Vyprávění – slohová práce, osnova a ukázka
Jak napsat vyprávění jako slohovou práci
Vyprávění je slohový útvar, ve kterém popisujeme příběh nebo událost. Mělo by mít jasný začátek, postupně se rozvíjející děj, nějaký zajímavý nebo napínavý okamžik a srozumitelný závěr. Nejdříve je dobré vytvořit krátkou osnovu a teprve podle ní psát. Příběh oživují přímá řeč, slovesa vyjadřující děj, popis pocitů a vhodně zvolená pointa.
Slohová práce na téma vyprávění nemusí být dlouhá ani složitá. Důležité je, aby se v ní skutečně něco dělo a jednotlivé události na sebe logicky navazovaly. Čtenář by měl poznat, kdo v příběhu vystupuje, kde a kdy se odehrává a co se postavám přihodilo. Dobré vyprávění zároveň není jen prostým seznamem událostí. Pomáhá vytvořit napětí, zachytit pocity postav a nejzajímavější okamžik příběhu popsat podrobněji.
Osnova
Osnova vyprávění
Než začnete psát samotnou slohovou práci, připravte si několik bodů osnovy. Díky tomu se během psaní neztratíte a příběh bude mít jasný směr.
- Úvod – kdo v příběhu vystupuje, kde a kdy se příběh odehrává.
- Začátek děje – co se stalo a proč se události začaly vyvíjet.
- Rozvíjení děje – další události, které vedou k hlavnímu okamžiku.
- Vyvrcholení – nejnapínavější, nejdůležitější nebo nejpřekvapivější část.
- Závěr – jak všechno dopadlo a případně co si postava z události odnesla.
Příklad jednoduché osnovy
Téma slohové práce: Výlet, na který nezapomenu
- Ranní cesta s rodinou na výlet.
- Příchod k rozhledně a rozhodnutí vydat se lesní zkratkou.
- Zjištění, že jsme sešli ze správné cesty.
- Blížící se bouřka a hledání správného směru.
- Nalezení turistické značky a bezpečný návrat.
- Poučení, že ne každá zkratka skutečně cestu zkrátí.
Jak vyprávění začít
Začátek nemusí být dlouhý. Stačí rychle uvést čtenáře do situace. Můžete začít například časovým údajem, krátkým popisem prostředí, přímou řečí nebo nečekanou událostí.
- Bylo jedno horké červencové odpoledne, když jsme se vydali k řece.
- „Počkejte na mě!“ zavolal jsem a rozběhl se za ostatními.
- Ještě ráno jsem netušil, že na tento den budu dlouho vzpomínat.
- Všechno začalo úplně obyčejně.
Jak rozvíjet děj
Ve vyprávění by jednotlivé události měly přicházet postupně. Není vhodné nejzajímavější okamžik odbýt jednou větou. Právě hlavní událost si zaslouží více prostoru.
Místo věty „Ztratili jsme se a potom jsme cestu zase našli“ lze děj rozepsat: postavy nejprve zjistí, že nepoznávají okolí, začnou hledat značku, objeví se další problém a teprve potom najdou řešení. Tak vzniká napětí.
Jak vyprávění zakončit
Závěr by měl příběh skutečně uzavřít. Čtenář se potřebuje dozvědět, jak událost dopadla. Může následovat krátké poučení, vzpomínka nebo vtipná pointa.
- Domů jsme se vrátili unavení, ale šťastní.
- Od té doby už dobře vím, proč se vyplatí sledovat turistické značky.
- Nakonec jsme se celé příhodě smáli, i když nám tehdy do smíchu rozhodně nebylo.
Vhodná slovní zásoba
Slova a obraty vhodné pro vyprávění
Pokud se v textu stále opakuje „potom“, „pak“ a „šel jsem“, působí vyprávění jednotvárně. Pomůže střídání výrazů.
Pro vyjádření časové posloupnosti
- nejprve,
- za chvíli,
- vzápětí,
- náhle,
- o několik minut později,
- mezitím,
- nakonec.
Pro napínavější děj
- zarazil jsem se,
- rozhlédla se kolem sebe,
- ozvala se rána,
- nikdo ani nedutal,
- srdce mi začalo bušit,
- v tu chvíli jsme pochopili,
- najednou se před námi objevilo.
Vhodné je také používat přímou řeč. Příběh díky ní působí živěji. Neměla by však tvořit celé vyprávění.
Ukázkový text
Ukázka slohové práce – vyprávění
Výlet, na který nezapomenu
Byla sobota ráno a předpověď počasí slibovala krásný letní den. S rodiči a mladším bratrem jsme se proto rozhodli vyrazit na výlet k rozhledně, která stála uprostřed rozsáhlých lesů. Batohy jsme měli připravené, mapa byla v mobilu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl objevit nějaký problém.
Po dvou hodinách cesty jsme došli na rozcestí. Jedna cesta vedla po turistické značce, druhá byla užší a podle mapy vypadala jako příjemná zkratka.
„Tudy to bude určitě rychlejší,“ prohlásil tatínek.
Odbočili jsme tedy ze značené cesty. Zpočátku byla pěšina dobře viditelná, ale postupně se zužovala. Po několika minutách jsme už kráčeli jen mezi stromy a vysokou trávou.
„Neměli bychom se vrátit?“ zeptala se maminka.
Tatínek vytáhl telefon. Signál byl slabý a mapa se nechtěla načíst. Všichni jsme se rozhlíželi kolem sebe, ale nikde nebyla jediná turistická značka.
Vtom se ozvalo vzdálené zahřmění. Obloha, která byla ještě před chvílí modrá, začala rychle tmavnout. Přidali jsme do kroku. Bratr už přestal vtipkovat a držel se těsně vedle mě.
Za několik minut začaly mezi listy dopadat první velké kapky. Všichni jsme se snažili najít cestu, ale les vypadal ze všech stran stejně. Začínal jsem mít nepříjemný pocit, že se vzdalujeme ještě víc.
Najednou se maminka zastavila.
„Podívejte!“ vykřikla a ukázala mezi stromy.
Na jednom kmeni byla namalovaná červená turistická značka. Nikdy předtím mi obyčejný barevný proužek neudělal takovou radost. Vydali jsme se po značce a asi po dvaceti minutách došli k malé turistické chatě. Sotva jsme vešli dovnitř, spustil se prudký déšť.
Rozhlednu jsme toho dne nakonec ani nenavštívili. Seděli jsme v chatě, pili teplý čaj a sledovali déšť za oknem. Tatínek se chvíli díval do hrnku a pak se usmál.
„Příště žádné zkratky,“ řekl.
Všichni jsme se rozesmáli. Od té doby si při každém výletu na naši „rychlejší cestu“ vzpomenu. Naučil jsem se přitom jednoduchou věc: nejkratší cesta nemusí být vždycky ta nejlepší.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby ve vyprávění
- Chybí skutečný děj. Autor pouze popisuje místo nebo osobu, ale nic se v příběhu nestane.
- Události jsou jen vyjmenované. „Přišli jsme, najedli jsme se, šli jsme domů.“ Takový text působí spíše jako stručný zápis než jako vyprávění.
- Nejdůležitější část je příliš krátká. Vyvrcholení příběhu by mělo dostat více prostoru než nepodstatné detaily.
- Příliš se opakují stejná slova. Častým problémem bývá opakování výrazů „potom“, „pak“, „byl“ nebo „šel“.
- Příběh náhle končí. Po hlavní události by měl přijít alespoň krátký závěr.
- Střídají se bezdůvodně slovesné časy. Pokud vyprávíte událost v minulém čase, snažte se v něm pokračovat.
- Text nemá odstavce. Novou část děje je vhodné oddělit novým odstavcem.
Kontrolní seznam
Kontrola slohové práce před odevzdáním
Po dokončení si vyprávění ještě jednou přečtěte a zkontrolujte:
- Má příběh jasný začátek?
- Je zřejmé, kdo, kde a kdy v příběhu vystupuje?
- Navazují jednotlivé události logicky?
- Obsahuje příběh hlavní událost nebo vyvrcholení?
- Je nejzajímavější část dostatečně rozepsaná?
- Použil jsem odstavce?
- Neopakují se zbytečně stejná slova?
- Je správně zapsaná přímá řeč?
- Má příběh jasný závěr?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a velká písmena?
Dobré vyprávění nemusí mít neobvyklý nebo neuvěřitelný námět. I obyčejná cesta do školy, rodinný výlet, ztracený klíč nebo setkání se zvířetem mohou vytvořit zajímavou slohovou práci, pokud má příběh dobře vystavěný děj.
Nejčastější otázky
Jak dlouhé má být vyprávění?
Délka závisí především na zadání učitele a ročníku. Důležitější než počet slov je úplnost příběhu. Vyprávění má obsahovat úvod, rozvinutí děje, hlavní událost a závěr. Pokud je text příliš krátký, často právě některá z těchto částí chybí.
Může být vyprávění napsané v první osobě?
Ano. Vyprávění lze psát v první osobě, například „šel jsem“, „viděla jsem“ nebo „uslyšeli jsme“. Stejně tak může být příběh vyprávěn ve třetí osobě, například „Petr otevřel dveře“. Zvolený způsob je vhodné během celé práce zbytečně neměnit.
Musí mít vyprávění osnovu?
Pokud ji učitel výslovně nepožaduje, nemusí být vždy součástí odevzdaného textu. Před psaním je ale osnova velmi užitečná. Pomáhá určit pořadí událostí a zabrání tomu, aby se autor během příběhu dostal do slepé uličky.
Jak udělat vyprávění napínavější?
Napětí vzniká tím, že čtenář nezná výsledek předem. Pomáhají krátké věty v důležitých okamžicích, přímá řeč, popis pocitů a postupné odhalování toho, co se stalo. Není však nutné přidávat přehnané katastrofy. Napínavě lze popsat i docela běžnou příhodu.
Jaký je rozdíl mezi vyprávěním a popisem?
Vyprávění zachycuje děj a události v určitém pořadí. Popis se soustředí hlavně na vlastnosti osoby, věci, místa nebo pracovního postupu. Ve vyprávění se mohou krátké popisné pasáže objevit, ale hlavní musí zůstat příběh a jeho vývoj.