vyplývá nebo vyplívá

VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ

Ukázky ve větě

Z otázek novinářky vyplývala její neznalost tématu.

Ze zákonu vyplývá, že skutková podstata zločinu nebyla naplněna.

Detail odstavce: Ukázky ve větě
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Zveřejněno: 21.11.2018

VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ

Anglický překlad slova vyplývá

Překladače toto slovo překládají různě. Google překladač slovo překládá pojmem "result". Server prekladac.cz ho překládá jako výraz "follow".

Detail odstavce: Anglický překlad slova vyplývá
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Zveřejněno: 21.11.2018

VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ

Synonymum ke slovu vyplývá

Synonyma k tomuto výrazu byla již zmíněná. Patří sem ale i výrazy jako ukazovat se, plynout z něčeho, být důsledkem něčeho, pocházet z něčeho, povstávat, vznikat.

Detail odstavce: Synonymum ke slovu vyplývá
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Zveřejněno: 21.11.2018

VYPLÝVÁ NEBO VYPLÍVÁ

Pravopis slova vyplývá

Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.

Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.

Detail odstavce: Pravopis slova vyplývá
Zdroj: Vyplývá nebo vyplívá
Zveřejněno: 21.11.2018

HYSTERKA NEBO HISTERKA

Pravopis

Slovo HYSTERKA patří mezi slova spisovná (hovorová).

Slovo HYSTERKA, jak z textu vyplývá, se píše jedině a pouze s ypsilonem, tedy s tvrdým Y.

Ve 3. a 6. pádě jednotného čísla dochází k alternaci (střídání) hlásek K a C (hysterka → hysterce).

Detail odstavce: Pravopis
Zdroj: Hysterka nebo histerka
Zveřejněno: 24.9.2018

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – pravopis

Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.

Detail odstavce: Lichokopytník a sudokopytník – pravopis
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno: 13.7.2016

PŘÍBUZNÁ SLOVA KE SLOVU VŮNĚ

Možné tvary slova vůně

Než si tedy vyjmenujeme slova příbuzná ke slovu VŮNĚ, nejprve s dovolením uvedu možné tvary tohoto podstatného jména.

Z výše uvedeného vyplývá, že jde stále o totéž slovo, jen se při skloňování mění jeho koncovka.

Detail odstavce: Možné tvary slova vůně
Zdroj: Příbuzná slova ke slovu vůně
Zveřejněno: 14.6.2017

ZKRATKY

Zkratky v textu

Mezi běžně používané, ustálené a všeobecně známé zkratky patří například: p. (pán), sl. (slečna/sloupec = závisí na kontextu), str. (strana), č. (číslo), č. j. (číslo jednací), č. p. (číslo popisné), r. (rok), t. r. (tohoto roku), t. č. (toho času), n. l. (našeho letopočtu), spol. s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou), apod. (a podobně), tzv. (takzvaný), čs. (československý), např. (například), mj. (mimo jiné), tzn. (to znamená). Ze seznamu těchto příkladů vyplývá, že zkratky nemusí zkracovat jen jedno slovo, ale i více slov, často se jedná o ustálená spojení.

Některé zkratky jsou tvořeny jen souhláskami slova: mld. (miliarda), rtg. (rentgen). Jiné zkratky vznikly kontrakcí (stažením), to znamená, že se u nich použila první a poslední písmena slova, například: fce (funkce), pí (paní), čna (června), fy (firmy/faktury).

Detail odstavce: Zkratky v textu
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

JAK SE PTÁME NA ZÁJMENA

Otázky na zájmena

Bohužel neexistuje vymezená skupina otázek, které by vám pomohly přímo určit, že jde o zájmeno, jako je tomu například u příslovcí nebo u přídavných jmen. Proč tomu tak je? Vyplývá to z věcného významu tohoto slovního druhu. Výše jsme zmiňovali, že zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují či odkazují, to znamená, že se na ně budeme ptát stejnými otázkami, jako bychom se ptali na tyto dva slovní druhy, které ve větě zastupují. Odtud je také zřejmý název "zájmena" - dáváme je "za jména".

