Skloňování slov den a sen: vzor a správné tvary
Jaký vzor mají slova den a sen?
Slova den a sen jsou podstatná jména rodu mužského neživotného. Ve školním určování je lze řadit k tvrdému typu, tedy ke vzoru hrad, jejich skloňování však není ve všech pádech úplně pravidelné. U slova den se objevují dubletní tvary, například dni/dnu, dni/dny nebo dní/dnů. U slova sen se při skloňování zpravidla vypouští samohláska e: snu, snem, sny.
Podrobné vysvětlení
Proč se den a sen neskloňují úplně stejně jako hrad
U vzoru hrad očekáváme například tvary hradu, hradu, hradem, hrady, hradů. Slova den a sen patří rovněž mezi mužská neživotná podstatná jména, ale během skloňování se jejich základ mění a u některých pádů existuje více spisovných možností.
Slovo den má výrazně smíšené a nepravidelné skloňování. V nepřímých pádech se objevuje základ dn-: dne, dni, dnu, dnem, dnů, dnech. Proto není vhodné mechanicky přidávat koncovky ke slovu den. Čeština navíc zachovala několik rovnocenných tvarů, například ke dni i ke dnu.
Také u slova sen při skloňování obvykle mizí písmeno e. Říkáme bez snu, o snu a se snem, nikoli „senu“ nebo „senem“. Vedle toho existují ustálená spojení se zvláštním tradičním tvarem, například probudit se ze sna.
Jak jev bezpečně poznat
Jak určit rod a vzor slov den a sen
Nejprve si ke slovu přidáme ukazovací zájmeno: ten den, ten sen. Obě slova jsou tedy rodu mužského. Potom ověříme životnost. Řekneme vidím den a vidím sen; 4. pád má stejný tvar jako 1. pád. Jde proto o rod mužský neživotný.
Pro školní určování je můžeme spojovat s tvrdým vzorem hrad. U slova sen je toto zařazení poměrně snadné, přestože se mění slovní základ. U slova den je důležité dodat, že má zvláštní smíšené skloňování a řadu dublet. Samotný vzor proto nestačí k odvození všech jeho tvarů.
Skloňování
Skloňování slova den
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. pád – kdo, co? | den | dni, dny |
| 2. pád – bez koho, čeho? | dne | dní, dnů |
| 3. pád – ke komu, čemu? | dni, dnu | dnům |
| 4. pád – koho, co? | den | dni, dny |
| 5. pád – oslovujeme | dne | dni, dny |
| 6. pád – o kom, čem? | dni, dnu; ve spojení „ve dne“ také dne | dnech |
| 7. pád – s kým, čím? | dnem | dny |
V běžné češtině se setkáme například se spojeními během dne, ze dne na den, ke dni splatnosti, po celý den, v tomto dni, v tomto dnu, ve dne, několik dní, několik dnů, v posledních dnech. Tvary dní a dnů jsou oba spisovné.
Skloňování slova sen
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. pád – kdo, co? | sen | sny |
| 2. pád – bez koho, čeho? | snu; ve spojení „ze sna“ také sna | snů |
| 3. pád – ke komu, čemu? | snu | snům |
| 4. pád – koho, co? | sen | sny |
| 5. pád – oslovujeme | sne | sny |
| 6. pád – o kom, čem? | snu | snech; ve spojení „ve snách“ také snách |
| 7. pád – s kým, čím? | snem | sny |
Nejdůležitější je zapamatovat si změnu sen → sn-: snu, snem, sny, snů. Tvar sna není běžnou náhradou za snu ve všech větách. Zachoval se především v tradičních spojeních, typicky probudit se ze sna.
Přehledné porovnání
Den a sen vedle sebe
| Vlastnost | den | sen |
|---|---|---|
| Rod | mužský neživotný | mužský neživotný |
| Školní zařazení | tvrdý typ, zvláštní smíšené skloňování | vzor hrad |
| 2. pád j. č. | dne | snu |
| 7. pád j. č. | dnem | snem |
| 1. pád mn. č. | dni, dny | sny |
| 2. pád mn. č. | dní, dnů | snů |
Rozdíl je dobře vidět už ve 2. pádě jednotného čísla: říkáme bez dne, ale bez snu. U těchto slov je proto praktičtější naučit se několik základních pádových tvarů než se snažit všechny koncovky mechanicky odvodit podle vzoru.
Příklady
Příklady správného skloňování
- Do konce dne musíme úkol odevzdat.
- Ke dni zápisu přinesl všechny dokumenty.
- O tomto dnu se mluvilo ještě dlouho.
- Za několik dní začnou prázdniny.
- Během dvou dnů napadl sníh.
- V posledních dnech se výrazně ochladilo.
- Po probuzení si svůj sen dobře pamatoval.
- Z toho snu měl nepříjemný pocit.
- Probudil se ze zlého sna.
- Celý večer vyprávěl o zvláštním snu.
- Ve svých snech často cestoval.
- Chodil jako ve snách.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
Častou chybou je mechanické zachování celého základního tvaru. Podoby jako denu, senem nebo senů nejsou správné. Použijeme například dni nebo dnu, snem a snů.
Další nejistota vzniká u 2. pádu množného čísla slova den. Správně jsou dvě možnosti: pět dní i pět dnů. Není tedy správné jednu z těchto podob automaticky označit za chybu.
U slova sen je potřeba rozlišovat základní tvar snu a tradiční tvar sna. Běžně říkáme například výklad snu nebo obsah snu, ale ustálené je spojení probudit se ze sna.