1. cvičení
Zdroj: článek Cvičení na předložky a předpony
Ve svém příspěvku OTEVŘENÝ DOPIS PREMIÉROVI ČR PETRU FIALOVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marián Beniček.
Vážený pane premiére!
Nebudu skrývat, že Vaše vláda pro český národ je to nejhorší co tento národ potkalo za posledních 80 let.Od nesplnění předvolebních slibů po různé kauzy které provázejí Vás a Vaše ministry. Ve skratce Vít Rakušan dozimetr, Marián Jurečka chlastal v době střelby na FF. Vy sám kampelička.
Pane premiére Vy jste nedokázal transparentně tyto káuzy řešit. Ani jednu najednou se o tom mlčí.Není to vůči občanům pokrytecké? Je!!! A to je to špatné.
Občané Vás před tři a půl rokem volili. Proč! Protože Vám věřili.A co jste udělali veškeré sliby hodili do koše EMI rozkradli a občanům permanentně lžete.
Já to skrátím.Chci odpovědi
1-kauza dozimetr
2-kauza kampelička
3-Jurečkovo chlast
4-okradeni důchodců o
valorizaci.
5-proč 36 procent
nízkopříjmovych rodin žije
na hranici chudoby
6-jakým právem jste si sami
sobě navýšili platy, když
národu lžete a zemi jste roz
kradli
Vážený pane premiére v případě že neodpovíte na tento otevřený dopis věcně ne politické bláboly tak se jako občan s volebním právem obrátím na kancelář prezidenta republiky a na ústavní soud, protože ignorovat v pozici premiéra dopis občana lze hodnotit jako pohrdání občanem a předvádění arogance moci
Marián Beniček
E-mailová adresa: benicekmarian432@gmail.com
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Otevřený dopis premiérovi ČR Petru Fialovi
Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píše předpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.
Pokud se před hláskou -h- píše předpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.
Zdroj: článek Předpony s z
Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slova a přípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.
Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),
přípona – chodník (-ník), lesník (-ník)
Zdroj: článek Předložky
Zdroj: článek Předpony s z
Předpona je část slova, která se k němu připojuje a mění jeho význam. Patří do slova a nikdy nestojí samostatně.
Předpona se píše nahromaděná se slovem bez mezery. Neurčuje žádný pád, nesouvisí s podstatným jménem, ale s významem slovesa nebo jiného slova.
Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky
Klíčem je slabikování.
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
(Žáci si často pletou s tvary, kde „v“ a „z“ náhodně stojí vedle sebe, ale nejde o předložky.)
Zdroj: článek Jak vysvětlit předpony a předložky
Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Mezi takové dvojice slov patří:
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Předpony s z
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
Pokud obsahuje samohlásku (a, e, i, o, u, y), je téměř vždy slabičná.
Minimálně. Předpony s jednou souhláskou jsou vždy neslabičné.
Ano, má samohlásku → tvoří slabiku.
Ano. Tvoří se slabikou kořene (např. sma-za-t), ale sama o sobě slabiku netvoří.
Ano, pokud existují dvě různá slova: např. „vybrat“ (slabičná předpona „vy-“ – vzít si) × „vbrat“ (neslabičná „v-“ – archaické, do sebe pojmout).
Ano. Slabičnost se určuje právě podle výslovnosti a slabikování.
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona
Předpona s
Používá se při vyjádření směru shora dolů a z povrchu pryč. Předpona S slouží k vyjádření pohybu shora dolů. Potom takové slovo sbrousit nám říká, že materiál, který byl součástí nějaké věci, byl sbroušen směrem dolů. Předponu S píšeme také ve slovech, která vyjadřují, že něco zmizelo z povrchu pryč. Potom takové slovo sbrousit nám říká, že někdo vzal brusný kotouč a sbrousil z povrchu nápis nebo kresbu.
Předpona z
Jednoduše bychom mohli říct, že předponu Z píšeme v případě, že něco změní svou vlastnost vlivem broušení, stane se něčím zbroušeným.
Zdroj: článek Zbrousit nebo sbrousit
Zdroj: článek Předpony slabičné a neslabičné
Pokud zjistíte, že jste přece jen více chybovali, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Zdroj: článek Cvičení na vyjmenovaná slova po z
Slabičná předpona je taková, která tvoří samostatnou slabiku. To znamená, že obsahuje samohlásku, díky níž se přirozeně vyslovuje jako celek. Ve slově tedy představuje slyšitelnou slabiku.
Zdroj: článek Slabičná a neslabičná předpona