VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ

Ukázky ve větě

Z otázek novinářky vyplývala její neznalost tématu.

Ze zákonu vyplývá, že skutková podstata zločinu nebyla naplněna.

Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá

Diskuze: Vyplývá nebo vyplívá

Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a vyplívám záhonky za sucha. To by šlo, ne?

Zdroj: diskuze Vyplývá nebo vyplívá
Počet odpovědí: 1

Anglický překlad slova vyplývá

Překladače toto slovo překládají různě. Google překladač slovo překládá pojmem "result". Server prekladac.cz ho překládá jako výraz "follow".

Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá

Diskuze: Re: Vyplývá nebo vyplívá

Šlo by to, ale není to hezky česky. Moc se snažíte uplatnit slovo vyplívám. Mnohem lépe to vypadá takto:
Ze zkušeností na zahrádce vyplývá, že vyplít zahradu je nejlépe po vlahém dešti. Jenže nemám čas a tak pleji záhonky za sucha.

Zdroj: diskuze Vyplývá nebo vyplívá
Počet odpovědí: 1

Synonymum ke slovu vyplývá

Synonyma k tomuto výrazu byla již zmíněná. Patří sem ale i výrazy jako ukazovat se, plynout z něčeho, být důsledkem něčeho, pocházet z něčeho, povstávat, vznikat.

Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá

Diskuze: Re: Jak

Dobrý den, paní Hano,

mnohokrát děkuji za upozornění na překlep. Samozřejmě, že „jak“ nemůže být zájmenem, jak vyplývá z předchozího výkladu. Ještě jednou děkuji za Vaše pozorné čtení a pokusím se o rychlou nápravu.

S přáním pěkných dnů
Jana Válková

Zdroj: diskuze Jak
Počet odpovědí: 1

Pravopis slova vyplývá

Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.

Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.

Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá

Diskuze: Slovní druh slova jednotlivý a většina

Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP

Zdroj: diskuze Slovní druh slova jednotlivý a většina
Počet odpovědí: 1

Pravopis

Slovo HYSTERKA patří mezi slova spisovná (hovorová).

Slovo HYSTERKA, jak z textu vyplývá, se píše jedině a pouze s ypsilonem, tedy s tvrdým Y.

Ve 3. a 6. pádě jednotného čísla dochází k alternaci (střídání) hlásek K a C (hysterka → hysterce).

Zdroj: Hysterka nebo histerka

Diskuze: pohromadě nebo po hromadě

Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo

Zdroj: diskuze Pohromadě nebo po hromadě
Počet odpovědí: 3

Lichokopytník a sudokopytník – pravopis

Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky

Diskuze: Příslovce v češtině

Bez příslovcí nebo bez příslovců, anebo je to ještě jinak?

Zdroj: diskuze Příslovce v češtině
Počet odpovědí: 0

Možné tvary slova vůně

Než si tedy vyjmenujeme slova příbuzná ke slovu VŮNĚ, nejprve s dovolením uvedu možné tvary tohoto podstatného jména.

	číslo jednotné	číslo množné
1. pád	vůně	vůně
2. pád	vůně	vůní
3. pád	vůni	vůním
4. pád	vůni	vůně
5. pád	vůně	vůně
6. pád	vůni	vůních
7. pád	vůní	vůněmi

Z výše uvedeného vyplývá, že jde stále o totéž slovo, jen se při skloňování mění jeho koncovka.

Zdroj: Příbuzná slova ke slovu vůně

Diskuze: Spojky

Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Počet odpovědí: 1

Zkratky v textu

Mezi běžně používané, ustálené a všeobecně známé zkratky patří například: p. (pán), sl. (slečna/sloupec = závisí na kontextu), str. (strana), č. (číslo), č. j. (číslo jednací), č. p. (číslo popisné), r. (rok), t. r. (tohoto roku), t. č. (toho času), n. l. (našeho letopočtu), spol. s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou), apod. (a podobně), tzv. (takzvaný), čs. (československý), např. (například), mj. (mimo jiné), tzn. (to znamená). Ze seznamu těchto příkladů vyplývá, že zkratky nemusí zkracovat jen jedno slovo, ale i více slov, často se jedná o ustálená spojení.

Některé zkratky jsou tvořeny jen souhláskami slova: mld. (miliarda), rtg. (rentgen). Jiné zkratky vznikly kontrakcí (stažením), to znamená, že se u nich použila první a poslední písmena slova, například: fce (funkce), pí (paní), čna (června), fy (firmy/faktury).

Zdroj: Zkratky

Diskuze: čárky ve větách

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Počet odpovědí: 0

Co má obsahovat osnova

Jak tedy dobře napsat osnovu slohové práce? Měla by být stručná a vypichovat ty nejdůležitější body či události z celého díla. Text by měl být rozdělen do tří základních celků, kterými jsou úvod, stať a závěr.

Úvod

Úvod slouží k seznámení čtenáře s tématem, o němž bude práce pojednávat. To by mělo být nastíněno nejprve obecně, postupně zúženo až na námět, který konkrétní práce řeší. Úvod může také nastolit nějakou otázku, na kterou hledáte odpověď, nebo vysvětlovat, proč se daným tématem zabýváte.

Stať

Jedná se o samotný příběh, popis nebo vyprávění. Nemá ustálenou podobu. Ideální ale je, pokud obsahuje alespoň tři odstavce, samozřejmě v závislosti na rozsahu celé slohové práce. Ve stati by měly být vyjádřeny hlavní myšlenky textu, které jsou dále rozvíjeny. Při formulování jednotlivých bodů stati je dobré postupovat od obecného ke konkrétnímu a na základě toho tvořit jednotlivé odstavce, podobně jako kapitoly či podkapitoly v knize. Jako pomůcku při hledání optimálního názvu bodu v osnově lze využít volné psaní nebo myšlenkové mapy.

Závěr

Slouží ke shrnutí toho, o čem text pojednával, k odpovědi na otázku nastolenou v úvodu práce a k formulování toho, co z textu vyplývá, tedy k jakým závěrům autor došel.

Zdroj: Osnova vzor

Diskuze: Spojky

přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím

Zdroj: diskuze Význam spojky "přece"
Počet odpovědí: 1

Otázky na zájmena

Bohužel neexistuje vymezená skupina otázek, které by vám pomohly přímo určit, že jde o zájmeno, jako je tomu například u příslovcí nebo u přídavných jmen. Proč tomu tak je? Vyplývá to z věcného významu tohoto slovního druhu. Výše jsme zmiňovali, že zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují či odkazují, to znamená, že se na ně budeme ptát stejnými otázkami, jako bychom se ptali na tyto dva slovní druhy, které ve větě zastupují. Odtud je také zřejmý název "zájmena" - dáváme je "za jména".

Možná bude nejlepší, když si to ukážeme přímo na konkrétních příkladech...

Bez ní tam bude nuda. - Jak se zeptáte na označené slovo? Bez koho, čeho, tedy pádovou otázkou, kterou bychom se ptali na podstatné jméno. Ale označuje tento výraz konkrétní osobu? Ne. Pak je zcela zřejmé, že jde o zájmeno.

Jeho sestra je velmi zábavná. - Jak bude znít otázka na vyznačené slovo? Čí sestra, zeptáme se tedy stejně, jako bychom se ptali na přídavné jméno. Ale vyjadřuje daný výraz, o jakou konkrétní sestru jde? Je Hugova, sousedova, nebo dědečkova? Ne. Pak tedy vězte, že jde opět o zájmeno.

!! Samy pádové otázky (kdo, co, koho, čeho, komu, čemu, ...) a otázky, jimiž se ptáme na přídavná jména (který, jaký, čí, kterého, jakým, ...), jsou zájmeny.

Zdroj: Jak se ptáme na zájmena

Diskuze: Nejen, nebo ne jen?

Zřetelně je správné "nejen" (výhradně ve spojení "nejen, ale i"), je to zjevně spřežka, ale nikde mezi spřežkami to uváděno není. Objevil jsem, že je to uvedeno mezi spojkami souřadicími. Proč ale ne také mezi spřežkami, když zjevně vzniklo spřažením slov "ne" a "jen"? Takže - je to spřežka, nebo ne?

Zdroj: diskuze Nejen, nebo ne jen?
Počet odpovědí: 0

Potřebuje procesní plná moc ověřený podpis?

Procesní plná moc je jednostranným právním jednáním, kterým zmocnitel (účastník řízení) prohlašuje vůči třetím osobám, že zmocnil jinou osobu (zmocněnce), aby ho ve věci specifikované v plné moci zastupovala v soudním (případně správním) řízení, a to neomezeně v rozsahu celého řízení. To, pokud jde o občanské soudní řízení, vyplývá přímo z ustanovení § 28a občanského soudního řádu (OSŘ), který stanoví, že procesní plnou moc nelze omezit – opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může učinit účastník sám. Od procesní plné moci lze rozlišit plnou moc omezenou, která opravňuje zmocněnce jednat jménem zmocnitele pouze v úkonech plnou mocí určených. Advokátovi lze udělit na základě ustanovení § 25 odst. 1 OSŘ pouze tuto procesní plnou moc. Účastník řízení však nemusí být nutně zastoupen advokátem (s výjimkou vybraných druhů řízení a opravných prostředků), ale může se nechat zastoupit i kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná (§ 27 OSŘ) – takzvaný obecný zmocněnec. Plná moc může být vedle písemné formy udělena také ústně do protokolu.

Ve správním řízení se pak zastupování účastníka na základě plné moci bude řídit § 33 správního řádu (SŘ), který použití procesní plné moci umožňuje ustanovením § 33 odst. 2 písm. b) SŘ. Přestože se jedná o jednostranný právní úkon zmocnitele, lze pouze doporučit, aby plná moc obsahovala vedle podpisu zmocnitele i podpis zmocněnce, obzvláště pokud je zmocněncem advokát (vzhledem k právům a povinnostem jemu vyplývajícím dle zákona o advokacii). Podpisy na plné moci zpravidla nemusí být úředně či notářsky ověřeny (§ 28 OSŘ vyžaduje toto ověření pouze, stanoví-li tak zákon či rozhodne-li tak předseda senátu).

Zdroj: Kdy je potřeba ověřená plná moc

Potřebuje generální plná moc ověření?

Plná moc pro svou platnost nepotřebuje vždy úředně ověřený podpis, pouze vyžaduje-li to zákon. V tomto případě zákon nehovoří o nutnosti, z čehož vyplývá, že úřední ověření nutné není.

Může ale nastat situace, že dotyčný úředník nebude ochoten akceptovat předloženou neověřenou plnou moc. Takové jednání sice není v souladu se zákonem, ale pro hladký průběh jednání je snazší podpisy nechat ověřit a vyhnout se zbytečnému střetu s úředním šimlem.

Generální plná moc nemění nic na skutečnostech uvedených v předchozím odstavci – pouze je odlišná rozsahem, ve kterém zástupce za zastoupeného jedná; z občanského zákoníku nevyplývá povinnost ani podmínky generální plnou moc vždy (bez výjimek) ověřit. Zmocněnec s udělenou generální plnou mocí pak může jednat ve všech případech, kde by mohl jednat sám zmocnitel.

Plná moc může být všeobecná (generální), ta opravňuje zmocněnce ke všem úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc, anebo zvláštní (speciální), ta je omezena jen na určitý právní úkon (na jeden či více), popřípadě na určitý druh právních úkonů. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu (například k odmítnutí dědictví), je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí takzvanou všeobecnou plnou moc. Má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele nějakým způsobem omezen, musí být toto omezení výslovně vyjádřeno v plné moci. Jestliže plná moc žádná omezení nevykazuje, jde o plnou moc neomezenou. V každém případě musí být z plné moci zřejmý rozsah oprávnění zmocněnce. Rozhodující je proto obsah plné moci.

Zdroj: Kdy je potřeba ověřená plná moc

Správně je v pořádku

Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?

Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.

Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).

Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).

Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.

Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku

Nejchudší země světa podle HDP

Třicet nejchudších států podle hrubého domácího produktu v dolarech na jednoho obyvatele. Tabulka je řazena vzestupně.

Místo v celosvětovém žebříčku	Stát	HDP na obyvatele v $	Počet obyvatel v roce 2016	Světadíl
1.	Středoafrická republika	656	4 595 000	Afrika (střední)
2.	Demokratická republika Kongo	784	78 740 000	Afrika (střední)
3.	Burundi	818	10 520 000	Afrika (východní)
4.	Libérie	882	4 614 000	Afrika (západní)
5.	Niger	1 113	20 670 000	Afrika (západní)
6.	Malawi	1 139	18 090 000	Afrika (východní)
7.	Mozambik	1 228	28 830 000	Afrika (východní)
8.	Guinea	1 271	12 400 000	Afrika (západní)
9.	Eritrea	1 321	4 475 000	Afrika (západní)
10.	Madagaskar	1 504	24 890 000	Afrika (východní)
11.	Komorský svaz (= Komory)	1 529	795 601	Afrika (východní)
12.	Togo	1 545	7 606 000	Afrika (západní)
13.	Guinea Bissau	1 568	1 816 000	Afrika (západní)
14.	Sierra Leone	1 651	7 396 000	Afrika (západní)
15.	Gambie	1 664	2 039 000	Afrika (západní)
16.	Jižní Súdán	1 670	12 230 000	Afrika (západní)
17.	Haiti	1 784	10 850 000	Severní Amerika (Karibik)
18.	Burkina Faso	1 790	18 650 000	Afrika (západní)
19.	Kiribati	1 820	114 395	Oceánie
20.	Rwanda	1 905	11 920 000	Afrika (východní)
21.	Etiopie	1 916	102 400 000	Afrika (východní)
22.	Zimbabwe	1 953	16 150 000	Afrika (jihovýchodní)
23.	Afghánistán	1 957	34 660 000	Asie (jižní)
24.	Šalamounovy ostrovy	1 995	599 419	Oceánie
25.	Uganda	2 066	41 490 000	Afrika (východní)
26.	Benin	2 184	11 038 805 (rok 2017)	Afrika (západní)
27.	Mali	2 264	17 885 245  (rok 2017)	Afrika (západní)
28.	Nepál	2 480	29 384 297 (rok 2017)	Asie (jižní)
29.	Jemen (= Jemenská republika)	2 521	27 580 000	Asie (Střední východ)
30.	Senegal	2 578	15 410 000	Afrika (západní)

Z tabulky vyplývá, že většina nejchudší států světa se nachází v Africe. Tyto státy ale mají i jiné společné rysy. Patří sem i jejich spíše venkovský ráz (velkoměst je v těchto státech pomálu), převaha zemědělství a vysoký podíl samozásobitelského hospodářství. Těmto státům zároveň také chybí fungující infrastruktura a mnohdy i přístup k elektřině. Navíc negramotnost je v takovýchto zemích běžnou součástí života většiny obyvatel. Zdravotnická péče, školství, přístup k internetu, nejnovější automobily a mobilní technologie, to vše je něčím, o čem si absolutní většina obyvatel těchto států může nechat jen zdát.

U nejchudších států světa se také často objevuje i krátká historie, tyto státy se mnohdy osamostatnily od dominantní velmoci v opravdu nedávné minulosti, nebo jsou to země zmítané politickými nepokoji, revolucemi, občanskými válkami či jiným neklidem.

Následující informace o vybraných státech zachycují, s čím se obyvatelé musí potýkat a co se také odráží na jejich nízkém HDP na jednoho obyvatele.

Demokratická republika Kongo:

• jedna z největší afrických zemí
• bohaté zásoby nerostných surovin (měď, zlato, diamanty, kobalt, uran)
• korupce všude ve státě, i ve vládě
• občanské války

Libérie:

• 90 % obyvatel bez přístupu k elektřině
• min. 50 % obyvatel je negramotných
• občanské válka
• epidemie Eboly (zastavila cestovní ruch, a tím i místní ekonomiku)

Togo:

• závislé na zemědělství
• 60 % obyvatel žije na venkově
• začátek urbanizace, budování infrastruktury

Madagaskar:

• státní převraty, povstání
• značné množství nerostných surovin
• hlad

Komorské ostrovy:

• politické nepokoje, státní převraty
• špatná infrastruktura
• nedostatek vzdělaných lidí
• turistický potenciál

Etiopie:

• více než 50 % obyvatel negramotných
• samozásobitelské zemědělství

Burkina Faso:

• závislost na těžbě nerostů a zemědělství
• více než 70 % obyvatel žije na venkově
• asi 15 % obyvatel přístup k elektřině
• méně než 40 % obyvatel je gramotných
• vysoká míra kriminality

Zdroj: Nejchudší země světa

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a k dalším větným členům. Pády obvykle mění koncovky podstatných jmen. V českém jazyce je sedm pádů, latinsky nazvaných: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál.

Číslo pádu	Latinský název	Otázky
1. pád	Nominativ	KDO? CO?
2. pád	Genitiv	KOHO? ČEHO?
3. pád	Dativ	KOMU? ČEMU?
4. pád	Akuzativ	KOHO? CO?
5. pád	Vokativ	OSLOVUJEME, VOLÁME?
6. pád	Lokál	O KOM? O ČEM?
7. pád	Instrumentál	KÝM? ČÍM?

VZOR

Poslední mluvnickou kategorií je vzor (latinsky zvaný paradigma). Vzory pomáhají s určováním skloňování podstatných jmen. Jednotlivá slova se přiřazují ke vzorům podle podobných typů. V českém jazyce má rod mužský šest vzorů (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce), rod ženský má čtyři vzory (žena, růže, píseň, kost), rod střední má také čtyři vzory (město, moře, kuře, stavení).

VZORY RODU MUŽSKÉHO

Jednotné číslo
PÁD	PÁN	HRAD	MUŽ	STROJ	PŘEDSEDA	SOUDCE
1. pád	Pán	Hrad	Muž	Stroj	Předseda	Soudce
2. pád	Pána	Hradu	Muže	Stroje	Předsedy	Soudce
3. pád	Pánovi Pánu	Hradu	Muži Mužovi	Stroji	Předsedovi	Soudci Soudcovi
4. pád	Pána	Hrad	Muže	Stroj	Předsedu	Soudce
5. pád	Pane	Hrade	Muži	Stroji	Předsedo	Soudce
6. pád	O pánovi O pánu	O hradu O hradě	O muži O mužovi	O stroji	O předsedovi	O soudci O soudcovi
7. pád	Pánem	Hradem	Mužem	Strojem	Předsedou	Soudcem

Množné číslo
PÁD	PÁN	HRAD	MUŽ	STROJ	PŘEDSEDA	SOUDCE
1. pád	Pánové Páni	Hrady	Muži Mužové	Stroje	Předsedové	Soudci
2. pád	Pánů	Hradů	Mužů	Strojů	Předsedů	Soudců
3. pád	Pánům	Hradům	Mužům	Strojům	Předsedům	Soudcům
4. pád	Pány	Hrady	Muže	Stroje	Předsedy	Soudce
5. pád	Pánové Páni	Hrady	Muži Mužové	Stroje	Předsedové	Soudci Soudcové
6. pád	O pánech	O hradech	O mužích	O strojích	O předsedech	O soudcích
7. pád	Pány	Hrady	Muži	Stroji	Předsedy	Soudci

VZORY RODU ŽENSKÉHO

Jednotné číslo
PÁD	ŽENA	RŮŽE	PÍSEŇ	KOST
1. pád	Žena	Růže	Píseň	Kost
2. pád	Ženy	Růže	Písně	Kosti
3. pád	Ženě	Růži	Písni	Kosti
4. pád	Ženu	Růži	Píseň	Kost
5. pád	Ženo	Růže	Písni	Kosti
6. pád	O ženě	O růži	O písni	O kosti
7. pád	Ženou	Růží	Písní	Kostí

Množné číslo
PÁD	ŽENA	RŮŽE	PÍSEŇ	KOST
1. pád	Ženy	Růže	Písně	Kosti
2. pád	Žen	Růží	Písní	Kostí
3. pád	Ženám	Růžím	Písním	Kostem
4. pád	Ženy	Růže	Písně	Kosti
5. pád	Ženy	Růže	Písně	Kosti
6. pád	O ženách	O růžích	O písních	O kostech
7. pád	Ženami	Růžemi	Písněmi	Kostmi

VZORY RODU STŘEDNÍHO

Jednotné číslo
PÁD	MĚSTO	MOŘE	KUŘE	STAVENÍ
1. pád	Město	Moře	Kuře	Stavení
2. pád	Města	Moře	Kuřete	Stavení
3. pád	Městu	Moři	Kuřeti	Stavení
4. pád	Město	Moře	Kuře	Stavení
5. pád	Město	Moře	Kuře	Stavení
6. pád	O městě	O moři	O kuřeti	O stavení
7. pád	Městem	Mořem	Kuřetem	Stavením

Množné číslo
PÁD	MĚSTO	MOŘE	KUŘE	STAVENÍ
1. pád	Města	Moře	Kuřata	Stavení
2. pád	Měst	Moří	Kuřat	Stavení
3. pád	Městům	Mořím	Kuřatům	Stavením
4. pád	Města	Moře	Kuřata	Stavení
5. pád	Města	Moře	Kuřata	Stavení
6. pád	O městech	O mořích	O kuřatech	O staveních
7. pád	Městy	Moři	Kuřaty	Staveními

Zdroj: Podstatná jména

Povídky malostranské

Seznam povídek v knize

• Týden v tichém domě
• Pan Ryšánek a pan Schlegl
• Přivedla žebráka na mizinu
• O měkkém srdci paní Rusky
• Večerní šplechty
• Doktor Kazisvět
• Hastrman
• Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
• U tří lilií
• Svatováclavská mše
• Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno (1877)
• Psáno o letošních Dušičkách
• Figurky

Charakteristika hlavních postav z některých povídek

Bába milionová – Bába milionová je jedna z hlavní postav povídky Přivedla žebráka na mizinu. Jedná se o žebračku, která usiluje o to, aby se měla o něco lépe. Je proto ochotná se i vdát. Problém ale je, že je velmi ošklivá, závistivá a mstivá. Nevadí jí zničit někomu život.

Pan Cibulka – Cibulka patří do povídky Psáno o letošních Dušičkách. Je to nejlepší přítel pana Rechnera. Z povídky vyplývá, že rád pije, je protivný a hrubý a nebojí se z někoho si utahovat, přestože to daného člověka může trápit.

Pan Heribert – Pan Heribert je hlavní postavou povídky Doktor Kazisvět. Vystudoval medicínu, ale odmítá se živit jako lékař. Má rád samotu a lidem se vyhýbá. V okamžiku, kdy zachrání život zemského rady, tak se proslaví a může mít spoustu klientů a peněz. On o to ale nestojí a dál žije svůj život samotáře.

Paní Ruska – Paní Ruska je hlavní postavou povídky O měkkém srdci paní Rusky. Jak název napovídá, paní Ruska působí jako žena, která je dobrosrdečná a útlocitná. Žena, která se z dobré vůle a čistoty srdce chodí rozloučit se zemřelými na jejich pohřeb. Skutečnost je ale jiná, paní Ruska zjevně miluje drby a ráda se o ně podělí, i když o ně nikdo nestojí. Také ráda pláče a povídá si s lidmi. Je ale i chytrá, když jí policie zakáže její největší zálibu, ví si rady a jejich nařízení dokáže obejít.

Pan Krumlovský – Jedná se o studenta práv z povídky Figurky, který se přestěhuje na Malou Stranu, protože ji považuje za klidné místo, kde se může učit. S učením má trochu problémy, vždy se najde něco, co ho od učení ruší. Působí jako pozorovatel chování lidí na Malé Straně a sám se do děje zapojuje, někdy kladně a někdy záporně. Pan Rechner – Pan Rechner je jednou z hlavních postav povídky Psáno o letošních Dušičkách. Pan Rechner je šikovný, ale tak trochu líný. Společně se svým nejlepším přítelem se nebojí utahovat si z citů jiné osoby.

Pan Rybář - Pan Rybář je hlavní postavou v povídce Hastrman. Pan Rybář patří na Malé Straně k oblíbeným lidem. Má rád zelenou barvu, moře a francouzské filozofy, které často cituje. Jeho největší zálibou je sbírání drahých kamenů. Věří, že díky nim je velmi bohatý a až na konci povídky zjistí, že jeho bohatství spočívá vlastně v něčem jiném.

Pan Ryšánek – Pan Ryšánek je jednou z hlavních postav v povídce Pan Ryšánek a pan Schlegl. Pan Ryšánek je obchodník, který byl v mládí zamilován do ženy, která ho odmítla a vzala si jeho přítele. Od té doby s ním nepromluvil, přestože se každý večer setkávají.

Pan Schlegl – Pan Schlegl je druhou hlavní postavou v povídce Pan Ryšánek a pan Schlegl. I pan Schlegl je obchodník. Pan Schlegl získal srdce jeho vyvolené ženy, přestože kvůli tomu ztratil přítele, se kterým se i nadále setkává, ale nemluví spolu. Jejich situaci může změnit jen něco opravdu zásadního.

Pan Vojtíšek – Pan Vojtíšek je hlavní postavou v povídce Přivedla žebráka na mizinu, ale jeho postava se objevuje ve více povídkách. Pan Vojtíšek je malostranský žebrák, který je velmi oblíbený, lidé ho mají rádi, a proto se má dobře, přestože žebrá. Doplatí ale na lidskou závist. Ke konci života se musí mimo jiné vyrovnat i se ztrátou přízně lidí, které měl rád.

Pan Vorel – Pan Vorel je hlavní postavou v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Pan Vorel nepocházel z Malé Strany a byl to vášnivý kuřák. Tyhle dvě věci ho stály všechny peníze a nakonec i život, přestože to byl jinak milý obchodník s dobrým srdcem.

Slečna Mary – Slečna Mary je hlavní postavou v povídce Psáno o letošních Dušičkách. Jedná se o starou paní, která se nikdy neprovdala, lidé z Malé Strany jí přezdívali Tlustá Mary. Přestože slečna Mary tušila, že se nikdy neprovdá, tak doufala v pravou lásku, a proto se nechala lehce napálit. Do konce života nezjistila (nebo jí to bylo jedno), že se jednalo o krutý žert.

Slečna Poldýnka – Slečna Poldýnka se objevuje okrajově v několika povídkách. Nejvýznamnější roli má ale v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, kde její pomluva zničí panu Vorlovi život.

„mladý Neruda“ – Jedná se o postavu chlapce/mladíka, do něhož Neruda projektuje své vzpomínky. V takové chvíli přechází vyprávění z er-formy do ich-formy. Malý Neruda působí jako zvědavý, dobrosrdečný a zároveň stydlivý chlapec, který je odvážný, ale i jeho odvaha má své hranice. Jako dítě věřil v různé nadpřirozené věci.

Souvislost s autorovým životem

Jeho kniha je velmi spjatá s Prahou a jak již název napovídá, spjatá je hlavně s Malou Stranou, s místem jeho narození, dětství a většiny života. Neruda se snaží ve své knize zachytit život lidí z Malé Strany na krátkých životních situacích. Autor na Malé Straně vyrůstal, a proto prostředí dobře zná. Jeho znalost prostředí je v knize velmi zřetelná, protože většina povídek obsahuje dlouhé pasáže popisu Malé Strany, například kde se která budova nachází atd.
Pro Jana Nerudu byl za jeho života také typický antisemitismus a ten se objevuje i v jeho knihách, Malostranské povídky nevyjímaje. Židé v jeho povídkách jsou obvykle zlí lichváři, kterým nevadí někomu zničit život.

Ukázka:

Krám pustnul a chudnul. Asi po pěti měsících začly pana Vorla navštěvovat podezřelé postavy, Židé. Pokaždé pak přivřel pan Vorel skleněné dveře krámské. Sousedé si povídali zcela určitě, že Malá Strana uvidí bankrot. „Kdo se jednou se Židy spustí!“

Literární a jazykové prostředky

Kniha byla napsána v devatenáctém století a jazyk tomu zcela odpovídá, objevují se zde archaismy a i slovosled může někdy působit zastarale. Neruda někdy také dává přívlastek shodný za podstatné jméno, což není zrovna běžné.
Malostranské povídky obsahují zdlouhavé pasáže malostranského prostředí, ve svých popisech a postavách se ale nezaměřuje jen na jednu společenskou skupinu. Příběhy jsou jak o těch nejchudších malostranských osobách, tak i o obchodnících a úřednících. V povídkách se objevuje jak vážnost, tak i ironie a satira. Neruda se v knize nevyhýbá literárním prostředkům, jako je personifikace, metafora a další. Jazyk je převážně hovorový (dobový) doplněný o básnické i lidové výrazy.
Vypravěčem v knize je malý Neruda.

Zdroj: Povídky malostranské

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Zdroj: Jak se ptáme na zájmena

Osnova úvahy

Úvod

• Vychází z určitých faktů, které jasně pojmenovávají daný problém, nebo z jistého, často obecného problému. Na počátku úvahy může být otázka a někdy formou otázky pisatel zopakuje název.

Jádro – stať

• Nastolená fakta pisatel hodnotí, zaujímá k nim vlastní postoj.

Závěr

• Pisatel dokazuje tvrzení, argumentuje, vyvozuje závěry, nebo nechává problém otevřený.

Zdroj: Osnova vzor

Možné pomůcky

Pokud tedy nejen v našem případě (v pořádku), ale i u jiných výrazů váháte, zda jde o spřežku, nebo ne, raději zapátrejte ve Slovníku spisovné češtiny nebo v Pravidlech českého pravopisu (případně zkuste hledat na našich stránkách). Když hledaný výraz nenajdete ani v jedné příručce, jde většinou o dvě samostatná slova, takže je napište zvlášť.

Někdy si lze pomoci tím, že zkusíte mezi předložku a podstatné jméno vložit nějaké vhodné přídavné jméno, potom je rovněž jasné, že se daný výraz dohromady nepíše. My si můžeme například říct: Vše jev naprostém pořádku.

Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku

Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam

Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).

Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.

Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky

A nakonec krátké upozornění

Výrazy, které jsou velmi často nesprávně považované za spřežky: na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na odchodnou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, (jako) na zavolanou, na rozdíl.

Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku