Přívlastek, předmět a příslovečné určení
Jak rozlišit přívlastek, předmět a příslovečné určení
Přívlastek rozvíjí podstatné jméno, například nový dům. Předmět rozvíjí nejčastěji sloveso a ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu, například čtu knihu. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje, například místo, čas, způsob nebo příčinu: přijdu večer, běží rychle. Nejdůležitější je sledovat, které slovo daný větný člen rozvíjí a jaký význam ve větě má.
Přívlastek, předmět a příslovečné určení patří mezi rozvíjející větné členy. Právě proto se mohou při určování snadno zaměnit. Nestačí pouze položit otázku. Je třeba také zjistit, které slovo větný člen rozvíjí a jaký význam ve větě vyjadřuje. Přívlastek se váže především k podstatnému jménu, zatímco předmět a příslovečné určení nejčastěji rozvíjejí sloveso.
Přehled
Přehled tří větných členů
| Větný člen | Co nejčastěji rozvíjí | Na co se ptáme | Příklad |
|---|---|---|---|
| Přívlastek | podstatné jméno | jaký? který? čí? | modré auto |
| Předmět | sloveso | koho? čeho? komu? čemu? koho? co? o kom? o čem? kým? čím? | čtu knihu |
| Příslovečné určení | sloveso, někdy přídavné jméno nebo příslovce | kde? kam? kdy? jak? proč? za jakým účelem? za jakých podmínek? | běží rychle |
Podrobné vysvětlení
Co je přívlastek
Přívlastek je větný člen, který rozvíjí podstatné jméno. Upřesňuje jeho vlastnost, druh, množství, původ, vlastníka nebo jinou charakteristiku.
Nejčastěji se na přívlastek ptáme otázkami jaký?, který?, čí?
- starý strom – jaký strom? starý
- Petrova aktovka – čí aktovka? Petrova
- cesta do školy – jaká cesta? do školy
- dům mého dědečka – čí dům? mého dědečka
Důležité je, že přívlastek nemusí být tvořen pouze přídavným jménem. Může být vyjádřen také zájmenem, číslovkou, podstatným jménem nebo celým slovním spojením.
Co je předmět
Předmět nejčastěji rozvíjí sloveso a označuje osobu, zvíře, věc nebo skutečnost, které se děj nějakým způsobem týká.
Ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu:
- koho, čeho?
- komu, čemu?
- koho, co?
- o kom, o čem?
- kým, čím?
Například ve větě Tomáš čte knihu se ptáme: čte co? – knihu. Slovo knihu je předmět.
Další příklady:
- Pomohl kamarádovi. – pomohl komu? kamarádovi
- Bojím se bouřky. – bojím se čeho? bouřky
- Mluvili jsme o výletu. – mluvili jsme o čem? o výletu
- Píše perem. – píše čím? perem
Co je příslovečné určení
Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje. Nejčastěji rozvíjí sloveso a říká například, kde, kdy, jak nebo proč se něco děje.
Existuje několik druhů příslovečného určení:
- místa: kde? kam? odkud? – Bydlí v Praze.
- času: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? – Přijdu večer.
- způsobu: jak? – Mluvil tiše.
- míry: jak moc? do jaké míry? – Velmi se snažil.
- příčiny: proč? z jakého důvodu? – Třásl se zimou.
- účelu: za jakým účelem? – Šel nakoupit.
- podmínky: za jaké podmínky? – Za deště zůstaneme doma.
Jak jev bezpečně poznat
Jak postupovat při určování
- Nejprve najděte základní skladební dvojici, tedy podmět a přísudek.
- U dalšího slova zjistěte, které slovo rozvíjí.
- Rozvíjí-li podstatné jméno, bývá to zpravidla přívlastek.
- Rozvíjí-li sloveso, rozhodujte mezi předmětem a příslovečným určením.
- Pádová otázka často ukazuje na předmět.
- Otázka na okolnost děje, například kde, kdy, jak nebo proč, ukazuje na příslovečné určení.
- Nakonec zkontrolujte význam celé věty.
Například:
Včera jsme navštívili starý hrad.
- včera – navštívili jsme kdy? – příslovečné určení času
- hrad – navštívili jsme co? – předmět
- starý – jaký hrad? – přívlastek
Přehledné porovnání
Předmět, nebo příslovečné určení?
Nejčastější problém vzniká při rozlišování předmětu a příslovečného určení, protože oba větné členy často rozvíjejí sloveso.
Porovnejme dvě věty:
- Mluvili jsme o dovolené.
- Mluvili jsme na zahradě.
V první větě se ptáme mluvili jsme o čem? – o dovolené. Jde o předmět, protože výraz označuje obsah hovoru.
Ve druhé větě se ptáme mluvili jsme kde? – na zahradě. Jde o příslovečné určení místa, protože výraz říká, kde se děj odehrával.
Podobně:
- Myslí na kamaráda. – na koho? – předmět
- Čeká na nádraží. – kde? – příslovečné určení místa
Samotná předložka tedy nestačí k určení větného členu. Rozhoduje význam spojení ve větě.
Příklady
Příklady s určením větných členů
Malý chlapec rychle otevřel dveře.
- malý – jaký chlapec? – přívlastek
- rychle – otevřel jak? – příslovečné určení způsobu
- dveře – otevřel co? – předmět
Ráno jsme poslali babičce dlouhý dopis.
- ráno – poslali jsme kdy? – příslovečné určení času
- babičce – poslali jsme komu? – předmět
- dopis – poslali jsme co? – předmět
- dlouhý – jaký dopis? – přívlastek
Turisté vystoupili na vysokou rozhlednu.
- na rozhlednu – vystoupili kam? – příslovečné určení místa
- vysokou – jakou rozhlednu? – přívlastek
Eva se bojí velkého psa.
- psa – bojí se koho? – předmět
- velkého – jakého psa? – přívlastek
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
Častou chybou je určovat větný člen pouze podle otázky bez ohledu na jeho význam a vztah k ostatním slovům. Stejná předložka může být součástí předmětu i příslovečného určení.
Například:
- Přemýšlí o škole. – přemýšlí o čem? – předmět
- Čeká před školou. – čeká kde? – příslovečné určení místa
Další častou chybou je záměna přívlastku za předmět. Pomůže jednoduchá kontrola: přívlastek rozvíjí podstatné jméno, předmět nejčastěji sloveso.
Nejčastější otázky
Jak nejrychleji poznám přívlastek?
Najděte podstatné jméno a zkuste se od něj zeptat jaký?, který? nebo čí? Ve spojení zelená bunda se ptáme: jaká bunda? – zelená. Slovo zelená je proto přívlastek.
Jak poznám předmět?
Předmět nejčastěji rozvíjí sloveso a odpovídá na pádové otázky kromě 1. a 5. pádu. Například ve větě Vidím Petra se ptáme vidím koho? – Petra. Slovo Petra je předmět.
Jak poznám příslovečné určení?
Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje. Ptejte se například kde?, kam?, kdy?, jak?, proč? Ve větě Odjedeme zítra se ptáme: odjedeme kdy? – zítra. Jde o příslovečné určení času.
Může být výraz s předložkou předmětem i příslovečným určením?
Ano. Rozhoduje jeho význam ve větě. Ve větě Mluví o filmu je o filmu předmět. Ve větě Stojí u kina je u kina příslovečné určení místa. Nestačí tedy sledovat pouze předložku.