WWW MOJE CESTINA CVIČENÍ NA ZVRATNÁ ZÁJMENA SI A SE

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Poradna

V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Zájmena

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Příběh

Ve svém příspěvku STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doc. RNDr. Miroslav MILER, DrSc..

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Standardní nebo standartní

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku JAK SKLOŇOVAT: JÁ JSEM SE... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš Berger.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Jak skloňovat: Já jsem se...

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jeho a jejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Skloňování zájmena náš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Zájmena

Moji versus mojí

Pro názornější přehled nabízím kompletní skloňování tohoto zájmena (stejné skloňování mají i zájmena tvůj a svůj):

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Moji a mojí v pravidlech českého pravopisu

Druhy zájmen v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě

Osobní zájmena v 1. pádě vyjadřují osobu, která mluví, poslouchá nebo o které se mluví.

• já
• ty
• on
• ona
• ono
• my
• vy
• oni / ony

Příklady vět:

• Já půjdu domů.
• Oni přišli pozdě.

Přivlastňovací zájmena v 1. pádě

Přivlastňovací zájmena vyjadřují, komu něco patří.

• můj, moje, moje
• tvůj, tvoje
• jeho, její
• náš, vaše, jejich

Příklady:

• Můj sešit je nový.
• Naše třída vyhrála.

Ukazovací zájmena v 1. pádě

Ukazovací zájmena ukazují na konkrétní osobu nebo věc.

• ten
• ta
• to
• tento, tato, toto

Příklady:

• Tento dům je nový.
• Ta kniha je zajímavá.

Tázací zájmena v 1. pádě

Tázací zájmena slouží k otázkám.

• kdo
• co

Příklady:

• Kdo přišel první?
• Co se stalo?

Vztažná zájmena v 1. pádě

Vztažná zájmena spojují věty a vztahují se k předchozímu slovu.

• který
• která
• které

Příklad:

• Dívka, která zpívala, byla nejlepší.

Neurčitá zájmena v 1. pádě

Neurčitá zájmena označují neurčité osoby nebo věci.

• někdo
• něco
• kdosi

Příklad:

• Někdo klepe na dveře.

Zdroj: článek Zájmena v 1. pádě jednoduše a přehledně: kompletní průvodce s příklady

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ŠIMON TUREK.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Horváth.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Prasátko.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmena

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michael Roučka.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž

Zájmena tázací

Tázací zájmena jsou zájmena, kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.

K těmto zájmenům lze přidat přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak, kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování nemění.

I u těchto zájmen je u lidských párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?

Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí

Skloňování tázacích zájmen kdo, co:

Skloňování tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Černík.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž

FAQ – Časté otázky ke skloňování zájmen

Co jsou to zájmena a proč se skloňují?

Zájmena zastupují podstatná a přídavná jména a většina z nich se skloňuje podle pádů, aby zapadala do větné stavby.

Která zájmena se neskloňují?

Neskloňují se například přivlastňovací zájmena jeho a jejich, jejich tvar zůstává stejný ve všech pádech.

Jaký je rozdíl mezi zájmeny osobními a přivlastňovacími?

Osobní zájmena označují účastníky komunikace, zatímco přivlastňovací vyjadřují, komu něco patří.

Kdy se používá zájmeno svůj?

Zájmeno svůj se používá tehdy, když se přivlastňovaná věc vztahuje k podmětu věty.

Jak poznám ukazovací zájmeno?

Ukazovací zájmena upřesňují nebo zdůrazňují podstatné jméno, například ten, tento, onen.

Jaký je rozdíl mezi tázacím a vztažným zájmenem?

Tázací zájmena se používají v otázkách, vztažná spojují větu hlavní s vedlejší.

Jak vznikají neurčitá zájmena?

Vznikají přidáním předpony nebo přípony k zájmenům tázacím, například někdo, kdokoli, něco.

Co vyjadřují záporná zájmena?

Záporná zájmena popírají existenci osoby, věci nebo vlastnosti, například nikdo, nic, žádný.

Proč je důležité zvládnout skloňování zájmen?

Správné skloňování zájmen je klíčové pro spisovný projev, školní výuku i porozumění českému jazyku.

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana winterova.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Určit podmět ve větě kdo ti telefonoval

Zájmena osobní

Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.

Řadí se sem zájmeno já, která označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmena ona, ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a  další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmena oni označují předměty komunikace.

Do této skupiny se řadí i zvratné zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje podmětu.

Je důležité si uvědomit, že tyto zájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen

Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary

Skloňování osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

Poradna

V naší poradně s názvem JAK SE PTÁME NA ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Medalová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Jak se ptáme na zájmena

Zájmena záporná

Posledním typem jsou zájmena záporná, jejich úkolem je popřít existenci osoby, věci, vlastnosti, stavu, děje. I některá záporná zájmena vznikla tak, že se přidala přípona k zájmenům tázacím.

I u těchto zájmen se u párových částí lidských těl používá přípona -ma. Například: Žádnýma rukama by se toho nedotkli.

Záporná zájmena: nikdo, nic,ničí, nijaký, žádný

Skloňování záporných zájmen nikdo a nic:

Skloňování záporného zájmene ničí v jednotném čísle:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Všechna zájmena

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polituj !

mokře chod

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Příběh

Ve svém příspěvku JEJÍ - CHYBÍ RODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dobby.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Její - chybí rody

Charakteristika maminky

Osnova

1. Moje maminka
2. Její vlastnosti
3. Vztah k naší rodině
4. Maminčiny kamarádky
5. Maminčin vztah k našemu okolí
6. Práce
7. Zájmy
8. Co si o sobě maminka myslí
9. Shrnutí

K charakteristice jsem si vybrala mého nejmilejšího člena rodiny, se kterým mám toho nejvíce společného. Moje maminka se jmenuje Karolína Chudá a je jí 40 let. Maminka žije s naší rodinou v rodinném domku v malé vesničce blízko Českých Budějovic. Maminka je malé a štíhlé postavy, má dlouhé černé vlasy, které nosí často svázané do copu. Má zelené oči, rovný nos a hezký úsměv. Maminka nosí hezké fialové brýle a také se moc hezky obléká.

Moje maminka je moc hezká, milá, přátelská a sympatická. Má spoustu kamarádů, protože každému ráda pomůže a poradí. U nás na vesnici k ní chodí spousta dalších maminek na návštěvu, protože vědí, že si maminka na ně vždycky udělá čas. Moje maminka se vždy chová tak, aby nikomu neubližovala. Nikdy nikoho neuráží a nepomlouvá, jak to dělají jiní lidé. Maminka to nemá ráda a nerada takové nesmysly poslouchá. Také je upřímná a říká, co si myslí. Maminka je také velmi chytrá, vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní ve velké firmě. Proto je také dochvilná, nerada chodí do práce pozdě, nechce, aby na ní někdo musel čekat. Také často říká, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Je spolehlivá, když mi něco slíbí, vždycky to splní. Vím, že se na ni můžu vždy spolehnout. Maminka si na mě vždy udělá čas, i když má spoustu práce. Nejradši na ní mám, že udrží všechna tajemství, která jí svěřím a vždy když se trápím, tak najde způsob jak mě potěšit a rozveselit. Trošku mi na ní vadí, že je hodně starostlivá, hodně řeší, co mám na sobě, jestli mi není zima, nemám hlad, nebo mě někdo netrápí. Vím, že to myslí dobře, ale někdy to dost přehání. Maminka umí být také velmi umíněná, pokud si něco zamane, tak s ní nikdo jen tak nepohne, to trápí hlavně tatínka, který se s ní nerad hádá, protože ví, že nikdy nevyhraje. Pokud chce maminka něčeho dosáhnout, je ochotná tomu obětovat veškerý volný čas a sílu. Někdy sice bývá smutná, ale vždy si dokáže najít něco, co ji znovu motivuje a nabije pozitivní energií.

Maminka je srdcem a duší naší rodiny. Pokud by nás neřídila, pravděpodobně bychom spoustu věcí nezvládali v takové pohodě jako doteď. Maminka vychází s tatínkem, i přes občasné neshody, výborně. Často jí slyším říkat, že jsou na líbánkách. Vždycky ji mrzelo, že nemá více dětí, ale pro mě a mého staršího bratra by udělala cokoliv, klidně by za nás i dýchala, kdyby to bylo potřeba. Můj bratr s ní nevychází tak dobře jako já, protože má pocit, že ho maminka často sekýruje. Zárov

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)