Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena ukazovací, stejně jako zájmena
ten, tento, tenhle, onen, takový, sám
. Jazykovědci pak označují zájmeno
týž/tentýž
jako identifikační, jde tedy o zájmeno, které vyjadřuje, zda jev označený tímto zájmenem je totožný s dalším jevem téhož druhu.
Ukazovací zájmena ukazují mimo
text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.
Ukazovací zájmena: ten, ta,
to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
U ukazovacího zájmena sám,
je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i
ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme
viděli v kleci samy.
Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se
používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.
Skloňování
zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:
ZÁJMENA
PÁDY
TEN
TA
TO
TENTO
TATO
TOTO
1.
pád
Ten
Ta
To
Tento
Tato
Toto
2.
pád
Toho
Té
Toho
Tohoto
Této
Tohoto
3.
pád
Tomu
Té
Tomu
Tomuto
Této
Tomuto
4.
pád
Toho, ten
Tu
To
Tohoto, tento
Tuto
Toto
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O tom
O té
O tom
O tomto
O této
O tomto
7.
pád
S tím
S tou
S tím
S tímto
S touto
S tímto
Skloňování
těchto tvarů v množném: ti, ty, ta, tito, tyto, tato:
ZÁJMENA
PÁDY
TEN
TA
TO
TENTO
TATO
TITO
1.
pád
Ti, ty
Ty
Ta
Tito, tyto
Tyto
Tato
2.
pád
Těch
Těch
Těch
Těchto
Těchto
Těchto
3.
pád
Těm
Těm
Těm
Těmto
Těmto
Těmto
4.
pád
Ty
Ty
Ta
Tyto
Tyto
Tato
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O těch
O těch
O těch
O těchto
O těchto
O těchto
7.
pád
S těmi
S těmi
S těmi
S těmito
S těmito
S těmito
Skloňování
ukazovacích zájmen: tenhle, tahle, tohle, onen, ona, ono v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
TENHLE
TAHLE
TOHLE
ONEN
ONA
ONO
1.
pád
Tenhle
Tahle
Tohle
Onen
Ona
Ono
2.
pád
Tohohle
Téhle
Tohohle
Onoho
Oné
Onoho
3.
pád
Tomuhle
Téhle
Tomuhle
Onomu
Oné
Onomu
4.
pád
Tohohle, tenhle
Tuhle
Tohle
Onoho, onen
Onu
Ono
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O tomhle
O téhle
O tomhle
O onom
O oné
O onom
7.
pád
S tímhle
S touhle
S tímhle
S oním
S onou
S oním
Skloňování
ukazovacích zájmen: tenhle, tahle, tohle, onen, ona, ono v množném čísle:
V příběhu JEJÍ - CHYBÍ RODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dobby.
U zájmena "její" chybí odlišné varianty pro vzory - "její" se skloňuje odlišně u jednotného čísla pro mužský životný, mužský neživotný a ženský rod.
viz tabulka z wikislovníku - heslo "její". Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V příběhu CVIČENÍ NA TÝŽ/TENTÝŽ, TÁŽ/TATÁŽ, TOTÉŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vojtěch Brož.
Dobrý den/podvečer
Chci se zeptat,zda by bylo možné poupravit web aby ukazoval správné odpovědi(jakože tohle máš špatně a důvod proč to mám špatně atd.)
Jinak super web, utčitě budu doporučovat svým kamarádům pro jejich děti.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pevná mezera vypadá na první pohled jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery – jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, takže když dojde k zalomení (takzvanému přelití) jednoho výrazu na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s dalším z výrazů.
Případy, ve kterých je třeba používat pevnou mezeru:
ve spojení neslabičných předložek (k, s, v, z) s následujícím slovem, např. k babičce, s mašlí, v Opavě, z nemocnice; mezera se vkládá mezi předložku a následující slovo;
ve spojení slabičných předložek o, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, např. u tety, o deváté; mezera se vkládá mezi spojku a následující slovo (z důvodu častého používání a možnému vzniku takzvaných řek je toto pravidlo dobrovolné);
pro členění čísel (dělení tisíců, trojice čísel, a to i za desetinnou čárkou), například 4 600, 3 000 000, 26,425 23;
mezi číslem a značkou, například * 1921, † 2002, 70 %, § 18, # 26;
mezi číslem a zkratkou počítaného předmětu nebo písmennou značkou jednotek a měn, např. 8 str., 6 hod., s. 21, č. 3, obr. 2, tab. 7, 250 cm², 40 dkg, 15 h, 12 °C, 2 700 000 Kč, 450 €;
mezi číslem a názvem počítaného jevu, například strana 4, 600 návštěvníků, 365 dní, 35 kilogramů, tabulka 7, 4. rota, 12. kapitola, III. patro, Karel IV.;
mezi dnem a měsícem v kalendářním datu (rok však lze oddělit), například 24. 6. | 2015, 16. března | 1999;
v měřítkách map, plánů a výkresů, v poměrech nebo při naznačení dělení, např. mapa v měřítku 1 : 25 000, poměr hlasů 1 : 3, 10 : 2 5;
v telefonních a jiných podobných číslech členěných mezerou, např. +420 900 125 887, 724 656 789, 800 12 23 34;
v ustálených spojeních, ve složených zkratkách a v různých kódech, například t. č., č. p., č. j., a. s., v. o. s., s. r. o., n. m., mn. č., př. n. l., T. G. M., PS PČR, FF UK, ČSN 01 6910 (složené zkratky a označení se v případě nutnosti doporučuje dělit podle dílčích celků, například ÚJČ | AV ČR, ČSN | EN | ISO 9001);
mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje, například tzv. cukrovka;
mezi zkratkami rodných jmen a příjmeními, například Fr. Říha, J. Červenková (připouští se ale oddělit příjmení od vypsaného jména, například František | Říha, Jitka | Červenková;
mezi zkratkou titulu nebo hodnosti uváděnou před osobním jménem, například p. Mladý, mjr. Zelený, Ing. Zemková (lze však oddělit titul a rodné jméno od příjmení, například Ing. Zdeněk | Polák);
před pomlčkou, aby jí nezačínal řádek (jiné je to se spojovníkem ve složeném slově, ten stojí jak na konci, tak na začátku následujícího řádku, například česko-|-rakouské, není-|-li);
všude tam, kde se vyskytuje matematický symbol s mezerami (plus, minus, krát, děleno, (ne)rovno, větší/menší (nebo rovno), přibližně rovno, vlnka), například 3 + 3, 16 < 20.
Třicet nejchudších států podle hrubého domácího produktu v dolarech na jednoho obyvatele. Tabulka je řazena vzestupně.
Místo v celosvětovém žebříčku
Stát
HDP na obyvatele v $
Počet obyvatel v roce 2016
Světadíl
1.
Středoafrická republika
656
4 595 000
Afrika (střední)
2.
Demokratická republika Kongo
784
78 740 000
Afrika (střední)
3.
Burundi
818
10 520 000
Afrika (východní)
4.
Libérie
882
4 614 000
Afrika (západní)
5.
Niger
1 113
20 670 000
Afrika (západní)
6.
Malawi
1 139
18 090 000
Afrika (východní)
7.
Mozambik
1 228
28 830 000
Afrika (východní)
8.
Guinea
1 271
12 400 000
Afrika (západní)
9.
Eritrea
1 321
4 475 000
Afrika (západní)
10.
Madagaskar
1 504
24 890 000
Afrika (východní)
11.
Komorský svaz (= Komory)
1 529
795 601
Afrika (východní)
12.
Togo
1 545
7 606 000
Afrika (západní)
13.
Guinea Bissau
1 568
1 816 000
Afrika (západní)
14.
Sierra Leone
1 651
7 396 000
Afrika (západní)
15.
Gambie
1 664
2 039 000
Afrika (západní)
16.
Jižní Súdán
1 670
12 230 000
Afrika (západní)
17.
Haiti
1 784
10 850 000
Severní Amerika (Karibik)
18.
Burkina Faso
1 790
18 650 000
Afrika (západní)
19.
Kiribati
1 820
114 395
Oceánie
20.
Rwanda
1 905
11 920 000
Afrika (východní)
21.
Etiopie
1 916
102 400 000
Afrika (východní)
22.
Zimbabwe
1 953
16 150 000
Afrika (jihovýchodní)
23.
Afghánistán
1 957
34 660 000
Asie (jižní)
24.
Šalamounovy ostrovy
1 995
599 419
Oceánie
25.
Uganda
2 066
41 490 000
Afrika (východní)
26.
Benin
2 184
11 038 805
(rok 2017)
Afrika (západní)
27.
Mali
2 264
17 885 245
(rok 2017)
Afrika (západní)
28.
Nepál
2 480
29 384 297
(rok 2017)
Asie (jižní)
29.
Jemen (= Jemenská republika)
2 521
27 580 000
Asie (Střední východ)
30.
Senegal
2 578
15 410 000
Afrika (západní)
Z tabulky vyplývá, že většina nejchudší států světa se nachází v Africe. Tyto státy ale mají i jiné společné rysy. Patří sem i jejich spíše venkovský ráz (velkoměst je v těchto státech pomálu), převaha zemědělství a vysoký podíl samozásobitelského hospodářství. Těmto státům zároveň také chybí fungující infrastruktura a mnohdy i přístup k elektřině. Navíc negramotnost je v takovýchto zemích běžnou součástí života většiny obyvatel. Zdravotnická péče, školství, přístup k internetu, nejnovější automobily a mobilní technologie, to vše je něčím, o čem si absolutní většina obyvatel těchto států může nechat jen zdát.
U nejchudších států světa se také často objevuje i krátká historie, tyto státy se mnohdy osamostatnily od dominantní velmoci v opravdu nedávné minulosti, nebo jsou to země zmítané politickými nepokoji, revolucemi, občanskými válkami či jiným neklidem.
Následující informace o vybraných státech zachycují, s čím se obyvatelé musí potýkat a co se také odráží na jejich nízkém HDP na jednoho obyvatele.
pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)
3. Zájmena = pronomina
zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo
5. Slovesa = verba
vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
časují se
určujeme u nich:
osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
vzor – každá třída má své vzory
slovesné tvary mohou být:
určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)
Neohebné slovní druhy
6. Příslovce = adverbia
ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač
vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)
7. Předložky = prepozice
vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
podle původu se dělí na:
vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)
8. Spojky = konjunkce
slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
samostatné nejsou větnými členy
dělí se na:
souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
Chci se zeptat,zda by bylo možné poupravit web aby ukazoval správné odpovědi(jakože tohle máš špatně a důvod proč to mám špatně atd.)
Jinak super web, utčitě budu doporučovat svým kamarádům pro jejich děti.
