Čárky ve větách dokážou potrápit i ty, kteří si myslí, že český pravopis mají dávno v malíčku. Stačí jedna špatně umístěná čárka a význam věty se může změnit, zpomalit čtení nebo působit jednoduše rušivě, což je přesně to, čemu se chceme při psaní vyhnout. Právě proto má smysl se k pravidlům psaní čárek ve větě vracet, ujasňovat si je a hlavně si je prakticky procvičovat na konkrétních příkladech.
V následujícím doplnění článku se zaměříme na problematická a často hledaná místa českého pravopisu, jako je čárka před a to, rozdíly mezi volným a těsným přívlastkem nebo typické chyby při psaní čárek v jednoduchých větách i souvětích. Text je koncipovaný tak, aby pomohl nejen žákům a studentům, ale i dospělým, kteří chtějí psát jistěji, srozumitelněji a bez zbytečných pravopisných přešlapů.
FAQ – Často kladené otázky
Kdy se píše čárka před „a to“?
Čárka se píše tehdy, když „a to“ uvádí vysvětlení nebo upřesnění předchozí části věty.
Jak poznám přívlastek volný?
Přívlastek volný lze z věty vypustit bez změny jejího základního významu a odděluje se čárkami.
Píše se čárka vždy před „že“?
Ve většině případů ano, ale vždy záleží na konkrétní stavbě souvětí a vztahu mezi větami.
Jaký je rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím z hlediska čárek?
Ve větě jednoduché se čárky řídí větnými členy, v souvětí vztahy mezi jednotlivými větami.
Musí se čárkou oddělovat oslovení?
Ano, oslovení se vždy odděluje čárkou, a to i tehdy, stojí-li uprostřed věty.
Kdy se čárka nepíše před spojkou „a“?
Čárka se nepíše, pokud spojka „a“ spojuje věty nebo větné členy ve slučovacím poměru.
Proč je psaní čárek tak důležité?
Čárky ovlivňují srozumitelnost textu a mohou měnit význam celé věty.
Jak se nejlépe naučit psaní čárek?
Nejúčinnější je kombinace znalosti pravidel a pravidelného procvičování na konkrétních příkladech.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
pane babisi vim zeto nemate lehke ale meli byste vy jako premier rozhodnout a pomoc lidem a otevrit malo obchody s obuvy prodejny prosim a ne to prodluzovat ano pane slibyl ste po velikonocich a nic neni otevreny ani prodejny daichman a eurosport a dalsi male obochody centru aupark a tesco jeto možne zeto bude nadale furt prodluzovat a rousky zruste ano vzdit se vtom lidi dusi a sou drahe jako cert vite vi nato mate ale obiceny lide ne tak prosim udeljte karny zaopatreni a zruste vsechno ano ste premier mate nato pravomc a vihodte pana premiera primulu a adama vojtecha jenom kecaji lidem nesmisli dekuji a hezky den vam pane nas premier e dekuji vam naschle a doufam zeto co sem psal bude tak pravdive a zeto odbnovite vsechno jako drive dekuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka Zlatohorská.
Máte vy rozum? To opravdu nevydržíte pár týdnů bez nakupování oblečení a bot? Chápu, že je tato situace pro mnohé velmi složitá a pro všechny nepříjemná, ale není snad nejdůležitější zdraví lidí? To opravdu chcete, aby to tu dopadlo jako v Itálii, nebo USA, kde umírají stovky lidí denně? Víte proč se z těchto a dalších států staly epicentra víru? Právě proto, že nebyly zavedená řádná opatření. Zkuste to prosím vydržet a zkusit jen nenadalávat. Lékaři to mají daleko složitější, ti by si mohli stěžovat, že se jim v respiratorech špatně dýchá a že si nechtějí stále oblékat ochranné obleky... A vládě máme být taky co vděční. Pán Prymula a pan Vojtěch a ostatní lidé se snaží situaci co nejvíc vypomoci a dočkají se jen výsměchu a nadávek. Máme jim být vděční za to, že se u nás epidemie katastrofálně nerozšířila a o život nepřišly tisíce lidí! Uvědomte si to prosím!!!
Můžete-li ve větě či souvětí nahradit slovo „níž“ slovem „níže“ (což je další podoba 2. stupně příslovce „nízko/nízce“), pak už určitě nebudete na pochybách, že jde v daném případě o příslovce. Zkuste tuto pomůcku u vzorových vět k 1. bodu našeho výkladu a zjistíte, že to opravdu nejde, když „níž“ vystupuje ve větě jako vztažné zájmeno.
A naopak, můžete-li v souvětí nahradit slovo „níž“ výrazy „které, kterou“ (například Donesla fotografii, na níž/na které byli spolu. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž/se kterou si nerozumím.), pak jde stoprocentně o zájmeno.
Rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím je klíčový pro správné psaní čárek. Zatímco ve větě jednoduché rozhodují především větné členy, v souvětí hrají hlavní roli vztahy mezi jednotlivými větami.
Čárky ve větě jednoduché
Ve větě jednoduché se čárky uplatňují například u několikanásobných větných členů, oslovení, vsuvek nebo doplňků. Každý z těchto jevů má svá jasná pravidla, která je potřeba znát a umět je použít v konkrétním kontextu.
Čárky v souvětí
V souvětích je nutné rozlišovat souřadné a podřadné spojení vět. Zatímco některé spojky čárku vylučují, jiné ji naopak vyžadují. Zde se nejčastěji chybuje u spojek „a“, „ale“, „nebo“, „protože“ či „aby“.
Poslední rozloučení je akt, při kterém celý řečníkův smuteční projev musí být přizpůsoben této dané situaci. Hlasitost jeho řeči musí vycházet z akustiky a z množství smutečních hostů, aby ho každý slyšel. Na některých pohřbech nejsou řečníkům k dispozici mikrofony, takže řečník musí své hlasivky více namáhat, jinde si pozůstalí zase přejí, aby v pozadí zněla smuteční hudba, takže se řečník musí snažit, aby byl jeho projev zřetelnější. Na pohřbech bývají často jako smuteční hosté i starší lidé, i kvůli nim je třeba přizpůsobit nejen hlasitost, ale i tempo řeči. Řečník by neměl se svou řečí pospíchat, měl by dělat dostatečné pomlky, aby význam jeho slov všichni smuteční hosté chápali. Zároveň by věty měly být jednoduché. Složitá a dlouhá souvětí by mohla komplikovat porozumění. I samotného řečníka z řad blízkých příbuzných může při samotném pohřbu zasáhnout silný příval emocí, které neudrží pod kontrolou, základem je to překonat a řeč dokončit.
Častou chybou je přílišná délka projevu, složitásouvětí nebo snaha sdělit celý životní příběh do detailu. Smuteční řeč má být výběrem toho podstatného.
Nevhodné je také přehnané zdůrazňování negativních vlastností nebo osobních konfliktů.
Slova LECCOS a LECCO se řadí mezi zájmena, konkrétně mezi zájmena neurčitá, což napovídá, že označují nějakou neurčitou skutečnost. Slovo LECOS není spisovné, proto by se nemělo objevovat ve spisovných textech.
Obě uvedená spisovná slova jsou významově rovnocenná, můžeme tudíž používat jak LECCOS, tak LECCO a věta či souvětí se nezmění.
Co se týče četnosti výskytu spisovných variant, Český národní korpus uvádí v 1. a 4. pádě častěji podobu s „S“ na konci, tedy LECCOS. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje tuto podobu jako častější.
Přestože není slovo LECOS považováno za spisovné, v některých publikacích ho lze najít (jedná se o chybu). Nachází se například v knize Den co den (autorka Terézia Mora).
Slovo LECCOS (i slovo LECCO) má stejný význam jako zájmena všelicos nebo mnohé.
Dalšími variantami slova LECCOS jsou zájmena ledasco, ledacos a ledaco.
Pravopis (ortografie) se zabývá psanou podobou jazyka. Řeší tedy to, jak se mají slova správně zapisovat, aby odpovídala normě českého jazyka. Pravopis se zaměřuje na pravidla psaní písmen, interpunkci i grafickou podobu slov.
Pravopis zahrnuje:
psaní velkých písmen (jména, města, státy, názvy ulic)
i/y (vyjmenovaná slova, shoda podmětu s přísudkem)
psaní ě/je
s/z (slova jako sraz, zkouška, snít x znít)
spojování a oddělování slov (dohromady / zvlášť / se spojovníkem)
interpunkce (čárky v souvětí, oddělování vět, přístavky)
psaní předložek a předpon (např. s-/z-, vy-/vý-, bě-/běh-)
Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.
Gramatika zahrnuje:
slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).
Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.
Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).
Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.
Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.
Příklad:Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.
Jedná se o věty, které jsou na sobě
mluvnicky nezávislé, které ale spolu souvisí obsahem. Například: Procházeli se
společně, ale nemluvili spolu.
Čárkami se neoddělují věty
hlavní, které jsou v poměru slučovacím a které jsou spojené
spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Usmál se a odešel.
Čárkami se oddělují věty,
které jsou v poměru slučovacím, ale nespojují je spojky a, i,
nebo (anebo), ani, či. Například: Přestaly mrazy, sníh roztál.
Čárkami se oddělují věty
hlavní, které jsou v jiném poměru než slučovacím (stupňovacím,
odporovacím, vylučovacím, důsledkovým, příčinným). Například: Přestalo
sněžit, dokonce vysvitlo slunce. Četl knihu, ale nerozuměl jí. Buď půjdu do
školy, nebo zůstanu doma. Nemohl jít ven, a proto si doma četl. Ztratil se,
neboť doma zapomněl mapu.
2. Podřadně spojené věty
Podřadný vztah mezi větami znamená,
že jedna věta závisí mluvnicky na druhé větě. Věty závislé se oddělují
čárkou. Pokud je závislá věta vložená do řídící věty, je oddělená čárkou z
obou stran. Například: Věděl, že mu nikdo nerozumí. Dům, který si včera
prohlíželi, v noci vyhořel.
