SPOJKY CVIČENÍ

Spojky latinsky

Pro spojky jazykovědci používají odborný termín konjunkce. Ten vychází z latinského coniungere, což znamená spojovat či slučovat.

Slovo konjunkce však mimo lingvistiku může znamenat i okamžik největšího zdánlivého přiblížení dvou objektů na obloze (v astrologii) nebo výrok vyjadřující, že platí výrok A a zároveň výrok B (v logice).

Zdroj: Spojky

Příběh

V příběhu VÝZNAM SPOJKY "PŘECE" se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Orlík.

Jaký obsahový význam slovo "přece" má a jakým slovem jej lze nahradit?

Děkuji za odpověď.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šárka.

přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím

Zdroj: Příběh Význam spojky "přece"

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Příběh

V příběhu POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.

Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?

Zdroj: Příběh Používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Druhy částic

Podle původu se dají částice dělit na dvě skupiny: vlastní a nevlastní. Vlastní částice nejsou jiným slovním druhem (například slovo kéž je vždy částicí), nevlastní částice mohou být i jiným slovním druhem (i, ale, krásně), nejčastěji se jedná o spojky a příslovce.

Zdroj: Částice - neohebný slovní druh

Příběh

V příběhu CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michael Roučka.

V prvním cvičení jsem měl 3chyby a ve druhém cvičení 1chybu.
Michael Roučka

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Cvičení na zájmeno jenž

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

• jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
• opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
• dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
• víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: Spojky

Cvičení na předložky, přípony a předpony

• Cvičení na předložky a předpony
• Cvičení na poznání předložky a zvratného zájmena se
• Cvičení na předložku „s (sebou)“
• Cvičení na předložky s (se) a z (ze)

Zdroj: Předložky

Příběh

V příběhu CVIČENÍ NA TÝŽ/TENTÝŽ, TÁŽ/TATÁŽ, TOTÉŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš Kučera.

Dobrý den, paní učitelko,

posílám cvičení ke kontrole.

Tomáš Kučera

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Šukalová.

ses gej

Zdroj: Příběh Cvičení na týž/tentýž, táž/tatáž, totéž

Vedlejší věta příslovečná podmínková

Tato vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, na které může nastat děj věty řídící. Tuto větu uvozují spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli.

Ukázky použití

Jestliže chceš dobrou známku, uč se.

Kdyby to věděl, nepřišel by.

Chceme-li vyznamenání, musíme se učit.

Kdybys potřeboval, pomůžu ti.

Jestli mě zavoláš, přijdu.

Když mi dnes pomůžeš, příště ti pomůžu já.

Zdroj: Druhy vedlejších vět

Příběh

V příběhu CVIČENÍ NA VELKÁ PÍSMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šaman Štěpán.

Dobrý den, zasílám cvičení na velká písmena.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Cvičení na velká písmena

Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: Spojky

Příběh

V příběhu CVIČENÍ NA VELKÁ PÍSMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.

Dobrý den, posílám cvičení.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Cvičení na velká písmena

Druhy spojek

Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.

Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:

• slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
• stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
• odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
• vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
• příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
• vysvětlovací – a to, a sice
• důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy

Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).

Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:

• příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
• účinkový (že, až, takže, div že)
• důvodový (jestliže, protože, když)
• účelový (aby, by, ať)
• podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
• přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
• časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
• způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
• obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
• výjimkový (leda, ledaže)
• vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)

Zdroj: Spojky

2. cvičení

(do) staveníčko - ?předložkapředpona2

(do) předu - ?předložkapředpona2

(do) louže - ?předložkapředpona1

(u) lesa - ?předložkapředpona1

(u) vnitř - ?předložkapředpona2

(u) chopit - ?předložkapředpona2

(po) mocník - ?předložkapředpona2

(po) cestě - ?předložkapředpona1

(bez) práce - ?předložkapředpona1

(bez) mocný - ?předložkapředpona2

Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

Příběh

V příběhu DĚKUJI :) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marti.

Mockrát děkuji za toto cvičení. Moc mi pomohlo a je to super na procvičování.
Bylo by super přidat ještě více, třeba i těžších cvičení na velká a malá písmena a také hlavně chytáky :)

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: Příběh Děkuji :)

1. cvičení

(bez) peněz - ?předložkapředpona1

(bez) vlasý - ?předložkapředpona2

(roz) dělat - ?předložkapředpona2

(do) práce - ?předložkapředpona1

(do) čtený - ?předložkapředpona2

(roz) mazlit - ?předložkapředpona2

(roz) loučení - ?předložkapředpona2

(s) otcem - ?předložkapředpona1

(s) pravit - ?předložkapředpona2

(do) běhnout - ?předložkapředpona2

Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

3. cvičení

(o) cenit - ?předložkapředpona2

(o) ceně - ?předložkapředpona1

(vz) pomínka - ?předložkapředpona2

(v) lese - ?předložkapředpona1

(roz) pláclý - ?předložkapředpona2

(roz) česat - ?předložkapředpona2

(mezi) dveří – ?předložkapředpona2

(mezi) domy - ?předložkapředpona1

(místo) oken - ?předložkapředpona1

(místo) držící - ?předložkapředpona2

Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

Jak na to

Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.

Zdroj: Cvičení na předložky a předpony

1. cvičení

Při pohledu ?zs1 okna se usmíval.

Rozuměl si ?zs2 loňským vítězem.

Objednal si sendvič ?zs2 tuňákem.

Přišel nám pohled ?zs1 Krkonoš od přátel.

Byl nejlepší ?zese1 všech účastníků soutěže.

Matikářka přišla do třídy ?zs2 hromadou pomůcek.

Nikdo nepočítal ?zs2 domácími úkoly ?zs1 matematiky.

Učitel ho vyzkoušel ?zs1 nové látky.

Na vodu se vydal ?zs2 nejlepšími přáteli.

Nedokázal se rozloučit ?zs2 hodinkami po dědečkovi.

Zdroj: Cvičení na předložky s (se) a z (ze)

Na co si dát pozor

1. a to

• Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr vysvětlovací. Příklad: Učím se dva jazyky, a to španělštinu a angličtinu.
• Čárku nepíšeme v případě, že je věta spojena s druhou větou souřadicí spojkou a, přičemž za ní následuje zájmeno to, které je vlastně podmětem této věty. Příklad: Zpívala tu písničku pořád dokola a to mě rozčilovalo.
• Pomůcka: Zkuste místo spojovacího výrazu a to, použít jeho synonymum a sice, pokud věta bude dávat smysl, pak čárku napište, jde o poměr vysvětlovací.

2. a tak

• Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr důsledkový. Příklad: Výrobek měl vadu, a tak jsem ho šel vyměnit.
• Čárku nepíšeme v případě, že je věta či větný člen spojen souřadicí spojkou a, za níž následuje příslovce tak. Příklad: Hora byla vysoká a tak strmá, že si na ni troufli jen ti nejlepší.

3. či, nebo

• Čárku píšeme před těmito spojkami, vyjadřují-li poměr vylučovací, to znamená, že platí jen jedna možnost. Příklad: Chceš modrou, nebo červenou pastelku? Musíš zkoušky dobře zvládnout, nebo tě na tu školu nepřijmou.
• Čárku před těmito spojkami nepíšeme, vyjadřují-li poměr slučovací, to znamená, že spojka nebo/či vyjadřuje možné alternativy. Příklad: Povrch stezky je vhodný pro jízdu na kole či na kolečkových bruslích. U babičky jsme jezdili na kole nebo chodili na houby.

Zdroj: Spojky

1. cvičení

Vzájem?ěně2 si nerozum?ěně1li.

Na louce rostly pom?ěně2nky.

Zapom?ěně2l si vybrat peníze.

Při stezce odvahy hrůzou oněm?ěně1l.

M?ěně1 to ale nemrzí.

Vezme m?ěně1 s sebou.

V Anglii se dorozum?ěně1l dobře.

Upřím?ěně2jší být nemohl.

M?ěně1sto se topilo ve smogu.

Na svatbě se pom?ěně1l.

Vzpom?ěně2l si, že se kdysi učil o hym?ěně2.

Osam?ěně1lý jezdec se zachoval nerozum?ěně2.

Mnich jedl střídm?ěně1ji a skrom?ěně2ji než ostatní lidé.

Pouhá dom?ěně2nka ho dostala k soudu.

Po zim?ěně1 tě samozřejm?ěně1 navštívím.

Ohrom?ěně2 se mi líbí tvůj obraz.

Ježíšek se narodil na slám?ěně1.

Odm?ěně1na by se m?ěně2 hodila.

Zdroj: Cvičení na slova s mně mě

2. cvičení

Řidič se při nehodě zachoval duchapřítom?ěně2.

Celou noc hřm?ěně1lo.

Mláďata zvířat vypadala dojem?ěně2.

Náram?ěně2 se m?ěně2 líbil tvůj nápad.

Dom?ěně2lý vrah se nepřiznal.

Obloha zničehonic ztem?ěně2la.

Tvá zapom?ěně2tlivost m?ěně1 trápí.

Tam?ěně1jší obyvatelé oslavovali výročí.

Chlapec nesm?ěně1l na hřiště.

Les hrozivě šum?ěně1l.

Maminka m?ěně2 připom?ěně2la, abych nezapom?ěně2la doma úkoly.

Přim?ěně1l m?ěně1 uvěřit, že má pravdu.

Režisér si vzpom?ěně2l na krásu litom?ěně1řického zámku.

Krom?ěně1 ostudy sklidil i posm?ěně1ch.

V Betlém?ěně1 jsou nepokoje.

Cukroví příjem?ěně2 zavonělo.

Zdroj: Cvičení na slova s mně mě