Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

DIAGNOSTIKA POSTAVY

Obsah

Typický – význam

Typický jako přídavné jméno vyjadřuje vlastnost osob, zvířat, věcí nebo jevů, konkrétně jím sdělujeme, že je něco/někdo:

  1. jevící se jako typ: typický představitel mládeže, typická učitelka, typický představitel baroka
  2. příznačné/ý, charakteristické/ý: typické chování, typická krajina
  3. svérázné/ý, osobité/ý: typické postavy Nerudových povídek, typické gesto

Zdroj: Typický

Poradna

V naší poradně s názvem TEST NA POVÍDKY MALOSTRANSKÉ - OBSAH A POSTAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Kyzeková.

Dobrý den, prosím, funguje ten odkaz s výsledky? Ráda bych ho studentům poslala.
Děkuji Vám za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Odkaz funguje. Po vyplnění a odeslání k online kontrole bude odkaz k dispozici ke zkopírování a odeslání mailem.

Zdroj: diskuze Test na Povídky malostranské - obsah a postavy

Test na postavy Malostranských povídek

  1. O kom (jméno postavy) je následující ukázka: „Dne 16. února, v šest hodin ráno, otevřel tedy svůj krám U zeleného anděla. Už včera bylo tu nadobro vše upraveno, krám se lesknul bělostí a novostí. V příhradách a v otevřených pytlích svítila se moučka bělejší než ta čerstvě obílená zeď a lesknul se hrách žlutější než kolem to pomerančově natřené nářadí. Sousedé a sousedky, když šli kolem, podívali se dobře dovnitř, a některý učinil krok nazpět, aby se podíval ještě jednou. Ale do krámu nevešel nikdo.“
  2. Kdo dal panu Vojtíškovi kousek chleba a kávu, když mu nikdo jiný nepomohl v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  3. Který z mužů v povídce Večerní šplechty zůstal na střeše nejdéle a nepronásledoval dívky?
  4. Jaké povolání měl otec doktora Heriberta v povídce Doktor Kazisvět?
  5. Který člověk upřímně litoval smrti pana rady Schepelera v povídce Doktor Kazisvět?
  6. Proč panu Heribertovi přezdívali doktor Kazisvět?
  7. Ve které povídce se objevuje Pohorák?
  8. Ve které povídce se objevuje Pan Vojtíšek?
  9. Ve které povídce se objevuje Josef Velš?
  10. Ve které povídce se objevuje Pepík Augusta?
  11. Ve které povídce se objevuje Lízinka Perálková?
  12. Ve které povídce se objevuje Pan Šajvl?
  13. Ve které povídce se objevuje Slečna Poldýnka?
  14. Ve které povídce se objevuje ševcův Fricek?
  15. Ve které povídce se objevuje Klára Lakmusová?
  16. Ve které povídce se objevuje Tlustá Máry?
  17. Ve které povídce se objevuje Krumlovský?
  18. Ve které povídce se objevuje Václav Bavor?
  19. Ve které povídce se objevuje Bába milionová?
  20. Ve které povídce se objevuje Pan Rybář?
  21. Ve které povídce se objevuje Josef Rumpálovic?
  22. Ve které povídce se objevuje Vilém Cibulka?
  23. Ve které povídce se objevuje pan Provazník?
  24. Ve které povídce se objevuje slečna Žanýnka?
  25. Ve které povídce se objevuje Paní Nocarová?
  26. Ve které povídce se objevuje policejní komisař Uhmühl?
  27. Ve které povídce se objevuje Jan Hovora?
  28. Ve které povídce se objevuje Jan Rechner?
  29. Ve které povídce se objevuje Doktor Jensen?
  30. Ve které povídce se objevuje Mikuláš z Husi?

Zdroj: Test na Povídky malostranské - postavy

Léčba dysgrafie

Léčba dysgrafie souvisí s celkovým uklidněním dítěte a motivací k cvičení písma. Důležité je neustálé cvičení, ovšem ne na úkor toho, aby bylo dítě nervózní a ve stresu. Postižený musí být motivován a musí se pomalu učit správná písmena a psaní.

Diagnostika se provádí na specializovaných pracovištích v pedagogicko-psychologických poradnách nebo speciálně pedagogických centrech, kde je dítě vyšetřováno se svolením zákonných zástupců (vyhláška 72/2005 Sb.). Diagnostika je interdisciplinární záležitost a opírá se o přímé i nepřímé zdroje diagnostických informací. Cílem je stanovení přesné diagnózy a efektivního způsobu reedukace, diagnóza může být tedy provedena v době, kdy se dítě učí číst, psát, počítat, tedy v době školní docházky. Dítěti je třeba dát čas na zafixování čtení a psaní, případně realizovat nápravná opatření, například doučování. Na diagnostice se podílí učitel, psycholog, speciální pedagog, sociální pracovnice, případně i lékař.

Zdroj: Dysgrafik

Rozbor díla

Mario a kouzelník je novela z třicátých let devatenáctého století od německého spisovatele Thomase Manna. Dá se označit za novelu politickou, protože na několika stránkách přesně popisuje vliv fašismu na lidi. Pod zdánlivě jednoduchou dějovou linií se skrývá politicko-antifašistický podtext. Celá knížka byla předzvěstí nástupu fašistického režimu, což je naznačeno například všeobecným chováním obyvatel k cizincům a povýšeným sebevědomím Cipolly.

Žánr:

Politická novela

Styl:

Spisovatel si umí dokonale hrát se slovy a skládat opravdu neskutečné věty a souvětí.

Hlavní motivy:

Mussoliniho éra, pobřežní městečko, letní žár. A večer s kouzelníkem, který se ukáže být hypnotizérem a velmi nelidským manipulátorem, který místo pobavení lidi ovládá, zesměšňuje a ponižuje. Tragický konec je pak humánní satisfakcí, zvlášť když situace čím dál více připomíná alegorii.

Hlavní postavy:

  • Mário – kdysi nejrychlejší číšník v malém italském městečku toužící po krásné Silvestře.
  • Kouzelník – samolibý „umělec“, vizionář a hybatel osudů.
  • Silvestra – zdaleka není funkčním katalyzátorem.

