NEURČITÉ ČÍSLOVKY

Číslovky

Čtvrtým slovním druhem jsou číslovky, které mají číselný význam. Ptáme se na ně KOLIK?, KOLIKÁTÝ?, KOLIKERÝ?, KOLIKRÁT?, KOLIKANÁSOBNÝ?

Příklad: Adam se stal (KOLIKANÁSOBNÝM?) čtyřnásobným vítězem. V (V KOLIK?) osm byl sraz před školou. Adam doběhl do cíle (KOLIKÁTÝ?) první. Ve skříni mám (KOLIKERY?) troje kalhoty.

Zdroj: článek Jak se ptáme na slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.

Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: příběh Určení podmětu ve větě s číslovkou

Slovní druhy, určování, přídavná jména, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo lze "ohýbat", tedy že je možné jej buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Pokud lze daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, jde o sloveso. Jestliže je možné dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, půjde buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Z výše uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit dané slovo. Nejste-li si stále jistí, pak se zkuste zeptat následujícími otázkami.

Zdroj: článek Jak se ptáme na přídavná jména

Poradna

V naší poradně s názvem JAK, KDE, KUDY,PROČ, KAM... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Dobrý den,
chtěla bych se jen ujistit - syn nyní probírá ve škole slovní druhy a napsal, že "kde" je zájmeno. Jsou všechny otázky na příslovce, tj.: "kde,kudy,odkud,kam,
kdy,odkdy,dokdy, jak, proč" samy také příslovce jako slovní druh? Myslím si, že ano. Zájmeno je pouze Kdo (ptám se na osobu).
Pokud máte otázku na příslovce jak moc - je nutné rozdělit dvě slova na jak: příslovce a moc (v tomto případě jak i moc jsou příslovce?, ale ve spojení moc peněz by "moc" už byla číslovka?
Děkuji moc za informaci. Helena

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo KDE je příslovce a zároveň je to i jedna z pomocných otázek při určování příslovcí. Slovo KDE může být příslovce tázací, vztažné a neurčité. Příslovce tázací je například ve větě: Kde se setkávají rodiče?
Příslovce vztažné je například ve větě: To je to místo, kde se setkávají rodiče.
Příslovce neurčité je například ve větě: Mít kde smočit své tělo.
V ojedinělých případech slovo KDE může být i částice. Například ve větě: Ale kde že!
Slovo KDE nikdy není zájmeno.

Zdroj: příběh Jak, kde, kudy,proč, kam...

Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku VŠECHNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viktorie Sedláčková.

Všichni lidé všechno vědí.
Všechno v této větě je také zájmeno neurčité?
Děkuji za odpověď.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Všechno

Neohebné slovní druhy

6  = příslovce

7  = předložky

8  = spojky

9  = částice

10  = citoslovce

Určete slovní druhy u těchto slov

za ?6789102, vrkú ?6789105, významně ?6789101, fuj ?6789105, pod ?6789102, ouvej ?6789105, jak ?6789101, pěkně ?6789101, u ?6789102, ano ?6789104, suše ?6789101, nikoli ?6789104, proč ?6789101, brrr ?6789105, záměrně ?6789101, nebo ?6789103, ach ?6789105, od ?6789102, asi ?6789104, dup ?6789105, ne ?6789104, hodně ?6789101, au ?6789105, hop ?6789105, špatně ?6789101, ať ?6789104, velmi ?6789101, ale ?6789103, hmm ?6789105, málo ?6789101,

bez ?6789102, a ?6789103, bú ?6789105, když ?6789103, s ?6789102, do ?6789102, moudře ?6789101, v ?6789102, ke ?6789102, tam ?6789101, dobře ?6789101, uvnitř ?6789101, z ?6789102, doma ?6789101, nad ?6789102, pro ?6789102, bác ?6789105, kéž ?6789104, prý ?6789104, tiše ?6789101, protože ?6789103, že ?6789103, zítra ?6789101, bohatě ?6789101, haf ?6789105, dnes ?6789101, kykyryký ?6789105, slepě ?6789101

Vyzkoušet cvičení

Určete ohebná a neohebná slova

Do následujícího cvičení jsme zamíchali všechny slovní druhy. Máte tedy za úkol vybrat, které patří mezi ohebné/O (lze je skloňovat nebo časovat – pozor na číslovky násobné a na infinitivní tvary sloves) a které mezi neohebné/N:

všichni ?ON1, přestože ?ON2, pak ?ON2, jednou ?ON1, těchto ?ON1, jednom ?ON1, ač ?ON2, tři ?ON1, ním ?ON1, protože ?ON2, plavání ?ON1, ležet ?ON1, sestra ?ON1, radostněji ?ON2, hajným ?ON1, kteří ?ON1, jeden ?ON1, kam ?ON2, hej ?ON2, na ?ON2, ohledně ?ON2, tisící ?ON1, ať ?ON2,

jdi ?ON1, ach ?ON2, ano ?ON2, bych ?ON1, si ?ON1, cukrú ?ON2, jasně ?ON2, zpívat ?ON1, asi ?ON2, třikrát ?ON1, nebo ?ON2, čtení ?ON1, prima ?ON2, plavba ?ON1, jasný ?ON1, kvůli ?ON2, kolik ?ON1, neboť ?ON2, onen ?ON1, vřeleji ?ON2, prrrr ?ON2

Vyzkoušet cvičení

Zdroj: článek Cvičení na neohebné slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku MŮŽE BÝT SLOVO 'KAŽDÝ' PŘÍDAVNÉ JMÉNO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Betinec.

Dobrý den.
Zajímalo by mě, zdali může slovo "každý" i přídavným jménem.

Předpokládám, že ve větě: "Každý tam byl", jde o neurčité zájmeno.
A co ve větě: "Každý člověk tam byl" - jde o přídavné jméno?

Děkuji

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Může být slovo 'každý' přídavné jméno?

Slovní druhy, určování, příslovce, plnovýznamové, neohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že se dané slovo nedá nijak "ohýbat", tedy že je nemůžete ani skloňovat (jako podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky), ani časovat (jako slovesa), udělali jste první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny neohebných slovních druhů, kam patří: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.

Nyní vás tedy čeká druhý krok - určit, kterým neohebným slovním druhem přesně daný výraz je. Jak na to? Popřemýšlejte, zda má slovo svůj věcný význam, nebo ne. Nemá-li samostatně žádný věcný význam a získává jej teprve ve spojení se slovem plnovýznamovým, pak o něm říkáme, že je to slovo neplnovýznamové. Takovým slovním druhem jsou předložky, spojky, částice. Jestliže svůj věcný význam má, pak o něm říkáme, že je plnovýznamové. A mezi neohebnými slovními druhy jsou takovými slovy pouze příslovce (někdy i citoslovce, ale ta si určitě nespletete), která nesou nějaký význam, vyjadřují totiž různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností.

Po tomto kroku už byste tedy měli mít slovo určeno jako příslovce - je neohebné a má svůj věcný význam. Nyní tedy jen pomůcka pro toho, kdo si neví rady s tím "věcným významem", jak ho vlastně poznat, co to je?

Již jsme uvedli, že příslovce vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to místo, čas, způsob, míru a příčinu (to jsou základní kategorie). A na tyto okolnosti se můžete snadno zeptat.

Zdroj: článek Jak se ptáme na příslovce

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
• ptáme se na ně: jaký, který, čí
• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Kéž by se už nevrátila! Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve. Kéž by!

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: článek Slovní druhy

Správně je v pořádku

Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?

Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.

Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).

Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).

Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.

Zdroj: článek Vpořádku nebo v pořádku

Jaký slovní druh je slovo jak

V jazykových příručkách se dočtete, že slovo jak může být:

1. podstatné jméno rodu mužského životného, které označuje tibetského horského tura s dlouhou srstí
2. zájmenné příslovce
   1. tázací – vyjadřuje otázku po způsobu nebo míře, či zřeteli, například: jak jsi to řekl?; jak dlouho to trvalo?; jak je to možné?; jak se máš?; jak se jmenuješ?; jak to víš?; jak jste s ním spokojen?; jak rychle to udělá?; jak brzo to bude?; jak dlouho tu budeme stát?; nebo se používá v nepřímé otázce, například: jak bych nepřišel? ovšemže přijdu; jak bych nemohl? jistěže mohu; jak bych mohl přijít? samozřejmě nemohu
   2. vztažné – připojuje vedlejší větu vztažnou, zejména příslovečnou způsobovou s významem přirovnávacím (často spolu s výrazem „tak“) nebo omezovacím, například: jak řekl, tak udělal; nemůže už (tak), jak by si přála; tak dlouho, jak je možné; jak si kdo ustele, tak si lehne; jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; jak ty mně, tak já tobě; jak se usnesli, tak vykonali; jak přijel, tak odjel; jak je starý, tak je hloupý; natáhl se jak široký tak dlouhý; šel potichu, jak to dovede jen kočka; dělat něco, jak se sluší a patří; přišel jsem, jak jste si přáli; přišel jsem, jak vidím, pozdě; nemůže již, jak by chtěl; jak kdo, jak kdy, jak kde podle okolností
   3. neurčité (s opakovaným slovesným tvarem), například: buď jak buď; dělej jak dělej
   4. ve větách zvolacích (zpravidla ještě s jiným příslovcem) vyjadřuje míru a obvykle velké množství, nebo překvapení, údiv, rozmrzení, například: jak rychle to uteklo!; jak špatně vypadá!; jak rád bych to viděl!; jak je tu krásně!; jak jsme se polekali!; máš rád švestkové knedlíky? a jak!; jak, to že mám udělat?; používá se také v závislé větě zvolací, například: kdybys věděl, jak jsem nešťastná; nechápu, jak to můžeš vydržet
3. spojka
   1. podřadicí používaná při sdělení nějakého obsahu po slovesech pozorování, myšlení, mluvení a podobně, například: viděl, jak upadla; vyprávěl, jak zmeškal vlak; cítil, jak na něj jde mdloba; přemýšlel, jak to napravit; líčil, jak vody stále přibývalo; vysvětloval, jak se to dělá; neví, jak na to; neví proč a jak
   2. souřadicí slučovací ve spojení „jak – tak“ s funkcí zdůraznění, například: vynikal jak nadáním, tak houževnatostí; jak u nás, tak v cizině

Zdroj: článek Jaký slovní druh je slovo jak

Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

AŤ

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: příklad využití: Po obědě se necítil moc dobře.

Částice: příklad využití: No dobře, vzdávám se.

DOMŮ

Podstatné jméno: příklad využití: Mnoho domů ve městě má rozbitý výtah.

Příslovce: příklad využití: Ze školy ji doprovodil domů.

DOSPĚLÝ

Podstatné jméno: příklad využití: Dospělý vždy zodpovídá za děti.

Přídavné jméno: příklad využití: Bratr už je dospělý.

JE

Zájmeno: příklad využití: Znal je z dětství.

Sloveso: příklad využití: Obraz je překrásný.

JEN

Podstatné jméno: příklad využití: Japonský jen v Čechách neplatí.

Příslovce: příklad využití: Časopis byl jen pro děti.

Částice: příklad využití: Jen kdybys nepovídal!

JÍ

Zájmeno: příklad využití: Napsal jí milostný dopis.

Sloveso: příklad využití: K obědu rád jí těstoviny.

KDYBY

Spojka: příklad využití: Potěšilo by mě, kdyby mě navštívila.

Částice: příklad využití: Kdyby mi zavolal!

KOLEM

Podstatné jméno: příklad využití: Na výlet jeli s kolem.

Příslovce: příklad využití: Vezmi to kolem.

Předložka: příklad využití: Na procházku šli kolem rybníka.

KOS

Podstatné jméno: příklad využití: Na zahradě krásně zpíval kos.

Sloveso: příklad využití: Kos tu trávu pořádně!

LEŽ

Podstatné jméno: příklad využití: Lež má krátké nohy, daleko neujde.

Sloveso: příklad využití: Lež klidně a nehýbej se.

MÍSTO

Podstatné jméno: příklad využití: Uvolnilo se místo na ředitelství.

Příslovce: příklad využití: Místo k lékaři zůstal doma v posteli.

Předložka: příklad využití: Šel za školu místo tělocviku.

NAPROTI

Příslovce: příklad využití: Šel mi naproti.

Předložka: příklad využití: Naproti kostelu stála bývalá škola.

ODPOLEDNE

Podstatné jméno: příklad využití: Dnešní odpoledne se nám moc podařilo.

Příslovce: příklad využití: Škola skončila odpoledne.

OSEL

Podstatné jméno: příklad využití: Osel se ztratil u lesa.

Sloveso: příklad využití: Zemědělec osel svá pole.

OZÁŘENÍ:

Podstatné jméno: příklad využití: Ozáření rentgenem je pro miminka nebezpečné.

Přídavné jméno: příklad využití: Ozáření lidé jsou v obrovském nebezpečí.

POKLADNÍ

Podstatné jméno: příklad využití: Pokladní spočítala denní tržbu.

Přídavné jméno: příklad využití: Zloděj utekl s pokladní kasou.

POMOCÍ

Podstatné jméno: příklad využití: S jeho pomocí to dokázal.

Předložka: příklad využití: Pomocí internetu našel nové informace.

PRÁVĚ

Příslovce: příklad využití: Četl článek právě o tomto tématu.

Částice: příklad využití: No právě že s tebou nesouhlasím!

PROTO

Příslovce: příklad využití: Žák dostal od učitele co proto.

Spojka: příklad využití: Nesouhlasil s volbami, a proto odstoupil.

Částice: příklad využití: No proto!

RÁNO

Podstatné jméno: příklad využití: Ráno bylo mlhavé.

Příslovce: příklad využití: Na návštěvu k babičce pojedu zítra ráno.

SE

Zájmeno: příklad využití: U zkoušky se velmi přepočítal.

Předložka: příklad využití: Šel na procházku se psem.

UPROSTŘED

Příslovce: příklad využití: Stál uprostřed.

Předložka: příklad využití: Uprostřed náměstí stál vodotrysk.

VEČER

Podstatné jméno: příklad využití: Včerejší večer byl v slavnostní atmosféře.

Příslovce: příklad využití: K nám na návštěvu nechoď večer.

VEDRO

Podstatné jméno: příklad využití: Letní vedro mě velmi trápilo.

Příslovce: příklad využití: Je mi velké vedro.

VLIVEM

Podstatné jméno: příklad využití: Pod vlivem alkoholu se každý chová jinak.

Předložka: příklad využití: Vlivem nečekaných okolností neuspěl u zkoušky.

VŠAK

Spojka: příklad využití: Fandili jsme hokejistům, oni však nevyhráli.

Částice: příklad využití: Však si to ještě povíme!

ZDRAVÍ (patří sem i další slova tvořená podobným způsobem)

Podstatné jméno: příklad využití: Kouřením si ničil své zdraví.

Přídavné jméno: příklad využití: Zdraví lidé často sportují.

ZRANĚNÍ

Podstatné jméno: příklad využití: Jeho zranění vypadalo škaredě.

Přídavné jméno: příklad využití: Zranění lidé často panikaří.

ŽE

Částice: příklad využití: Že jsi mi to neřekla!

Spojka: příklad využití: Slyšel, že jsi nemocný.

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům