Povídky malostranské – obsah všech 13 povídek

Obsah Povídek malostranských

Knihu tvoří 13 samostatných povídek. Jednotlivé příběhy na sebe dějově nenavazují, ale spojuje je především pražská Malá Strana a její obyvatelé. Neruda prostřednictvím jejich každodenních příhod vytváří obraz celé společnosti.

1. Týden v tichém domě

Rozsáhlejší povídka zachycuje během několika dnů život obyvatel jednoho malostranského domu. Čtenář postupně poznává několik rodin, jejich vztahy, starosti, lásky i touhu po lepším společenském postavení. Jednotlivé příběhy se prolínají a vytvářejí pestrý obraz každodenního života. Dům funguje jako malý uzavřený svět, v němž každý zná ostatní a zajímá se o jejich záležitosti. Neruda ukazuje rozdíl mezi tím, jak lidé vystupují před druhými, a tím, co ve skutečnosti cítí a chtějí.

2. Pan Ryšánek a pan Schlegl

Pan Ryšánek a pan Schlegl jsou dva vážení muži, kteří pravidelně sedávají v hostinci u stejného stolu, ale dlouhá léta spolu nepromluví. Důvodem jejich nepřátelství je dávný spor související s ženou, o kterou se oba zajímali. Jejich mlčení se stalo pro okolí běžnou součástí života. Když však pan Ryšánek vážně onemocní a dlouho se v hostinci neobjeví, vztah obou mužů se začne měnit. Po jeho návratu projeví Schlegl nenápadnou starost a jejich mnohaleté nepřátelství postupně ztrácí smysl.

3. Přivedla žebráka na mizinu

Pan Vojtíšek je známý malostranský žebrák. Lidé ho mají rádi, znají jeho zvyky a ochotně mu dávají jídlo nebo peníze. Problém nastane, když odmítne bližší vztah s jinou žebračkou. Ta se mu pomstí rozšířením pověsti, že Vojtíšek ve skutečnosti vůbec není chudý a tajně vlastní značný majetek. Obyvatelé Malé Strany pomluvě uvěří a přestanou mu dávat almužnu. Vojtíšek tak přijde o jediný způsob obživy a jeho osud končí tragicky. Povídka ukazuje, jak ničivou moc může mít pomluva.

4. O měkkém srdci paní Rusky

Paní Ruska s oblibou chodí na pohřby a při nich velmi snadno propuká v pláč. Její údajně měkké srdce má ale zvláštní podobu. O zemřelých totiž zároveň dokáže pronášet velmi otevřené a nepříjemné poznámky, které pozůstalé rozčilují. Její účast na pohřbech proto vyvolává konflikty. Paní Ruska se však své záliby nechce vzdát. Povídka je založena především na humoru a ironickém rozporu mezi její citlivostí k pohřebnímu obřadu a malou ohleduplností k živým lidem.

5. Večerní šplechty

Skupina mladých mužů tráví večer společným rozhovorem. Vyprávějí si různé příhody, zejména o ženách a lásce. Jednotlivé historky odhalují jejich povahy, sebevědomí i romantické představy. To, co zpočátku působí jako vážné nebo tajemné milostné dobrodružství, může nakonec získat mnohem obyčejnější podobu. Povídka stojí především na živém vyprávění, dialogu a jemném zesměšnění mladické domýšlivosti.

6. Doktor Kazisvět

Doktor Heribert je samotářský lékař, který se společnosti spíše vyhýbá. Při jednom pohřbu náhodou zjistí, že muž považovaný za mrtvého ve skutečnosti ještě žije. Doktor zasáhne a zachrání mu život. Pro některé příbuzné však není jeho čin vítanou zprávou, protože už počítali s úmrtím a s tím, co po zemřelém získají. Lékař tak paradoxně dostane přezdívku Doktor Kazisvět, protože jim jejich plány „zkazil“. Povídka ironicky odhaluje lidskou vypočítavost a pokrytectví.

7. Hastrman

Pan Rybář je svérázný starší muž, kterému lidé kvůli jeho vzhledu přezdívají Hastrman. Velmi si zakládá na své sbírce kamenů a nerostů a věří, že představuje značné bohatství. Když se dozví, že jeho kameny nemají takovou cenu, jakou jim přisuzoval, je hluboce zklamaný. Jeho blízcí mu však ukážou, že pro ně není důležitá hodnota sbírky, ale on sám. Povídka staví proti sobě cenu majetku a skutečnou cenu lidských vztahů.

8. Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Pan Vorel se přistěhuje na Malou Stranu a otevře si obchod. Jako cizí člověk však obtížně získává důvěru místních obyvatel. O jeho obchodě se začnou šířit nepříznivé řeči a lidé k němu přestávají chodit. Vorel zůstává stále osamělejší, přichází o zákazníky a jeho podnikání krachuje. Nakonec svou situaci neunese a spáchá sebevraždu. Tragická povídka ukazuje uzavřenost malostranské společnosti a ničivé následky předsudků vůči člověku, který mezi místní nezapadl.

9. U tří lilií

Vypravěč během bouřlivého večera pozoruje v hostinci a tanečním sále krásnou mladou dívku. Velmi ho přitahuje. Dívka na určitou dobu odchází, protože se dozvídá o smrti své matky, ale poté se znovu vrátí k tanci a zábavě. Její chování vypravěče zaráží, současně však jeho přitažlivost ještě zesiluje. Krátká povídka vytváří silný kontrast mezi smrtí a životem, smutkem a vášní, prudkou bouří a tělesnou touhou.

10. Svatováclavská mše

Vypravěč vzpomíná na své dětství, kdy se rozhodl zůstat přes noc ukrytý ve svatovítském chrámu. Doufal, že uvidí tajemnou svatováclavskou mši a zázračné události, o kterých slyšel vyprávět. Když však zůstane v obrovském chrámu sám, jeho odvahu postupně nahradí strach. Dětská fantazie proměňuje ticho a temnotu v něco hrozivého. Dobrodružství se tak vyvine úplně jinak, než si chlapec představoval.

11. Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno

Chlapci si založí tajný spolek a s dětskou vážností připravují plán na svržení Rakouska. Rozdělují si role, opatřují výzbroj a představují si sami sebe jako velké revolucionáře. Jejich odvážné plány jsou však především výsledkem fantazie a napodobování světa dospělých. Jakmile se objeví skutečné nebezpečí, dětská revoluce rychle končí. Neruda zde s humorem spojuje vlastní vzpomínky, dětskou představivost a politickou atmosféru doby.

12. Psáno o letošních Dušičkách

Stárnoucí slečna Máry pravidelně navštěvuje o Dušičkách hřbitov a pokládá květiny na dva hroby. Její návštěvy souvisejí s dávnými vztahy a vzpomínkami na dva muže z minulosti. Za zdánlivě obyčejným zvykem se postupně odkrývá příběh nenaplněné lásky, osamělosti a věrnosti vzpomínkám. Povídka má melancholičtější atmosféru a ukazuje, že i postava, která může okolí připadat podivínská, má vlastní citový svět a životní příběh.

13. Figurky

Vypravěč se přestěhuje na Malou Stranu, aby měl dostatek klidu na přípravu ke zkoušce. Brzy však zjistí, že život v domě mu mnoho klidu neposkytne. Začne pozorovat sousedy a další obyvatele, kteří mu zpočátku připadají jako zvláštní a směšné „figurky“. Postupně se ale s jejich příběhy seznamuje blíže a sám se nechává vtáhnout do malostranského života. Závěrečná povídka tak znovu ukazuje prostředí domu jako malý svět plný svérázných, ale lidsky zajímavých postav.