URČOVÁNÍ VĚTNÝCH ČLENŮ

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí. Podrobně je to popsáno v našem článku Příslovečné určení.

Zdroj: Větné členy - přehled

Diskuze

V diskuzi POUŽÍVÁNÍ SPOJKY NEBO MÍSTO SPOJKY A VE VĚTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ing. Jaroslav Mokrý.

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.

Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Co je to podmět

Podmět je část věty, která není na žádném jiném členu mluvnicky závislá. Podmět ve větě vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Při určování větných členů se na podmět ptáme otázkou prvního pádu Kdo? Co? a přísudkem. Například: Kočka vylezla na plot (= otázka: Kdo vylezl na plot?).

Zdroj: Podmět

Poradna

V naší poradně s názvem URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla.

jej

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo jej může být jednak zájmeno a rovněž i citoslovce.
Jej, ty jsi ale krásná Pavla. Jej je citoslovce.
Uviděl jsem jej, jakmile vstoupil do dveří. Jej je zájmeno.

Zdroj: diskuze Určování slovních druhů

TEST NA URČOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ

TEST: Urči vedlejší větné členy: přívlastek (Pk), předmět (Pt), příslovečné určení (PU), doplněk (Do).

Musíme dát přednost vozidlům jedoucím po hlavní silnici. ?PkPtPU2

K narozeninám jsem dostala lístky do divadla. ?PkPtPU1

Malé baletky tancovaly bosy. ?PkPUDo3

Vidíš ty bosé děti? ?PkPUDo1

Napiš to prosím takhle. ?PkPUDo2

Autobus jedoucí z Berlína má zpoždění. ?PkPtDo2

Náš Milan se vyučil kuchařem. ?PkPUDo3

V osm hodin se sejdeme před knihovnou. ?PkPtPU3

Darovali jsme jim sošku ze dřeva. ?PkPtPU1

Soused se večer obvykle díval na televizi. ?PkPtPU2

Přejít na cvičení

Zdroj: Příslovečné určení

Diskuze

V diskuzi URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Kočky žijí v našich domácnostech velmi dlouho

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Julda.

Kočky - podstatné jméno
žijí - sloveso
v - předložka
našich - zájmeno
domácnostech - podstatné jméno
velmi - příslovce
dlouho - příslovce

Zdroj: diskuze Prosba o radu

Ponaučení

Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:

• částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
• částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
• částice neplní ve větě funkci větného členu
• částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
• příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
• spojky slouží ke spojování vět a větných členů.

Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy

Diskuze

V diskuzi TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala Dosedělová.

je to celkem těžké

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Test na určování vzorů přídavných jmen

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

• příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
• jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
• infinitivem (Jel nakoupit.);
• vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Zdroj: Příslovečné určení

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

• jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
• opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
• dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
• víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: Spojky

Přehledná tabulka větných členů

Název	Zkratka	Otázka	Příklad
PODMĚT	PO	Kdo? Co?	Auta přijela na křižovatku.
PŘÍSUDEK	PŘ	Co dělá podmět?	Auta přijela na křižovatku.
PŘEDMĚT	PT	Pádové otázky kromě 1. pádu	Myslivec viděl lišku.
PŘÍVLASTEK SHODNÝ	PKS	Jaký? Který? Čí?	Dřevěná tyč spadla.
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ	PKN	Jaký? Který? Čí?	Tyč ze dřeva spadla.
DOPLNĚK	DO	Rozvíjí 2 větné členy	Pes ležel vyčerpaný.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA	PUM	Kde? Kam? Kudy? Odkud?	Šel do lesa.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU	PUČ	Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?	Včera šel do lesa.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU	PUZ	Jak?	Tvářil se vesele.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY	PU PŘÍČINY	Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?	Díky tréninku vyhrál závod.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU	PU ÚČELU	Proč? Za jakým účelem?	Učila se pro dobré známky.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY	PU MÍRY	Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?	Děda byl velmi nemocný.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKY	PU PODMÍNKY	Za jaké podmínky?	Za deště zůstaneme doma.
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY	PU PŘÍPUSTKY	I přes co?	I přes zákaz šel ven.

Zdroj: Větné členy - přehled

Poradna

V naší poradně s názvem PLNÁ MOC, POČET NA OSOBU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jamil.

zajímalo by mne, kolik plných mocí může dostat jednotlivý čelen byt.družstva při zastupování na členské schůzi. Může dostat např 10 plných mocí, když je v družstvu 44 členů?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Může dostat všech 44 plných mocí od všech členů. Plná moc nemá v tomto ohledu žádná omezení.

Zdroj: diskuze Plná moc, počet na osobu

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Diskuze

V diskuzi TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stejskalová Monika.

Dobrý den, zde vám odevzdávám Test


S posdravem Stejskalová Monika

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Test na určování vzorů přídavných jmen

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Zdroj: Slovní druhy

Pomůcka

Můžete-li ve větě či souvětí nahradit slovo „níž“ slovem „níže“ (což je další podoba 2. stupně příslovce „nízko/nízce“), pak už určitě nebudete na pochybách, že jde v daném případě o příslovce. Zkuste tuto pomůcku u vzorových vět k 1. bodu našeho výkladu a zjistíte, že to opravdu nejde, když „níž“ vystupuje ve větě jako vztažné zájmeno.

A naopak, můžete-li v souvětí nahradit slovo „níž“ výrazy „které, kterou“ (například Donesla fotografii, na níž/na které byli spolu. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž/se kterou si nerozumím.), pak jde stoprocentně o zájmeno.

Cvičení na určování slova níž

Zdroj: Určování slova níž

Určete slovní druhy u těchto slov

krásnější ?123456789102,
všichni ?123456789103,
hod ?123456789101,
nenávidět ?123456789105,
každý ?123456789103,
mnohokrát ?123456789104,
tisíc ?123456789104,
hoď ?123456789105,
nikdo ?123456789103,
nenáviděný ?123456789102,
jeden ?123456789104,
hajný ?123456789101,
nesoucí ?123456789102,
fuj ?1234567891010,
mňau ?1234567891010,
nenávist ?123456789101

Přejít na cvičení

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Cvičení pro mladší

Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu:

Kotě?123456789101 dojedlo?123456789105 granule?123456789101, olízlo?123456789105 si?123456789103 tlapku?123456789101 a?123456789108 otřelo?123456789105 si?123456789103 čumáček?123456789101 a?123456789108 ouška?123456789101. Pak?123456789106 přiťapalo?123456789105 k?123456789107 drátěné?123456789102 přední?123456789102 stěně?123456789101 kotce?123456789101, sedlo?123456789105 si?123456789103 na?123456789107 zadní?123456789102 tlapky?123456789101 a?123456789108 předními?123456789102 zaškrábalo?123456789105 na?123456789107 drátěnku?123456789101. Doufalo?123456789105, že?123456789108 mu?123456789103 třeba?123456789106 někdo?123456789103 přijde?123456789105 otevřít?123456789105. Zaměstnanci?123456789101 útulku?123456789101 si?123456789103 občas?123456789106 ve?123456789107 volných?123456789102 chvílích?123456789101 zašli?123456789105 s?123456789107 koťaty?123456789101 pohrát?123456789105, ale?123456789108 teď?123456789106 asi?123456789109 nikdo?123456789103 nepřijde?123456789105, když?123456789108 tu?123456789106 zůstalo?123456789105 samo?123456789103!
Zkroušeně?123456789106 přešlo?123456789105 k?123456789107 pelíšku?123456789101 v?123456789107 zadním?123456789102 rohu?123456789101 kotce?123456789101. Polštář?123456789101 byl?123456789105 pro?123456789107 ně?123456789103 samotné?123456789102 příliš?123456789106 velký?123456789102 – až?123456789106 do?123456789107 včerejška?123456789101 se?123456789103 o?123456789107 něj?123456789103 dělilo?123456789105 s?123456789107 dalšími?123456789102 dvěma?123456789104 šedivými?123456789102 koťaty?123456789101, a?123456789108 teď?123456789106 se?123456789103 ztracené?123456789102 choulilo?123456789105 uprostřed?123456789106. Dvě?123456789104 sestřičky?123456789101 mu?123456789103 chyběly?123456789105. Pelíšek?123456789101 sice?123456789108 hřál?123456789105, ale?123456789108 osamělé?123456789102 kotě?123456789101 se?123456789103 stejně?123456789106 chvělo?123456789105 chladem?123456789101.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Přejít na cvičení

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.

3. nástroje a prostředku – označuje nástroj, který umožňuje realizaci děje, a prostředek transportu.
Například:
Kreslila pastelkami.
Na dovolenou jsme letěli malým letadlem.

4. původu – označuje, „odkud se daná věc vzala“.
Například:
Dům byl postaven ze dřeva.
Byt jsem zdědila po dědečkovi.

5. původce děje – označuje původce děje; stojí vždy u slovesného rodu trpného.
Například:
Závodní saně byly taženy psy.
Oznámení bude doručeno listonošem.

6. účinku – označuje okolnosti, které vyplývají z velké, nebo naopak malé míry intenzity děje; obvykle bývá vyjadřováno vedlejšími větami.
Například:
Byla tak vyčerpaná, že ani nevstala z postele.
Věra křičela do ochraptění.

7. zřetele – označuje, že něco platí s ohledem na něco jiného.
Například:
Zájezd byl cenově výhodný.
Na muže o sebe hodně pečuje.

8. průvodních okolností – označuje okolnosti, za kterých probíhá nějaký děj.
Například:
Do místnosti vstoupil s odhodláním.
Odjela bez rozloučení.

D) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINNÉ POVAHY (adverbiale causae)

Příslovečné určení příčinné povahy (obvykle se používá zkratka PU a za ni se doplní název dané podkategorie) zahrnuje čtyři podkategorie:

1. vlastní příčiny – vyjadřuje, proč se něco děje, co je příčinou něčeho jiného; směřuje DOZADU ˂− (ptáme se otázkami PROČ? Z JAKÉHO DŮVODU?).
Například:
Kvůli tobě jsem nestihla vlak.
Dostala poznámku za opisování.

2. účelu – vyjadřuje děj, který je zaměřen na něco jiného, na nějaký cíl, jehož má být dosaženo; směřuje DOPŘEDU –> (ptáme se otázkami PROČ? ZA JAKÝM ÚČELEM?).
Například:
Šel vynést koš.
Dala si panáka na kuráž.

3. podmínky – označuje okolnost, na které závisí splnění děje (ptáme se otázkou ZA JAKÉ PODMÍNKY?).
Například:
Bez podpisu je smlouva neplatná.
V případě zájmu nám napište.

4. přípustky – označuje okolnost, navzdory níž se něco děje (ptáme se otázkami NAVZDORY ČEMU? „I PŘES CO?“).
Například:
Navzdory smutku se mírně usmála.
Přes přísnost byl učitel oblíbený.

Zdroj: Příslovečné určení

Níž jako příslovce

Začni hrát o tón níž. Horolezci museli kvůli počasí sestoupit níž do údolí. Moje chata leží níž než ta tvoje.

Ve všech těchto větách je slovo „níž“ příslovcem, respektive 2. stupněm příslovce nízko/nízce (jen pro připomenutí: 3. stupeň je nejníž/nejníže).

Zdroj: Určování slova níž

Příslovce

Šestým slovním druhem a prvním neohebným jsou příslovce, které určují bližší okolnosti děje a vlastností. Otázky k určování příslovcí jsou: KDE? JAK? KAM? KDY? PROČ? atd.

Příklad: (KDY?) Večer (KDE?)venku lidé (JAK?) rychle venčili své psy, aby stihli své (JAK MOC?) velmi oblíbené televizní pořady.

Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy

Určování slovního druhu

Bohužel to s „až“ není vůbec jednoduché, ve větě totiž může být téměř kterýmkoliv neohebným slovním druhem, konkrétně příslovcem, spojkou, nebo částicí. Navíc často nelze v některých větách zcela přesně rozlišit, kdy je „až“ příslovce a kdy částice. Slovník spisovného jazyka českého dokonce ani s „až“ jako částicí nepočítá, rozlišuje jen příslovce a spojku.

Zdroj: Slovní druh až