Zdroj: Mario a kouzelník

TESTY NA MALOSTRANSKÉ POVÍDKY OD JANA NERUDY

Jan Neruda se narodil v roce 1834 v Praze na Malé Straně, kde také vyrůstal. Neruda patří mezi nejvýznamnější české spisovatele, psal poezii, prózu i drama, také psal různé divadelní i literární kritiky. Proslavil se také jako novinář. Neruda byl několikrát v životě zamilovaný, ale nikdy se neoženil. Také mu déle trvalo najít si povolání, které by ho bavilo, pokoušel se studovat práva i filozofickou fakultu. Pracoval jako úředník i jako učitel. Neruda zemřel v roce 1891 v Praze v Novém Městě na zánět pobřišnice a byl pochován na Vyšehradském hřbitově.

Mezi jeho nejznámější knihy patří sbírky básní Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy a Zpěvy páteční. Jako dramatik nebyl příliš úspěšný, i přesto několik her napsal, například Prodaná láska, Ženich z hladu, Francesca di Rimini a další. V novinách často publikoval i fejetony, které později vytvořily sbírky například pod názvy Žerty hravé i dravé, Studie krátké a kratší a další. Mezi jeho prozaická díla se řadí Arabesky, Různí lidé, Trhani, Pražské obrázky, Menší cesty a samozřejmě Povídky malostranské, které jsou patrně jeho nejvýznamnější prózou.

Povídky malostranské původně psal do časopisů, nakonec je ale v roce 1878 vydal. Při výběru námětů jednotlivých povídek často vycházel ze vzpomínek na své dětství a mládí strávené na Malé Straně.

Zdroj: Test na Povídky malostranské - obsah a postavy

Vypravování jako slohová práce

Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.

Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.

Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.

Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:

  • V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
  • K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.

Zdroj: Vypravování

Projevy dysgrafie

Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu. Slovo dysgrafie je odvozeno z řeckého slova „grafein“, které znamená psát, a předpony „dys-„, která je překládána jako špatný či porušený. Postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení.

Kdo je dysgrafik? Jde o to, že dítě si obtížně zapamatovává tvary písmen a zaměňuje písmena tvarově podobná. Charakteristické je křečovité, těžkopádné a neúhledné písmo. Dětem s touto poruchou činí také problémy týkající se dodržování liniatury (výšky písma). Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem neovlivňuje intelekt. Dysgrafie je velmi často spojená s dyslexií.

Projevy

  • mezery mezi písmeny tam, kde nemají být;
  • pomalé tempo;
  • časté chyby v opisu, přepisu a diktátu;
  • různé druhy písma (velká, malá, psací, tiskací);
  • časté přestávky;
  • chybné držení psacího náčiní, bolest prstů při psaní;
  • čím více se soustředí na grafickou stránku, tím méně pozornosti věnuje pravopisným jevům.

Dysgrafie se nejčastěji projevuje v první třídě na základní škole, kdy je dítě nucené k psaní prvních slov. Jak poznáte, že je dítě dysgrafik? Jednoduše, pokud začnete pozorovat, že má zvýšený problém s písmem, navštivte lékaře, který nejprve vyloučí možnost motorické poruchy ruky a poté jednoduchými testy určí, zda dítě trpí dysgrafií. Pokud se dítě ve psaní nezlepší do dvou let od začátku povinné školní docházky, měla by určitě následovat diagnostika a test.

Více se o této problematice dozvíte zde.

Zdroj: Dysgrafik

Příklady sarkasmu

V podstatě každá situace, do které se člověk v životě dostane, může být sarkasticky okomentována. Sarkastické hlášky se běžně objevují ve školním prostředí i  v zaměstnání. Mnozí lidé se se sarkasmem ale často potkávají i  v místě, kam rozhodně tento jazykový prostředek nepatří. Tím místem je jejich domov, protože tam by se měl člověk cítit dobře a sarkasmus příjemnou atmosféru nenavazuje.

Mezi situace ve škole, v nichž se může objevit sarkastická poznámka, patří i  okamžik, kdy se žák chystá od spolužáka opsat domácí úkol a uvědomí si, že minule měl tento spolužák úkol úplně špatně a okomentuje to například větou: "doufám, že jsi úkol napsal stejně dobře jako minule."

V zaměstnání se tento jazykový prostředek může objevit v situaci, kdy šéf zkritizuje svou podřízenou a kolegové na tuto situaci reagují například větou: "že by tě čekaly prémie?"

I doma se může sarkasmus čas od času objevit, jak ve vztahu mezi manžely, sourozenci, ale i ve vztahu rodičů s dětmi. Například když dítě něco provede a  rodič zareaguje větou: "to se ti zas něco povedlo."

- citáty

Jsou spisovatelé, kteří jsou známí svými sarkastickými citáty. K sarkasmu se velmi rád uchyloval spisovatel Oscar Wilde, z českých spisovatelů třeba Viktor Dyk.

- současné hlášky

V současnosti se sarkastické hlášky často objevují v nejrůznějších seriálech a  sitcomech. Svými sarkastickými hláškami se proslavila hlavní postava ze seriálu Dr. House. Ukázkou jeho sarkasmu je například: "Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá."

Pro hlavní postavy ze sitcomu 2 socky je sarkasmus také typický:

Caroline: To  bolí. Co otce zavřeli, přišla jsem tak o 300 přátel.
Max: No, tvůj táta si nejspíš najde mnoho nových přátel v base, takže se to vyrovná.

Sarkasmus je neodmyslitelně spjatý i s postavou Chandlera Binga ze seriálu Přátelé:

Phoebe: Na  mým účtu se objevilo 500 dolarů navíc.
Chandler: Fuj, dneska se dějou hrozný svinstva.

Hlášky z těchto a dalších seriálů se často používají i v běžném životě.

- vtipy

Mezi sarkastické vtipy patří všechny, které svou podstatou někoho uráží, které se proti někomu vymezují, tedy například vtipy o  blondýnkách, policistech.

Příklad vtipu o blondýnkách: Víš, jak zaměstnáš blondýnku na celý den? Napíšeš na obě strany papíru Otoč.

Příklad vtipu o policistech: Lezou dva policajti přes plot a ten jeden povídá: "Udělej mi kozu." Druhý:" Mééé!"

Na  závěr poslední vtip o tom, co je to vlastně sarkasmus: Víte, co je to  sarkasmus? ... Když se vás kanibal zeptá, jestli zůstanete na oběd.

