určování větných členů

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí.

Detail odstavce: Určování větných členů
Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno: 25.11.2015

URČOVÁNÍ SLOVA NÍŽ

Cvičení na určování slova níž

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Určování slova níž
Zveřejněno: 11.5.2016

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Přehledná tabulka větných členů

Detail odstavce: Přehledná tabulka větných členů
Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno: 25.11.2015

CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Detail odstavce: Návod ke cvičení na určování slovních druhů
Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů
Zveřejněno: 30.3.2015

SLOVNÍ DRUHY

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Detail odstavce: Co jsou slovní druhy
Zdroj: Slovní druhy
Zveřejněno: 14.3.2015

CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ

Určete slovní druhy u těchto slov

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů
Zveřejněno: 30.3.2015

CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ

Cvičení pro mladší

Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu:

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů
Zveřejněno: 30.3.2015

URČOVÁNÍ SLOVA NÍŽ

Níž jako příslovce

Začni hrát o tón níž. Horolezci museli kvůli počasí sestoupit níž do údolí. Moje chata leží níž než ta tvoje.

Ve všech těchto větách je slovo „níž“ příslovcem, respektive 2. stupněm příslovce nízko/nízce (jen pro připomenutí: 3. stupeň je nejníž/nejníže).

Detail odstavce: Níž jako příslovce
Zdroj: Určování slova níž
Zveřejněno: 11.5.2016

JAK SE PTÁME NA SLOVNÍ DRUHY

Příslovce

Šestým slovním druhem a prvním neohebným jsou příslovce, které určují bližší okolnosti děje a vlastností. Otázky k určování příslovcí jsou: KDE? JAK? KAM? KDY? PROČ? atd.

Příklad: (KDY?) Večer (KDE?)venku lidé (JAK?) rychle venčili své psy, aby stihli své (JAK MOC?) velmi oblíbené televizní pořady.

Detail odstavce: Příslovce
Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy
Zveřejněno: 18.11.2015

CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ

Cvičení pro starší

Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu:

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů
Zveřejněno: 30.3.2015

TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN

1. Určete vzor u přídavných jmen a doplňte správnou koncovku

(i když máme ve cvičení nejprve doplnění koncovky, postupujte v hlavě naopak, tedy nejprve vzor, potom i/y)

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen
Zveřejněno: 8.6.2016

TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN

3. Doplňte správně i/y v koncovce přivlastňovacích přídavných jmen

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen
Zveřejněno: 8.6.2016

TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN

Vzory přídavných jmen

Pro tvrdá přídavná jména máme vzor MLADÝ (například urostlý muž, urostlá žena, urostlé dítě); pro měkká přídavná jména je to vzor JARNÍ (například včelí úl, včelí plástev, včelí žihadlo); a konečně pro přivlastňovací přídavná jména jsou to vzory OTCŮV a MATČIN (například Petrův sešit, Klářina kniha, bratrovo dítě, tetini spolužáci). Ale dost teorie, tu už určitě máte v malíčku, pojďte si ji tedy rovnou ověřit v následujících cvičeních.

Detail odstavce: Vzory přídavných jmen
Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen
Zveřejněno: 8.6.2016

TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN

2. A nyní už jen přímo doplňte správně i/y

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen
Zveřejněno: 8.6.2016

URČOVÁNÍ SLOVA NÍŽ

Pomůcka

Můžete-li ve větě či souvětí nahradit slovo „níž“ slovem „níže“ (což je další podoba 2. stupně příslovce „nízko/nízce“), pak už určitě nebudete na pochybách, že jde v daném případě o příslovce. Zkuste tuto pomůcku u vzorových vět k 1. bodu našeho výkladu a zjistíte, že to opravdu nejde, když „níž“ vystupuje ve větě jako vztažné zájmeno.

A naopak, můžete-li v souvětí nahradit slovo „níž“ výrazy „které, kterou“ (například Donesla fotografii, na níž/na které byli spolu. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž/se kterou si nerozumím.), pak jde stoprocentně o zájmeno.

Detail odstavce: Pomůcka
Zdroj: Určování slova níž
Zveřejněno: 11.5.2016

TEST NA URČOVÁNÍ VZORŮ PŘÍDAVNÝCH JMEN

4. Pozor, nejprve si uvědomte, zda jde o podstatné jméno, nebo o přídavné jméno, a pak správně doplňte i/y

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Test na určování vzorů přídavných jmen
Zveřejněno: 8.6.2016

URČOVÁNÍ SLOVA NÍŽ

Níž jako zájmeno

Je to ingredience, bez níž skvělou omáčku opravdu nepřipravíte. Učitelka, k níž jsem opravdu nechoval vřelé city, naštěstí již odešla. Vzpomněla si na tu pohádkovou knížku, v níž byly strašidelné obrázky. Nepojedu na dovolenou s dívkou, s níž si nerozumím.

Ve všech výše uvedených příkladech je slovo „níž“ zájmenem, respektive tvarem vztažného zájmena rodu ženského ve 2., 3., 6. a 7. pádě čísla jednotného. Aby to bylo zcela jasné, nabízím přehledné skloňování zájmena „jež“ v rodu ženském (nikoli středním).

* Podoby s takzvaným náslovným n- se používají po předložkách, například k níž, o níž, před níž, s níž a podobně.

Zájmeno jenž/jež/jež uvozuje vedlejší větu vztažnou a vyjadřuje její vztah zpravidla k určité osobě nebo věci uvedené ve větě řídící (viz souvětí uvedená výše jako příklad). Používá se především v psaných projevech.

Detail odstavce: Níž jako zájmeno
Zdroj: Určování slova níž
Zveřejněno: 11.5.2016

URČOVÁNÍ SLOVA BY

Slovo BY jako součást ustálených slovních spojení

JAKO BY / JAKOBY

JAKO BY píšeme zvlášť tam, kde slovo BY tvoří součást tvaru podmiňovacího způsobu (jako bych, jako bys, jako by... tvářil se, jako by prohrál; vypadala, jako by vůbec nespala).
(Poznámka: Jednoduše řečeno spojení JAKO BY píšeme zvlášť, když za ním následuje celá věta, ne pouze slovní spojení.)

CO BY DUP / COBY DUP / COBYDUP

JAK BY SMET / JAKBYSMET

Detail odstavce: Slovo BY jako součást ustálených slovních spojení
Zdroj: Určování slova BY
Zveřejněno: 1.9.2017

SLOVNÍ DRUHY

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

• vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
• skloňují se
• můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
• příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
• určujeme u nich:
• rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
• číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
• pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
• vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
• mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

• vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény

• ptáme se na ně: jaký, který, čí

• skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
• mají tvar podle podstatných jmen
• můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
• příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
• určujeme u nich:
• pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
• druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
• vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
• přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• druh (osobní – já, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – někdo, záporná – nic)
• rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• číslo (jednotné, množné)
• pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

• vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
• dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
• podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
• kolik? – základní: deset, několik
• kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
• kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
• kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
• většina číslovek se skloňuje
• určujeme u nich: pád, číslo, rod, druh, vzor
• další příklady: jedna, dvacet osm, patnáctý, několikáté, málo

5. Slovesa = verba

• vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu; označují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje
• příklady: běžím, zabečel, směj se, bude malovat, rozbřesklo se, hladit
• časují se
• určujeme u nich:
• osobu – 1. já čtu, 2. ty čteš, 3. on, ona, ono čte; 1. my čteme, 2. vy čtete, 3. oni, ony, ona čtou
• číslo – jednotné (čtu), množné (čtou)
• čas – přítomný (čtu), minulý (četl jsem), budoucí (budu číst)
• způsob – oznamovací (čtu), podmiňovací (přítomný ⇒ četl bych; minulý ⇒ byl bych četl), rozkazovací (čti, čtěme, čtěte)
• rod – činný (činnost vykonává podmět: Lenka čte dopis.) a trpný (činnost nevykonává podmět: Dopis je čten.)
• vid – dokonavý (děj je hraničený v minulosti: přečetl jsem, nebo v budoucnosti: přečteme) a nedokonavý (děj je neohraničený, probíhající v minulosti: četl; v přítomnosti: čte, nebo v budoucnosti: bude číst)
• třídu – 5 tříd podle zakončení 3. osoby čísla jednotného (nepravidelná: být, jíst, vědět, chtít)
• vzor – každá třída má své vzory
• slovesné tvary mohou být:
• určité (vyjadřují osobu, číslo, čas a způsob), nebo neurčité (infinitiv, přechodníky, příčestí)
• jednoduché (čtu), nebo složené (obsahují pomocné sloveso být: budu číst)

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce = adverbia

• ptáme se na ně pomocí slov: kdy, kde, kam, jak, proč, nač

• vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to:
• místo – ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? – doma, shora, tudy, dolů
• čas – ptáme se kdy?, odkdy?, dokdy? – včera, odmalička, stále
• způsob – ptáme se jak? – pěkně, dobře, potichu
• míru – ptáme se jak moc? – velmi, zcela
• příčinu – ptáme se proč? – proto, schválně
• stupňují se – 3 stupně: 1. zdravě, 2. zdravěji, 3. nejzdravěji; nebo nepravidelně: dobře – lépe, brzy – dříve)
• některá příslovce vznikla ustrnutím jmenných tvarů (úhrnem, kolem), nebo slovesných tvarů (kleče, stoje), nebo spojením předložky a jiného slova = příslovečná spřežka (z ticha = zticha, na večer = navečer)

7. Předložky = prepozice

• vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce (místo, čas, způsob, příčinu), ale teprve ve spojení se jmény, jejichž pád řídí (vytvářejí takzvanou předložkovou vazbu); leží tedy před slovem
• příklady: s, u, ke, od, pod, před, vedle, naproti
• podle původu se dělí na:
• vlastní – původní, mají jen význam předložek (v, do, s, pro, při)
• nevlastní – nepůvodní, mohou být i jiným slovním druhem (příslovcem nebo podstatným jménem: vedle, místo)

8. Spojky = konjunkce

• slouží ke spojování větných členů (respektive slov) a vět
• samostatné nejsou větnými členy
• dělí se na:
• souřadicí – spojují souřadně spojené věty nebo větné členy: a, i, ani, nebo, ale, však, neboť, proto, a tak, ...
• podřadicí – připojují větu závislou k větě řídící: že, protože, když, aby, ačkoli, i když, přestože, jelikož,...
• další informace o spojkách: spojky.

9. Částice = partikule

• jsou slova velmi podobná a blízká spojkám, větné členy nebo věty však nespojují, ale zpravidla věty uvozují (ať, nechť, kéž, což, copak)
• naznačují druh vět (otázka, rozkaz), nebo vyjadřují postoj mluvčího k větě či výrazu, mají citové zabarvení (překvapení)
• nejsou ve větě větnými členy
• úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy (spojky: a, aby; příslovce: tak, snad)
• příklady: Že by nepřišla? Ale to je překvapení! Ať mě moc neštve.

10. Citoslovce = interjekce

• vyjadřují nálady, city (hurá, ach, ouvej, fuj) a vůli mluvčího (hop, hej, nu, hybaj) nebo naznačují hlasy a zvuky (haf, bú, mlask, frr, prásk, chacha)
• ve větě nejsou větným členem, často se ve větě oddělují čárkou (Haló, je tam někdo?)
• někdy mohou nahrazovat slovesný přísudek (Myška šup do díry.)

Detail odstavce: Přehled slovních druhů
Zdroj: Slovní druhy
Zveřejněno: 14.3.2015

CVIČENÍ NA URČOVÁNÍ SLOVNÍCH DRUHŮ

Určete slovní druhy podobných slov

V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě, jak jsme zmiňovali v teorii. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov:

Detail odstavce: Cvičení na určování slova níž
Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů
Zveřejněno: 30.3.2015

SLOVNÍ DRUHY

Několik cvičení k problematice slovních druhů

1. Určete slovní druhy u těchto slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

všichni, hod, nenávidět, každý, mnohokrát, tisíc, hoď, nikdo, nenáviděný, jeden, hajný, nesoucí, fuj, mňau, nenávist

2. V následujícím cvičení se můžete přesvědčit, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě, jak jsme si říkali výše. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

Má peněženka je prázdná.