Možná bude nejlepší, když si to ukážeme přímo na konkrétních příkladech...

Bez ní tam bude nuda. - Jak se zeptáte na označené slovo? Bez koho, čeho, tedy pádovou otázkou, kterou bychom se ptali na podstatné jméno. Ale označuje tento výraz konkrétní osobu? Ne. Pak je zcela zřejmé, že jde o zájmeno.

Jeho sestra je velmi zábavná. - Jak bude znít otázka na vyznačené slovo? Čí sestra, zeptáme se tedy stejně, jako bychom se ptali na přídavné jméno. Ale vyjadřuje daný výraz, o jakou konkrétní sestru jde? Je Hugova, sousedova, nebo dědečkova? Ne. Pak tedy vězte, že jde opět o zájmeno.

!! Samy pádové otázky (kdo, co, koho, čeho, komu, čemu, ...) a otázky, jimiž se ptáme na přídavná jména (který, jaký, čí, kterého, jakým, ...), jsou zájmeny.

Detail odstavce: Otázky na zájmena
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Zveřejněno: 29.1.2019

VPOŘÁDKU NEBO V POŘÁDKU

Správně je v pořádku

Proč tomu tak je, když se píše například třeba právě například nebo obden, zpočátku, poprvé, nalevo, potom, pokaždé, popořádku, namístě?

Odpověď je jednoduchá, protože v tomto případě není výraz *vpořádku kodifikován jako slovo vytvořené spřahováním. Spřahování je specifický způsob tvoření slov. Oba členy, jimiž se nově vzniklý (spřažený) výraz vytváří, si v něm uchovávají ve všech jeho tvarech, nebo alespoň ve tvaru základním, stejnou podobu. Tvoří se tak například číslovky (šest a dvacet → šestadvacet), přídavná jména (déle trvající → déletrvající), příslovce (jak se patří → jaksepatří) a podstatná jména (z mrtvých vstání → zmrtvýchvstání). Specifickou skupinou jsou pak takzvané příslovečné spřežky, do nichž by patřil i náš výraz, kdyby jej již zahrnovaly kodifikační příručky.

Příslovečné spřežky vznikají tak, že se předložky spojují buď s podstatnými jmény (z pravidla → zpravidla), nebo se zpodstatnělými přídavnými jmény (do prava → doprava), nebo se zájmeny (za své → zasvé), nebo s číslovkami (na třikrát → natřikrát), nebo s příslovci (od naproti → odnaproti).

Jak vyplývá z výše uvedeného, příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tedy dohromady. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky však bohužel není vždy jasná, a tak často dochází ke kolísání. Nezřídka pak vedle sebe existují jak podoby psané zvlášť, tak dohromady, přičemž je jejich význam totožný (na příklad – například; zpočátku – z počátku; na čisto – načisto; k večeru – kvečeru; nade všecko – nadevšecko; na čase – načase).

Existují ale případy, kdy způsob psaní odlišuje význam napsaného. Je to třeba dvojice v celku × vcelku: Pošta mi kupodivu doručila vázu v celku (= nerozbitou). Kup ten šunkový salámv celku (= nenakrájený). Na léto si koupím plavky v celku (= jednodílné), ale: Vcelku se zúčastnilo dvacet lidí (= celkem). Vcelku je to hodný chlapec (= modální částice, vyjádření vztahu mluvčího). Podobným příkladem je spřežka namístě, která vyjadřuje vhodnost, patřičnost, například Je namístě přiznat chybu (= je důležité se teď přiznat), vedle spojení předložky a podstatného jména na místě, které ve větě fungují jako příslovečné určení místa, například Motorista těžkým zraněním hlavy a hrudníku na místě podlehl.

Detail odstavce: Správně je v pořádku
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Zveřejněno: 18.10.2017

NEJCHUDŠÍ ZEMĚ SVĚTA

Nejchudší země světa podle HDP

Třicet nejchudších států podle hrubého domácího produktu v dolarech na jednoho obyvatele. Tabulka je řazena vzestupně.

Z tabulky vyplývá, že většina nejchudší států světa se nachází v Africe. Tyto státy ale mají i jiné společné rysy. Patří sem i jejich spíše venkovský ráz (velkoměst je v těchto státech pomálu), převaha zemědělství a vysoký podíl samozásobitelského hospodářství. Těmto státům zároveň také chybí fungující infrastruktura a mnohdy i přístup k elektřině. Navíc negramotnost je v takovýchto zemích běžnou součástí života většiny obyvatel. Zdravotnická péče, školství, přístup k internetu, nejnovější automobily a mobilní technologie, to vše je něčím, o čem si absolutní většina obyvatel těchto států může nechat jen zdát.

U nejchudších států světa se také často objevuje i krátká historie, tyto státy se mnohdy osamostatnily od dominantní velmoci v opravdu nedávné minulosti, nebo jsou to země zmítané politickými nepokoji, revolucemi, občanskými válkami či jiným neklidem.

Následující informace o vybraných státech zachycují, s čím se obyvatelé musí potýkat a co se také odráží na jejich nízkém HDP na jednoho obyvatele.

Demokratická republika Kongo:

• jedna z největší afrických zemí
• bohaté zásoby nerostných surovin (měď, zlato, diamanty, kobalt, uran)
• korupce všude ve státě, i ve vládě
• občanské války

Libérie:

• 90 % obyvatel bez přístupu k elektřině
• min. 50 % obyvatel je negramotných
• občanské válka
• epidemie Eboly (zastavila cestovní ruch, a tím i místní ekonomiku)

Togo:

• závislé na zemědělství
• 60 % obyvatel žije na venkově
• začátek urbanizace, budování infrastruktury

Madagaskar:

• státní převraty, povstání
• značné množství nerostných surovin
• hlad

Komorské ostrovy:

• politické nepokoje, státní převraty
• špatná infrastruktura
• nedostatek vzdělaných lidí
• turistický potenciál

Etiopie:

• více než 50 % obyvatel negramotných
• samozásobitelské zemědělství

Burkina Faso:

• závislost na těžbě nerostů a zemědělství
• více než 70 % obyvatel žije na venkově
• asi 15 % obyvatel přístup k elektřině
• méně než 40 % obyvatel je gramotných
• vysoká míra kriminality

Detail odstavce: Nejchudší země světa podle HDP
Zdroj: Nejchudší země světa
Zveřejněno: 26.3.2018

PODSTATNÁ JMÉNA

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus. Pomocí pádu se v češtině vyjadřují vztahy jednotlivých jmen k přísudku a k dalším větným členům. Pády obvykle mění koncovky podstatných jmen. V českém jazyce je sedm pádů, latinsky nazvaných: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál.

VZOR

Poslední mluvnickou kategorií je vzor (latinsky zvaný paradigma). Vzory pomáhají s určováním skloňování podstatných jmen. Jednotlivá slova se přiřazují ke vzorům podle podobných typů. V českém jazyce má rod mužský šest vzorů (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce), rod ženský má čtyři vzory (žena, růže, píseň, kost), rod střední má také čtyři vzory (město, moře, kuře, stavení).

VZORY RODU MUŽSKÉHO

VZORY RODU ŽENSKÉHO

VZORY RODU STŘEDNÍHO

Detail odstavce: Mluvnické kategorie podstatných jmen
Zdroj: Podstatná jména
Zveřejněno: 1.6.2016

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

Povídky malostranské

Seznam povídek v knize

• Týden v tichém domě
• Pan Ryšánek a pan Schlegl
• Přivedla žebráka na mizinu
• O měkkém srdci paní Rusky
• Večerní šplechty
• Doktor Kazisvět
• Hastrman
• Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
• U tří lilií
• Svatováclavská mše
• Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno (1877)
• Psáno o letošních Dušičkách
• Figurky

Charakteristika hlavních postav z některých povídek

Bába milionová – Bába milionová je jedna z hlavní postav povídky Přivedla žebráka na mizinu. Jedná se o žebračku, která usiluje o to, aby se měla o něco lépe. Je proto ochotná se i vdát. Problém ale je, že je velmi ošklivá, závistivá a mstivá. Nevadí jí zničit někomu život.

Pan Cibulka – Cibulka patří do povídky Psáno o letošních Dušičkách. Je to nejlepší přítel pana Rechnera. Z povídky vyplývá, že rád pije, je protivný a hrubý a nebojí se z někoho si utahovat, přestože to daného člověka může trápit.

Pan Heribert – Pan Heribert je hlavní postavou povídky Doktor Kazisvět. Vystudoval medicínu, ale odmítá se živit jako lékař. Má rád samotu a lidem se vyhýbá. V okamžiku, kdy zachrání život zemského rady, tak se proslaví a může mít spoustu klientů a peněz. On o to ale nestojí a dál žije svůj život samotáře.

Paní Ruska – Paní Ruska je hlavní postavou povídky O měkkém srdci paní Rusky. Jak název napovídá, paní Ruska působí jako žena, která je dobrosrdečná a útlocitná. Žena, která se z dobré vůle a čistoty srdce chodí rozloučit se zemřelými na jejich pohřeb. Skutečnost je ale jiná, paní Ruska zjevně miluje drby a ráda se o ně podělí, i když o ně nikdo nestojí. Také ráda pláče a povídá si s lidmi. Je ale i chytrá, když jí policie zakáže její největší zálibu, ví si rady a jejich nařízení dokáže obejít.

Pan Krumlovský – Jedná se o studenta práv z povídky Figurky, který se přestěhuje na Malou Stranu, protože ji považuje za klidné místo, kde se může učit. S učením má trochu problémy, vždy se najde něco, co ho od učení ruší. Působí jako pozorovatel chování lidí na Malé Straně a sám se do děje zapojuje, někdy kladně a někdy záporně. Pan Rechner – Pan Rechner je jednou z hlavních postav povídky Psáno o letošních Dušičkách. Pan Rechner je šikovný, ale tak trochu líný. Společně se svým nejlepším přítelem se nebojí utahovat si z citů jiné osoby.

Pan Rybář - Pan Rybář je hlavní postavou v povídce Hastrman. Pan Rybář patří na Malé Straně k oblíbeným lidem. Má rád zelenou barvu, moře a francouzské filozofy, které často cituje. Jeho největší zálibou je sbírání drahých kamenů. Věří, že díky nim je velmi bohatý a až na konci povídky zjistí, že jeho bohatství spočívá vlastně v něčem jiném.

Pan Ryšánek – Pan Ryšánek je jednou z hlavních postav v povídce Pan Ryšánek a pan Schlegl. Pan Ryšánek je obchodník, který byl v mládí zamilován do ženy, která ho odmítla a vzala si jeho přítele. Od té doby s ním nepromluvil, přestože se každý večer setkávají.

Pan Schlegl – Pan Schlegl je druhou hlavní postavou v povídce Pan Ryšánek a pan Schlegl. I pan Schlegl je obchodník. Pan Schlegl získal srdce jeho vyvolené ženy, přestože kvůli tomu ztratil přítele, se kterým se i nadále setkává, ale nemluví spolu. Jejich situaci může změnit jen něco opravdu zásadního.

Pan Vojtíšek – Pan Vojtíšek je hlavní postavou v povídce Přivedla žebráka na mizinu, ale jeho postava se objevuje ve více povídkách. Pan Vojtíšek je malostranský žebrák, který je velmi oblíbený, lidé ho mají rádi, a proto se má dobře, přestože žebrá. Doplatí ale na lidskou závist. Ke konci života se musí mimo jiné vyrovnat i se ztrátou přízně lidí, které měl rád.

Pan Vorel – Pan Vorel je hlavní postavou v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Pan Vorel nepocházel z Malé Strany a byl to vášnivý kuřák. Tyhle dvě věci ho stály všechny peníze a nakonec i život, přestože to byl jinak milý obchodník s dobrým srdcem.

Slečna Mary – Slečna Mary je hlavní postavou v povídce Psáno o letošních Dušičkách. Jedná se o starou paní, která se nikdy neprovdala, lidé z Malé Strany jí přezdívali Tlustá Mary. Přestože slečna Mary tušila, že se nikdy neprovdá, tak doufala v pravou lásku, a proto se nechala lehce napálit. Do konce života nezjistila (nebo jí to bylo jedno), že se jednalo o krutý žert.

Slečna Poldýnka – Slečna Poldýnka se objevuje okrajově v několika povídkách. Nejvýznamnější roli má ale v povídce Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, kde její pomluva zničí panu Vorlovi život.

„mladý Neruda“ – Jedná se o postavu chlapce/mladíka, do něhož Neruda projektuje své vzpomínky. V takové chvíli přechází vyprávění z er-formy do ich-formy. Malý Neruda působí jako zvědavý, dobrosrdečný a zároveň stydlivý chlapec, který je odvážný, ale i jeho odvaha má své hranice. Jako dítě věřil v různé nadpřirozené věci.

Souvislost s autorovým životem

Jeho kniha je velmi spjatá s Prahou a jak již název napovídá, spjatá je hlavně s Malou Stranou, s místem jeho narození, dětství a většiny života. Neruda se snaží ve své knize zachytit život lidí z Malé Strany na krátkých životních situacích. Autor na Malé Straně vyrůstal, a proto prostředí dobře zná. Jeho znalost prostředí je v knize velmi zřetelná, protože většina povídek obsahuje dlouhé pasáže popisu Malé Strany, například kde se která budova nachází atd.
Pro Jana Nerudu byl za jeho života také typický antisemitismus a ten se objevuje i v jeho knihách, Malostranské povídky nevyjímaje. Židé v jeho povídkách jsou obvykle zlí lichváři, kterým nevadí někomu zničit život.

Ukázka:

Krám pustnul a chudnul. Asi po pěti měsících začly pana Vorla navštěvovat podezřelé postavy, Židé. Pokaždé pak přivřel pan Vorel skleněné dveře krámské. Sousedé si povídali zcela určitě, že Malá Strana uvidí bankrot. „Kdo se jednou se Židy spustí!“

Literární a jazykové prostředky

Kniha byla napsána v devatenáctém století a jazyk tomu zcela odpovídá, objevují se zde archaismy a i slovosled může někdy působit zastarale. Neruda někdy také dává přívlastek shodný za podstatné jméno, což není zrovna běžné.
Malostranské povídky obsahují zdlouhavé pasáže malostranského prostředí, ve svých popisech a postavách se ale nezaměřuje jen na jednu společenskou skupinu. Příběhy jsou jak o těch nejchudších malostranských osobách, tak i o obchodnících a úřednících. V povídkách se objevuje jak vážnost, tak i ironie a satira. Neruda se v knize nevyhýbá literárním prostředkům, jako je personifikace, metafora a další. Jazyk je převážně hovorový (dobový) doplněný o básnické i lidové výrazy.
Vypravěčem v knize je malý Neruda.

Detail odstavce: Povídky malostranské
Zdroj: Povídky malostranské
Zveřejněno: 30.6.2016

JAK SE PTÁME NA ZÁJMENA

Krátké shrnutí o zájmenech

Zájmena:

• zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
• shodují se v pádu, rodu nebo čísle s podstatnými či přídavnými jmény
• příklady: já, vy, on, ten, ta, náš, jeho, kdo, čeho, tentýž, nějaké, žádný
• určujeme u nich:
• odruh (osobní - ty, přivlastňovací - tvoje, ukazovací - ten, tázací - co, vztažná - jenž, neurčitá - něco, záporná - žádný)
• orod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
• očíslo (jednotné, množné)
• opád (7. pádů jako u podstatných jmen)

Detail odstavce: Krátké shrnutí o zájmenech
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Zveřejněno: 29.1.2019

VPOŘÁDKU NEBO V POŘÁDKU

Možné pomůcky

Pokud tedy nejen v našem případě (v pořádku), ale i u jiných výrazů váháte, zda jde o spřežku, nebo ne, raději zapátrejte ve Slovníku spisovné češtiny nebo v Pravidlech českého pravopisu (případně zkuste hledat na našich stránkách). Když hledaný výraz nenajdete ani v jedné příručce, jde většinou o dvě samostatná slova, takže je napište zvlášť.

Někdy si lze pomoci tím, že zkusíte mezi předložku a podstatné jméno vložit nějaké vhodné přídavné jméno, potom je rovněž jasné, že se daný výraz dohromady nepíše. My si můžeme například říct: Vše jev naprostém pořádku.

Detail odstavce: Možné pomůcky
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Zveřejněno: 18.10.2017

ROZDÍL MEZI LICHOKOPYTNÍKY A SUDOKOPYTNÍKY

Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam

Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).

Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.

Detail odstavce: Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Zveřejněno: 13.7.2016

VPOŘÁDKU NEBO V POŘÁDKU

A nakonec krátké upozornění

Výrazy, které jsou velmi často nesprávně považované za spřežky: na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na odchodnou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, (jako) na zavolanou, na rozdíl.

Detail odstavce: A nakonec krátké upozornění
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Zveřejněno: 18.10.2017

JAK SE PTÁME NA ZÁJMENA

Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.

Detail odstavce: Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné
Zdroj: Jak se ptáme na zájmena
Zveřejněno: 29.1.2019

VPOŘÁDKU NEBO V POŘÁDKU

Pár příkladů pro lepší vštípení

Babička se ptala, jestli vajíčka dorazila v pořádku. Je to v cajku, tedy v pořádku. Ty evidentně nemáš nervy v pořádku. Po týdenním pobytu v nemocnici jsem již zcela v pořádku. Je v pořádku, že tě trápí svědomí. Při silniční kontrole měli jen čtyři řidiči autolékárničku v pořádku. Neplač, to bude v pořádku.

Detail odstavce: Pár příkladů pro lepší vštípení
Zdroj: Vpořádku nebo v pořádku
Zveřejněno: 18.10.2017

ZKRATKY

Zkratky

Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).

V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.

Detail odstavce: Zkratky
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Čestné prohlášení manželky

Toto čestné prohlášení se používá pro finanční úřad a přikládá se k daňovému přiznání: daň z příjmu fyzických osob. Sleva na manželku manžel / poplatník (uplatňuje v případě, že jeho manželka byla bez příjmů, nebo její příjmy nepřekročily 68 000 za kalendářní rok. Taková situace nastává v případě, že žena je na rodičovské dovolené, nezaměstnaná, nebo studuje (slevu může uplatňovat i žena na svého manžela).

Čestné prohlášení

Já, Ivana Černá, narozená dne 24. října 1990 v Jihlavě, rodné číslo 906024/1122, trvalé bydliště U Prokopa 13, Jihlava 586 01 tímto čestně prohlašuji,

že jsem ve zdaňovacím období 2017 neměla vlastní příjem přesahující částku uvedenou v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmu.

Prohlašuji, že mnou uvedené informace jsou pravdivé a jsem si vědoma případných důsledků z uvedení nepravdivých údajů.

V Jihlavě dne 6. března 2018

Ivana Černá

............................................

Detail odstavce: Čestné prohlášení manželky
Zdroj: Čestné prohlášení
Zveřejněno: 13.7.2018