Sloh

Osnova popisu: jak správně postupovat

Jednoduchá osnova popisu

Osnova popisu se nejčastěji skládá ze tří částí: 1. úvod – představíme, co budeme popisovat, 2. hlavní část – postupně popíšeme celkový vzhled a jednotlivé podrobnosti, 3. závěr – shrneme svůj dojem, vztah k popisované věci nebo její význam. Důležité je zvolit jeden logický směr popisu a během slohové práce ho zbytečně neměnit.

Popis má čtenáři umožnit, aby si člověka, předmět, zvíře nebo místo dokázal co nejlépe představit. Proto nestačí pouze vyjmenovat vlastnosti. Informace musí být seřazeny v logickém pořadí. Osnova pomáhá předem rozhodnout, čím začneme, na které podrobnosti se zaměříme a čím text zakončíme. Konkrétní body se mění podle toho, zda popisujeme osobu, předmět, zvíře nebo například krajinu, základní princip však zůstává stejný.

Osnova

Jak vytvořit osnovu popisu

Nejuniverzálnější osnova má tři základní části. Jednotlivé body je možné dále rozdělit podle toho, co přesně popisujeme.

  1. Úvod – představení popisovaného objektu
    • Co nebo koho popisujeme?
    • Kde se s tím můžeme setkat?
    • Proč jsme si právě tento předmět, člověka nebo místo vybrali?
  2. Hlavní část – vlastní popis
    • celkový vzhled, velikost nebo první dojem,
    • jednotlivé části a jejich vlastnosti,
    • barvy, tvary, materiály nebo jiné nápadné znaky,
    • zvláštnosti a důležité podrobnosti.
  3. Závěr – celkové zhodnocení
    • Jaký dojem na nás popisovaný objekt působí?
    • Čím je zajímavý nebo důležitý?
    • Jaký k němu máme vztah?

Vzor osnovy popisu předmětu

  1. Co budu popisovat
  2. Celkový vzhled a velikost
  3. Tvar a jednotlivé části
  4. Barva a materiál
  5. Zajímavé detaily
  6. Využití předmětu
  7. Můj vztah k předmětu

Například při popisu jízdního kola není vhodné nejprve podrobně popsat zadní kolo, potom řídítka, následně se vrátit k rámu a nakonec znovu k zadní části. Přehlednější je postupovat například od celku k jednotlivým částem.

Vzor osnovy popisu osoby

  1. Představení osoby
  2. Postava a celkový vzhled
  3. Obličej a vlasy
  4. Oblečení a typické znaky
  5. Zvláštnosti vzhledu
  6. Celkový dojem

Pokud zadání zní pouze popis osoby, soustředíme se hlavně na vzhled. Jestliže máme napsat charakteristiku osoby, musíme kromě vzhledu popisovat také vlastnosti, chování a vztah člověka k ostatním.

Vzor osnovy popisu místa nebo krajiny

  1. Kde se místo nachází
  2. Celkový pohled
  3. Popředí
  4. Střední část
  5. Pozadí a okolí
  6. Nápadné podrobnosti
  7. Atmosféra a můj dojem

U popisu krajiny můžeme postupovat například zleva doprava, od blízkého ke vzdálenému nebo od nejvýraznějšího místa k detailům. Zvoleného směru bychom se měli držet.

Vzor osnovy popisu zvířete

  1. Jaké zvíře popisuji
  2. Velikost a stavba těla
  3. Hlava
  4. Srst, peří nebo jiné pokrytí těla
  5. Končetiny a další výrazné části
  6. Nápadné znaky
  7. Celkový dojem nebo můj vztah ke zvířeti

Jak řadit informace v popisu

Neexistuje pouze jediný správný způsob. Důležité je, aby čtenář dokázal postup sledovat. Použít můžeme například některý z těchto principů:

  • od celku k detailu – nejprve celkový vzhled, potom jednotlivé části,
  • shora dolů – vhodné například při popisu člověka,
  • zleva doprava – může se hodit při popisu pokoje nebo obrazu,
  • od popředí k pozadí – časté při popisu krajiny,
  • od nejvýraznějšího k méně nápadnému – pokud má popisovaný objekt jeden dominantní znak.

Osnova tedy není jen seznam věcí, které chceme zmínit. Určuje také pořadí, v jakém je čtenáři představíme.

Ukázkový text

Krátká ukázka podle osnovy

Jako příklad můžeme použít popis školního batohu.

Osnova

  1. Můj školní batoh
  2. Velikost a celkový vzhled
  3. Hlavní kapsa
  4. Menší kapsy a další části
  5. Materiál a barva
  6. Praktické využití
  7. Proč mi vyhovuje

Ukázkový popis

Můj školní batoh používám téměř každý den. Je středně velký a má obdélníkový tvar se zaoblenými rohy. Na první pohled působí jednoduše a sportovně.

Největší část tvoří hlavní kapsa, do které ukládám učebnice, sešity a penál. Před ní jsou dvě menší kapsy na drobnosti. Po stranách se nacházejí síťované přihrádky na láhev. Zadní část je měkce polstrovaná a stejně upravené jsou také oba ramenní popruhy. Batoh je vyroben z pevné tmavé látky a na přední straně má několik světlejších pruhů.

Nejvíce se mi na něm líbí jeho praktické rozdělení. Každá věc má své místo, takže v něm nemusím dlouho hledat. Přestože už ho používám delší dobu, stále dobře drží tvar a do školy mi vyhovuje.

Ukázka dodržuje jednoduchý postup: představení předmětu – celkový vzhled – jednotlivé části – podrobnosti – závěrečné hodnocení. Stejný princip můžeme využít i při popisu mnoha jiných předmětů.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při psaní popisu

  • Nahodilé přeskakování mezi částmi. Jednou popisujeme horní část, potom spodní a následně se znovu vracíme nahoru.
  • Pouhé vyjmenování vlastností. Text typu „Je velký. Je modrý. Je nový. Je hezký.“ nepůsobí jako souvislý popis.
  • Opakování stejných slov. Časté je zejména neustálé používání výrazů je, má, hezký, velký.
  • Příliš obecné výrazy. Místo „má pěknou barvu“ je přesnější například „má tmavě zelenou barvu“.
  • Odbočení od tématu. Při popisu předmětu není potřeba dlouze vyprávět příběh o tom, kdy jsme ho koupili.
  • Záměna popisu a charakteristiky. Popis osoby zachycuje především vzhled, charakteristika se zabývá také povahou.
  • Chybějící závěr. Text nemusí končit dlouhým hodnocením, ale krátké shrnutí nebo osobní dojem jej vhodně uzavře.

Kontrolní seznam

Kontrola hotového popisu

  • Je hned na začátku jasné, co nebo koho popisuji?
  • Má text úvod, hlavní část a závěr?
  • Postupuji v logickém pořadí?
  • Nejprve zachycuji celek a potom podrobnosti?
  • Používám přesná přídavná jména a další popisná slova?
  • Neopakuji stále stejné výrazy?
  • Neodbočuji zbytečně k vypravování?
  • Dokáže si čtenář podle mého textu popisovanou věc nebo osobu představit?
  • Je závěr stručný a souvisí s tématem?

Nejčastější otázky

Kolik bodů má mít osnova popisu?

Pevně stanovený počet neexistuje. Jednoduchá osnova může mít tři hlavní body: úvod, vlastní popis a závěr. Podrobnější školní osnova mívá přibližně pět až osm bodů podle tématu. Důležitější než počet bodů je jejich logické pořadí a to, aby žádná podstatná část popisu nechyběla.

Co napsat do úvodu popisu?

V úvodu stručně představíme člověka, předmět, zvíře nebo místo, které budeme popisovat. Můžeme uvést, kde se nachází, k čemu slouží nebo proč jsme si je vybrali. Úvod by měl být krátký. Podrobný vzhled patří až do hlavní části.

Co patří do hlavní části popisu?

Hlavní část obsahuje vlastní popis. Obvykle začínáme celkovým vzhledem a postupně přecházíme k jednotlivým částem a detailům. Můžeme zachytit například velikost, tvar, barvu, materiál, polohu jednotlivých částí a nápadné znaky. Informace by měly následovat v předem zvoleném pořadí.

Jak zakončit popis?

V závěru můžeme uvést celkový dojem, význam popisované věci nebo vlastní vztah k ní. Například u popisu oblíbeného předmětu můžeme stručně vysvětlit, proč jej rádi používáme. Závěr nemusí být dlouhý, ale měl by text přirozeně uzavřít.

Jaký je rozdíl mezi osnovou popisu a vypravování?

Osnova popisu sleduje především vzhled, části a vlastnosti určitého objektu. Osnova vypravování naopak řadí události podle děje, například úvod do situace, vznik problému, vyvrcholení a závěr. Při popisu tedy není nejdůležitější, co se stalo, ale jak něco vypadá a jaké to má znaky.