Téma: 

psaní i a y na konci sloves


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní i y na konci slov

Psaní i y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaní i y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.

Detail odstavce: Cvičení na psaní i y na konci slov
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: jak odůvodvit psaní slov cupy dupy

Prosím, nevíte někdo, proč se ve slovech CUPY DUPY píše tvrdé Y? Jak to vysvětlit třeba cizinci? Žádné z pravidel pravopisu, která mě napadají, na to nepasuje:-))
Moc díky, Lenka

Zdroj: diskuze Jak odůvodvit psaní slov cupy dupy
Odesláno: 16.6.2018 uživatelem Lenka
Počet odpovědí: 0

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)

Myslivcov ps štěkal, orl zrak, strýcov synové tábořil mezi loukam, v jeslch, sousedov otep slám se ztratil, návštěvníci procházel pařížským ulicem, dopis se vrátil pisatel, rodiče m přinesl knih a časopis se zajímavm články, mal králíci zuřivě prchal před jestřáb, Horákov m pomohl, narozeninov dort, ukazatelé se ztratil, žákov příslib nebral učitelé vážně, hořlav materiál, sousedé se hádal, sokol honil holub, omšel oděv, větrolam se zřítil, roztomil lv skákal na strom, v rákos létal kachn, lístkov systém m nevyhovoval, lupiči a zloději byl zatčeni, Adamov se ztratil jeho klíče a peníze, svíčkov vosk se mi roztavil, papírov sáček, talíře a hrnky se rozbil, náhrdelníky s perlam a drahokam se draze prodával, běhal jsme po vs, žáci si vylepšil známky dobrovolným úkol, v kadeřnictví se válel vlas.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PRAVOPISNÁ CVIČENÍ NA VELKÁ PÍSMENA

Připravujeme

V dalším dílu našeho procvičování psaní velkých písmen se můžete těšit na obce, města, městské části, sídliště; ulice, třídy, nábřeží, náměstí, mosty, sady, zahrady, aleje, kolonády, stavby, nádraží, stanice a zastávky...

Detail odstavce: Připravujeme
Zdroj: Pravopisná cvičení na velká písmena
Zveřejněno: 26.3.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: skloňování slova doušek

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek
Odesláno: 10.9.2017 uživatelem Jana Válková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní i y u zájmen my mi

Líbil se m tvůj náramek. M s tím nikdy souhlasit nebudeme. Pověděl m o svých plánech do budoucna. Ztratila se m nová kniha. Proč bychom s tím m měli něco dělat? M si to nemyslíme. Dobrovolně m dal opsat domácí úkol. Při volejbale m zlomil ruku. Dokud to m neodsouhlasíme, nikam se nejede. Proč m nikdo nerozumí? Matematika m moc nejde. M přijedeme až zítra večer. Dopřáli m trochu soukromí. Chtěl, abychom si ho m vážili. M se usmíváme jen na přátele. Babička m popřála krásné narozeniny. M učitelé půjdeme do stávky. Oblíbené kotě m včera uteklo ze zahrádky.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní y i v koncovkách podstatných jmen

Klas obil, ztráta obuv, poselstv, orchide, africké step, vítězstv, plavb loděm, s myšm, na březch Vltav, cesta do Mladé Boleslav, šperky s drahokam, dopis s přáním, lv lovící antilop, škol s tradicem, v stromov, brusle s kolečkam, dub s břízam, časopis s fotografiem, v jetel, čerti s řetěz, na kolejch, o běžc, pod stol a židlem, během studi, mezi lem, na návs, provaz s uzl, mezi kaplem, matematické rys, motýl s podivnými názv, vlas a vous, jestřáb a holub, pěstování mrkv a petržel, večerní zpráv, s Francouz a Ital, ubrus, k ředitel, dráp, šelm, známá příslov, kadeřnictv, s obdivovatel, v sedmém neb.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní ovi ovy u příjmení

Horáčkov se včera vrátili z dovolené. Mladému Novákov se zapalují lýtka. Poslali jsme dopis Královm. Do domu se k nám přistěhovali Ruprechtov. Rodině Novákovch se svátky nevydařily. Na dopise stálo jen Samkov. Proč by se Blechov měli odstěhovat? Nesouhlasil s Horáčkovmi. Jágrov si koupili nový dům. Pro Haškov přijela policie. Vondráčkov neměl nikdo rád. Pro Dvořákov není jiné řešení. Jiráskov se vždy zdvořile usmívali. Nechtěl si rozhádat Albrechtov. Adamcov se mi moc nelíbili. Na Volejníkov přišla stížnost. Na odpoledne jsou objednáni Nerudov. Poláčkov pekli nejlepší dorty v ulici. Na oslavu narozenin mě pozvali Nezvalov. Výslužku ze svatby dostali i Lorenzov. Přál si potkat Krejbichov.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Psaní velkých písmen s háčky

  • Pokud chceme na počítači napsat velké písmeno s háčkem (například Š), zmáčkneme nejprve caps lock (tím dosáhneme toho, že píšeme velká písmena), pak zmáčkneme zároveň shift a klávesu s háčkem a poté písmeno, které chceme změkčit. Pak je třeba vypnout klávesu caps lock, abychom dále nepsali velkými písmeny.
    V případě písmene Š je postup tedy: 1. zmáčknout caps lock; 2. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 3. zmáčknout písmeno S; 4. zmáčknout caps lock.

  • Druhou možností je, že se vynechá klávesa caps lock a současně s klávesou S se zmáčkne klávesa shift. Postup: 1. zmáčknout současně shift + klávesu s háčkem; 2. zmáčknout současně shift + klávesu písmene kterou chceme změkčit (S)

  • Pokud by se nedařilo, všechna písmena se dají vyhledat pod: vložit - symbol - najdete požadované písmeno, kliknete na něj, kliknete na vložit a pak zavřít.

Detail odstavce: Psaní velkých písmen s háčky
Zdroj: Psaní velkých písmen
Zveřejněno: 25.11.2015

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní i y v koncovkách ovi ovy u podstatných a přídavných jmen přivlastňovacích

Četl o Romeov a Julii, přinesl bratrov dárek, četl Jiráskov knihy, nesouhlasil s prezidentovmi názory, usmál se na kamarádov bratry, myslivcov psi zuřivě štěkali, obdivovaly návrhářov nápady, setkal se s politikovmi odpůrci, věřil kamarádov, obdivoval inženýrov myšlenky, tatínkov boty zmizely, napsal Ježíškov dopis, sousedov děti běhaly, Honzov dobré výsledky mě oslnily, pro učitelov sešity, strýčkov kosti zapraskaly, lékařov recepty, pilotov brýle zmizely, snil o drakov, umělcov obrazy se prodaly, o Leošovch přátelích neslyšel, navštívil Dvořákov opery, prodal otcov knihy, slíbil kamarádov pomoc, pekařov koláče se spálily, malířov synové odešli, Františkov králíci utekli, zahradníkov květiny rozkvetly, sloužil pánov, setkal se s hercovmi dětmi.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní y i v koncovkách přídavných jmen

Střídav proud, studijn oddělení, mezi šedivm mraky, v želv polévce, v dobovch kostýmech, se zataženm závěsy, slovn úlohy, šediv vous, perlov náhrdelník, s loňským vítězi, lekl kapři, živ plot, kulov blesk, brusinkov džus, ryb salát, zbloudil studenti, o zlch snech, s hedvábnm šaty, čokoládov dort, ciz jazyk, ryz srdce, květinov parfém, znám spisovatelé, zamrzl rybník, pav pera, včel úl, minul rok, skotačiv psi, čerstv jahodov pohár, mil občané, škodliv názor, mrkvov koláč, čap hnízdo, vesel lidé, pohádkov ples, vepřov řízek, vyzývav oděv, prázdninov dům, bos chlapci, opravdov přátelé, bylinkov čaj, vos hnízda, o děravch botách, s nouzovm východy, hlubokým příkopy, televizn pořad, se zlatým náušnicemi.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Test na psaní velkých písmen

rlické ory,
město utná ora,
rantiškovy ázně,
souhvězdí alý ůz,
tal,
lice eky,
ražské lice,
ánoce,
čtvrť ejvice,
lavní ádraží v raze,
větlá ad ázavou,
edenáctý ezinárodní ilmový estival v arlových arech,
unkevní eskyně,
něžka,
obelova ena za ír,
ohár istrů vropských emí,
tědrý en,
upiter,
onzíkova esta,
lovan,
oží od ánoční,
orní áměstí,
otocykl awa,
čitelské oviny,
rodaná evěsta,
vůr rálové ad abem,
ákoník ráce eské epubliky,
ům vou lunců,
polek okol,
stava eské epubliky,
oupaliště žbán,
yrenejský oloostrov,
oslanecká němovna arlamentu eské epubliky,
acocha,
stonsko,
ihoafrická epublika,
everoatlantická liance,
iagarské odopády,
ýnský rám,
árodní ivadlo,
rašná rána,
everní echy,
ákladní kola ntonína ochora v uchcově


Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Psaní velkých písmen
Zveřejněno: 25.11.2015

CVIČENÍ NA PSANÍ Y I

Cvičení na psaní i y ve slovesech

Myšlenky se rozutekl, koláče zavoněl, klasy obilí zezlátl, šaty a boty se válel po posteli, dělníci dokončil domy, talíře se rozbil, sokoli se vznesl, děti pobíhal, myši škodil, Řekové a Římané spolu válčil, oči zamrkal, klíče zapadl, lodě vyplul, vysílal ve zprávách, dnové končil, koně se proháněl, policisté vybíral pokuty, zámky se uzavřel, stromy opadal, hadi a ještěrky se vyhříval, hodiny odbil, servírky s číšníky nosil večeře, zvony vyzváněl­, bratři a sestry si hrál, herci se ukláněl, mraky plul po obloze, kapři a štiky plul u hladiny, žáci provokoval, návštěvníci se nepřezul, nože, vidličky a lžíce byl ze stříbra, kamarádky bruslil, matematické příklady a úlohy mi nevycházel, sloni troubil, autobusy zastavil, loňské sněhy napadl, stoly se ozdobil, traktory vyjel, učitelé zapisoval, prodavačky počítal, ukazatele zapadl pod sněhem, jeho objevy a vynálezy změnil svět, rodiče přijel, četl jsme, obchody se zavřel, kouzelníci s asistentkami ukončil vystoupení, počítače se zaviroval, psi zaštěkal, herci a herečky protestoval, penály se povaloval, večeře se neprodával, muzikanti vystoupil na pódiu, tužky, propisky a pastelky se válel po stole, Vánoce a Velikonoce patřil k nejkrásnějším svátkům v roce.




Detail odstavce: Souhrnná cvičení na psaní i y na konci slov (slovesa, podstatná jména, přídavná jména, zájmena mi a my)
Zdroj: Cvičení na psaní y i
Zveřejněno: 11.8.2017

VPOŘÁDKU NEBO V POŘÁDKU

Správně je v pořádku

Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?

Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacetšestadvacet), přídavná jména (déle trvajícídéletrvající), příslovce (jak se patříjaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstánízmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.

Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidlazpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava doprava), nebo se zájmeny (za svézasvé), nebo s číslovkami (na třikrátnatřikrát), nebo s příslovci (od naprotiodnaproti).

Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).

Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.

Detail odstavce: Správně je v pořádku
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Zveřejněno: 18.10.2017

PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN

Psaní velkých písmen

Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.

Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.

VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ

Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.

S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.

Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.

JMÉNA ZEMĚPISNÁ

U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.

V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.

JMÉNA MÍSTNÍ

U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rožnov pod Radhoštěm, Nové Město na Moravě.

U názvů ulic, náměstí, sadů, zahrad i významných staveb se píše velké písmeno, u obecného označení je písmeno malé, u víceslovných pojmenování se píše první písmeno velké (pokud se nejedná o obecný název): Jižní ulice, Václavské náměstí, náměstí Osvobození, Lidové sady, Pražský hrad, ulice Osmého května, Nové zámecké schody, Pražský hrad.

Pokud název začíná předložkou, píše se předložka s velkým počátečním písmenem a stejně tak i slovo po ní následující: zastávka Na Můstku, ulice Za Vodárnou, náměstí Pod Lipami, zahrada Na Valech, lékárna U Bílého lva, hostinec U Rytíře.

JMÉNA HVĚZDÁŘSKÁ

U názvů nebeských těles, souhvězdí a jejich součástí se píše první písmeno velké: Merkur, Země, Pluto, Polárka, Slunce, Měsíc, Orion, Malý vůz, Mléčná dráha,Velký medvěd.

Pokud se jedná ale o jiný význam než o odborný hvězdářský termín, tak se píše malé počáteční písmeno: země, slunce, měsíc.

OFICIÁLNÍ NÁZVY MEZINÁRODNÍCH INSTITUCÍ, ORGANIZACÍ, NÁZVY STÁTŮ:

Pokud se jedná o jednoslovný výraz je počáteční písmeno velké: Francie, pokud se jedná o dvouslovné označení státu, je důležité, jestli jedním ze slov je obecné označení: Saudská Arábie (není zde obecné označení), Dánské království (království je obecné jméno), Česká republika.

Pokud se jedná o víceslovné označení státu, organizace a instituce píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Spojené státy americké, Rada bezpečnosti, Organizace spojených národů, Evropská unie.

ORGÁNY STÁTŮ, OBLASTÍ A MĚST

Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud název neobsahuje i název jiného jevu): Parlament České republiky, Úřad vlády České republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Městský úřad v Nymburku.

Pokud se ale jedná o neoficiální užití názvu, píše se malé počáteční písmeno: ministerstvo, městský úřad (nejedná se o konkrétní úřad).

OFICIÁLNÍ NÁZVY VĚDECKÝCH, KULTURNÍCH, VZDĚLÁVACÍCH A TĚLOVÝCHOVNÝCH INSTITUCÍ:

Píše se velké počáteční písmeno jen u prvního slova (pokud součástí není i název jiného jevu) Karlova univerzita, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Bílí tygři Liberec.

Komplikace může být u Obchodní akademie v Čáslavi x obchodní akademie. První variantou je myšlena konkrétní škola, a proto se píše počáteční písmeno velké. Ve druhé variantě se jedná o obecný název školy a není jasné, o kterou obchodní akademii v České republice se jedná. Stejně tak je to i u Základní školy T. G. Masaryka v Jihlavě x základní škola.

NÁZVY KNIH, ČASOPISŮ, NOVIN, ČLÁNKŮ, UMĚLECKÝCH DĚL

Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Bylo nás pět, Obsluhoval jsem anglického krále, Lidové noviny, Kde domov můj, Má vlast.

JMÉNA VÝROBKŮ

Jednoslovné názvy výrobků se píší s velkým počátečním písmenem, obecné názvy se píší s malým počátečním písmenem: zubní pasta Signál, máslo Rama

OZNAČENÍ DĚJINNÝCH UDÁLOSTÍ, OFICIÁLNÍ NÁZVY PAMÁTNÝCH DNŮ, SVÁTKŮ, SOUTĚŽÍ, POLITICKÝCH A KULTURNÍCH AKCÍ

Píše se velké počáteční písmeno u prvního slova: Velká francouzská revoluce, Pražské jaro, Mnichovská dohoda, Den lidských práv, Dvacáté zimní olympijské hry v Turíně, Nový rok, Vánoce.

JMÉNA VYZNAMENÁNÍ, ŘÁDŮ A CEN

I zde se píše první počáteční písmeno velké: Nobelova cena za literaturu.

JMÉNA A NÁZVY Z NÁBOŽENSKÉ OBLASTI

Jména osob ze svatých knih se píší s velkým počátečním písmenem, stejně tak i důležité knihy: Bůh, Alláh, Budha, Písmo svaté, Bible, Korán, Otčenáš.

ZKRATKY

Velká písmena se píší i v ustálených zkratkách: OSN, TUL, ODS.

VELKÁ PÍSMENA V DOPISECH

Velká písmena se v dopisech používají jako výraz úcty u osobních a přivlastňovacích zájmen 2. osoby čísla množného i jednotného: Ty, Vy, Tvůj, Váš, Vám, Tobě.

VELKÁ PÍSMENA NA ZAČÁTKU VĚTNÝCH CELKŮ

Věty i nadpisy začínají velkým písmenem. Velkým písmenem začíná i přímá řeč, citát, heslo.

Detail odstavce: Psaní velkých písmen
Zdroj: Psaní velkých písmen
Zveřejněno: 25.11.2015

SMUTEČNÍ PROSLOV NA POHŘBU

Obsah smuteční řeči

Pokud se v rodině, nebo mezi blízkými známými najde někdo, kdo je ochotný mít pohřební řeč, musí si ji obvykle taky sám připravit. Sepsat jí není nic jednoduchého, přestože u smuteční řeči není přísně stanovená osnova, kterou je třeba dodržovat. Náročnost tohoto slohového útvaru spočívá v tom, že řeč musí být vhodná, mít „hlavu a patu“ a obsahovat jen důležité informace sepsané vhodnou formou. Smuteční řeč by měla obsahovat úvodní část, v níž řečník přivítá účastníky pohřebního aktu a začne se svým projevem o zemřelém, ve druhé části se obvykle zachycuje život zemřelého jen v několika informacích, v poslední části se jedná o rozloučení a o slova útěchy pro pozůstalé. Upřímná účast je nezbytnou součástí celé smuteční řeči, i řečník z řad pozůstalých ji musí svým projevem vyjádřit všem členům rodiny a blízkým zemřelého. Naopak by se ve smuteční řeči neměly nijak zdůrazňovat záporné povahové vlastnosti zemřelého, nebo chyby, které v životě udělal. Při tvorbě smuteční řeči se řada řečníků uchyluje k velkému množství vzletných frází, které pak mohou celkové vyznění smuteční řeči rušit a kazit výsledný dojem. Mnoho profesionálních řečníků ve své smuteční řeči využívá velké množství básnických vyjádření, amatér by s nimi měl ale pracovat opatrně, aby jeho řeč nepůsobila zmateně a nepřirozeně. Samozřejmě by se některé básnické vyjádření mělo v proslovu objevit, ale nemusí jich být moc, lepší je si jejich použití pořádně promyslet. Součástí smuteční řeči mohou být také nejrůznější citáty, ať už se jedná o slova z básní, písní, anebo výroky slavných osobností. Smuteční řeč by jimi ale neměla být zahlcená, ideální je použít jen jeden, klidně na začátku jako úvod smuteční řeči, nebo na konci jako poslední slova rozloučení. Může jich být v řeči samozřejmě více, ale nesmí se to přehánět, aby nebyl v proslovu „citát za citátem“. Pokud je součástí projevu opravdová báseň, není nutné, aby ji řečník dokonale recitoval. Stačí, když jí řečník přizpůsobí tempo řeči.

Smuteční řeč je primárně určená pro pozůstalé, jim má sloužit jako útěcha v jejich smutku, a proto by se řečník měl obracet k nim a ne k zemřelému. Každý řečník z řad blízkých prožívá samozřejmě svůj vlastní žal, ale v jeho proslovu by se to nemělo výrazně projevit, neměl by se snažit strhávat pozornost jen ke svému smutku, protože ztráta milované osoby je velmi těžká pro všechny příbuzné a blízké přátelé. Během smutečního proslovu musí řečník zmínit několik informací o životě zemřelého, ale není třeba, aby popisoval celý jeho život. Sám nebo po domluvě s rodinou by měl vybrat několik bodů z jeho života, případně jeho záliby a vztah k rodině, dalším blízkým, zaměstnání. Pokud by některá informace vrhala špatné světlo na zemřelého, tak jí není třeba uvádět, pokud si to tedy rodina výslovně nepřeje, pak by ve smuteční řeči mohla zaznít, ale ve zjemněné formě.

Detail odstavce: Obsah smuteční řeči
Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu
Zveřejněno: 20.12.2017