Téma: 

příčestí minulé nevyjádřený podnět


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PODMĚT

Rozdíl mezi podnět podmět

Rozdíl mezi podnětem a podmětem není jen v tom jednom zakletém písmenku. Každý výraz znamená něco jiného. Jak již víme, podmět je základní větný člen. Naopak podnět nemá s větnou skladbou nic společného, jedná se o synonymum k výrazům impuls, motiv, návrh popud, pobídka.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Určení podmětu ve větě s číslovkou

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Odesláno dne: 16.8.2017 uživatelem Jana Válková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PRAVOPIS VYKÁNÍ

Pravopis slova vykat

Sloveso vykat patří mezi vyjmenovaná slova. Časuje se podle vzoru 5. třídy – dělá.


jednotné číslo

množné číslo

1. osoba

vykám

vykáme

2. osoba

vykáš

vykáte

3. osoba

vyká

vykají

rozkazovací způsob

vykej

vykejte

příčestí činné

vykal

příčestí trpné

vykáno

přechodník přítomný, mužský rod

vykaje

vykajíce

přechodník přítomný, ženský + střední

vykajíc

verbální substantivum

vykání

Zdroj: Pravopis vykání
Zveřejněno dne: 16.6.2016

PODMĚT

Druhy podmětu

Podmět může být ve větě vyjádřený, což znamená, že ve větě je přímo nazván původce nebo nositel děje, vlastnosti nebo stavu.

Podmět také může být nevyjádřený, což znamená, že ve  větě není přímo uvedený. V takovém případě rozlišuje tři typy nevyjádřeného podmětu: podmět nevyjádřený známý z předcházející věty, podmět nevyjádřený zřejmý z  určitého tvaru slovesa, podmět všeobecný. Podmět všeobecný se týká přesněji nepojmenovaných osob.

Příklady:

Podmět vyjádřený - Pes vrčel na souseda

Podmět nevyjádřený

  1. známý z předcházející věty - Babička sbírala houby. Našla jich mnoho.
  2. zřejmý z tvaru slovesa - Každý den běháme kolem hráze.
  3. všeobecný - V rádiu mluvili o autonehodě.

Podmět se také rozlišuje podle toho, zda je dále rozvíjen a  z kolika slov se skládá. Pokud ve větě není podmět rozvíjen, jedná se o podmět holý, pokud ho rozvíjí jiný větný člen, jedná se o podmět rozvitý. Posledním typem je podmět několikanásobný, ten se skládá z více slov (více podmětů)

Příklady:

Podmět holý - Babička pekla koláč.

Podmět rozvitý - Moje babička pekla koláč.

Podmět několikanásobný - Babička a maminka pekly koláč.

Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016

KONNÁ NEBO KONÁ

Jak je to správně

  • Správně je pouze podoba koná. Jde totiž o 3. osobu čísla jednotného slovesa konat.
  • Konat je sloveso nedokonavé, které je poněkud knižním vyjádřením sloves dělat, činit, vykonávat.
  • Sloveso konat se časuje tímto způsobem:
    • číslo jednotné: 1. os. – konám; 2. os. – konáš, 3. os. – koná;
    • číslo množné: 1. os. – konáme; 2. os. – konáte; 3. os. – konají.
  • Rozkazovací způsob: konej, konejme, konejte.
  • Příčestí činné: konal; příčestí trpné: konán.
  • Přechodník přítomný mužský: konaje; přechodník přítomný ženský a střední: konajíc; přechodník přítomný množné číslo: konajíce.
  • Podstatné jméno vytvořené od tohoto slovesa: konání.

Zdroj: Konná nebo koná
Zveřejněno dne: 23.9.2015

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM

Shoda přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Vysvětlení shody přísudku s podmětem

Podmět v množném čísle

Koncovka příčestí minulého

Příklad

Rodu mužského životného

-i

Koně běželi po poli.

Všeobecný

-i

V televizi vysílali zprávy.

Rodu mužského neživotného

-y

Domy byly zbořeny.

Rodu ženského

-y

Zebry se proháněly krajinou.

Rodu středního

-a

Města zářila ve tmě.

Několikanásobný podmět v  množném čísle:

Alespoň 1 člen je rodu mužského životného

-i

Chlapci a dívky jeli na tábor.

Žádný člen není rodu mužského životného

-y

Učitelky a děti se vydaly do  zoologické zahrady.

Všechny členy jsou rodu středního v  množném čísle

-a

Selátka a telata byla zavřena na  malém prostoru.

Několik členů je rodu středního a  alespoň jeden je v jednotném čísle

-y

Kůzlata a hříbě se proháněly pastvinami.

Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět

Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z  kontextu.

Předcházející věta

Nevyjádřený podmět

Z přecházející věty

-i

Malíři namalovali řadu obrazů.

Rozhodli se uspořádat výstavu.

-y

Ženy nakoupily potraviny.

Uvařily z nich večeři.

-a

Hříbata volně pobíhala.

Zaběhla se do lesa.

U oslovení je situace těžší. Je potřeba si uvědomit, jestli podmětem jsou jenom oslovované osoby, pak se koncovka přísudku určuje podle jejich rodu. Například: Holky, co kdybyste přišly na návštěvu? Chlapci, měli byste se  učit. Děvčata, mohla byste mi pomoci?

Pokud se ale oslovují osoby ženského rodu, ale do podmětu se řadí i osoba rodu mužského životného, píše se v koncovce u přísudku -i. Například: Holky, co kdybychom si zahráli fotbal?

Důležité také je, jestli se mluvčí řadí do podmětu a jestli je to muž nebo žena. Například: žena: Holky, co kdybychom zašly na výstavu? Muž: Holky, co kdybychom šli do kina?

Mimotextový kontext to jsou okolnosti, které známe jen my (=mluvčí), ale nejsou nikde v textu zapsány. Používá se třeba v okamžiku, kdy píšeme někomu zprávu/dopis. Pokud je mluvčím žena a píše jiné ženě, píše se v koncovce přísudku -y, pokud se do podmětu nezařadí i muž, například: Mohly bychom zajít na večeři (jen ty dvě ženy). Pokud do podmětu zařadí i muže: Mohli bychom zajít na večeři (je jasné, že bude přítomen i muž).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem
Zveřejněno dne: 6.1.2016

ZKOUKNOUT NEBO SKOUKNOUT

Vysvětlení správného tvaru slova ZKOUKNOUT

Jediný správný zápis slova ZKOUKNOUT a jeho tvarů je s předponou z- na jeho začátku.

Při vysvětlování bezchybného psaní slova ZKOUKNOUT můžeme opět využít sloveso zhlédnout. Stejně jako v jeho případě došlo také u slovesa ZKOUKNOUT ke spojení slova (zde KOUKNOUT) a předpony Z- (předpona z- slouží k vyjádření změny stavu nebo dokončení děje).

Tvary slovesa ZKOUKNOUT

  JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO
1. OSOBA (já) zkouknu (my) zkoukneme
2. OSOBA (ty) zkoukneš (vy) zkouknete
3. OSOBA (on) zkoukne (oni) zkouknou

 

Rozkazovací způsob

(ty) zkoukni, (my) zkoukněme, (vy) zkoukněte

Příčestí činné

zkouklzkouknul (Maminka zkoukla/zkouknula večerní zprávy.)

Příčestí trpné

zkouknut  (Islandský film ještě nebyl porotou zkouknut.)

Verbální substantivum

zkouknutí (Zkouknutí tohoto dílu tě nebude nic stát.)

Zdroj: Zkouknout nebo skouknout
Zveřejněno dne: 26.3.2018

VTIPNÉ BÁSNĚ K RECITACI 9. TŘÍDA

Květomluva

Miloš Kratochvíl

Pes nám líná, voní hlína,

jaro už je ve vzduchu...

Líbí se mi Karolína,

ale mám zlou předtuchu,

Že si znova lásky slova

vyloží jak minule,

Když jsem řekl: „Vomáčková,

Ty jsi pěkná bledule!“

Znám to z kina, žádná jiná,

když muž začne u kytek,

nejedná jak Karolína.

nechápu ten její vztek...

Prásk ho! Facka místo díků,

až jsem srazil nástěnku.

zasmála se: „Zahradníku,

Máš pod okem pomněnku!“

Zdroj: Vtipné básně k recitaci 9. třída
Zveřejněno dne: 27.4.2018

CVIČENÍ NA TÝŽ/TENTÝŽ, TÁŽ/TATÁŽ, TOTÉŽ

2. cvičení

Nemůžeš opakovat stále chyby. Obsluhovali je číšníci jako včera. Viděla jsem tam účastníky jako minule. Ptali se na tebe lidé jako včera. Bloudili cestami jako my. I letos jsme v Řecku navštívili památky jako loni. S  oky na punčoše se tu objevila už včera. Na naše výstavy chodí stále návštěvníci. Opakovala to ještě jednou slovy. Proč mi stále kladeš otázky? Pro všechny musí platit pravidla a  zásady. Rostlinu je možné pěstovat pouze v  podmínkách jako v Austrálii. Nesnáším jídla jako můj otec. Díval se na to  očima jako já. Dlouho do noci jsme se bavili o  problémech jako včera. Kladl si podmínky jako já.


Zdroj: Cvičení na týž/tentýž, táž/tatáž, totéž
Zveřejněno dne: 3.5.2016

SARKASMUS

Příklady sarkasmu

V podstatě každá situace, do které se člověk v životě dostane, může být sarkasticky okomentována. Sarkastické hlášky se běžně objevují ve školním prostředí i  v zaměstnání. Mnozí lidé se se sarkasmem ale často potkávají i  v místě, kam rozhodně tento jazykový prostředek nepatří. Tím místem je jejich domov, protože tam by se měl člověk cítit dobře a sarkasmus příjemnou atmosféru nenavazuje.

Mezi situace ve škole, v nichž se může objevit sarkastická poznámka, patří i  okamžik, kdy se žák chystá od spolužáka opsat domácí úkol a uvědomí si, že minule měl tento spolužák úkol úplně špatně a okomentuje to například větou: "doufám, že jsi úkol napsal stejně dobře jako minule."

V zaměstnání se tento jazykový prostředek může objevit v situaci, kdy šéf zkritizuje svou podřízenou a kolegové na tuto situaci reagují například větou: "že by tě čekaly prémie?"

I doma se může sarkasmus čas od času objevit, jak ve vztahu mezi manžely, sourozenci, ale i ve vztahu rodičů s dětmi. Například když dítě něco provede a  rodič zareaguje větou: "to se ti zas něco povedlo."

- citáty

Jsou spisovatelé, kteří jsou známí svými sarkastickými citáty. K sarkasmu se velmi rád uchyloval spisovatel Oscar Wilde, z českých spisovatelů třeba Viktor Dyk.

- současné hlášky

V současnosti se sarkastické hlášky často objevují v nejrůznějších seriálech a  sitcomech. Svými sarkastickými hláškami se proslavila hlavní postava ze seriálu Dr. House. Ukázkou jeho sarkasmu je například: "Není to tak zlé, ale pokud to nezačneme léčit, budete o víkendu mrtvá."

Pro hlavní postavy ze sitcomu 2 socky je sarkasmus také typický:

Caroline: To  bolí. Co otce zavřeli, přišla jsem tak o 300 přátel.
Max: No, tvůj táta si nejspíš najde mnoho nových přátel v base, takže se to vyrovná.

Sarkasmus je neodmyslitelně spjatý i s postavou Chandlera Binga ze seriálu Přátelé:

Phoebe: Na  mým účtu se objevilo 500 dolarů navíc.
Chandler: Fuj, dneska se dějou hrozný svinstva.

Hlášky z těchto a dalších seriálů se často používají i v běžném životě.

- vtipy

Mezi sarkastické vtipy patří všechny, které svou podstatou někoho uráží, které se proti někomu vymezují, tedy například vtipy o  blondýnkách, policistech.

Příklad vtipu o blondýnkách: Víš, jak zaměstnáš blondýnku na celý den? Napíšeš na obě strany papíru Otoč.

Příklad vtipu o policistech: Lezou dva policajti přes plot a ten jeden povídá: "Udělej mi kozu." Druhý:" Mééé!"

Na  závěr poslední vtip o tom, co je to vlastně sarkasmus: Víte, co je to  sarkasmus? ... Když se vás kanibal zeptá, jestli zůstanete na oběd.

Zdroj: Sarkasmus
Zveřejněno dne: 13.10.2015

PODMĚT

Cvičení na podmět a přísudek

Určete podmět a jeho druhy:

1. Na podzim vlaštovky odlétají do  teplých krajin.

Podmět: [select,na podzim,vlaštovky,odlétají,do krajin,teplých,nevyjádřený 2]

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


2. Stromy i tráva se ohýbaly v silném větru.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


3. Zítra budeme péct cukroví.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,3]

Druh podmětu:


4. Malé kotě lízalo mléko z misky.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


5. Chlapci uklízeli v dílně nářadí do  skříněk.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


6. Počasí hlásili po zprávách.

Podmět:

Druh podmětu:

Druh podmětu:


7. Na obloze se rozzářily hvězdy. Svítily celou noc.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,2]

Druh podmětu:


8. Kosi i vrabci se slétali ke  krmítku.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


9. Venku foukal studený vítr.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


10. V oboře se pásli jeleni a laně.

Podmět:

Druh podmětu: [select,vyjádřený,známý z předchozí věty,zřejmý z určitého tvaru,všeobecný,1]

Druh podmětu:


Zdroj: Podmět
Zveřejněno dne: 19.1.2016

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí.

Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno dne: 25.11.2015

VZOR OTEVŘENÉHO DOPISU PRO ZASTUPITELE MĚSTA

NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ

Adam Novák
Nová ulice 123
Pelhřimov
393 01

Václav Černý
Zastupitel města
Městský úřad
Dlouhá ulice 45
Pelhřimov
393 01

Pelhřimov, 15. května 2016

Otevřený dopis zastupiteli města o neplnění jeho povinností

Vážený pane zastupiteli,

mám slušné vychování, a proto jsem pro Vás použil oslovení „vážený“, přestože vážit jsem si Vás přestal již krátce po Vašem zvolení do zastupitelstva. Jsem si vědom toho, že po každých volbách je řada lidí z politiků, kteří se dostali do vedení města, zklamaná, obzvlášť pokud je nevolili. Vy jste ale můj hlas při minulých volbách získal, přestože s mou volbou má rodina nesouhlasila. Tvrdili mi, že se do politiky nehodíte, protože Vám ve skutečnosti na městě nezáleží. Neposlouchal jsem je a teď jen lituji svého rozhodnutí, protože pak bych se před nimi za Vás a za svou volbu nemusel stydět.

Před volbami jste občanům našeho města sliboval, že budete dělat vše pro jejich blaho a pro zlepšení života v našem městě. Sliboval jste nejen podporu pro děti a mládež, ale i pro seniory v našem městě. Zavázal jste se, ale i že uděláte vše proto, aby se zde vybudovalo větší sportovní vyžití pro všechny občany města. Řada lidí Vám stejně jako já uvěřila a zvolila si Vás jako zastupitele našeho města. A teď čtyři roky po volbách se Vás musím ptát, co se stalo s Vašimi předvolebními sliby.

Že Vaše sliby byly jen planým mluvením, se ukázalo již v okamžiku, kdy Zastupitelstvo města Pelhřimov hlasovalo o vybudování krásného a rozsáhlého městského parku. Vy, který jste měl vybudování takovéhoto místa ve svém předvolebním plánu, jste byl jedním ze zastupitelů, kteří hlasovali proti. Dal jste přednost vybudování dalšího nákupního centra před místem klidu a oddechu pro všechny občany města. V tu chvíli jste nám jasně ukázal, že Vaše předvolební sliby pro Vás nic neznamenají. Dokázal jste to i v okamžiku, kdy jste se raději účastnil nedůležitého setkání s ředitelem jedné místní firmy místo toho, abyste šel podpořit naše seniory při jejich akci pro děti. Takže Vaše slibovaná podpora dětí a seniorů byla také lež. Další zradou Vaší předvolební rétoriky bylo, když jste jako jediný zastupitel odmítl přiznání finanční podpory pro naše žákovské fotbalisty. Tím jste se stal velkým zklamáním svých voličů, ale stále jste si mohl udržet jejich úctu, kdybyste se projevil jako dobrý městský zastupitel. I v tomto jste ale zklamal.

Jak se během minulých měsíců ukázalo, nejenže jste zpočátku v zastupitelstvu hlasoval v rozporu s Vašimi předvolebními sliby, ale vy jste nakonec na zasedání města přestal chodit úplně. Vaše nepřesvědčivá zdůvodnění absence na zasedání nenechávají ostatní zastupitele ani občany města na pochybách o tom, že Vám na blahu města zas až tak nezáleží a minulé volby jste využil jen k tomu, abyste zviditelnil svou osobu a Vaši rodinnou firmu. Bohužel neplníte ani jiné své zastupitelské povinnosti. Na městském úřadě nejste nikdy v pracovní době k zastižení, na dopisy a emaily občanů také nereagujete. Osobních setkání s občany města se již také neúčastníte s výjimkou setkání se členy rybářského svazu, kde jste se prezentoval spíše jako hulvát a opilec, který je schopen jen urážet jiné zastupitele a vyvolávat rvačky. V tu chvíli jste jistě přišel i o poslední úctu u Vašich voličů, kteří jen se smutkem a vztekem přežili zbytek volebního období.

Za vrchol Vaší drzosti a arogance ale považuji to, že i přes Vaši neschopnost vykonávat úřad zastupitele města, jste se rozhodl kandidovat i v dalších městských volbách. Vaše kandidatura je navíc provázena stejnými sliby, jaké byly i před čtyřmi roky, a které jste se ani nepokusil splnit. A co víc, Vaše prohlášení v místních novinách, že se domníváte, že jste své voliče jistě po minulých volbách nezklamal, už považuji opravdu za zvrácené.

Upřímně věřím, že pochopíte, že žádný pelhřimovský občan se zdravým rozumem by Vám už nikdy nedal svůj hlas, a proto se nakonec rozhodnete za svou stranu nekandidovat a nedělat sobě ani straně nadále ostudu. Snad najdete uplatnění v jiném oboru, protože česká politika je už takhle na špatné úrovni a nepotřebuje, aby ji člověk jako Vy tahal ještě více ke dnu.

S pozdravem

Adam Novák
Váš bývalý volič

Zdroj: Vzor otevřeného dopisu pro zastupitele města
Zveřejněno dne: 24.6.2017

VZOR OTEVŘENÉHO DOPISU ZASTUPITELSTVU MĚSTA

PRODEJ MĚSTSKÝCH POZEMKŮ

Alena Nová
Severní ulice 78
České Budějovice
370 06

Antonín Černý
Starosta města
Městský úřad
U Viaduktu11
České Budějovice
370 06

České Budějovice, 1. září 2016

Nesouhlas s postupem zastupitelstva města při prodeji městských pozemků

Vážení zastupitelé města,

před osmi lety, kdy většina z Vás byla do úřadu zvolena poprvé, jste ve svých předvolebních slibech lákali voliče na to, že jste jim slibovali, že budete dělat vše proto, aby se našemu městu dařilo lépe a aby vzkvétalo, aby občané zde vedli spokojený život, a že uděláte vše proto, aby nevyužívaný městský majetek byl prodán případným zájemcům. Díky těmto slibům jste ve volbách od obyvatel města České Budějovice obdrželi potřebné hlasy a dostali jste se do zastupitelstva. Vaši voliči Vám pomohli dostat se do čela města a na oplátku čekali, že Vy po svém zvolení začnete plnit vše, co jste slibovali.

Neupírám Vám změny, které jste po svém prvním zvolení nastolili. Někdy to byly změny k lepšímu, někdy se to úplně nepovedlo, to ale k úřadování zřejmě patří. Voliči ale po Vašem zvolení čekali, kdy při jednáních začnete řešit problematiku, kterou si snad každá politická strana v našem městě dala jako hlavní předvolební slib, a to prodej nevyužívaného, případně nadbytečného městského majetku. Všichni voliči očekávali, že tuto otázku začnete řešit brzy po Vašem zvolení, protože předcházejícímu zastupitelstvu bylo velmi vyčítáno, že tento majetek neřeší, a ten chátrá. Jako Váš volička jsem Vám věřila, že Vy stejnou chybu neuděláte. I přesto jsem byla zpočátku Vašeho působení velmi zklamaná, protože jste městský majetek vůbec neřešili. Až ve druhé polovině Vašeho prvního volebního období se konečně na programu zasedání Zastupitelstva města České Budějovice objevil bod týkající tohoto městského majetku. Zklamáním pro mě bylo, že jste se nedohodli na odprodeji hmotného, ani nehmotného majetku. Věřila jsem ale, že to byl jen první pokus, že problémy, které se kolem tohoto prodeji objevily, vyřešíte, a bude se dál o tom jednat.

Na několik měsíců vše ale utichlo, přestože řada občanů našeho města se na tuto problematiku snažila vehementně upozornit. Až v posledním roce Vašeho prvního volebního období jste konečně dospěli ke shodě o prodeji hmotného městského majetku. Po zveřejnění vyhlášky o tomto prodeji Vás kontaktovala řada zájemců, kteří byli ochotni od města odkoupit různé stroje. Velká část těchto zájemců ale nakonec vycouvala, protože prodej tohoto majetku provázel obrovský byrokratický boj, při němž bylo zřejmé, že části městského úřadu spolu nejen nespolupracují, ale dokonce si vzájemně odporují. Téměř po roce se Vám nakonec podařilo hmotný nevyužívaný majetek prodat, a Vy jste mohli považovat alespoň část Vašeho volebního slibu za splněný. Byl to sice boj, ale nějak jste ho zdárně dotáhli do konce a mohli jste kandidovat i v dalších volbách, kde jste již slibovali nejen prodej nehmotného městského majetku, ale i to, že tento prodej nebudou provázet takové komplikace, jako tomu bylo u hmotného majetku. Řada voličů, včetně mě, Vám uvěřila. Věřila jsem, že minulé problémy byly způsobeny Vaší nezkušeností, a že teď již vše bude probíhat tak, jak má. I proto jste tedy i podruhé dostali můj hlas.

Očekávala jsem, že s prodejem nehmotného majetku začnete hned po Vašem zvolení, Vy jste ho ale opět odkládali. Nakonec jste se k němu dostali zhruba po roce od Vašeho zvolení do zastupitelstva města. Jednání o tomto prodeji provázely různé neshody mezi jednotlivými zastupiteli, které část Vašich voličů velmi znechutily. Nakonec jste dospěli ke shodě, že majetek bude nabídnut k prodeji. Ukázalo se ale, že během těch šesti let, během nichž jste o městské pozemky nestarali, tyto pozemky výrazně ztratily svou hodnotu, a cena, kterou jste za ně požadovali, byla velmi nereálná. V prvním kole nikdo tedy o pozemky zájem neměl, a Vy jste museli s cenou jít dolů. Nakonec se nějací zájemci téměř po roce našli a byli ochotni se s Vámi dohodnout. Jednalo se většinou o mladé rodiny, které se těšily, jak si tyto pozemky zvelebí a budou zde žít, mezi nimi byla i rodina mého syna. Vaše jednání s nimi ale považuji zcela za neseriózní. Od začátku Vašeho jednání s nimi jste neustále měnili podmínky prodeje. Navíc nebyl nikdo konkrétní, s kým by zájemci mohli o prodeji jednat. Neustále byli posíláni od jednoho člena zastupitelstva ke druhému, a žádný zastupitel, ani vedoucí města nevěděl, jak to s daným prodejem pozemků bude. Všichni jen něco slibovali, ale nikdo žádný slib neplnil. V jednu chvíli starosta města sliboval, že na uvedené pozemky zavede město elektřinu, o týden později již vše bylo jinak. Stejně tak se měnily míry a cena pozemků. Navíc se neustále odkládal datum podpisu smlouvy. Byl to nekončící boj s větrnými mlýny. Není se tedy čemu divit, že z prodeje nakonec všichni zájemci vycouvali a pořídili si pozemky jinde. Vrcholem všeho ale bylo, jak jste při zasedání zastupitelstva města reagovali na kritiku od těchto zájemců. Uráželi jste je a vinu jste kladli jen jim, protože podle Vás prý byli nekompetentní. Nebyli jste ochotni přiznat, že se Vám prodej pozemků nepodařil proto, že jste si nejen neurčili priority prodeje, ale ani jeho podmínky.

Své sliby ohledně prodeje městských pozemků jste tedy ani po osmi letech nesplnili a ještě navíc očekáváte, že Vám to voliči odpustí a dají Vám šanci i po třetí. Nejsem si jistá, jestli najdete někoho natolik naivního, aby Vám uvěřil, že potřetí to vyjde a Vy ty pozemky opravdu prodáte, když Vám voliči dají hlas.

Upřímně Vám doporučuji v příštích volbách nekandidovat, protože vedení města nerozumíte a děláte tak ostudu nejen sobě, ale i celému městu. Pokud ale máte hroší kůži a budete nadále kandidovat, a najdou se voliči, kteří nemají dostatek soudnosti a dají Vám svůj hlas, tak Vám doporučuji najít si nějakého poradce, který všechny záležitosti kolem města zařídí za Vás, a vy pak v klidu můžete jen slíznout smetanu. Snad naše město nedovedete k úplnému krachu a ostudě.

S pozdravem

Alena Nová
Znechucená volička

Zdroj: Vzor otevřeného dopisu zastupitelstvu města
Zveřejněno dne: 24.6.2017

PODSTATNÁ JMÉNA

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár)množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a k dalším větným členům. Pády obvykle mění koncovky podstatných jmen. V českém jazyce je sedm pádů, latinsky nazvaných: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál.

Číslo pádu

Latinský název

Otázky

1. pád

Nominativ

KDO? CO?

2. pád

Genitiv

KOHO? ČEHO?

3. pád

Dativ

KOMU? ČEMU?

4. pád

Akuzativ

KOHO? CO?

5. pád

Vokativ

OSLOVUJEME, VOLÁME?

6. pád

Lokál

O KOM? O ČEM?

7. pád

Instrumentál

KÝM? ČÍM?

VZOR

Poslední mluvnickou kategorií je vzor (latinsky zvaný paradigma). Vzory pomáhají s určováním skloňování podstatných jmen. Jednotlivá slova se přiřazují ke vzorům podle podobných typů. V českém jazyce má rod mužský šest vzorů (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce), rod ženský má čtyři vzory (žena, růže, píseň, kost), rod střední má také čtyři vzory (město, moře, kuře, stavení).

VZORY RODU MUŽSKÉHO

Jednotné číslo

PÁD

PÁN

HRAD

MUŽ

STROJ

PŘEDSEDA

SOUDCE

1. pád

Pán

Hrad

Muž

Stroj

Předseda

Soudce

2. pád

Pána

Hradu

Muže

Stroje

Předsedy

Soudce

3. pád

Pánovi

Pánu

Hradu

Muži

Mužovi

Stroji

Předsedovi

Soudci

Soudcovi

4. pád

Pána

Hrad

Muže

Stroj

Předsedu

Soudce

5. pád

Pane

Hrade

Muži

Stroji

Předsedo

Soudce

6. pád

O pánovi

O pánu

O hradu

O hradě

O muži

O mužovi

O stroji

O předsedovi

O soudci

O soudcovi

7. pád

Pánem

Hradem

Mužem

Strojem

Předsedou

Soudcem


Množné číslo

PÁD

PÁN

HRAD

MUŽ

STROJ

PŘEDSEDA

SOUDCE

1. pád

Pánové

Páni

Hrady

Muži

Mužové

Stroje

Předsedové

Soudci

2. pád

Pánů

Hradů

Mužů

Strojů

Předsedů

Soudců

3. pád

Pánům

Hradům

Mužům

Strojům

Předsedům

Soudcům

4. pád

Pány

Hrady

Muže

Stroje

Předsedy

Soudce

5. pád

Pánové

Páni

Hrady

Muži

Mužové

Stroje

Předsedové

Soudci

Soudcové

6. pád

O pánech

O hradech

O mužích

O strojích

O předsedech

O soudcích

7. pád

Pány

Hrady

Muži

Stroji

Předsedy

Soudci

VZORY RODU ŽENSKÉHO

Jednotné číslo

PÁD

ŽENA

RŮŽE

PÍSEŇ

KOST

1. pád

Žena

Růže

Píseň

Kost

2. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

3. pád

Ženě

Růži

Písni

Kosti

4. pád

Ženu

Růži

Píseň

Kost

5. pád

Ženo

Růže

Písni

Kosti

6. pád

O ženě

O růži

O písni

O kosti

7. pád

Ženou

Růží

Písní

Kostí


Množné číslo

PÁD

ŽENA

RŮŽE

PÍSEŇ

KOST

1. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

2. pád

Žen

Růží

Písní

Kostí

3. pád

Ženám

Růžím

Písním

Kostem

4. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

5. pád

Ženy

Růže

Písně

Kosti

6. pád

O ženách

O růžích

O písních

O kostech

7. pád

Ženami

Růžemi

Písněmi

Kostmi

VZORY RODU STŘEDNÍHO

Jednotné číslo

PÁD

MĚSTO

MOŘE

KUŘE

STAVENÍ

1. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

2. pád

Města

Moře

Kuřete

Stavení

3. pád

Městu

Moři

Kuřeti

Stavení

4. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

5. pád

Město

Moře

Kuře

Stavení

6. pád

O městě

O moři

O kuřeti

O stavení

7. pád

Městem

Mořem

Kuřetem

Stavením


Množné číslo

PÁD

MĚSTO

MOŘE

KUŘE

STAVENÍ

1. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

2. pád

Měst

Moří

Kuřat

Stavení

3. pád

Městům

Mořím

Kuřatům

Stavením

4. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

5. pád

Města

Moře

Kuřata

Stavení

6. pád

O městech

O mořích

O kuřatech

O staveních

7. pád

Městy

Moři

Kuřaty

Staveními

Zdroj: Podstatná jména
Zveřejněno dne: 1.6.2016

SLOVNÍ DRUHY

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí

  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • většina číslovek se skloňuje
  • určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
  • další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

  • vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
  • příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
  • časují se
  • určujeme u nich:
    • osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
    • číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
    • čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
    • způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
    • rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
    • vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
    • třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
    • vzor – každá třída má své vzory
  • slovesné tvary mohou být:
    • určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
    • jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

  • ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

  • vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
    • místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
    • čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
    • způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
    • míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
    • příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
  • stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
  • některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

  • vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
  • příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
  • podle původu se dělí na:
    • vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
    • nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

  • slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
  • samostatné nejsou větnými členy
  • dělí se na:
    • souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
    • podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
    • další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

  • jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
  • naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
  • nejsou ve větě větnými členy
  • úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
  • příklady: Že by nepřišla? Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve.

10. Citoslovce = interjekce

  • vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
  • ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
  • někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Zdroj: Slovní druhy
Zveřejněno dne: 14.3.2015

WILLIAM SHAKESPEARE

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

  • „Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
  • „Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
  • „A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
  • „Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
  • „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
  • „Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
  • „Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
  • „Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
  • „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
  • „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
  • „Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
  • „Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
  • „Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
  • „Čisté srdce se snadno nepoleká.“
  • „Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
  • „Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
  • „Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
  • „Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
  • „Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
  • „Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
  • „Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
  • „Chyť okamžik za pačesy!“
  • „Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst, jistě nemá jazyk.“
  • „Je cosi shnilého ve státě dánském.“ (Hamlet)
  • „Jeho cit je slepý, a slepá láska po temnotě prahne.“
  • „Jen dokažte se zdržet dneska, a příští odříkání bude už mnohem snazší. Další ještě víc, neboť zvyk mění naši přirozenost: buď ďábla zkrotí, nebo rázně zažene ho pryč.“ (Hamlet)
  • „Jsi anděl. Záříš do noci nad mojí hlavou jako posel nebes, kterého zrakem obráceným v sloup s užaslou bázní lidé sledují, jak osedlává líná oblaka a zvolna plyne širým ovzduším.“ (Romeo a Julie)
  • „Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.“
  • „Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.“
  • „Kdo nemá peníze, obživu a spokojenou mysl, je ošizen o tři znamenité přátele.“
  • „Kdo oloupen, se tomu směje, okrádá zloděje, kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.“
  • „Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.“
  • „Kdo získal srdce lví, získá i srdce ženy.“
  • „Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?“
  • „Kdyby naše dobré vlastnosti z nás nevyzařovaly, bylo by to, jako bychom je neměli.“
  • „Když dívky řeknou ze skromnosti „ne“, přejí si, aby se to chápalo jako „ano“!“
  • „Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.“
  • „Když láska vadnouc začíná skomírat, vždy si libuje v tiché obřadnosti.“
  • „Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se - jistě z hlouposti - motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“
  • „Království za koně!“
  • „Krása tkví v oku pozorovatele.“
  • „Křehkosti - tvé jméno je žena.“
  • „Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, jas, je-li šťastna milujících očí, a je-li zkormoucena, moře slz.“
  • „Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.“
  • „Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.“
  • „Láska není cit, který se mění, když narazí na překážky, nebo se poddá sotva, že změnu tuší.“
  • „Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.“
  • „Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“
  • „Lidé by měli být, čím se zdají. A kteří tím nejsou, neměli by se tím ani zdát.“
  • „Lidské myšlenky jsou otrokem lidského života.“
  • „Lépe v pekle nežli se ženou svárlivou v domě společném.“
  • „Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.“
  • „Má láska tváří tolik, že vlastně není nic než karneval.“
  • „Milovaná dívka neví nic, pokud neví, že muži cení nedosaženou věc víc, než má ceny.“
  • „Mít rád je víc, než milovat.“
  • „Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.“
  • „Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.“
  • „Moudrý otec, kdo zná své dítě.“
  • „Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy.“
  • „Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská.“
  • „My, muži, v slibech velcí jsme a v lásce často malí.“
  • „Nabyl jsem dojmu, že lidé nejsou dílem přírody, ale nějakého břídila - tak zpackané a ohavné bylo lidstvo v jejich podání.“
  • „Naděje bývá často jako pes bez čichu.“
  • „Naděje je loveckým psem beze stopy.“
  • „Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší.“
  • „Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyroste.“
  • „Názory lidí jsou částí jejich štěstí.“
  • „Nejsem příliš nemocný, ještě o tom mohu mluvit.“
  • „Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.“
  • „Neexistuje nic dobrého a nic špatného, to jen naše myšlení způsobuje tento rozdíl.“
  • „Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Všemu dává vlastnosti naše myšlení.“
  • „Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.“
  • „Nic nepůjčuj a nic si nikde nedluž! Kdo půjčí, přítele i půjčku ztratí, a dluhem vytloukáš jen klínem klín.“ (Hamlet)
  • „Odvaha roste s příležitostí.“
  • „Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado. Taky labuť jsi ze sebe dělal, Jupitere, když jsi za Ledou chodil... Když už i bohové jsou tak zhůvěřilí, co mají dělat ubozí lidé?“
  • „Ó, mocná lásko, která dokáže změnit zvíře v člověka, stejně jako člověka ve zvíře.“
  • „Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.“
  • „Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses sám nespálil.“
  • „Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“
  • „Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.“
  • „Podezíravost vždy straší provinilou mysl“
  • „Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne, pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!“ (Hamlet)
  • „Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.“
  • „Proto jsou svátky tak vzácně nevšední, že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi...“
  • „Přátelství, jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.“
  • „Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.“
  • „Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.“
  • „Se zbraní v ruce mluvíš o míru?“ ( Romeo a Julie)
  • „Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“
  • „Slova, slova, slova.“ (Hamlet)
  • „Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.“
  • „Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?“ (Hamlet)
  • „Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“
  • „Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvoji krásu nemá.“
  • „Snad uvede váš sňatek v mír a shodu, odvěké nepřátelství vašich rodů.“ (Romeo a Julie)
  • „Stručnost je duší vtipu.“
  • „Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“
  • „Také vy jste cestoval? To tedy vážně máte proč být smutný. Asi jste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní. Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, to znamená oči bohaté a kapsu prázdnou.“
  • „Takoví dva se dnes štíří, zítra smíří a než se nadějeme, jsou z nich tři.“
  • „Tak ty chceš umřít? A co já, lásko, a co já? Mám trčet na tomhle světě, který bez tebe je zpustlejší než chlív?“
  • „Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
  • „Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.“
  • „Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.“
  • „Ukaž mi muže, který není otrokem vášně, a já ho uvnitř srdce nosit budu, ba v srdci srdce svého.“
  • „Už Rosalina, tebou tolik ctěná, ti sešla z mysli? Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“ (Romeo a Julie)
  • „Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“ (Romeo a Julie)
  • „Válka není žádný zápas proti tomu, když muž před protivnou ženou prchá z domu.“
  • „Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak.“
  • „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“
  • „Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.“
  • „V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.“
  • „Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
  • „Vprav do oka novou otravu a prudký jed staré se zničí.“
  • „V srdci lidském je stálý boj dvou nepřátel: zlé vůle a dobroty.“
  • „Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“ (Hamlet)
  • „Zábava a činnost dělají hodiny krátkými.“
  • „Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.“
  • „Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“
  • „Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.“
  • „Zlo, které lidé pášou, je přežívá. Dobro je mnohdy pohřbeno s jejich kostmi.“
  • „Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká, kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.“
  • „Že miloval jsem dosud? Jak se klamu! Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
  • „Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.“
  • „Ženy se nikdy neohlížejí. Jediná tak učinila a proměnila se v solný sloup.“
  • „Žert nehne duší v trýzni smrtelné.“
  • „Že se může někdo usmívati a býti padouchem...“
  • „Život je jen chodící stín, chudý herec, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm vzápětí už neslyšelo; je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic.“
  • „Život je příběh vyprávěný blbcem.“
  • Zdroj: William Shakespeare
    Zveřejněno dne: 1.12.2016

    BOŽENA NĚMCOVÁ (BARBORA NOVOTNÁ)

    Rozbor díla Babička

    Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.

    Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.

    Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.

    Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.

    O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.

    Příběh začíná přestěhováním babičky k její dceři Terezii Proškové. Babička do té doby žila v malé pohorské vesnici u slezských hranic, protože chtěla ale pomoci své dceři, která se i s rodinou stěhovala z Vídně do Čech, přestěhovala se k nim. Její vnoučata z ní byla hned od začátku unesená, babička si je získala i dárky, které jim přivezla. Babička se na začátku necítila v domě Proškových dobře, přišlo jí, že si žijí příliš pansky, na což ona nebyla zvyklá. Paní Tereza jí ale předala úkoly hospodyně a babička byla spokojená. Díky ní děti zjistily, jak se peče chleba, i jak se vyrábí sirky. Děti babičku velmi obdivovaly, líbila se jim také malovaná truhla, kterou si přivezla, i stříbrný tolar, který nosila na řetízku. Babička si tohoto tolaru velmi vážila, protože jej dostala od císaře Josefa.

    Babička si za čas na život u Proškových zvykla a vypěstovala si určité návyky, v létě například vstávala ve čtyři hodiny, pak vstala, pomodlila se, oblékla se a předla, dokud nebyl čas, aby se postarala o zvířata a probudila děti. Mnoho času trávila s dětmi, kterým vyprávěla různé příhody, chodila s nimi na procházky, při nichž občas potkali Viktorku, o které se vědělo, že je bláznivá a s nikým nemluví, žije v jeskyni a v noci sedává u splavu a zpívá. I přes její podivné chování, ji děti měly rády a moc si přály jí pomoc, chtěly, aby Viktorka začala žít s nimi. Viktorce ale již nebylo pomoci. Babičku velmi zajímalo, co se Viktorce stalo, že se zbláznila.

    Kromě Viktorky se babička a Proškovi také často setkávali s panem myslivcem a panem mlynářem, kteří často chodili kolem jejich domu. Oba se pak vždy zastavili na kus řeči. Kolem také chodíval panský hlídač, kterého ale děti neměly rády, protože věděly, že není dobrý člověk a že krade. Jednou za rok je také navštívil kupec Vlach, který jim vždy vyprávěl různé příhody, a paní Prošková od něj nakupovala. Někdy se také zastavil myslivec Beyer z Krkonoš, tomu se nejvíce líbil malý Jeník, věřil, že z něj bude dobrý myslivec, až vyroste. Babička ráda s každým prohodila pár vlídných slov, neměla ale příliš ráda paní správcovou, a tak při její návštěvě obvykle raději odešla z domu. Paní správcová se totiž nad babičkou velmi povyšovala a opovrhovala jejími zvyky.

    Babička každou neděli ráno chodila do kostela, na cestu se vždy hezky oblékla, což se hlavně dětem líbilo. Vždy na ni čekaly, když se z kostela vracela. Společně se pak odpoledne vydávaly k mlynářovým, kde si děti hrály s jejich dcerou, ale také s dětmi Kudrnovými. Kudrnovi byli velmi chudí a lidé se jich dost často štítili, protože jedli i veverky a kočky. Babičce ale nevadilo, že si její vnoučata s nimi hrají. Při jedné návštěvě ve mlýně vyprávěla babička, jak dostala tolar od císaře pána.

    Tenkrát byla ještě velmi mladá a vydala se s kmotrou prodávat vlněné houně, cestou ale potkaly pána, který se kochal krajinou pomocí dalekohledu. Dali se spolu do řeči, pánovi se líbilo, jak se babička i kmotra vyjadřují o císaři a jeho matce, a proto dal babičce na památku tolar a koupil od nich houni. Obě se tak dozvěděli, že to on je císař. V neděli večer pak obvykle zašla babička do hospody. Měla velmi ráda dceru hospodských Kristlu, která byla velmi hezká, a chlapci se za ní jen otáčeli.

    Na návštěvu chodila babička s vnoučaty také do myslivny. Při jedné takové cestě se zastavily u trosek rýznburského hradu, kde se posadily a vyprávěly si příběhy o statečném ovčákovi, i o hluchoněmé holčičce, která zázrakem začala slyšet a mluvit. V tom ale spatřily kněžnu, jak se k nim blíží na koni. Kněžna je mile pozdravila a babička jí nabídla jahody, které natrhaly, kněžna jahodu ale odmítla, když jí babička vyprávěla o tom, že v nebi chodí Panna Marie a rozdává ovoce malým dětem, některé si ale vzít ovoce nesmí, protože jejich matky ovoce jedí místo nich. Kněžna ale jahody přijala jako dárek pro Hortensii a pozvala babičku s vnoučaty na její zámek. Po jejím odjezdu se děti začaly těšit, až se podívají do zámku, a pokračovaly v cestě do myslivny, kde jim myslivec vyprávěl, co se stalo Viktorce, že se zbláznila.

    Viktorka pocházela ze sedlácké rodiny. Bývala nejkrásnější a nejpracovitější dívkou v okolí, žádný z mládenců ji ale nezaujal natolik, aby si ho chtěla vzít. Až jednou k jejich vesnici přitáhli myslivci. Jeden z nich, s černýma očima, jí začal všude pronásledovat, Viktorka nevěděla, co si o tom má myslet, chránila se před ním i škapulířem a chystala se raději rychle se provdat. Jednou se ale vydala na louku, a tam si poranila nohu, myslivec jí tam našel, ošetřil ji a vyznal jí lásku. Viktorka se do něj zamilovala, a když myslivci odtáhli pryč, šla za ním. Asi za rok se vrátila, byla těhotná a bláznivá. Nevrátila se domů, žila v lese, a když porodila, tak dítě hodila do splavu, od té doby tam večer sedávala a zpívala ukolébavku. Do rodného dvora se vrátila jen dvakrát, poprvé když se vdávala její sestra za muže, kterého si měla vzít Viktorka, rozhodila tam květiny a po druhé, když umíral její otec, tak se s ním přišla rozloučit.

    Druhý den se vnoučata s babičkou vydaly na zámek za kněžnou. Babičku překvapilo, jak se tam lidé chovali namyšleně. Kněžna je mile přijala. Dětem i babičce se líbila také kněžnina schovanka Hortensie, která je obdarovala růží, a pak děti provedla po zámku. Mezitím babička kněžně vyprávěla, jak přišla o manžela v pruské válce, a jak se z Pruska vydala sama se třemi dětmi domů k jejím rodičům, jak byli rádi, že ji vidí, přestože jejího manžela Jiřího litovali. Také jí vyprávěla o dětech, o synovi, který pracoval jako tkadlec, a dcerách Tereze a Dorotě. Kněžna pak pozvala babičku i děti na snídani. Hortensie poslal po vnoučatech nějaké peníze pro Kudrnovy děti. Kněžna na radu babičky pak z Kudrny udělala poklasného, aby vždy měla jeho rodina co jíst. Kněžna si babičku oblíbila a slíbila jí, že ji vždy ráda vyslechne.

    S Hortensií se babička a děti setkaly nedlouho poté, když se vydala na projížďku. Chvíli si s nimi povídala, vyprávěla jim i o životě v Itálii. Hortensii i kněžnu pak viděly druhý den při oslavách Božího těla, kdy se obě zúčastnily mše v kostele. Babička se pak s dětmi chystala po průvodu jet domů. Jela s nimi i Kristla s Mílou, který se Kristle velmi líbil.

    Ve svatojánský předvečer se celá rodina Proškových chystala na svátek pana Proška. Babička odcházela spát jako poslední a spatřila Kristlu, jak běží se svatojánským věnečkem. Babička vzpomínala, jak byla mladá a chovala se úplně stejně jako Kristla. Druhý den se na Starém bělidle slavil Janův svátek. Přišli popřát i mlynář, myslivec a Kristla, která jim také vyprávěla, jak Míla a jeho kamarádi potrestali Taliána, který ji pronásledoval. Když ho Míla nachytal, jak se k ní snaží večer dostat, tak ho s přáteli chytili, namazali kolomazí a přivázali k bidlu, s nímž musel dojít na zámek. Kristla se teď bála jeho pomsty. K Proškovým přijela také kněžna s Hortenzií. Ostatní návštěvníky překvapilo, jak se babička chovala k paní kněžně. Kněžna si s nimi hezky povídala a dozvěděla se také o Taliánovi, rozhodla se, že se o to postará.

    V době pouti se vydala babička s Barunkou, Mančinkou a Kristlou na pouť. Došli až do Svatoňovic, kde spali u svých známých. Druhý den se vydali do kostela a pak kupovali pro sebe a své známé poutí. Babička pomohla své známé, která neměla dost peněz, aby si koupila klokočový růženec, po kterém toužila. Kristla si na pouti koupila obroučku s hořícími srdci a Míla si koupil obroučku s dvěma složenýma rukama. Vyměnili si je. Kristla mu dala své srdce a on jí ruku. Cestou zpět se chlapci zastavili na jednom místě a začali opravovat hrob s devíti kříži. Dívky se pak dozvěděli příběh o dvou snoubencích, kteří tragicky zemřeli, když jejich lásce nepřál mužův sok a muže zabil. Dívka se pak zabila. Cestou slyšely dvě varianty toho příběhu, věděly, že nikdy nezjistí, jak to bylo doopravdy. Když se vrátili domů, čekali tam na ně jejich rodiny a oni se rozešli do svých domovů.

    Podzim začal smutně, protože paní kněžna s Hortenzií odjely zpět do Vídně, a tam se s nimi musel vydat i pan Prošek. Celá krajina se začala měnit, stromy opadaly, a tak i Viktorku bylo zdálky vidět, když scházela z vrchu. Babička si s dětmi i nadále ráda povídala. Jednou si povídaly o pověsti, která říkala, že bude v zemi zle, až se socha Sibyly na mramorovém koni propadne do země. Barunka se o svou zemi bála, ale babička ji utěšovala, že se bát nemusí, lidé svoji zemi budou bránit. Na Starém bělidle se často vzpomínalo na pana Proška, kněžnu i Hortensii. O svátku Všech svatých si ale babička i děti zavzpomínaly i na další lidi, za něž zapálily svíčku. Po Dušičkách začaly přástvy, které se konaly i na Starém bělidle, scházely se tu ženy, společně předly a vyprávěly sobě i dětem různé příběhy, pohádky, ale řešily i vánoční zvyky a různé recepty. Děti milovaly babiččina vyprávění a snažily se jí přesvědčit, aby jim začala vyprávět dřív, než ostatní přijdou. Babička to ale nikdy neudělala. Na Vánoce přijeli na návštěvu k Proškovým i babiččin syn a synovec. Babička byla šťastná, že je vidí. I děti se s ním rády potkaly, velmi se jim líbil, protože prý připomínal dědečka. Na Štědrý den babička podělila dobytek i drůbež, taká se část večeře hodila do potoka a zahrabala se v sadu. U Proškových praktikovaly různé vánoční zvyky, například se sléval vosk, pouštěly se ořechové skořápky, třáslo se bezem a krájelo se jablíčko. Na Štěpána čekala chlapce koleda, na Tři krále pak zase přišel pan učitel, aby napsal tři krále na dveře. Pak přišly hody, zabíjačky a různé oslavy, například oslava na počest svaté Doroty. Na masopust se paní Prošková s dětmi vydala do města, kde děti viděly průvod v maskách. Pak začaly přípravy na Velikonoce. Babička dětem vyprávěla o Kristovi a důležitosti Velikonoc. Na Smrtnou neděli děti vynášely smrt, na Květnou pak dívky trhaly kočičky, na Velký pátek se babička s Barunkou společně modlily a šly k božímu hrobu. Na Bílou sobotu se uklízelo a peklo. Na Boží hod babička nechala v chrámu vysvětit jídlo. V pondělí přišla klasická koleda.

    S přicházejícím jarem začalo také přibývat v řece vody. Mlynář to sledoval se znepokojením, protože věděl, že může přijít povodeň. I babička se na ní začala připravovat. Nechala věci odnést do vyššího patra, drůbež přestěhovala na stráň a paní Proškovou a děti poslala k myslivcovým. Sama s Voršou v domě zůstala, aby ho hlídala. Přišel k ní i Míla, aby tam byl, kdyby byl nějaký problém. Další den bylo celé údolí zatopené vodou, naštěstí to jejich stavení ustálo. Začala se blížit doba, kdy se jim měl vrátit tatínek z Vídně. Nejprve ale děti začala čekat škola. Děti vždy své zážitky vyprávěly babičce, mamince se příliš nesvěřovaly, protože věděly, že by je za některé lumpárny nepochválila. Babička také zjistila, že se Míla trápí, protože to začalo vypadat, že bude muset na 14 let na vojnu. Správcova dcera mu totiž neodpustila, že kvůli němu musel odjet Talián, na kterého si myslela, také rychtářovic dcera se na něj zlobila, protože si ho chtěla vzít, ale on jí odmítl.

    Děti pak zjistily, že se jim tatínek ještě nějakou dobu nevrátí, protože Hortenzie onemocněla, a tak museli zůstat ve Vídni. Proškovi také zasáhla Kristlina starost o Mílu, věděla, že Míla nemá dost peněz, aby se z vojny vyplatil. Babička se jí proto snažila utěšit, a vyprávěla jí, jak se ona dala dohromady s jejím Jiřím. Že i on měl narukovat, když jí chránil před chtivostí důstojníka, že ale utekl do Kladska, kde se pod vlivem alkoholu nechal zapsat do pruské armády, že za ním přijela, vzala si ho a zůstala tam s ním. Kristlu příběh ale příliš neutěšil, protože za ní přišel Míla a oznámil jí, že musí narukovat. Kristla věděla, že jí otec bude nutit, aby si vzala někoho jiného. Oba milenci byli nešťastní.

    K těmto smutným událostem ale přibyla i jedna veselá. K Proškovým na návštěvu přišel i pan Beyer se synem Orlem. Orel se dětem velmi líbil. Pan Beyer už se zase těšil, až si jednou bude moci odvézt Jana k sobě do myslivny. Přišel k nim na návštěvu také pan myslivec a pana Beyera překvapilo, když zjistil, že Viktorka stále žije. Muži vyprávěli různé příhody, které zažili. Pan Beyer vyprávěl třeba o lidské nespravedlnosti. Jeden vrah zabil svého přítele, ale protože měl hezkou tvář, tak ho lidé litovali. Druhý muž zabil ženu, která ho velmi trápila, ale protože byl ošklivý, tak s ním lidé zacházeli zle. On byl jediný, kdo se k němu zachoval soucitně, protože pocházeli ze stejného kraje. Vrah jen litoval, že se k němu nikdo nechoval, tak jako pan Beyer, pak by nezabil. Při návratu pana Beyera a Orla domů jim daly děti věci na památku. Adélka dala Orlovi na památku růži, kterou dostala od Hortenzie (Orel svou růži pak opatroval a jednou se pro Adélku vrátil a vzal si ji). Mezitím byl Míla odveden, Kristla byla nešťastná, ale babička jim dodala naději, že se snad neloučí na dlouho, ani jeden tomu nerozuměl, ale doufali, že babička ví, co říká.

    Před žněmi se konečně na zámek vrátila kněžna s Hortenzií, která byla sice již zdravá, ale vypadala velmi nešťastně. Za to na Starém bělidle teď bylo veselo, děti byly nadšené, že mají tatínka zpět. I babička byla ráda, pana Proška jen překvapilo, jak se babička najednou zajímá, jak kněžna tráví volný čas. Také babičce přinesl dopis od dcery, ve kterém ji píše, že se bude vdávat a jak to bude možné, že za babičkou oba přijedou. Jednou odjeli Proškovi do města a zůstala jen babička, aby hlídala dům. Na návštěvu ale zrovna přišla Hortenzie, babička poznala, co Hortenzii trápí. Také ji velmi překvapilo, že ji Hortenzie chtěla namalovat, ale souhlasila s tím pod podmínkou, že obrázek dostane rodina po její smrti. Kněžna, která vyzvedávala Hortenzii, ji pozvala na zámek, aby ji Hortenzie mohla namalovat. Babička byla ráda, konečně tak dostala příležitost s kněžnou pohovořit o tom, co ji trápilo. Druhý den přišla obrovská bouřka, při které blesk zasáhl do hrušně, která byla nad domem. Nikomu se u Proškových ale naštěstí nic nestalo a babička se proto vydala do zámku, kde kněžně prozradila, že je Hortenzie nešťastně zamilovaná. Kněžna chtěla jen její dobro, a proto se rozhodla, že dovolí Hortenzii, aby si vzala svého učitele kreslení. Když se spokojená babička vrátila domů, tak se dozvěděla, že blesk zabil Viktorku, která stála pod stromem, našel jí myslivec a připravil jí k pohřbu. Děti o zemřelé Viktorce pak vyprávěly při další návštěvě zámku i Hortenzii, která slíbila, že ji jim i myslivcovým namaluje. Hortenzie byla na první pohled mnohem šťastnější než minule a byla za to velmi vděčná babičce. Na oslavě žní Kristla jako nejkrásnější dívka měla tu čest předat věnec paní kněžně, to také udělala, kněžna se jí ptala, proč nemá žádného tanečníka a jestli jí může někoho obstarat. V tom se objevil Míla v  selském oblečení. Kněžna ho vyplatila. Kristla byla velmi šťastná. Oba milenci děkovali babičce, protože věděli, že je to její práce. Také jim šla babička na svatbě za starosvatou.

    Babička si na Staré bělidlo zvykla a zamilovala si ho, stejně jako lidi, kteří žili v jeho okolí. S láskou sledovala, jak jí vnoučata rostou. Bohužel ne vše, co se dělo, bylo šťastné. Velmi litovala Hortenzii, která zemřela, ale zanechala po sobě syna, kterého vychovávala kněžna. Smrt babičky byla klidná a rychlá. Pohřebního průvodu se zúčastnilo mnoho lidí i z okolí, kněžna tento průvod sledovala z okna a pronesla u toho památnou větu: „Šťastná to žena!“

    Zdroj: Božena Němcová (Barbora Novotná)
    Zveřejněno dne: 29.1.2017