Téma: 

vypravování co musí obsahovat


Facebook Twitter Pinterest email tisk

VYPRAVOVÁNÍ

Znaky vypravování

U vypravování je kladen důraz na dějová slovesa a konkrétní podstatná jména. Dále krátké věty (i jednočlenné), věty zvolací nebo přímá řeč, které zvyšují živost a větší působivost vypravování.

Jazykové prostředky

  • Dějová slovesa, podstatná jména, slova citově zabarvená
  • Kratší, jednodušší věty
  • Přímá řeč, zvolací věty
  • Přirovnání
  • Různé vrstvy jazyka

Detail odstavce: Znaky vypravování
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: slovní druh vsichni

Pokud píšete větu " Všichni jsme se tomu smáli", tak v přísudku musí být měkké -i-. Když všichni, tak tzn. muži, ženy i děti a muži mají přednost před ostatními rody.

Zdroj: diskuze Slovní druh vsichni
Odesláno: 5.4.2017 uživatelem aliska
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DĚJOVÁ SLOVESA

Dějová slovesa při vypravování

Při vypravování mají dějová slovesa velmi důležitou roli, jejich úkolem je totiž posouvat děj, žádné správné vypravování se bez nich tedy neobejde a nelze je při vypravování vynechat.

Detail odstavce: Dějová slovesa při vypravování
Zdroj: Dějová slovesa
Zveřejněno: 24.4.2019


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: plná moc

Plná moc na přepsání vozu se hojně využívá. Plnou moc uděluje původní majitel vozidla. Plná moc k přepisu vozidla musí mít ověřený podpis původního vlastníka. Jak vypadá taková plná moc můžete vidět tady: www.pravopiscesky.cz…

Zdroj: diskuze Plná moc
Odesláno: 18.6.2017 uživatelem Jirka
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VYPRAVOVÁNÍ

Co je vypravování

Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.

Osnova

  • 1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
  • 2. Zápletka (napětí)
  • 3. Vyvrcholení
  • 4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)

Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází

  • 1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
  • 2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
  • 3. Krize – vyvrcholení konfliktu
  • 4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
  • 5. Rozuzlení a řešení situace

Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!

Detail odstavce: Co je vypravování
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: může na základě udělení plné moci manžel zastupovat manželku?

Ano, na základě plné moci můžete zastupovat kohokoli, i manželku. V plné moci musí být napsáno pro jaký účel je moc vydána. V tomto případě k jednání se subjektem zaměstnavatele (vypsat jeho název) za účelem například dosažení lepších pracovních podmínek.

Zdroj: diskuze Může na základě udělení plné moci manžel zastupovat manželku?
Odesláno: 12.1.2019 uživatelem Milda
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VYPRAVOVÁNÍ

Pracovní list

Náměty pro vypracování pracovních listů naleznete zde.

Detail odstavce: Pracovní list
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: andrej babiš kontakt e mail informace

Andreji,

poslední schůze posl. sněm. mne ujistila, že ti musím napsat. Jsem kapitán 2. odboru kriminální služby Vojenské policie a válečný veterán (r.2007-2008) z Afghánistánu-provincie Lógar), což je problematika veřejných zakázek a závažné hosp. kriminality. Když jsem sledoval poslední schůze PS tak je mi z toho špatně. Jestli máme dát dohromady Sekci vyzbrojování, veřejné zakázky nad 100 mil. tak Vláda nejdříve musí vědět, jak ten systém funguje. Ale to se také musí někdo zeptat-a ne se schovávat za Inspekci MO, což je sice nástroj manažera, ale zkuste s nimi pohovořit - totální Jitrnice, budu držet palce panu ministrovi, aby dokázal narovnat poměry v MO.

Už se na to nemohu dívat jen z dálky, je to o nervy.
kpt. Daniel Pikner, tel. 724035842

Zdroj: diskuze Andrej babiš kontakt e mail informace
Odesláno: 28.6.2018 uživatelem Daniel Pikner
Počet odpovědí: 0

VYPRAVOVÁNÍ

Oblíbená témata

Mezi oblíbená témata patří:

  • Co vyprávěl starý dům
  • Moje největší životní chyba
  • Překročil jsem svůj stín
  • Nezapomenutelné prázdniny
  • Zdařilá policejní akce

Detail odstavce: Oblíbená témata
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017


Facebook Twitter Pinterest email tisk

Diskuze: Re: Určení podmětu ve větě s číslovkou

Dobrý den, paní Misařová,

ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).

Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).

Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.

A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.

P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.

Zdroj: diskuze Určení podmětu ve větě s číslovkou
Odesláno: 16.8.2017 uživatelem Jana Válková
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VYPRAVOVÁNÍ

Vypravování jako slohová práce

Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.

Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.

Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.

Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:

  • V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
  • K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.

Detail odstavce: Vypravování jako slohová práce
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017

VYPRAVOVÁNÍ

Ukázka vypravování o nevítané návštěvě

Příklad osnovy

  1. Prázdniny na venkově
  2. Stanování
  3. Strach
  4. Překvapení
  5. Veselá historka

Vzor vypravování

O prázdninách jsem jel k babičce a dědovi na venkov. Oslavil jsem tam také své narozeniny. Od rodičů jsem dostal stan, který jsem si přál.

Když se udělalo hezky, postavil jsem stan na louce u lesa. Chtěl jsem v něm s dědou přespat. Babička váhala, ale nakonec jsme ji přemluvili. Připravili jsme si spacáky, karimatky, baterku, polštářky a něco na čtení. Večer, když jsme se dokoukali na televizi, jsme přešli do stanu. Babička měla strach, že nám v noci bude zima.

Je tma. Jsou slyšet zvuky nočních ptáků. Zavrtal jsem se do spacáku. Chvíli jsme si s dědou ještě povídali. Za chvíli usínáme. Náhle mě něco probudí. Slyším dupání blízko našeho stanu. „Dědo, vzbuď se, někdo tady je,“ šeptám. „To je asi nějaké zvíře,“ odpoví děda. Za chvíli to začalo kňučet a přibližovat se k našemu stanu. Mysleli jsme, že je to liška. Nevítaná návštěva se dobývala do stanu. „Co uděláme?“ zeptal jsem se. Otevřeli jsme stan.

Ukázalo se, že to byl dědův pes Lesan. Oddychli jsme si. Lesana jsme poslali zpátky domů.

Ráno jsme to všechno vyprávěli babičce. Všichni jsme se tomu zasmáli. Příští noc nás Lesan hlídal.

Detail odstavce: Ukázka vypravování o nevítané návštěvě
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017

PRACOVNÍ LIST - VYPRAVOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH

Všeobecný úvod

1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné? (Odpověď je ukrytá v tajence)

tajenka

1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání

2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo

3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák

4. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: krém, slunce, lehátko

5. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: voda, kruh, koupaliště

6. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlasec, podběrák, voda


Řešení: ___________


2. Chronologicky seřaď části, které by vypravování mělo mít:

ROZUZLENÍ, UVEDENÍ, VYVRCHOLENÍ, ZÁPLETKA

Napiš správné řešení:

1.

2.

3.

4.

3. Vyber správnou variantu:

Jiný výraz pro úvod je:

  1. expozice

  2. kolize

  3. krize

V úvodu by mělo být:

  1. stupňování konfliktu

  2. seznámení s prostředím

  3. řešení situace

Jiný výraz pro zápletku je:

  1. kolize

  2. krize

  3. rozuzlení

V části zvané krize se objevuje:

  1. vyvrcholení konfliktu

  2. seznámení s postavami

  3. řešení situace


4. Co by nemělo ve správném vypravování chybět?

P

Í

N

E

Ř

A

B

Y

R

A

R

P

O

H

L

E

D

L

M

P

Á

O

R

V

Ř

O

E

Á

Ě

L

Z

Y

O

O

V

H

T

O

S

Ř

D

K

M

O

Á

K

Á

S

T

A

N

Í

L

T

Y

M

B

Á

O

E

I

E

K

D

O

M

O

V

V

Ř

N

O

T

F

A

R

R

E

Č

Á

Y

Prázdniny, dovolená, památky, venkov, pohled, stan, kolo, tábor, moře, rybaření, lehátko, domov, raft, hry, město.


5. Ke každé situaci doplňte tři vhodná zvolání:

Příklad: sjíždění řeky: "Všichni si vezměte záchrannou vestu!"

Jízda na kole s přáteli:

______________

______________

______________

Večer u táboráku:

______________

______________

______________

Stanování v lese:

______________

______________

______________

Rybaření s dědou:

______________

______________

______________


Cesta letadlem na dovolenou:

______________

______________

______________

Návštěva ZOO:

______________

______________

______________


Detail odstavce: Všeobecný úvod
Zdroj: Pracovní list - vypravování o prázdninách
Zveřejněno: 21.12.2018

VYPRAVOVÁNÍ

Základní pravidla pro vypravování

1. Promyšlení tématu

Nejprve se musíte sami rozhodnout, o čem vlastně chcete vypravovat. Co má být tématem vaší slohové práce. Ideálním předmětem k vypravování jsou různé dobrodružné příběhy, příběhy podivných, zajímavých či komických setkání.

Pakliže se vám v poslední době nepřihodila žádná věc, o které byste chtěli vypravovat, můžete si svůj příběh vymyslet. Lze vypravovat originálně nějaký pohádkový příběh, nebo se můžete inspirovat ve fantasy.

2. Chronologie příběhu

Když si vymyslíte téma svého vypravování, měli byste si rozvrhnout, jak ho zpracujete. Jednoduchý a osvědčený princip je, že se budete přidržovat časové osy. To znamená, že vypravujete příběh tak, jak se skutečně odehrál. Tak vypadá i obecná kompozice slohových útvarů:

Úvod

Nejprve čtenáře seznámíte s prostředím, popřípadě postavami, které budou ve vašem příběhu figurovat. Je to krátké uvedení do situace.

Stať (zápletka, vlastní příhoda)

Postupně přejdete k jádru celého příběhu – odhalíte zápletku příběhu. Dobré je, když se pokusíte děj v tomto okamžiku vygradovat, vystupňovat problém. To je například ono komické setkání nebo vylekání se, dobrodružný zážitek a tak dále. Na tuto část vypravování je kladen největší důraz.

Závěr

V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.

3. Závěrečná kontrola

Pokud vám připadá, že se nějaké slovo v práci často opakuje, projděte celý text znovu a vždy, když v něm narazíte na toto slovo, podtrhněte si ho. Podle toho poznáte, jak často dané slovo v práci je. Tento postup vám také usnadní jeho nahrazování, protože ihned uvidíte, kde se slovo nachází.

Detail odstavce: Základní pravidla pro vypravování
Zdroj: Vypravování
Zveřejněno: 22.3.2017

PRACOVNÍ LIST - VYPRAVOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH

Konkrétní úkoly

1. Co vše jsem dělal/a o prázdninách?

1.1. Do šipek doplň činnosti / výlety, které jsi o prázdninách podnikl /a

(například: houbaření, výlet na lodi, návštěva ZOO atd.)


Diagram

1.2. Své odpovědi si porovnej se spolužáky. V čem se shodujete?

1.3. Napiš, kterou z činností svých spolužáků bys chtěl příští prázdniny podniknout?

(například: dovolená u moře)

2. Téma prázdnin se objevuje i ve filmech a knihách. Napiš jména knih / filmů, kde hlavní hrdina prožívá prázdniny.

(například: Harry Potter)

3. Seřaď chronologicky (postupně) následující události:

  1. Harry odjel na prázdniny do Zobí ulice k tetě Petunii a strýci Vernonovi.

  2. Harry opustil s Weasleyovými Zobí ulici.

  3. Každý den čekal na dopisy od svých přátel, ale žádný mu nepřišel.

  4. Po zmizení Dobbyho přijeli Harryho zachránit bratři Weasleyovi.

  5. Harry se dozvěděl, že mu dopisy vzal domácí skřítek Dobby, který ho navštívil.

  6. Harry se po skončení školního roku rozloučil na nástupišti se svými nejlepšími přáteli.

4. Vytvořte krátký prázdninový příběh obsahující tato slova (mohou být v jiném čísle, pádě, osobě)

  • VEČER, ZMRZLINA, BABIČKA, LOĎ, SLAVIT, PLÁČ, PRSKAVKA, NEHODA

5. Pokračuj ve vyprávění tohoto příběhu:

Konec prázdnin se už blížil, a my jsme stále naši prázdninovou záhadu nevyluštili. Už jsme začali ztrácet naději, že zjistíme, kdo za tím vším stojí a jak to dělá. Když v tom najednou ......










6. Vytvoř prázdninový komiks na téma: Zázrak u vody

a) Komiks

b) Ke komiksu vytvoř osnovu

c) Komiks převeď do vypravování


7. Z následující nabídky si vyber hlavní postavu prázdninového vypravování.

  1. Osamocený student cestující autostopem nebo pěšky po České republice

  2. Malý chlapec toužící se naučit plavat

  3. Středoškolačka chystající se na první brigádu

  4. Holčička trávící léto u babičky s dědou


7.2. Napiš vypravování s vybraným hlavním hrdinou.

7.3. K vypravování vytvoř heslovitou osnovu.

Detail odstavce: Konkrétní úkoly
Zdroj: Pracovní list - vypravování o prázdninách
Zveřejněno: 21.12.2018

OTEVŘENÝ DOPIS

Dopis úřední

Druhou formou dopisů je úřední dopis. Ten má na rozdíl od osobního dopisu jasně stanovená pravidla, jak má být psán a co má obsahovat. Je důležité si nejprve stanovit obsah dopisu a uspořádat si myšlenky. Pisatel by také měl vědět, čeho chce svým dopisem docílit, například na co chce upozornit. Úřední dopisy by měly být stručné a jasně strukturované. Úřední dopis by měl obsahovat jen ty informace, které jsou pro adresáta nezbytné. Pisatel by měl také využívat jen spisovný jazyk. Úřední dopisy už dnes bývají psány hlavně na počítačích.

Do úředních dopisů spadají otevřené dopisy, žádosti i stížnosti.

Detail odstavce: Dopis úřední
Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno: 25.6.2017

PRACOVNÍ LIST - VYPRAVOVÁNÍ O PRÁZDNINÁCH

ŘEŠENÍ některých úloh

1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné?

1.



c

e

s

t

O

v

á

n

í





2.


c

y

k

l

i

S

t

i

k

a





3.




s

t

a

N

o

v

á

n

í




4.







O

p

a

l

o

v

á

n

í

5.




p

l

a

V

á

n

í






6.




r

y

b

A

ř

e

n

í






1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání

2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo

3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák

4. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: krém, slunce, lehátko

5. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: voda, kruh, koupaliště

6. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlasec, podběrák, voda

2. Chronologicky seřaď části, které by vypravování mělo mít:

Řešení:

  1. Uvedení
  2. Zápletka

  3. Vyvrcholení

  4. Rozuzlení

3. Vyber správnou variantu:

  • Jiný výraz pro úvod je:

    expozice

  • V úvodu by mělo být:

    seznámení s prostředím

  • Jiný výraz pro zápletku je:

    kolize

  • V části zvané krize se objevuje:

    vyvrcholení konfliktu

4. Co by nemělo ve správném vypravování chybět?

P

Í

N

E

Ř

A

B

Y

R

A

R

P

O

H

L

E

D

L

M

P

Á

O

R

V

Ř

O

E

Á

Ě

L

Z

Y

O

O

V

H

T

O

S

Ř

D

K

M

O

Á

K

Á

S

T

A

N

Í

L

T

Y

M

B

Á

O

E

I

E

K

D

O

M

O

V

V

Ř

N

O

T

F

A

R

R

E

Č

Á

Y

Prázdniny, dovolená, památky, venkov, pohled, stan, kolo, tábor, moře, rybaření, lehátko, domov, raft, hry, město.

5. Ke každé situaci doplňte tři vhodná zvolání:

Jízda na kole s přáteli:

"Ten kopec asi nevyjedu"

"Bolí mě celé tělo."

"Budu tam první!"

Večer u táboráku:

"Zazpíváme si!"

"Opečeme si buřty?"

"Kdo umí hrát na kytaru?"

Stanování v lese:

"Bez baterky ven nejdu."

"Neslyšíš něco?"

"Ve spacáku mi je zima."

Rybaření s dědou:

"Bere!"

"Podej mi podběrák!"

"Vsaď se, že chytím větší!"

Cesta letadlem na dovolenou:

"Snad nespadneme."

"Můžu sedět u okýnka?"

"Nemůžu najít palubní lístek."

Návštěva ZOO:

"Nejvíc se mi líbí žirafy."

"Za chvíli bude cvičení slonů!"

"Sejdeme se u občerstvení."

Konkrétní úkoly

Seřaď chronologicky (postupně) následující události:

  1. Harry se po skončení školního roku rozloučil na nástupišti se svými nejlepšími přáteli.

  2. Harry odjel na prázdniny do Zobí ulice k tetě Petunii a strýci Vernonovi.

  3. Každý den čekal na dopisy od svých přátel, ale žádný mu nepřišel.

  4. Harry se dozvěděl, že mu dopisy vzal domácí skřítek Dobby, který ho navštívil.

  5. Po zmizení Dobbyho přijeli Harryho zachránit bratři Weasleyovi.

  6. Harry opustil s Weasleyovými Zobí ulici.

Detail odstavce: ŘEŠENÍ některých úloh
Zdroj: Pracovní list - vypravování o prázdninách
Zveřejněno: 21.12.2018

PRAVOPIS VZPOMNĚL NEBO VZPOMĚL

Uzemnění nebo uzemění

Vysvětlení

U tohoto podstatného jména je zdůvodnění pravopisu jednodušší, stačí vědět, že slovo uzemnění vzniklo od slovesa uzemnit (tedy ne od slova země!), kde je psáno "mn", takže i uzemnění bude tyto dvě hlásky obsahovat. Správná varianta je tedy uzemnění.

Ukázka ve větě

Uzemnění hromosvodu se nesmí nikdy zapomenout.

Detail odstavce: Uzemnění nebo uzemění
Zdroj: Pravopis vzpomněl nebo vzpoměl
Zveřejněno: 13.9.2018

PŘEDLOŽKY

Předpony a přípony

Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slovapřípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.

Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),

přípona – chodník (-ník), lesník (-ník)

Detail odstavce: Předpony a přípony
Zdroj: Předložky
Zveřejněno: 17.7.2017

POPIS A CHARAKTERISTIKA OSOBY

Rozdíl mezi popisem a charakteristikou

Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.

Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.

U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.

Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.

U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.

Detail odstavce: Rozdíl mezi popisem a charakteristikou
Zdroj: Popis a charakteristika osoby
Zveřejněno: 22.11.2017

SMUTEČNÍ PROSLOV NA POHŘBU

Obsah smuteční řeči

Pokud se v rodině, nebo mezi blízkými známými najde někdo, kdo je ochotný mít pohřební řeč, musí si ji obvykle taky sám připravit. Sepsat jí není nic jednoduchého, přestože u smuteční řeči není přísně stanovená osnova, kterou je třeba dodržovat. Náročnost tohoto slohového útvaru spočívá v tom, že řeč musí být vhodná, mít „hlavu a patu“ a obsahovat jen důležité informace sepsané vhodnou formou. Smuteční řeč by měla obsahovat úvodní část, v níž řečník přivítá účastníky pohřebního aktu a začne se svým projevem o zemřelém, ve druhé části se obvykle zachycuje život zemřelého jen v několika informacích, v poslední části se jedná o rozloučení a o slova útěchy pro pozůstalé. Upřímná účast je nezbytnou součástí celé smuteční řeči, i řečník z řad pozůstalých ji musí svým projevem vyjádřit všem členům rodiny a blízkým zemřelého. Naopak by se ve smuteční řeči neměly nijak zdůrazňovat záporné povahové vlastnosti zemřelého, nebo chyby, které v životě udělal. Při tvorbě smuteční řeči se řada řečníků uchyluje k velkému množství vzletných frází, které pak mohou celkové vyznění smuteční řeči rušit a kazit výsledný dojem. Mnoho profesionálních řečníků ve své smuteční řeči využívá velké množství básnických vyjádření, amatér by s nimi měl ale pracovat opatrně, aby jeho řeč nepůsobila zmateně a nepřirozeně. Samozřejmě by se některé básnické vyjádření mělo v proslovu objevit, ale nemusí jich být moc, lepší je si jejich použití pořádně promyslet. Součástí smuteční řeči mohou být také nejrůznější citáty, ať už se jedná o slova z básní, písní, anebo výroky slavných osobností. Smuteční řeč by jimi ale neměla být zahlcená, ideální je použít jen jeden, klidně na začátku jako úvod smuteční řeči, nebo na konci jako poslední slova rozloučení. Může jich být v řeči samozřejmě více, ale nesmí se to přehánět, aby nebyl v proslovu „citát za citátem“. Pokud je součástí projevu opravdová báseň, není nutné, aby ji řečník dokonale recitoval. Stačí, když jí řečník přizpůsobí tempo řeči.

Smuteční řeč je primárně určená pro pozůstalé, jim má sloužit jako útěcha v jejich smutku, a proto by se řečník měl obracet k nim a ne k zemřelému. Každý řečník z řad blízkých prožívá samozřejmě svůj vlastní žal, ale v jeho proslovu by se to nemělo výrazně projevit, neměl by se snažit strhávat pozornost jen ke svému smutku, protože ztráta milované osoby je velmi těžká pro všechny příbuzné a blízké přátelé. Během smutečního proslovu musí řečník zmínit několik informací o životě zemřelého, ale není třeba, aby popisoval celý jeho život. Sám nebo po domluvě s rodinou by měl vybrat několik bodů z jeho života, případně jeho záliby a vztah k rodině, dalším blízkým, zaměstnání. Pokud by některá informace vrhala špatné světlo na zemřelého, tak jí není třeba uvádět, pokud si to tedy rodina výslovně nepřeje, pak by ve smuteční řeči mohla zaznít, ale ve zjemněné formě.

Detail odstavce: Obsah smuteční řeči
Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu
Zveřejněno: 20.12.2017

PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ

K čemu může být zmocnění uděleno

  1. k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení,
  2. pro celé řízení,
  3. pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo
  4. v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

Důležité

V plné moci musí být výslovně dovoleno, že zmocněná osoba může jednat za zmocnitele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Detail odstavce: K čemu může být zmocnění uděleno
Zdroj: Plná moc k zastupování
Zveřejněno: 30.5.2017

OTEVŘENÝ DOPIS

Struktura otevřeného dopisu

I otevřený dopis má jasně danou strukturu. Protože je otevřený dopis dopisem úředním, je u něj jasně stanovená forma a části, které musí tento dopis bezpodmínečně obsahovat. U úředních dopisů je také jasně stanovené, kde se tyto části musí konkrétně v dopisu nacházet.

Jednotlivé body struktury otevřeného dopisu:

Otevřený dopis je vhodné psát písmem Times New Roman velikosti 12. A pro přehlednost je vhodné využít i širší řádkování (například 1,5 řádku).

  1. Adresa odesílatele – Tato adresa se obvykle nachází vlevo nahoře. Je psána stejnou formou, jakou se píší adresy na obálky. Každý řádek tedy obsahuje jednu informaci: Jméno a příjmení; ulice a číslo popisné; město; poštovní směrovací číslo.
  2. Adresa adresáta – Po vynechání zhruba dvou řádků následuje ve stejné podobě adresa adresáta. Zde je vhodné dopis adresovat již konkrétní osobě (řediteli nějaké firmy, starostovi města, předsedovi vlády atd.)
  3. Místo a datum sepsání – Opět po vynechání asi dvou řádků následuje místo a datum sepsání otevřeného dopisu. Adresy odesílatele a adresáta byly zarovnány vlevo, naopak vpravo se zarovnává místo a datum sepsání. Obvykle se volí formát: město, den, měsíc a rok.
  4. Nadpis úředního dopisu - Opět po vynechání asi dvou řádků následuje další bod, a tím je nadpis úředního dopisu. Nadpis bývá psán buď tučným písmem, anebo je podtržený, nepoužívá se kombinace. Nadpis může obsahovat pojem otevřený dopis spolu se jménem toho, komu je určený, případně se tam také může objevit výraz nesouhlas spojený s tím, o co se jedná. Například: Otevřený dopis starostovi města České Budějovice, nebo Nesouhlas s uzavřením Základní školy T. G. M. v Karlových Varech.
  5. Oslovení – Po vynechání jednoho až dvou řádků následuje po nadpisu oslovení. V úředních dokumentech se u oslovení používá přívlastek: Vážený, vážená, vážení, spojený buď s funkcí toho, komu je dopis adresován, nebo s jeho titulem, případně příjmením. Například tedy: Vážený pane řediteli, Vážený pane inženýre, Vážený pane Nováku. Pokud někdo nemá titul, ale má vysokou funkci, tak oslovení vychází z jeho funkce. U otevřených dopisů se obvykle obracíte na vedoucí představitele státních orgánů právě kvůli jejich funkci, takže je vhodné adresáta od začátku oslovovat jako starostu, poslance atd. Oslovení adresáta končí obvykle čárkou.
  6. Vlastní obsah dopisu – Na dalším řádku (případně je vhodné vynechat jeden řádek, aby vznikaly odstavce) se začíná malým písmenem, protože věta pokračuje od oslovení. Je také vhodné řádek odsadit (použít klávesnici tabulátoru). Před psaním vlastního obsahu je třeba si uspořádat myšlenky, aby byl obsah řazen logicky. Po celou dobu je třeba respektovat to, že je to oficiální dopis, a tak musí být psán spisovným jazykem. U otevřeného dopisu je třeba, aby odesílatel své požadavky dokládal vhodnými argumenty. Nestačí napsat, co požaduje, ale je důležité, aby i napsal proč, a jaké výhody přinese jeho požadavek. Vlastní obsah textu je vhodné na závěr zarovnat do bloků, aby měl dopis nějakou přijatelnou formu.
  7. Závěr – Po obsahu, který bývá členěn do několika odstavců, následuje závěr, v němž se odesílatel může uchýlit ke shrnutí svého požadavku, případně třeba k výzvě, aby jeho požadavek byl znovu zvážen a řešen.
  8. Závěrečná formulace – Po závěru následuje ve všech úředních dopisech věta: „S pozdravem“. I když je otevřený dopis laděn často negativně a někomu je v něm něco vytýkáno, tak i přesto je závěr laděn zdvořile právě tímto zakončením.
  9. Podpis – Po formulaci „S pozdravem“ se vynechávají alespoň dva řádky a napíše se jméno a příjmení odesílatele. Na další řádek je pak možné napsat, i kdo odesílatel je. Pokud tedy otevřený dopis bude starostovi města psát nějaký zastupitel, tak na dalším řádku se právě objeví „zastupitel města“. Podpis se pak zarovnává vpravo, stejně jako bylo místo a datum odeslání. Po vytištění tohoto dopisu se pak do vynechaného prostoru mezi „S pozdravem“ a jménem odesílatele připojí i ručně psaný podpis.

Detail odstavce: Struktura otevřeného dopisu
Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno: 25.6.2017

PŘÍBUZNÁ SLOVA KE SLOVU VŮNĚ

Slova příbuzná

A teď hurá na ta slova příbuzná. Pro jistotu raději připomenu, co tento termín označuje.

Slova příbuzná musí v podstatě splňovat dvě kritéria. Jednak musí mít stejný kořen, tedy část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova, jednak spolu musí významově souviset. S naším slovem VŮNĚ jsou tedy příbuzná slova: VONĚT, PŘIVONĚT, NEVONĚT, DOVONĚT, NAVONĚT, ZAVONĚT, VONNÝ, VOŇAVKA, VOŇAVKÁŘSKÝ, VOŇAVÝ, NEVOŇAVÝ, VONIČKA.

Že to tak na první pohled nevypadá? Říkáte si, že kořen těchto slov není stejný? Odpověď musíme hledat ve slovotvorbě. Slovo VŮNĚ je slovo odvozené od slovesa VONĚT a při tomto procesu došlo k alternaci samohlásek v kořeni: -o- se změnilo na -ů- (podobně je tomu například u vodit – vůdce, solit – sůl a podobně).

První pravidlo, že slovo příbuzné musí mít stejný kořen, jsme si tedy potvrdili, a druhá zákonitost je naštěstí zcela zřejmá – všechna výše uvedená příbuzná slova vyjadřují, že nám něco voní či nevoní.

Detail odstavce: Slova příbuzná
Zdroj: Příbuzná slova ke slovu vůně
Zveřejněno: 14.6.2017

SMUTEČNÍ PROSLOV NA POHŘBU

Smuteční projev

Poslední rozloučení je akt, při kterém celý řečníkův smuteční projev musí být přizpůsoben této dané situaci. Hlasitost jeho řeči musí vycházet z akustiky a z množství smutečních hostů, aby ho každý slyšel. Na některých pohřbech nejsou řečníkům k dispozici mikrofony, takže řečník musí své hlasivky více namáhat, jinde si pozůstalí zase přejí, aby v pozadí zněla smuteční hudba, takže se řečník musí snažit, aby byl jeho projev zřetelnější. Na pohřbech bývají často jako smuteční hosté i starší lidé, i kvůli nim je třeba přizpůsobit nejen hlasitost, ale i tempo řeči. Řečník by neměl se svou řečí pospíchat, měl by dělat dostatečné pomlky, aby význam jeho slov všichni smuteční hosté chápali. Zároveň by věty měly být jednoduché. Složitá a dlouhá souvětí by mohla komplikovat porozumění. I samotného řečníka z řad blízkých příbuzných může při samotném pohřbu zasáhnout silný příval emocí, které neudrží pod kontrolou, základem je to překonat a řeč dokončit.

Detail odstavce: Smuteční projev
Zdroj: Smuteční proslov na pohřbu
Zveřejněno: 20.12.2017

OTEVŘENÝ DOPIS

Dopis osobní

Dopis osobní je vlastně určitou písemnou zprávou, která může mít jakoukoliv libovolnou grafickou formu. V tomto případě totiž forma zcela závisí na volbě pisatele. Osobní dopis může být velmi stručný, ale stejně tak i rozsáhlý, může být psán jednoduchou formou, ale klidně i ve vzletných vyjádřeních, nebo dokonce i v šifrách. Dneska už se dopisy píší často na počítači, ale i přesto se stále doporučuje osobní dopisy psát vlastní rukou. Přestože osobní dopis může mít různou formu a obsah, jsou určité části, které by měl každý dopis obsahovat. Patří sem: datum a místo sepsání dopisu, oslovení adresáta, vlastní obsah dopisu, zdvořilý závěr a podpis.

Každá část má svůj význam. Díky části datum a místo se dá třeba zjistit, jestli dopis nebyl doručen se značným zpožděním, a že jeho obsah již není tedy aktuální. Datum a místo sepsání může být umístěno ve vrchní ale i ve spodní části dopisu, vždy záleží na pisateli.

Oslovení obvykle vyjadřuje vztah pisatele k adresátovi, případně jeho city vůči němu. V osobních dopisech se obvykle objevuje v oslovení výraz: „milý a milá“.

Vlastní obsah dopisu je jistě logický bod, v něm pisatel sděluje adresátovi důvod svého psaní. Měl by být dělen do odstavců. Počet odstavců pak závisí na počtu informací, které jsou v dopisu obsaženy. Samozřejmě nejsou odstavce v osobním dopisu nutné, ale slouží k určité přehlednosti a struktuře. Vlastní obsah osobního dopisu může být různý. Dopis může obsahovat nějaké informace, případně oznámení o různých životních událostech, zároveň může obsahovat i různé otázky, na které je třeba nutné brzy odpovědět, dopis může být jen jakousi zprávou o tom, jak se pisatel má. Řada dopisů obsahuje také třeba kritiku (adresáta, případně někoho jiného), nebo úvahy. Po přečtení této části by si měl být hlavně adresát jistý, že ví, co mu chtěl pisatel říct. A proto je důležité, aby si nejprve pisatel uspořádal myšlenky a neskákal pak z jednoho tématu do druhého.

Zdvořilý závěr u osobního dopisu obvykle obsahuje nějaké přání, například: „Měj se hezky a brzy mi odepiš.“, nebo „Věřím, že Tě můj dopis potěšil.“, případně „Těším se na odpověď od Tebe a pozdravuj rodinu.“. Závěry mohou být tedy různé a opět vychází z osobních vztahů pisatele a adresáta a i z předcházejícího sdělení. Samozřejmě pokud má osobní dopis negativní obsah, tak je jasné, že závěr takového dopisu nebude příliš zdvořilý.

Poslední důležitou částí dopisu je podpis. Často se stává, že třeba malé děti na podpis ve svých dopisech zapomínají, protože předpokládají, že je jasné, kdo mamince píše z tábora. Přestože maminka ví, že jí dopis poslal syn, je třeba ho upozornit, že by se vždy měl na závěr podepsat. Mohou se pak vyskytnout situace, kdy to nebude již tak zřejmé a adresát by pak třeba musel přemýšlet, kdo ho to vlastně zval, aby přijel na prázdniny. Případně by pisatel nedostal odpověď na nějaké otázky, které adresátovi v dopise pokládal. Tomu se dá právě vyhnout tím, že se vždy pisatel podepíše.

Detail odstavce: Dopis osobní
Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno: 25.6.2017