Bratr má peněz dost.

Nasadil si klaunovský nos.

Nos talíře na stůl.

Tamara jí ráda zeleninu.

Koupíme jí rajčata a papriky.

Važte si svého zdraví.

Jirka pokaždé zdraví pana Nováka.

Všichni byli zdraví.

Kolem hřiště se zelenaly stromy.

Zítra pojedu kolem, tak se stavím.

Musel s kolem do opravny.

Pokladní deník má na starosti paní Novotná.

Pracuje tam jako pokladní.

Byl jsem tu už před týdnem.

Tu knížku jsem nesehnal.

Sešli se jen tři bývalí spolužáci.

Tři si to místo, ať tě tolik nebolí.

Přijdu k vám večer.

Byl krásný letní večer.

Ukaž tu pětku tatínkovi!

Tatínkovi bratři jsou starší než on.

A to se podívejme.

Koupil rohlíky a chleba.

Že by doopravdy nepřišla?

Myslím, že určitě přijde.

Běhám, ale nebaví mě to.

Ale to je mi novina!

Nesměj se tak hloupě.

Tak už konečně pojď!

Přišla, aby nás zkontrolovala.

Aby se jí tak něco stalo!

Stojí vedle mě.

Jsem z ní úplně vedle.

Jdi tam místo mě!

Sedni si na moje místo.

3. Pro starší
Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu. Správnost si ověřte v řešení níže.

Tragédie se udála v postranní uličce, ústící do hlavní třídy. Trafika paní Ascherové byla asi uprostřed po pravé straně.

Když jsme tam zahýbali, podíval se Poirot na hodinky a já jsem pochopil, proč si chtěl obhlédnout místo zločinu až teď. Bylo právě půl šesté. Hodlal získat co nejpřesnější představu o včerejší atmosféře.

Měl-li však opravdu takový záměr, dožil se zklamání. V této chvíli se ulička vůbec nepodobala té z včerejška. Rodinné domky chudších vrstev se tu střídaly s menšími krámky. Usoudil jsem, že je tu asi za obvyklých okolností dost živo, že tu chodí hodně prostých lidí a že si tu na chodníku i v jízdní dráze hrají houfy dětí.

Teď tu však stál hlouček zvědavců a všichni zírali na jediný domek nebo obchůdek. Nebylo těžké uhádnout, který to je. Viděli jsme, jak obyčejní lidé pozorují se soustředěným zájmem místo, kde jejich spoluobčanka sešla ze světa násilnou smrtí.
(úryvek z A. Christie: Vraždy podle abecedy)

4. Pro mladší
Procvičte si určování slovních druhů na následujícím textu. Správnost si ověřte v řešení níže:

Kotě dojedlo granule, olízlo si tlapku a otřelo si čumáček a ouška. Pak přiťapalo k drátěné přední stěně kotce, sedlo si na zadní tlapky a předními zaškrábalo na drátěnku. Doufalo, že mu třeba někdo přijde otevřít. Zaměstnanci útulku si občas ve volných chvílích zašli s koťaty pohrát, ale teď asi nikdo nepřijde, když tu zůstalo samo!

Zkroušeně přešlo k pelíšku v zadním rohu kotce. Polštář byl pro ně samotné příliš velký – až do včerejška se o něj dělilo s dalšími dvěma šedivými koťaty, a teď se ztracené choulilo uprostřed. Dvě sestřičky mu chyběly. Pelíšek sice hřál, ale osamělé kotě se stejně chvělo chladem.
(úryvek z H. Webb: Šmudla se ztratil)

Detail odstavce: Několik cvičení k problematice slovních druhů
Zdroj: Slovní druhy
Zveřejněno: 14.3.2015