JARMAREČNÍ PÍSEN NA POČEST PRVNÍCH VZDUCHOPLAVCŮ

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Podstatná jména na D

Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.

Seznam podstatných jmen na D

• ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
• dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
• dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
• daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
• daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
• dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
• dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
• dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
• dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
• dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
• daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
• dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
• damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
• damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
• daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
• daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
• dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
• dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
• dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
• dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
• darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
• dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz. dar
• darmošlap (rod mužský, vzor pán) = lenoch
• darmožrout (rod mužský, vzor pán) = lenoch
• darwinismus (rod mužský, vzor hrad) = nauka o vývoji živé přírody
• ďas (rod mužský, vzor pán) = ďábel
• dáseň (rod ženský, vzor píseň) = sliznice a vazivo na okrajích čelistí
• databanka (rod ženský, vzor žena) = banka dat
• databáze (rod ženský, vzor růže) = soubor dat
• datel (rod mužský, vzor pán) = šplhavý pták
• dativ (rod mužský, vzor hrad) = třetí pád
• datle (rod ženský, vzor růže) = sladký plod datlovníků
• datlovník (rod mužský, vzor hrad) = palma s plody datlemi
• datum (rod střední, vzor město) = udání doby
• dav (rod mužský, vzor hrad) = neuspořádané množství lidí
• dávka (rod ženský, vzor žena) = odměřené množství; částka placená státu /státem
• dávnověk (rod mužský, vzor hrad) = doba před dobou historickou
• dcera (rod ženský, vzor žena) = ženský potomek
• dceruška (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dcery
• dealer (rod mužský, vzor pán) = prodejce
• debakl (rod mužský, vzor hrad) = porážka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Večer na pavlači

I.

Večer bývá tichý jak zamrzlý vodopád,

ale pavlač to je náruč Marie Panny,

vždyť ti, kteří s bojiště dne si přinesli těla poraněná,

si večer usednou na ni

a ona je mřížemi sevře jak měkkými prsty objala by je žena;

nebe je plné hvězd

a pod hvězdami na všecky rány, na všecky rány nějaký balsám jest.

~

Akáty naproti nad tratí vůněmi zvoní jak na návsi zvonice,

aby se vzpamatovali hříšníci a hříšnice,

ale milenci svá těla sepiali vášnivě a prudce,

a tak se zdálo, že na stráni modlí se samé sepiaté ruce

tise a odevzdaně,

že anděl zvěstoval užaslé Marii Panně

poselství lásky a síly.

~

Skoda, když už ta pavlač byla tou šťastnou svatou,

že ti, které chovala, už dávno, už dávno ukřižováni byli.

II.

Břink !

Bylo to jednou, jako by do okna hodil kdos kamenem.

Večer byl sladký, jako by rozhoupal se zvon v tvém srdci zmámeném

a hustou, černou pavučinu ticha protrhla píseň,

jež do vesmíru jak voda trhlinou do lodě na moři vniká.

~

To slečna domácích na klavír hrála,

ta malá blondýnka s modrýma očima,

již denně pokorně prosívám, aby mě trochu milovala

a před níž kleká duše má.

~

Holá!

Byla to píseň veselá, byla to píseň bouřlivá,

jako když v hospodě „U velryby“ sbor mariňáků zazpívá.

Myslil jsem rychle na její dívčí tělo,

na její něžnou kostru složenou z růžových kostí,

na níž se pružné maso přílivem radosti chvělo;

myslil jsem rychle na její pohled prostý,

jejž do not upřela jak v milencovy oči

a láska,

veliká láska stoupala ve mně od paty až k hlavě

jak v bílé bříze míza v jarní noci,

z večera stromek ten ani lístečku nemá a hole se ve větru mihá,

z rána však rozkvete listy, že nemá jich na světě tolik žádná kniha

a na každém báseň.

~

Škoda, chodí už chodí k té slečně čtyři oficíři,

z nichž jeden ji vezme si za ženu a s těžkostmi života smíří ;

škoda, by! bych ji měl jak před okny zahrádku, v jejíž prsti

rostly by růže, reseda, zvonečky, melisa,

a po jejíchž cestičkách chodily by na večer mé prsty.

~

Hrála,

zatím co srdce naše, ta neúmorná kladiva bušící na plnou pokladnu světa,

utichla docela a vesmír už nebyl tou lodí, do níž píseň jako voda cestu protrhla si,

to byla spíše sklenice, až po okraj plná krásy

a my z ní pili až do dna, až do dna z hluboká,

až hlava se zvrátila na zad a slza vhrkla do oka ;

vždyť krásy je nám třeba, jak lásky vody a chleba,

abychom plni jí, všecko konali krásně,

aby milenci

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Jarmareční píseň na počest prvních vzduchoplavců

Jiří Žáček
(13 slok od Jiřího Žáčka)

Daidalos byl všeumělec

v starověké Krétě,

vynalézal ve dne v noci,

bádal v zimě v létě.

~

Jednou přišel se žádostí

k Mínóovi králi:

"Trochu se mi tady stýská

po domově v dáli.

~

Dej mi menší dovolenou

na návštěvu vlasti!"

Po králově odpovědi

zjistil, že je v pasti.

~

Mínós král mu řekl: "Tůdle!

Utrpěl bych ztrátu!

Mělo by to zhoubný dopad

na obranu státu!"

~

Kam s tím ale na Daidala!

Byl to chlapík s mozkem:

zkonstruoval dvoje křídla,

slepil peří voskem.

~

Pravil synu Ikarovi:

"Perutě nám stačí!

Přeletíme širé moře

jako havěť ptačí!"

~

Perutě si připravili

na vysoké skále,

udělali dlouhé nosy

na Mínóa krále.

~

Vyletěli, zajásali:

Vzhůru k rodné mezi!

"Sláva! Nazdar! Křídla předčí

všecky vynálezy!"

~

Zajásali, vydali se

na dalekou túru.

Ikaros však nedbal rady,

letěl přímo vzhůru.

~

Třeba se chtěl trochu ohřát,

možná trpěl mrazem -

slunce křídla roztavilo,

žuchnul rovnou na zem.

~

Kdyby aspoň žuchnul na zem,

on však skončil v moři.

Utopil se jako kotě

k Daidalovu hoři.*

~

A tím končí tragédie

z hlubin dávnověku.

Pokloňme se Daidalovi,

odvážnému Řeku!

~

*Nebojte se, neutonul,

vesele si žije -

ale to by potom byla

houby tragédie.

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky online

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a&nbs

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Básně ze sbírky Maminka

• U okna
• Večerní píseň
• Vlaky
• Maminčina kytice
• Ukolébavka
• Píseň
• První dopis mamince
• Nádraží
• Mlýnek na kávu
• Pavučina
• Hra v kuličky
• Všední den
• Večer na pavlači
• Tatínkova dýmka
• Petrolejová lampa
• Nůž
• Cukrářský krám
• Motýli
• Karlův Týn
• Růže pro slečnu učitelku
• Skleněný džbán
• Okarína
• Dědečkův pohřeb
• Hálkův domek
• Slečna ze čtvrtého
• Housle
• Vějíř
• Maminčino zrcátko
• Kytička fialek
• Prstýnek po mamince
• Krabice na čaj
• Píseň
• Hrdličky
• Domov

V další části tohoto článku uvádíme výběr básní k recitaci ze sbírky Maminka. Básně z této sbírky jsou ale vhodné spíše pro starší a zkušenější děti.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

A náš patron svatý Vít

Jiří Žáček
(Bohabojná jarmareční píseň o nešťastném kostelíčku)

Stával za vsí kostelíček

na vrcholku kopce,

zdědili jsme po pradědech

tuhle chloubu obce.

Neváhali obětovat

nějakou tu grešli ——

vystavěli kostelíček,

aby se v něm sešli.

~

A náš patron svatý Vít,

naší víry meč i štít, prachsakra,

a náš patron svatý Vít,

s takovým je dobře žít!

~

Katolíci, luteráni,

ba i neznabozi,

všichni, kteří spolu pásli

krávy, husy, kozy,

chodívali do kostela

hájem sličných břízek,

zpytovali svoje duše

a Bůh jim byl blízek.

~

A náš patron svatý Vít...

nenechá nás v hříchu mřít!

Avšak naši pokrokáři

s hokynářem v čele

prohlásili: „Každý kostel

má mít majitele!

Jako pražská katedrála ——

vzorem nám buď Praha!

Teprve pak okusíme

nebeského blaha!“

~

A náš patron svatý Vít...

proč bychom se měli přít?

~

Katolíci, luteráni

i ti čeští bratří

začali se handrkovat,

komu kostel patří.

Staré vášně, staré křivdy

vzedmuly se z hloubi ——

svornosti byl rázem konec,

i té naší chlouby.

~

A náš patron svatý Vít...

zapomněli jsme ho ctít!

Rozebrali kostelíček,

stěny, krov i trámy,

marně farář z kazatelny

volal: „Pánbůh s vámi!“

Rozšlapali sochu světce,

dřív než krapet zkrotli,

marně farář z lesa volal:

„Čert vem tyhle trotly!“

~

A náš patron svatý Vít...

jak a čím tu hanbu smýt?

~

Z kostelíčka na kopečku

nezbyl ani kámen.

Bůh vás natřes, rozkolníci,

alelujá, ámen!

Chodívali jsme tam všichni,

byli jsme si bližší ——

a teď na tom zbořenisku

rejdí havěť myší.

~

A náš patron svatý Vít...

má snad v lese s vlky výt?

~

Když se totiž do duchovna

hokynáři vloží,

zmizí svornost, láska, víra,

i ta bázeň Boží.

A když vášně nadělají

ze sousedů trotly,

budeme se brzy dusit

v Satanově kotli!

~

A náš patron svatý Vít...

nechce s námi už nic mít!

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci na recitační soutěž

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Děti z předměstí

V nemocničním sále,

kde opatrovnice tančejí jako tanečnice

mezi lahvičkami s lebkou a meči

a mezi plameny bolesti,

stáli jsme do póla nazí a bledí jako křída

my chlapci z předměstí,

neb všecky nás přemohla a všem nám na prsou klečí

předměstská bída.

Okna k nám hovořila v cizí, nesrozumitelné řeči

o štěstí.

~

Přišel k nám doktor s černými brýlemi,

pod nimiž úsměvy hasly,

(byly to brýle mámení,

možná, že zlé též znamení,)

pod tíhou našich pohledů se jeho ruce třásly

a byl smuten.

~

Když nás však do svých rukou bral

tak láskyplně a něžně,

věru tak moudrým se mi zdál

jak mistr Lantner, houslař

a my jsme byli housle z dřeva javorového,

z nás každý hrál

nějakou veselou či smutnou píseň ze života svého.

Chvilku nás poslouchal,

ale když poznal, že žádná ta píseň správně hrána není

a že jsme všichni poroucháni nebo rozladěni,

všecky nás pozorně proklepal,

na struny žeber tiše hrál

a zpíval :

e — a — d — g —

g — d — a — e —

Víte, hoši,

vy všichni musíte být zase zdrávi,

aby až na ulicích světa ten veliký koncert bude,

mohli jste všichni hráti z partitury rudé

revoluční symfonii !

~

A ta, panečku, bude !

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Stvoření světa

Na zemi bude pusto

a smutno,

řešetem hvězd do nebe spadne skřivan

a jeho zpěv zůstane nedozpíván,

kouř hvězdy zacloní a slunce uhasí ;

mráz zžehne v zahradách květy zimomřivé

a nikdy neuzříme už nad sebou modré nebe,

už nikdy nerozkvetou lípy jako kvetly dříve ;

nebude pramenů tekoucích s hor,

jen v drátech potečou pramínky elektřiny,

už nikdy nezavoní sladce pestré květy,

ulice naplní otravné plyny,

však ještě

tak jako boží duch se vznášel nad propastmi,

nad domy zakletými v železo a smutek,

nad továrnami, jež hlukem strojů chví se,

myšlenka pomsty bude vznášeli se,

než přijdem my,

než silou svojí s myšlenkou pomsty splynem

a nový stvoříme svět všemohoucím činem.

~

Pak teprv zas se nové slunce zrodí,

ne ona hračka básníků, nad talíř zlatý, snad kotouč, který hoří,

však slunce,

od souše rozdělíme moře siné vody

a prapor stkáme jediný, který by vlál na lodích pěti moří,

meče a děla překujeme v pluhy,

by znovu v zemi posvěcenou ryly brázdy,

do kterých sémě nabobtnalé vsejem,

by znova zkvetl klas a zas chléb vezdejší měl každý,

prachárny zboříme, pevnosti srovnáme s zemí

a nový vystavíme chrám,

kde nebylo by bohů, ni andělů s lesklými perutěmi,

kde každý byl by bůh a vládl sobě sám

a znova práce — tentokrát práce skutečně svátá

rozezní stroje, kladiva a dláta

a její píseň zhluboka zaduní všemi městy

jak vroucí modlitba.

~

V den šestý

však milenci zas půjdou šerem ztichlých cest

a dívka majíc plné ruce kvítí,

věneček pestrý bude z květin plést,

vždyť tělo její bude vonět jako v březnu rozoraná země,

která čeká, až v ni padne živé, sladké sémě ;

a nežli spočte kolik má veliký vůz stříbrných hvězd,

zalito slovem lásky, které čarovné a prosté,

do brázdy těla jejího semeno vzácné uloženo jest,

jež vzroste.

~

V den sedmý

sedmibarvá duha nad světem se sklene,

milostí konvalinek naplní se hruď,

počavší milenky novostí věcí unavené

si odpočinou.

Den sedmý svátkem buď.

Nechť zmlkne stroj, nechť mlčí kladiva,

nechť všecky housle zní a nechť se ozývá

i fléten píseň měkká.

Den sedmý svátkem buď.

A svátek bude od dne tohoto až do konce světa.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Báseň úvodní

Hranatý obraz utrpení

je město

a sama veliká událost před tvýma očima,

čtenáři,

otvíráš knížku prostou a nevtíravou

a píseň počíná.

~

Svou slávou

nezvítězilo město nade mnou,

svým majestátem a velikostí mě neočarovalo,

miluji hvězdy, lesy, prameny, louky a květiny

a navrátím se v jejich náruč tajemnou,

však dokud z bratří mých trpěti bude jediný,

nebudu šťasten,

a nespravedlivostí světa vzbouřen,

dál jako teď,

opřen jsa o zeď fabriky, budu se zalykat kouřem

a píseň svoji pět.

~

A přece mi cizí je ulice,

letí jak prudce mrštěný šíp, aby dobyla světa,

a v rytmus mé krve se nikdy nezladí běžící řemeny a kola,

jsou jimi spoutány ruce mé a rukou tisíce,

aby, když srdce volá,

nesměl a nemohl obejmout druh druha;

kdybych však do lesů uprchl k pramenům, květinám a lani,

takový smutek by mé srdce zchvátil,

že nerozhlédna se ani,

co je tu krásy, ticha a horoucnosti,

do města bych se vrátil,

do toho města, jež člověka uvítá železnou ctností,

kde ani slavík nezpívá a nevoní jedlový les,

kde zotročen není jen člověk,

ale i květina, pták, kůň i pokorný pes.

~

Čtenáři dobrý, jenž pročítáš ty řádky,

zasni se na chvíli a věz to,

že hranatý obraz utrpení před tvýma očima

je město;

vždyť člověk cítí jako květina:

nelámej, netrhej, nešlap.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Mluvnické kategorie podstatných jmen v češtině

U podstatných jmen se určuje

• rod,
• číslo,
• pád,
• vzor.

Podstatné jméno může být rodu mužského (latinsky maskulinum), ženského (latinsky femininum) a rodu středního (latinsky neutrum). Rod mužský má šest vzorů, rod ženský čtyři vzory a rod střední také čtyři vzory.

U podstatných jmen se také určuje číslo. Podstatné jméno může být čísla jednotného (singulár), nebo množného (plurál).

Pády u podstatných jmen jsou vypsány výše.

Pro určení vzorů podstatných jmen je důležité si nejprve určit rod podstatného jména. Vzory se určují podle zakončení podstatného jména v prvním a druhém pádě.

Jednotné číslo rod mužský

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pády

Typy smuteční hostiny

Existuje několik variant smuteční hostiny, které se liší ve finanční i časové otázce. První varianta smuteční hostiny je ta, jejíž cena není tak vysoká a zároveň není ani časově náročná. Jedná se jen o malé setkání s nejbližšími příbuznými a přáteli zemřelého, které trvá jen zhruba půl hodiny a jehož náplní je jen přípitek. Pozvaní smuteční hosté se tedy sejdou na vybraném místě, spolu si připijí na zemřelého, mohou sklenici vína případně zajíst nějakým malým (obvykle slaným) občerstvením a po rozloučení s rodinou zemřelého odcházejí. Tento typ hostiny není ani časově a ani finančně náročný, pokud tedy pozůstalí nezvolí nejdražší víno na trhu. Dražší jsou varianty smuteční hostiny, při nichž už se počítá s obědem. Takováto hostina se pak může konat v restauraci, která se nachází blízko místa smutečního obřadu, nebo v domě zemřelého, nebo v domě jeho blízkých příbuzných. Ani smuteční hostina konaná v restauraci se nijak výrazně neprodlužuje, obvykle je její součástí přípitek na počest zemřelého, krátký dvouchodový oběd, případně malý dezert, po jehož konzumaci pak smuteční hosté postupně odcházejí. Tato hostina tedy trvá maximálně dvě hodiny. Posledním již zmíněným typem smuteční hostiny je varianta, kdy se kar koná v domě někoho z rodiny. V takovém případě občerstvení na smuteční hostině zajišťuje rodina, která ho může objednat z restaurace, nebo ho sama uvařit. Možností je, že i někteří smuteční hosté donesou něco malého k snědku. Takováto rodinná smuteční hostina se obvykle skládá nejen z přípitku na počest zesnulého, z oběda a dezertu, ale i posezení, které se může protáhnout i na několik hodin. Je potřeba, aby na něj byl zajištěn dostatek občerstvení.

Zdroj: článek Smuteční hostina

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu. Lockhart Harryho hned poznal a vyfotil se s ním, také mu daroval své knihy (Harry je daroval Ginny) a

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová