Jak se ptáme na slovní druhy: přehled otázek
Jak se ptáme na slovní druhy
Na některé slovní druhy se můžeme ptát typickými otázkami: na podstatná jména kdo? co?, na přídavná jména jaký? který? čí?, na číslovky kolik? kolikátý? a na příslovce kde? kdy? jak?. U sloves pomáhá otázka co dělá? nebo co se děje?. U zájmen, předložek, spojek, částic a citoslovcí samotná otázka často nestačí a musíme sledovat jejich význam a použití ve větě.
Otázky jsou při určování slovních druhů užitečnou pomůckou, ale není správné učit se pouze seznam otázek. Některé slovní druhy se podle otázky poznávají velmi snadno, zatímco u jiných je důležitější jejich význam a úloha ve větě. Například podstatné jméno bezpečně poznáme pomocí otázek kdo? co?, ale u zájmena nebo spojky musíme přemýšlet, co dané slovo ve větě zastupuje nebo spojuje.
Přehled
Přehled otázek na slovní druhy
| Slovní druh | Jak se ptáme nebo jak jej poznáme | Příklad |
|---|---|---|
| 1. Podstatná jména | kdo? co? | pes, maminka, škola, radost |
| 2. Přídavná jména | jaký? který? čí? | modrý, první, otcův |
| 3. Zájmena | nemají jednu společnou otázku; zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují | já, ty, ten, můj, kdo |
| 4. Číslovky | kolik? kolikátý? kolikerý? kolikanásobný? | pět, třetí, dvojí, dvojnásobný |
| 5. Slovesa | co dělá? co se děje? případně co dělal? co bude dělat? | běží, spal, napíše |
| 6. Příslovce | kde? kam? kdy? jak? proč? odkud? | doma, ven, včera, rychle |
| 7. Předložky | otázkou je neurčujeme; stojí před jménem a vyjadřují vztah | do, na, pod, před |
| 8. Spojky | otázkou je neurčujeme; spojují slova nebo věty | a, ale, protože, když |
| 9. Částice | otázkou je neurčujeme; vyjadřují například přání, výzvu nebo postoj mluvčího | ať, kéž, asi |
| 10. Citoslovce | otázkou je neurčujeme; vyjadřují zvuky, pocity nebo výzvy | au, bác, haf, hurá |
Podrobné vysvětlení
Jaké otázky používáme u jednotlivých slovních druhů
Podstatná jména: kdo? co?
Podstatná jména označují osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje nebo jiné skutečnosti. Ptáme se na ně základními otázkami kdo? a co?
- Kdo přišel? – kamarád.
- Co stojí před domem? – auto.
- Co mě potěšilo? – výhra.
Otázkou kdo? se obvykle ptáme na osoby a živé bytosti, otázkou co? na věci, děje, vlastnosti nebo abstraktní pojmy.
Přídavná jména: jaký? který? čí?
Přídavná jména vyjadřují vlastnost nebo vztah k podstatnému jménu. Nejčastěji se na ně ptáme:
- jaký? – zelený strom, veselý chlapec, dlouhá cesta,
- který? – první závodník, poslední vlak,
- čí? – otcův kabát, sestřina kniha.
Ve větě Na zahradě roste vysoký strom se ptáme: Jaký strom? Vysoký.
Zájmena: otázka sama nestačí
Zájmena jsou zvláštní tím, že pro celý slovní druh neexistuje jedna jednoduchá otázka. Zájmena většinou zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na osoby, věci či vlastnosti ukazují.
- já, ty, on zastupují osoby,
- ten, tento na něco ukazují,
- můj, tvůj vyjadřují přivlastnění,
- kdo, co, jaký mohou sloužit k otázce.
Například ve větě On dnes nepřijde je slovo on zájmeno, protože zastupuje jméno určité osoby.
Číslovky: kolik? kolikátý? kolikerý?
Číslovky vyjadřují počet, pořadí, násobnost nebo počet druhů. Podle jejich významu používáme různé otázky:
- kolik? – pět dětí, mnoho lidí,
- kolikátý? – druhý závodník, desáté patro,
- kolikerý? – dvojí způsob,
- kolikanásobný? – trojnásobný vítěz.
Slovesa: co dělá? co se děje?
Slovesa označují činnost, stav nebo změnu stavu. Ve škole si při jejich určování často pomáháme otázkami co dělá?, co dělal?, co bude dělat? nebo co se děje?
- Chlapec běží. – Co dělá? Běží.
- Babička odpočívala. – Co dělala? Odpočívala.
- Listí žloutne. – Co se děje? Žloutne.
Otázka je pouze pomůcka. Důležité je vědět, že sloveso vyjadřuje děj, činnost nebo stav a může se časovat.
Příslovce: kde? kam? kdy? jak?
Příslovce nejčastěji rozvíjejí sloveso a vyjadřují okolnosti děje. Ptáme se například:
- kde? – doma, venku, nahoře,
- kam? – dovnitř, domů, pryč,
- odkud? – zdola, zdaleka,
- kdy? – dnes, včera, brzy,
- jak? – rychle, pěkně, opatrně,
- proč? – úmyslně, náhodou.
Ve větě Petr běžel rychle se ptáme: Jak běžel? Rychle. Slovo rychle je příslovce.
Předložky, spojky, částice a citoslovce
U těchto slovních druhů se nepoužívá jedna určovací otázka. Poznáváme je především podle jejich funkce.
- Předložky stojí obvykle před podstatným jménem nebo zájmenem: do školy, na stole, před domem.
- Spojky spojují slova nebo věty: Petr a Jana; přišel, ale dlouho nezůstal.
- Částice vyjadřují například přání, výzvu nebo postoj: Kéž by přijel. Ať už začne.
- Citoslovce vyjadřují zvuk, pocit nebo výzvu: Au! Hurá! Haf!
Jak jev bezpečně poznat
Jak správně určit slovní druh ve větě
Nejbezpečnější je postupovat ve třech krocích:
- Přečti celé slovo ve větě. Slovní druh někdy závisí na jeho použití.
- Zkus vhodnou otázku. Například kdo? co?, jaký?, kolik?, kde?, kdy? nebo jak?
- Zkontroluj význam a funkci slova. Pokud otázka nestačí, zjisti, zda slovo něco pojmenovává, zastupuje, spojuje nebo například vyjadřuje pocit.
Například ve větě Malý pes hlasitě štěká můžeme postupovat takto:
- pes – kdo? co? – podstatné jméno,
- malý – jaký pes? – přídavné jméno,
- hlasitě – jak štěká? – příslovce,
- štěká – co dělá pes? – sloveso.
Příklady
Příklady určování slovních druhů
Věta: Naše malá kočka spí nahoře.
- Naše – zájmeno; vyjadřuje přivlastnění.
- malá – jaká kočka? – přídavné jméno.
- kočka – kdo? co? – podstatné jméno.
- spí – co dělá? – sloveso.
- nahoře – kde spí? – příslovce.
Věta: Tři děti běžely rychle do školy.
- Tři – kolik dětí? – číslovka.
- děti – kdo? co? – podstatné jméno.
- běžely – co dělaly? – sloveso.
- rychle – jak běžely? – příslovce.
- do – předložka.
- školy – co? – podstatné jméno.
Věta: Petr a Jana přišli, protože začínalo představení.
- Petr, Jana, představení – podstatná jména.
- a, protože – spojky, protože spojují slova nebo věty.
- přišli, začínalo – slovesa.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování slovních druhů
- Snaha ptát se na každý slovní druh. Předložky, spojky, částice a citoslovce se podle jednoduché otázky běžně neurčují.
- Záměna přídavného jména a příslovce. Přídavné jméno obvykle rozvíjí podstatné jméno: rychlý vlak. Příslovce často rozvíjí sloveso: vlak jede rychle.
- Záměna zájmena a přídavného jména. Například můj není přídavné jméno, ale přivlastňovací zájmeno.
- Záměna řadové číslovky a přídavného jména. Ve spojení druhý závodník odpovídá slovo druhý na otázku kolikátý?, proto jde o číslovku.
- Určování slova bez věty. U některých výrazů může jejich slovnědruhová platnost záviset na konkrétním použití, proto je vždy lepší pracovat s celou větou.
Jednoduchá pomůcka k zapamatování
Pro první orientaci si lze zapamatovat tuto řadu: kdo, co – jaký, který, čí – kolik, kolikátý – co dělá – kde, kdy, jak. Ta pomůže hlavně s podstatnými jmény, přídavnými jmény, číslovkami, slovesy a příslovci. Zájmena a neohebné slovní druhy je potřeba poznávat také podle jejich významu a funkce ve větě.
Nejčastější otázky
Jak se ptáme na podstatná jména?
Na podstatná jména se ptáme otázkami kdo? a co?. Například: Kdo přišel? Kamarád. Co leží na stole? Sešit. Podstatná jména označují osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje nebo další skutečnosti.
Jak se ptáme na přídavná jména?
Na přídavná jména používáme především otázky jaký? který? čí?. Například: Jaký dům? Velký. Který závodník? První. Čí kabát? Otcův. Přídavné jméno obvykle blíže určuje podstatné jméno.
Jak se ptáme na příslovce?
Na příslovce se nejčastěji ptáme otázkami kde? kam? odkud? kdy? jak? proč?. Například: Kde bydlí? Doma. Kdy přijde? Zítra. Jak běžel? Rychle. Otázka vždy závisí na významu příslovce ve větě.
Jak se ptáme na zájmena?
Pro všechna zájmena neexistuje jedna společná otázka. Zájmena poznáváme především podle toho, že zastupují jména nebo na osoby, věci či vlastnosti ukazují. Patří sem například slova já, ty, on, ten, kdo, můj, náš.
Dá se na všechny slovní druhy ptát otázkou?
Ne. Otázky dobře pomáhají například u podstatných a přídavných jmen, číslovek, sloves a příslovcí. U předložek, spojek, částic a citoslovcí je důležitější jejich funkce ve větě. Proto je při určování slovních druhů vždy vhodné sledovat nejen otázku, ale také význam konkrétního slova.