy í. Například: Kočka se potulovalo kolem psí boudy.

U přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích se v koncovkách píše -y/-ý. Například: Četl ve zprávách o vzteklých psech. Otcovy knihy ležely na polici. Výjimkou je 1. a 5. pád množného čísla rodu mužského životného, kde se píše -i/í a, a 7. pád množného čísla, kde je koncovka -ými. Například: Dědovi bratři na oslavu nedorazili. Zlí psi se potulovali kolem vesnice. Se zlými psy bych se nechtěl setkat.

Zdroj: Přídavná jména

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP