Příslovce – příklady a jak je poznat
Příklady příslovcí
Příslovce jsou například rychle, pomalu, dobře, špatně, hlasitě, tiše, doma, venku, nahoře, dole, včera, dnes, brzy, pozdě, velmi nebo málo. Nejčastěji označují, jak, kde, kdy nebo do jaké míry něco probíhá. Ve větě „Petr běžel rychle“ je slovo rychle příslovce, protože odpovídá na otázku „Jak běžel?“.
Příslovce patří mezi neohebné slovní druhy, což znamená, že se neskloňují ani nečasují. Často blíže určují sloveso: někdo pracuje pečlivě, přijde zítra nebo bydlí daleko. Mohou však rozvíjet také přídavné jméno či jiné příslovce, například ve spojení velmi krásný nebo příliš rychle. Při určování příslovcí pomůže především vhodná otázka a význam slova v konkrétní větě.
Podrobné vysvětlení
Co jsou příslovce
Příslovce jsou neohebný slovní druh. Jejich podoba se tedy běžně nemění podle pádu, osoby, čísla nebo rodu. Ve větách nejčastěji vyjadřují okolnosti nějakého děje. Říkají například, kde se něco děje, kdy se to děje, jakým způsobem děj probíhá nebo do jaké míry je určitá vlastnost intenzivní.
Porovnejte několik jednoduchých vět:
- Eva zpívala krásně. – Jak zpívala?
- Počkám venku. – Kde počkám?
- Přijedeme zítra. – Kdy přijedeme?
- Bydlí daleko. – Kde bydlí?
- Úkol byl velmi obtížný. – Do jaké míry obtížný?
Příslovce nemusí vždy stát pouze u slovesa. Ve větě „Dům je velmi vysoký“ příslovce velmi zesiluje význam přídavného jména vysoký. Ve spojení „běžel mimořádně rychle“ příslovce mimořádně rozvíjí jiné příslovce.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat příslovce ve větě
Nejjednodušší je najít slovo, které blíže určuje děj, vlastnost nebo jiné příslovce, a položit k němu vhodnou otázku. Typické jsou otázky jak?, kde?, kam?, odkud?, kdy?, odkdy?, dokdy? a do jaké míry?
- Najděte ve větě sloveso nebo vlastnost, která je blíže určena.
- Položte otázku na hledané slovo.
- Zkontrolujte, zda slovo vyjadřuje například způsob, místo, čas nebo míru.
- Ověřte, zda nejde například o přídavné jméno, které se vztahuje k podstatnému jménu.
Například ve větě „Děti si hrály vesele“ se ptáme „Jak si hrály?“ Odpověď vesele je příslovce. Ve spojení „veselé děti“ je však slovo veselé přídavné jméno, protože popisuje podstatné jméno děti.
Druhy a rozdělení
Druhy příslovcí s příklady
Příslovce způsobu
Odpovídají především na otázku jak? Popisují způsob, jakým něco probíhá.
- rychle
- pomalu
- hezky
- špatně
- pečlivě
- hlasitě
- tiše
- ochotně
Příslovce místa
Odpovídají například na otázky kde?, kam? nebo odkud?
- doma
- venku
- nahoře
- dole
- daleko
- blízko
- vpředu
- vpravo
Příslovce času
Odpovídají zejména na otázku kdy?, případně odkdy nebo dokdy.
- dnes
- včera
- zítra
- brzy
- pozdě
- ráno
- večer
- občas
Příslovce míry
Vyjadřují intenzitu nebo míru určitého děje či vlastnosti.
- velmi
- málo
- hodně
- příliš
- zcela
- úplně
- mimořádně
- docela
Příklady
Příslovce ve větách
Na celých větách je funkce příslovcí obvykle nejlépe vidět:
- Autobus přijel pozdě.
- Pes čekal venku.
- Lucie odpověděla správně.
- Turisté postupovali pomalu.
- Sejdeme se zítra.
- Děti mluvily tiše.
- Na rozhlednu jsme vystoupali nahoru.
- Obchod je blízko.
- Výsledek mě velmi překvapil.
- Martin pracoval pečlivě.
- Vlak se rozjel rychle.
- Kočka se schovala dovnitř.
- Domů jsme dorazili večer.
- Po dešti bylo venku chladno.
- Řidič zabrzdil prudce.
Přídavné jméno a příslovce
Častým zdrojem chyb jsou dvojice, v nichž jsou si přídavné jméno a příslovce podobné:
| Přídavné jméno | Příslovce | Příklad |
|---|---|---|
| rychlý | rychle | rychlý běžec – běží rychle |
| pomalý | pomalu | pomalý vlak – jede pomalu |
| krásný | krásně | krásný obraz – krásně maluje |
| tichý | tiše | tichý hlas – mluví tiše |
| pečlivý | pečlivě | pečlivý žák – pracuje pečlivě |
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování příslovcí
Nejčastější chybou je zaměňování příslovce a přídavného jména. Přídavné jméno obvykle vyjadřuje vlastnost podstatného jména, zatímco příslovce často popisuje způsob děje.
Například:
- rychlé auto – slovo rychlé je přídavné jméno, protože určuje auto;
- auto jede rychle – slovo rychle je příslovce, protože určuje, jak auto jede.
Podobně je tomu u dvojic hezký – hezky, hlasitý – hlasitě, opatrný – opatrně nebo správný – správně.
Další chybou je představa, že všechna příslovce končí stejně. Mnoho příslovcí skutečně končí například na -ě nebo -e, ale existuje velké množství jiných tvarů: dnes, včera, doma, venku, zde, tam, brzy, dost. Příslovce je proto lepší určovat podle jeho významu a funkce ve větě, nikoli jen podle koncovky.
Nejčastější otázky
Na jaké otázky odpovídají příslovce?
Příslovce mohou odpovídat například na otázky jak?, kde?, kam?, odkud?, kdy?, odkdy?, dokdy? nebo do jaké míry? Například ve větě „Přišel pozdě“ se ptáme „Kdy přišel?“ a odpověď pozdě je příslovce.
Je slovo „doma“ příslovce?
Ano. Slovo doma je příslovce místa. Například ve větě „Dnes zůstanu doma“ odpovídá na otázku „Kde zůstanu?“. Podobnými příslovci jsou například venku, nahoře, dole, blízko a daleko.
Je slovo „rychle“ příslovce?
Ano, rychle je příslovce. Ve větě „Auto jelo rychle“ odpovídá na otázku „Jak jelo?“. Je třeba jej odlišit od přídavného jména rychlý, například ve spojení „rychlý automobil“.
Jaký je rozdíl mezi příslovcem a přídavným jménem?
Přídavné jméno zpravidla vyjadřuje vlastnost podstatného jména, například tichá místnost. Příslovce často určuje způsob děje, například mluvil tiše. Pomáhá tedy sledovat nejen podobu slova, ale především to, ke kterému slovu se ve větě vztahuje.