Zdroj: Sarkasmus

Test na obsah a postavy Malostranských povídek

  1. Který z názvů patří některé Nerudově Malostranské povídce?
  2. Jak se jmenoval žebrák, který žebral na Malé Straně?
  3. Kolik povídek tvoří knihu Malostranské povídky?
  4. V jaké formě je psána povídka Svatováclavská mše?
  5. Co bylo původně v domě, kde si pan Vorel zřídil svůj obchod v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  6. Jakým výrazem začínal pan „Hastrman“ mluvit?
  7. Proč slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách nosila věnec i na hrob jedné ženy?
  8. Proč se v povídce Přivedla žebráka na mizinu žebračce říkalo „bába milionová“ ?
  9. Jaké povolání měl pan Heribert?
  10. Kdo byl s malým hrdinou v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  11. Co si v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno chlapci pořídili z ušetřených peněz?
  12. Jakou přezdívku měla slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách?
  13. V jaké formě je psána povídka Figurky?
  14. Jak to s panem Vojtíškem dopadlo v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  15. Kdo byl první zákazník pana Vorla v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  16. Co v povídce U Tří lilií nese tento název?
  17. Kde se nachází byt, do něhož se na Malou Stranu přestěhoval hlavní hrdina v povídce Figurky?
  18. Kde se odehrává děj povídky Svatováclavská mše?
  19. Co měl hokynář Pohorák obstarat chlapcům v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  20. Jak se jmenovali příbuzní, u nichž pan „Hastrman“ žil?
  21. Jak v povídce O měkkém srdci paní Rusky paní Ruska vyřešila, že nesměla chodit na pohřby?
  22. Kdo malému hrdinovi řekl, že svatý Václav slouží v noci v kostele mši v povídce Svatováclavská mše?
  23. Jakou přezdívku si nedali chlapci v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  24. Komu slečna Máry nosila na Dušičky věnce na hřbitov v povídce Psáno o letošních Dušičkách?
  25. V jakém ročním období se odehrává děj povídky U Tří lilií?
  26. Proč první zákazník pana Vorla nebyl v obchodě spokojený v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  27. Na střeše kterého domu se scházeli přátelé při večerních šplechtech? Dům .....
  28. Jakou zálibu měla paní Ruska v povídce O měkkém srdci paní Rusky?
  29. Jak se jmenovala dívka, do níž byl zamilován profesor v povídce Týden v tichém domě?
  30. Který národ měl Čechům podle chlapců pomoci v boji proti Rakousku v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  31. Jaké pomluvy o panu Vojtíškovi kolovaly Malou Stranou v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  32. Proč k panu Vorlovi v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku nikdo nechodil na nákup?
  33. Co se Jákl v povídce Večerní šplechty dozvěděl od známého medika?
  34. Co se svou sbírkou pan „Hastrman“ chtěl udělat, když zjistil, že je bezcenná?
  35. Co se stalo cestou na pohřeb pana Schepelera v povídce Doktor Kazisvět?
  36. V jaké formě je psána povídka Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  37. Jaké povolání má hlavní postava v povídce Figurky?
  38. U kterého kostela na Malé Straně žebraly žebračky v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  39. Proč byl Václav propuštěn ze zaměstnání v povídce Týden v tichém domě?
  40. Jakou zálibu měl pan „Hastrman“?
  41. Co pan Vorel dělal, když k němu nikdo nechodil nakupovat v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  42. V jaké formě je psána povídka U Tří lilií?
  43. Kolik lidí nakonec pan Heribert vyléčil v povídce Doktor Kazisvět?
  44. Co v povídce Přivedla žebráka na mizinu chtěla bába milionová po panu Vojtíškovi?
  45. Od koho si nechal pan „Hastrman“ ocenit svou sbírku?
  46. Jaká byla nejstarší vzpomínka Kupky v povídce Večerní šplechty?
  47. Kdo k panu Vorlovi v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku chodil pravidelně?
  48. Čí básně použil profesor, když chtěl získat lásku milované dívky v povídce Týden v tichém domě?
  49. Jak se nazývá restaurace, v níž se setkávali pan Ryšánek a pan Schlegl?
  50. Jak se malý Neruda snažil panu Vojtíškovi pomáhat v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  51. Proč se pan Ryšánek a pan Schlegl rozhádali?
  52. Na co má hlavní hrdina výhled z okna v povídce Figurky? (stavba)
  53. Jak staré děvčátko s sebou slečna Máry vodila na hřbitov v povídce Psáno o letošních Dušičkách? (Doplnit číslovkou!)
  54. Proč se malý hrdina rozhodne zůstat přes noc v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  55. Od koho si pan Vorel v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku půjčoval peníze?
  56. Co bývalo původně na místě zahrady v povídce U Tří lilií?
  57. Jak v povídce Doktor Kazisvět doktor Heribert poznal, že pan rada Schepeler není mrtvý?
  58. Kdo přivedl pana Vojtíška na mizinu v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  59. Proč si slečna Máry v povídce Psáno o letošních Dušičkách nevzala ani jednoho z těch dvou mužů?
  60. Proč doktor Jensen chodí tak často navštěvovat hlavního hrdinu v povídce Figurky?
  61. Proč Pohorák nepřišel na smluvenou schůzku v povídce Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo zbořeno?
  62. Jak to s panem Vorlem v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku dopadlo?
  63. Proč měl přezdívku „Hastrman“?
  64. Který z mužů se neúčastnil Večerních šplechtů?
  65. Proč v povídce O měkkém srdci paní Rusky měl paní Ruska zakázáno chodit na pohřby?
  66. Komu v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku slíbil pan Vorel dobrák každou středu? Panu....
  67. Proč pan Vojtíšek nemohl žebrat jinde, než na Malé Straně v povídce Přivedla žebráka na mizinu?
  68. Na čí zpěv se těší hlavní hrdina v povídce Figurky?
  69. Kdo věděl, že malý hrdina zůstane v kostele přes noc v povídce Svatováclavská mše?
  70. Jak se pan „Hastrman“ doopravdy jmenoval?
  71. Kdo v povídce Doktor Kazisvět jako první panu Heribertovi uvěřil, že Schepeler není mrtvý?
  72. Proč si v povídce Večerní šplechty najednou přestali muži povídat?
  73. Co hlavního hrdinu zaujalo na tančící dívce v povídce U Tří lilií?
  74. Co policejní komisař po smrti pana Vorla obdivoval v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku?
  75. Proč dívka v povídce U Tří lilií odešla?
  76. Co chlapec ráno viděl v kostele v povídce Svatováclavská mše?
  77. S kým má paní domácí hlavního hrdiny v povídce Figurky poměr?
  78. Proč si slečna Máry myslela, že ji dva muži milovali v povídce Psáno o letošních Dušičkách?



Zdroj: Test na Povídky malostranské - obsah a postavy

Přímé zdroje diagnostických informací

Přímým zdrojem diagnostických informací je analýza školních výkonů a speciální testy i zkoušky hodnotící výkony dítěte v jednotlivých percepčních oblastech.

Vyšetření dítěte se skládá z několika částí, většinou jej provádí speciální pedagog nebo psycholog, který s dítětem provede krátký rozhovor a naváže osobní kontakt. Dítě se při neformálním hovoru uvolní, je zbaveno napětí, popíše své problémy a způsob, jak se s nimi vyrovnává, možnosti jejich překonávání, situaci v rodině a ve škole, dosavadní nápravná opatření a podobně. Během hovoru má odborník možnost posoudit řeč, hodnotit slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, výslovnost a jiné.

Mezi další vyšetření patří zjištění úrovně intelektu – IQ (inteligenční kvocient) – pro vyloučení poruchy v důsledku nižší úrovně mentálních schopností. Vyšetření provádí individuálně a standardizovanými metodami zásadně psycholog. Nejčastěji používaný je Wechslerův test, který je určen pro děti od 5 do 16 let. Test se skládá z deseti subtestů, neprovádí se najednou u dětí s oslabenou pozorností a soustředěností. Dále se používají Ravenovy progresivní matice upravené odborníky pro běžnou populaci; jejich předností je snadné a rychlé vyhodnocení.

Následuje vyšetření čtení, zahrnující vyšetření rychlosti čtení, porozumění čtenému textu, analýzu chyb a chování dítěte při čtení. Používají se standardizované testy čtení s různou obtížností, testy se provádí jednotlivě a zapisují se na záznamový arch. Výkon ve čtení se srovnává s normovanými texty posledního průzkumu čtenářské dovednosti z osmdesátých let. Vyšetřuje se psaní a pravopis dítěte. Sleduje se samostatný písemný projev i opis textu. Při vyšetření pravopisu se používá zvláštních diktátů, srovnávají se diktáty psané ve škole a v poradně. Zjišťuje se rozvoj grafomotoriky i psacích návyků (způsob sezení při psaní, držení psacího náčiní, způsob a rychlost psaní), provádí se analýza chyb.

Cenné informace o grafomotorice poskytují kresebné zkoušky – test Binderové, obkreslování obrazců Matějčka a Vágnerové, test lidské postavy Goodenoughové a jiné.

Standardizované zkoušky pro dysgrafii prozatím nejsou, v praxi se užívají osvědčené a ověřené postupy. Úroveň psaní hodnotí speciální pedagog z hlediska grafické, pravopisné a obsahové stránky, přičemž se všechny oblasti v hodnocení vzájemně ovlivňují. Diagnostickými nástroji jsou opis, přepis, diktát a volný písemný projev. Hodnotícími ukazateli grafické stránky písemného projevu jsou: sezení při psaní, držení psacího náčiní, pracovní tempo, tvary písmen (plynulost tahů, přítlak), velikost písmen, rychlost vybavování písmen a jejich uspořádání na ploše.

Žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělání způsobem, který odpovídá jejich potřebám, při současném využití speciálních pomůcek. Při hodnocení těchto žáků, jejich přijímání ke studiu i při jeho ukončování se přihlíží k povaze postižení nebo zvýhodnění (zákon 561/2004 Sb., vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných).

Zdroj: Dysgrafik

Slavnosti sněženek

Rozbor díla:

Slavnosti sněženek představují nádherný obraz úsměvného života obyvatel chatové osady Kersko nedaleko Prahy (kde žil i sám Hrabal a při psaní se inspiroval skutečnými postavami). Slavnosti sněženek jsou plné laskavého humoru a zvláštního pokojného smutku.

Místo a doba děje:

Chatová oblast Kersko, 70. léta

Hlavní postavy:

Celou knihou provází sám autor.

  • Paní Beníková – krásná elegantní dáma jdoucí pro nákup
  • Pan Metek – šťastný, vyrovnaný, se zálibou kupovat výhodné věci
  • Pan Karel – milovník dobrého jídla, salámů
  • Pan Franc – uháněný dcerou a ženou, láska k jabloním
  • Leli – skupuje zbytečnosti
  • Pan Lontek
  • Lothar a Pavel – kamarádi na vozíčku
  • Pan Janeček – střelec divokého prasete

Jazykové prostředky:

Hovorový jazyk prostých lidí, dlouhá souvětí.

Obsah:

Nedaleko Prahy se v chatové oblasti Kersko setkávají stálí obyvatelé s majiteli chat, kteří se sem sjíždějí na víkendy. Společně vytvářejí svéráznou komunitu, která svými velkými i malými kamínky skládá mozaiku epizod.

Poklidné žití v tomto lesním světě naruší divoké prase, které místní myslivci nahánějí až do sousedního revíru, kde se jim ho podaří skolit v místní škole přímo při vyučovaní ve třídě před tabulí, a tak začne spor mezi dvěma mysliveckými spolky o právo na trofej. I když se nakonec dohodnou a uspořádají společnou hostinu v místní restauraci Hájenka, rivalita je mocná a každou chvíli se dostávají do bizarních konfliktů. Kniha je proložená mikropříběhy všech postav, které mají v sobě nesmírné kouzlo a nostalgii. Pan Leli je posedlý seskupováním všelijakého haraburdí, protože mu je líto nekoupit věc, když je tak levná. Při svých obchodech dokonce vydraží družku, kterou dostane výměnou za obraz Krajinka v zimním hávu. Pan Franc žije v Kersku s despotickou manželkou a dcerou a snaží se unikat z dosahu jejich řevu tak často, jak se jen dá. V mozaice příběhů se pojí poetično s realistickým pohledem, nadsázka a humor, události veselé, vážné i smutné, prožívané celou řadou více či méně kuriózních postav a postaviček. Najdeme zde pana France, mlčky trpícího pod jhem svých výřečných a dobrosrdečných ženských, dobráckého smolaře Leliho, svérázného policistu Vyhnálka, podivína Limana, vozícího kozy na pastvu luxusním americkým vozem, nebo akademického malíře Junka, pyšného na své ilustrace pro slabikář, a plno dalších postav.

