Slovo vzpomněl patří mezi ty výrazy, které dokážou potrápit i jinak jisté uživatele češtiny. Člověk má pocit, že ho slyší úplně jasně, ale při psaní najednou zaváhá, jestli tam patří mě, nebo mně, případně jestli se někde neztratilo či nepřibylo písmeno n. A přesně v těchto chvílích vznikají chyby, které se pak opakují pořád dokola.
V tomto doplnění se zaměříme na praktické situace, ve kterých se sloveso vzpomněl používá nejčastěji, a ukážeme si další souvislosti, které vám pomohou psát tento výraz automaticky správně. Bez zbytečné teorie, zato s jasnými příklady a zapamatovatelnými pravidly.
FAQ – Často kladené otázky
Je správně vzpomněl nebo vzpoměl?
Správně je vždy vzpomněl. Tvar vzpoměl je pravopisná chyba.
Proč se ve slově vzpomněl píše mně?
Protože v jiných tvarech a odvozeninách je obsažena hláska n, například vzpomenu nebo vzpomenutí.
Jak se správně píše spojení vzpomněl si na mě?
Správně je vzpomněl si na mě, protože jde o 4. pád osobního zájmena.
Může být někdy správně vzpomněl si na mně?
Ne, v této vazbě se tvar mně nepoužívá.
Platí stejné pravidlo i pro slova zapomněl a připomněl?
Ano, i u těchto sloves se píše skupina mně.
Pomůže mi výslovnost při správném psaní?
Ne, rozdíl mezi mně a mě není ve výslovnosti slyšitelný, je nutné znát pravidlo.
Jaký je základní tvar slovesa vzpomněl?
Základním tvarem je vzpomenout.
Je vzpomněl spisovné slovo?
Ano, jde o běžné spisovné sloveso používané v psaném i mluveném projevu.
Jak se nejlépe naučit rozdíl mezi mně a mě?
Pomáhají mnemotechnické pomůcky, nahrazování zájmeny ty a pravidelné procvičování v textech.
Rovnou si řekněme, že správně je: vzpomněl si na mě. A proč? Protože tvar mě se píše vždy ve 2. a 4. pádu (bez koho, čeho; koho, co) osobního zájmena já. Tvar mně se pak používá vždy ve 3. a 6. pádu (komu, čemu; o kom, o čem). Že si nejste schopni zapamatovat toto pravidlo? Tak si zkuste pomoci nějakou mnemotechnickou pomůckou, naštěstí je jich pro tento případ celkem dost, takže si můžete vybrat tu, která se vám bude zamlouvat nejvíce.
Ta první radí si do dané věty vložit dubletu mne. Jestliže zní věta logicky, pak se zájmeno já bude v tomto případě psát mě, v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě/mne. (Jiný příklad: Seznámila mě/mne se svým přítelem.) Když je výsledná věta nesmyslná, pak do ní bude patřit mně (například: Mně/Mne to nemusíš připomínat. Vyprávěla mu o mně/mne.).
Další možností je doplnit v dané větě tvar zájmena ty. Pokud je možné do věty doplnit tebe, napište mě, v našem případě to tedy bude: Vzpomněl si na mě/tebe. (Jiný příklad: Beze mě/tebe tam bude nuda.) A když lze do věty doplnit tvar tobě, pak je správně podoba mně (například: Mně/Tobě to nemusíš připomínat. Chtěl po mně/tobě, abych mu vrátila prstýnek.).
Jestli jste si stále nevybrali, pak už tady mám jen poslední „berličku“. Když si řeknete například bez Honzy (či vidím Honzu), je správně mě, protože slovo Honza má 2 slabiky a mě jsou jen 2 písmena (v našem případě tedy: Vzpomněl si na mě / na Honzu.). Jestliže se do dané věty hodí Honzovi (o Honzovi), pak je správně mně, protože slovo Honzovi má 3 slabiky a mně jsou 3 písmena (například: Vyprávěla mu o mně / o Honzovi.).
Pokud máte ještě nějaké lepší mnemotechnické pomůcky týkající se této problematiky, tedy ať už slovesa vzpomněl, či zájmena mně/mě, tak neváhejte a podělte se o ně s námi. Možná tím pomůžete dalším zapomnětlivcům.
Správně je jedině vzpomněl. Sloveso vzpomněl patří k výrazům obsahujícím skupinu hlásek mně. Ale nejste sami, kdo si to nedokáže zapamatovat a není si jistý správným pravopisem u tohoto typu slov, a proto zaměňuje hlásky mně za mě (nebo obráceně). Podobný problém nám způsobují i hláskové skupiny bě/bje a vě/vje, ale to už je jiná kapitola. Vraťme se tedy k našemu slovesu vzpomněl. A jak jste si určitě všimli, zmínili jsme, že není jediné. Do této skupinky patří ještě slovesa zapomněl či připomněl a určitě bychom zde neměli opomenout ani podstatná jména jako domněnka, pomněnka.
Jak si tedy zapamatovat, že se v těchto slovech píše mně, když slyšíme mě? Možná vám pomůže, když si zapamatujete takovou „říkanku“: Pomni, domni, vzpomni, zapomni, připomni. Komu se to zdá nesmyslné, tomu můžeme posloužit širším vysvětlením: Jestliže se v jiném tvaru užitého slova či ve slově odvozeném objevuje hláska n/ň, je pravopisně správně podoba slova se skupinou hlásek mně. Ve všech ostatních případech se píše ve slovech pouze mě (například město, měšec, změřit, mělčina, záměr, rozumět apod.). A u slovesa vzpomněl právě můžete vidět hlásku n hned v několika tvarech či odvozených slovech, například v 1. osobě čísla jednotného je to vzpomenu; nebo v odvozeném podstatném jménu vzpomenutí, nebo se používá ve 3. osobě čísla jednotného i tvar vzpomenul, kde je písmeno n rovněž nepřehlédnutelné. K zapamatování správného pravopisu dalších výše uvedených výrazů, které jsou při hodinách jazyka českého vyučovány společně se slovesem vzpomněl (připomněl, zapomněl, pomněnka, domněnka), vám pak znovu postačí výše zmíněné pravidlo o souhlásce n/ň (připomněl – připomínka, připomenutí; domněnka – domnívat se; zapomněl – zapomenul, zapomenutí, pomněnka – pomník).
Dost často se stává, že právě u tohoto slovesa člověk znejistí a neví, jestli je správná varianta s "mně", nebo jen s "mě", pak se snaží najít nějaké logické zdůvodnění pro ten či onen pravopis.
Pravopis
Správný je pouze tvar s "mně" tedy "vzpomněl".
Vysvětlení
Určitým zdůvodněním proč tomu tak je, může být to, že v jiných tvarech (či odvozených slovech) tohoto slovesa se objevuje hláska "n" = například "vzpomenu". A právě toto "n" je to, které se objevuje i v hláskové skupině "mně" ve slově vzpomněl. Pro většinu lidí je ale nejjednodušší si toto slovo prostě zapamatovat, než si pracně zdůvodňovat jeho pravopis.
Ukázky ve větě
Kdo by si občas rád nevzpomněl na svou první lásku?
Ve větě vzpomněl si na mě je správně tvar mě. Jde totiž o 4. pád osobního zájmena já, který se používá po předložce na ve významu předmětu děje.
Tvar mně by byl správný pouze ve 3. nebo 6. pádě, například ve větách typu vyprávěl o mně nebo pomohl mně i ostatním. Do vazby se slovesem vzpomněl ale nepatří.
Sloveso vzpomněl patří mezi slova, u nichž se často chybuje kvůli nerozlišení skupin mně a mě. Rozhodující je ale tvar jiných osob a časů – například vzpomenu, vzpomněla nebo vzpomínat.
Hláska n je zde pevnou součástí slova, a proto se v minulém čase píše skupina mně. Tvar vzpoměl v češtině neexistuje a považuje se za pravopisnou chybu.
Nejběžnější chybou je zápis tvaru vzpoměl, který v češtině neexistuje. Vzniká pouze na základě výslovnosti, kdy rozdíl mezi mně a mě není slyšitelný. Právě proto je nutné opřít se o pravopisné pravidlo, nikoli o sluch.
Další častou chybou je nesprávné psaní ve vazbě vzpomněl si na mě/mně, kde dochází ke směšování tvarů osobního zájmena.
Jak si psaní mně a mě u slova vzpomněl zapamatovat
Osvědčenou pomůckou je nahrazení zájmena tvarem tebe nebo tobě. Pokud do věty patří tebe, pak je správně mě. Pokud by se hodilo tobě, pak by bylo správně mně.
U věty vzpomněl si na mě bez problémů dosadíte na tebe, což potvrzuje správnost tvaru mě.
Vzpomněl × vzpoměl – proč je správně jen jedna varianta
Tvar vzpomněl vychází ze slovesa vzpomenout. V jiných tvarech i odvozených slovech se jasně objevuje hláska n, například vzpomenu, vzpomenutí nebo vzpomínka.
Právě přítomnost této hlásky je spolehlivým vodítkem, že se píše skupina mně. Varianta vzpoměl proto není spisovná ani hovorová, ale jednoduše chybná.
Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.
Týden v Tichém domě
Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.
Ukázka:
„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.
„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“
„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -
Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak voln
Dalším problematickým slovesem se stejnou hláskovou skupinou jako slovo vzpomněl, je i zapomněl, i ono dokáže pisateli pěkně zamotat hlavu.
Vysvětlení
Sloveso zapomněl se řadí k těm slovesům, kde je třeba zjistit podobu jiných tvaru daného slova, jestli se zde nevyskytuje hláska n (= zapomenout), a proto se vždy píše s "mně".
Hledání příbuzných tvarů u těchto sloves může být pro spoustu lidí těžké (ne každého hned napadnou daná slova), i proto už učitelé na prvním stupni radí svým žákům si toto sloveso prostě zapamatovat, pomoci jim k tomu mohou třeba různé mnemotechnické pomůcky, které si žáci vytvoří, anebo "si ho do hlavy" dostanou čistým drilem, hlavní je vždy vědět, že sloveso "zapomněl" se vždy píše s "mně".
Ukázky ve větě
"Ó já hlupák, hlava děravá. Svou berlu mrazílku, jsem si doma zapomněl."
Tvar vzpoměl vzniká nejčastěji snahou zjednodušit psaní nebo mylnou analogií k jiným slovům. V českém jazyce však neexistuje žádné spisovné sloveso, které by tento tvar podporovalo.
Pokud si nejste jistí, pomůže jednoduchá kontrola: zkuste si vybavit tvar vzpomenu. Jakmile se v něm objeví písmeno n, je jasné, že správně je vzpomněl.
