Téma
JAROSLAV SEIFERT BÁSNĚ K RECITACI
JAROSLAV SEIFERT BÁSNĚ K RECITACI je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Recitace byla dříve nedílnou součástí výuky literatury. Dnes již její obliba upadá, i přesto má ale krásný přednes básně své nepochybné kouzlo.
OBSAH
Jaroslav Seifert
Jeden z nejznámějších českých básníků Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v Praze na Žižkově a zemřel 10. ledna 1986 taktéž v Praze. Jaroslav Seifert byl nejen básníkem, ale i všeobecně uznávaným spisovatelem, novinářem a překladatelem. Jako jedinému Čechovi se mu podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, ze strany byl ale v roce 1929 pochopitelně vyloučen, protože podepsal Manifest sedmi, kritizující bolševizaci ve vedení strany. S komunistickou stranou se dostal znovu do sporu, když protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Představitelé komunistického režimu se ho ale nemohli zbavit úplně, protože patřil mezi známé a oblíbené autory jak u nás, tak i ve světě. Bylo mu tedy dovoleno publikovat, ale nesměl veřejně vystupovat a podepisovat jakékoliv petice (to ale mnohokrát nedodržel, dokonce podepsal komunisty nenáviděnou Chartu 77 ).
V literatuře se ve 20. letech stal představitelem československé avantgardy a podílel se na vzniku, tvorbě a propagandě uměleckého stylu zvaného poetismus .
Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifert ových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka . O čem je kniha Maminka? Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně . Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Seifert dává jasně najevo, že maminka je tím pojítkem, které drží rodinu pohromadě, právě ona dává členům rodiny lásku, a i proto se k ní rádi vrací. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.
Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují . Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu . I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci.
Výhodou těchto básních je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Příběh
Ve svém příspěvku MILOŠ KRATOCHVÍL BÁSNĚ K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Básničky jsou velmi hezké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Básnička se mi moc líbí a ve čtvrtek příští týden ji budu recitovat ve škole.
Zdroj: příběh Miloš kratochvíl básně k recitaci
Oblíbená mužská jména 1. jméno: Jakub
Jméno Jakub bylo v roce 2014 nejoblíbenější. Jakub má svátek 25. července. Jméno
Jakub pochází z hebrejštiny a překládá se jako: druhorozený . Jméno Jakub k roku 2015 v Čechách nosí
105 316 mužů.
2.
jméno: Jan Druhé
nejčetnější jméno je Jan. Jan má svátek 24. června. Jméno Jan pochází také z
hebrejštiny a překládá se jako Bůh je
milostivý, Bohem daný či milostivý dar Boží . Jméno Jan k roku 2015 v Čechách nosí 294 354 mužů.
3.
jméno: Tomáš Jméno
Tomáš je aramejského původu a znamená dvojče,
blíženec . Tomáš má svátek 7. března. Jméno Tomáš k roku 2015 v Čechách nosí 180 370 mužů.
4.
jméno: Adam Jméno
Adam si většina lidí spojuje s prvními biblickými lidmi na Zemi. Adam má svátek
24. prosince, tedy na Štědrý den. Jméno Adam je původu hebrejského a znamená člověk, pozemšťan či z červené hlíny .
Jméno Adam k roku 2015 v Čechách nosí 45 816 mužů.
5. jméno: Matyáš Matyáš
je jednou z variant jmen Matěj a Matouš. Matyáš je archaickou podobou
jména Matěj. Stejně jako Matěj jméno Matyáš pochází z hebrejštiny a stejně
tak znamená: dar od boha . Matyáš
slaví svátek 24. února. Jméno Matyáš k roku 2015 v Čechách nosí 21 224 mužů.
6. jméno: Filip Jméno
Filip pochází z řečtiny a znamená milovník
koní . Filip slaví svátek 26. května. Jméno Filip k roku 2015 v Čechách nosí 48 863 mužů.
7. jméno: Vojtěch Vojtěch
je jméno původu slovanského. V překladu znamená útěcha vojska, těšitel vojska či radost z války . Svátek slaví 23.
dubna. Jméno Vojtěch k roku 2015 v Čechách nosí 51 464 mužů.
8. jméno: Ondřej
Jméno
Ondřej vzniklo původně z řeckého slova andreas. Toto jméno se dá přeložit
jako mužný, statný či odvážný . Svátek
Ondřej slaví 30. listopadu. Jméno Ondřej k roku 2015 v Čechách nosí
74 732 mužů.
9. jméno: David Jméno
David pochází patrně z ugaritštiny (řadí se také do hebrejštiny). Jméno
David má několik významů, může znamenat miláček,
strýček či náčelník . Svátek slaví 30. prosince. Jméno David k roku
2015 v Čechách nosí 99 819 mužů.
10. jméno: Lukáš Jméno
Lukáš je latinského původu. Jméno vzniklo z označení oblasti Lukánie
(jižní Itálie), a proto jeho význam je: Lukánec,
pocházející z Lukánie . Lukáš slaví svátek 18. října. Jméno Lukáš
k roku 2015 v Čechách nosí 101 611 mužů.
11. jméno: Matěj Jedna
varianta jména Matěj zde již zazněla. Matěj je původu hebrejského. Stejně jako
Matyáš jméno Matěj znamená Hospodinův dar .
Matěj také slaví svátek 24. února. Jméno Matěj k roku 2015 v Čechách
nosí 36 969 mužů.
12. jméno: Danie (...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Mužská jména
Báseň nejpokornější
Na hoře vysoké a klonící se k městu
stoje
s rukama rozpiatýma,
jsem prorok, který ukazuje cestu
a chudým věstí slavný zítřek jejich,
jsem mudrc
který radí v beznadějích,
v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne,
jsem ten, jenž v revoluci střelí první,
jsem ale také ten, jenž první padne
a který první přiklekne, by zavázal raněným rány,
zázračný jako bůh
a mocný jako bůh,
jsem víc,
jsem ještě mnohem víc
a přece nejsem nic,
než milosti zástupů pokorně odevzdaný
básník
Jaroslav Seifert .
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Příběh
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žofie.
máte to krásné, ale vadí mi, že mezi každou básní je reklama na ty samé básničky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ
Píseň
Jaroslav Seifert (3 sloky básně od Jaroslav a Seifert a)
Až už to bylo klubko,
pletací drát a míč,
ať už to byly housle,
hodiny, lampa, klíč,
po jezu voda sklouzla,
a všechno je to pryč.
~
Ať smích to byl, ať slzy
a hořké slovo k nim,
vždy ústa maminčina
přimkla se k ústům mým.
Všechno už odplynulo
jak nad střechami dým.
~
Kdybych se mohl vrátit,
nevím dnes ani kam.
Vidím, jak vítr vzdouvá
záclonku, kterou znám.
Vtom bouchl někdo dveřmi,
a všechno je totam.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Příběh
Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI PRO DĚTI Z 5. AŽ 8. TŘÍD ZŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karolína Cyrusová.
Chtěla bych nějakou básničku pro recitaci do školní soutěže.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žofie.
vše je vpoho. vyberte si neco, co se vám zamlouva delkou, nebo abyste to zvladli. neni to lehke, ale ja to dokazala. tak to zkuste taky. ja si treba vybirala tak, ze 2 basnicky sme meli v pracovnim sesite ve skole, tak ty
Zdroj: příběh Vtipné básně k recitaci pro děti z 5. až 8. tříd ZŠ
Domov
Jaroslav Seifert básně od Jaroslav a Seifert a)
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o něj bál
a viděl jsem, že ztratím v nich kus nebe.
~
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
I dvířka kamen žárem zsinalá
v koutečku při zdi, kde se pěkně klímá,
tesklivě na práh za mnou volala:
Přijď ohřát se, kdyby ti bylo zima.
~
Když jsem byl děcko, matka prosila:
Blíží se bouřka , zůstaň blízko domu.
Svět byl tak krásný, moje rozmilá,
a krásnější byl pod rachotem hromů.
~
Růže mi řekla: Voním silicí,
kdo po mně sáhne, zbloudit lehce může.
Když dotkla se mě ústa na líci,
ústa mi řekla: Voníme jako růže.
~
A mluvil oblak: V zemi tajemné
uvidíš možná věže krásných hradů.
A nato řekla: Chvátej podél mne,
uslyšíš záhy hukot vodopádu.
~
Srdce, jež bilo pod věncovím cév,
říkalo přitom: Já ti něco skrývám.
A ozval-li se sladký ženský zpěv,
pravila touha: To já ti v něm zpívám.
~
I vtiskla matka ret mi na čelo
a řekla: Sbohem. Šel jsem bez rozpaků.
Vždyť v tichu, v kterém nic se nedělo,
slýchal jsem ze tmy dunět kola vlaků.
~
Po letech klepu doma na dveře,
na prahu suk a vyšlapaná škvíra.
Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?
Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá.
~
Okno je kalné, prohnil jeho rám,
už netkví pevně v starém, vetchém zdivě.
Kyvadlo stojí, neví kudy kam.
Jen křížek na zdi čeká trpělivě.
~
Podíval jsem se v šero zrcadla,
a poznal čas i cítil jeho tíži.
A v náruč té, jež v prach se rozpadla,
ten, který přišel, pomalu se blíží.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Poradna
V naší poradně s názvem VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sofie.
Máte tady hezké básničky. Jenom že tu není na recitační soutěž pro prví stupen.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Tady jednu máš, koukej :-)
Zdroj: příběh Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok
Motýli
Jaroslav Seifert (8 slok básně od Jaroslav a Seifert a)
Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!
~
Motýly znám i každou kytku.
Hle, právě sedl na římse
žluťásek! Kdepak mám svou síťku?
Však nesmím ven a učím se.
~
Z počtu mám desetinnou tečku,
pak zeměpis a mluvnici.
Zkroušeně sedím u stolečku
a jaro běží ulicí.
~
Hospodařil jsem špatně s časem.
Dnes praží slunko do oken,
a já tu sedím nad atlasem,
odříkávaje spoustu jmen.
~
Nikobary a Andamany,
Borneo, Jáva, Celebes.
Motýlek stříbrem postříkaný
třepetá se až u nebes.
~
A babočka a oko paví,
když atlas jsem si rozvíral,
na mapě sedí blízko Jávy;
a na Borneu admirál.
~
Černopláštník je na rovníku
a chlubí se svým sametem
a okáč v stéblech poledníků
houpe se jako nad květem.
~
Hleděl jsem dlouho v očka křídel,
zatajiv dech, bych nesvál pel.
dokud jsem hezčí neuviděl.
Pak na síťku jsem zapomněl.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Příběh
Ve svém příspěvku VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popelková.
To je krasné a opět jsem se u toho zasmála. Máte stránky kde bych mohla najít vaše výtvory? Myslím že i kamarádky s dětmi by využili, často říkáme, že nevíme co aby to děti i bavilo ne jen z nutnosti naučit. Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Rýdl.
Jémináčku, to jste mě zaskočila ! Mnou napsané rýmováníBásně budou zveřejněny v textové podobě na webu http://www.pravopiscesky.cz .https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c… https://www.pravopiscesky.c…
Zdroj: příběh Vlk a koza
Hora Říp
Jaroslav Seifert (11 slok básně od Jaroslav a Seifert a)
Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.
~
Jiskřily dálky nad hlavami
jak bleděmodré drahokamy.
~
Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.
~
Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,
~
na nebi mráček běloskvoucí
- přestane srdce chvíli tlouci.
~
Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.
~
V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,
~
aby je vrazil ve chřtán dračí
a motýl spěchá po bodláčí;
~
a jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu.
~
Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,
~
zpívat i plakat. Maminko má,
jak je to hezké u nás doma!
Báseň ze sbírky Jaro, sbohem :
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSEŇ PRO 5. TŘÍDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.
dobry den prosim delsi basne jsou hezke ale kratke dekuji za vas cas
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Báseň pro 5. třídu
Verše o růži
Jaroslav Seifert (8 slok básně od Jaroslav a Seifert a)
Měl jsem ji na památku
kdos drahý mi ji dal;
pak hrst růžových plátků
jsem z okna rozsypal.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Vlak je již v prudkém letu,
ach, bože, proč ten
spěch?
A jeden z těchto květu
uvízl ve vlasech.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Jsou lásky přeukrutné,
pak vzdycháš do dlaně.
A končívají smutně
tak jako v románě.
~
Ty tomu věříš? Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spát.
~
Vždy musíš něco ztratit
a něčeho se vzdát,
je líp se nenavrátit
a jenom vzpomínat.
~
Ty tomu věříš?
Nevím, snad!
A s touhle nadějí jdi spat.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Poradna
V naší poradně s názvem OD PONDĚLÍ DO PÁTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Loudík.
Prosím o název básně ...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Malovaná pohádka
Zdroj: příběh Od pondělí do pátku
Les
Jaroslav Seifert (8 slok , básně na recitaci 7 třída, od Jaroslav a Seifert a)
Kamení města šlapu rád,
tvrdé už se mi nezdá.
Každého jinam vede snad
na nebi jeho hvězda.
~
Lesníkem také chtěl jsem být,
počítat kubíky dřeva,
les kříže krážem prochodit
a čekat na tetřeva.
~
Srnečky hlídat na louce
a měřit smrky, duby,
mít sojčí pero v klobouce
a znak s kančími zuby.
~
Po mechu bych se procházel
a v zimě krmil laně;
i pro psa už jsem jméno měl -
však zapomněl jsem na ně.
~
Veverky, bílé pod bříškem,
jež hnízdí mezi ptáky,
mám dodnes rád. A oříšky,
ty míval jsem rád taky.
~
Dýchal bych vůni pryskyřic
i houby voněly by.
Řekněte, co je v světě víc,
než najít pěkné hřiby!
~
Co ze všeho dnes zbylo mi,
z těch snů šťastného lovce?
Chodím dnes také pod stromy,
ale jen ve Stromovce.
~
Kamení města šlapu rád,
tvrdé už se mi nezdá.
Každého jinam vede snad
na nebi jeho hvězda.
Zdroj: článek Osmisloková báseň po čtyřech verších
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PET SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NICOL.
Dobrý den nezna nekdo lehkou petislokovou basnicku ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Vymyslíte mi prosím básničku k 60 narozeninám taťky, když bych Vám poslala nějaké indície?
Zdroj: příběh Básničky pet slok
Motýli
Jaroslav Seifert básně na recitaci 7 třída, od Jaroslav a Seifert a)
Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!
~
Motýly znám i každou kytku.
Hle, právě sedl na římse
žluťásek! Kdepak mám svou síťku?
Však nesmím ven a učím se.
~
Z počtu mám desetinnou tečku,
pak zeměpis a mluvnici.
Zkroušeně sedím u stolečku
a jaro běží ulicí.
~
Hospodařil jsem špatně s časem.
Dnes praží slunko do oken,
a já tu sedím nad atlasem,
odříkávaje spoustu jmen.
~
Nikobary a Andamany,
Borneo, Jáva, Celebes.
Motýlek stříbrem postříkaný
třepetá se až u nebes.
~
A babočka a oko paví,
když atlas jsem si rozvíral,
na mapě sedí blízko Jávy;
a na Borneu admirál.
~
Černopláštník je na rovníku
a chlubí se svým sametem
a okáč v stéblech poledníků
houpe se jako nad květem.
~
Hleděl jsem dlouho v očka křídel,
zatajiv dech, bych nesvál pel.
dokud jsem hezčí neuviděl.
Pak na síťku jsem zapomněl.
Zdroj: článek Osmisloková báseň po čtyřech verších
Poradna
V naší poradně s názvem BÁSNIČKY OD JIŘÍHO ŽÁČKA K RECITACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír Langr.
Nemohu najít básničku od J. Žáčka,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Přišel klobouk do prodejny hlav, zdvořile se smekl na pozdrav. Tu básničku znám. Tady je.
Zdroj: příběh Básničky od Jiřího Žáčka k recitaci
Večer na pavlači
I.
Večer bývá tichý jak zamrzlý vodopád,
ale pavlač to je náruč Marie Panny,
vždyť ti, kteří s bojiště dne si přinesli těla poraněná,
si večer usednou na ni
a ona je mřížemi sevře jak měkkými prsty objala by je žena;
nebe je plné hvězd
a pod hvězdami na všecky rány, na všecky rány nějaký balsám jest.
~
Akáty naproti nad tratí vůněmi zvoní jak na návsi zvonice,
aby se vzpamatovali hříšníci a hříšnice,
ale milenci svá těla sepiali vášnivě a prudce,
a tak se zdálo, že na stráni modlí se samé sepiaté ruce
tise a odevzdaně,
že anděl zvěstoval užaslé Marii Panně
poselství lásky a síly.
~
Skoda, když už ta pavlač byla tou šťastnou svatou,
že ti, které chovala, už dávno, už dávno ukřižováni byli.
II.
Břink !
Bylo to jednou, jako by do okna hodil kdos kamenem.
Večer byl sladký, jako by rozhoupal se zvon v tvém srdci zmámeném
a hustou, černou pavučinu ticha protrhla píseň,
jež do vesmíru jak voda trhlinou do lodě na moři vniká.
~
To slečna domácích na klavír hrála,
ta malá blondýnka s modrýma očima,
již denně pokorně prosívám, aby mě trochu milovala
a před níž kleká duše má.
~
Holá!
Byla to píseň veselá, byla to píseň bouřlivá,
jako když v hospodě „U velryby“ sbor mariňáků zazpívá.
Myslil jsem rychle na její dívčí tělo,
na její něžnou kostru složenou z růžových kostí,
na níž se pružné maso přílivem radosti chvělo;
myslil jsem rychle na její pohled prostý,
jejž do not upřela jak v milencovy oči
a láska,
veliká láska stoupala ve mně od paty až k hlavě
jak v bílé bříze míza v jarní noci,
z večera stromek ten ani lístečku nemá a hole se ve větru mihá,
z rána však rozkvete listy, že nemá jich na světě tolik žádná kniha
a na každém báseň.
~
Škoda, chodí už chodí k té slečně čtyři oficíři,
z nichž jeden ji vezme si za ženu a s těžkostmi života smíří ;
škoda, by! bych ji měl jak před okny zahrádku, v jejíž prsti
rostly by růže, reseda, zvonečky, melisa,
a po jejíchž cestičkách chodily by na večer mé prsty.
~
Hrála,
zatím co srdce naše, ta neúmorná kladiva bušící na plnou pokladnu světa,
utichla docela a vesmír už nebyl tou lodí, do níž píseň jako voda cestu protrhla si,
to byla spíše sklenice, až po okraj plná krásy
a my z ní pili až do dna, až do dna z hluboká,
až hlava se zvrátila na zad a slza vhrkla do oka ;
vždyť krásy je nám třeba, jak lásky vody a chleba,
abychom plni jí, všecko konali krásně,
aby milenci
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Příběh
Ve svém příspěvku BÁSNIČKY PRO DĚTI K RECITACI 5. TŘÍDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Annča.
Máte o jaru min 4 sloky?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milánek.
Básnička o jarní fialce má 4 sloky a je vhodná pro děti z prvního stupně.
Zdroj: příběh Básničky pro děti k recitaci 5. třída
Housle
Jaroslav Seifert (6 slok básničky od Jaroslav a Seifert a)
Rok nebo dva jsem hrál
a hrozil se těch chvílí.
Já jsem vás proklínal
a vy jste se mi mstily
úpěním zoufalým
z hlubiny nitra svého.
Však už vás zahalím
do sukna zeleného.
~
Když zaskřípěl váš hlas,
stiskl jsem vám krk štíhlý.
Tak moci rozbít vás
úderem těžké cihly.
A pak vám rozšlapat
kobylku, hmatník, luby!
A neuměje hrát,
k těm houslím byl jsem hrubý.
~
Záhy je pokryl prach
kdes mezi harampátím.
Čas plynul v jiných hrách;
už se k nim nevrátím
a lehce oželím
tu nudu věčné škály.
Housličkám zpuchřelým
pak struny popraskaly.
~
Už vím, že to byl hřích,
a pykám za tu vinu.
Jak vděčně zlíbal bych
dnes ruku maminčinu!
Tenkrát je koupila
a zbožně přinesla je.
Ó léta zpozdilá! -
Zní housle. Někdo hraje.
~
Vzpomínám na kloučka,
možná už zmoudřel lety.
A smyčec zlehoučka
vyhrává flažolety,
po strunách poskočí
a měkce padá na ně.
Kdo mi to na oči
zezadu stiskl dlaně?
~
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno,
a já ti položím
svou hlavu na rameno.
Kdybych je říci směl!
Však mlčím jako němý.
Housličky, jen bych chtěl
poprosit: Odpusťte mi.
Báseň ze sbírky Šel malíř chudě do světa:
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Vějíř
Jaroslav Seifert (6 slok básničky od Jaroslav a Seifert a)
Až na dně skříně schovaný byl,
popsaný verši, čísly dat.
Ač mamince jsem jednou slíbil,
že nebudu jej otvírat,
ten vějíř se mi hrozně líbil,
a já jsem musil lhát.
~
Málokdy klíček zapomněla,
však jednou zapomněla přec,
a sotva vyšla, ruka smělá
našla ten vějíř nakonec.
Však přece se mi ruka chvěla,
když držel jsem tu věc.
~
Nerozuměl jsem veršům z něho,
namáhaje se sebevíc;
říkaly cosi tajemného
o lásce, kouzlu tanečnic.
Strach měl jsem, ale nevím z čeho.
Co věděl chlapec? Nic.
~
V krabici lístky myrty voní,
zpět chvatně dal jsem vějíř k nim,
i šáteček jsem složil do ní;
dodnes to lépe neumím.
A hle, co mi to v hlavě zvoní?
Poslouchám, byl to rým.
~
Být básníkem! Jako jím byli
autoři veršů z vějíře.
A ruce mé se pokusily
nesměle sáhnout po lyře.
Přede mnou ležel papír bílý,
arch za dva halíře.
~
Vzpomínka někdy něžně bodne.
Pokud lze mluvit o vině,
viníka nikdo neuhodne.
Snad vějíř, snad ta jedině,
jež zapomněla jednoho dne
ten klíček u skříně.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Pavučina
Jaroslav Seifert (4 sloky od Jaroslav a Seifert a)
Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze bezevšeho.
- Maminko, zab ho, bojím se ho!
- Proč? Nosí peníze.
~
A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Musili jsme je každou chvíli
smetákem odtrhnout.
~
Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby - vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním,
pavoučku, klidně lez.
~
Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem už pak neviděl.
Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta
Ecce homo
Jan Nerudabásně k recitaci na recitační soutěž)
Před skříní výkladní zde stojím v zadumání,
a hlava má se bolně k prsoum sklání.
Dva obrazy tu drží zrak můj v poutu:
Zde »Ecce homo«, tam zas v druhém koutu
»Když na lid český padla persekuce«.
Dva obrazy, tak různé ve svém vidě,
a klíčící přec v stejné lidstva muce !
Zde bůh v své slávě — tam lid ve své bídě,
zde rek a vítěz — v zoufalství tam hrdinové,
zde oběť za všechny — tam oběti přec nové.
Zde kazatel, jenž velkým slovem učí,
že v světě volni mají býti lidé každí —
tam jedni v svatém jeho jménu dravě vraždí
a druzí v témže jménu bez vin umírají !
~
Paprsky slunce po obrazech hrají —
křeč prsa svírá mi a hlava hučí,
ret chvějný zašepotal v divém strachu:
A bude vždy tak, božský lidstva brachu ?!
~
Jen málo jar a let jsem padesáte.
Má mysl letí zpět ku mládí době svaté,
kdy ideálů strom byl bujným květem bílý;
já věřil, každý národ s svobodou že myslí stejně,
kdo zpívá hlasně k ní, že zpívá k ní i tejně,
že celé lidstvo k jednomu již kráčí cíli
a dávno srdcem k bratrství se shodlo
Ej — cítím podnes, jak to v prsou bodlo,
a cítím podnes kamenitou tíži bolu,
když poprv vítr skutečnosti ledné
ve větvích zahvizd' svoje sloky bědné,
a květy prchaly jak žhavé slzy dolů !
~
Než — hlava brzy zas se hrdě zvedla:
toť bludná náhoda jen hru svou svedla!
Však neměl jsem již nadál žíti v míru —
zas náhle rozlehly se kolem bouře,
zem s nebem v boji, kol jak plno kouře,
květ sfouknut mžikem, větve utlučeny
a odmeteny ve zoufalém víru —
~
A přece zase upomínka zbledla,
zas zazelenal strom se pomučený,
a také hlava má se znovu zvedla.
Až nadešel ten souzený mně den !
Blesk za bleskem a nebe otevřené,
hrom náhle udeřil v můj zmládlý kmen
a roztrh' od vrchu jej do kořene.
A duše stromu schla a schla, až zchřadla —
a hlava olovem již k prsoum padla — —
~
Ach nikdo trpčí slovo nevynes':
než »Ecce homo !« — »Ecce homines !«
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
Jen dál!
Jan Nerudabásně k recitaci na recitační soutěž)
Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !
~
S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles'!
Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !
~
Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá –
napněte lana — vzhůru plachty — dál !
~
Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak !
což růže neodvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !
~
Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby, —
ta žádá však si celých mužů jen !
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !
~
My nevíme, co budoucnost nám chová —
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh !
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo — jen dál, jen dál !
~
Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem !
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —
to lidské moře nezná odpočinu,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