Tato kniha byla zfilmována režisérem Jiřím Menzelem v roce 1984 podle scénáře, který zpracoval společně se samotným Bohumilem Hrabalem. V hlavních rolích se objevili herci jako Rudolf Hrušínský st., Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Petr Brukner, Jiří Schmitzer a další. Drobnou roli si ve filmu vystřihl i sám Bohumil Hrabal. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se tak před očima diváka rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem.

Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými.

Zdroj: Bohumil Hrabal

Pábitelé

Rozbor díla:

Pábitelé jsou knihou pojmenovanou přímo po typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je typická pro jeho tvorbu. Pábitel je člověk, který se dokáže uspokojit a rozptýlit naprostými maličkostmi. Nachází si své malé libůstky a často poněkud zvláštní koníčky, kterými se zabavuje a které dodávají jeho životu zajímavý tón. Ten mu ostatně dodává už sama postava svým vlastním podáním skutečnosti – při rozhovorech s ostatními mají Hrabalovy postavy tendenci přehánět, zveličovat a soustředit se zejména na to, co samy chtějí říci. Ačkoliv jsou Hrabalovy knihy výrazně dialogické, při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná ani tak o dialog, jako spíš o dva vzájemně propletené monology. Pábitelé jsou povětšinou postavy vyčleněné někde na okraji společnosti, bez nějaké společenské prestiže nebo dokonce vážnosti. Svými příběhy, pohledy na svět a zálibami se z nich ale stávají lidé zajímaví a ojedinělí, ač pořád trochu zvláštní. Nevšednost postav přitom poznáváme právě díky jazykové hře, kterou autor rozehrává zejména v prostoru přímých řečí. Hrabalův umělecký úhel pohledu odhaluje v lidech vymykajících se konvencím (ať už myšlenkovým, či institucionálním) doposud neviděnou ryzost, blížící se skoro jakési zvláštní formě svátosti. Jedná se o sbírku povídek.

Místo a doba děje:

Městečko u vody – Nymburk, pražská periferie – Libeň, různé hospůdky

Znaky:

Autor je pasivní pozorovatel nebo účastník děje.

Jazyk:

Obecná čeština, slang, vulgarismy, zjemnělé lyrické prvky, osobitost, barevnost.

Hlavní myšlenka:

Kniha staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě „pábí“.

Obsah:

První povídka v knize Pábitelé má název Jarmilka. Hlavní postavou je stejnojmenná mladá žena zaměstnaná v kladenské Poldovce, vypravěčem je pak jeden z tamních dělníků. Jarmilka je těhotná, otec dítěte si ji ale nechce vzít, nejdříve se nechce znát k dítěti, později ani k Jarmilce samotné. Ta je ze situace nešťastná, a přestože je její milenec idiot a hulvát, miluje ho a chtěla by s ním být. Pro radu si chodí k vypravěči, kterého oslovuje „strýčku“. Nastoupí na předporodní dovolenou, porodí krásné dítě, ale z ní samotné jako by nešťastná láska a zkrachovalý ideál o rodinném štěstí vysály život.

Hlavní postavou povídky Pan notář je starý muž sepisující na začátku povídky svoji závěť. Diktuje ji mladé sekretářce a my tak narážíme na kontrast mezi postavou staršího muže, který už se v životě chystá jen na smrt, a postavou mladé dívky, těšící se z krás světa. Ve druhé části povídky navštíví pana notáře přátelé, manželé Schleischerovi, a vypráví mu o dle jejich soudu nudném vesnickém životě; přitom ale srší tak neuvěřitelnými historkami, až se z toho mladá sekretářka musí červenat. V závěru se notář opravdu setká se smrtí, ještě aby ne, vždyť se na to chystá už od samého začátku. Ne však se svou vlastní – na procházce nalezne trafikanta ve smrtelné křeči a poněkud komickým a bizarním způsobem mu pomáhá ven z maličké trafiky a přivolává mu pomoc.

Kratičká povídka Pohřeb vypráví o dvou přátelích, z nichž jeden je vášnivý sázkař a věří na znamení, na osudová čísla přicházející mu do cesty. Za štěstí považuje dokonce i havárii dvou vozů, při níž si ale umaže smuteční šat a na pohřeb svého strýce dorazí žlutý jako kanárek. V závěru se navíc dopustí faux pas, když na pohřbu nadšeně jásá, že si vsadí na jachting.

Bambini di Praga 1947 je nejdelší povídkou celého souboru. Pojednává o skupině pojišťovacích podvodníků. Zde snad nejvýrazněji vystupuje Hrabalovská poetičnost, uplatňující se zejména v popisu noci – významným motivem je tu měsíc a jeho světlo, omítající stěny domů, zrcadlící se na hladině řeky a podobně. Také zrcadlení jako takové se objevuje na mnoha místech sbírky, implikovaný autor je stále zaujat zejména odrazem člověka a jeho postavy ve vodní hladině, kde je vzhůru nohama, jako obrázek na kartách.

Pábitelé vyprávějí příběh muže přijíždějícího do vesnice, celé bílé kvůli jemnému cementovému prášku. Setkává se zde se svým kamarádem, amatérským malířem, vynikajícím hlavně uměním zacházet s výraznými, až neuvěřitelnými barvami, které „by mu impresionisté mohli závidět“. To působí poněkud paradoxně vzhledem k tomu, že místní krajina je celá bílá, šedá, pokrytá umrtvujícím povlakem cementového prášku. Umělec ale vidí ve světě mnohem více, než kolik je běžným smrtelníkům na první pohled ukázáno. Zvláštně působí také jeho otec, otrlý chlapík s neuvěřitelným darem přežít cokoliv. A to doslova. Ať už jde o padání ze střechy hlavou rovnou na beton, nebo zabodnutí srpu přímo do lebky.

V Automatu svět jsme svědkem toho, jak snadno člověk dokáže zapomenout na své trápení, když se o něj má s kým podělit a kvůli komu ho na moment odložit. Mladý muž byl zasnouben s dívkou zvyklou žít v lepších poměrech. Byli ale velice chudí, dívka si navíc nerozuměla s budoucí tchyní a rozhodla se, že tím nejlepším, co teď mohou mladí snoubenci udělat, je spolu se zabít. Mladík ale odmítá, a tak se dívka jednoho dne po několika předchozích pokusech o sebevraždu sebere a zmizí. Mladík jde zapít žal do automatu, kde zrovna leží schovaná za zástěnkou mrtvola neznámé slečny – ta se v automatu oběsila. V patře, kde je restaurace, se koná velká veselá svatba; svatebčané vyběhnou ven do deště, tam ale dojde k potyčce mezi ženichem a příslušníkem SNB a ženicha zavřou. Stejní policisté přijdou do automatu vyšetřovat smrt dívky. Mladík nakonec odchází s nevěstou ven do deště; v závěru je naznačeno, že ti dva spolu pokračovali v jakémsi románku.

Chcete vidět zlatou Prahu? je příběh majitele pohřebního ústavu pana Bamby, hromotluckého básníka pana Kytky a toho, jak člověk pro dobrou věc a v dobrém úmyslu dokáže z nevědomosti a nešikovnosti ublížit lidem okolo sebe.

Iontoforéza se odehrává v nemocnici, kam pan Felix dochází na léčebnou kúru pomocí metody iontoforézy.

Dáma s kaméliemi vypráví o mladé dívce, ve které tryská život a bezstarostné štěstí, touha něco zažít a vidět svět, onen věk neznající povinnost a jedovatost stáří – tu zastupují dvě staré pavlačové drbny. Její matka je udřená domovnice, přece se ale radující z krásy a veselého života své dcery. Dívčin otec je však už zlomený, životem utrápený a smířený s tím, že už nestojí za to ho ani navštěvovat. Sedí v temném pokoji a oknem se dívá naproti přes ulici, kde oknem pozoruje své kamarády hrající biliard. Teskní po své mladické vitálnosti a síle.

V Diamantovém očku jede mladá šestnáctiletá dívka vlakem do Prahy, kde si má nechat operovat oči a konečně si poprvé ve svém životě prohlédnout svět – od narození je totiž slepá. V kupé rozpráví s ostatními cestujícími, třemi muži, a vypráví si, kdo měl (či stále má) jakého tatínka. Dívka nad nimi nad všemi jásá, jak jsou vzácní a slavní. Ačkoliv by z přítomných měla mít největší důvod k hořkosti a smutku, je z nich nejveselejší a nejrozvernější.

Mladý pomocník instalatéra se setká s cikánkou v poslední povídce nazvané Romance. Nejprve se s ní chce jen vyspat, během noci ho ale cikánka částečně umluví, částečně mu otevře oči a oni se domluví na společném zbytku života, na sňatku a dětech a tak dále. Mladíka přitom vůbec nezajímá, co na to matka, cítí, že teprve s cikánkou začne opravdu žít.

Zdroj: Bohumil Hrabal

Obecné zásady pro vypracování individuálních vzdělávacích plánů

V záhlaví individuálního vzdělávacího plánu (IVP) se uvádí:

  • Na jaké období byl vytvořen
  • Jméno a příjmení žáka, datum narození
  • Adresa školy, ročník
  • Jméno třídního učitele
  • Jméno pedagoga poskytujícího reedukační péči, pokud je poskytována
  • Jméno konzultanta
  • Zdůvodnění potřeby individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče – závěry školského poradenského pracoviště:
  • Není vhodné ani účelné citovat ze zprávy pedagogicko-psychologické poradny, jen stručně zapsat důvod, pro který je doporučeno individuální vzdělávací plán vyhotovit
Cíle vzdělávání a speciálně pedagogické péče:
  • Měly by být konkrétní a reálné
  • Měly by vycházet z doporučení školského poradenského zařízení a z pedagogické diagnostiky
Pedagogická diagnostika:
  • Je výchozím bodem tvorby individuálních vzdělávacích plánů
  • Provádí ji vyučující daného předmětu
  • Zaměřuje se na mapování aktuální úrovně znalostí a dovedností žáka
  • Nejde o speciálně pedagogické vyhodnocení míry poruchy, které bylo provedeno v PPP
  • Zcela nevhodné je přepisování vět ze zprávy o nálezu pedagogicko-psychologického vyšetření
Časové a obsahové rozvržení učiva:
  • Vychází z cílů vzdělávání
  • Co a kdy by měl žák z učiva předepsaného osnovami ŠVP zvládnout
  • Se kterým učivem by měl být pouze seznámen, případně jak bude obsah učiva modifikován
  • Mělo by být konkrétní, osvědčuje se rozvržení do jednotlivých měsíců školního roku

Metody a formy práce, zvolené pedagogické postupy, způsob zadávání a plnění úkolů:

Nejedná se o výčet metod a forem práce z odborné literatury; uvádí se jen ty, které se jeví jako vhodné pro daného žáka, které se používají a které se osvědčily. Pokud se zvolená metoda neosvědčí, nahrazuje se jinou.

Způsob zadávání a plnění úkolů:

Slovně, předvedením postupu, s počátečním nácvikem, písemně, přes asistenta pedagoga. Po částech, s pomocí asistenta, s pomocí spolužáka, k dopracování doma, individuálně, mimo třídu.

Způsob hodnocení:

Klasifikace známkou nebo slovně, hodnotit jen úspěšnost, pozitivními formulacemi, zahrnout i snahu, hodnotit až po ukončení celé práce v náhradním čase, hodnotit jen to, co stihne. Účast dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci s žákem

Asistent pedagoga Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.

Návrh snížení počtu žáků ve třídě:

Ano – Ne, je nutno vycházet z doporučení školského poradenského zařízení.

Seznam kompenzačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů:

Uvádí se jen ty, o kterých víte, že je v daném školním roce budete opravdu používat. Nesnažte se o vypisování všech možných druhů pomůcek, které znáte.

Hodnocení dosažené úrovně žáka z hlediska stanovených cílů vzdělávání:

  • Vypisuje se těsně před ukončením platnosti individuálních vzdělávacích plánů IVP (nebo hned po ukončení)
  • Je závěrečným zhodnocením, zda žák dosáhl nebo nedosáhl cílů uvedených v IVP
  • Uvést důvody případného nezvládnutí naplánovaného učiva a doporučení pro tvorbu navazujícího IVP

Zdroj: Dysgrafik

Postřižiny

Rozbor díla

Krátký román, vzpomínková próza, v níž se autor vrací do Nymburka svého dětství a mládí, do pivovaru a ke strýci Pepinovi. Příběh vypráví o pivovaru za první republiky a rodině jeho správce, který byl ve skutečnosti jeho nevlastní otec. Očima vlastní maminky přibližuje autor atmosféru města v době převratných změn. Vzpomínky na dětství, rodiče, příbuzné a přátele, groteskní situace a šokující nápady jednotlivých postav, vyjádření radosti, ale i odpovědnosti v životě. Autor pomocí vyprávění přiblížil maloměšťácký život, jeho hodnoty a vývoj.

Místo a doba děje:

Středočeský kraj, město Nymburk, prvorepublikový městský pivovar.

Hlavní postavy:

  • Maryška – žena správce pivovaru, krásná, mladá a energická, nesvázaná, a co si usmyslí, to taky udělá
  • Francin – správce pivovaru, spořádaný člověk, který má rád řád a věci na svém místě, puntičkář milující svou ženu, o kterou by se rád staral
  • Pepin – švagr Maryšky, nespoutaný živel, pábitel, když vyprávěl vymyšlené historky, hrozně hulákal, rakouský voják, který víc pásl kozy, než bojoval; dal by se označit za dominantní postavu tohoto díla
  • Gruntorád – doktor, který léčí Maryšku
  • Bóďa – holič, který se stará o vlasy Maryšky a který jí je potom ustřihne

Znaky:

Epizody na sebe volně navazují.

Jazyk:

Hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí, košatější a obraznější, soustřeďující se na detaily, proud řeči je pozvolný a klidný.

Hlavní myšlenka:

Nápor moderního věku, loučení s poklidem maloměsta a s tradičními morálními hodnotami. Zkracování času a vzdáleností, stříhání vlasů, koňských ohonů a dámských sukní.

Obsah:

Celý příběh vypráví o Maryšce, manželce Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná, mladá, energická žena, která udělá vše, co si usmyslí. Nejčastěji se po městě projíždí na kole. Ve větru jí vlají její krásně dlouhé vlasy, a tak se za ní otáčejí nejen muži, ale i ženy. Francin a Maryška vlastní čtyři prasata. Maryška má zabíjačky velice ráda a zve na ně velkou spoustu lidí. Francin na rozdíl od ní zabíjačky nesnáší, ale Maryška si nikým nenechá zkazit náladu. Maryška si druhý den po zabíjačce jde k snídani usmažit řízek a zapíjí to pivem. Francin si o ní myslí, že opět jí jako neslušná a nespořádaná žena. Maryška chodí do kadeřnictví k Bóďovi. Vždy když jde z kadeřnictví, všichni kolemjdoucí jsou v úžasu nad její krásou, dokonce i její manžel. Ten jí vždycky přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je velice roztržitý. Co na srdci, to na jazyku. Francin z jeho návštěvy moc velkou radost nemá. Pepin sice říká, že přijel pouze na dva týdny, ale Francin moc dobře ví, že se jeho návštěva protáhne alespoň na dva měsíce. Maryša ve švagrovi najde zalíbení a tráví spolu hodně času. Pepin několikrát přeruší poradu Francina se správní radou. Jednou když se zase Francin vrací z Prahy, neveze Maryšce jen tak nějaký maličký dárek. Přiveze jí přístroj vyrobený ze samých skleněných trubic a různých zařízení, které jsou naplněny neonem. Přístroj slouží na léčbu migrény, na srdce, nervy a jiné. Pepin si vyhledává různá místa pro zabavení. Na stromě, na komíně. Právě když jsou na komíně, jedou pro ně hasiči, aby je sundali. Pepin začíná pracovat v pivovaru. Zanedlouho se díky němu do města dostane nový vynález – rádio. Maryše se na něm obzvlášť líbí, že zkrátí vzdálenost mezi Prahou a jejím městečkem. Myšlenka zkracování se jí zalíbí natolik, že si zkrátí sukni ke kolenům, uřízne nohy u stolu a židlí, a dokonce usekne psovi ocásek. Poté ji napadne další zkracovací nápad, a tak jde za Bóďou a nechá si ostříhat své vlasy. Tomu se to vůbec nelíbí, ale nemá na vybranou a vlasy jí ostříhá. Při cestě zpátky do pivovaru má Maryša ustřižené vlasy spletené do copů a přivázané ke kolu. Všichni na ni udiveně zírají a hlavně její manžel Francin. Dojde mu trpělivost a přede všemi jí naplácá pumpičkou na kolo na zadek.

Zdroj: Bohumil Hrabal

Ostře sledované vlaky

Rozbor díla:

Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945, tedy v době vypjaté atmosféry druhé světové války, kdy stanicí denně projíždí několik takzvaně ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni.

Místo a doba děje:

V protektorátu Čechy a Morava, druhá světová válka

Hlavní postavy:

  • Miloš Hrma – výpravčí, mladý, nezkušený, citlivý, lítostivý
  • Hubička – výpravčí, takzvaný donchuán
  • Zdenička Svatá – telegrafistka
  • Viktoria Freie – krásná Rakušanka
  • Máša – dívka Miloše

Znaky:

Ich-forma, retrospektiva

Jazyk:

V drtivé většině je použit jazyk spisovný, ale autor občas používá nespisovné výrazy jako prdeláč, ceckounek, fofrovat a podobně.

Hlavní myšlenka díla:

Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech.

Obsah:

Miloš Hrma nastoupí po několika měsících zpět do práce na malou železniční stanici, kde má zatím funkci záškoláka. Během těch měsíců, co byl pryč, se léčil ze svého pokusu o sebevraždu. Když ale nastoupí zpátky do svého zaměstnání, řeší se zde právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou a otiskl jí štábní razítka na pozadí, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. S vyšetřováním mu pomáhá rada Zedníček. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví a který je statečný.

Stanicí jezdily často „ostře sledované“ vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé. Když mu ovšem Hubička řekl, že tudy pojede druhý den okolo půlnoci jeden z ostře sledovaných vlaků naložen velkým množstvím zbraní, neváhal Hrma přislíbit Hubičkovi pomoc.

Druhý den za ním na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit pozítří znovu. Hrma souhlasil, i když se toho obával. Chtěl si dokázat své mužství, a tak šel za paní přednostovou, aby ho trochu zasvětila do sexuálního života. Ta ho ale pro svůj vysoký věk odmítla. Další příležitost se mu naskytla, když si chtěla jedna dáma koupit jízdenku do Kerska. Na vlak by ale musela čekat až do rána. Když se jí Miloš svěřil se svým problémem, zažije s ní své první milování a žena se poté rozhodne jít do Kerska pěšky.

Z tohoto zážitku byl tak strašně moc šťastný, že si byl jist úspěchem při plánované noční protiněmecké akci. Jen byl trochu překvapen, že jindy tak pohodový a silný Hubička je nyní rozrušený, neposedí a vypadá dost bledě. Ale chystaný plán stejně uskuteční. Hubička zařídí zpomalení vlaku chvilkovou červenou na semaforu. Semafor je také místo, kam vylezl Miloš, aby odtud hodil nálož na vlak plný zbraní. To se Hrmovi sice povede, ale z okolní budky ho uvidí německý voják a oba vypálí ze zbraně ve stejnou chvíli. Německý voják je zasažen do břicha, Miloš do ramene. Tato rána způsobí, že Miloš spadne ze semaforu, a to kousek od vojáka. Bylo mu jasné, že oba zemřou. Nechtěl se dívat na utrpení svého protivníka, který stále volal „Mutti“, a tak do něj Miloš ještě dvakrát střelil. Přemýšlel, že kdyby toho vojáka potkal při jiné příležitosti, byli by možná i přáteli. Hrma zemřel ruku v ruce s Němcem.

Zdroj: Bohumil Hrabal

Popis mého spolužáka

Osnova:

  1. Můj spolužák Teddy

  2. Jeho postava

  3. Teddyho obličej

  4. Teddyho tělo

  5. Styl oblékání

  6. Jeho způsob řeči a chůze

  7. Jeho zájmy, vlastnosti a schopnosti

  8. Já a Teddy

  9. Závěr

Mezi mé nejoblíbenější spolužáky patří bezesporu Teddy. Teddy se vlastně jmenuje Tadeáš Ditrich, ale všichni spolužáci a i kamarádi mu říkají Teddy. Teddy bydlí celý život v Mladé Boleslavi, protože tam jeho rodiče oba pracují ve firmě Škoda Auto. Teddymu bude letos v říjnu patnáct let a je nejstarším žákem v naší třídě, protože k nám v šesté třídě propadl.

Tadeášova přezdívka ho přirovnává k medvědům, s nimi má mnoho společného i postavou, je totiž velmi vysoký a rozhodně nepatří k nejhubenějším lidem na světě. Naopak je spíše silné postavy. Už na první pohled je na něm znát, že jeho tatínek je původem Ital, Teddy je totiž po něm snědší pleti.

V porovnání s tělem má Teddy velmi malou hlavu s odstátými ušima a velmi krátkými černými vlasy. Na první pohled si každý hned všimne jeho velmi tmavých očí hnědé barvy, které se schovávají pod velmi hustým a tmavým obočím. Oči mu rámují krásné dlouhé řasy, které mu závidí nejedna spolužačka. Na očích někdy nosívá brýle, ale ne proto, že by neviděl, brýle mu slouží jako módní doplněk, když chce působit chytře. Pozornost k sobě přitahuje i jeho trochu širší nos s trošku většími nosními dírkami. Naopak jeho ústa působí proti zbytku obličeje velmi nenápadně, jsou totiž malá a pečlivě ukrytá pod tmavými vousky, které si Teddy už několik měsíců nechává růst. Když se Teddy usměje, spatříme jeho větší zuby, které jsou ovšem bez kazu. Bez kazu by byla i jeho tvář, kdyby se pod pravým obočím neukrývala malá jizvička.

Teddyho tělo působí velmi kulatě, je na něm na první pohled znát, že příliš neholduje sportu, ani jiným fyzickým aktivitám. Jeho ruce i nohy působí obtloustle a je také znát, že nejsou příliš silné.

Přestože jsou pro Teddyho jakékoliv sportovní výkony noční můrou, obléká se nejčastěji do sportovního, pohodlného oblečení. Teddy nepatří k těm lidem, kteří by nad výběrem oblečení dlouze přemýšleli, prostě vezme první tepláky a větší tmavé tričko, které ve skříni najde. Je mu jedno, jestli je špinavé, nebo děravé. Důležité je pro něj pohodlí. V doplňcích se Teddy příliš nevyžívá, občas nosí nedioptrické brýle, aby působil chytře, ale to je vše. Nenosí žádné řetízky, náramky a ani kšiltovky, čepice, prostě nic takového.

Způsob jeho řeči se nijak neliší od vrstevníků, jako každému chlapci v pubertě mu občas přeskočí hlas, protože mutuje. Jinak ale hlasem vůbec nevybočuje, naopak má ale svou typickou chůzi. Jeho chůze je trochu kymácivá, to nejspíš způsobuje jeho výška. Když pospíchá, nebo při tělocviku běží, působí velmi neohrabaně. Na stylu mu nepřidá ani to, že ve spěchu velmi rozhazuje rukama.

Řada lidí ze školy si myslí, že je Teddy propadlík, který se o nic a nikoho nezajímá, nic ho nebaví a nemá smysl pro humor. My, jeho spolužáci, ale víme, že pravda je jiná. Teddy je velmi přátelský, jen mu déle trvá, než někoho pozná a pak se s ním dokáže spřátelit a bavit v podstatě o všem. Pokud má někoho rád, tak pro něj udělá cokoliv. Teddy je také skvělý bavič, jeho schopnost vymyslet rychlou a zároveň vtipnou odpověď na všechno mu všichni závidí. Bohužel je ale také velmi stydlivý, stydí se mluvit před cizími lidmi a není rád, když se na něj lidé dívají, protože se stydí za to, jak vypadá. Má ale slabou vůli, takže se mu nedaří odolávat sladkostem a zhubnout. Ani ve škole není příliš ctižádostivý, škola ho nebaví a nerad se učí, vůbec se mu nedaří v cizích jazycích, a to je také důvod, proč k nám propadl. Naopak velmi cílevědomý je v otázce své budoucnosti, už dávno ví, čím se chce živit. Moc si přeje být dobrým automechanikem a mít vlastní autoservis. Autům se věnuje snad celý život a ví o nic víc než řada dospělých.

S Teddym jsem si zpočátku příliš nerozuměl, ale když jsem ho poznal, tak jsem si ho oblíbil pro jeho smysl pro humor a neustále poznávám jeho nové stránky.

Teddy možná působí jako znuděný „puberťák“, ale pravda je jiná, je to vtipný chlapec s dobrým srdcem jdoucí za svým snem. V řadě věcí si přeji být jako on, protože se nenechává zastavit žádnými překážkami, když o něco usiluje. Škoda je, že ho lidé soudí dříve, než ho doopravdy poznají.

Zdroj: Popis - můj spolužák

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP