Téma: 

mou nebo mojí


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

MOJI A MOJÍ V PRAVIDLECH ČESKÉHO PRAVOPISU

Moji versus mojí

Pro názornější přehled nabízím kompletní skloňování tohoto zájmena (stejné skloňování mají i zájmena tvůj a svůj):

Číslo jednotné

rod mužský

rod ženský

rod střední

1. pád

můj

má/moje

mé/moje

2. pád

mého

mé/mojí

mého

3. pád

mému

mé/mojí

mému

4. pád

mého, můj (neživ.)

mou/moji

mé/moje

5. pád

můj

má/moje

mé/moje

6. pád

o mém

o mé/mojí

o mém

7. pád

mým

mou/mojí

mým

Číslo množné

rod mužský

rod ženský

rod střední

1. pád

mí/moji

mé/moje

má/moje

mé/moje (neživ.)

2. pád

mých

mých

mých

3. pád

mým

mým

mým

4. pád

mé/moje

mé/moje

má/moje

5. pád

mí/moji

mé/moje

má/moje

mé/moje (neživ.)

6. pád

o mých

o mých

o mých

7. pád

mými

mými

mými

Kdo si není schopen zapamatovat, ke kterým pádům dané tvary patří (já samozřejmě také ne), nechť zkusí v běžném životě (tedy i při psaní diktátů) používat pomůcku v podobě ukazovacího zájmena ten, ta, respektive ti, tu, té, tou.

Jak to funguje? Když si řeknete ti moji chlapci, pak slyšíte, že ti je krátká varianta, takže napíšete krátké „i“ i v zájmenu moji. Totéž platí i v ženském rodě – viděl tam tu moji kamarádku (tu zní krátce, takže napíšete krátké „i“ i v přivlastňovacím zájmenu). Jestliže si ve větě můžete říct například bez mojí pomoci, pak slyšíte, že vyslovujeme dlouze, tudíž napíšete dlouhou koncovku i v přivlastňovacím zájmenu mojí. Stejně tak u příkladu k té mojí sestře se chovej slušně, o té mojí chybě už věděli, s tou mojí žádostí nepočítali apod.

A pokud jsem vám nepomohla ani touto berličkou, tak tu mám ještě záchranné lano – když nebudete vědět, jestli moji nebo mojí, nahraďte výraz dubletou, tedy druhým tvarem, který nám pravidla v daném pádě nabízejí. Například napíšete: (moji) chlapci to okno nerozbili. Viděl tam mou (moji) kamarádku. Bez (mojí) pomoci si nevěděl rady. K  (mojí) sestře se chovej slušně. O  (mojí) chybě už věděli. S mou (mojí) žádostí už nepočítali.

Kdo se stále necítí jistý v kramflekách, může si správné používání procvičit v textech, které jsem pro vás připravila k upevnění získaných znalostí. A na závěr ještě připomínám, že vše výše uvedené platí i pro zájmena tvůjsvůj.

Detail odstavce: Moji versus mojí
Zdroj: Moji a mojí v pravidlech českého pravopisu
Zveřejněno: 5.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Lety

Přečtěte si mou práci www.tabor-lety.info. Vnucoval jsem ji kdekomu, panu Slačkovi, panu Kučerovi z čété, Fedoru Gálovi, Petru Pithartovi, Markuse Papeho jsem vyzval k diskusi v debatním klubu, nemá čas! Podívejte se na ulozto.cz na fedor gál je lhář a markus pape ist lueger jak podstrkávají falešnou fotografii starému pamětníkovi. Nedůvěřujrte, ověřujte si běžte do archivu jako já. Prohlédněte si výpovědi natočené roku 1997 pro USHM Washington zadejte tam heslo Lety. V Dadchau měli Češi větší úmrtnost než Romové v Letech. V Letech ze zemřelých bylo 10% Čechů, zemřeli i čtyři dozorci. Motá se okolo toho spousta lhářů, nikdo dokumenty nestudoval. K omílanému názvu koncentrační tábor, uvedu že když se kárný tábor měnil na sběrný, v dokumentech které se musely podávat ke schválení Němcům navrhli protektorátní čeští uředníci název koncentrační. Němci to ale zakázali, a vy víte proč. A tak museli použít název sběrný tábor, německy Anhaltelager. Ostatně rakouský tábor pro Romy je označen jako kein Konzentrzinslager, nýbrž Sammellager. Tak čtěte www.tabor-lety-info a dokumenty máte na www.taborletyinfo.ra… Ahoj

Zdroj: diskuze Lety
Odesláno: 24.8.2018 uživatelem jarda
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

ZÁJMENA

PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena

Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)

Skloňování:

Zájmeno můj

1. můj má/moje mé/moje
2. mého mé/mojí mého
3. mému mé/mojí mému
4. mého
můj (než.)
mou/moji mé/moje
5. můj má/moje mé/moje
6. o mém o mé/mojí o mém
7. mým mou/mojí mým

1. mí/moji
mé/moje (než.)
mé/moje má/moje
2. mých
3. mým
4. mé/moje má/moje
5. mí/moji
mé/moje (než.)
mé/moje má/moje
6. o mých
7. mými
K zapamatování

Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".

Zájmeno tvůj

(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tato zájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).

Zájmena jehojejich

Tato zájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).

K zapamatování

Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)

Zájmeno náš

1. náš naše naše
2. našeho naší našeho
3. našemu naší našemu
4. našeho
náš (než.)
naši naše
5. náš naše náš
6. o našem o naší o našem
7. naším naší naším

1. naši,
naše (než.)
naše naše
2. našich
3. našim
4. naše
5. = 1.
6. o našich
7. našimi
K zapamatování

V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.

Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmena váš, co a v jednotném čísle všechen.

Detail odstavce: PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena
Zdroj: Zájmena
Zveřejněno: 21.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Slovní druh slova jednotlivý a většina

Prosím, jde u slova "jednotlivý" o přídavné jméno nebo číslovku? A u slova "většina" o podst.jm. nebo číslovku? Děkuji. MP

Zdroj: diskuze Slovní druh slova jednotlivý a většina
Odesláno: 16.3.2017 uživatelem Martina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CVIČENÍ NA MOJI X MOJÍ

Doplňovací cvičení online

kamarádi mě mile překvapili. stoleté babičce připravili opravdu velkolepou oslavu. Nemůžu se dočkat, až na  zahrádce rozkvetou ty nové růže. O  žádosti nemusel dlouho přemýšlet. Děti přítelkyně jsou dobří sportovci. Vítám vás, milí. kočce Lízince se narodila tříbarevná májová koťata. Se stavbou domu mi pomohli i  staří přátelé. Dozvěděl se o výhře a chtěl půjčit nemalý obnos. Na kolotoči to s odvahou nedopadlo dobře. rodiče předpokládali, že to zvládnu. Pavel už dlouho chodí s  sestrou. Nenaplnili jste představu, řekla dětem paní učitelka. nejmilejší zábavou jsou knížky. Spoluhráči mi do  skříňky nalepili opravdu zajímavé plakáty. Otočil se a vzal mi tužku. V domě kamarádky asi straší. nabídku na vyrovnání nepřijali. Zítra jdeme blahopřát tetě.


Moji a mojí v pravidlech českého pravopisu

Detail odstavce: PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena
Zdroj: Cvičení na moji x mojí
Zveřejněno: 5.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pohromadě nebo po hromadě

Nevíte někdo jak mám napsat větu Při letních ohňostrojích se všichni brňané hromadně sejdou na přehradě. Chtěla bych použít slovo pohromadě ale nevím jestli dohromady, nebo zvlášť. Pomůže někdo

Zdroj: diskuze Pohromadě nebo po hromadě
Odesláno: 13.9.2018 uživatelem Denisa
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

VŠECHNA ZÁJMENA

Zájmena přivlastňovací

Přivlastňovací zájmena jsou také uzavřenou skupinou zájmen, jejichž úkolem je vyjádřit, že někdo nebo něco někomu nebo něčemu patří. K této skupině se také řadí zvratné zájmeno svůj.

U přivlastňovacích zájmen, které se  vztahují k párovým částem lidského těla, se používá přípona -ma. Například: Vyrobil klouzačku svýma rukama.

Zájmena přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich, svůj a všechny jejich tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

MŮJ*

TVŮJ*

JEHO

JEJÍ

JEHO

1. pád

Můj, má, moje, mé, moje

Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

2. pád

Mého, mé,mojí, mého

Tvého, tvé, tvojí, tvého

Jeho

Jejího

Jeho

3. pád

Mému, mé, mojí, mému

Tvému, tvé, tvojí, tvému

Jeho

Jejímu

Jeho

4. pád

Mého, můj, mou, moji, mé, moje

Tvého, tvůj, tvou, tvoji, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

5. pád

Můj, má, moje, mé, moje

Tvůj, tvá, tvoje, tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

6. pád

O mém, o mé, moji, o mém

O tvém, o tvé, tvojí, o tvém

O jeho

O jejím

O jeho

7. pád

S mým, s mou, mojí, s mým

S tvým, tvou, tvojí, tvým

S jeho

S jejím

S jeho

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen můj, tvůj, jeho, její, jeho v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

MŮJ*

TVŮJ*

JEHO

JEJÍ

JEHO

1. pád

Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje

Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje

Jeho

Její

Jeho

2. pád

Mých

Tvých

Jeho

Jejích

Jeho

3. pád

Mým

Tvým

Jeho

Jejím

Jeho

4. pád

Mé, moje

Tvé, tvoje

Jeho

Její

Jeho

5. pád

Mí, moji, mé, moje, mé, moje, má, moje

Tví, tvoji, tvé, tvoje, tvé, tvoje, tvá, tvoje

Jeho

Její

Jeho

6. pád

O mých

O tvých

O jeho

O jejích

O jeho

7. pád

S mými

S tvými

S jeho

S jejími

S jeho

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NÁŠ*

VÁŠ*

JEJICH

1. pád

Náš, naše, naše

Váš, vaše, vaše

Jejich

2. pád

Našeho, naší, našeho

Vašeho, vaší, vašeho

Jejich

3. pád

Našemu, naší, našemu

Vašemu, vaší, vašemu

Jejich

4. pád

Našeho, náš, naši, naše

Vašeho, váš, vaši, vaše

Jejich

5. pád

Náš, naše, naše

Váš, vaše, vaše

Jejich

6. pád

O našem, o naší, o našem

O vašem, o vaší, vašem

O jejich

7. pád

S naším, naší, naším

S vaším, vaší, vaším

S jejich

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování přivlastňovacích zájmen náš, váš, jejich v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

NÁŠ*

VÁŠ*

JEJICH

1. pád

Naši,naše, naše, naše

Vaši, vaše, vaše, vaše

Jejich

2. pád

Našich

Vašich

Jejich

3. pád

Našim

Vašim

Jejich

4. pád

Naše

Vaše

Jejich

5. pád

Naši,naše, naše, naše

Vaši, vaše, vaše, vaše

Jejich

6. pád

O našich

O vašich

O jejich

7. pád

Našimi

S vašimi

S jejich

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování zájmena svůj v jednotném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

SVŮJ*

1. pád

Svůj, svá, svoje, své, svoje

2. pád

Svého, své, svojí, svého

3. pád

Svému, své, svojí, svému

4. pád

Svého, svůj, svou, svoji, své, svoje

5. pád

Svůj, svá, svoje, své svoje

6. pád

O svém, o svojí, o své, o svém

7. pád

Se svým, svou, svojí, svým

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Modře pro rod mužský, červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Skloňování zájmena svůj v množném čísle:

ZÁJMENA

PÁDY

SVŮJ*

1. pád

Sví, svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje

2. pád

Svých

3. pád

Svým

4. pád

Své, svoje

5. pád

Sví, svoji, své, svoje, své, svoje, svá, svoje

6. pád

O svých

7. pád

Se svými

* Barevně jsou odlišené tvary pro různé rody. Červeně pro rod ženský, fialově pro rod střední a černě pro společné tvary.

Detail odstavce: Zájmena přivlastňovací
Zdroj: Všechna zájmena
Zveřejněno: 23.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: čárky ve větách

píše se zde čárka
Nebo když nemáte komu říct ahoj.
děkuji

Zdroj: diskuze Čárky ve větách
Odesláno: 20.4.2017 uživatelem JIŘÍ
Počet odpovědí: 0

VTIPNÉ BÁSNIČKY O ZVÍŘATECH

Vosa parádnice

Karel Šiktanc

Nad zelenou louží

vosa bosa krouží

už snad od pátku.

Bříško, krk i záda

prohlíží si ráda

v lesklém zrcátku.

Kroutí se a kroutí

v zelenavém proutí,

pyšně nosí nos.

„Jak mi to dnes sluší!

Já jsem, na mou duši,

nejkrásnější z vos!“

Venku před maštalí

čtyři koně stáli,

bílé hříbátko.

Hříbě zasmálo se,

rozběhlo se v rose,

vypilo té vose

zrcátko.

Detail odstavce: Vosa parádnice
Zdroj: Vtipné básničky o zvířatech
Zveřejněno: 27.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: skloňování slova doušek

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Zdroj: diskuze Skloňování slova doušek
Odesláno: 9.9.2017 uživatelem Stanislava Jurdová
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

VŠECHNA ZÁJMENA

Cvičení na druhy zájmen

Mému svědomí se po rozhovoru ulevilo.

Toho muže bych chtěla potkat.

Nás se bát nemusíte.

Viděl psa, jenž měl být utracen.

Takový svetr chtěl k Vánocům.

Zítra tě navštívíme.

Půjčil mi svůj svetr.

Stále mi nepřišel žádný dopis.

Co si berete s sebou na výlet?

Kdekdo mu říkal, co má dělat.

Moji přátelé nikdy nikomu nepomohli svými penězi.

Někdo upekl tento dobrý koláč.


Detail odstavce: PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena
Zdroj: Všechna zájmena
Zveřejněno: 23.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

UKOLÉBAVKY

USPÁVANKA

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

I princezny už leží v postýlkách,

všichni draci už jsou dávno pryč,

tak se uveleb ve svejch peřinkách,

zamykám ústa a schovávám klíč.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Detail odstavce: USPÁVANKA
Zdroj: Ukolébavky
Zveřejněno: 17.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Odesláno: 25.1.2017 uživatelem Ing. Jaroslav Mokrý
Počet odpovědí: 0

VTIPNÉ BÁSNIČKY O ZVÍŘATECH

Kocour a pes

Josef Václav Sládek

Kocour krásné vousy měl,

pes mu je až záviděl,

v jednom domě spolu žili,

od mladosti druhy byli,

jenom když si kroutil knír,

hleděl kocour jako výr.

Hněvně trochu, pyšně víc,

„Milý bráchu, nemáš nic!“

A přec nevážíš si dosti

mojí vzácné společnosti,

jen s mým knírem- to se vtip,

pochodil bys v světě líp.“

Přišel požár,- blaženě

ležel kocour na seně,

až mu oheň kůži sžehnul,

pes už dávno na dvůr vběhnul.

Děl, když kocoura tam stíh:

„Tys měl knír – a já měl čich!“

Detail odstavce: Kocour a pes
Zdroj: Vtipné básničky o zvířatech
Zveřejněno: 27.4.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Otázka proč

Dobrý den,
nevím, jestli jsem správně pochopila Vaši otázku, ale pokusím se o možné vysvětlení...
Vidíte-li např. v názvu knihy nebo na reklamním letáčku napsáno "Proč marketing?", nejde o chybu. V tomto případě totiž mluvíme o tzv. elipse (výpustce), což je vynechání slov nebo vět v textu, které jsou všeobecně známé nebo vyplývají ze situace a kontextu.
Zvlášť výrazně se eliptický způsob vyjadřování uplatňuje právě v určitých typech textů nebo jejich částech: adresách, dotaznících, formulářích, tabulkách, jízdních řádech, rozvrzích hodin, anketách, ale také telegramech, (novinových) titulcích, tirážích, reklamě, firemních štítech, heslech (na transparentech), sloganech, příslovích apod. Především však jde o typický prostředek mluvené řeči.

Zdroj: diskuze Otázka proč
Odesláno: 31.7.2016 uživatelem Jana
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DIKTÁTY PRO 7. TŘÍDU ZŠ

2. diktát na předpony s-, z-, vz-

V televizi vysílali zprávy. Pavel musel strachy zblednout. Zemědělci sklidili obilí. Nastoupila druhá směna. Na náměstí byl sběh lidí. Žena zbila psa. Muž zvolal silným hlasem. Obloha se zbarvila do růžova / dorůžova. Kůň se splašil a zvrhl vůz. Chlapec se vzpamatoval. Loď ztroskotala. Listí zčervenalo, zežloutlo a spadlo. Nechal jsem si spravit boty. Zvolili jsme předsedu. Schůzi jsme svolali na pátek. Ztěžoval mi moji situaci. Stěžoval si na bolest. Truhlář sbil prkna. Musím si lépe zorganizovat čas. Zmazal si kalhoty. Sportovec stál vzpřímeně. Musíme se vzchopit. Je třeba hodinu zpestřit.

Detail odstavce: 2. diktát na předpony s-, z-, vz-
Zdroj: Diktáty pro 7. třídu ZŠ
Zveřejněno: 21.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

DIKTÁTY NA VYJMENOVANÁ SLOVA S CHYTÁKY

1. online diktát

Vojáci se urputně bili, přesto se jim nepodařilo zabránit dobytí hradu. Semínka lnu můžete umlít i mlýnkem na kávu. Ptáček usedl na bidýlko a liboval si, jaké má dobré bydlo. Volal mi, že pozval všechny, ale my jsme pozvánku nedostali. Už brzy, brzičko se staneš mou ženou! Když uklidím celý byt, nebudu od ženy bit. Kvido vždy nazýval věci pravými jmény. Hugo se něco nazíval, než šel konečně do postele. Vojáci pobili všechny obyvatele dobytého hradu. Bílá koza spásala na louce podivné býlí. Bez ližin na střeše auta nemůžeš nic vozit, ani lyže. Po dlouhém běhu mě vždy píchá v boku. Pýcha předchází pád.

Detail odstavce: 1. online diktát
Zdroj: Diktáty na vyjmenovaná slova s chytáky
Zveřejněno: 23.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: slovní druh u slova TŘEBA

prosím, zda slovo TŘEBA je příslovce , částice nebo i spojka ?

děkuji za odpověď

Majka

Zdroj: diskuze Slovní druh u slova TŘEBA
Odesláno: 9.11.2017 uživatelem Majka Hlavatá
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

CVIČENÍ NA VELKÁ PÍSMENA

Cvičení pro první stupeň základní školy

Děti jely na výlet do rahy.

Na dovolenou do eské epubliky přijeli rancouzi.

Spisovatelka ožena ěmcová napsala abičku.

Loď plula po ltavě.

Na turistický výlet jeli na umavu.

Hokej vyhrálo lovensko.

Halou zazněla ymna de omov ůj.

anně arii a osefovi se narodil ežíšek v etlémě.

arel aromír rben napsal ytici.

Babička bydlela v ižní lici.

Oblíbeným jídlem dětí jsou talské pagety.

Mojí oblíbenou květinou je ůže.

Na ředstavení šel do árodního ivadla.

Autobusem dojel až do panělska.

O prázdninách se vykoupal v erném oři.

Novým lékařem se stal an dam ovák.

O ánocích půjdu do ostela.

Babičkou vatého áclava byla udmila.

V raze se mi moc líbí arlův ost.

Rád bych navštívil rad řivoklát.

U zubaře četl asopis tyřlístek.

Maminka chystala vajíčka na elikonoce.

S babičkou a dědečkem slavíme tědrý en.

Oblíbeným zpěvákem je arel ott.

Pozval mě do aříže.

Doma máme očku ícu.

Slavnou anovnicí byla arie erezie.

Kamarád mi poslal pohled z eských udějovic.

Řeka hře se vlévá do abe.

Navštěvovaný tát ecko se nachází na oloostrově.

Jel do ěmecka na ýstavu.

U rna se nachází ropast acocha.

V ezerní lici bydlí naše aní čitelka.

S bolavým zubem šel k anu ubaři.


Detail odstavce: PŘIVLASTŇOVACÍ zájmena
Zdroj: Cvičení na velká písmena
Zveřejněno: 5.12.2015

SARKASTICKÉ CITÁTY

Sarkastické citáty

Nejsem ani ranní ptáče, ani noční sova! Jsem nějaký druh trvale vyčerpaného holuba.

V životě jsou chvíle, kdy vám někdo tak moc chybí, že byste ho chtěli vyjmout ze svých snů a skutečně obejmout.

Pokud nevíš, za co být vděčný, nahmatej si puls.

Lidé obrátili naruby sedm hlavních hříchů a vyhlásili je za ctnosti:

  • pýchu nazvali zdravím sebevědomím
  • lakomství zákonem ekonomiky
  • smilstvo zdravým biologickým instinktem
  • nestřídmost vyšší životní úrovní
  • surovou závist a nenávist bojem o spravedlnost a polickou svobodu
  • hněv rozhořčením nad názorem druhých
  • lenost nazvali filozofickým postojem

Nikdy nebojuj se sviní. Oba budete špinaví, ale jí se to bude líbit.

Potkat mě, to je osud. Milovat mě, to je statečnost.

Když volá minulost, neodpovídej. Nemá nic nového, co by ti řekla.

Nikdy se ti nepodaří žít tak, aby se to líbilo každému. Proto žij tak, aby se to líbilo tobě.

Nikdy se nedívej zpět! Protože, kdyby se Popelka vrátila pro střevíček, nikdy by se z ní nestala princezna!

Až mě někdy budeš chtít soudit, obuj si moje boty, a šlapej mojí cestou, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, radost, projdi roky, které jsem si prošla já. Zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já, pokaždé znovu vstaň a jdi dál, tak jako já, a až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš a že jsem špatná.

Jsem vděčný za negativní lidi v mém životě. Oni mi totiž přesně ukazují, kým nechci být.

Zlomené srdce je stejné jako zlomená žebra. Nikdo to nevidí, ale při každém nádechu to bolí.

Jediný člověk, kterému byste měli něco dokazovat, se na vás dívá každé ráno v zrcadle.

Osmdesát procent mozku tvoří kapalina, u někoho bohužel brzdová.

Uklizený byt je známkou toho, že člověk absolutně netuší, jak naložit se svým časem.

Udělat chybu je projev lidskosti. Ale dokázat si ji přiznat a poučit se z ní je projev charakteru.

Lidé jsou jako holubi, když jsou dole, zobou ti z ruky, když jsou nahoře, kálejí na tebe.

Mám ráda ticho, ale ne mlčení, mám ráda humor, ale ne posměšky, mám ráda chytré lidi, ale ne chytráky!

Skleróza je nemoc inteligentů, protože blbec si nemá co pamatovat!

Často máte pocit, že jediní lidé na světě, kteří si o vás myslí, že jste vtipní, jste vy sami.

Někteří lidé jsou jako nůž. Tupí, ale přesto dokážou ublížit.

Předtím než někomu ublížíš, zkus si představit sebe na jeho místě a zkus si, jak moc to může bolet!

Hoď mě vlkům, vrátím se jako vůdce smečky!

Občas ani vy sami nevíte, jestli si děláte legraci, nebo to myslíte vážně.

Moderní léky jsou hotový zázrak. Díky nim se žena se zápalem plic může postarat o muže s rýmou.

Detail odstavce: Sarkastické citáty
Zdroj: Sarkastické citáty
Zveřejněno: 29.3.2017

CHARAKTERISTIKA

Charakteristika sama sebe

Osnova

1. Kdo jsem
2. Moje povaha
3. Já a rodina
4. Nejlepší přátelé
5. Vztah k Liberci
6. Škola
7. Moje zájmy
8. Co si o sobě myslím
9. Shrnutí

Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.
Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“.
Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti. Vždycky mi ale se vším pomůžou, ať už nechápu látku ve škole, nebo mě jen vyslechnou, když si potřebuji postěžovat. Také někdy mívají bláznivé nápady, třeba nás v sobotu brzy ráno vzbudí, že jedeme na výlet a pak nás táhnou do šíleného kopce. I přesto je mám ale ráda a myslím, že lepší rodiče bych si přát nemohla.
Nikdy jsem neměla moc kamarádů, ale vím, že mám tři kamarádky, na které se opravdu můžu spolehnout. Všechny tři jsou o rok mladší než já, a tak se ve škole vídáme jen o přestávkách. Často si ale ve škole píšeme dopisy, které si pak vyměňujeme. Mám na nich ráda, že mají podobné zájmy jako já a taky jsou tak trochu osamělé a nemají moc jiných kamarádů. Jejich kamarádství je pro mě velmi důležité, i když se mi někdy spolužáci posmívají, že kamarádím s mladšími holkami. Mně to ale nevadí, protože jsem ráda, že jsem si tyhle kamarádky našla.
Já jsem nikdy nechodila moc ven. Nemám ráda dětská hřiště, hlavně ne ta v okolí našeho paneláku, protože mi buď přijdou hrozně špinavá, anebo si na ně chodí hrát Aneta. Tak jako tak se radši těmhle hřištím vyhýbám. Raději trávím čas doma. Kamarádky mě někdy přemlouvají, abych s nimi vyrazila na výlet na kolech po okolí, ale já si vůbec neumím představit, že bych jezdila na kole po Liberci, přijdeme mi to tady všechno takové zmatené. Ráda se ale chodím dívat na obrazy do místní galerie, nebo když se někde vystavují umělecká díla. Na taková místa chodím ráda, protože je to tam čisté a upravené a všechno působí moc pěkně. Liberec jinak ale moc ráda nemám, přijde mi velký, špinavý, hrozně neupravený. Také se mi nelíbí, že se musím po Liberci dopravovat autobusy nebo tramvajemi, protože ty bývají přeplněné a lidi se tam nikdy netváří mile. Mám ráda ale výlety s rodiči na Ještěd, kde je vidět krásně do okolí, jen nad Libercem se často snáší ošklivá mlha způsobená místními komíny. To mě pak vždy mrzí, že nežiju někde na druhé straně Ještědu, kde je krásně čisto.
Do školy ale chodím ráda, táta nás tam často vozí ráno autem, abychom se nemuseli mačkat v autobuse. Ve škole mě nejvíce baví anglický jazyk. Hrozně ráda poslouchám a překládám si anglické písničky, a tak se v hodině vždycky naučím nějaké nové slovíčko, které se mi pak hodí. Hrozně ráda maluju, ale ve škole mě výtvarná výchova příliš nebaví, protože nám paní učitelka nikdy nedovolí kreslit, co chceme. Ráda maluju koně, ale to nám ještě nikdy nedovolila, pořád malujeme nějaké krajiny. Myslím, že mi ve škole jde docela český jazyk. Rodiče říkají, že je to proto, že hodně čtu. Vůbec mě ale nebaví matematika a fyzika. To jsou předměty, kterým vůbec nerozumím, i když se opravdu snažím. No a nejvíce nesnáším tělesnou výchovu. Sport mi vůbec nejde a spolužáci se mi často smějí. Nejraději mám ale ve škole přestávky, které můžu trávit s kamarádkami. Také se mi líbí školní exkurze, na kterých chodíme do divadla, muzea i galerie. Hrozně ráda mám naši třídní učitelku, která s námi řeší naše problémy vždy s úsměvem.
Moji sourozenci chodí na spoustu kroužků, já ale radši trávím čas doma, kde mohu poslouchat písničky a malovat. Rodiče mě přihlásili do výtvarného kroužku, ten mě ale nebavil, a tak jsem tam přestala chodit. Rodiče se nejdřív zlobili, ale pak mě nechali. Hrozně ráda maluju temperami, které mi vždy kupuje babička, když přijede na návštěvu. Také ráda poslouchám hudbu. Někdy poslouchám i starší písničky, které poslouchali moji rodiče, když byli mladí, ale to nesmím nikomu říct, aby se mi nesmáli. Také si ráda čtu, mám moc ráda všechny čtyři díly Stmívání od Stephenie Meyerové a Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. K Vánocům jsem dostala všechny tři díly Sirotčince slečny Peregrinové, a už jsem si ty knihy také velmi oblíbila. Někdy také chodím ráda nakupovat oblečení. Většinou ale chodím s kamarádkami, protože ty mi dobře rozumí. Hrozně ráda nosím džíny, obyčejná trička a dlouhé mikiny. Nesnáším legíny, které teď nosí snad všechny moje spolužačky. Také ráda chodím na výstavy a do galerií. Mamka říká, že je to moje vášeň a asi má pravdu. Trošku ale rodiče trápí, že nemám žádnou vysněnou školu. Chtěli by, abych se po základní škole hlásila na právní školu, nebo na ekonomickou, ale já bych byla asi raději cukrářkou, nebo kuchařkou. Přestože jsem sama ještě nikdy nevařila. Pořád to považuju ale za lepší než se mořit s paragrafy a čísly. Také by mě možná bavilo pracovat jako překladatelka, ale to bych asi musela mít lepší známky.
Rodiče říkají, že každý člověk je originál, já si ale nepřijdu nijak výjimečná. Jsem průměrná žákyně průměrného vzhledu průměrných zájmů bez žádných zvláštních schopností. Není na mě nic, co by člověka připomnělo se nade mnou více zamýšlet. Možná občas působím sobecky, ale ve skutečnosti mám svoji rodinu velmi ráda a žádného člena rodiny bych nevyměnila, i když se někdy tvářím, že ano.
Bylo velmi těžké napsat svoji charakteristiku, protože člověk si nerad přiznává svoje chyby a já vím, že jich mám hodně. Jsem sobecká, výbušná, protivná, někdy líná, stydlivá a málo komunikuji s okolím. Přesto vím, že jsou na mě věci, které jsou hezké. Jsem spolehlivá i nápomocná, umím docela dobře anglicky a hezky maluju. Vím, že některé věci bych na sobě měla změnit, ale myslím, že mám na to čas. Nebo z toho, jak říká mamka, vyrostu.

Detail odstavce: Charakteristika sama sebe
Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno: 26.2.2017

MOTIVAČNÍ CITÁTY

Život

  • Přestaňte porovnávat svoji první kapitolu s mojí patnáctou kapitolou. Všichni jsme na různých úrovních našich životů. (John Rampton)
  • Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo prohrál. (Aaron Hass)
  • Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede. (Arthur Charles Clarke)
  • Nikdy nesmíš čekat, až tě život vezme za ruku a povede tě...musíš se sám zvednout, jít a vzít život do vlastních rukou!
  • Máte jen jeden život. Tak ho žijte podle sebe a ne podle očekávání druhých.
  • Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech. (Autor neznámý)
  • Nechte ostatní vést malé životy. Nechte ostatním, aby se hádali kvůli maličkostem. Nechte ostatním, aby plakali nad svými bolístky. Nechte ostatní, aby dávali svůj osud do rukou druhých lidí. Vy to však dělejte jinak. (Jim Rohn)
  • Život je krásný! Když prožíváš štěstí, tak ho dávej druhým. Když máš bolest, nevyprávěj o tom všude a poper se s tím sám. Nefňukej a buď statečný, ať si tě lidé mohou vážit. (Neznámý autor)
  • Život by měl být plný mnoha přátelstvími, protože milovat a být milovaný je největším štěstím člověka. (Sydney Smith)
  • Život je šance – využij ji. Život je krása – obdivuj ji. Život je blaženost – užívej ji. Život je sen – uskutečni ho. Život je výzva – přijmi ji. Život je povinnost – naplň ji. Život je hra – hraj ji. Život je láska – potěš se s ní. Život je záhada – pronikni ji. Život je slib – splň ho. Život je smutek – překonej ho. Život je hymna – zpívej ji. Život je bohatství – ochraňuj ho. Život je boj – přijmi ho. Život je štěstí – zasluž si ho. Život je život – žij ho. (Matka Tereza)
  • Klíč k dobrému životu je tento: Pokud neplánujete o něčem mluvit během následující hodiny svého života, tak potom to nepatří mezi hlavní priority vaší existence. (Richard Carlson)
  • Život je příliš krátký na to, abyste promarnili jakýkoliv okamžik přemýšlením o tom, co si o vás druzí lidé myslí. Za první, pokud by ve svém životě měli něco lepšího na práci, neměli by čas posedávat a probírat vás. To, co je pro mě důležité, nejsou názory ostatních na moji osobu, ale důležitý pro mě je můj názor sám na sebe. (C JoyBell C)
  • Schopnost převzít odpovědnost za svůj život spočívá v odmítnutí negativních myšlenkových vzorců. Už se více nevracejte k tomu, co se nepodařilo, ani se nezaměřujte na to, koho za to obvinit. Neztrácejte čas vytvářením překážek na vaší cestě k úspěchu. Místo toho se uvolněte a můžete se zaměřit na to, jak být úspěšným. (Lori Myers)
  • Pracoval jsem celý život na tématu vědomí, ať už je to uvědomění si těla, uvědomění si mysli, uvědomování si emocí, povědomí o vašich vztazích, nebo povědomí o vašem prostředí. Myslím, že klíčem k transformaci vašeho života je být si vědom toho, kdo jste. (Deepak Chopra)
  • Žij, jako kdyby si měl zítra zemřít. Uč se, jako kdybys měl žít věčně. (Mahatma Gandhi)
  • Nikdy není příliš pozdě stát se tím, čím jste mohli být. (George Eliot)
  • Žij tak, jak si budeš přát, abys žila, až budeš umírat. (Christian Furchtegott Gellert)
  • Neexistuje něco, jako nespravedlnost; vím, že žijeme naše životy, abychom se učili a bavili. Přitahujeme si k sobě problémy, abychom si na nich zkoušeli své síly...Kdybych neměl tyto problémy, měl bych jiné, které by představovaly stejnou výzvu. (Richard Bach)
  • Život je dobrý, bez něho bychom byli všichni mrtví.
  • Každý okamžik našeho života buď vytváříme, nebo ničíme naše sny. (Stuart Wilde)
  • Je mnohem lepší žít svůj nedokonalý život než žít život podle někoho jiného dokonale. (Bhagavad Gita)
  • Tajemství života... je spadnout sedmkrát a vstát osmkrát. (Paulo Coelho)

Detail odstavce: Život
Zdroj: Motivační citáty
Zveřejněno: 16.9.2016

MARIE ANTOINETTA

Smrt francouzské královny

Poprava se nijak neodkládala. V 11 hodin ráno dne 16. října 1793 se objevil popravčí Sanson. Podle paní Baultové, když stříhal královniny vlasy, dával si lokny jejich vlasů do své kapsy. "Viděla jsem to." řekla paní Baultová "A přeji si, abych ten pohled nikdy neviděla." Královna se na svou poslední cestu pečlivě oblékala, při převlékání do vybraných šatů ji pozoroval dozorce, což se nelíbilo královnině služebné, která se před královnu postavila, aby ji bránila před až příliš zvědavým pohledem.

V půl jedné byla Marie Antoinetta přivezena pod gilotinu na Place de la Revolution (dnes známé jako Náměstí svornosti). Marie Antoinetta na sobě měla bílé šaty, bílou čepici s černou stuhou na hlavě a v ruce držela bílý kapesník, který pak podala katu Henrymu Sansonovi se slovy: "Otřete mi tu gilotinu, ať mi nezamaže límeček." S rukama svázanými za sebou vystoupila na lešení pevným a důstojným krokem, jako kdyby se chystala uvést na místo trůn na boku svého manžela. Cestou ji provázely výkřiky, pohledy, smích ale i lítost lidu. Královna cítila jistě velké ponížení. Když se dostala k lešení, neúmyslně šlápla na nohu kata. "Promiňte," zdvořile se mu omluvila. Když poklekla, vykřikla napůl slyšitelnou modlitbu, pak zvedla pohled a podívala se na věže Templu: "Adieu, opět mé děti," řekla "Jdu za vaším otcem." Poprava se nijak neodkládala, po pádu královniny hlavy dav volal "Vive la République!"= Ať žije republika! Lidem nenáviděná francouzská královna skonala ve věku 37 let.

Dcera Marie Antoinety Marie Tereza neměla o popravě matky tušení. Ve své místnosti ve vězení napsala na zeď: "Marie Tereza je nejvíc nešťastná bytost na světě. Nemůže získat žádné zprávy o své matce, ani se s ní nespojila, ačkoli jí tisíckrát žádala... Žij, má dobrá matko! Kterou miluju velmi, ale o které neslyším žádné zprávy. Ó můj otec! Dívá se na mne z nebe, život byl k ní krutý. Ó můj bože! Odpusť těm, kteří mou rodinu nechali zemřít."

Ve stejném vězení byl také osmiletý Ludvík Karel. O jehož osudu měl rozhodnut Revoluční výbor, ten ale nevěděl co s ním, nechtělo se jim popravit osmiletého chlapce, ale zároveň si uvědomovali, že chlapec má nárok na trůn. Situace byla zapeklitá a vyřešila se až smrtí malého Ludvíka Karla.

Detail odstavce: Smrt francouzské královny
Zdroj: Marie Antoinetta
Zveřejněno: 28.5.2018

VTIPNÉ VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

Vtipná a vhodná vánoční přání

  • Schovej se, kapře, milý bratře, u dna v rybníce. Tuze moc lidí, po Tobě slídí, budou Vánoce.

  • Děti mají vykulená kukadla na krásná vánoční svítidla. Vůně cukroví tvému nosu napoví, že rýma je pryč, tak koulovat se fič. Chceš-li vidět zlaté prasátko, možná zkoukni zrcátko ... že to není pravda, no aspoň že je sranda, vždyť po roce tu máme veselé Vánoce.

  • Přeji vše, co se špatně balí .... to jest klid, pohodu a hlavně zdraví...

  • Ahoj, prosím nevolej, až tohle dočteš. Nechci o tom, co Ti musím říct, mluvit do telefonu. Určitě Tě to hodně vezme, já to chápu a snad bude šance si promluvit o tom brzy osobně. Nechci, aby Ti tohle musel říkat někdo jiný, potřebuješ slyšet pravdu ode mne ... Ježíšek neexistuje!!!!!!!

  • Kapr je v mrazáku, pěkně se vaří, všecko mám na háku, všecko se daří. Vánoční stromeček mi v plamenech svítí a všechny salónky sežraly děti, tak šťastné a veselé Vánoce.

  • Veselou vánočku, ukecaného kapra, pichlavý stromeček, ale hlavně hodně vánoční pohody přeje XXX.

  • Vzhledem k světové krizi, díky které se dostala do krize i moje peněženka, tak jsem se zmohl akorát na přání formou sms. Na to ještě mám. P.S. Veselé Vánoce

  • Letos nepřijdu! Sedím u lékaře, pak do lékárny, možná i do nemocnice naposled zadarmo ulehnu. Nezlob se na mě! Tvůj Ježíšek.

  • Tak už jsou tu po roce, zase tyhle Vánoce, sleduju to za běhu, že jsou letos bez sněhu. Na ten já jsem marně čekal, Zakopčaník pěkně kecal! Veselé Vánoce přeje XXX.

  • Nechť množství dárků naruší statiku Vašeho příbytku a plameny z vánočního stromku šlehají co nejvýše. Hezké Vánoce Vám přejí XXX.

  • Ano. Mohl jsem pro tebe vymyslet lepší přání a krásně. Jenže já si řekl NE. Když přání, tak pro všechny stejné. Proto šťastné a veselé vánoční svátky přeje XXX.

  • Všem veselé Vánočky, zapomeňte na vločky. Letos bylo teplo, Ježíška to spletlo. Nepřinese nic, páč je strašnej hic. A tak jezte polárku u stromečku bez dárku. Přeju hezký Vánočky pro lidi, psy i kočky!

  • Zima je letos naruby, bez sněhu jsou plané, nemám letní gumy na soby, takže končím, nezničím si saně. Ježíšek.

  • Připravte si pelíšek, už k vám míří Ježíšek! Dárky vozí podle chuti na saních i na peruti. Proto všichni těšme se, copak letos přinese.

  • Hodně zdraví, štěstíčka, trochu toho Ježíška, a ať ti nezaskočí kostička, až do sebe budeš cpát toho kapříčka. Veselé Vánoce.

  • Velmi vykutálené velkolepé veselé Vánoce, veskrze výjimečné vyžití ve velmi vesele vrcholících vteřinách Vám vinšují XXX.

  • Vánoce už zas po roce, panebože to je zmatku, leda jen tak na oprátku, kradení stromečku, řinčení zvonečku, tak bacha ať ti po svátku nedají svěrací kazajku. Veselé Vánoce přeje... Tvůj Ježíšek.

  • Krásné Vánoce, bohatého Dědu Klause a Santu Mráze. Je čas zabalit kapry, upéct dárky a zabít vánočku. Hlavně to v tom shonu nepopleť! Veselé Vánoce ti přeje XXX.

  • Ucpěte komíny, nepusťte Santu, použij cement, anebo maltu. Otevři okno, nasaď si kulíšek, dárky vám přinese jedině Ježíšek.

  • * * * * * * * * * * * * * * * Posíláme Vám k Vánocům trochu sněhu. My ho máme plnou ledničku. A ještě trochu * * * * * * * * * * * * * * * * Hezké Vánoce.

  • Už jsou tady Vánoce, přišly k nám zas po roce. Chceš-li dárku hodně moc, zazpívej hned tichou noc. Pozor však na rybí kosti, ať na ambulanci nejsou hosti. Veselé Vánoce.

  • Ahoj pupíčku! Nepřeju Ti rybí kostičku, ale štěstí trošičku. Vždycky plnou mističku, k tomu sexy lištičku. Pod stromečkem hodně dárků, jedno malé do kočárku!

  • Josefovi a Marii se ztratil z Betléma osel! Za jeho nalezení nabízejí 1 000 korun. Takže buď mi dáš víc, nebo jim řeknu, kde jsi!

  • Přes hory a černý les, letí zprava SMS. Letí s přáním k Vám, ve sváteční době. Pevné zdraví, žádný stres. Lásku, štěstí, klid a sex přeje XXX.

  • Ahoj, já jsem Ježíšek. Neměl bych ti to říkat, ale pod stromeček dostaneš ponožky!

  • Čau. Máš 24. 12. čas tak půl hodinky? Mám doma Betlém a chybí mi do něho osel?!?

  • Recept na vánočního kapra po Skotsku: kapra pečlivě obereme, maso prodáme.

  • Mám tě rád, miluju tě, zbožňuju tě, uctívám tě, chci tě, musím tě mít... tak go Ježíšku go!

  • VÁNOCE = stres a tchýně se blíží!

  • Ještě není pozdě, můžem to vyřešit v klidu! Můžem zůstat přáteli. Jinak Ti udělám dost velké problémy. Bude pozdě, až se budeš dusit! Tvůj vánoční KAPR.

  • Ježíšku, prosím tě, nic mně nenos, naopak, nemohl by sis odnést moji starou?!?

  • Vážená slečno, tady Ježíšek. Chtěl jsem Vám sice původně dát pod stromeček tu novou Nokii, ale protože mi můj anděl Alfréd řekl, že jste dnes měla v 10,26 jediné přání, aby Vám někdo poslal SMSku, tak Vám ji k Vánocům posílám. Tímto jste vyčerpala bonus na dárky a pod stromeček již nic jiného nedostanete. S pozdravem Ježíšek.

  • Rád sleduji Tvé ladné křivky, obdivuji, jak při pohybu vlníš boky. Když mě spatříš, pootevřeš ústa a oněmíš úžasem. Já tě uchopím a... je konec vánoční kapře!

  • Vánoce jsou tady, zas ta hnusná zima. Za kamny mně je prima. Nevystrčím čumák z baráku, mam tu zimu silně na háku.

  • K Vanocům: a) nechci nic, b) hlavně zdraví, c) nedělej si škodu, d) nic si nezasloužím... Správnou odpověď mi obratem pošli. Tvůj Ježíšek.

  • Vím, že Ti budou těžko číst tyto řádky, věř mi, že i mne se to těžko píše, ale někdo Ti to musí napsat! JEŽÍŠEK neexistuje!

  • Hledám hodného člověka, který nakoupí vánoční dárky pro celou mou rodinu. Jseš-li to právě ty, zavolej.

  • Na Štědrý den, nepůjdem ven, nacpeme si bříška, počkáme na Ježíška, na just žádný pust. Veselé Vánoce.

  • Příjemné vánoční chvíle při kradení smrčku, smažení leklého kapra, průjmu z poslední porce salátu a mnoho štěstí v novém roce při zásahu petardou přeje...

  • Ahoj, tady JEŽÍŠEK! Celý rok tě pozoruji! Dobře vím, že nekradeš, nelžeš, nepodvádíš, netuneluješ... Tak mne neser a nauč se to. Já ti pořád dárky nosit nebudu!

  • Až k tobě jednou v noci přijde pán s bílými vousy, červeném kabátě a narve tě do pytle, neboj se, napsal jsem Santovi, že tě chci pod stromeček.

  • Kapr už je smažený, ještě sebou mrská, prskavka vietnamská nějak divně prská, dívám se na stromek - k zemi se klátí, na dveře hasiči zoufale mlátí. Tak to máme po roce, zase pěkný Vánoce!

Detail odstavce: Vtipná a vhodná vánoční přání
Zdroj: Vtipné vánoční přání
Zveřejněno: 23.10.2018

VZOR OTEVŘENÉHO DOPISU PRO ZASTUPITELE MĚSTA

NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ

Adam Novák
Nová ulice 123
Pelhřimov
393 01

Václav Černý
Zastupitel města
Městský úřad
Dlouhá ulice 45
Pelhřimov
393 01

Pelhřimov, 15. května 2016

Otevřený dopis zastupiteli města o neplnění jeho povinností

Vážený pane zastupiteli,

mám slušné vychování, a proto jsem pro Vás použil oslovení „vážený“, přestože vážit jsem si Vás přestal již krátce po Vašem zvolení do zastupitelstva. Jsem si vědom toho, že po každých volbách je řada lidí z politiků, kteří se dostali do vedení města, zklamaná, obzvlášť pokud je nevolili. Vy jste ale můj hlas při minulých volbách získal, přestože s mou volbou má rodina nesouhlasila. Tvrdili mi, že se do politiky nehodíte, protože Vám ve skutečnosti na městě nezáleží. Neposlouchal jsem je a teď jen lituji svého rozhodnutí, protože pak bych se před nimi za Vás a za svou volbu nemusel stydět.

Před volbami jste občanům našeho města sliboval, že budete dělat vše pro jejich blaho a pro zlepšení života v našem městě. Sliboval jste nejen podporu pro děti a mládež, ale i pro seniory v našem městě. Zavázal jste se, ale i že uděláte vše proto, aby se zde vybudovalo větší sportovní vyžití pro všechny občany města. Řada lidí Vám stejně jako já uvěřila a zvolila si Vás jako zastupitele našeho města. A teď čtyři roky po volbách se Vás musím ptát, co se stalo s Vašimi předvolebními sliby.

Že Vaše sliby byly jen planým mluvením, se ukázalo již v okamžiku, kdy Zastupitelstvo města Pelhřimov hlasovalo o vybudování krásného a rozsáhlého městského parku. Vy, který jste měl vybudování takovéhoto místa ve svém předvolebním plánu, jste byl jedním ze zastupitelů, kteří hlasovali proti. Dal jste přednost vybudování dalšího nákupního centra před místem klidu a oddechu pro všechny občany města. V tu chvíli jste nám jasně ukázal, že Vaše předvolební sliby pro Vás nic neznamenají. Dokázal jste to i v okamžiku, kdy jste se raději účastnil nedůležitého setkání s ředitelem jedné místní firmy místo toho, abyste šel podpořit naše seniory při jejich akci pro děti. Takže Vaše slibovaná podpora dětí a seniorů byla také lež. Další zradou Vaší předvolební rétoriky bylo, když jste jako jediný zastupitel odmítl přiznání finanční podpory pro naše žákovské fotbalisty. Tím jste se stal velkým zklamáním svých voličů, ale stále jste si mohl udržet jejich úctu, kdybyste se projevil jako dobrý městský zastupitel. I v tomto jste ale zklamal.

Jak se během minulých měsíců ukázalo, nejenže jste zpočátku v zastupitelstvu hlasoval v rozporu s Vašimi předvolebními sliby, ale vy jste nakonec na zasedání města přestal chodit úplně. Vaše nepřesvědčivá zdůvodnění absence na zasedání nenechávají ostatní zastupitele ani občany města na pochybách o tom, že Vám na blahu města zas až tak nezáleží a minulé volby jste využil jen k tomu, abyste zviditelnil svou osobu a Vaši rodinnou firmu. Bohužel neplníte ani jiné své zastupitelské povinnosti. Na městském úřadě nejste nikdy v pracovní době k zastižení, na dopisy a emaily občanů také nereagujete. Osobních setkání s občany města se již také neúčastníte s výjimkou setkání se členy rybářského svazu, kde jste se prezentoval spíše jako hulvát a opilec, který je schopen jen urážet jiné zastupitele a vyvolávat rvačky. V tu chvíli jste jistě přišel i o poslední úctu u Vašich voličů, kteří jen se smutkem a vztekem přežili zbytek volebního období.

Za vrchol Vaší drzosti a arogance ale považuji to, že i přes Vaši neschopnost vykonávat úřad zastupitele města, jste se rozhodl kandidovat i v dalších městských volbách. Vaše kandidatura je navíc provázena stejnými sliby, jaké byly i před čtyřmi roky, a které jste se ani nepokusil splnit. A co víc, Vaše prohlášení v místních novinách, že se domníváte, že jste své voliče jistě po minulých volbách nezklamal, už považuji opravdu za zvrácené.

Upřímně věřím, že pochopíte, že žádný pelhřimovský občan se zdravým rozumem by Vám už nikdy nedal svůj hlas, a proto se nakonec rozhodnete za svou stranu nekandidovat a nedělat sobě ani straně nadále ostudu. Snad najdete uplatnění v jiném oboru, protože česká politika je už takhle na špatné úrovni a nepotřebuje, aby ji člověk jako Vy tahal ještě více ke dnu.

S pozdravem

Adam Novák
Váš bývalý volič

Detail odstavce: NEPLNĚNÍ POVINNOSTÍ
Zdroj: Vzor otevřeného dopisu pro zastupitele města
Zveřejněno: 24.6.2017

WILLIAM SHAKESPEARE

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

  • „Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
  • „Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
  • „A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
  • „Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
  • „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
  • „Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
  • „Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
  • „Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
  • „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
  • „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
  • „Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
  • „Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
  • „Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
  • „Čisté srdce se snadno nepoleká.“
  • „Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
  • „Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
  • „Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
  • „Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
  • „Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
  • „Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
  • „Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
  • „Chyť okamžik za pačesy!“
  • „Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst, jistě nemá jazyk.“
  • „Je cosi shnilého ve státě dánském.“ (Hamlet)
  • „Jeho cit je slepý, a slepá láska po temnotě prahne.“
  • „Jen dokažte se zdržet dneska, a příští odříkání bude už mnohem snazší. Další ještě víc, neboť zvyk mění naši přirozenost: buď ďábla zkrotí, nebo rázně zažene ho pryč.“ (Hamlet)
  • „Jsi anděl. Záříš do noci nad mojí hlavou jako posel nebes, kterého zrakem obráceným v sloup s užaslou bázní lidé sledují, jak osedlává líná oblaka a zvolna plyne širým ovzduším.“ (Romeo a Julie)
  • „Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.“
  • „Jsouť věci na nebi a na zemi, o kterýchž moudrost naše nemá zdání.“
  • „Kdo nemá peníze, obživu a spokojenou mysl, je ošizen o tři znamenité přátele.“
  • „Kdo oloupen, se tomu směje, okrádá zloděje, kdo se zbytečně trápí, okrádá sebe.“
  • „Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.“
  • „Kdo získal srdce lví, získá i srdce ženy.“
  • „Kdyby každý dostal, co mu patří, kdo by pak byl bezpečen před výpraskem?“
  • „Kdyby naše dobré vlastnosti z nás nevyzařovaly, bylo by to, jako bychom je neměli.“
  • „Když dívky řeknou ze skromnosti „ne“, přejí si, aby se to chápalo jako „ano“!“
  • „Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu.“
  • „Když láska vadnouc začíná skomírat, vždy si libuje v tiché obřadnosti.“
  • „Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se - jistě z hlouposti - motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“
  • „Království za koně!“
  • „Krása tkví v oku pozorovatele.“
  • „Křehkosti - tvé jméno je žena.“
  • „Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, jas, je-li šťastna milujících očí, a je-li zkormoucena, moře slz.“
  • „Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.“
  • „Láska je jako děcko, touží po všem, co má na očích.“
  • „Láska není cit, který se mění, když narazí na překážky, nebo se poddá sotva, že změnu tuší.“
  • „Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život. A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.“
  • „Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“
  • „Lidé by měli být, čím se zdají. A kteří tím nejsou, neměli by se tím ani zdát.“
  • „Lidské myšlenky jsou otrokem lidského života.“
  • „Lépe v pekle nežli se ženou svárlivou v domě společném.“
  • „Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.“
  • „Má láska tváří tolik, že vlastně není nic než karneval.“
  • „Milovaná dívka neví nic, pokud neví, že muži cení nedosaženou věc víc, než má ceny.“
  • „Mít rád je víc, než milovat.“
  • „Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.“
  • „Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.“
  • „Moudrý otec, kdo zná své dítě.“
  • „Muž, jenž má jazyk, pravím, není mužem, když jím neumí dobýti ženy.“
  • „Muž, který se bojí, nikdy dívku nezíská.“
  • „My, muži, v slibech velcí jsme a v lásce často malí.“
  • „Nabyl jsem dojmu, že lidé nejsou dílem přírody, ale nějakého břídila - tak zpackané a ohavné bylo lidstvo v jejich podání.“
  • „Naděje bývá často jako pes bez čichu.“
  • „Naděje je loveckým psem beze stopy.“
  • „Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší.“
  • „Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyroste.“
  • „Názory lidí jsou částí jejich štěstí.“
  • „Nejsem příliš nemocný, ještě o tom mohu mluvit.“
  • „Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.“
  • „Neexistuje nic dobrého a nic špatného, to jen naše myšlení způsobuje tento rozdíl.“
  • „Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Všemu dává vlastnosti naše myšlení.“
  • „Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.“
  • „Nic nepůjčuj a nic si nikde nedluž! Kdo půjčí, přítele i půjčku ztratí, a dluhem vytloukáš jen klínem klín.“ (Hamlet)
  • „Odvaha roste s příležitostí.“
  • „Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado. Taky labuť jsi ze sebe dělal, Jupitere, když jsi za Ledou chodil... Když už i bohové jsou tak zhůvěřilí, co mají dělat ubozí lidé?“
  • „Ó, mocná lásko, která dokáže změnit zvíře v člověka, stejně jako člověka ve zvíře.“
  • „Ošklivost je mnohem ošklivější u ženy než u ďábla.“
  • „Pec pro své nepřátele nerozpaluj tak, aby ses sám nespálil.“
  • „Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“
  • „Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.“
  • „Podezíravost vždy straší provinilou mysl“
  • „Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne, pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!“ (Hamlet)
  • „Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.“
  • „Proto jsou svátky tak vzácně nevšední, že v dlouhé řadě dnů, ční mezi všemi...“
  • „Přátelství, jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.“
  • „Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.“
  • „Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.“
  • „Se zbraní v ruce mluvíš o míru?“ ( Romeo a Julie)
  • „Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“
  • „Slova, slova, slova.“ (Hamlet)
  • „Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil.“
  • „Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?“ (Hamlet)
  • „Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“
  • „Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvoji krásu nemá.“
  • „Snad uvede váš sňatek v mír a shodu, odvěké nepřátelství vašich rodů.“ (Romeo a Julie)
  • „Stručnost je duší vtipu.“
  • „Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“
  • „Také vy jste cestoval? To tedy vážně máte proč být smutný. Asi jste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní. Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, to znamená oči bohaté a kapsu prázdnou.“
  • „Takoví dva se dnes štíří, zítra smíří a než se nadějeme, jsou z nich tři.“
  • „Tak ty chceš umřít? A co já, lásko, a co já? Mám trčet na tomhle světě, který bez tebe je zpustlejší než chlív?“
  • „Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.“
  • „Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.“
  • „Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.“
  • „Ukaž mi muže, který není otrokem vášně, a já ho uvnitř srdce nosit budu, ba v srdci srdce svého.“
  • „Už Rosalina, tebou tolik ctěná, ti sešla z mysli? Jste vy, chlapci, cháska! Ne v srdcích, v očích jen je vaše láska!“ (Romeo a Julie)
  • „Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“ (Romeo a Julie)
  • „Válka není žádný zápas proti tomu, když muž před protivnou ženou prchá z domu.“
  • „Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak.“
  • „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“
  • „Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.“
  • „V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.“
  • „Vnější krása je o to cennější, oč více skrývá vnitřní krásy.“
  • „Vprav do oka novou otravu a prudký jed staré se zničí.“
  • „V srdci lidském je stálý boj dvou nepřátel: zlé vůle a dobroty.“
  • „Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“ (Hamlet)
  • „Zábava a činnost dělají hodiny krátkými.“
  • „Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.“
  • „Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou.“
  • „Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.“
  • „Zlo, které lidé pášou, je přežívá. Dobro je mnohdy pohřbeno s jejich kostmi.“
  • „Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká, kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.“
  • „Že miloval jsem dosud? Jak se klamu! Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
  • „Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.“
  • „Ženy se nikdy neohlížejí. Jediná tak učinila a proměnila se v solný sloup.“
  • „Žert nehne duší v trýzni smrtelné.“
  • „Že se může někdo usmívati a býti padouchem...“
  • „Život je jen chodící stín, chudý herec, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm vzápětí už neslyšelo; je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic.“
  • „Život je příběh vyprávěný blbcem.“
  • Detail odstavce: Citáty
    Zdroj: William Shakespeare
    Zveřejněno: 1.12.2016

    CHARAKTERISTIKA KAMARÁDA

    Charakteristika kamaráda Adama

    Osnova:

    1. Představení kamaráda

    2. Vzhled Adama

    3. Jeho vlastnosti

    4. Adamova rodina

    5. Adam ve školce a ve škole

    6. Adam a příroda

    7. Jeho záliby

    8. Závěr

    Jako malé dítě jsem se velmi kamarádila s chlapcem jménem Adam Kováč. Byli jsme s Adamem sousedé, a proto nás rodiče přihlásili i do stejné školky, kde jsme se seznámili a hned první den se z nás stali nerozluční přátelé. Adamovi je teď stejně jako mně šestnáct let, bohužel jsme se už čtyři roky neviděli.

    Adam byl jako chlapec vysoký a velmi hubený. Moji rodiče o něm říkali, že je samá ruka, samá noha. Byl neustále v pohybu, a proto mu nedělalo problém udržet svoji postavu. Na Adamovi se mi vždy velmi líbily jeho kudrnaté a blonďaté vlasy, které mu dodávaly vzhled roztomilého andílka. Stejně tak výrazné byly i jeho tmavě modré oči, které se na mě usmívaly za každé situace. Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene malou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. To bylo způsobené naši nehodou v dětství, kdy jsme společně spadli z houpačky. Adamova věčně usmívající se ústa k sobě vždy také dokázala přitáhnout pozornost. Adam byl jako dítě sportovní typ a důležité pro něj bylo pohodlí, své oblečení nikdy neřešil, hlavní pro něj bylo, aby se v tom dalo běhat a šplhat po stromech.

    Adam už jako dítě ve školce (a i později) měl velkou řádku dobrých vlastností, ale našly se také vlastnosti, kterými se nemohl úplně chlubit. Už jako malý předškolaček byl velmi oblíbený pro svou štědrost. Nikdy nebyl lakomý a vždy se o vše rozdělil, ať už se jednalo hračky ve školce, opsání domácího úkolu, nebo poslední žvýkačku v balíčku. Důležité pro něj bylo, aby lidé kolem něj byli spokojení. Adam byl vždy také velmi usměvavý, pokud viděl někoho nešťastného, dělal vše proto, aby mu na tváři vyloudil alespoň malý úsměv. Pokud se mu to nepodařilo, tak se tím velmi trápil. Už ve školce těžce nesl jakékoliv konflikty, vše raději řešil mírumilovnou cestou. Při jakékoliv domácí práci, činnosti ve školce ale i hře, byl vždy velmi pečlivý a poctivý. Už u hraní společenských her nesnášel jakékoliv podvody, nebo nepřesné vyjadřování. Pro jeho dobré vlastnosti a úžasnou pozitivitu ho lidé měli vždy velmi rádi, a proto tolerovali i jeho negativní vlastnosti obzvlášť určitou bojácnost. Bál se neznámých lidí ale i neznámých situací, nevyhledával je a vždy mu chvíli trvalo než se v nich rozkoukal, a tak svou ustrašenost překonal. Adam nepatřil k agresivním a vzteklým dětem, ale ani k těm statečným. Každá nepříjemnost ho nejprve vyděsila a vše si musel pořádně promyslet, než se rozhodl nějak zareagovat. Pokud se mohl vyhnout nepříjemným situacím, tak se jim vyhnul.

    Adam žil se svou maminkou v malém bytečku. Pokoj v něm sdílel se svou o tři roky starší sestrou, která mu byla vždy vzorem a co mu řekla, bylo vždy pro Adama svaté. Klára ho ale občas považovala za mladšího, velmi otravného bratra, a tak ho někdy trochu trápila. Adam ji i přes to všechno zbožňoval. Jejich vztah se postupně zlepšoval a věřím tomu, že dnes je to něco úplně jiného, než když jsme byli děti. Stejně tak Adam miloval i svou maminku, ale zároveň se jí jako autority bál. Nerad se jí o něco dovoloval, bál se jejího odmítnutí a nesouhlasu. Pokud společně podnikali nějaké výlety, tak se od maminky nevzdaloval, protože se obával, že by ho někde mohla zapomenout. Zároveň nechtěl přijít o žádnou chvíli s ní. Nikdy se za svůj vztah k mamince nestyděl, i když se mu ostatní děti posmívaly, že je „mamánek“. K otci neměl vztah žádný, od doby, kdy se jeho rodiče rozvedli, ho neviděl a nebyl s ním v kontaktu. Myslím ale, že Adamovi, Kláře i jejich mamince chyběl. Adam se pak postupně snažil mamince tatínkovu nepřítomnost vynahradit.

    Adam byl ve školce i ve škole velmi oblíbený u všech učitelek, které ho zbožňovaly pro jeho snaživost, pečlivost i jeho veselost. Ve školce i ve škole vždy platilo, že na co Adam sáhl, to se mu podařilo, a proto byl u dětí a ostatních žáků velmi oblíbený při skupinových prací. Všichni věděli, že mít Adama v týmu znamená jasný úspěch. Naopak při individuálních úkolech mu pak žáci ve škole záviděli, že se mu tak daří. Adam si ale nikdy nic z nepřejících názorů nic nedělal a nikdy se před nimi nebránil. Spolužáci ho proto občas považovali za slabocha, ale vždy když ho potřebovali, tak se na něj zas obrátili. Adam jim nikdy neřekl ne. Ve školce i ve škole Adam vynikal ve sportu, hrách ale i při všem, co se muselo tvořit. Učitelky navíc velmi obdivovaly jeho krásný hlas, a proto často vystupoval na školních pěveckých akcích. Ve škole byly Adamovou slabinou hodiny českého jazyka, protože byl dyslektik a se spoustou pouček se trápil. Také mu zpočátku dělalo problém čtení, nakonec se v něm ale zlepšil, a dokonce četl lépe než většina spolužáků. Chlapec Adam měl spoustu snů o své budoucnosti, a proto nevěděl, co přesně bude dělat, jestli bude kosmonautem, vojákem, podnikatelem nebo prezidentem, věděl ale, že chce v životě něco velkého dokázat.

    Adamova maminka nebyla bohatá, a tak si nemohla dovolit brát ho na drahé zahraniční dovolené, když to ale šlo, tak s ním vyrazilo na kolo po okolí, nebo na procházku. Dokonce mu k osmým narozeninám koupila starý prut a přihlásila ho do rybářského kroužku, když viděla, jak Adam touží trávit více času u rybníka. Adam přírodu miloval, rád v ní jen tak seděl a pozoroval dění kolem sebe. Měl rád i zvířata, to se projevovalo i při rybolovu, kdy každou chycenou rybu hned pouštěl do vody, nebo někdy raději nechytal na návnadu. Prostě jen „nahodil“ na prázdno a kochal se okolím.

    Adam spoustu volného času strávil na rybách, nebo běháním po lese, kde jsme si už jako malé děti vytvořily řadu skrýší a „domečků“. Když doma nebyla jeho maminka, tak ani on tam moc nepobyl. Vždy dával přednost přírodě a kamarádům. I tak si ale vždy našel čas, aby sestře pomohl s úklidem, i když to nesnášel. O prázdninách rád jezdil na akce s vodáckým kroužkem. Přestože trávil hodně času čtením, nepatřilo to k jeho nejoblíbenějším činnostem, raději doma zkoumal různé brouky pod mikroskopem, který dostal od prarodičů k osmým narozeninám.

    Adam byl mým nejlepším kamarádem, zbožňovala jsem na něm jeho hravost a zájem o všechno nové. Sice mě někdy mrzelo, že mnoho času trávil raději se svou maminkou než se mnou, tak jsem ho za to obdivovala. Obzvlášť teď si uvědomuji, jak moc hodný kluk to byl, když se dokázal vyrovnat s odchodem svého tatínka a zároveň se celou situaci snažil ulehčit i své sestře a mamince. Málokteré dítě by v jeho věku reagovalo stejně.

    Detail odstavce: Charakteristika kamaráda Adama
    Zdroj: Charakteristika kamaráda
    Zveřejněno: 22.11.2017

    VZORY SMUTEČNÍHO PROJEVU

    Smuteční projev pro maminku

    Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,

    Život každého z nás provází velké množství ztrát. Člověk během svého žití ztrácí řadu předmětů i iluzí, stejně tak jeho existenci na tomto světě provází i těžší ztráty, jako jsou ztráty milovaných osob a přátel. A nás tu dnes spojuje právě smutek nad ztrátou jedné nám všem blízké osoby, která nás opustila náhle a bez varování. Ztráta této obětavé ženy Barbory Strakové je těžká nejen pro nás, její milovanou rodinu, ale i pro Vás, její přátelé, známé i kolegy. Její náhlý skon zasadil těžkou ránu do našich životů a my se z ní společně musíme vzpamatovat. Nesmíme truchlit, má maminka by si to nepřála, nechtěla by vidět smutek ve tváři nikoho z nás, vždyť i za svého života se nám v těžkých chvílích snažila vyloudit alespoň malý úsměv na tváři. Říkávala, že i malý úsměv je vstupní branou na cestu radosti. A i její poslední okamžiky na tomto světě byly plné přání, abychom po této cestě společně kráčeli s milou vzpomínkou na ni, na ženu, která do posledního okamžiku nemyslela na sebe, ale jen a pouze na své blízké. Její ztráta nás bolí, ale radujeme se z toho, že jsme dostali šanci těšit se z maminčiny přítomnosti a z její lásky, kterou šířila mezi své blízké po celý svůj život. Dovolte mi, abych se s Vámi jménem naší zarmoucené rodiny podělila o to, kým pro nás má maminka Barbora Straková byla.

    Má milovaná maminka se v létě roku 1970 narodila na severu Čech mladému hajnému a jeho ženě. Stala se jejich nejstarší dcerou, která jim v průběhu let pomáhala vychovávat další tři děti, samé chlapce. Prostředí, v němž vyrůstala, ji velmi ovlivnilo, stejně jako otec, který jí učil vše, co znal a co tolik miloval. Už jako malé dítě se naučila rozpoznat hlasy ptáků a podle stop lehce poznala, které zvířátko se prohánělo lesními houštinami. Vždy otci pomáhala starat se o řadu lesních zvířátek, která kvůli svým nemocem skončila u domu hajného. Stejně tak ho každý víkend doprovázela na jeho lesních toulkách a návštěvách blízkých i dalekých krmelců, u kterých společně pozorovali krmící se zvěř. Jejich společné chvíle v lesích pro ni byly vším, naučila se les a jeho obyvatele velmi milovat, i proto v ní ticho v temných lesích nikdy nevzbuzovalo strach jako v mnohých z nás, ale vždy jen krásné vzpomínky, pocit domova a blízkosti milovaného otce. I jeho vlivem se rozhodla pro studium veteriny, přestože jí řada lidí odrazovala a místo těžkého studia jí doporučovala usadit se a starat se o děti. Přestože studium bylo velmi náročné, maminka se nevzdávala a usilovně bojovala. Má maminka se ale ve svých cílech nenechala zviklat a dosáhla splnění svého dětského snu. Stala se z ní zvířecí lékařka zaměřená na lesní zvěř. Stala se tak jasným důkazem toho, že i dětská přání se mohou plnit. Po ukončení svého studia si našla práci zde v šumavských lesích, kde se stala velmi vyhledávanou veterinářkou. Všichni oceňovali její profesionalitu stejně jako milý a laskavý přístup k zvířatům i lidem. Přestože byla v zaměstnání šťastná, něco jí chybělo. Ta pravá láska, a tak jí její nejlepší kamarádka Jiřinka seznámila s milým učitelem, který se stal láskou jejího života. Nebylo tedy divu, že se svatbou na nic nečekali, a když jsme se jim narodili my, dva synové a dcera, bylo její štěstí úplné. Měla vše, co si kdy přála, krásnou práci, milujícího manžela, tři roztomilé děti, s nimiž se mohla těšit z jejich úspěchů a stejně tak je utěšovat v případě životních zklamání. Naše maminka nás velmi milovala, přestože ve své práci trávila mnoho času, vždy si našla chvíli, aby s námi probrala naše bolístky, radila nám při našich trápení a povzbuzovala nás k plnění našich snů. Nikdy nás nerozmazlovala, protože sama věděla, že jen cílevědomou prací dosáhneme toho, co si přejeme. Jen díky ní se z nás stal doktor na chirurgii, profesor na univerzitě a úspěšná podnikatelka. To naše maminka nás motivovala a vždy nám říkala, že nic není nemožné. Stačí jen chtít. Osud si s mou milovanou maminkou i těžce pohrával, chvíle štěstí vystřídaly smutné okamžiky, plné ztráty. Náhle ji opustil její milovaný otec, záhy i matka a chvíli po nich ji po těžké nemoci opustil také milovaný manžel. Má maminka pro své milované truchlila, ale naučila se jít dál a nás vedla k tomu samému. Vzpomínky na ně si uchovala a předávala je dál svým dětem a vnoučeti. Po ztrátě rodičů i manžela se o to víc upnula na nás děti, byla si vědoma toho, jak může být život krátký a přála si, abychom ho prožili na plno a podporovala nás v tom. Stála při synu Alešovi, i když se rozhodl, že odejde pracovat do Velké Británie, stejně tak podporovala mě, když jsem se rozhodla, že budu vychovávat dítě sama. Nikdy naše rozhodnutí nekritizovala, vždy vyslechla, poradila a pomohla. Stejně jako pro nás byla milující matkou, pro mého malého syna se stala milující babičkou, která ho učila hrát na piano, četla mu večer pohádky, společně poznávali krásu místních lesů, předala mu svou lásku k přírodě a ke všemu živému. To samé si přála naučit i další vnoučata, ale nebylo jí to dopřáno. Náhle nám jí tragická nehoda vyrvala z naší náruče. Ale ne z našich srdcí. V nich zůstane navždy. Nikdy nezapomenu na ty krásné chvíle, kdy mi v noci před spaním rozčesávala vlasy a vyprávěla pohádky o krásných princeznách a statečných mládencích, nezapomenu ani na moment, kdy jsem dokončila školu a v maminčiných očích jsem zahlédla nekonečnou pýchu, navždy ve mně zůstanou ty krásné vzpomínky, na okamžiky kdy nás s bratry brala do lesů a dělila se s námi o lesní tajemství, navždy mi v srdci bude znít její milý hlas, zvonivý smích, stejně jako mě po zbytek života bude hřát vzpomínka na její laskavý dotyk, který dokázal každého zbavit řady bolestí. Má maminka bude žít navždy ve mně, v mých bratrech, v mém synovi, ale i ve vás, v lidech, kteří pro ni tolik znamenali. Stejně tak bude ale žít i v šumavských lesích, které nám nikdy nedovolí zapomenout na ženu, která pro ně tolik vykonala.

    Detail odstavce: Smuteční projev pro maminku
    Zdroj: Vzory smutečního projevu
    Zveřejněno: 20.12.2017

    MARIE ANTOINETTA

    Poslední dny Marie Antoinetty

    "Byla jsem královnou, a vy jste mi vzali mou korunu, manželkou, a vy jste zabili mého manžela, matkou a vy jste mě připravili o mé děti. Zbyla mi jen má krev, vezměte si ji, ale nenechte mě trpět dlouho." To Marie Antoinetta prohlásila poté co u soudu, přečetl prokurátor její obžalobu.

    Vězení v Templu, kam byla Marie Antoinetta zavřená, bylo v hrozném stavu. Královnu čekal hlučný, plesnivý žalář, plný kouře, krysí moči a špatné hygieny.

    Tělesný i duševní stav královny se během věznění horšil, královna hubla, vlasy jí šedivěly a vypadávaly, byla velmi bledá a často krvácela. Trpěla nedostatkem soukromí, neustále s ní byli v cele dva dozorci, kteří měli za úkol ji sledovat. Nesměla si krátit čas šitím, ani pletením. Často jen seděla, sledovala ruce, otáčela prsteny. Když už nemohla, škubala tapety a vytahovala z nich nitě, které pomocí špendlíků přeměňovala v jednoduchou krajku.

    Období kolem 2. srpen 1793

    Marie Antoinetta dorazila do vězení Temple v Paříži ve tři hodiny ráno, poté co ji vytrhli z náručí své dcery Marie Terezy a její švagrové Madame Elizabeth. Syn Ludvík Karel jí byl odebrán již o měsíc dříve. Marie Antoinetta byla rychle eskortována do cely pod úrovní vězeňského nádvoří. Zděná podlaha byla pokrytá bahnem a vodou pocházející z nedaleké Seiny prosakující ze stěn (když bylo v Seině málo vody, tak stěny vězení vyschly a Marie Antoinetta mohla na nich pozorovat staré tapety zdobené, ironicky, kosatcem.). Královna upřeně sledovala holé zdi, našla v nich zabodnutí hřebík a na něj zavěsila své hodinky, a pak se natáhla na svou postel, kterou byla skládací dětská postýlka, věznitelé se domnívali, že ta je dostatečně dobrá pro královnu.

    "Nejvíce infikovaná cela s několika krovy ze slámy jako postel," poznamenal dozorce, "to je vše, co je potřeba." Královnini strážci ale nebyli bez soucitu. Toussaint a Marie Anne Richardsovájí dokonce poskytli alespoň malý komfort v podobě polštáře, malého stolu se dvěma židlemi, dřevěnou krabičku s práškem a cínovou nádobu s pomádou. Marie Antoinetta a její dozorci byli ale pod neustálou kontrolou stráže (odděleni pouhou zástěnou od královny), která celý den pila, kouřila a hrála karty.

    Když královna požádala madam Richardsovou o čerstvé oblečení, dozorkyně se neodvážila její přání splnit, protože se obávala přísných rozkazů revoluční vlády. Nicméně ale když si Madam všimla, že čepec Marie Antoinetty už dlouho nevydrží, riskla to a požádala pro ni o nový. Vládní úředníci žádost kupodivu vyslyšeli a královna obdržela dva úplně nové čepce (díky přesným záznamům úředníků, které se dochovaly dodnes, víme, že vládu stály 7 livrů). Úředníci si ale vzápětí uvědomili, že kdyby museli královně kupovat novou garderobu, že by se jim to finančně nevyplatilo, a tak poslali policii, aby vyhledali oblečení, které dříve patřilo královně, a předali jim ho. Hodlali tak ušetřit na pořizování nových věcí.

    Královna se v cele trápila, což si uvědomovala i Madam Richardsová, a tak k ní jednou přivedla své nejmladší dítě Fanfana. Byl to okouzlující chlapec s krásnými vlasy a modrými očima, údajně královnu přemohly emoce, když jej spatřila, objímala ho a líbala. Zároveň vzpomínala na vlastního syna ve stejném věku, jako byl Fanfán, a který byl také uvězněn ve vězení. Přiznala jim, že na něj myslí ve dne, v noci. Královnu tato příhoda silně zarmoutila, až raději zůstávala ležet. Madam Richardsová svěřila vězeňské služce Rosalii, že syna by do vězení za královnou raději už nepřivedla, aby ji i nadále netrápila. Madam by ale stejně k tomu ž nedostala příležitost. Nedlouho poté byla doba jejího a manželova strážení u královny zkrácena. Dne 28. srpna 1793 totiž royalista Chevalier z Rougeville upustil v královnině cele karafiát, v němž byla ukryta tajná zpráva. Marie Antoinetta později dosvědčila, že zpráva obsahovala tyto věty "Co uděláte? Jaké máte plány? Byl jsem ve vězení, ale zázrak mě zachránil. Přijdu v pátek."Součástí zprávy byla i nabídka peněz, pravděpodobně jako úplatek pro stráže, a slib, že se v Pátek Rougeville vrátí. Královna špendlíkem naznačila odpověď "Jsem stále na dosah. Nemohu s nikým mluvit. Věřím vám. Přijdu." Jednalo se o první incident, který se proslavil jako Karafiátová aféra(plán jak pomoci královně k útěku) a který mohl být úspěšný. Rougeville se vrátil v pátek, aby eskortoval královnu do bezpečí, ale strážce, který byl podplacený, náhle zastavil královnu v poslední minutě před opuštěním místnosti. Co ho k tomu vedlo, se dodnes neví. Spiknutí tak selhalo a královna skončila opět ve své cele. Úřady účastníky vyslýchala, ale královna si dala dobrý pozor, aby nikoho neobvinila. Důsledkem ale bylo, že manželé Richardsovi byli zbaveni svých povinnosti a uvězněni za nedbalost. (Propuštěni byli po královnině popravě a vrátili se zpět do práce. Madam Richardsová se opět snažila pomáhat vězňům. Jeden z nich odsouzený na dvacet let, ji ale bodl do srdce nožem, když mu podávala misku s polévkou).

    Období kolem 21. srpen 1793

    Manžele Richardsovi nahradil pan Bault a jeho manželka. Oba si uvědomovali, že strážit královnu je obrovská zodpovědnost, ale zároveň Marii Antoinettě dlužili, protože je podporovala v době, kdy byla královnou. A když pár zjistil, že místní brutální správce je odvolán na jiné místo, požádali o jeho pozici a také ji získali. Chtěli své patronce pomoci, jak nejvíce to bylo možné. Nemohli jí nakupovat jídlo, jak se to dělo dříve, dodavatelé museli totiž projít vězeňskými kontrolními stanovišti při dodávkách jejich zboží. I přesto madam Baultová jí nechávala připravit jídlo ze surovin tajně zakoupených od blízkých prodejců místo vody a chleba, které měla Marie Antoinetta podle rozkazu dostávat. Stejně tak nechala královně každý den přinášet čistou vodu z Arcueil, protože voda ze Seiny byly infikovaná a královna nepila ani víno. Její manžel byl ale mnohem opatrnější, dokonce vězeňské služce Rosalii vzal stuhu, kterou dostala od královny, jen aby se nikdo z nich nedostal do problémů. Jeho reakce Marii Antoinettu na jednu stranu mrzela, ale zároveň ji chápala. Byla ráda, že se odvážil stát se jejím správcem, když věděl, že rodina bývalého správce sedí ve vězení. Bault ale i pro ni zkoušel riskovat, když byla královně v cele zima a požádala o bavlněné povlečení na postel, odvážil se Bault o něj požádat žalobce, který mu údajně řekl, že by za tuto žádost zasloužil gilotinu.

    Poslední dny: 16. říjen 1793

    Dohled manželů Baultových netrval ale dlouho. Zdlouhavý proces začal 15hodinovým zasedáním dne 14. října a 24hodinovým zasedáním 15 - 16. října. Po 10 týdnech ve vězení byl konečně v půl páté ráno vynesen verdikt: smrt gilotinou. Královna na toto rozhodnutí nereagovala jediným slovem. Po vynesení rozsudku byla odvedena zpět do své cely, kde požádala Baulta o pero a papír. Napsala dopis Madam Elizabeth, sestře krále: "píši vám, má sestro, naposledy. Byla jsem odsouzena, nikoliv k ohavné smrti, která čeká jen na uličnice, ale jít a vrátit se k vašemu bratrovi. Nevinný jako on, doufám, že ukážu stejnou pevnost jako on v jeho posledních okamžicích. Hořce jsem truchlila, když jsem opouštěla mé ubohé děti. Víte, že jsem tu byla pro ně a pro vás - vás, kteří jste svým přátelstvím obětovali všechno, abyste byli s námi." Údajně když královna dopsala dopis, políbila opakovaně každou stránku a složila je a předala Baultovi. Ten ale dopis nemohl předat, četník, který stále před budovu mu dopis zabavil a Elizabeth tak dopis nikdy nedostala.

    Detail odstavce: Poslední dny Marie Antoinetty
    Zdroj: Marie Antoinetta
    Zveřejněno: 28.5.2018