Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

KDY PÍŠEME MI A KDY MY

Obsah

Pobýt a pobít

Sloveso pobít ve významu pomlátit, musí být napsáno s I. Jedná se opět o násilnou akci, takže slovo nemůžeme považovat za příbuzné ke slovu být.

Příklady:

Pobil je do jednoho.

Silák hravě pobil celou armádu.

Pokud ale píšeme o tom, že jsme se někde vyskytovali, píšeme pobýt s tvrdým Y.

Příklady:

Babička u nás pobyla dva dny.

Dva roky pobýval v cizině.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Diskuze

V diskuzi PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub 3vec.

nevím jak rozeznat zájména druhu neurčitého a záporného
zítra píšeme test a já to nechápu
prosím o zaslání rady ještě dnes

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Prosba o radu

Přibýt a přibít

Pokud něco někam přitlučeme, nejedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a ve slově přibít píšeme měkké I.

Příklady:

Přibil obrázek na zeď, ale brzy mu znovu spadl.

Je potřeba přibít plech na střechu.

Pokud ale někdo někam přijde nebo přicestuje, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému být a píšeme přibýt s tvrdým Y.

Příklady:

Do třídy nám přibyl nový spolužák.

Přibylo mu mnoho starostí.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Diskuze

V diskuzi URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou

Výjimky ve vyjmenovaných slovech po p

Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, Chropyně, Pyšely, Spytihněv

Pil a pyl

Včely sbíraly pyl z květin versus pil příliš mnoho alkoholu. Pyl s y píšeme všude tam, kde se jedná o prášek z květů. Pil s i píšeme tam, kde se jedná o požívání tekutin.

Slepýš a slepíš

Slepýš s y se píše ve významu zvířete: Slepýš je živočich připomínající hada, ale o hada se nejedná. Slepíš s i se užívá ve smyslu spojení něčeho pomocí lepidla: Dej pozor, ať to pořádně slepíš.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Nabýt a nabít

Pokud někdo doplňuje energii do nějakého přístroje nebo dává do pušky náboje, použijeme slovo nabít s měkkým I. Pomůckou nám může být právě to, že se dříve prach do pušky opravdu pěchoval silou. U baterie jakoby také tu energii dovnitř tlačíme.

Příklady:

Nabij baterku do foťáku!

Myslivec nabil pušku.

Pokud naopak někdo něco získal, nabyl, jedná se o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu být a píšeme v něm Y.

Příklady:

Lehce nabyl, lehce pozbyl. (Lehce získal, lehce ztratil.)

Ve škole nabyl nové vědomosti.

Stejný pravopis platí samozřejmě pro všechna příbuzná slova, nabíjecí baterie píšeme také s měkkým I, podobně nabyté zkušenosti píšeme s tvrdým Y.

Je tam nabito.

Pokud je někde nabito, znamená to, že je tam narváno až k prasknutí. A pokud je něčeho tak moc, že už se tam nic jiného nevejde, píšeme vždy slovo nabito s měkkým I.

Měl hlavu nabitou znalostmi.

V autobuse bylo nabito.

Stejné pravidlo platí také při psaní spojení jako má nabitý program, byl to den nabitý zážitky. I v tomto případě je něco naplněno až k prasknutí.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Gramatika

Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).

Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.

Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Zdroj: Pravopis a gramatika slova kdybyste

Býlí a bílý

Se záludnostmi se u vyjmenovaných slov po B nesetkáváme jen u sloves být a bít. Dalším chytákem je býlí a bílý. Slovo býlí je příbuzné k vyjmenovanému slovu bylina, proto ho píšeme s tvrdým Y. Použijeme ho, pokud mluvíme o rostlinách, plevelu. A protože jsou býložravci zvířata, která se živí pouze rostlinami (tedy býlím), píšeme i toto slovo s tvrdým Y.

Příklady:

Na louce kvetlo býlí.

Koza patří mezi býložravce.

Pokud ale mluvíme o bílé barvě, musíme napsat už měkké I.

Příklady:

Koupila si bílý svetr.

Všechny zdi jsou bílé.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Bidlo nebo bydlo

Bidlo s měkkým I je dlouhá tyč, na kterou můžeme pověsit například peřiny. Často ho používá také převozník. S měkkým I píšeme také bidélko (i bidýlko), na kterém rádi sedí ptáci. I když bidlo nesouvisí se slovesem bít, můžete si i u něj pomoci tím, že bidlo souvisí s násilím. Tyč můžeme vzít do ruky a do něčeho s ní uhodit.

Příklady:

Převozník má v ruce bidlo.

Papoušek se naparoval na bidélku.

Pokud ale říkáme, že má někdo dobré bydlo (že se má dobře), nebo že ho pálí dobré bydlo (neváží si toho, že se má v životě dobře), píšeme ve slově bydlo tvrdé Y.

Příklady:

Proč tě pálí dobré bydlo?

Mají dobré bydlo.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Pravopis

Podřadicí spojku „kdyby“ ve spojení se slovesem být v 2. osobě čísla množného píšeme vždy a pouze jako kdybyste, nikoli kdyby jste ani kdybyjste.

Zdroj: Pravopis a gramatika slova kdybyste

Na co si dát pozor

1. a to

  • Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr vysvětlovací. Příklad: Učím se dva jazyky, a to španělštinu a angličtinu.
  • Čárku nepíšeme v případě, že je věta spojena s druhou větou souřadicí spojkou a, přičemž za ní následuje zájmeno to, které je vlastně podmětem této věty. Příklad: Zpívala tu písničku pořád dokola a to mě rozčilovalo.
  • Pomůcka: Zkuste místo spojovacího výrazu a to, použít jeho synonymum a sice, pokud věta bude dávat smysl, pak čárku napište, jde o poměr vysvětlovací.

2. a tak

  • Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr důsledkový. Příklad: Výrobek měl vadu, a tak jsem ho šel vyměnit.
  • Čárku nepíšeme v případě, že je věta či větný člen spojen souřadicí spojkou a, za níž následuje příslovce tak. Příklad: Hora byla vysoká a tak strmá, že si na ni troufli jen ti nejlepší.

3. či, nebo

  • Čárku píšeme před těmito spojkami, vyjadřují-li poměr vylučovací, to znamená, že platí jen jedna možnost. Příklad: Chceš modrou, nebo červenou pastelku? Musíš zkoušky dobře zvládnout, nebo tě na tu školu nepřijmou.
  • Čárku před těmito spojkami nepíšeme, vyjadřují-li poměr slučovací, to znamená, že spojka nebo/či vyjadřuje možné alternativy. Příklad: Povrch stezky je vhodný pro jízdu na kole či na kolečkových bruslích. U babičky jsme jezdili na kole nebo chodili na houby.

Zdroj: Spojky

Výjimky ve vyjmenovaných slovech po m

My, mýt, myslit i myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš, Litomyšl, Kamýk

My a mi

Nejdůležitější je zapamatovat si, že:

  • slovo my použijeme, pokud mluvíme o více lidech (my všichni)
  • slovo mi napíšeme, pokud mluvíme jen o sobě

Mýt a mít

Každé z těchto slov opět znamená něco jiného. Podle toho, co chceme vyjádřit, vybíráme správné slovo. Úplně jednoduše můžeme říct, že:

  • mýt = čistit vodou
  • mít = vlastnit

Vymítat

Slovo vymítat zní hodně podobně jako slovo vymýtit. Nenechte se ale zmást, tato slova spolu nemají nic společného. Slovo vymítat znamená dávat pryč, vyhánět a často na něj můžeme narazit ve spojení s ďáblem. Pamatujte si, že kněz z těla nemocného ďábla vyhání, nekácí ho.

Příklady:

Duchovní se snažil z těla nemocného vymítat ďábla.

Vymítal z domu zlé duchy.

Promítat

Promítání filmů nemá také nic společného s kácením, píšeme ho tedy s měkkým I.

Příklady:

Dnes jsme byli v kině na promítání obrázků z divoké přírody.

Pracuje jako promítač.

Promítání v letním kině začne ihned po setmění.

Míchat

Slovo míchat nám může na první pohled připomínat vyjmenované slovo dmýchat. Nepatří ale k jeho příbuzným slovům a píšeme v něm měkké I. S měkkým I píšeme také odvozeniny toho slova, například namíchat, smíchat, zamíchat, umíchat a další.

Příklady:

Omáčku zamíchejte a nechte vařit.

Všechny suroviny smíchejte dohromady.

Míchala čaj lžičkou, aby vystydl.

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Lichokopytník a sudokopytník – pravopis

Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky

Zbýt a zbít

Pokud někde něco zůstane, píšeme slovo zbýt s tvrdým Y.

Příklady:

Na stole zbyly dva knedlíky.

Zbylo mu jen pár přátel.

Pokud ale někoho zmlátíme, jedná se o slovo zbít s měkkým I.

Příklady:

Zbili ho do bezvědomí.

Proč jsi ho chtěl zbít?

Zdroj: Výjimky ve vyjmenovaných slovech

Svůj, nebo můj, tvůj, jeho, ...? Vyberte do dané věty správnou možnost:

Vítám vás na  zámku. Vánoce stráví u  rodičů. Ty ani neochutnáš vlastní výtvor? Půjčil jsem si knížku. Vrať mi sešit. Za  chyby nemohou druzí. Zaplatíš za  chyby. Dáváme dětem to nejlepší. Ve škole jsme se učili o  významných skladatelích.


K zapamatování

Je-li vlastník ve větě podmětem, píšeme zájmeno svůj!

Zdroj: Cvičení na zájmena

Slovo BY jako součást ustálených slovních spojení

JAKO BY / JAKOBY

Slovo BY může být součástí podřadicí spojky JAKOBY (Slovník spisovného jazyka českého řadí JAKOBY k zájmenným příslovcím). Má význam srovnávací:
a) připojuje větné členy, jež s jistou neurčitostí přirovnává (byl jakoby u vytržení; rána jakoby z děla);
b) spojuje větné členy často s významovým odstínem zdánlivosti nebo předstírání (děj ustupuje jakoby do pozadí; chovat se jakoby lhostejně).

JAKO BY píšeme zvlášť tam, kde slovo BY tvoří součást tvaru podmiňovacího způsobu (jako bych, jako bys, jako by... tvářil se, jako by prohrál; vypadala, jako by vůbec nespala).
(Poznámka: Jednoduše řečeno spojení JAKO BY píšeme zvlášť, když za ním následuje celá věta, ne pouze slovní spojení.)

CO BY DUP / COBY DUP / COBYDUP

Slovo BY může být rovněž součástí spojení CO BY DUP, které vyjadřuje, že se něco uskuteční v okamžiku, ihned (přijdu cobydup). V jazykových příručkách je zatím uváděna pouze podoba obsahující tři slova, tedy CO BY DUP, přesto se podoby COBY DUP a COBYDUP nepovažují za chybné.

JAK BY SMET / JAKBYSMET

Slovo BY může být též součástí slova JAKBYSMET (lze psát i zvlášť, tedy JAK BY SMET), jehož význam je stejně, stále tak, znovu (včera přišel pozdě a dnes jakbysmet; loni jsme zůstali doma, letos jakbysmet).

Zdroj: Určování slova BY

1. diktát

Lékaři zatím nezjistili, jak by se mohlo předejít rakovině.

Řekni mi, co mám všechno udělat.

Paní učitelka nemá ráda, když píšeme propiskou.

Zapálený vědec pozoroval, jak medvěd černý loví lososy.

Pavla usilovně přemýšlela, proč u zkoušky neuspěla.

Nikdy nevěř tomu, kdo ti pochlebuje.

Dědeček mi vzkázal, abych přijel co nejdříve.

Komu jsem vyznal lásku, ti neprozradím.

V noci se mi zdálo o tom, že už jsou Vánoce.

Honza si nepamatoval, jak se to přesně událo.

Naši známí nám vyprávěli, kterak se seznámili.

Myslivec předvedl, co všechno ten den ulovil.

Těm, kdo se včas nepřihlásili, výhru nevyplatíme.

Zdroj: Diktáty na vedlejší větu předmětnou

Několikanásobný podmět

Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).

Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?

  • Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
    • Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
    • U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
    • U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
    • U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
  • Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
    • Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
    • Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
  • Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
  • Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).

Zdroj: Rozvitý podmět

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková

Mgr. Jana Ženíšková

Mgr. Jitka Konášová


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP