KDY STŘÍHAT SLÍVY

Ptení

Napsal Petr Bezruč

Domky máš žluté a chudobné,

vidím a vidím, že v Ptení

po skromnu horáci dýchají,

že zde již Hanáků není.

~

Hleď, mezi domky je kopeček,

travnatý, nenáhlý, nízký:

zámeček se čtyrmi věžkami

ve středu tiché té vísky.

~

Na vršku slívy a kaštany,

lípy a po kraji borek.

Zámeček knížecí? Ne, to jest

pijáka-sedláka dvorek.

~

Trhliny ve zdech a pavouci,

do zkázy všecko to chvátá,

dřevěný plot kolem dokola,

dřevěné kolny a vrata.

~

Kdyby tak jiskra sem zalétla,

pomocí zámečku není,

chudobný žaluješ bídu svou,

vidím, žes zámeček z Ptení.

~

Před časy řinčely meče zde,

poháry do kuropění,

odtud jsi do boje vylétal,

rytíři Jeníku z Ptení.

~

Dnes je vše pusto a rozbito,

smutně tu stojí a vzdychá

ve středu hliněných chaloupek

zapadlá panská ta pýcha.

~

Dočkám a dočkám se jedenkrát,

aby smích táhl po líci

nad pádem toho, co vraždil nás

nahoře nad Ostravicí?

Zdroj: článek Osmisloková báseň po čtyřech verších

Velikonoční koledy pro děti

Velikonoční koledy pro děti bývají tradičnější. Tématem bývá prosba o vajíčko, případně něco jiného dobrého. Absolutní většina koled je pro chlapce. Koled pro dívky je opravdu minimum a jedná se o určitou odpověď na příchod koledníků. Věk koledníků se odráží často ve výběru koledy. Malé dítě se nebude učit dlouhou koledu. Je třeba si uvědomit, že koledy jsou si velmi podobné a někdy se liší jen několika slovy. Smysl koled ale obvykle zůstává stejný.

Ukázka velikonočních koled pro dívky

KROPENATÁ SLEPIČKA

Kropenatá slepička

snesla bílá vajíčka,

obarvím je, vymaluji,

všechny chlapce podaruji,

pentličky si nastříhám,

na pomlázku jim je dám.

KOLEDNÍCI

Koledníci jdou,

pomlázku nesou,

zpívají koledy,

„vajíčko dejte mi“.

Ať je pěkně malované,

od srdíčka darované.

TOHO JÁ RÁDA MÁM

Komu já vajíčko daruju,

toho já upřímně miluju,

komu já vajíčko dám,

toho já ráda mám.

HODY, HODY

Hody, hody, slepičko, dej mi jedno vajíčko.

Já jej s láskou vybarvím, na výslužku připravím.

Až přijde milý ráno k nám, já mu pak to vejce dám.

ČOKOLÁDA

Stavil se u mě zajíček.

Nechal tu pro tebe balíček.

Je v něm spousta čokolády.

Tak neváhej, máš ho tady.

Ukázka Velikonočních koled pro kluky

HODY, HODY DOPROVODY

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,

nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,

slepička vám snese jiný,

za kamny v koutku,

na vrbovým proutku,

proutek se ohýbá,

vajíčko kolíbá,

proutek se zláme,

slepička z něj spadne.

Vajíčko se odkoulí

do strejčkovy stodoly,

vajíčko křáp, slepička kdák,

panímámo, máte mi ho dát!

JÁ JSEM MALÝ ZAJÍČEK

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl košík vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka

a já říkal: Ne, ne, ne.

Na remízku mezi poli,

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem,

malovaná vajíčka.

POMLÁZKA

Upletl jsem pomlázku,

je hezčí než z obrázku,

všechny holky, které znám,

navštívím a vymrskám,

než mi dají vajíčko,

vyplatím je maličko.

MALÝ KOLEDNÍČEK

Já jsem malý koledníček, tetičko,

přišel jsem si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený,

pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko,

koledníček milý?

PANÍMÁMA

Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka,

nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička

do horního rybníčka

a z rybníčka do louže,

kdo jí odtud pomůže?

PANÍ KMOTRA

Paní kmotra, slyšte chásku,

přicházíme na pomlázku,

opentlené žilky máme,

kdo nám nedá, uhlídáme!

Paní kmotra, nemeškejte

barevná vajíčka dejte.

SKŘIVÁNEK

Zas skřivánek zpívá

a svítí sluníčko,

dojdi k nám, Janíčku,

pro pěkné vajíčko.

Hody, hody, doprovody,

dejte medu, žádné vody,

nechci vody, dejte medu,

jinak od vás neodejdu.

A nakonec, tetičko,

dejte pěkný vajíčko.

KOLEDNÍČEK

Já jsem malý koledníček,

přišel jsem si pro trojníček,

trojníček mi dejte,

nic se mi nesmějte.

DĚDEČKU, KOLEDA

Dědečku, dědečku, koleda,

dejte oříšek nebo dva.

Nedáte-li oříšek,

provrtáme kožíšek.

Dědečku, dědečku, koleda.

VAJÍČKA

V ošatce mám vajíčka,

co snesla mi slepička.

Jsou tam krásně malované,

nebo pěkné bílé,

jen si vemte, koledníci,

které jsou vám milé.

HODY, HODY

Hody, hody, doprovody,

vajíčko mi dejte.

Na tvářičce sladký úsměv,

pro nás chlapce mějte!

SLEPIČKA

Kropenatá slepičko,

jaké mi dáš vajíčko?

Jé, to bude překvapení,

nad strakaté přece není.

GROŠÍČEK

Dejte nám vajíčko nebo dvě,

však vám jen maličko ubude.

Dejte nám grošíček nebo dva,

však vám to Pánbíček požehná.

TETIČKO, MATIČKO

Tetičko, matičko,

dejte mně vajíčko!

Esli mně ho nedáte,

vašu céru nevdáte,

bude v kútě sedět

a škaredě hledět,

šak to uhlídáte!

KOHOUTEK

Kohoutek kokrhá,

slepička kdáče,

panímáma do komůrky

pro vajíčko skáče.

VAJÍČKO

Moje zlatá panímámo,

vejce na mě kouká samo,

nechť je bílý neb strakatý,

třeba bylo holubatý,

jen prosím, ať je kulatý.

PROUTEK Z VRBY

Koleda, koleda, proutek z vrby,

mlsný jazýček už mě svrbí.

Koleda, koleda, holoubek,

dejte mi něco na zoubek.

PLETU, PLETU POMLÁZKU

Pletu, pletu pomlázku z proutí a provázku.

Mašli si na ni přivážu a holkám ji hned ukážu.

Zazpívám jim koledu, snad to ještě dovedu.

KUTÁLÍ SE VAJÍČKO

Kutálí se vajíčko, podej mi ho, Haničko.

Hanička se ohla a pomlázka se prohla.

KRÁLÍČEK

Běží bílý králíček, v tlapičce má košíček,

v něm barevná vajíčka, co mu dala slepička.

Koho potká, tomu praví, že mu přeje štěstí, zdraví,

hezky se naň usměje, srdíčko mu zahřeje.

ZDRAVÍČKO

Hody, hody, zdravíčko,

dejte klukům vajíčko,

na pomlázku mašli,

že k Vám cestu našli.

PLETENÍ POMLÁZKY

Řezám proutky u potoka,

hastrmanka na mě kouká,

hastrman se rmoutí,

že mu řežu proutí.

Vylez, hastrmane, z vody,

budeme plést pamihody,

utáhnu Ti jednu,

potopíš se ke dnu.

Pletu, pletu pamihody,

Polez, hastrmane, z vody.

Upletu je z osmi proutků,

dáš mi vejce ze dvou žloutků,

ze dvou žloutků, ze dvou bílků,

pak Tě šlehnu přes kobylku.

DEJTE

O srdce jediný,

propuk se čas,

dejte mi vajíčko,

sic přijdu zas.

ŤUKY ŤUK

Ťuky, ťuky, kdo to ťuká,

kdo to ťuká na vrátka,

To slepičce z vajíček

vylíhla se kuřátka.

Píp, píp, pípají,

křídýlkama třepají

a těší se světu,

vždyť zima už je dávno pryč

a jaro už je tu.

NOHY BOSÝ

Já jdu na pomlázku,

nohy bosý mám,

posaďte mě na lavici,

ať se zvohřejvám.

Pomlázky mně dejte,

nic se mi nesmějte,

ať jdu zas jinam.

MRSKUT

Na Velikonoční pondělí

čekám, co pomlázka mi nadělí.

Malované vajíčko anebo zajíček.

víte, kolik tady znám holčiček?

U každé zazvoním, vyšlehám zadeček.

na velikonoční pondělí se těším,

jsem přece chlapeček.

JARO

Přišlo jaro, slunce svítí,

v zahradách je plno kvítí.

Co to ptáci štěbetají?

Že mi tady rádi dají

malovaná vajíčka,

co jim snesla slepička.

BLECHY

Ben, ben, ben,

blechy ven

a vajíčka do košíčka

sem, sem, sem.

VSTÁVAJ

Vstávaj ráno, Marijáno,

hned dostaneš našlaháno,

dávaj vajca,

vyplácaj sa.

BABIČKA

Pomlázka se čepejří,

babička mi nevěří.

Vystrčte, dědečku,

babičku ze dveří!

TATAR

Tatar, tatar na tatarec,

dejte, tetko, kopu vajec,

nedáte-li kopu vajec,

vhodíme vám dívku na pec

a pacholka do komína,

uudí se jak slanina.

BUKÚ

Bukú, bukú, bukú,

otevřete ruku,

panímámo zlatá,

vyjděte před vrata,

koledy nám dejte,

nic se nám nesmějte!

JÁ JSEM MALÝ KOLEDNÍČEK

Já jsem malý koledníček,

koledovat neumím,

dejte mi tu pětistovku,

ať tu dlouho nečumím.

MAŠLI TAM, MAŠLI SEM

Mašli tam, mašli sem,

na pomlázku přivážem.

Na holky hned zazvoníme,

pomlázkou je ozdobíme,

koledu jim zazpíváme.

HODY, HODY, POMLÁZKA

Hody, hody, pomlázka,

napadla mě otázka.

Mám vyšlehat Alenku,

nebo radši Madlenku?

Vyšupu je asi obě

v téhle krásné jarní době.

Ať se holky radují,

vajíčka mi darují!

KOLEDNÍCI ZE LHOTY

Vyskoč děvče na lavici,

přišli na tě koledníci.

Jsou to kluci ze Lhoty,

co maj rádi dobroty.

Za vejce či oříšek,

vyprášej ti kožíšek.

KOLEDA, KOLEDA, ANIČKO!

Koleda, koleda, Aničko,

dej mi jedno vajíčko.

Dáš-li mi vajíčko,

zmrskám tě jen maličko.

Nedáš-li mi nic,

zmrskám já tě víc!

MALÝ KOLEDNÍČEK

Já jsem malý koledníček, tetičko,

přišel jsem si pro červený vajíčko.

Pro vajíčko červený,

pro koláč bílý,

jsem-li já vám, tetičko,

koledníček milý?

A vy taky, roztomilý strejčíčku,

vytáhněte ze svý kapsy grešličku,

šáhněte do kapsy, však ji tam máte,

jestli mně ji, roztomilý můj strejčku, dáte?

Pánbůh vám zas nadělí na zahradě, na poli i doma,

budete mít co vyhánět ze dvora:

z maštale hříbátka a z chlíva telátka,

z toho nejmenšího chlívka jehňátka.

Ve sednici zaštěbetaj housátka,

v druhým koutě zašvitořej kuřátka,

slívy vám pokvetou, hrušky, jabka,

aby měla co obírat vaše čeládka.

Zdroj: článek Velikonoční koledy

Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce.
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.

• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý.
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb.
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka.
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři.
• Který tkadlec chodí nahý?
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek.
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to?
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon.
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu.
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu.
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček.
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to?
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to?
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to?
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí.
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy.
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu.
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese.
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá.
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň.
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to?
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí.
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn.
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici.
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka.
  Pozor kočka! Ouška šedivá.
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá.
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to?
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to?
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra.
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to?
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to?

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

Odpovědi na hádanky o zvířátkách

• Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
  Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
• Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
• Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
  Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
• Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
  Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
• Co se vleče, neuteče,
  říká si a dál se vleče
  v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
• Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
• Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
  Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
• Heboučké je jako z vaty,
  kožíšek je mourovatý. (Kotě)
• Chodí líně pouští, srst má jako houští,
  na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
  rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
• Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
  červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
• I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
  maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
• Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
  pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
  nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
• Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
  a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
• Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
  Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
• Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
  Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
• Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
  bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
• Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
• Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
• Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
• Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
  Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
• Maličké zvířátko je tahle čiperka,
  Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
• Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
  spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
• Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
• Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
  Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
• Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
• Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
  Kdo je to? (Beruška)
• Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
  V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
• Nejraději za pecí přikrčena líhá,
  v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
• Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
  vidí domů oknem půdy přes zelený smrk. (Žirafa)
• Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
  trumpetu si koupil, troubí helikon. (Slon)
• Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
  hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci. (Medvěd)
• Nosí teplý kožich. Špičatými noži
  dělá díry do ledu, chytá ryby k obědu. (Mrož)
• Plave v Nilu, brousí pilu,
  pilu ze zubů a v té pile,
  dík své síle, nosí záhubu. (Krokodýl)
• Po obloze pluje, na louce si skáče,
  trká, vyhazuje, má vlněný fráček. (Beránek)
• Po strništi sviští, tenoulince piští. Nastavuje uši. Kocour! Spaste duši! Kdo je to? (Myška)
• Poznáš ho po peří, rybky má k večeři. Kač, kač, kač! Kdo je to? (Kačer)
• Přede, vrní, mňouká, rozespale kouká. Má zelená očka. Kdopak je to? (Kočka)
• Přinesli v košíčku chlupatou kuličku.
  Vzala jsem ji do náručí, kouká, kouká, tiše kňučí. (Štěně)
• Růžová je, leze z hlíny, kos má na ni laskominy. (Žížala)
• Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat,
  přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (Klokan)
• Stojí krejčí na pasece,
  tisíc jehel s sebou nese. (Ježek)
• Šedé zvířátko ve vzduchu lítá, za strop se drží a hmyz chytá. (Netopýr)
• Šedou srst má, není vlk. Dlouhé uši, není zajíc. Kopýtka a není kůň. (Osel)
• Šupinatý naháček mlsně hledí na háček. Kdo je to? (Ryba)
• Tety ho nosí na trh v nůši, z nůše mu čouhají uši.
  Jestli ty uši nesklopí, ruka ho za ně uchopí. (Králík)
• Umí si hrát jako děti, vyskakuje z vody ven,
  lítá jako na koštěti, mořská víla z vodních pěn. (Delfín)
• Umí stříhat ušima a má tvrdou palici.
  Jeho jméno slušívá nejzadnější lavici. (Osel)
• Ve dne v noci cvičí na palmové tyči,
  s každým se hned pohádá, veletoče ovládá. (Opice)
• Ve zdi díra, mlsám sýra,
  To jsem celá já. Mám dvě očka,
  Pozor kočka! Ouška šedivá. (Myška)
• V noci houká, ve dne spí. Je prý moudrá- všechno ví. Kdo je to? (Sova)
• V růžovém kabátě válí se po blátě. Kdo je to? (Prasátko)
• Vznešeně si vykračuje, vějířem se ovívá,
  nad jiné se povyšuje a je pyšný protiva (Páv)
• V zoologické zahradě prohání se v ohradě.
  Kouká přes plot, asi žebrá, jsou jí vidět všechna žebra. (Zebra)
• Z květu na květ poletuje obrázek, co nemá rám. Barevný je jako duha, září jako drahokam. Kdo je to? (Motýl)
• Žížalčin kamarád postavil si z hlíny hrad.
  A ten hrad má tajnou chodbu. Zahradník ho ne má rád. Kdo je to? (Krtek)

Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech