NEURČITÁ

NEURČITÁ zájmena

Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně

Skloňování:

Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.

Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).

Zájmeno všechen

1.	všechen	všechna	všechno/vše
2.	všeho	vší	všeho
3.	všemu	vší	všemu
4.	všechen	vši všechnu	všechno vše
5.	-	-	-
6.	o všem	o vší	o všem
7.	vším	vší	vším

1.	všichni	všechny	všechna
2.	všech
3.	všem
4.	všechny	všechny	všechna
5.	-
6.	o všech
7.	všemi

Zdroj: článek Zájmena

Jaký je to slovní druh

Slovo všechno spadá pod zájmena neurčitá. Tato zájmena vyjadřují neurčitost, není tedy nestanoveno kdo, nebo co. Zájmeno všechno patří k těm, které totalizují množství nebo míru. Zároveň se jedná o vymezovací zájmeno.

Zdroj: článek Slovo všechno

Druhy zájmen

• osobní - já, ty, on, ona, ono, my vy, oni, ony, ona+ zvratné se
• přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + zvratné svůj
• ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
• tázací - kdo? co? jaký? který? čí?
• vztažná - kdo, co, jaký, který, čí, jenž
• neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, všechen, každý, ...
• záporná - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Zdroj: článek Zájmena

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Slovní druh slova všichni

Slovo všichni je zájmeno. Konkrétně jde o první pád čísla množného zájmena všechen. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena neurčitá, stejně jako zájmena někdo, něco, něčí, nějaký, některý, kdosi, cosi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, ledaco, ledačí, leckdo, každý a další. Jazykovědci pak řadí zájmeno všechen mezi takzvané totalizátory, tedy mezi zájmena vyjadřující význam úplného množství (patří sem například i veškerý, každý, sám).

Zdroj: článek Slovní druh slova všichni

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

ZÁJMENA PÁDY	NĚKDO	NĚCO	KDOKOLI
1. pád	Někdo	Něco	Kdokoli
2. pád	Někoho	Něčeho	Kohokoli
3. pád	Někomu	Něčemu	Komukoli
4. pád	Někoho	Něco	Kohokoli
5. pád	Někdo	Něco	Kdokoli
6. pád	O někom	O něčem	O komkoli
7. pád	S někým	S něčím	S kýmkoli

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NĚČÍ	NĚČÍ	NĚČÍ
1. pád	Něčí	Něčí	Něčí
2. pád	Něčího	Něčí	Něčího
3. pád	Něčímu	Něčí	Něčímu
4. pád	Něčího, něčí	Něčí	Něčí
5. pád	-	-	-
6. pád	O něčím	O něčí	O něčím
7. pád	S něčím	S něčí	S něčím

Skloňování neurčitého zájmena něčí v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NĚČÍ	NĚČÍ	NĚČÍ
1. pád	Něčí	Něčí	Něčí
2. pád	Něčích	Něčích	Něčích
3. pád	Něčím	Něčím	Něčím
4. pád	Něčí	Něčí	Něčí
5. pád	-	-	-
6. pád	O něčích	O něčích	O něčích
7. pád	S něčími	S něčími	S něčími

Skloňování neurčitých zájmen nějaký a některý v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NĚJAKÝ	NĚJAKÁ	NĚJAKÉ	NĚKTERÝ	NĚKTERÁ	NĚKTERÉ
1. pád	Nějaký	Nějaká	Nějaké	Některý	Některá	Některé
2. pád	Nějakého	Nějaké	Nějakého	Některého	Některé	Některého
3. pád	Nějakému	Nějaké	Nějakému	Některému	Některé	Některému
4. pád	Nějakého, nějaký	Nějakou	Nějaké	Některé, některý	Některou	Některé
5. pád	-	-	-	-	-	-
6. pád	O nějakém	O nějaké	O nějakém	O některém	O některé	O některém
7. pád	S nějakým	S nějakou	S nějakým	S některým	S některou	S některým

Skloňování neurčitých zájmen nějaký a některý v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	NĚJAKÝ	NĚJAKÁ	NĚJAKÉ	NĚKTERÝ	NĚKTERÁ	NĚKTERÉ
1. pád	Nějací, nějaké	Nějaké	Nějaká	Někteří, některé	Některé	Některá
2. pád	Nějakých	Nějakých	Nějakých	Některých	Některých	Některých
3. pád	Nějakým	Nějakým	Nějakým	Některým	Některým	Některým
4. pád	Nějaké	Nějaké	Nějaká	Některé	Některé	Některá
5. pád	-	-	-	-	-	-
6. pád	O nějakých	O nějakých	O nějakých	O některých	O některých	O některých
7. pád	S nějakými	S nějakými	S nějakými	S některými	S některými	S některými

Skloňování neurčitých zájmen vše a každý v jednotném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	KAŽDÝ	KAŽDÁ	KAŽDÉ	VŠECHEN	VŠECHNA	VŠECHNO
1. pád	Každý	Každá	Každé	Všechen	Všechna	Všechno, vše
2. pád	Každého	Každé	Každého	Všeho	Vší	Všeho
3. pád	Každému	Každé	Každému	Všemu	Vší	Všemu
4. pád	Každého, každý	Každou	Každé	Všechen	Vši, všechnu	Všechno, vše
5. pád	-	-	-	-	-	-
6. pád	O každém	O každé	O každém	O všem	O vší	O všem
7. pád	S každým	S každou	S každým	Se vším	Se vší	Se vším

Skloňování neurčitých zájmen vše a každý v množném čísle:

ZÁJMENA PÁDY	KAŽDÝ	KAŽDÁ	KAŽDÉ	VŠECHEN	VŠECHNA	VŠECHNO
1. pád	Každí, každé	Každé	Každá	Všichni, všechny	Všechny	Všechna
2. pád	Každých	Každých	Každých	Všech	Všech	Všech
3. pád	Každým	Každým	Každým	Všem	Všem	Všem
4. pád	Každé	Každé	Každá	Všechny	Všechny	Všechna
5. pád	-	-	-	-	-	-
6. pád	O každých	O každých	O každých	O všech	O všech	O všech
7. pád	S každými	S každými	S každými	Se všemi	Se všemi	Se všemi

Zdroj: článek Všechna zájmena

Význam slova

Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.

Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.

Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.

Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).

Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.

Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.

Zdroj: článek Leccos nebo lecos

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: článek Slovní druhy