Popis postavy – sloh, osnova a ukázkový příklad
Popis postavy je slohový útvar, ve kterém čtenáři co nejpřesněji představujeme vzhled určitého člověka nebo literární postavy. Nejlépe se postupuje systematicky: nejprve uvedeme, koho popisujeme, potom přejdeme od celkového vzhledu k jednotlivým detailům, například k obličeji, vlasům, očím, postavě a oblečení. Na závěr můžeme stručně uvést, jakým dojmem na nás osoba působí.
Při popisu postavy nejde o pouhé vyjmenování vlastností typu „má hnědé vlasy, modré oči a je vysoký“. Dobrý sloh vytváří takovou představu, aby si čtenář člověka dokázal téměř vybavit před očima. Informace proto řadíme v logickém pořadí, používáme výstižná přídavná jména a jednotlivé znaky propojujeme do souvislých vět.
Popis může zachycovat skutečného člověka, například spolužáka nebo člena rodiny, ale také vymyšlenou či literární postavu. Pokud je zadáním pouze popis postavy, hlavní pozornost věnujeme vzhledu. Povahové vlastnosti patří především do charakteristiky, i když krátká zmínka o celkovém dojmu může být vhodná.
Osnova
Osnova popisu postavy
Než začnete psát souvislý text, připravte si jednoduchou osnovu. Pomůže vám, aby se popis nepřeskakoval chaoticky od očí k botám a potom zase k vlasům.
- Úvod – koho popisujeme a jaký k němu máme vztah.
- Celkový vzhled – věk, výška, tělesná stavba, držení těla nebo způsob pohybu.
- Hlava a obličej – tvar obličeje, vlasy, čelo, oči, obočí, nos, ústa a další výrazné znaky.
- Postava a oblečení – ruce, způsob chůze, typické oblečení nebo doplňky.
- Celkový dojem – čím je člověk nápadný a jak na pozorovatele působí.
- Závěr – krátké shrnutí nebo osobní vztah k popisované osobě.
Jak postupovat při samotném psaní
Nejjednodušší je představit si, že se na člověka díváte z určité vzdálenosti a postupně si ho prohlížíte podrobněji. Nejdříve tedy zachytíte celou postavu a teprve potom jednotlivé detaily.
Například místo neuspořádaného popisu:
Má zelené oči. Je vysoký. Nosí černé boty. Má krátké vlasy. Je hubený.
je lepší jednotlivé informace spojit:
Petr je vysoký a štíhlý chlapec. Nad úzkým obličejem má krátké tmavé vlasy a jeho nejvýraznějším znakem jsou zelené oči.
Druhý text působí přirozeněji a čtenář si podle něj dokáže postavu lépe představit.
Vhodná slovní zásoba
Slova, která se při popisu postavy hodí
Při slohu se často opakují slovesa má, je a nosí. Úplně se jim vyhnout nemusíte, ale je dobré slovní zásobu střídat.
Celková postava
- vysoký, menší, drobný, statný, štíhlý, podsaditý, ramenatý, sportovní, vzpřímený, shrbený, útlý
Vlasy
- krátké, dlouhé, husté, řídké, rovné, vlnité, kudrnaté, rozcuchané, pečlivě upravené, světlé, tmavé, kaštanové, prošedivělé
Obličej
- kulatý, oválný, úzký, protáhlý, opálený, bledý, jemný, vrásčitý
Oči a pohled
- modré, zelené, šedé, hnědé, tmavé, jasné, hluboké, živé, pronikavé, veselé, zamyšlené
Pohyb a držení těla
- kráčí pomalu, chodí rázným krokem, pohybuje se lehce, stojí vzpřímeně, často gestikuluje, pohybuje se klidně
Místo stále opakovaného „má“ lze někdy použít formulace jako jeho obličej lemují, nad očima se klene, na nose nosí, nejvýraznějším rysem jsou nebo na první pohled zaujme.
Ukázkový text
Popis postavy – ukázkový sloh
Můj dědeček
Můj dědeček je člověk, kterého bych poznal snad i v davu lidí. Je mu něco přes šedesát let a na první pohled působí klidně a přátelsky. Přestože už má šedivé vlasy, stále se pohybuje svižně a málokdo by mu hádal jeho skutečný věk.
Je vyšší postavy a má široká ramena. Není ani příliš hubený, ani silný. Když stojí, drží se většinou vzpřímeně a při chůzi dělá dlouhé, poměrně rychlé kroky. Jeho ruce jsou velké a pevné. Na prstech má několik drobných jizev, které získal během let práce na zahradě a v dílně.
Nejvýraznější je jeho obličej. Je spíše hranatý a kolem očí se mu při úsměvu vytvářejí jemné vrásky. Dědeček má krátké prošedivělé vlasy, které si češe dozadu. Nad očima má husté šedé obočí. Jeho oči jsou tmavě hnědé a obvykle mají veselý výraz. Nos má rovný a trochu větší. Pod ním nosí krátce zastřižený šedivý knír, podle kterého ho poznají i lidé, kteří ho dlouho neviděli.
Dědeček se obléká jednoduše. Nejčastěji ho vídám v kostkované košili, tmavých kalhotách a pohodlných botách. Když pracuje na zahradě, vezme si starší pracovní kalhoty a zelenou vestu s mnoha kapsami. V jedné z nich má téměř vždy malý zavírací metr nebo několik šroubků, které zapomněl při práci vyndat.
K jeho vzhledu patří také brýle s tenkými kovovými obroučkami. Nepoužívá je pořád, ale při čtení novin je má téměř vždy nasazené. Když se nad ně na někoho podívá, vypadá trochu přísně, i když se za chvíli většinou usměje.
Dědeček není člověk, který by na sebe upozorňoval nápadným oblečením nebo hlasitým vystupováním. Právě jeho klidný výraz, šedivý knír a přátelský pohled jsou však znaky, podle kterých bych ho bezpečně poznal kdekoliv. Když si ho představím, vybaví se mi především jeho usměvavý obličej a zelená pracovní vesta.
Proč je tento popis přehledný
Text nejprve představuje popisovanou osobu, potom zachycuje celkovou postavu, pokračuje obličejem a dalšími podrobnostmi a nakonec se vrací k celkovému dojmu. Jednotlivé části tedy na sebe přirozeně navazují.
Zároveň nejde jen o seznam znaků. Místo několika vět typu „dědeček má...“ jsou podrobnosti zasazeny do souvislých vět a krátkých situací. Díky tomu je text živější, aniž by přestal být popisem.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu postavy
1. Pouhé vyjmenování vlastností
Text typu „Je vysoký. Má modré oči. Má hnědé vlasy. Má velký nos.“ sice předává základní informace, ale jako slohová práce působí velmi jednoduše. Vlastnosti je lepší spojovat do rozvinutějších vět.
2. Chaotické přeskakování
Častou chybou je popisovat nejprve vlasy, potom boty, následně oči a znovu oblečení. Zvolte si směr a toho se držte. Osvědčený je postup od celku k detailu nebo od hlavy dolů.
3. Neustálé opakování slov „má“ a „je“
Tato slovesa jsou při popisu přirozená, ale neměla by začínat téměř každou větu. Občas je nahraďte jinou formulací: „Na první pohled zaujmou jeho oči“, „Obličej mu lemují kudrnaté vlasy“ nebo „Nejvýraznějším znakem je úsměv“.
4. Přehnané množství detailů
Není nutné popsat úplně všechno. Pokud má člověk obyčejné uši, nemusíte věnovat celý odstavec jejich tvaru. Zaměřte se hlavně na znaky, podle kterých bychom člověka skutečně poznali.
5. Záměna popisu a charakteristiky
Popis postavy odpovídá hlavně na otázku, jak člověk vypadá. Charakteristika se více zabývá tím, jaký člověk je, jaké má vlastnosti, jak se chová a jak jedná s ostatními. Ve školním slohu mohou být oba útvary částečně propojené, ale je důležité respektovat konkrétní zadání.
Kontrolní seznam
Kontrola slohu před odevzdáním
- Představil jsem v úvodu člověka, kterého popisuji?
- Postupuji v popisu v logickém pořadí?
- Popsal jsem celkovou postavu i nejvýraznější podrobnosti?
- Použil jsem výstižná přídavná jména?
- Nezačíná příliš mnoho vět slovy „má“ nebo „je“?
- Nepřeskakuji bezdůvodně mezi jednotlivými částmi postavy?
- Nezaměnil jsem popis vzhledu za rozsáhlou charakteristiku povahy?
- Má text odstavce a jednotlivé části na sebe navazují?
- Zkontroloval jsem pravopis, interpunkci a opakování slov?
- Dokáže si čtenář podle mého textu popisovanou osobu představit?
Nejčastější otázky
Jak začít slohový popis postavy?
V úvodu krátce představte člověka, kterého budete popisovat. Můžete uvést jeho jméno nebo vztah k vám a jeden výrazný znak. Například: „Můj kamarád Adam patří k lidem, kterých si všimnete už z dálky.“ Potom pokračujte celkovou postavou a postupně přecházejte k podrobnostem.
Jak dlouhý má být popis postavy?
Délka závisí především na zadání učitele a ročníku. Pro běžnou školní slohovou práci je důležitější úplnost a přehlednost než přesný počet slov. Text by měl mít úvod, několik odstavců vlastního popisu a krátký závěr. Není vhodné sloh uměle prodlužovat opakováním stejných znaků.
Jaký je rozdíl mezi popisem postavy a charakteristikou?
Popis postavy zachycuje hlavně vzhled – výšku, postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení nebo způsob pohybu. Charakteristika se soustředí především na povahové vlastnosti, chování a jednání. Pokud máte zadán pouze popis postavy, měla by většina textu odpovídat na otázku „Jak člověk vypadá?“.
Může být v popisu postavy i povaha?
Ano, ale jen v přiměřené míře, pokud zadání požaduje především popis vzhledu. Můžete například napsat, že veselý výraz očí působí přátelsky. Rozsáhlé vysvětlování, že je člověk obětavý, pracovitý nebo tvrdohlavý, už patří spíše do charakteristiky.
Jak se při popisu vyhnout opakování slov?
Střídejte větné konstrukce a používejte přesnější výrazy. Místo několika vět začínajících „Má...“ můžete napsat například „Jeho obličej lemují tmavé kudrnaté vlasy“, „Na první pohled zaujmou velké zelené oči“ nebo „K jeho typickému vzhledu patří kulaté brýle“.