Téma: 

mezinárodní zkratka německa


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ZKRATKY STÁTŮ

Mezinárodní označení České republiky

  • Zkratka podle ISO 3166-1: 203 – CZE CZ;
  • Zkrácený název státu: Česko, Czechia.

Zdroj: Zkratky států
Zveřejněno dne: 20.11.2016

STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST

CO NAPSAT DO KOLONKY STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST?

S pojmem státní příslušnost se už setkal každý, kdo někdy musel vyplňovat nějaké doklady, nebo dokumenty. Řada lidí ale stojí před otázkou, co se do takové kolonky zapisuje. Občané České republiky váhají, jestli napsat „česká“ anebo „Česká republika“ (zkráceně ČR). Do kolonky státní příslušnost se vždy uvádí název státu, takže správnou odpovědí je napsat ČR. Pro různé mezinárodní dokumenty se pak využívá mezinárodní zkratky pro Českou republiku, kterou je CZE (The Czech Republic)

Zdroj: Státní příslušnost
Zveřejněno dne: 28.5.2017

CVIČENÍ NA PŘEDLOŽKY S (SE) A Z (ZE)

2. cvičení

Strýc Moravy přijel svou ženou k nám na víkend.

Doručili nám velkým zpožděním naši objednávku internetu.

Dětské hračky dřeva k nám dováželi nedalekého Německa.

vlastním týmem se u nás ubytoval slovenský režisér Bratislavy.

Na dovolené rodiči u moře dokázal ztratit knihu půjčenou knihovny.

narozeninové oslavy si pamatuji jen setkání babičkou Olomouce.

Po večeři smetla maminka drobečky pečiva stolu.

městského úřadu mi přišlo vyjádření o rozhodnutí podpisy všech členů městské rady.

učiva loňského roku jsem byl zkoušený spolu mým spolužákem.

stolu mi vypadl kus papíru poznámkami českého jazyka.


Zdroj: Cvičení na předložky s (se) a z (ze)
Zveřejněno dne: 17.7.2017

DIKTÁTY NA VELKÁ PÍSMENA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

Diktát č. 3 

Nejčtenější kniha světa Bible se skládá ze Starého zákona a Nového zákona.

Odborníci na český jazyk odebírají časopisy Naše řeč a Slovo a slovesnost.

Otec v mládí vlastnil automobil Škoda Favorit.

O prázdninách jsem se vydal na Padesátý mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

V dřívějších dobách se slavil Svátek práce.

Hamlet prohlásil: „Být, či nebýt, to je to, oč tu běží.“

Vltava má dva pramenné toky: Studenou Vltavu a Teplou Vltavu.

Děda byl členem Československé obce sokolské.

Sousedka odjela do Mariánských lázní.

Při výletě Českým rájem navštívil i zámek Hrubý Rohozec.

Zdroj: Diktáty na velká písmena pro střední školy
Zveřejněno dne: 24.6.2017

DIKTÁTY NA VELKÁ PÍSMENA PRO DRUHÝ STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Diktát č. 4 

Závodník ležel s vážným zraněním ve Fakultní nemocnici na Bulovce.

Mezi významné české dokumenty patří Zlatá bula sicilská.

V osmé třídě se probírala Velká francouzská revoluce a začátek první světové války.

Babička si koupila lístky na Mezinárodní hudební festival Pražské jaro.

I letos se bude udělovat Nobelova cena míru.

Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku prohlásil: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“

O osudu našeho klubu bude rozhodovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Spisovatel Jan Neruda se narodil v Praze na Malé Straně, a proto o tomto místě napsal Malostranské povídky.

Přístav Pearl Harbor se nachází na Havajských ostrovech.

Návštěvníci města Doksy vždy navštěvují Máchovo jezero a hrad Bezděz.

Zdroj: Diktáty na velká písmena pro druhý stupeň základní školy
Zveřejněno dne: 24.6.2017

ZKRATKY

Zkratky států, institucí, akcí, významných dní

Významným typem zkratek jsou zkratky iniciálové, které vznikly tak, že každému plnovýznamovému slovu odpovídá jedno písmeno, obvykle se píší bez tečky na konci a píší se obvykle hůlkovým písmem i v textu psaném psacím písmem.

Mezi iniciálové zkratky patří zkratky názvů států (ČR: Česká republika, SRN: Spolková republika Německo), institucí, organizací, podniků (IRA: irská republikánská armáda, : finanční úřad, ODS: občanská demokratická strana, EU: Evropská unie), u názvů veřejných akcí a významných dní (MDD: mezinárodní den dětí, MFF: mezinárodní filmový festival) a u dalších názvů (CNS: centrální nervový systém, DIČ: daňové identifikační číslo).

U mezinárodních zkratek států se dá vycházet ze stránek Ministerstva vnitra České republiky: http://www.mvcr.cz/clanek/kody-statu.aspx

Mezi zkratková slova patří i monogramy: například TGM / T. G. M. (Tomáš Garrigue Masaryk), BB / B. B. (Brigitte Bardot). U těchto monogramů jsou přípustné obě verze psaní.

Při  psaní zkratek se zpravidla nepřihlíží k předložkám a spojkám, zkratky se dají členit mezerami, například: MV ČR (Ministerstvo vnitra České republiky).

Pokud by ve zkratkách mohlo dojít k záměně, tak se do zkratky vkládají i malá písmena, například u PF (právnická fakulta), PřF (přírodovědná fakulta), PedF (pedagogická fakulta).

Co se týká výslovnosti, iniciálové zkratky se vyslovují obvykle po jednotlivých písmenech (často vokalizovaných), zkratky domácího původu se čtou hláskovací způsobem ČT (česká televize) se vyslovuje jako [čé té]. U zkratek cizího původu se může vyslovovat také hláskovacím způsobem, například USA se vyslovuje jako [ú es á]. U  některých zkratek se ale připouští dvojí výslovnost (počeštěná a původní), například: CD [cé dé] nebo [sí dí], DVD

[dé vé dé] nebo [dí ví dí].

Zdroj: Zkratky
Zveřejněno dne: 23.12.2015

ZKRATKY

Zkratky

Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se  použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).

V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.

Zdroj: Zkratky
Zveřejněno dne: 23.12.2015

STANDARDNÍ NEBO STANDARTNÍ

Standardní nebo standartní?

  • Správně je pouze tvar standardní.
  • Píšeme s písmenem D a vyslovujeme s hláskou D.
  • Standardní znamená ustálený, běžný, normální, týkající se standardu, odpovídající standardu; například: standardní úprava, rozměr; standardní výkon, výrobek; standardní situace (ve fotbale – při provádění kopu z rohu nebo volného kopu);
  • Toto přídavné jméno bylo vytvořeno od slova standard (rod mužský, neživotný; skloňování podle vzoru hrad) = obvyklá, běžná úroveň; ustálená, normální míra; podoba něčeho; stupeň, který tvoří základ hodnocení něčeho; úroveň, například: (vysoký, nízký) životní standard; dosahovat světového standardu; standard v bydlení; standard v oblékání; standard vědomostí; mravní standard; mezinárodní standardy; v jazykovědě existuje lexikální standard, to je soubor běžných slovních prostředků užívaných v dané etapě celým průměrně vzdělaným jazykovým společenstvím.
  • Přídavné jméno standardní se stupňuje takto: 1. standardní; 2. standardnější; 3. nejstandardnější.
  • Přídavné jméno standardní lze rozdělit takto: stan-dard-ní.
  • Slova příbuzná jsou: standardně, standardnost, standardizace, nadstandardní, nestandardní. Nadstandardní = lepší než obvyklý, luxusní, lépe vybavený; nestandardní = neobvyklý, podivný.

Zdroj: Standardní nebo standartní
Zveřejněno dne: 30.3.2015

PRAŽSKÁ - VELKÉ PÍSMENO

VELKÉ PÍSMENO VE SLOVĚ PRAŽSKÝ

PRAŽSKÝ ORLOJ – psaní velkého písmene je u Staroměstského orloje komplikovanější. Důležitá je zde souvislost. Pokud se jedná o název, mělo by být ve slově pražský velké P, tedy Pražský orloj. Pokud se ale jedná o geografické vymezení orloje (tedy to, že se orloj nachází v Praze), tak p bude malé (pražský orloj).

PRAŽSKÝ KRYSAŘÍKpražský krysařík je označením plemene psa, a proto se jedná o obecné pojmenování, a proto se píše ve slově pražský malé p.

PRAŽSKÝ MAJÁLES – U tohoto spojení slov, je situace obdobná jako u pražského jara. Pokud se tedy jedná o konkrétní název akce, bude P velké (Pražský majáles), pokud je to ale obecné označení pro majáles, jehož pravý název zní nějak jinak, bude p malé (pražský majáles).

PRAŽSKÝ PŮLMARATON – Oficiální označení této akce zní Pražský mezinárodní půlmaraton. V tomto označení se píše tedy velké P.

PRAŽSKÝ DENÍK – V tomto případě se jedná o název konkrétních novin, a proto se píše velké P (Pražský deník).

PRAŽSKÝ VÝBĚR – Jedná se o název pro českou rockovou skupinu, a proto se píše velké P (Pražský výběr).

PRAŽSKÝ HRAD – Jedná se o konkrétní název stavby / instituce, a proto se píše velké P (Pražský hrad; Hrad). K Pražskému hradu patří také zahrady, které se nazývají Palácové zahrady pod Pražským hradem.

PRAŽSKÝ FOTBAL – Označení fotbalové organizace se píše s velkým P (Pražský fotbalový svaz), pokud je ale myšlen všeobecně fotbal v Praze, tak se píše p malé (pražský fotbal).

PRAŽSKÝ DOPRAVNÍ PODNIK – Konkrétní název této společnosti je Dopravní podnik hlavního města Prahy.

Zdroj: Pražská - velké písmeno
Zveřejněno dne: 1.12.2016

ZKRATKY

Zkratky na sociálních sítí

Komunikace přes sociální sítě je již neodmyslitelně spjatá se psaním zkratek, snad každý uživatel počítače se s některými zkratkami setkal. Tyto zkratky se pomalu dostávají i do běžně psané komunikace. Příklady zkratek používaných v sociálních sítí: BTW (by the way = mimochodem), FA (forever alone = navždy sám), lol (laughing out loud = hlasitě se směji), FYI (for your information = pro tvoji informaci), wtf (what the fuck? = co to sakra má být? volně přeloženo), ASAP (as soon as possible = co nejdříve je to možné), POV (point of view = úhel pohledu), NB (notebook), OP (one person = jedna osoba), PC (personál computer = počítač), DNS (do not stand of me = nestojí o mě), PM (private message = soukromá zpráva), omg (oh my God = můj bože), fy (fuck you = jdi do p*). Tyto zkratky vznikly původně z angličtiny, zkratka etc. (et cetera = a tak dále) vznikla z latiny. Ale i český jazyk se běžně na sociálních sítí zkracuje, obvykle vynecháním samohlásek a nepíše se zatím tečka: tk (tak), pp (pá pá), tj (to je; to jo; tak jo), cs (čus), dk (díky), ds (dočasný správce).

Zdroj: Zkratky
Zveřejněno dne: 23.12.2015

VĚTNÉ ČLENY - PŘEHLED

Přehledná tabulka větných členů


Název

Zkratka

Otázka

Příklad

PODMĚT

PO

Kdo? Co?

Auta přijela na křižovatku.

PŘÍSUDEK

Co dělá podmět?

Auta přijela na křižovatku.

PŘEDMĚT

PT

Pádové otázky kromě 1. pádu

Myslivec viděl lišku.

PŘÍVLASTEK SHODNÝ

PKS

Jaký? Který? Čí?

Dřevěná tyč spadla.

PŘÍVLASTEK NESHODNÝ

PKN

Jaký? Který? Čí?

Tyč ze dřeva spadla.

DOPLNĚK

DO

Rozvíjí 2 větné členy

Pes ležel vyčerpaný.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA

PUM

Kde? Kam? Kudy? Odkud?

Šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU

PUČ

Kdy? Jak dlouho? Jak často? Od kdy? Do kdy?

Včera šel do lesa.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU

PUZ

Jak?

Tvářil se vesele.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINY

PU PŘÍČINY

Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?

Díky tréninku vyhrál závod.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ÚČELU

PU ÚČELU

Proč? Za jakým účelem?

Kvůli nemoci nešel do školy.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍRY

PU MÍRY

Kolik? Jakou měrou? Jak moc? Do jaké míry?

Děda byl velmi nemocný.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PODMÍNKY

PU PODMÍNKY

Za jaké podmínky?

Za deště zůstaneme doma.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍPUSTKY

PU PŘÍPUSTKY

I přes co?

I přes zákaz šel ven.


Zdroj: Větné členy - přehled
Zveřejněno dne: 25.11.2015

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se domav knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

  • příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
  • jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
  • infinitivem (Jel nakoupit.);
  • vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Zdroj: Příslovečné určení
Zveřejněno dne: 23.5.2017

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1.
příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede
domů.
Dědeček se vrátil
z lázní.
Pes se protáhl
dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:


1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala
poměrně brzo.

3. nástroje a prostředku – označuje nástroj, který umožňuje realizaci děje, a prostředek transportu.
Například:
Kreslila pastelkami.
Na dovolenou jsme letěli malým letadlem.

4. původu – označuje, „odkud se daná věc vzala“.
Například:
Dům byl postaven ze dřeva.
Byt jsem zdědila po dědečkovi.

5. původce děje – označuje původce děje; stojí vždy u slovesného rodu trpného.
Například:
Závodní saně byly taženy psy.
Oznámení bude doručeno listonošem.

6. účinku – označuje okolnosti, které vyplývají z velké, nebo naopak malé míry intenzity děje; obvykle bývá vyjadřováno vedlejšími větami.
Například:
Byla tak vyčerpaná, že ani nevstala z postele.
Věra křičela do ochraptění.

7. zřetele – označuje, že něco platí s ohledem na něco jiného.
Například:
Zájezd byl cenově výhodný.
Na muže o sebe hodně pečuje.

8. průvodních okolností – označuje okolnosti, za kterých probíhá nějaký děj.
Například:
Do místnosti vstoupil s odhodláním.
Odjela bez rozloučení.

D) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŘÍČINNÉ POVAHY (adverbiale causae)

Příslovečné určení příčinné povahy (obvykle se používá zkratka PU a za ni se doplní název dané podkategorie) zahrnuje čtyři podkategorie:

1. vlastní příčiny – vyjadřuje, proč se něco děje, co je příčinou něčeho jiného; směřuje DOZADU ˂− (ptáme se otázkami PROČ? Z JAKÉHO DŮVODU?).
Například:
Kvůli tobě jsem nestihla vlak.
Dostala poznámku za opisování.

2. účelu – vyjadřuje děj, který je zaměřen na něco jiného, na nějaký cíl, jehož má být dosaženo; směřuje DOPŘEDU –> (ptáme se otázkami PROČ? ZA JAKÝM ÚČELEM?).
Například:
Šel vynést koš.
Dala si panáka
na kuráž.

3. podmínky – označuje okolnost, na které závisí splnění děje (ptáme se otázkou ZA JAKÉ PODMÍNKY?).
Například:
Bez podpisu je smlouva neplatná.
V případě zájmu nám napište.

4. přípustky – označuje okolnost, navzdory níž se něco děje (ptáme se otázkami NAVZDORY ČEMU? „I PŘES CO?“).
Například:
Navzdory smutku se mírně usmála.
Přes přísnost byl učitel oblíbený.

Zdroj: Příslovečné určení
Zveřejněno dne: 23.5.2017

MARIO A KOUZELNÍK

Obsah

Příběh se odehrává na letní dovolené v Itálii, v malém lázeňském středisku Torre di Venere, kam přijíždí německá rodina. Ta se ubytuje v Grandhotelu, kde je poté číšník odmítne posadit k lepším stolům s odůvodněním, že jsou pouze pro „naše hosty“, tedy Italy (hloupý fašismus). Jistá italská kněžna požadovala jejich odstěhování jen proto, že jejich děti mírně kašlaly, a ačkoliv doktor potvrdil, že jsou zdravé, pracovníci hotelu jim „doporučili odstěhování“. Opustili tedy i tento příbytek a nakonec skončili v malém penzionu signory Angiolieri, kde se jim líbilo. V následujících dnech se pak setkávali na pláži s dalšími Italy, jejichž chování však bylo zvláštním způsobem strojené a umělé. Atmosféra toho místa pak byla velmi stísněná a nepříjemná. Nejlépe tuto náladu ztělesňoval malý italský chlapec. Při malém štípnutí rakem ztropil příšerné divadlo, přitom ale už druhý ničil s ďábelskou radostí ostatním dětem hrady z písku.

Jednoho večera vyrazila rodina s dětmi na kouzelnické představení, avšak netušili jeho hrůzný konec. Začátek byl dosti zvláštní – kouzelník nejprve nechal obecenstvo téměř hodinu čekat a poté se na pódiu objevil malý mužík odpudivého vzhledu. Byl to kouzelník Cipolla. Začal se chlubit svými úspěchy v Římě a jiných velkých městech a narážel na bezvýznamnost publika vůči němu. V celém publiku začalo jeho chování vyvolávat smíšené pocity. Proti jeho urážlivým řečem se obořil jeden místní mladík. Kouzelník se zdál být výborným řečníkem a začal nepřímo napadat onoho mladíka. Nakonec přišel až k němu a začal ho přesvědčovat, že má koliku, a mladík se doopravdy začal svíjet v křečích. Obecenstvo začalo mít podezření, že ke svým „kouzlům“ používá hypnózu. Kouzelník svými hypnotickými schopnostmi vnucoval svoji vůli vybraným lidem z obecenstva a tím je zesměšňoval přede všemi.

Nejvíc šokoval diváky, když zhypnotizoval číšníka Maria a vnukl mu představu, že on je dívka, kterou miluje. Mario se mu vyznal, čímž odhalil svoji tajnou lásku k místní dívce. Dokonce kouzelníka i políbil. Potom ho kouzelník probudil a Mario, rozhořčený a ponížený, utekl z pódia pryč. Náhle se ale zastavil a zcela nečekaně vytáhl zbraň a kouzelníka zastřelil. Vyděšení účastníci byli zhrozeni Mariovým činem, ale zároveň to pociťovali jako osvobození od bezohledné manipulace s jejich myslí.

Zdroj: Mario a kouzelník
Zveřejněno dne: 24.3.2017

ZKRATKY STÁTŮ

Mezinárodní poznávací značky aut

= Jedná se o mezinárodní označení aut, které auto přiřazuje k určitému státu.

A Rakousko

AFG Afghánistán

AG Antigua a Barbuda

AL Albánie

AND Andorra

ANG Angola

ARM Arménie

ARU Aruba

AUS Austrálie

AXA Anguilla

AZ Ázerbájdžán

B Belgie

BD Bangladéš

BDS Barbados

BF Burkina Faso

BG Bulharsko

BH Belize

BHT Bhútán

BIH Bosna a Hercegovina

BOL Bolívie

BR Brazílie

BRN Bahrajn

BRU Brunej

BS Bahamy

BU Burundi

BVI Britské Panenské ostrovy

BY Bělorusko

BZ Belize

C Kuba

CAM Kamerun

CD Demokratická republika Kongo

CDN Kanada

CGO Demokratická republika Kongo

CI Pobřeží slonoviny

CL Šrí Lanka

CO Kolumbie

COM Komory

CR Kostarika

CV Kapverdy

CY Kypr

CZ Česká republika

D Německo

DARS Západní Sahara

DJI Džibutsko

DK Dánsko

DOM Dominikánská republika

DVRK Severní Korea

DY Benin

DZ Alžírsko

E Španělsko

EAK Keňa

EAT Tanzanie

EAU Uganda

EC Ekvádor

ER Eritrea

ES Salvador

EST Estonsko

ET Egypt

ETH Etiopie

F Francie

FIN Finsko

FJI Fidži

FL Lichtenštejnsko

FO Faerské ostrovy

FSM Mikronésie

G Gabon

GB Spojené království

GBA Alderney

GBG Guernsey

GBJ Jersey

GBM Ostrov Man

GBZ Gibraltar

GCA Guatemala

GE Gruzie

GH Ghana

GQ Rovníková Guinea

GR Řecko

GUY Guyana

GW Guinea-Bissau

H Maďarsko

HK Hongkong

HKJ Jordánsko

HN Honduras

HR Chorvatsko

CH Švýcarsko

I Itálie

IL Izrael

IND Indie

IR Írán

IRL Irsko

IRQ Irák

IS Island

J Japonsko

JA Jamajka

K Kambodža

KAN Svatý Kryštof a Nevis

KIR Kiribati

KN Grónsko

KP Severní Korea

KS Kyrgyzstán

KSA Saúdská Arábie

KWT Kuvajt

KZ Kazachstán

L Lucembursko

LAO Laos

LAR Libye

LB Libérie

LS Lesotho

LT Litva

LV Lotyšsko

M Malta

MA Maroko

MAL Malajsie

MAN Ostrov Man

MC Monako

MD Moldavsko

MEX Mexiko

MGL Mongolsko

MH Marshallovy ostrovy

MK Makedonie

MNE Černá Hora

MOC Mosambik

MS Mauricius

MV Maledivy

MW Malawi

MYA Myanmar

N Norsko

NA Nizozemské Antily

NAM Namibie

NAU Nauru

NC Nová Kaledonie

NEP Nepál

NIC Nikaragua

NL Nizozemsko

NZ Nový Zéland

OM Omán

P Portugalsko

PA Panama

PAK Pákistán

PAL Palau

PE Peru

PK Pákistán

PL Polsko

PMR Podněstří

PNG Papua-Nová Guinea

PR Portoriko

PRC Čína

PS Palestina

PY Paraguay

Q Katar

RA Argentina

RB Botswana

RC Tchaj-wan

RCA Středoafrická republika

RCB Kongo

RE Réunion

RG Guinea

RGB Guinea-Bissau

RH Haiti

RCH Chile

RI Indonésie

RIM Mauritánie

RL Libanon

RM Madagaskar

RMM Mali

RN Niger

RO Rumunsko

ROK Jižní Korea

ROU Uruguay

RP Filipíny

RSM San Marino

RT Togo

RUS Rusko

RWA Rwanda

S Švédsko

SA Saúdská Arábie

SCN Svatý Kryštof a Nevis

SD Svazijsko

SF Finsko (býv.)

SGP Singapur

SK Slovensko

SLE Sierra Leone

SLO Slovinsko

SME Surinam

SMOM Maltézský řád

SN Senegal

SOL Šalamounovy ostrovy

SP Somálsko

SRB Srbsko

STP Svatý Tomáš a Princův ostrov

SUD Súdán

SY Seychely

SYR Sýrie

T Thajsko

TG Togo

THA Thajsko

TCH Čad

TJ Tádžikistán

TL Východní Timor

TM Turkmenistán

TN Tunisko

TO Tonga

TR Turecko

TT Trinidad a Tobago

TUV Tuvalu

UA Ukrajina

UAE Spojené arabské emiráty

USA Spojené státy americké

UZ Uzbekistán

V Vatikán

VN Vietnam

VU Vanuatu

WAG Gambie

WAL Sierra Leone

WAN Nigérie

WD Dominika

WG Grenada

WL Svatá Lucie

WS Samoa

WSA Západní Sahara

WV Svatý Vincenc a Grenadiny

YAR Jemen

YEM Jemen

YV Venezuela

Z Zambie

ZA Jihoafrická republika

ZW Zimbabwe

Zdroj: Zkratky států
Zveřejněno dne: 20.11.2016

CVIČENÍ NA VYJMENOVANÁ SLOVA PO V

Vyjmenovaná slova

Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.

1. cvičení na vyjmenovaná slova po v

zvšená teplota,
jahodová žvkačka,
malá mořská vla,
rozvřil hladinu,
oční včko,
vcpaná vdra,
pravdelná návštěva,
vhybka na kolejích,
špatné návky,
veřejné vstoupení,
obvklý postup,
tradiční posvcení,
odjel na Vsočinu,
vko od kanálu,
točil se jak korouhvčka,
vr je sova,
dnešní novny,
vsel za nohy,
spravený vtah,
vánoční zvky,
vdatný déšť,
svslá čára,
vsoká věž,
hrách je luskovna,
severovchodní směr,
Všehradský hřbitov,
stavdlo na rybníce


2. cvičení na vyjmenovaná slova po v

vdatná snídaně,
nenapovdej mu,
nejvšší hora,
vsutá hrazda,
vborné vsvědčení,
vdět vnohrad,
vklá se mi zub,
trenér Vtek,
taková klukovna,
malebná vska,
cvčební úbor,
hubený jako vžle,
nepovšuj se,
vhaslá sopka,
vjezd z garáže,
vsunout drápky,
vza je ryba,
hluboký vdech,
nezavrej oči,
vprodej obuvi,
školní vlet,
vloučil hráče,
zubní sklovna,
sovce sněžná,
dobrý vsledek,
vdržel až do konce,
nečekaná novna


3. cvičení na vyjmenovaná slova po v

konvce na čaj,
vstavště v Brně,
svslá čára,
Slovnsko,
minulý vkend,
drogově závslí,
hradní vžka,
obrovská vška,
miminko v zavnovačce,
špatná vmluva,
vojenské cvčení,
lovt ryby,
skalní vběžek,
detektivní povdka,
byl vnen,
vtr zvřil prach,
televzní zprávy,
vří houkání,
Vktorka u splavu,
město Vdeň,
zdravá vživa,
vtěz závodu,
bledá závst,
vjeme věnečky,
vsací zámek,
vsoký strom,
vodní vr


4. cvičení na vyjmenovaná slova po v

sněhová lavna,
nádech a vdech,
nádherné svtání,
vtaná změna,
peněžitá vhra,
vnikající jídlo,
bratr Vlém,
bílé vno,
horolezecká vstroj,
svžná chůze,
technický vkres,
rozlehlé pastvny,
měsíční svt,
vtrvalostní běh,
všší princip,
přivtej návštěvu,
nové pravtko,
nevmlouvej se,
malá lahvčka,
neobvklý čin,
zralé všně,
dětský povk,
svčka na dortu,
rychle vskoč,
nevkejte mi,
tlaková vše,
zajímavá vstava,
vm výsledek


5. cvičení na vyjmenovaná slova po v

vskat ve vlasech,
kupovtá oblačnost,
vydrž chvlku,
zdvhá činky,
svnutý koberec,
průsvtný papír,
pan vpravčí,
srdečné uvtání,
nevdím na to,
cvčená opice,
velká vchřice,
nedělej cavky,
kaluž vsychá,
vzdobená vloha,
ty jsi vrostl,
cesta se vne,
nadmořská vška,
masový závtek,
nepřežvkuj,
vvoj člověka,
bezvznamná událost,
psi hrozivě vli,
vdlička a nůž,
pravdla pravopisu,
malý přivdělek


6. cvičení na vyjmenovaná slova po v

vmalovat omalovánky,
vprávěl pohádku,
dočkal se povšení,
řeka Vdra,
německá slovčka,
vtři kuchyň,
vbavička pro miminko,
obraz vsí v předsíni,
vsel hrách,
vsokohorská přirážka,
pekelná vheň,
jeden vtisk,
předvdat nebezpečí,
sbírat bukvce,
udělala vmyk,
vdatný déšť,
můj zlozvk,
včitky svědomí,
nezvknu si,
bydlí ve Vškově,
nová vla,
horské všiny,
hlasitě vskal,
jelen je přežvkavec,
náročný vklad,
odvkací léčba



Zdroj: Cvičení na vyjmenovaná slova po v
Zveřejněno dne: 23.3.2015

BOHUMIL HRABAL

Obsluhoval jsem anglického krále

Rozbor díla:

Kniha je napsána zvláštním osobitým jazykem, jako by chtěl vypravěč říct vše jedním dechem. Je vhodná jako oddychová četba, ale je v ní obsaženo i mnoho myšlenek a popsán charakter doby.

Místo a doba děje:

Příběh se odehrává v Čechách, začíná před 2. světovou válkou a končí po válce.

Hlavní postavy:

Jan Dítě – v mládí trpěl pocity méněcennosti, celý život toužil po bohatství a uznání, neustále se chtěl někomu vyrovnat, za nejvyšší životní hodnotu považoval peníze, chtěl se stát milionářem, byl vypočítavý a povrchní

Vrchní Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž, starý muž, moudrý, měl dobrý postřeh, vždy věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, ještě dřív, než se ho zeptal, obsluhoval anglického krále, Dítě ho považoval za svůj vzor, byl to jeho učitel

Líza – Němka, nacistka, oddaná Hitlerovi, manželka Jana Dítěte

Jazyk:

Dílo je psáno chronologicky, ich-formou, na začátku a na konci každé kapitoly se opakuje stejná věta (Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. / Stačí Vám to? Tím dneska končím.), autor používá hovorovou češtinu, přirovnání (sepnuly ruce jako k modlitbě), německá slova (mein lieber Herr Ditie), dlouhá souvětí, ve kterých je častá spojka „a“.

Hlavní myšlenka díla:

Obsah:

Jan Dítě v mládí pracoval jako pikolík v hotelu U Zlatého města Prahy a prodával na nádraží párky. V té době pochopil sílu peněz a začal šetřit. Vydělané peníze utrácel za slečny v domě U Rajských. V té době poznal obchodníka pana Waldena, který ho doporučil do hotelu Tichota. Pan Tichota byl na vozíčku a celý svůj hotel řídil pronikavým pískáním na píšťalku. V tomto hotelu se Jan seznámil se Zdeňkem, který se stal jeho přítelem. Jednoho dne se v hotelu ubytovali hosté z Jižní Ameriky, kteří vezli do Prahy na vysvěcení zlatou sošku Pražského Jezulátka. Aby ji nikdo neukradl, dali vyrobit ještě jednu falešnou a do Prahy vezli obě. Když hosté odjížděli zpět do vlasti, málem si omylem odvezli falešnou sochu. Jan Dítě byl obviněn, že sochy schválně vyměnil, a tak z hotelu Tichota odešel do hotelu Paříž. Byl to krásný hotel, kam chodilo mnoho bohatých a významných hostů. Jan konečně povýšil z pikolíka na číšníka a pracoval pod vedením vrchního Skřivánka. Pan Skřivánek vždy poznal, co si který host objedná i jaké je národnosti ještě dříve, než promluvil. Když se Jan zeptal, jak to všechno ví, odpovídal, že obsluhoval anglického krále. Za nedlouho se spolu sázeli, kdo uhodne, co si host objedná. Pan Skřivánek měl vždycky pravdu a stal se Janovým učitelem a vzorem. Jednoho dne přijel na návštěvu habešský císař a v hotelu Paříž byla uspořádána velkolepá hostina. Dítě obsluhoval samotného císaře a po skončení hostiny dostal řád habešského císaře.

V kině se Jan seznámil s německou slečnou Lízou a zamiloval se do ní. Kvůli ní ho vyhodili z hotelu Paříž. Jan se s Lízou oženil a ona mu našla nové zaměstnání v restauraci v Českém ráji a později v Děčíně, kde obsluhoval budoucí rodičky německé krve. Jako Němka oddaná Hitlerovi odjela pracovat na frontu jako zdravotní sestra a přivezla odtamtud Janovi sbírku známek, které v té době měly velkou cenu. Po válce si za ně mohli koupit vlastní hotel. Líza porodila chlapečka, který byl ale postižený. Zahynula při bombardování Chebu.

Po Lízině smrti Dítě prodal známky, nechal si postavit hotel V Lomu a stal se z něj milionář. Ostatní milionáři ho ale mezi sebe nepřijali a dívali se na něj jako na zbohatlíka, který vydělal na válce. Po skončení 2. světové války nastoupili k vládě komunisté a znárodnili všechny hotely včetně hotelu V Lomu. Milionáři byli zatčeni a odvedeni do vězení zřízeného speciálně pro ně. Měli se tam mnohdy lépe než doma. Po čase všechny propustili a museli jít na nucené práce. Dítě odešel pracovat do pohraničí, kde se seznámil s profesorem francouzštiny a dívkou Marcelou. Později se vydal pracovat jako cestář hlouběji do pohraničí, kde nikdo nebydlel. Dostal koně, psa, kozu a kočku a žil jen s nimi. Občas chodil do vesnice pro zásoby potravin a popovídat si s místními lidmi v hospodě. V osamění mohl přemýšlet o svém životě a byl konečně trochu šťastný.

Zdroj: Bohumil Hrabal
Zveřejněno dne: 27.3.2017

ČÁRKY VE VĚTÁCH

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

  • nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
  • jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
  • jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
  • spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

  • jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
  • spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  • jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
  • se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
  • v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý shodný přívlastek, který stojí za podstatným jménem, k němuž náleží, a který není pro smysl věty nezbytný. Pokud se ve větě vynechá, nenaruší to smysl věty.

Přívlastek volný se odděluje čárkou. Pokud stojí přívlastek volný uprostřed věty, odděluje se čárkou z  obou stran. Například: Hejno vlašťovek, letící nad městem, mířilo na jih.

4. Přívlastek těsný

Přívlastek těsný je svým postavením stejný jako přívlastek volný, rozdíl je v tom, že jeho vypuštěním by se smysl věty zcela změnil.

Přívlastek těsný se neodděluje čárkou. Například: Mé rozhodnutí přihlásit se na vojenskou akademii bylo nezvratné.

5. Přístavková spojení

Přístavková spojení jsou složky komplexního větného členu, které v zásadě označují stejnou skutečnost. Obvykle se dají poznat tak, že se mezi ně dají vložit výrazy jako: to jest, to znamená, totiž.

Stejně jako přívlastky i přístavky mohou být volné a těsné. Pokud je přístavek volný uprostřed věty, odděluje se z obou stran čárkou. Například: Aleš, kamarád z dětství, přijel na  návštěvu. Božena Němcová, autorka Babičky, žila ve Vídni. Přístavky těsné se čárkou neoddělují. Například: Tady na chalupě se mi moc líbí. Spisovatelka Božena Němcová žila ve Vídni.

U přístavku se tedy čárka píše,:

  • když se jedná o přístavek volný
  • když výrazy přístavku slouží k vysvětlení jevu. Například: Lingvistika, neboli věda zkoumající jazyk.
  • Když se jedná o zkratku vědeckého titulu za jménem. Například: RnDr Jan Novák, DrSc.

U přístavku se tedy čárka nepíše,:

  • když se jedná o přístavek těsný
  • když výrazy vyjadřují jinou možnost označení. Například: lingvistika neboli jakozykověda.

Do přístavku se také řadí výčet, vytčení, shrnutí a ztotožnění.

Výčet

U výčtu je první člen významově širší, než druhý člen, který ale bývá několikanásobný. Například: Dům se  skládal z pěti pokojů, dětský pokoj, ložnice, obývací pokoj, pokoj pro hosty, pokoj pro služebnou.

U výčtu se výrazy oddělují čárkou.

Vytčení

U vytčení se objevují výrazy jako hlavně, zejména, zvláště, především. I zde má první výraz širší význam než druhý. Například: Někdy v noci, obzvlášť k ránu, míval obrovské chutě.

Vytčení jevu, který není zahrnutý do  obsahu první složky komplexního větného členu, se vyjadřuje výrazy: výjimka, kromě, až na. Například: Soutěže v golfu se zúčastnily všechny státy, až na  Slovensko.

Vytčené jevy se oddělují čárkou.

Shrnutí

U shrnutí je druhý člen významově širší. Shrnutí se vyjadřuje výrazy: zkrátka, prostě, jednoduše. Například: Ve  šperkovnici ležely náušnice, řetízky, přívěsky a prsteny, zkrátka babiččiny veškeré šperky.

Shrnutí se odděluje čárkou.

Ztotožnění

Jedná se o spojení výrazů, které označují stejnou skutečnost a využívají k tomu výrazy: také, čili, či, aneb, alias, vulgo, respektive, jinak také, jinak řečeno, řečené. Například: gramatika čili mluvnice.

Tyto výrazy se neoddělují čárkou.

6. Samostatný větný člen a dodatečně připojený větný člen

Samostatný větný člen se odděluje čárkou. Jedná se o výraz, který stojí mimo větu. Jeho funkce je zdůrazňovací. Například: K moři, tam bych chtěl jet.

I dodatečný větný člen se odděluje čárkou, ve větě stojí na konci a jeho funkce je vysvětlovací a zdůrazňovací. Například: Na dovolené jsem potkal mnoho lidí, a zajímavých.

7. Oslovení

Oslovení se ve větě odděluje čárkou. Pokud je oslovení uprostřed věty, odděluje se z obou stran. Například: Dámy a pánové, vítám Vás na naší slavnosti. Nezlob, Honzo, své rodiče.

8. Citoslovce

Citoslovce se v textu oddělují čárkou. Například: Zaplaťbůh, že jsi přišel. Výjimkou je, když je citoslovce větným členem, pak se čárkou neodděluje. Například: Žába žbluňk do vody.

9. Vsuvka

Vsuvka je součást věty, se kterou v  podstatě obsahově nijak nesouvisí. Vsuvka se odděluje čárkami. Například: Výstava se koná, myslím, příští čtvrtek. Věnujte mi, prosím pozornost.

10. Doplněk

Doplněk je větným členem, který  závisí současně na podstatném jménu a zároveň i na slovesu.

Doplněk se odděluje čárkami. Například: Každou noc, sedíc u mé postele, mi maminka předčítala pohádky.

Zdroj: Čárky ve větách
Zveřejněno dne: 19.1.2016

ANDREJ BABIŠ

Životopis

Andrej Babiš se narodil 2. září roku 1954 v Bratislavě, ale nyní má české občanství.

Oba jeho rodiče absolvovali obchodní akademii a byli zaměstnáni v Řempu (řemeslnické potřeby). Jeho otec Štefan Babiš následně pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později stál při vzniku Katedry zahraničního obchodu na VŠE v Praze, kde externě přednášel.

Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné i české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z Komunistické strany Slovenska a propuštěn z práce. Asi tři roky pak rodinu živila matka, která v té době pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu, později byla zaměstnankyní Ústavu marxismu-leninismu.

V důsledku politické liberalizace v rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a připravoval se na výjezd do Ženevy, kde poté zastupoval Československo jako delegát v jednáních o tehdy stále ještě provizorní smlouvě GATT (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě) při OSN.

V září 1969 začal Andrej studovat na všeobecném švýcarském gymnáziu. Později onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. Po návratu ze Ženevy studoval na gymnáziu v Bratislavě, kde v roce 1974 maturoval. Posléze byl přijat na Obchodní fakultu VŠE v Bratislavě, směr zahraniční obchod. Na VŠE se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC a stal se jejím prezidentem. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem a 1. listopadu 1978 nastoupil do státního PZO Chemapol Bratislava. V témže roce 1978 se stal kandidátem KSČ, za jejíhož člena byl přijat o dva roky později. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval také dalších 15 podniků zahraničního obchodu, například Lignu či Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex a stal se ředitelem obchodní skupiny, která měla tehdy monopol na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu.

V roce 1992 navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze. 25. ledna 1993 z této kanceláře vznikl samostatný podnik Agrofert, spol. s r.o. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení základního kapitálu Agrofertu a jeho majoritním vlastníkem se stala ve Švýcarsku registrovaná společnost O.F.I. Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Citibank, která podniku jako první poskytla úvěr na provozní financování ve výši 4 milionů dolarů. Petrimex se tohoto navyšování ze zdánlivě nepochopitelných důvodů nezúčastnil a ztratil v Agrofertu, do jehož rozjezdu investoval stovky milionů Kč a předal mu většinu své obchodní klientely, majoritní vliv. Tuto strategii nepřátelského převzetí pak Babiš v budoucnu několikrát opakoval.

V letech 1995–2000 Babiš cestou Agrofertu nakoupil a privatizoval desítky zemědělských podniků a souběžně si zaplatil mediální podporu, v níž jsou jeho aktivity prezentovány jako levné nákupy cestou levných zahraničních úvěrů. Do roku 2000 Babiš ovládl třetinu celkové zemědělské produkce ČR a má účast v celém řetězci od prvovýroby až po distribuci. V roce 1999 privatizoval největšího tuzemského výrobce umělých hnojiv Deza, po němž následovala privatizace společnosti Precheza Brno.

Velkou akvizicí Babiše byl „nákup“ společnosti Lovochemie. V roce 1995 získala v rámci veřejné soutěže 51 % Lovochemie společnost Proferta, kterou Babiš vlastnil spolu s německou společností Bags. Proferta si na nákup 51 % akcií společnosti Lovochemie půjčila 500 milionů Kč od IPB, čímž využila permanentního tlaku tehdejší Klausovy vlády na vedení IPB poskytovat úvěry na privatizaci s vědomím, že nemohou být nikdy splaceny. V roce 1998 uplatnil Babiš následující trik. S pomocí státního podniku Unipetrol, do jehož vedení delegoval svého spojence Pavla Švarce, založil společnost Agrobohemie, která navýšením základního jmění o 250 milionů Kč získala v Lovochemii majoritu. Proferta se dostala do pozice minoritního akcionáře a společnost Bags vypadla ze hry. Tuto strategii realizoval Babiš, který byl současně předsedou představenstva Lovochemie, Agrobohemie i Proferty. Z titulu své funkce poslal společnost Proferta do likvidace s dluhem 500 milion Kč u IPB. Prostředky na navýšení jmění měla poskytnout společnost OFI.

V roce 2010 spravovaly Babišem vlastněné firmy 67 000 hektarů půdy a ročně pobíraly státní dotace ve výši 3 miliard korun.

V současnosti je Agrofert akciovou společností a největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem. Holdingová společnost ovládá více než 230 právně samostatných společností, zejména v České republice a na Slovensku, jejich konsolidované tržby dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliardy Kč. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy). Společnost vlastní a řídí Andrej Babiš.

V listopadu 2011 založil občanské sdružení ANO 2011. V říjnu 2013 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR, v lednu 2014 byl jmenován ministrem financí a místopředsedou vlády. Z těchto funkcí byl 24. května 2017 odvolán a nahrazen poslancem Ivanem Pilným.

Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media, a.s., která vydává týdeník 5plus2 a na jaře roku 2013 spustila i svůj vlastní internetový portál. Od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA, a.s., který v roce 2013 vydával dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny a Dnes), jeden pražský regionální deník, provozuje tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice a zpravodajský internetový portál a vlastní také jednoho virtuálního mobilního operátora.

Zdroj: Andrej Babiš
Zveřejněno dne: 29.6.2017

PŘÍSLOVCE PODLE ABECEDY

Příslovce od písmene A

Abecedně – řazeno podle abecedy (= soustavy písemných znaků)

PŘÍKLAD: Jména účastníků byla seřazena abecedně.

Abnormálně – odlišně od normálu, neobvykle

PŘÍKLAD: Jeho psí jazyk byl abnormálně dlouhý.

Absolutisticky – uplatňování absolutismu (=samovláda, neomezená moc panovníka)

PŘÍKLAD: Císař v Rakousko-Uhersku vládl absolutisticky.

Absolutně – naprosto, úplně

PŘÍKLAD: Absolutně s tebou ve všem souhlasím.

Abstraktně – pomyslně

PŘÍKLAD: Úkol se dal vyřešit jen abstraktně, ne konkrétně.

Absurdně – protismyslně, vnitřně sporně, nesmyslně

PŘÍKLAD: Tvé názory působily velmi absurdně.

Adekvátně – přiměřeně, ve shodě s něčím

PŘÍKLAD: Slavnostní večeře působila adekvátně ke špatné rodinné situaci.

Administrativně – správně (= správa státu), úředně, vyřizování záležitostí státu,

PŘÍKLAD: Administrativně náročná činnost byla součástí mého zaměstnání.

Adresně – určeně konkrétní osobě

PŘÍKLAD: Výzva nepůsobila adresně. Jeho vtipy byly namířeny adresně na můj účet.

Aerodynamicky – týkající se proudu, pohybu vzduchu, upravený tak, aby překonával odpor vzduchu

PŘÍKLAD: Oblečení některých sportovců působilo aerodynamicky.

Afektovaně – citově přepjatě, nepřirozeně, strojeně

PŘÍKLAD: Zpěvaččino vystupování před porotou vypadalo velmi afektovaně.

Agilně – čile, horlivě, aktivně, snaživě

PŘÍKLAD: Volič KSČ se agilně zapojil do propagace jeho strany před blížícími se volbami.

Agitačně – přesvědčivě, ve snaze získávat lidi pro jisté myšlenky a program

PŘÍKLAD: Každý volební program působí na voliče agitačně.

Agrárně – zemědělsky

PŘÍKLAD: Některé státy jsou ještě dnes silně agrárně zaměřené.

Agresivně – útočně, výbojně

PŘÍKLAD: Rozčílený dav se agresivně vrhl na zasahující policisty.

Akademicky- vzdělaně, vysokoškolsky, ale i střízlivě, odtažitě, chladně, teoreticky

PŘÍKLAD: Jednání odborníků v oblasti politiky nevypadalo příliš akademicky.

Akčně – výkonně, činně, provádějící činnost

PŘÍKLAD: Akčně se zapojil do všech našich plánů na prázdniny.

Aktivně – činně, vztahující se k činnosti, výkonně

PŘÍKLAD: Ve škole se aktivně zapojoval do všech akcí.

Aktuálně – naléhavě, časově, živě, v současnosti

PŘÍKLAD: Aktuálně je na silnicích ledovka a hrozí zvýšená nehodovost.

Akutně – náhle vzniklé, prudce, silně, naléhavě, bezprostředně, palčivě

PŘÍKLAD: Akutně musel se zánětem k lékaři. Daný problém akutně vyžadoval řešení.

Alabastrově – jemně bílé

PŘÍKLAD: Jeho rukavičky byly alabastrově bílé.

Albánsky – v albánském jazyce

PŘÍKLAD: V Chorvatsku se albánsky nedorozuměl.

Alegoricky – symbolické zobrazení abstraktní pojmu, obrazně

PŘÍKLAD: Významné myšlenky byly v knize zapsány alegoricky.

Alergicky – přecitlivěle, somatická nebo psychická přecitlivělost, reakce imunitního systému

PŘÍKLAD: Kýchal alergicky, když spal na prachovém polštáři.

Alibisticky – snaha získat alibi (= důkaz o nepřítomnosti v místě a v době trestného činu)

PŘÍKLAD: Při jednání s nadřízenými se choval alibisticky.

Alternativně – jedna ze dvou možností, jinak, zástupně, náhradně

PŘÍKLAD: Budoucí maminka se rozhodla, že její porod bude probíhat alternativně do vody.

Altruisticky – způsobem, kdy člověk jedná a chová se ve prospěch druhých lidí

PŘÍKLAD: Na světě je málo lidí, kteří altruisticky pomáhají jiným.

Amatérsky – neprofesionálně

PŘÍKLAD: Studenti amatérsky natáčeli své první filmy.

Ambiciózně – ctižádostivě, touha po uplatnění

PŘÍKLAD: Při popisu svých budoucích plánů působil nový americký prezident velmi ambiciózně.

Ambulantně – ošetřeno v ambulanci, docházejíc na léčení

PŘÍKLAD: Zraněná ruka byla fotbalistovi ošetřena ambulantně. Rekonvalescence bude probíhat ambulantně.

Americky – vztahující se k Americe

PŘÍKLAD: Některé zvyky a svátky působí ryze americky.

Amorálně- nemorálně, morálně lhostejné (morálka = mravnost)

PŘÍKLAD: Některé zločiny působily zcela amorálně.

Amorfně – bez tvaru

PŘÍKLAD: Amorfně vyhlížející účesy nejsou příliš v kurzu.

Análně – zavedeno do řiti, zadnice

PŘÍKLAD: Teplota u malého dítěte byla změřena análně.

Analogicky – obdobně, podobně, odpovídajícím způsobem

PŘÍKLAD: Analogicky fungující svět je alternativou tohoto našeho světa.

Analyticky – rozborově, rozklad celku na složky

PŘÍKLAD: Tento úkol se pokusili odborníci vyřešit analyticky.

Ananasově – chutnající / vonící po ananasech

PŘÍKLAD: Ananasově vonící sprchový gel jsem koupila mamince k Vánocům.

Anarchisticky – neuspořádaně, chaoticky, bez řádu, bezvládí, odmítající státní autoritu a právní řád

PŘÍKLAD: Anarchisticky orientovaný stát fungoval bez řádných zákonů.

Anatomicky – v souladu s naukou o stavbě organizmů

PŘÍKLAD: Již ve starověku existovaly anatomicky přesné kresby lidského těla.

Anglicky – v anglickém jazyce

PŘÍKLAD: Každá konverzace na mezinárodní konferenci probíhala anglicky.

Anglikánsky – v souvislosti se státní církví v Anglii

PŘÍKLAD: Anglikánsky orientované církve nejsou příliš běžné ve světě.

Animálně – živočišně, smyslově, pudově

PŘÍKLAD: Při pohledu na velké množství jídla na stole zareagoval čistě animálně.

Animovaně – oživeně, živě, čile, způsobem navozujícím snímáním jednotlivých fází změn postavení loutek a kreseb

PŘÍKLAD: Mnohé klasické pohádkové příběhy byly animovaně ztvárněné.

Anonymně – bezejmenně, bez podpisu, utajeně

PŘÍKLAD: Řada stížností přichází na školní inspekci anonymně. Lidé se na internetu seznamují často anonymně.

Anorganicky – není organického původu, neústrojně, nerostně

PŘÍKLAD: Anorganicky známé nerosty najdeme všude na světě.

Antidemokraticky – proti demokracii

PŘÍKLAD: V době totalitních režimů bylo mnoho lidí antidemokraticky smýšlejících.

Antifašisticky – odpor, boj proti fašizmu

PŘÍKLAD: V době druhé světové války mnoho antifašisticky orientovaných lidí skončilo ve vězení.

Antiinflačně – protiinflačně (inflace = proces znehodnocování peněz)

PŘÍKLAD: Ekonomická politika některých států je zaměřena antiinflačně.

Antikoncepčně – způsobem zabraňujícím početí (antikoncepce = ochrana proti početí)

PŘÍKLAD: Antikoncepčně jistým prostředkem je prezervativ a hormonální antikoncepce.

Antimilitaristicky – způsob boje proti militarismu (militarismus = snaha o cílený růst vojenské moci a armády)

PŘÍKLAD: Antimilitaristicky vyhraněné názory nejsou v souladu se státní politikou.

Antimonopolně – způsob boje proti monopolu (monopol = výhradní právo, rozhodující postavení subjektu v určité oblasti)

PŘÍKLAD: Proti velkým podnikům byl namířený antimonopolně vytvořený zákon.

Antisemitsky – nenávistně k Židům

PŘÍKLAD: v době 2. světové války se všude po světě objevovaly antisemitsky psané články.

Antisepticky – ničící choroboplodné zárodky

PŘÍKLAD: Antisepticky účinné látky volně prodávají v řadě lékáren.

Antitoxicky – protilátka rušící účinek bakteriální toxinu

PŘÍKLAD: V chemických laboratořích byly látky působící antitoxicky.

Anýzově – vonící po anýzu

PŘÍKLAD: V obchodě koupila anýzově vonící svíčku.

Apartně – vybraně elegantní, slušivě

PŘÍKLAD: Naše učitelka často nosila apartně vypadající klobouček.

Apaticky – lhostejně, netečně

PŘÍKLAD: Pacient psychiatrické léčebny zcela apaticky vyhlížel z okna.

Apokalypticky – hrůzně, ohlašující příchod Božího království

PŘÍKLAD: Výhled do budoucna vypadá velmi apokalypticky.

Apoliticky – pasivně, lhostejně k politice

PŘÍKLAD: v naší společnosti je řada apoliticky působících osobností.

Aprílově – vtipně, nestále, například počasí

PŘÍKLAD: Dnešní den začal aprílově.

Apriorně – předem daně, nezávisle na skutečnosti, poznatelně bez zkušenosti, předpoklad, neověřeně, od počátku

PŘÍKLAD: Apriorně jsem tušil výsledek.

Aprobačně – způsobem schvalujícím

PŘÍKLAD: Aprobačně zaměřená komise měla k prvnímu lednu ukončit svou činnost.

Arabsky – arabským jazykem

PŘÍKLAD: V některých částech Berlína žijí lidé mluvící arabsky.

Aramejsky – aramejským jazykem

PŘÍKLAD: Dorozumět se aramejsky není nic jednoduchého.

Aranžovaně – upraveně, uspořádaně,

PŘÍKLAD: (Na)aranžovaně upravený stůl se všem líbil.

Arašídově - chutnající po arašídech, burských oříškách

PŘÍKLAD: Arašídově chutnající máslo je v některých domácnostech velmi populární.

Arbitrážně – způsobem rozhodování sporu vybraným rozhodčím

PŘÍKLAD: Spor mezi dvěma státy byl vyřešen arbitrážně.

Archaisticky – zastarale, slovně využitý zastaralý jazykový prostředek

PŘÍKLAD: Některé staré knihy jsou napsány archaisticky.

Archivně – uložené v archivu

PŘÍKLAD: Staré dokumenty bývají archivně uschované.

Aristokraticky- vznešeně, vybraně, vládnoucí

PŘÍKLAD: Jeho profil působil velmi aristokraticky.

Armádně – ozbrojené síly státu, branná moc

PŘÍKLAD: Dobře armádně vyzbrojený stát bude mít ve válce velkou výhodu.

Arménsky – v arménském jazyce

PŘÍKLAD: V Čechách se děti na základních školách běžně arménsky neučí.

Arogantně – povýšeně, domýšlivě, zpupně

PŘÍKLAD: Jeho chování u zkoušky působilo velmi arogantně.

Aromaticky- silně vonící typickou vůní

PŘÍKLAD: Doma mám obývací pokoj plný aromaticky vonících svíček.

Artisticky – cirkusově zvládnuté obtížné fyzické výkony

PŘÍKLAD: Artisticky těžké číslo předvedli účinkující v cirkusu.

Asanačně – upraveně zdravotně nezávadného prostoru

PŘÍKLAD: Krajina v okolí Mostu měla být asanačně upravená.

Asimilačně – přizpůsobeně, připodobněně,

PŘÍKLAD: Asimilačně náročný proces čekal všechny přistěhovalce.

Asistenčně - s asistencí

PŘÍKLAD: Asistenčně vycvičený pes byl nezbytně nutný pro spoustu nevidomých lidí.

Asketicky – oddávající se askezi

PŘÍKLAD: Řada kněží si vybrala, že budou žít asketicky.

Asociačně – sdruženě, týkající se připojení

PŘÍKLAD: Asociačně si snažil vybavit jeho státní poznávací značku.

Aspiračně – dělat si nároky, ucházet se

PŘÍKLAD: Anglický vévoda se aspiračně ucházel o královský titul v Británii.

Astenicky – štíhle, hubeně

PŘÍKLAD: Po dietě působila její postava velmi astenicky.

Astmaticky – s astmatem, s onemocněním projevujícím se záchvaty kašle

PŘÍKLAD: Zakouřené prostředí u něj vyvolalo astmaticky působící kašel.

Astrologicky - zabývající se astrologií (astrologie = obor zabývající se hledáním vztahů a souvislostí mezi postavením vesmírných těles a ději na Zemi)

PŘÍKLAD: Astrologicky přesný horoskop vycházel každý měsíc v ženském časopise.

Astronomicky – zabývající se astronomií (astronomie = věda zabývající se studiem vesmírných těles, jejich pohybem, vývojem, stavem atd.)

PŘÍKLAD: Astronomicky přesné výpočty velikosti hvězd publikoval známý odborník.

Asymetricky – nesouměrně

PŘÍKLAD: Tváře mnohým známých herců působí na první pohled asymetricky.

Ateisticky - odmítavě k myšlence boha a nadpřirozeného světa

PŘÍKLAD: V České republice žije mnoho lidí ateisticky orientovaných.

Atestačně - zkouška ověřující speciální klasifikací

PŘÍKLAD: Atestačně náročná zkouška probíhala na univerzitě.

Atleticky – s atletickou postavou

PŘÍKLAD: Atleticky vypadající sportovec nakonec olympiádu v Riu de Janeiru nevyhrál.

Atmosféricky – v atmosféře, v plynném obalu planety (atmosféra = ovzduší, plynný obal kolem Země a jiných vesmírných těles)

PŘÍKLAD: Atmosféricky měřený tlak znepokojil řadu vědců.

Atraktivně – přitažlivě, poutavě, lákavě

PŘÍKLAD: Atraktivně vyhlížející žena nevšímavě minula řadu zaujatých mužů.

Atypicky – netypicky, neobvykle

PŘÍKLAD: Výsledky soutěže atypicky nevyhlásila porota.

Audiovizuálně – týkající se sluchového a zrakového vnímání

PŘÍKLAD: Komunikace přes sociální sítě probíhá i audiovizuálně.

Auditivně – sluchově

PŘÍKLAD: Auditivně-verbální terapie u sluchově postižených dětí má své důvody.

Aukčně – dražebně, v aukci

PŘÍKLAD: Rodinný dům po prababičce byl aukčně prodán.

Autenticky – původně, právě, hodnověrně, zaručeně

PŘÍKLAD: Autenticky vyhlížející fotografie byla ale padělkem.

Autobiograficky – vlastní životopis

PŘÍKLAD: Autobiograficky napsaná kniha slavila úspěch všude po světě.

Autosugestivně – vsugerování něčeho sobě samému, uvěření vlastním představám, psychické působení na sebe sama

PŘÍKLAD: Autosugestivně orientované cvičebné postupy při rehabilitaci vycházejí ze zkušeností.

Automaticky – samočinně

PŘÍKLAD: V určitou dobu se spouštějí všechny stroje ve firmě automaticky.

Automatizačně – činit automatickým

PŘÍKLAD: Automatizačně fungující systémy u výroby aut mají velký úspěch.

Autonomně - nezávisle

PŘÍKLAD: Většina států se snaží i v ekonomické politice vyhlížet autonomně.

Autorsky – vlastní tvůrčí činností

PŘÍKLAD: Někteří spisovatelé si spolu autorsky nerozuměli.

Autoritativně – všeobecně uznávaná vážnost, vliv, mající autoritu, spolehlivě, hodnověrně

PŘÍKLAD: Otec dítěti autoritativně přikázal, aby si udělalo úkoly.

Avantgardně – průkopnicky, průbojně, vedoucí (avantgarda = vedoucí skupina, průkopníci, ale i umělecký směr ve 20. Století)

PŘÍKLAD: Avantgardně působící literární skupina se dostala do povědomí široké společnosti.

Avanturisticky – dobrodružně až nezodpovědně

PŘÍKLAD: Jeho jednání v okamžiku nebezpečí, působilo avanturisticky.

Azbestově – žáruvzdorně

PŘÍKLAD: Azbestově vyztužené stěny byly součástí plánu stavby firemního objektu.

Azurově – blankytně

PŘÍKLAD: Azurově modré nebe zaujalo nejednoho fotografa.

Zdroj: Příslovce podle abecedy
Zveřejněno dne: 20.11.2016

JULES VERNE

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer muži uslyšeli štěkot a spatřili Topa, který se k nim blížil. Vydali se za ním a objevili Naba, jak truchlí nad inženýrovým tělem. Inženýr ale nebyl mrtvý a mužům se ho podařilo dostat do Komína, kde se zotavil. Když se inženýr probral, byl velmi překvapený, protože si vůbec nepamatoval, jak se dostal od moře. Byla to pro něj záhada.

S inženýrem je život na ostrově mnohem jednodušší, lehce se mu podařilo rozdělat oheň, který za nepřítomnosti mužů vyhasnul. Stačila mu na to dvě sklíčka z hodinek. Námořník Pencroff si za své vzal zase zásobování trosečníků. Velmi rád lovil, litoval jen, že nemá vhodné zbraně.

Když se Smith zotavil, vydali se na prohlídku okolí. Smith zjistil, že jsou na sopečné půdě, také že na ostrově žijí mufloni a další zvěř. Při obhlídce trosečníci také zjistili, že se opravdu nachází na ostrově, přestože doufali, že se jedná o kontinent. Obvod ostrova odhadli asi na 180 kilometrů. Potěšila je přítomnost velkého sladkovodního jezera. Trosečníci se dohodli, že místa, která na ostrově navštíví, pojmenují. Vymysleli tak názvy jako záliv Unie, Washingtonův záliv, Franklinova hora, Grantovo jezero, Hadí poloostrov, mys Čelistí a mnohé další. Ostrov pojmenovali jako Lincolnův ostrov.

Jako první zbraně trosečníkům sloužily luky a šípy. Při všech prohlídkách ostrova Smith shromažďoval horniny, zjistil tak, že mají k dispozici železnou rudu, pyrit, hrnčířskou hlínu, vápno i uhlí. Díky tomu si byli schopni vyrobit pec, v níž si vypálili nádobí, například hrnce. Z Topova obojku si vytvořili nůž. Trosečníci také těžili rudu, která se jim pak hodila na výrobu různých předmětů. Aby získali kovářské měchy, zaútočili na tuleně, jejichž kůži k tomu pak využili. Díky rudě a kovářskému měchu pak mohli vytvořit kleště, páčidlo, motyky a další předměty. Z tuleňů také využili tuk, který měli na výrobu svíček.

Trosečníci pak hledali místo, kde by si mohli udělat trvalé bydliště. Velmi jim vyhovovalo prostředí kolem jezera. Při jedné jeho ale obhlídce se Top vrhnul do vody a bojoval s moroněm. Bylo jasné, že Top zemře, v tom ale neznámá síla zabila moroně a Topa vymrštila na břeh. Nikdo nevěděl, jak je to možné.

Trosečníkům se pak podařilo vyhodit do povětří část odtoku řeky u jezera a vstoupit do podzemního systému, kde se rozhodli udělat si nový příbytek. V jeskyni našli také přírodní studnu, v níž byla sladká voda. Top na něco v jeskyni štěkal, ale nikdo z trosečníků neviděl, na co. Domnívali se, že tam žilo nějaké zvíře a že ho jejich přítomnost vyhnala studnou pryč. Jejich nové bydliště nazvali Žulový dům. Do Žulového domu se dostávali po žebříku. Vytvořili si také ve skále okna, aby prostor osvětlili. Trosečníkům také velmi vyhovovaly louky v okolí jezera, které jim poskytovaly dostatek bylin i zvěře.

Trosečníci se ale nevěnovali jen vylepšování jejich příbytku, ale i ostrova. Kde potřebovali, tam postavili mosty. Trápil je ale nedostatek oblečení, za to se jim ale podařilo vytvořit si obilné políčko, z jediného zrnka, které uvízlo Harbertovi v kapse. Není potřeba zdůrazňovat, že všechny takové nápady pocházely z hlavy inženýra Smitha.

Smitha velmi trápilo to, že Top často štěkával na jejich studnu, tušil, že se tam ukrývá něco, co se Topovi nelíbilo. Další záhada se objevila, když přinesl Pencroff z lovu samici pekariho s dvěma mláďaty. Jaké bylo pro trosečníky překvapení, když v jednom z mláďat našli kulku, která značila, že někdo během tří měsíců na toto sele musel vystřelit. Začali si uvědomovat, že tento ostrov není třeba tak opuštěný, jak se zdál.

Trosečníci přečkali zimu a rozhodli se pokračovat v průzkumu ostrova, Pencroff na to vyrobil člun, se kterým mohli část cesty plout. To také udělali. Když došli až k moři, objevili tam bedny, v nichž byly různé nástroje, zbraně i knihy. Všichni byli nadšení, jen Pencroff byl zklamaný, že tam nebyl tabák. Pokračovali dál po řece, když to po ní nešlo dál, vydali se pěšky. Vydali se na cestu domů podél jižního pobřeží, protože hledali trosečníky, kterým patřily nalezené bedny. Pokračovali dál s tím, že člun si vyzvednou v příštích dnech. Došli i k řece Dýků, kde zničehonic připlaval jejich člun. Nechápali, co je to za náhodu. Vydali se do jejich domova, ale tam zjistili, že je žebřík pryč. Schovaly ho opice, které se mezitím usídlily v jejich jeskyni. Trosečníci nevěděli, jak se jich zbavit. Nakonec opice něco v jeskyni vyděsilo tak, že vyskákaly ven a skokem ze skály se zabily. Zůstala tam jen jedna, kterou si trosečníci ochočili a pojmenovali ji Jupiter, zkráceně Jup.

Život na ostrově byl pro trosečníky příjemný, vytvořili si políčka i kurník a holubník, odchytli tažné onagry, kteří jim tahali jejich káru. Jako střelivo do zbraní, které objevily v bednách, vytvořil inženýr střelnou bavlnu. Mezitím se z Jupa stal sluha, Jup si velmi rozuměl s Nabem. Jupa muži využívali k tahání káry a ke šplhání na stromy. Jup si ale zvykl jim i posluhovat u stolu.

Přestože se muži spolu dobře bavili, tak Smitha trápily nevysvětlitelné jevy, kterým byli přítomní.

Žebřík, který vedl do jejich Žulového domu, byl nakonec nahrazen výtahem. Pencroff se také rozhodl, že postaví velký člun, který by mohli použít na průzkum okolních ostrovů. Při jedné procházce Spilett objevil druh tabáku. Tajně ho muži připravili, aby tím potěšili Pencroffa. Pencroff byl tabákem velmi nadšený. Muži také při jedné výpravě spatřili velrybu, kterou poté objevili mrtvou, protože ji zasáhla harpuna z lodi z Vineyardu.

Jak se blížila další zima, začali si kolonisté chystat vhodné oblečení. Postavili si stroj na zplsťování vlny. Pencroff se mezitím chystal vydat na sousední ostrov, který byl ale velmi daleko, Smith ho od toho zrazoval, neviděl důvod tam plout, protože bylo jasné, že tento ostrov nemůže být lepší než jejich.

Kolonisté se také pokoušeli dorozumět se světem, Spilett vrhal do moře láhve se zprávou, kde se nacházejí.

Zprávu se také pokusil poslat po albatrosovi, kterému ji přivázali na krk.

Trosečníci si všimli, že Top i Jup jsou často nervózní z jejich studny. Proto se Smith rozhodl, že do studny sleze, udělal to, ale nic tam neviděl. Trosečníci také dokončili jejich velkou loď. Zároveň se na jejich louku dostali vlci přes spuštěnou lávku. Při boji s vlky byl zraněn Jup, který jim v boji pomáhal. Proto se o něj starali a ošetřovali ho. Jup se u toho naučil kouřit dýmku, kterou mu Pencroff velmi rád přenechal.

Když se kolonisté vydali na okružní plavbu kolem ostrova, objevili lahev se vzkazem, kde se dozvěděli, že na vedlejším ostrově Tabor je trosečník, který potřebuje zachránit. Pencroff, Haribert a Spilett se vydali na ostrov Tabor, museli překonat několik set kilometrů na moři. Když se dostali na ostrov Tabor, tak viděli, že ostrov není tak hezký jako ten jejich. Nemohli ale najít trosečníka, našli jen chatrč. Nakonec ale trosečníka objevili, když zaútočil na Hariberta. Poznali, že musel zešílet ze samoty. I přesto ho se zvěří odvezli na jejich ostrov. Cestou na Lincolnův ostrov je ale zasáhla obrovská bouře, a trosečník jim pomohl s řízením lodě. Nakonec na jejich ostrov trefili jen díky zapálenému ohni, který je nasměroval.

Smith spolu s ostatními se trosečníkovi věnoval, nenaléhali na něho a čekali, jestli se v něm opět objeví stopy lidství. To se stalo, když ho vzali do lesa a on začal při pohledu na zeleň plakat. Nakonec s nimi i začal i mluvit, ale trvalo mu dlouho, než jim převyprávěl svůj příběh. Dozvěděli se pak, že byl na ostrově Tabor vysazen za trest před 12 lety, protože byl zločinec. Kolonisté ho litovali, protože poznali, že se změnil. On měl ale pocit, že si stále nezaslouží s nimi žít, a tak je poprosil, aby směl žít v chatrči u jejich pastvin. To mu také dovolili, ve spojení spolu byli prostřednictvím telegrafu, který vytvořil Smith. Trosečníci se také od Ayrtona dozvěděli, že on nikdy nehodil do moře lahev se vzkazem. Musel to tedy za něj udělat někdo jiný v nedávné době. Ayrton také zachránil Habertův život, když na něj zaútočila šelma.

Trosečníci již byli na ostrově přes dva roky, když spatřili loď, která se blížila k ostrovu. Při pohledu na loď doufali, že je to loď Duncan a vrací se pro Ayrtona, ale věděli, že kapitán Duncana neví, že Ayrton je na jejich ostrově. Nakonec poznali, že se jedná o pirátskou loď. Telegrafem přivolali Ayrtona a ten je ujistil, že to opravdu není loď Duncan. Loď zakotvila u jejich ostrova. Ayrton se nabídl, že tajně vyleze do lodi a zjistí, kolik je tam posádky. Spolu s ním na loď šel i Pencroff. Ayrton na lodi poznal, že se jedná o skupinu mužů, s nimiž dříve spolupracoval. Pokusil se vyhodit loď do povětří, ale nepodařilo se mu to. S Pencroffem se jim podařilo vrátit se zpět. Věděli, že piráti s nimi nebudou mít slitování, a tak se připravili na boj. Bylo jich šest proti padesáti. Došlo na odstřelování, trosečníci se rozmístili po břehu tak, aby stříleli z více směrů a vypadalo to, že jich je více. Už to vypadalo, že pirátská loď odpluje, ale ona se jen posunula, aby na jejich dům mohla střílet z děla. Zničehonic, ale byla loď potopena a naživu zůstali jenom ti piráti, kteří byli na břehu. Další den se trosečníci vydali na břeh zjistit, co potopilo loď. Došli k názoru, že ji muselo zasáhnout torpédo.

Společně si pak shrnuli podivnosti, které se děly na ostrově. Pencroff v tom viděl prsty ostrovního boha, který je chránil. Trosečníci se také museli dohodnout, co udělají s piráty, kteří zůstali na ostrově. Smith prosadil, aby je nechali být, dokud jim oni nic neudělají. Trosečníci se opět rozdělili, Ayrton se vrátil d o ohrady, Pencroff se vydal na obhlídku k jejich člunu a zjistil, že člun někdo použil a vrátil ho zpět. Poslali také vzkaz Ayrtonovi, aby přivedl pár koz, ale Ayrton se neozval, telegraf nefungoval. A tak se trosečníci kromě Naba a Jupa vydali do ohrady zjistit, co se stalo. Když se tam přiblížili, piráti zasáhli Hariberta, který byl vážně zraněný. V ohradě ale nenašli Ayrtona. Museli tam nějakou dobu zůstat, dokud se Haribert nestabilizoval. Pak se vrátili zpět do Žulového domu, cestou se ale zdravotní stav Hariberta zhoršil a bylo jasné, že zemře, jestli nedostane lék chinin. Všichni ho litovali. Ráno ale u jeho lůžka našli tento lék. Haribert se uzdravil a trosečníci pak objevili u moře mrtvé piráty. Něco je zabilo. Našli také živého Ayrtona svázaného ve skále, piráti ho nezabili, protože v něm poznali bývalého druha.

Kolonisté pak usilovně hledali toho, který je tolikrát zachránil. U toho také začali plánovat opětovnou plavbu na ostrov Tabor, kde by pro kapitána lodi Duncan nechali vzkaz, že jsou na Lincolnově ostrově. Od Ayrtona se ale dozvěděli, že jim piráti loď rozbili. Pozorovali také, že sopka na ostrově se začala probouzet. Jednou večer jim přišel z ohrady telegram, přestože tam nikdo z nich nebyl. Ve vzkazu bylo, že mají přijít co nejrychleji do ohrady. To také udělali, a tam zjistili, že kdosi napojil další dráty, které je zavedli do kráteru. Tam se museli dostat pomocí schovaného člunu dál do jeskynního jezera, kde plul nehybný předmět, na který vylezli.

Spilett a Smith poznali, že je to ponorka Nautilus a poznali kapitána Nema, četli o něm knihu. Nemo umíral. To on se o ně staral a pomáhal jim. Nemo se od nich také dozvěděl, že ten muž, který se před 16 lety dostal na jeho palubu, přežil. Prozradil jim, že je Ind, kníže Dakkar. Vyprávěl jim také svůj příběh. Bojoval spolu se svým národem proti Anglii, která je utlačovala. Kvůli němu byli zabiti jeho rodiče i žena s dětmi. On se uchýlil do moře a teď skončil sám, protože jeho společnici již zemřeli. Bylo mu šedesát a umíral. Už šest let tu žil na ostrově sám. Chtěl původně trosečníky zachránit, ale dno jeskyně se za těch šest let posunulo a Nautilus již nemohl vyplout, proto jim pomáhal, alespoň takto. Nemo chtěl, aby ho soudili, hlavně proto, co udělal anglické regatě (příběh Dvacet tisíc mil pod mořem), potopil ji. Oni ho ale nesoudili. Nemo také v soukromí sdělil Smithovi, že sopka na ostrově brzy vybuchne. Dal jim také část drahokamů a perel, požádal je, aby nechali po jeho smrti Nautilus potopit na dno jezera. To také trosečníci udělali. Nemo zemřel a Nautilus zmizel pod hladinou. Trosečníci věděli, že kvůli sopce musí rychle pokračovat ve stavbě nové lodi, pokud to chtějí přežít. Smith také věděl, že ostrov bude zničen, protože právě sopka je pevně spojená s ostrovem. Sopka začala vybuchovat. Ze Žulového domu zůstala osamělá skála, zahynula všechna zvířata, i Jup zemřel. Trosečníci se zachránili jen proto, že byli v té chvíli pod stanem, který je vrhl do moře. Dostali se na malé skalisko, kde žili devět dní. Nemohli ho opustit ani rozdělat oheň. Bylo jasné, že zde zemřou. Najednou uviděli blížící se loď, byl to Duncan, který pro ně přijel. Dozvěděl se o nich, protože kapitán Nemo o nich nechal zprávu na ostrově Tabor. K tomu si předtím vypůjčil tajně jejich člun. Kapitán Robert Grant je odvezl do Ameriky, kde kolonisté zakoupili území ve státě Iowa a vytvořili tam svůj Lincolnův ostrov.

Rozbor díla Cesta do středu Země od Julesa Vernea

Knihu Cesta do středu Země napsal Verne v roce 1864. Hlavní motiv tohoto příběhu má jasný nádech vědecko-fantastické literatury. Při psaní této knihy autor velmi využíval svých znalostí nejen z geografie. Děj této knihy se odehrává v Německu, na Islandu a v závěru knihy i na Sicílii. Prostředí Islandu je zde v mnoha kapitolách popsána. Mezi hlavní myšlenky tohoto příběhu patří jistě síla lidského odhodlání, střet nejistot a cílevědomosti a snaha objevit něco nového. Hlavními hrdiny nejsou jen vzdělanci, důležitá je zde i postava jejich průvodce, který je velmi odvážný, spolehlivý a ochotný riskovat svůj život. Ani v této knize se charakter postav výrazně nemění v průběhu děje.

Hlavními hrdiny příběhu Cesta do středu Země jsou profesor Otto Lidenbrock a jeho synovec Axel. Axel žil u strýce v Hamburku. Lidenbrock přednášel mineralogii, nebyl ale dobrý profesor, měl problém s vyjadřováním a snadno se rozčílil, když si nedokázal vzpomenout na vhodné slovo, které hledal. Axel byl zvyklý svého strýce poslouchat, nechtěl ho nijak rozčilovat. Strýc si jednou takhle Axela zavolal a nadšeně mu ukazoval knihu, kterou objevil. Jednalo se o knihu od Sturlosona, slavného islandského spisovatele z 12. století. Jednalo se o kroniku norských knížat. Kniha byla psána v islandském jazyce runským rukopisem.

Z knihy náhle vypadl ušpiněný kus pergamenu, byl to starý, na němž byly runy, jejichž význam ale nedokázal Axel ani profesor vyluštit. Profesor těžce nesl neúspěch, dokonce kvůli pergamenu odmítl jíst. Axel s profesorem dokázali společně runy přeložit, ale obsah jim zůstal utajen, jasný byl jen podpis Arne Sanussena, což byl učenec v 16. století. Profesor rozhodl, že se u nich v domě nebude jíst, dokud se text nerozluští. Axel nebyl tak pergamen posedlý jako profesor, radši se věnoval přízemnějším myšlenkám na jídlo a na strýcovu schovanku Gretu, s níž se tajně zasnoubil. Nakonec to ale byl právě Axel, který písmo náhodou rozluštil. Velmi ho ale obsah rozrušil, protože věděl, že když se profesor dozví o jeho obsahu, bude chtít podniknout nebezpečnou cestu. Axel prožíval vnitřní boj, nevěděl, jestli profesorovi obsah prozradit. Nakonec to udělal a poznal, že správně odhadl jeho reakci. Na pergamenu bylo napsáno, že se dá sestoupit do středu Země.

Axel se samozřejmě musel vydat na cestu s profesorem a vydali se téměř okamžitě. Axel se velmi snažil profesora od cesty odradit, ale profesor mu vše dokázal logicky vyvrátit. Doufal, že aspoň Gréta se ho zastane, ta ale byla z jeho cesty nadšená. Axel se se strýcem vydali k Baltu. Dorazili do hlavního dánského města. Ubytovali se v hotelu a sešli se s profesorem Thomssonem, ředitelem Muzea severských starožitností. Thomsson jim pomohl zajistit dopravu na Island. Zjistil, že malý dánský dvojstěžník měl odplout 2. června do Reykjaviku. Profesor také nutil Axela, aby chodil na vysokou zvonici, aby se zbavil závratí. To se také nakonec podařilo. V den odjezdu jim Thomsson dal doporučující dokumenty pro guvernéra Islandu.

Na Island pluli na lodi Valkýra. Axel zvládal cestu po moři dobře, profesor měl ale mořskou nemoc, za kterou se styděl. Již při přistání v Reykjaviku profesor spatřil horu Sneffels, která byla místem sestupu do středu Země. Setkali se s guvernérem ostrova, který na ně čekal. Reykjavik měl jen dvě ulice, takže se tam nedalo zabloudit. Spatřil jak hřbitov, tak jezero, kostel, Národní školu. Axel si město stihl prohlédnout během tří hodin, město na něj působilo smutně a ponuře. Nikde nebyly žádné stromy, příbytky Islanďanů byly z hlíny a rašeliny. Zdejší muži na něj působili jako silní, těžkopádní, zamyšlení. Axel se strýcem byli ubytováni u pana Fridrikssona (profesor přírodních věd). Axel se také zúčastnil společného obědu, který kvůli němu probíhal nejen v místním jazyce, ale ve frázích v latině a němčině. Pan Fridriksson jim také sehnal průvodce, který je měl dovést k Sneffelsu. Tento průvodce měl navíc mluvit dánsky. Průvodce se jmenoval Hans Bjelke a byl to mlčenlivý, dobromyslný, klidný muž. Bjelke je měl doprovodit do vesnice pod Sneffelsem, cesta měla trvat dva dny a měli během ní ujít dvacet dva mil. Bylo ale jasné, že Bjelke půjde s nimi až do středu Země. Profesor si před cestou připravil všechny přístroje, které měl potřebovat.

V šest ráno 16. června se vydali na cestu. Projížděli přes nevýraznou krajinu. Axela překvapilo, že nikoho nepotkali ani v blízkosti Reykjaviku. Odpoledne dorazili k fjordu, který se strýc nerozvážně snažil překonat tak, že nahnal koně do moře, kůň ho ale shodil. Projevovala se strýcova netrpělivost.

V noci dorazili na farmu, kde jim místní rolník okamžitě nabídl ubytování a jídlo. Přestože jeho obydlí bylo velmi prosté, rozdělil se s nimi i o to málo, co měl. Lůžko, které měl připravené pro případné cizince, bylo tvořené suchou slámou. S manželkou měl rolník 19 dětí, které všude pobíhaly. U večeře jich tedy sedělo 24. K večeři dostali polévku z lišejníku, sušenou rybu na másle, skyr a kaši z jalovcových bobulí. Druhý den se s rolnickou rodinou rozloučili, rodina nepřijala žádné peníze za svou dobrotu. Cestou smutnou krajinou potkávali lidi bez vlasů, s oteklou kůží, byli to malomocní.

Večer se dostali do vesnice Stapi, kde se ubytovali na faře, kde je přijali zcela jinak než u rolníka, pokoj pro hosty byl velmi špinavý a smrdutý. Farář byl hrubý a neotesaný sedlák. Nechtěli tam dlouho zůstávat, radši hodlali spát v horách. Hans mezitím najal tři islanďany, kteří by jim nesli věci. Axel se bál, že se Sneffels (sopka) může probudit, strýc ho ale opět zbavil pochybností. Před cestou ke Sneffelsu se ještě šli rozloučit s farářem a jeho hospodyní, ti si naúčtovali obrovské sumy za ubytování u nich na faře. Strýc se s nimi ale nedohadoval. Na penězích mu nezáleželo.

Společně s najatými Islanďany se jim podařilo vystoupat na Sneffels i přes těžký terén. Ani počasí jim cestou příliš nepřálo, naštěstí byl Hans zkušený a bez problému je dovedl k cíli. Došli k místu, kde se měli dostat do nitra sopky. Že jsou na správném místě, jim dokázal runový nápis na balvanu. Aby věděli, kterou cestou se ale vydat, potřebovali, aby v poledne vysvitlo slunce a stín hory jim označil komín, kterým měli vstoupit. Rozloučili se s islandskými společníky. Zatímco Axelem zmítaly nejistoty, tak Hans byl klidný. Pomocí provazu pomalu sestoupili do jícnu, nerozbitné předměty hodili přímo dolů. Těžké a křehké přístroje sami snášeli. Na dně si odpočinuli, profesor si vedl podrobné zápisky. Vstoupili do chodby, která vedla z jícnu komínu. Axel velmi obdivoval zdejší geologii. Sestup dolů byl těžký, často ze svahu sklouzávali. Teplota zde nijak výrazně nestoupala. Axel se bál, že nenajdou vodu, strýc se toho ale neobával, domníval se, že se k vodě brzy dostanou.

Po sestupování se 30. června dostali na rozcestí a nevěděli, kterou z cest zvolit. Strýc jednu tedy náhodně vybral. Svah této chodby byl mírný. Axel se velmi obával, že se sopka probudí. Večer zjistili, že ušli dvě míle, ale klesli jen čtvrt míle. Ráno se vydali na cestu, ale Axel byl již po třech hodinách velmi unavený. Axel začal mít dojem, že jdou špatně, místo aby klesali, začali objevovat zbytky zkamenělin. Začal se obávat, že nenajdou dostatek vody. Došli na konec chodby a zjistili, že cesta dál nevede. Museli se vrátit na křižovatku, problém byl ale v tom, že neměli již vodu. Strýc se s ním rozdělil o poslední kapky vody, které měl. Axel chtěl, aby se vrátili na vrchol Sneffels, strýc to ale odmítl a vydal se do druhé chodby. Axel chtěl vzít s sebou Hanse, ten ale odmítl svého šéfa opustit. Začali sestupovat. Všichni měli obrovskou žízeň a Axel si byl jistý, že je to jejich konec, v tom Hans uslyšel zvuk vody za stěnou a udělal do stěny díru, kterou vytékala vroucí voda. Konečně měli vodu. Pramínek vody nechali téct, byl jim cestou dobrým společníkem a už se nemuseli bát, že budou mít žízeň. Cesta pokračovala dál vodorovně, až se dostali k propasti. Naštěstí stěny propasti tvořily jakési schody. V té době již nad nimi nebyl Island ale širé moře.

1. srpna se dostali do hloubky asi 30 kilometrů. Vtom se ale Axel ztratil. Najednou nikoho neviděl. Dokonce tam nebyl ani potůček, který měl sledovat. Začal se vracet zpět, ale ani tak strýce s Hansem nepotkal. Nejspíš někde špatně odbočil. Snažil se volat, ale neslyšel je. Rozhodl se, že půjde zpět a vystoupá na vrchol Sneffels. Najednou ale narazil na zeď. Věděl, že nemá šanci najít cestu. Zpanikařil a rozeběhl se, narazil ale do zdi a ztratil vědomí. Uvízl také ve tmě. Najednou ale uslyšel hlasy. Náhoda ho přivedla na místo, kam se přenášel zvuk z jiného místa jeskyně. Pomocí měření zvuku zjistil, že Axel je od strýčka vzdálen téměř dva kilometry.

Axel se musel vydat na cestu a sestupovat s vědomím, že znovu už je neuslyší. Podařilo se mu dostat k nim, ale v závěru spadl a zranil se. Když se probral, dozvěděl se, že je u nějakého podzemního moře. Strýc toto moře pojmenoval Lindenbrockovo.

Axel se dozvěděl, že Hans mezitím staví vor, na němž se přeplaví na druhou stranu. Materiál na vor bral z lesa hub. Vydali se společně přes moře, cesta byla náročná a mnohem delší než čekali. Cestou sledovali boj obrovského hada a krokodýla. Boj trval několik hodin a vyhrál ho obrovský krokodýl.

Cestou viděli vulkanický ostrůvek, který dostal jméno po Axelovi a nacházel se zhruba pod Anglií. Na moři je zasáhla děsivá bouře, díky níž se omylem dostali na stejný břeh, z něhož vypluli. Strýce to velmi rozčílilo. To že se nachází na špatném břehu, zjistil díky kompasu. Rozhodli se, že se  znovu pokusí dostat přes moře zítra. Mezitím se vydali na obhlídku břehu. Objevili tam pozůstatky lidské hlavy. Nejen to, dokonce i spatřili obrovského předchůdce člověka. Při obhlídce spatřili písmena vyrytá do skály. Byly to iniciály Saknussena, zjistili, odkud tento alchymista vyplouval do středu Země. Písmena byla blízko vchodu do skály. Touto cestou se tedy vydali. Cesta byla ale zatarasena obrovským kamenem. Kámen se rozhodli odstřelit střelným prachem. Výbuch způsobil, že vznikla trhlina, do níž je strhla řeka. Hans je vytáhl na vor, a tím je zachránil. Skončili bez všeho vybavení a potraviny jim zbyly jen na jediný den. Skončili v propasti, která začala být zaplavována vodou, stoupali vzhůru. Strýc doufal, že se mohou ještě zachránit. Stále stoupali a voda se začala vařit.

Ocitli se v sopce a hrozilo jim, že budou vymrštěni společně s kamením ze sopky. Axel se také obával sirnatého pramenu, aby je neudusil. Sopka je vymrštila ven, ale oni se zachránili.

Ocitli se v neznámé krajině, věděli jen, že nejsou na Islandu. Nechápali, kde jsou, protože kompas jim ukazoval, že postupovali k severu, ale krajina nebyla chladná. Potkali v olivovém háji malého chlapce, od kterého zjistili, že jsou na Sicílii a sopka, která je vymrštila na povrch, byla Etna. Rybáři je přijali mezi sebe, protože je považovali za trosečníky. Z Itálie se dostali do Francie a pak do Německa. Greta měla radost, když je viděla, díky hospodyni Martě se o jejich dobrodružství dozvěděl celý Hamburk. Profesor pořádal přednášky o jejich cestě. Hans se je rozhodl opustit a vrátil se domů, což strýce velmi mrzelo. Strýc vydal svou Cestu do středu Země, ale přesto nebyl úplně šťastný. Nechápal tu záležitost s kompasem. Nakonec na to přišli, bouře na Lidenbrockově moři kompas zmagnetizovala. Axel se oženil s Gretou a společně žili u strýce.

Rozbor díla Dva roky prázdnin od Julesa Verna

Hlavními hrdiny knihy Dva roky prázdnin jsou děti. Jedná se o skupinu žáků z Chairman School v Aucklandu, kteří měli o prázdninách podniknout plavbu na lodi Seagull podél novozélandských břehů. Této plavby se měli zúčastnit chlapci od osmi do čtrnácti let. Bylo jich celkem čtrnáct. Dva z nich byli Francouzi, jednalo se o bratry Brianta a Jacquese, syny inženýra. Briantovi bylo 13 let a byl velmi pracovitý a nadaný. Jacqeuse byl třídní vtipálek, byl velmi veselé povahy. Gordon byl Američan. Gordonovi bylo 14 let a byl velmi spravedlivý a praktický, dokázal si zachovat chladnou hlavu. Ostatní byli Angličané. Chlapci DoniphanCross byli bratranci. Cross k Doniphanovi velmi vzhlížel. Doniphan se neustále snažil být ve všem nejlepší, a proto často soupeřil s Briantem. Další z anglických chlapců na lodi byl Baxter, kterému bylo 13 let a byl pracovitý a rozvážný. Chlapci Webb a Wilcow byli dvanáctiletí a pocházeli ze zámožných rodin. Garnett a Service byli také dvanáctiletí. Garnett byl synem námořního kapitána a Service osadníka. Devítiletý Jenksins byl synem Novozélanské královské společnosti nauk a Iverson byl synem pastora. Osmiletí byli Dole a Costar, kteří byli synové důstojníků anglozélandské armády. Tito chlapci spolu tedy měli prožít nezapomenutelné prázdninové dobrodružství.

Den před odjezdem na prázdniny se nalodili, aby na lodi v přístavu strávili noc. Stalo se ale, že tam s nimi nebyl žádný dospělý, protože námořníci byli ještě v hospodě. Loď náhle sama odplula. Na lodi v té době byli jen chlapci a malý dvanáctiletý námořník Moko. Starší chlapci se velmi snažili loď zastavit, ale neuměli ji ovládat, a tak je loď zanesla na širé moře. V noci cestou do nich dokonce naboural parník, který si ale této srážky nevšiml a pokračoval dál. Naštěstí to jachtu příliš nepoškodilo a plavila se dál. Chlapci museli zvládnout loď i za bouře. Nakonec je loď zanesla ke břehům. Loď ale zůstala dál od břehu a chlapci se z ní nemohli dostat kvůli hloubce a vlnám, přestože se o to Briant pokusil, chlapci ho naštěstí vytáhli zpět. Věděli, že až přijde příliv, že jejich loď bude pravděpodobně smetena a oni se utopí, naštěstí je ale zachránila velká vlna, která lodí mrštila přímo na pobřeží. Tak se chlapci zachránili.

Chlapci poté hned začali organizovat práce, které byly nutné k tomu, aby na neznámé zemi přežili. Začali hledat vhodné přístřeší. Naštěstí se nemuseli potýkat s nedostatkem zbraní a jídla. V okolí pobřeží nenašli vhodné místo jako přístřeší, a proto se rozhodli, že zůstanou ubytování prozatím na lodi. Chlapci si také udělali seznamy věcí, které se nacházeli na palubě, aby měli přehled. K doplnění jídla sbírali mušle a stříleli holuby. Chlapce nejvíc trápilo, že nevědí, jestli se nachází na pevnině nebo na ostrově. Pokud by to byla pevnina, mohli se vydat hledat jiné obyvatele. Proto se Briant vydal na obhlídku a vylezl na vrchol mysu, z něhož zahlédl pruh vody a došel k názoru, že je to oceán. Byli tedy na ostrově. S takovým zjištěním se vrátil k ostatním chlapcům. Během porady jim sdělil, co o ostrově zjistil. Doniphan si ale trval na svém, že se Briant jistě zmýlil a že by se měli přesvědčit na vlastní oči, proto stále trval na tom, že by měli podniknout další výpravu. Počasí jim v tom ale na pár dní zabránilo. Gordon se mezitím pomocí map snažil zjistit, kde by se asi mohli nacházet. Chlapci si velmi dobře uvědomovali, že musí výpravu podniknout brzy a najít jiné přístřeší, protože loď jistě mrazy nevydrží. Děti se často vydávaly na lov ryb, při jednom takovém rybolovu našli mladší chlapci obrovskou želvu, na níž se dva z nich snažili jezdit. Želva se s nimi málem dostala do moře, starší chlapci ji ale zastavili a želvu zabili. Měli tak k jídlu výborné maso.

Počasí se zlepšilo, a tak se Briant, Doniphan, Wilcox a Service vydali na cestu po ostrově. Vzali s sebou i psa Phanna. Gordon zůstal na pobřeží, aby dohlížel na mladší chlapce. Dostali se také na vrchol mysu, kde byl předtím Briant, ale oceán neviděli. Doniphan se radoval, že se Briant zmýlil. Vydali se tedy k místu, kde měl být podle Brianta oceán. Procházeli pralesy, v nichž to vypadalo, že tudy nikdy neprošel člověk. Cestou ale objevili most přes řeku, který se jistě nepostavil sám. Velmi je to překvapilo. Když se ráno průzkumníci probudili, objevili primitivní chatrč. Doufali, že tu někdo žije. V chatrči ale nic nenašli. Vydali se dál na východ. Spatřili pak písčinu, která se ztrácela v oceánu. Chlapci ale viděli, že pes vodu pije a došlo jim, že to není oceán, ale obrovské jezero. Chlapci začali doufat, že opravdu ztroskotali na pevnině. Začali zkoumat břeh jezera, kde také objevili vyrytá písmena F. B a rok 1807 na starém dubu, již bylo jisté, že tu opravdu byl člověk. Našli také v křoví zakrytý vchod do jeskyně, kde objevili pozůstatky lůžka. Když vyšli ven, našli pod bukem zbytek lidské kostry. Chlapci se vrátili do jeskyně, aby zjistili, jestli by ji i oni mohli obývat a případně aby se dozvěděli něco o tom mrtvém. Našli tam zápisník a několik předmětů, které muž vlastnil, například hodinky, na nichž bylo vyryté jméno. Byla tam také mapa ostrova, kterou zakreslil trosečník. Zjistili tak, že jsou opravdu na ostrově. Chlapci mrtvého ve vší důstojnosti pohřbili a rozhodli se vrátit zpět k mladším dětem na pobřeží. Chlapci šli i potmě, až si nebyli jisti, jestli jdou správně, ale spatřili raketu vystřelenou Gordonem, a tak se dostali zpět ke svým přátelům.

Chlapci se rozhodli, že se přestěhují do jeskyně u jezera. Nejprve ale museli rozebrat loď, aby z ní mohli použít co nejvíce věcí. Trvalo to velmi dlouho a chlapci mezitím bydleli pod stanem, který si postavili na pobřeží. Když loď rozebrali, začali stavět obrovský vor, který by veškeré jejich věci převezl, aby nemuseli jít pěšky. Když ho postavili, čekali, až se přižene větší vítr, který by jim pomohl při plavbě. I přes různé nepříjemnosti se jim podařilo s vorem dostat se ke vchodu do jeskyně, kterou pojmenovali French Cavern.

Chlapci se rozhodli, že jeskyně využijí, přestože je malá, sami si ji rozšíří. Bylo důležité najít místo i pro kamna. Chlapci pracovali na vylepšení jejich jeskyně a zanedbávali lov, i přesto ale Gordon pozoroval, jak jim střelný prach ubývá, chtěl, aby tím šetřili, vždyť nevědí, jak dlouho na ostrově budou. Chlapci našli v okolí jezera kosti zvířat, které je přesvědčily, že tu žijí i divoké šelmy, před kterými se musí mít na pozoru. Vytvořili stejně jako trosečník před nimi jámy, do nichž mohli nějaké takové zvíře chytnout.

Počasí se horšilo, a tak se chlapci věnovali rozšiřování jejich jeskyně. Najednou ale uslyšeli velký řev a mručení. Nevěděli, o co se jedná. Mysleli si, že to mohl způsobit i vítr, který se dostal trhlinou do nějaké části jeskyně. Znepokojilo je také, že se jim ztratil pes. Jeho štěkot pak právě uslyšeli z druhé strany jeskyně. Chlapci pokračovali v práci, a když se dostali na druhou stranu jeskyně, objevili tam jejich psa. Byla tam další jeskyně, která byla větší než ta jejich. Našli tam také tělo šakala, kterého jejich pes zabil. Teď již věděli, kdo za stěnou vydával ty zvuky. Do této jeskyně totiž vedla ještě jiná cesta u svahu jezera. Děti se rozhodly ji využívat. Stará jeskyně jim měla sloužit jako zásobárna a do této nové se přestěhovaly.

Děti se pak rozhodly, že pojmenují krajinu kolem nich, aby se v ní lépe orientovali. Také si zvolily velitele, stal se jím Gordon. Ostrov děti pojmenovaly Chariman Island. Aby žáci úplně nezakrněli, stanovil Gordon vyučovací řád, kdy starší děti měly učit ty mladší. Děti musely přežít i krutou zimu na ostrově. Naštěstí měly dostatek oblečení. Kvůli zimě často museli čerpat ze zásob jejich jídla. Problém byl i se pštrosem, kterého si chytil Service a bez úspěchu se ho snažil ochočit. Děti se také dohodly, že skupina z nich se vrátí na pobřeží, kde nechá stožár s vlajkou, kdyby kolem plula nějaká loď, aby ho viděla.

Když se oteplilo, pokusil se Service nasednout na jeho pštrosa, ten ho ale shodil a utekl. Část chlapců se vydala na další průzkum ostrova, z něhož přivedli vikuně, které jim pak měli dávat mléko. Cestou je také napadly pumy. Když se Gordon se svou výpravou vrátili, zjistil, že vše u nich doma bylo v pořádku, Briant se dokázal o malé děti úžasně postarat a oni ho za to milovali. Brianta ale trápilo Jaccquesovo podivné chování. Vždy býval veselý šprýmař a od té doby, co skončili opuštění na lodi, byl jako přešlý mrazem.

Chlapci se rozhodli svůj život na ostrově ještě vylepšit, a tak si zřídili tesařskou dílnu. Kromě vikuní také chovali další místní zvěř, kterou ale museli chránit před šelmami, museli tak například zlikvidovat lišky, které je ohrožovali.

Briant navrhl Gordonovi další výpravu, a to přes řeku na jejich lodi. Vydal se na cestu s Mokem a Jacquesem. Tam také Jacquese Briantovi přiznal, co ho trápilo. To on odvázal loď, ale nechtěl, aby to dopadlo takhle. I Moko to slyšel, ale z lásky k Briantovi to nikomu neprozradil. Po jejich návratu se snažil Briant Jacquese zapojit co nejvíce do různých akcí. V červnu také došlo k nové volbě velitele, Doniphan věřil, že vyhraje, ale vyhrál Briant, který volbu přijal.

Nastala zase zima, kterou chlapci zvládli přežít v jejich jeskyni. Jeden den se chlapci věnovali bruslení, v ten den Doniphan a Cross neposlechli Brianta a vydali se dál, než jim dovolil. Objevila se velká mlha a chlapci se nevraceli, proto se Jacquese vydal je hledat. Chlapci se vrátili ale bez Jacquese. Briant se o něj začal bát, v tom se Jacquese objevil a pronásledovaly ho šelmy. Doniphan je zastřelil. Briant Doniphanovi děkoval, ten ale jeho dík nepřijal.

Když se oteplilo, rozhodl se Doniphan, Cross, Wilcox a Web, že opustí osadu, protože nechtěli poslouchat Brianta. Chtěli žít ve východní části Chairman Islandu, kde pobřežní skály vytvořily jeskyně. Moko je převezl na druhý břeh jezera a oni se vydali k pobřeží. Oddělená skupina chlapců našla jeden den na pobřeží dvě mrtvá těla, museli se ale schovat, protože byla velká bouře. Druhý den byla těla pryč. Našli také trosky obchodní lodě, která plula ze San Francisca.

Mezitím Briant doufal, že se chlapci vrátí. Chtěl s nimi mít nějaké spojení, a tak chlapci postavili draka, který by byl vidět z velké vzdálenosti. Když se chlapci pokoušeli draka pouštět, spatřili ležet u stromu ženu, která vypadala jako mrtvá, ale dýchala. Chlapci se o ni postarali. Když byla schopná mluvit, vyprávěla jim její příběh. Jmenovala se Caty a plavila se jako služka s rodinou Penfilda, část posádky byla ale darebáci a rodinu zabili. Ji nechali žít, protože se jí zastal jeden námořník. Také nechali naživu kormidelníka Evanse, aby řídil loď. Tato jejich loď ale v bouři nabourala a skončila na tomto ostrově. Věděla, že někteří zločinci přežili. Vyslechla jejich rozhovor. Pak se dostala až sem. Chlapci se začali bát o Doniphana a jeho přátelé.

Briant se za nimi vydal spolu s Mokem. Dostal se tam právě v okamžiku, kdy na Doniphana zaútočil jaguár, Briant ho zachránil a nenechal Wilcox vystřelit. Doniphan byl Briantovi velmi vděčný a stal se jeho přítelem. Briant jim vyprávěl o zločincích, kteří ztroskotali na ostrově a vzal je s sebou do Caverny.

Osada se změnila, snažili se být opatrní, aby na sebe neupoutali pozornost, nevěděli ale, jak zjistit, jestli jsou zločinci stále na ostrově. Chlapci se báli, že se o nich dozví a dojde jim, že jsou to jenom děti. Caty je chtěla opustit a zjistit, co se stalo s Evansem. Briant ale vymyslel jiný způsob, jak zjistit, jestli jsou nevítaní společníci stále na jejich ostrově. Jeden z nich se měl vznést na jejich drakovi. Jacquese se nabídl dobrovolně. Zároveň také dětem přiznal, co provedl s lodí. Všichni mu odpustili. Briant ale jeho nabídku nepřijal a nechal se k drakovi přivázat sám, také spatřil oheň, takže zjistil, že jsou stále na ostrově. Drak se ale utrhl a odletěl, naštěstí Briant přežil. A právě tento drak prozradil zločincům jejich přítomnost na ostrově. Při jedné bouři se k nim dostal Evans, který je přišel varovat, byl překvapený, že tam našel Caty a že jsou tu jen děti. Varoval je, že se zločinci na ně chystají zaútočit. On sám ji utekl a oni se domnívali, že ho při útěku zastřelili. Tak mohl děti varovat.

V dalších dnech se u dětí objevili dva zločinci Rock a Forbes, kteří předstírali, že jsou trosečníci a chtěli od dětí pomoci. Ve skutečnosti plánovali v noci pustit do jeskyně jejich přátelé. Caty a Evans se před nimi schovali, takže zločinci o nich nevěděli. V noci děti zajali Forbese, ale Rock utekl. Caty přesvědčila Forbese, aby jim sdělil plán zbytku zločinců. Další den byli napadeni, podařilo se jim ubránit, ale Doniphan byl zraněn, když zachránil Brianta. Dopravili ho do Caverny, kde se o něj starali. Tři zločince ale nenašli. Ti totiž mezitím vnikli do jejich domova a měli za rukojmí malé chlapce. Děti zachránil jejich pes a Forbes, který napadl své společníky, aby zachránil děti. Forbes zemřel. Zůstali ještě dva zločinci, kteří zmizeli v lese. Jejich těla ale pak našli. Jeden zemřel na následky střelby a druhý se zřítil do jejich pasti. Evans spolu pak s dětmi opravil loď a vypluli. Předtím vypustili všechna jejich zvířata.

Cesta lodí trvala několik dní, než je objevil parník, který plul do Austrálie. Kapitán parníku Tom Long, byl překvapený, že děti jsou naživu. Všichni se domnívali, že děti zemřely před dvěma lety. Long děti zavezl do Aucklandu, děti se domů vrátily téměř po dvou letech. Rodiny se velmi radovaly, protože předtím věřily, že jejich děti zemřely v Tichém oceánu. Evans dostal od města obchodní loď za to, že děti zachránil. Caty zaměstnala rodina Doniphana. A z dětí se za ty dva roky stali muži schopní přežít i nejtěžší životní situace.

Rozbor díla Ocelové město od Julesa Vernea

Jednou z hlavních postav této knihy je Francouz doktor Sarrasin. Příběhem této osoby také kniha začíná. Sarrasin se nacházel v Anglii, kde se účastnil Mezinárodního hygienického kongresu. Sarrasin je nadšený z toho, jak o něm píší noviny. Kochal se těmito články, když vtom ho vyrušil vrchní ceremoniář, který mu přišel oznámit, že má návštěvu. Byl to pan Sharp solicitor, což je anglický pojem pro právního zástupce. Pan Sharp vešel a doktor Sarrasin byl překvapený, že pan Sharp zná jeho rodokmen, dokonce věděl detaily o jeho předcích, které on sám neznal. Také nechápal, proč ho to zajímalo. Doktor Sarrasin se od Sharpa dozvěděl, že je dědicem titulu baroneta a 527 milionů franků. Doktor tomu nemohl uvěřit. Sharp mu předložil dokumenty, které mu dokázaly, že se Sharp nezmýlil. Sharp dlouho hledal dědice, o doktorovi se dozvěděl z novin. Doktor vymyslel plán, co s penězi bude dělat. Poslal také synovi Oktávovi dopis, kde ho informoval o dědictví a požádal ho, aby to sdělil matce.

Oktáv žil v Paříži se svým přítelem Marcelem Bruckmannem. Marcel byl Alsasan o rok mladší než Oktáv, ale mnohem chytřejší. Oktáv byl nezodpovědný, potřeboval nad sebou vedení, které mu poskytoval právě Marcel. Rodina doktora Sarrasina brala Marcela jako člena rodiny a i on je bral jako rodinu. Měl velmi rád i Oktávovu sestru Janu. Také velmi pomáhal Marcelovi, jen díky němu se Marcel dostal na školu. Oba byli také ve válce, Marcel byl v boji zraněn a stal se důstojníkem. Oktáv byl bez zranění a bez povýšení. Oktáv se dozvěděl o dědictví a hned se cítil být baronetem. Marcel to bral v klidu a rozvážně. Oktáv se hned vydal za matkou, která byla ráda a věřila, že její manžel peníze dobře využije a postará se o jejich děti.

Mezitím v Anglii šel doktor Sarrasin na zasedání hygienického kongresu, kde ho předtím nebrali příliš vážně, ale najednou se k němu všichni chovali s úctou. On jim tam pak na konci sám sdělil, jaké má plány s těmito penězi. Hodlal vytvořit město, kde by všichni žili podle jasných hygienických norem. Jeho plán se setkal s nadšením. Město hodlal pojmenovat France-Ville.

Informace o tomto dědictví a o plánech profesora Sarrasina s nimi, se objevily i v německých novinách. Z nich se o tom dozvěděl profesor Schultze z Jenské univerzity. Tento muž byl velmi přísný a velmi nenáviděl Francouze. Proto se mu nelíbilo, že takové ohromné dědictví získal Francouz a na základě příbuzenských vztahů si na peníze činil nárok. Proto se vydal do Anglie, kde si činil na nárok na dědictví. Díky Schulzovi a díky nechuti Sarrasina se o peníze dohadovat, získal polovinu dědictví.

Další část příběhu se odehrává o pět let později. Oba muži již naložili se svým dědictvím podle svých představ. Sarrasin vybudoval město, které si přál. Schultze vybudoval také město. Ocelové město, v němž vzkvétal zbrojní průmysl. Obě města vznikla v Americe nedaleko od sebe. Technologie výroby v Ocelovém městě byla u mnoha produktů přísně utajována. Zaměstnanci v tomto městě byli pod přísným dohledem. Ve druhé části příběhu je hlavním hrdinou Marcel, který vystupuje pod falešným jménem Schwartz a stává se zaměstnancem v Ocelovém městě. Měl pracovat jako pudlovač, ale protože na to neměl fyzické dispozice, tak se stal slévačem. Marcel se musel podřídit přísným pravidlům. Nevadilo mu to, protože byl špehem, chtěl zjistit, jaké má Schultze plány. Oprávněně se totiž obával toho, že Schultze něco plánuje proti France-Ville. Marcel byl v práci velmi dobrý, ale mrzelo ho, že se nedostává k tajným informacím, a ani nemá přístup do zakázaných částí. Marcel žil u paní Bauerové, jejíž manžel pracoval jako horník, a tak také zemřel. Stejnou práci měl i její třináctiletý syn Karl. Marcel se s Karlem velmi spřátelil a měl ho rád, proto ho jednou znepokojilo, když Karl nepřišel z práce. Porušil pravidla a vydal se ho hledat do šachty. Tam našli tělo Karla, který se udusil oxidem uhličitým, když po práci v šachtě hledal brouky.

Úředník ocenil ale Marcelovu statečnost, za deset dní se měl Marcel dostavit do kanceláře generálního ředitele. Když tam přišel, dozvěděl se, že dostal doporučení, vyzkoušeli ho, jestli se hodí do oddělení modelů. Ve zkoušce prošel na výbornou a stal se kreslířem. Měl tak žít na oddělení a nesměl se jít ani rozloučit se svou bytnou. Byl rád, že ve svém špehování postoupil, ale bohužel se stále nacházel na oddělení, z něhož se nemohl dostat k informacím, kterého ho zajímaly.

Až za několik měsíců dostal šanci. Byl poslán k Schultzovi jako nejlepší kreslíř. Byl překvapen, jak to vypadá ve středu Ocelového města, byla to taková oáza. Schultze chtěl, aby s ním Marcel nakreslil dělo. Schultze byl s Marcelem spokojený, a proto si ho nechal u sebe. Často se spolu scházeli a diskutovali. Schultze byl z Marcela nadšený, ale Marcel prohlédl krutou povahu Schultze. Poznal, že je to ješitný sobec. Marcel se v Schultzovi docela dobře vyznal, a proto přišel i na způsob, jak se dozvědět, jaké má Schultze plány s France-Ville. Marcel ho vyprovokoval, když mu řekl, že nevěří, že by se Německu podařilo dobýt celý svět. Dokonce tvrdil, že Francouzi jsou lepší. Schultze to velmi rozčílilo, a tak mu ukázal, co ve své továrně dokázal nechat vyrobit. Zavedl ho do tajné pracovny, kde bylo obrovské dělo, které dokázalo dostřelit deset mil, a dělové granáty, které byli plné kysličníku uhličitého. Jednalo se o krutou chemickou zbraň. Marcel se také dozvěděl, že to Schultze plánoval použít 13. září v 11:45 proti France-Ville. To Marcela vyděsilo. Schultze mu také oznámil, že teď musí zemřít, když zná jeho tajemství. Svěřil ho do péče jeho dvěma bodyguardům. Marcel se tu noc bál usnout, aby ho nezabili. Došel k názoru, že musí najít způsob, jak bude varovat France-Ville.

Marcel viděl, že se jeho poprava nechystá v nejbližších dnech. Vymyslel plán, předstíral, že si do tabáku přidává jakousi lilkovitou rostlinu. Jeho strážci to viděli a jednou to udělali také. Potom, když to vykouřili, tak usnuli. Marcel odešel. Ukradl pilník a zapálil muzeum modelů Ocelového města. Když začalo hořet, chtěl Schultze zachránit jeden vzácný model, nabízel eventuálními zachránci velké peníze. Marcel se nabídl a vešel do ohně, předtím ale dostal dýchací přístroje. Marcel ale neměl v úmyslu model zachránit. Potřeboval právě ten dýchací přístroj. S ním se mu podařilo potopit se do řeky, přepilovat tam mříž a dostat se tak z Ocelového města. Schultze ho považoval za mrtvého. Marcel se mezitím vydal do France-Ville.

France-Ville od svého vzniku fungovalo úžasně. Lidé tam společně rozhodovali a pomáhali si. Všechny domy vypadaly stejně a byla stanovená jasná pravidla. Důležité pro ně bylo vzdělání. Velkou péči věnovali čistotě a zničení všech zárodků nákaz. Úmrtnost tam byla velmi nízká. Jednalo se o fungující experiment. Obyvatelé tohoto města nebyli naivní, věděli, že jim od Schultze hrozí nebezpečí. Obzvlášť, když se taková zpráva objevila v novinách. Sarrasin svolal velké shromáždění, na němž se objevil Marcel a varoval je před nebezpečím, které jim hrozilo. Bylo právě 13. září. Poradil jim, aby děti a ženy poslaly pryč a muži zůstali, aby hasili požáry, které by způsobily vyslané granáty. V době, kdy mělo dojít k útoku, Marcelovi došlo, že útok nebude úspěšný, protože rychlost výstřelů nedovolila granátům dopadnout na zem. Obyvatelé France-Ville slyšeli výbuch, jak se zničila velká věž Ocelového města, kde se nacházelo dělo. Obyvatelé France-Ville byli Marcelovi vděční.

Schultze se z dopisu, který mu Marcel zanechal, dozvěděl, jak na něj vyzrál a rozčílilo ho to. Hodlal se pomstít. Místo pomsty se ale začaly objevovat v novinách zprávy, že akcie Ocelového města klesají, protože město neplatí pohledávky. Zastavila se i výroba. Proto se Oktáv s Marcelem vydali do Ocelového města, aby zjistili, co se děje.

Nikdo tam nebyl, kromě Schultzových bodyguardů, kteří při přestřelce zemřeli. Marcel i Oktáv zjistili, že Schultze zemřel, otrávil se, když se uvolnil oxid uhličitý. V dobu své smrti psal Schultze rozkaz, v němž vydal rozkaz, aby bylo město France–Ville zničeno. Tento dopis ale Schultze nedopsal. Oba pochopili, proč Ocelové město skončilo. Schultze o všem ve městě rozhodoval, snažil se vše ovlivňovat, a proto město bez něj nemohlo existovat. Oba muži se vrátili do France-Ville, kde Sarrasin nabídl Marcelovi, aby si vzal Janu, která ho velmi milovala, a proto si odmítala vzít kohokoliv jiného. Marcel byl rád, velmi ji miloval.

Město France-Ville žilo v míru se všemi sousedy a respektovalo pravidla, která si stanovilo. Ocelové město bylo zcela zlikvidováno. Marcel měl s Janou krásné dítě a pracoval spolu s Oktávem, který se oženil.

Rozbor díla Dvacet tisíc mil pod mořem od Julesa Verna

V knize Dvacet tisíc mil pod mořem je hlavním hrdinou profesor Pařížského přírodovědeckého muzea Pierre Arronax, který byl v Americe, kde se také dozvěděl o podivném tvorovi, kterého mnoho námořníků a lodí vidělo v moři. Tvor byl velmi obrovský a rychlý. Někteří lidé se domnívali, že se jedná o ponorku, i když taková přece nemohla existovat, druzí si mysleli, že je to opravdu živočich. Arronax, jako odborník na téma mořských hlubin, poskytl rozhovor o tomto „stvoření“.

Dostal také nabídku, aby se plavil na lodi Abraham Lincoln pod vedením kapitána Farraguta za tajemstvím tohoto stvoření. Arronax této nabídce neodolal a vydal se na loď se sluhou Conseilem, který byl velmi pilný, přesný. Jeho sluha bys specialistou v oboru přírodovědecké systematiky, dokázal každé stvoření přesně zařadit do třídy, řádu i čeledi. Na lodi s nimi byl i kanadský známý lovec harpunou Ned Land. Ten ale nevěřil, že takové zvíře existuje. Kapitán se snažil motivovat své námořníky v hledání tohoto stvoření penězi, přesto to ale bylo dlouho bez úspěchu. Jako první to ale spatřil Land, loď se dala do pronásledování, ale stvoření bylo rychlejší. Land se ho pokusil i ulovit, ale nešlo to.

Stvoření do jejich lodi narazilo a Arronax přepadl přes palubu, myslel, že se utopí, ale skočil za ním jeho věrný sluha a držel ho nad vodou. Doufali, že se pro ně vrátí, ale zjevně si nikdo nevšiml, že chybí. Snažil se dlouho plavat, ale když už nemohli, začali volat a najednou uslyšeli odpověď na své volání. Spatřili Neda, který byl na jakémsi plovoucím ostrůvku. Byl to ten obrovský narval, zjistili ale, že to není narval, ale ponorka. Věděli, že bude problém, až se ponorka pokusí potopit, to se také stalo, Ned začal mlátit do plátů, potápění ustalo a z lodi vyskákalo osm ozbrojených mužů.

Zavřeli je do tmavé místnosti, nevěděli, co s nimi bude. Najednou se objevilo velké elektrické světlo. Vstoupili dva muži. Arronax se jim snažil vysvětlit jejich příběh francouzsky i latinsky, Ned to zkusil anglicky a Conseil německy. Muži na žádnou z těchto řečí nereagovali. Jeden z nich byl evidentně velitel. Oba muži odešli a přišel sluha, který jim prostřel jídlo, spoustu věcí neznali. Ned byl zklamaný, že k pití není víno, ale jen voda. Na stole také chyběl chléb. Po jídle usnuli, spali skoro celý den. Arronax se probudil a měl pocit, že dochází kyslík. V tu chvíli se loď zjevně vynořila, protože ucítil čerstvý mořský vzduch. Další den nedostali najíst a Ned začal být velmi protivný. Když po velmi dlouhé době vstoupil do jejich místnosti lodní sluha, rozčilený Ned se na něj vrhl, zastavil ho až hlas velitele lodi. Promluvil na ně francouzsky. Přiznal jim, že jim rozuměl ve všech čtyřech jazycích. Díky jejich vyprávění věděl, kdo jsou. Řekl jim, že celou tu dobu vymýšlel, co s nimi udělá, protože byli z lodě, která na něj útočila, bral je jako zajatce, proto měl právo rozhodnout o jejich životě. Rozhodl se, ale že je nezabije. Dokonce jim umožní volný pohyb po jeho lodi, ale muži se již nikdy nevrátí na pevninu.

Představil se jako kapitán Nemo a jeho loď byla Nautilus. Conseil šel s Nedem na snídani a Arronax šel s Nemem, ten ho vzal do své jídelny, kde mu vysvětlil, že všechna jídla pochází z moře, protože oni nikdy nejedí maso suchozemských zvířat. Pak ho provedl po lodi, vzal ho do knihovny, kde byli tisíce knih, mnohé z nich byly vzácné. Arronax tam také našel svou knihu. Pak vstoupili do vedlejšího salónu, kde byly vzácné obrazy a přírodní sbírky. Arronax spatřil mnoho lastur, perel a podmořských rostlin. Pak mu ukázal, kde mají své kabiny. Jejich kabiny spolu sousedily.

Nemo mu pak vysvětlil, že vše na lodi pohání elektřina. Arronax tím byl unesen. Vysvětlil mu i jak je to s kyslíkem na Nautilu. Prohlédli si i druhou část lodi, kde ho zaujal člun, který Nemo užíval k výpravám, z nichž se vracel, kdy chtěl. Prostě jen poslal zprávu telegrafickým zařízením.

Arronax se také prošel po ponorce, když se vynořila. Ned i Conseil také navštívili kapitánův salon, a Conseil byl nadšen. Všichni muži se mohli po lodi pohybovat volně, někdy potkávali ostatní námořníky, ale nikdo s nimi nemluvil. Všichni mluvili zvláštním jazykem.

V listopadu Arronaxe pozval Nemo na lov, který se konal v podmořských lesích. Lovu se zúčastnil i Conseil. Muži se oblékli do skafandrů, vzali elektrické pušky a šli. Procházka po dně moře byla pro ně úžasná. Když se vrátili zpět do Nautilu, cítili se unavení. Únava ale druhý den zmizela. Když se někdy zvedly pláty lodě, tak měli obyvatelé lodě krásný výhled na podmořský svět, jednou takhle spatřili ale vrak lodi, viděli i mrtvé, kteří se potápěli ke dnu.

Nemo prozradil Arronaxovi, že hodlá znovu proplout celý svět. Pluli také přes nebezpečný Torresův průliv, kde už ztroskotalo mnoho lodí. Nautilus náhle najel na skalisko. Noví obyvatelé lodě věřili, že se z toho již Nautilus nedostane. Kapitán Nemo si z toho ale nedělal těžkou hlavu. Věděl, že se odtamtud dostanou 4. ledna, protože stoupne hladina v důsledku přílivu a odlivu. Mezitím jim Nemo dovolil vystoupit na opuštěné ostrovy. Arronax, Ned a Conseil tuto nabídku rádi přijali. Na ostrově si obstarali velkou zásobu masa, našli i strom chlebovník a další věci, které jim měli zpříjemnit další zbytek pobytu na lodi. Setkali se tam také s kanibaly, před kterými se jim povedlo utéct. Kanibalové chtěli zaútočit i na Nautilus, ale nedostali se do něj. Kapitána Nema to nijak neděsilo, věděl, že je Nautilus chráněn elektrickým polem. Nautilus se opravdu 4. ledna pohnul z místa a plul dál.

I 18. ledna Nautilus jako obvykle vystoupal nad hladinu, ale námořník, který dělal venku obhlídku dalekohledem, zavolal kapitána. Ten donutil Arronaxe, Conseila a Neda vrátit se do tmavé místnosti, v níž byli po svém příchodu na loď. Nechal jim tam dopravit jídlo, až když se najedli, tak si Arronax uvědomil, že tam byl nějaký přípravek, po němž usnuli. Nevěděli tedy, co se dělo v době, kdy spali.

Druhý den za Arronaxem přišel kapitán Nemo a odvedl ho jako lékaře za zraněným námořníkem, ten měl velmi vážnou ránu na hlavě. Do dvou hodin zemřel. Nemo je pak všechny tři pozval na procházku do podmořského světa. Tam zjistili, že jsou v korálovém království, které sloužilo jako pohřebiště pro Nemovy námořníky. Přihlíželi tedy pohřbu mrtvého námořníka.

Druhá část cesty byla v Indickém oceánu. Od té doby, co je kapitán Nemo uspal, v něm viděl Arronax nejen vědce, ale i krutého muže, který se mstí.

Z Nautilu měl možnost Arronax pozorovat překrásnou podívanou na argonauty. Zúčastnili se také pohledu na loviště perel. Dokonce ve skafandru vyšli ven a byli svědky toho, jak na jednoho lovce zaútočil žralok. Nemo ho zachránil, přitom se také ocitl v ohrožení života, ale pomohl mu Ned. Nakonec Nemo dostal lovce na jeho loď a daroval mu pytlík plný krásných perel.

Na cestu se pak vydali do Rudého moře. Všichni tři se domnívali, že do a z Rudého moře vede jen jedna cesta a to přes Perský záliv. Zjistí ale, že kapitán Nemo našel jinou cestu, a to přes podzemní moře mezi Rudým a Středozemním mořem. Toto moře se nacházelo pod Arabským tunelem. Spatřili tam také moroně, kterého Ned ulovil. Ned začal plánovat útěk, když byli tak blízko Evropě.

Nemo vzal Arronaxe do zátoky Vigo, kde ztroskotala loď s obrovským bohatstvím. Odtud bral Nemo své zlaté poklady. Při cestě po Atlantském oceánu se dostali i k bájné Atlantidě. Nautilus se dál plavil k jižnímu pólu, museli překonat Ledové pole. Ned nevěřil, že ho dokážou překonat.

Navštívili jižní pól, ale při cestě zpátky uvízli v ledové bariéře, už se vzdávali naděje, že se z ní dostanou. Ale podařilo se to. Z jižního pólu se vydali ke břehům Ameriky, plavili se také po řece Amazonce. Když se blížili ke Kanaďanovi dobře známým břehům, tak opět Ned plánoval útěk. Nedaleko amerických břehů, také spatřili obrovské chobotnice. Museli s nimi bojovat a jeden námořník u toho zemřel. Ten námořník byl Francouz, prozradila ho jeho poslední slova. Když byli u amerických břehů, tak prosil Arronax Nema, aby je Nemo pustil, ten to odmítl.

Arronax ztratil o Nemovi dobré mínění, když byl svědkem toho, jak bez smilování potopil loď. Věděl, že musí za každou cenu odtud utéct. To se jim také podařilo u norských břehů, využili k tomu také Nemův člun. Nautilus se zrovna nacházel v Malströmu, a proto se poté Nemo domníval, že tito tři odvážlivci svůj útěk nepřežili. Oni naštěstí přežili, a tak skončila jejich sedmi měsíční cesta hlubinami oceánů a moří.

Zdroj: Jules Verne
Zveřejněno dne: 29.10.2016