Téma: 

zkratky vetnych clenu


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Přehledná tabulka větných členů


Název

Zkratka

Otázka

Příklad

PODMĚT

PO

Kdo? Co?

Auta přijela na křižovatku.

PŘÍSUDEK

Co dělá podmět?

Auta přijela na křižovatku.

PŘEDMĚT

PT

Pádové otázky kromě 1. pádu

Myslivec viděl lišku.

PŘÍVLASTEK SHODNÝ

PKS

Jaký? Který? Čí?

Dřevěná tyč spadla.

PŘÍVLASTEK NESHODNÝ

PKN

Jaký? Který? Čí?

Tyč ze dřeva spadla.

DOPLNĚK

DO

Rozvíjí 2 větné členy

Pes ležel vyčerpaný.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA

PUM

Kde? Kam? Kudy? Odkud?

Šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU

PUČ

Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?

Včera šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU

PUZ

Jak?

Tvářil se vesele.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY

PU PŘÍČINY

Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?

Díky tréninku vyhrál závod.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU

PU ÚČELU

Proč? Za jakým účelem?

Kvůli nemoci nešel do školy.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY

PU MÍRY

Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?

Děda byl velmi nemocný.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKY

PU PODMÍNKY

Za jaké podmínky?

Za deště zůstaneme doma.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY

PU PŘÍPUSTKY

I přes co?

I přes zákaz šel ven.


Detail odstavce: Přehledná tabulka větných členů
Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno: 25.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Odesláno: 25.1.2017 uživatelem Ing. Jaroslav Mokrý
Počet odpovědí: 0

PODMĚT

Co je to podmět

Podmět je část věty, která není na žádném jiném členu mluvnicky závislá. Podmět ve větě vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Při určování větných členů se na podmět ptáme otázkou prvního pádu Kdo? Co? a přísudkem. Například: Kočka vylezla na plot (= otázka: Kdo vylezl na plot?).

Detail odstavce: Co je to podmět
Zdroj: Podmět
Zveřejněno: 19.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: výjmenovaná slova k tisku

PravopisČeský
plná moc pro zastupování | plná moc k zastupování vzor | slovní druhy | slovní druhy určování online | slovní druhy určování | příbuzná slova | mezinárodní zkratky států
vyhledat
výjmenovaná slova k tisku
Vyjmenovaná slova k vytisknutí

Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
Pravidla českého pravopisu
Zveřejněno dne 13.7.2017


Vyjmenovaná slova k tisku

Najdete zde přehled vyjmenovaných slov, tedy slov, ve kterých se píše po obojetných souhláskách (b, f, l, m, p, s, v, z) tvrdé Y, Ý.



Vyjmenovaná slova k tisku
detail odstavce
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.

Vyjmenovaná slova po b
být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.

Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.

Vyjmenovaná slova po l
slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, (slynout, plytký, vlys)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Lysá, Lysolaje, Volyně aj.

Vyjmenovaná slova po m
my, mýt, myslit (myslet), mýlit se, mys, myš, hlemýžď, mýto, mýtit, mykat, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mys, sumýš

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Přemysl, Kamýk, Litomyšl, Nezamyslice, Myslov, Mysletín, Chomýž aj.

Vyjmenovaná slova po p
pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se, (pýří, pyj)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Spytihněv, Chropyně, Přepychy, Pyšely, Spytovice aj.

Vyjmenovaná slova po s
sytý, syn, sýr, syrový, sychravý, usychat (i usýchat), sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Bosyně, Syneč, Syslov, Sychrov, Synkov, Sýrovice, Sýčina aj.

Vyjmenovaná slova po v
vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň, vy-, vý- (předpony), vyza (druh ryby), cavyky, kavyl (bylina, tráva)

Vlastní jména a zeměpisné názvy: Vysočany, Vyšehrad, Vyškov, Výtoň, Vyžlovka Povydří aj.

Vyjmenovaná slova po z
brzy, jazyk, nazývat

Zdroj: diskuze Výjmenovaná slova k tisku
Odesláno: 14.9.2018 uživatelem lenka malikova
Počet odpovědí: 0

ZKRATKY STÁTŮ

Zkratky v českém jazyce

Zkracování je v českém jazyce jedním ze základních způsobů obohacování slovní zásoby. Kromě zkracování sem spadá i odvozování, skládání, přenášení významu, přejímání z cizích jazyků a spojování slov v sousloví. Zkracování je v dnešní době jedním z nejpopulárnějších způsobů i díky internetu a sociálním sítí. Zkratky obvykle vzniknou z prvních písmen zkracovaných slov.

Detail odstavce: Zkratky v českém jazyce
Zdroj: Zkratky států
Zveřejněno: 20.11.2016

CVIČENÍ NA NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

Ponaučení

Asi největší problém vám bude dělat odlišování částic od příslovcí a spojek. Ale třeba vám pomůže, když si zapamatujete alespoň některé z uvedených zásad:

  • částice obvykle stojí na začátku věty (pokud stojí ve větě, lze je z věty vypustit)
  • částice na rozdíl od spojek nespojují věty ani větné členy
  • částice neplní ve větě funkci větného členu
  • částice fungují jako takzvané kontaktní prostředky (ano, ne, dobře, asi, jistě apod.)
  • příslovce rozvíjejí slovesa, ptáme se na ně: kde, odkud, kam, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč apod.
  • spojky slouží ke spojování vět a větných členů.


Detail odstavce: Ponaučení
Zdroj: Cvičení na neohebné slovní druhy
Zveřejněno: 22.6.2015

ZKRATKY

Zkratky v textu

Mezi běžně používané, ustálené a všeobecně známé zkratky patří například: p. (pán), sl. (slečna/sloupec = závisí na kontextu), str. (strana), č. (číslo), č. j. (číslo jednací), č. p. (číslo popisné), r. (rok), t. r. (tohoto roku), t. č. (toho času), n. l. (našeho letopočtu), spol. s. r. o. (společnost s ručením omezeným), v. r. (vlastní rukou), apod. (a podobně), tzv. (takzvaný), čs. (československý), např. (například), mj. (mimo jiné), tzn. (to znamená). Ze seznamu těchto příkladů vyplývá, že zkratky nemusí zkracovat jen jedno slovo, ale i více slov, často se jedná o ustálená spojení.

Některé zkratky jsou tvořeny jen souhláskami slova: mld. (miliarda), rtg. (rentgen). Jiné zkratky vznikly kontrakcí (stažením), to znamená, že se u nich použila první a poslední písmena slova, například: fce (funkce), (paní), čna (června), fy (firmy/faktury).

Detail odstavce: Zkratky v textu
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ZKRATKY STÁTŮ

Mezinárodní označení České republiky

  • Zkratka podle ISO 3166-1: 203 – CZE CZ;
  • Zkrácený název státu: Česko, Czechia.

Detail odstavce: Mezinárodní označení České republiky
Zdroj: Zkratky států
Zveřejněno: 20.11.2016

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

TEST NA URČOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ

TEST: Urči vedlejší větné členy: přívlastek (Pk), předmět (Pt), příslovečné určení (PU), doplněk (Do).

Musíme dát přednost vozidlům jedoucím po hlavní silnici.

K narozeninám jsem dostala lístky do divadla.

Malé baletky tancovaly bosy.

Vidíš ty bosé děti?

Napiš to prosím takhle.

Autobus jedoucí z Berlína má zpoždění.

Náš Milan se vyučil kuchařem.

V osm hodin se sejdeme před knihovnou.

Darovali jsme jim sošku ze dřeva.

Soused se večer obvykle díval na televizi.


Detail odstavce: Co je to podmět
Zdroj: Příslovečné určení
Zveřejněno: 23.5.2017

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se domav knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

  • příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
  • jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
  • infinitivem (Jel nakoupit.);
  • vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Detail odstavce: Příslovečné určení
Zdroj: Příslovečné určení
Zveřejněno: 23.5.2017

ZKRATKY

Zkratky

Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).

V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.

Detail odstavce: Zkratky
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ZKRATKY

Zkratky na klávesnici

Zmáčknutím několika kláves na jednou se provede určitá úloha, ke které by se jinak muselo použít myši, tato kombinace se nazývá klávesovou zkratkou, protože ušetří čas při práci na počítači. Klávesové zkratky se mohou lišit v souvislosti na operačním programu. Jako příklad nám poslouží klávesové zkratky pro práci ve Wordu.

Příklady klávesových kombinací:

ALT + S (aktivace nabídky Soubor) ALT + V (aktivace záložky Nápověda)

ALT + K (aktivace záložky Kreslit) ALT + Y (aktivace záložky Zobrazit)

ALT + O (aktivace záložky Okno) CTRL + N (nový dokument)

CTRL + O (otevřít) CTRL + X (vyjmutí označeného textu a vložení do schránky)

CTRL + P (tisknout) CTRL + C (kopírování označeného textu do schránky)

CTRL + S (uložit) CTRL + V (vložení označeného textu ze schránky)

CTRL + Z (zpět, navrácení provedené akce) CTRL + Y (opakování navrácené akce)

CTRL + F (hledání v dokumentu) CTRL + A (vybrání/označení celého dokumentu)

CTRL + B (tučný text) CTRL + I (kurzíva)

CTRL + U (podtržení) CTRL + = (dolní index)

CTRL + % (horní index) CTRL + ? (zvětšit písmo)

CTRL + ; (zmenšit písmo) CTRL + L (zarovnat text vlevo)

CTRL + E (zarovnat text na střed ) CTRL + R (zarovnat text vpravo)

CTRL + J (zarovnat text do bloku) CTRL + SHIFT + P (změnit velikost písma)

CTRL + SHIFT + F (změnit vzhled písma) CTRL + SHIFT + C (kopírovat formátování)

Detail odstavce: Zkratky na klávesnici
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ZKRATKY

Zkratky na sociálních sítí

Komunikace přes sociální sítě je již neodmyslitelně spjatá se psaním zkratek, snad každý uživatel počítače se s některými zkratkami setkal. Tyto zkratky se pomalu dostávají i do běžně psané komunikace.

Příklady zkratek používaných v sociálních sítí:

  • BTW (by the way = mimochodem),
  • FA (forever alone = navždy sám),
  • lol (laughing out loud = hlasitě se směji),
  • FYI (for your information = pro tvoji informaci),
  • wtf (what the fuck? = co to sakra má být? volně přeloženo),
  • ASAP (as soon as possible = co nejdříve je to možné),
  • POV (point of view = úhel pohledu),
  • NB (notebook), OP (one person = jedna osoba),
  • PC (personál computer = počítač),
  • DNS (do not stand of me = nestojí o mě),
  • PM (private message = soukromá zpráva),
  • omg (oh my God = můj bože),
  • fy (fuck you = jdi do p*).
Tyto zkratky vznikly původně z angličtiny, zkratka etc. (et cetera = a tak dále) vznikla z latiny. Ale i český jazyk se běžně na sociálních sítí zkracuje, obvykle vynecháním samohlásek a nepíše se zatím tečka: tk (tak), pp (pá pá), tj (to je; to jo; tak jo), cs (čus), dk (díky), ds (dočasný správce).

Detail odstavce: Zkratky na sociálních sítí
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ZKRATKY

Zkratky států, institucí, akcí, významných dní

Významným typem zkratek jsou zkratky iniciálové, které vznikly tak, že každému plnovýznamovému slovu odpovídá jedno písmeno, obvykle se píší bez tečky na konci a píší se obvykle hůlkovým písmem i v textu psaném psacím písmem.

Mezi iniciálové zkratky patří zkratky názvů států (ČR: Česká republika, SRN: Spolková republika Německo), institucí, organizací, podniků (IRA: irská republikánská armáda, : finanční úřad, ODS: občanská demokratická strana, EU: Evropská unie), u názvů veřejných akcí a významných dní (MDD: mezinárodní den dětí, MFF: mezinárodní filmový festival) a u dalších názvů (CNS: centrální nervový systém, DIČ: daňové identifikační číslo).

U mezinárodních zkratek států se dá vycházet ze stránek Ministerstva vnitra České republiky: http://www.mvcr.cz/clanek/kody-statu.aspx

Mezi zkratková slova patří i monogramy: například TGM / T. G. M. (Tomáš Garrigue Masaryk), BB / B.B. (Brigitte Bardot). U těchto monogramů jsou přípustné obě verze psaní.

Při psaní zkratek se zpravidla nepřihlíží k předložkám a spojkám, zkratky se dají členit mezerami, například: MV ČR (Ministerstvo vnitra České republiky).

Pokud by ve zkratkách mohlo dojít k záměně, tak se do zkratky vkládají i malá písmena, například u PF (právnická fakulta), PřF (přírodovědná fakulta), PedF (pedagogická fakulta).

Co se týká výslovnosti, iniciálové zkratky se vyslovují obvykle po jednotlivých písmenech (často vokalizovaných), zkratky domácího původu se čtou hláskovací způsobem ČT (česká televize) se vyslovuje jako [čé té]. U zkratek cizího původu se může vyslovovat také hláskovacím způsobem, například USA se vyslovuje jako [ú es á]. U  některých zkratek se ale připouští dvojí výslovnost (počeštěná a původní), například: CD [cé dé] nebo [sí dí], DVD [dé vé dé] nebo [dí ví dí].

Detail odstavce: Zkratky států, institucí, akcí, významných dní
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

ZKRATKY

Zkratky v českém jazyce

Zkracování je běžný slovotvorný způsob při němž mohou vzniknout zkrácená slova, zkratky a zkratková slova. Zkracování je výsledkem úpravy textu, který může být mluvený i psaný.

Slova zkrácená

Slova zkrácená nepatří mezi zkratky, jedná se o plnovýznamová slova, která jsou plnohodnotným synonymem jejich nezkrácených protějšků. Příklady zkrácený slov: bezva (bezvadný), kilo (kilogram), Magda (Magdalena).

Slova zkratková

Slova zkratková jsou často vytvořená i z iniciálových zkratek. Tato slova se obvykle vyslovují tak, jak se písmena čtou ve slabikách. Zkratková slova jsou samostatná slova po tvaroslovné stránce.

Mezi zkratková slova, u nichž si už ani neuvědomuje, že se jedná o zkratky, patří například slova: radar (z angličtiny: radio detection and ranging), laser (z angličtiny: light amplification by stimulated emission of radiation). Protože se jedná o jména obecná, tak se píší tyto zkratky malým písmenem.

Jinak je to u vlastních jmen, kdy zkratková slova začínají velkým písmenem: Čedok (československá dopravní kancelář), Semafor (sedm malých forem), Sazka (sázková kancelář), Setuza (severočeské tukové závody). U těchto podstatných jmen se jmenný rod určuje obvykle podle zakončení slova, například: (ten) Čedok, (ta) Setuza.

Jak již bylo zmíněno zkratková slova vznikají i z iniciálových zkratek, příkladem může být anesteziologické-resuscitační oddělení v nemocnici zvané ARO, nebo akademie výtvarných umění zvaná AMU, či ochranný svaz autorský zvaný OSA. U těchto názvů se píší všechna písmena velká.

Detail odstavce: Zkratky v českém jazyce
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

SPOJKY

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

  • jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
  • opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
  • dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
  • víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Detail odstavce: Co jsou spojky
Zdroj: Spojky
Zveřejněno: 25.8.2015

ZKRATKY

Zkratky akademických titulů a vojenských hodností

Závaznou podobu, kterou si nemohou jednotliví uživatelé upravovat, mají zkratky akademických titulů a vojenských hodností.

V češtině jsou ustálené tyto akademické tituly:

  • před jménem: Bc. (bakalář), BcA. (bakalář umění), Mgr. (magistr), MgA. (magistr umění), Ing. (inženýr), Ing. Arch. (inženýr architekt), MUDr. (doktor medicíny), MDDr. (zubní lékař), MVDr. (veterinární doktor), JUDr. (doktor práv), PhDr. (doktor filozofie), PharmDr. (doktor farmacie), RNDr. (doktor přírodních věd), PaeDr. (doktor pedagogických věd), ThLic. (licenciát teologie), ThDr. (doktor teologie), doc. (docent), prof. (profesor).

  • za jménem: Ph.D. (doktor filozofie), Th.D. (doktor teologie), CSc. (kandidát věd), DrSc. (doktor věd).

Přehled zkratek vojenských hodností:

  • voj. (vojín), svob. (svobodník), des. (desátník), čet. (četař), rtn. (rotný), rtm. (rotmistr), nrtm. (nadrotmistr), prap. (praporčík), nprap. (nadpraporčík), št. prap. (štábní praporčík), por. (poručík), npor. (nadporučík), kpt. (kapitán), mjr. (major), pplk. (podplukovník), plk. (plukovník), brig. gen. (brigádní generál), genmjr. (generálmajor), genpor. (generálporučík), arm. gen. (armádní generál).

Detail odstavce: Zkratky akademických titulů a vojenských hodností
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Určování větných členů

Ve větě je vždy nutné nejprve určit přísudek (Co dělá podmět?) a pak podmět(Kdo? Co?) Podmět nemusí být ve větě vyjádřen přímo, pokud je znám z kontextu, jedná se tedy o podmět nevyjádřený. Například: Přijeli jsme do Prahy. (Kdo? Co? = MY).

Ve větě se pak určuje, co rozvíjí podmět, například přívlastky či doplněk. Přívlastky poznáme tak, že se na ně zeptáme: Jaký? Který? Čí? Přívlastek shodný stojí před podstatným jménem, často se jedná o přídavné jméno, zájmeno, číslovku. Přívlastek neshodný stojí za podstatným jménem a často je tvořen jiným podstatným jménem (lavička z betonu). Podstatné jméno je vždy rozvíjené přívlastkem!

Předmět se ve větě pozná tak, že se na něj dá zeptat pádovými otázkami kromě 1. pádu (ten náleží k podmětu). Pokud se dá na větný člen zeptat pádovými otázkami a zároveň i otázkou některého příslovečného určení, tak přednost má vždy příslovečné určení. Příklad: šel k lesu (ke komu čemu x kam = přednost má KAM).

Doplněk se ve větě pozná tak, že se vztahuje ke dvěma větným členům, například k podmětu a přísudku: Lékař se cítil unavený. (unavený lékař x cítil se unavený)

U příslovečných určení je potřeba si zapamatovat otázky, které se k těmto větným členům uvádějí.

Detail odstavce: Určování větných členů
Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno: 25.11.2015

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

CO NAPSAT DO KOLONKY STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?

S pojmem státní příslušnost se už setkal každý, kdo někdy musel vyplňovat nějaké doklady, nebo dokumenty. Řada lidí ale stojí před otázkou, co se do takové kolonky zapisuje. Občané České republiky váhají, jestli napsat „česká“ anebo „Česká republika“ (zkráceně ČR). Do kolonky státní příslušnost se vždy uvádí název státu, takže správnou odpovědí je napsat ČR. Pro různé mezinárodní dokumenty se pak využívá mezinárodní zkratky pro Českou republiku, kterou je CZE (The Czech Republic)

Detail odstavce: CO NAPSAT DO KOLONKY STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?
Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno: 28.5.2017

ZKRATKY

Zkratkysmajlíků

Pro vyjádření emocí, nálad a pocitů se v písemné komunikaci čím dál více používají emotikony, známé spíše pod označením smajlíky. Původně byly charakteristické jen pro počítačovou konverzaci, dnes jsou nedílnou součástí i běžné písemné konverzace. Jedná se o grafické symboly složené z různých interpunkčních znamének. Každý ze smajlíků vyjadřuje některý z pocitů.

Příkladem mohou být tyto emotikony:

:-) (úsměv), :-D (smích), ;-) (žert, mrknutí),

:-( (smutek), :'-( (pláč), :-P (vypláznutý jazyk),

:-* (polibek), :-o (údiv), :-O (zděšení),

:-| (neutrální výraz), O:-) (andílek), 3:-) (čert),

:-/ (nesouhlas, nespokojení), :-X (neměl jsem to říkat), >:-( (naštvaný výraz).

Detail odstavce: Zkratkysmajlíků
Zdroj: Zkratky
Zveřejněno: 23.12.2015

SLOVNÍ DRUHY

Co jsou slovní druhy

Jednotlivým slovním druhům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích na těchto webových stránkách. Takže pokud vás zajímá například duál (číslo dvojné), skloňování některých zájmen (jenž, jež a podobně), druhy číslovek, rod a vid sloves a další podrobnosti této problematiky, můžete se těšit na naše nové články.

Všechna slova české slovní zásoby lze zařadit do jedné z deseti skupin slovních druhů. Slovní druhy představují komplexní kategorie, které jsou vymezeny třemi aspekty, a to:

  1. zda je slovo ohebné (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso), či neohebné (příslovce, předložka, spojka, částice, citoslovce), a pokud je ohebné, zda se skloňuje (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka), nebo časuje (sloveso);
  2. zda má slovo svůj věcný význam – je plnovýznamové (podstatné jméno, přídavné jméno; zájmeno, číslovka, sloveso, příslovce), nebo nemá – je neplnovýznamové – a získává ho až ve spojení se slovem plnovýznamovým (předložka, spojka, částice); o citoslovcích viz níže;
  3. jaké je využití slova ve větě, jakou funkci ve větě plní (pojmenovává, zastupuje, ukazuje, odkazuje, spojuje, specifikuje, vyjadřuje city nebo postoje, napodobuje zvuky a podobně); slova plnovýznamová jsou ve větě větnými členy, slova neplnovýznamová nemají úlohu větných členů.

Budete-li se při rozlišování slovních druhů řídit těmito 3 základními kritérii, bude pro vás jejich určení jednodušší.

Detail odstavce: Co jsou slovní druhy
Zdroj: Slovní druhy
Zveřejněno: 14.3.2015

ZKRATKY STÁTŮ

Zkratky států Evropské unie

040 – AT – AUT - Rakouská republika (zkrácený název státu: Rakousko)

056 – BE – BEL - Belgické království (zkrácený název státu: Belgie)

100 – BG – BGR - Bulharská republika (zkrácený název státu: Bulharsko)

191 – HR – HRV - Chorvatská republika (zkrácený název státu: Chorvatsko)

196 – CY – CYP - Kyperská republika (zkrácený název státu: Kypr)

203 – CZ – CZE - Česká republika (zkrácený název státu: Česko)

208 – DK – DNK - Dánské království (zkrácený název státu: Dánsko)

233 – EE – EST - Estonská republika (zkrácený název státu: Estonsko)

246 – FI – FIN - Finská republika (zkrácený název státu: Finsko)

250 – FR – FRA - Francouzská republika (zkrácený název státu: Francie)

276 – DE – DEU - Spolková republika Německo (zkrácený název státu: Německo)

300 – GR – GRC - Řecká republika (zkrácený název státu: Řecko)

348 – HU – HUN - Maďarsko

372 – IE – IRL – Irsko

380 – IT – ITA - Italská republika (zkrácený název státu: Itálie)

428 – LV – LVA - Lotyšská republika (zkrácený název státu: Lotyšsko)

440 – LT – LTU - Litevská republika (zkrácený název státu: Litva)

442 – LU – LUX - Lucemburské velkovévodství (zkrácený název státu: Lucembursko)

470 – MT – MLT - Maltská republika (zkrácený název státu: Malta)

528 – NL – NLD - Nizozemské království (zkrácený název státu: Nizozemsko)

616 – PL – POL - Polská republika (zkrácený název státu: Polsko)

620 – PT – PRT - Portugalská republika (zkrácený název státu: Portugalsko)

642 – RO – ROU – Rumunsko

703 – SK – SVK - Slovenská republika (zkrácený název státu: Slovensko)

705 – SI – SVN - Slovinská republika (zkrácený název státu: Slovinsko)

724 – ES – ESP - Španělské království (zkrácený název státu: Španělsko)

752 – SE – SWE - Švédské království (zkrácený název státu: Švédsko)

826 – GB – GBR - Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zkrácený název státu: Spojené království)

Detail odstavce: Zkratky států Evropské unie
Zdroj: Zkratky států
Zveřejněno: 20.11.2016

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1.
příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede
domů.
Dědeček se vrátil
z lázní.
Pes se protáhl
dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:


1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala
poměrně brzo.

3. nástroje a prostředku – označuje nástroj, který umožňuje realizaci děje, a prostředek transportu.
Například:
Kreslila pastelkami.
Na dovolenou jsme letěli malým letadlem.

4. původu – označuje, „odkud se daná věc vzala“.
Například:
Dům byl postaven ze dřeva.
Byt jsem zdědila po dědečkovi.

5. původce děje – označuje původce děje; stojí vždy u slovesného rodu trpného.
Například:
Závodní saně byly taženy psy.
Oznámení bude doručeno listonošem.

6. účinku – označuje okolnosti, které vyplývají z velké, nebo naopak malé míry intenzity děje; obvykle bývá vyjadřováno vedlejšími větami.
Například:
Byla tak vyčerpaná, že ani nevstala z postele.
Věra křičela do ochraptění.

7. zřetele – označuje, že něco platí s ohledem na něco jiného.
Například:
Zájezd byl cenově výhodný.
Na muže o sebe hodně pečuje.

8. průvodních okolností – označuje okolnosti, za kterých probíhá nějaký děj.
Například:
Do místnosti vstoupil s odhodláním.
Odjela bez rozloučení.

D) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINNÉ POVAHY (adverbiale causae)

Příslovečné určení příčinné povahy (obvykle se používá zkratka PU a za ni se doplní název dané podkategorie) zahrnuje čtyři podkategorie:

1. vlastní příčiny – vyjadřuje, proč se něco děje, co je příčinou něčeho jiného; směřuje DOZADU ˂− (ptáme se otázkami PROČ? Z JAKÉHO DŮVODU?).
Například:
Kvůli tobě jsem nestihla vlak.
Dostala poznámku za opisování.

2. účelu – vyjadřuje děj, který je zaměřen na něco jiného, na nějaký cíl, jehož má být dosaženo; směřuje DOPŘEDU –> (ptáme se otázkami PROČ? ZA JAKÝM ÚČELEM?).
Například:
Šel vynést koš.
Dala si panáka
na kuráž.

3. podmínky – označuje okolnost, na které závisí splnění děje (ptáme se otázkou ZA JAKÉ PODMÍNKY?).
Například:
Bez podpisu je smlouva neplatná.
V případě zájmu nám napište.

4. přípustky – označuje okolnost, navzdory níž se něco děje (ptáme se otázkami NAVZDORY ČEMU? „I PŘES CO?“).
Například:
Navzdory smutku se mírně usmála.
Přes přísnost byl učitel oblíbený.

Detail odstavce: Příslovečné určení x předmět
Zdroj: Příslovečné určení
Zveřejněno: 23.5.2017