Přivlastňovací zájmena – přehled, příklady a určování
Co jsou přivlastňovací zájmena
Přivlastňovací zájmena vyjadřují, komu nebo čemu něco patří. Patří mezi ně například můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a svůj. Ptáme se na ně nejčastěji otázkami čí?, čího?, čímu?, čí? Ve větě „To je moje kniha“ zájmeno moje říká, komu kniha patří.
Přivlastňovací zájmena používáme každý den: moje bunda, tvoje taška, jeho mobil, naše zahrada nebo jejich pes. Nahrazují jméno osoby či věci, které něco náleží, a díky nim nemusíme stále opakovat například „Petrova kniha“ nebo „kniha mého bratra“. Zvláštní pozornost si zaslouží zájmeno svůj, protože se vztahuje k podmětu věty a bývá častým zdrojem chyb.
Přehled
Přehled přivlastňovacích zájmen
| Osoba | Osobní zájmeno | Přivlastňovací zájmeno | Příklad |
|---|---|---|---|
| 1. osoba jednotného čísla | já | můj | moje kniha |
| 2. osoba jednotného čísla | ty | tvůj | tvůj sešit |
| 3. osoba jednotného čísla | on | jeho | jeho batoh |
| 3. osoba jednotného čísla | ona | její | její pokoj |
| 3. osoba jednotného čísla | ono | jeho | jeho mládě |
| 1. osoba množného čísla | my | náš | náš dům |
| 2. osoba množného čísla | vy | váš | vaše zahrada |
| 3. osoba množného čísla | oni, ony, ona | jejich | jejich auto |
K těmto zájmenům patří také zvratné přivlastňovací zájmeno svůj, například: „Petr si uklidil svůj pokoj.“
Druhy a rozdělení
Druhy přivlastňovacích zájmen
Přivlastňovací zájmena můžeme prakticky rozdělit na dvě skupiny.
Přivlastňovací zájmena vztahující se ke konkrétní osobě
- můj – patří mně: můj telefon, moje bunda, moje kolo,
- tvůj – patří tobě: tvůj pokoj, tvoje čepice,
- jeho – patří jemu: jeho pes, jeho auto,
- její – patří jí: její kniha, její nápad,
- náš – patří nám: náš dům, naše škola,
- váš – patří vám: váš učitel, vaše zahrada,
- jejich – patří jim: jejich děti, jejich chata.
Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj
Zájmeno svůj používáme tehdy, jestliže vlastník je zároveň podmětem věty.
- Já jsem si vzal svůj batoh.
- Lucie si uklidila svůj pokoj.
- Děti si připravily své učebnice.
- My jsme prodali své staré auto.
Podrobné vysvětlení
Jak přivlastňovací zájmena fungují
Přivlastňovací zájmeno neoznačuje přímo osobu nebo věc, ale vyjadřuje vztah vlastnictví nebo příslušnosti. Ve spojení moje kolo je podstatným jménem slovo kolo a zájmeno moje říká, komu kolo patří.
Přivlastňovací vztah nemusí znamenat pouze skutečné vlastnictví. Můžeme říci například:
- moje maminka,
- náš učitel,
- její spolužák,
- jejich město,
- tvůj názor.
Ve všech těchto případech zájmeno vyjadřuje vztah k určité osobě, i když nejde o vlastnictví v doslovném významu.
Která přivlastňovací zájmena se mění podle rodu a pádu
Zájmena můj, tvůj, svůj, náš, váš mění svůj tvar podle podstatného jména, ke kterému se vztahují:
- můj bratr – moje sestra – moje město,
- tvůj sešit – tvoje aktovka – tvoje kolo,
- náš pes – naše kočka – naše štěně,
- váš soused – vaše sousedka – vaše dítě.
Také zájmeno její se skloňuje: její kniha, bez její knihy, k její knize, s její knihou.
Naopak zájmena jeho a jejich zůstávají beze změny:
- jeho bratr, jeho sestra, jeho děti,
- jejich dům, jejich zahrada, jejich auto.
Proč je důležité zájmeno svůj
Nejčastější problém nastává při rozhodování mezi zájmeny můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zájmenem svůj. Jestliže přivlastňujeme něco podmětu věty, používáme zpravidla právě zájmeno svůj.
Například:
- Petr si vzal svůj kabát. Kabát patří Petrovi.
- Eva ukázala návštěvě svou zahradu. Zahrada patří Evě.
- Žáci si otevřeli své učebnice. Učebnice patří žákům.
Rozdíl může změnit význam celé věty:
- Jana navštívila svou babičku. Jde o Janinu babičku.
- Jana navštívila její babičku. Jde o babičku jiné ženy nebo dívky.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat přivlastňovací zájmeno
Při určování můžete postupovat ve třech jednoduchých krocích.
- Najděte slovo, které označuje osobu nebo věc. Například ve spojení „moje taška“ je to slovo taška.
- Zeptejte se, komu patří nebo ke komu náleží. Čí taška? Moje.
- Zkontrolujte, zda odpovědí je zájmeno. Slovo moje zastupuje vlastníka, a proto jde o přivlastňovací zájmeno.
Pomoci může otázka čí?:
- Čí je tento sešit? – Můj.
- Čí je ta bunda? – Její.
- Čí jsou ty lyže? – Jejich.
- Čí pokoj si Tomáš uklidil? – Svůj.
Pozor však na to, že samotná otázka nestačí při rozlišování zájmen a přídavných jmen přivlastňovacích. Ve spojení Petrova bunda odpovídá slovo Petrova také na otázku „čí?“, ale jde o přídavné jméno přivlastňovací, protože je vytvořeno z vlastního jména Petr.
Příklady
Příklady přivlastňovacích zájmen ve větách
- Můj bratr dnes přijede z Brna.
- Kde máš svůj mobil?
- Tvoje odpověď byla správná.
- Martin zapomněl svou aktovku ve škole.
- Jeho kolo stojí před domem.
- Klára ukázala její fotografii. Fotografie patří jiné dívce nebo ženě.
- Její nový byt má velký balkon.
- Náš pes rád běhá po zahradě.
- Vezměte si své věci s sebou.
- Vaše objednávka je připravena.
- Jejich děti chodí do stejné školy.
- Turisté se vrátili ke svému autobusu.
Přivlastňovací zájmeno a přídavné jméno přivlastňovací
| Spojení | Slovní druh | Vysvětlení |
|---|---|---|
| moje kniha | zájmeno | moje je přivlastňovací zájmeno |
| jeho kniha | zájmeno | jeho je přivlastňovací zájmeno |
| Petrova kniha | přídavné jméno | Petrova je přídavné jméno přivlastňovací |
| matčina kniha | přídavné jméno | matčina je přídavné jméno přivlastňovací |
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
Záměna zájmena svůj za jeho nebo její
Pokud věc patří podmětu věty, je obvykle správné použít svůj.
Správně: Anna si oblékla svůj kabát.
Věta „Anna si oblékla její kabát“ znamená, že kabát patří jiné ženě nebo dívce.
Záměna přivlastňovacího zájmena a přídavného jména
Slova můj, tvůj, její, náš jsou zájmena. Tvary jako otcův, matčin, Karlův jsou přídavná jména přivlastňovací.
Představa, že jeho a jejich se skloňují
Přivlastňovací zájmena jeho a jejich svůj tvar nemění:
- bez jeho bratra,
- k jeho sestře,
- s jeho rodiči,
- bez jejich domu,
- k jejich dětem.
Nejčastější otázky
Jak se ptáme na přivlastňovací zájmena?
Nejčastěji používáme otázku čí? a její tvary, například čího, čímu, čí. Ve spojení „moje kniha“ se můžeme zeptat: „Čí kniha?“ Odpověď „moje“ je přivlastňovací zájmeno.
Jaká jsou přivlastňovací zájmena?
Mezi základní přivlastňovací zájmena patří můj, tvůj, jeho, její, náš, váš a jejich. Zvláštní skupinu představuje zvratné přivlastňovací zájmeno svůj, které používáme tehdy, když přivlastňovaná věc nebo vztah náleží podmětu věty.
Kdy se používá zájmeno svůj?
Svůj používáme tehdy, když vlastník odpovídá podmětu věty. Například „Pavel si vzal svůj kabát“ znamená, že kabát patří Pavlovi. Ve větě „Pavel si vzal jeho kabát“ patří kabát jinému muži.
Je slovo jeho přivlastňovací zájmeno?
Ano. Ve spojení „jeho auto“ je jeho přivlastňovací zájmeno a vyjadřuje, že auto patří osobě mužského rodu. Toto zájmeno je nesklonné, takže má stejný tvar například ve spojeních „jeho auto“, „bez jeho auta“ i „s jeho autem“.
Jaký je rozdíl mezi přivlastňovacím zájmenem a přídavným jménem?
Přivlastňovací zájmeno zastupuje vlastníka, například moje kniha, její pes, jejich zahrada. Přídavné jméno přivlastňovací je odvozeno od konkrétního jména nebo označení osoby, například Petrova kniha, otcův pes, matčina zahrada.