Toto cvičení je vhodné hlavně pro žáky 4. ročníku základní školy, kteří se učí rozdíl mezi předložkou a předponou. Předložka se píše samostatně, dá se mezi ní a slovo vložit pád. Na rozdíl od předpony, která je nedílnou součástí slova.
Řada žáků, a někdy dokonce i dospělých, si plete předponu s předložkou. Zatímco předložka je slovní druh, který není součástí jiného slova a stojí v textu samostatně, tak předpona je součástí slova a stojí před kořenem.
Například: bez vlasů (předložka) x bezvlasý (předpona)
Při stavbě slova se žáci učí rozeznat předponu, kořen, příponu a koncovku. Často si právě pletou předponu a příponu. Rozdíl je v postavení těchto částí, kdy předpona stojí před kořenem slova a přípona za ním. Ani předponu, ani příponu ale nemusí každé slovo obsahovat. Některá slova mohou mít jen předponu, některá jen příponu a některá nemusí mít ani příponu a ani předponu.
Například: předpona – rozchod (roz-), východ (vý-), prales (pra-),
Slovo LECOS je nespisovné, proto nelze odůvodnit pravopis.
Slovo LECCO vzniklo spojením předpony LEC- a zájmena CO. V případě slova LECCOS došlo ještě k připojení souhlásky „S“ na jeho konec.
Při tvoření tvarů slova LECCO se skloňuje pouze jeho druhá část, tedy zájmeno CO. Předpona LEC- se nemění. Stejné tvary bude mít také slovo LECCOS, pouze se k nim vždy připojí zmíněná souhláska „S“.
Shnilé brambory, slavnostní shromáždění, smíchat barvy, schránka důvěry, spřátelil se s mými známými, shodil tašku ze schodů, sjízdná sjezdovka, setřít podlahu, sbalit si kufr, zblednul strachy, ztichlá třída, ztvrdlý chleba, zchudlý šlechtic, zežloutlý list, zesmutnělá princezna, zesláblý kůň, zkřehlý zimou, zkrátit kalhoty, zmínka v knize, obzor ztemněl, kocour se stočil do klubíčka, strávil prázdniny, stravitelné jídlo, sestup z věže dolů, stáhnul kalhoty, svolal poradu, svalil se dolů, sjel dolů, řeky splynuly, zestárlý král, pěvecký sbor, sběr papíru, svěsil hlavu, svézt se stopem, sežehl si vlasy, shon lidí, zkumavka, sklopené oči, sklouzl po banánu, skládání písní, zvážnělý výraz, zfilmovaná pohádka, ztloustlá modelka
2. diktát
Sběh lidí, vojenský zběh, skreslit čáry dohromady, zkreslit fakta, zkopal psa, skopal míč ze schodů, skropil šátek slzami, zkropil na louce prádlo, smazal tabuli, zmazal si kalhoty, změna počasí, směna peněz, zmáčel si kalhoty, smáčel rty ve vodě, zmotal úkol, smotal klubíčko, zmrskal koně bičem, po praní se svetr smrskl, shlédl z věže na turisty, zhlédl nové divadelní představení, zjednal pořádek, sjednal si schůzku, zbil spolužáka, sbil poličku, zedřen námahou, sedřená kůže, svolal schůzi, zvolal hurá, zvolili předsedu, svolili s výletem
Sloveso zpytovat a všechna jeho příbuzná a odvozená slova se vždy píší s předponou "Z-". Varianta s předponou "S-" není přípustná. Přestože se u něj píše předpona z-, toto slovo nepatří ani do jedné ze dvou skupin, které jsou tvořeny předponou z- (od nedokonavých sloves vytvořená slovesa dokonavá; od podstatných a přídavných jmen vytvořená slovesa s významem: stát se tím, co znamená slovo základové). Sloveso zpytovat tedy nepatří ani k jedné z těchto skupin, neboť patří do skupiny slov, u nichž si je potřeba předponu zapamatovat. U slovesa zpytovat patří psaní předpony z- k ustáleným zvykům bez ohledu na výslovnost.
V televizi vysílali zprávy. Pavel musel strachy zblednout. Zemědělci sklidili obilí. Nastoupila druhá směna. Na náměstí byl sběh lidí. Žena zbila psa. Muž zvolal silným hlasem. Obloha se zbarvila do růžova / dorůžova. Kůň se splašil a zvrhl vůz. Chlapec se vzpamatoval. Loď ztroskotala. Listí zčervenalo, zežloutlo a spadlo. Nechal jsem si spravit boty. Zvolili jsme předsedu. Schůzi jsme svolali na pátek. Ztěžoval mi moji situaci. Stěžoval si na bolest. Truhlář sbil prkna. Musím si lépe zorganizovat čas. Zmazal si kalhoty. Sportovec stál vzpřímeně. Musíme se vzchopit. Je třeba hodinu zpestřit.
Jediný správný zápis slova ZKOUKNOUT a jeho tvarů je s předponou z- na jeho začátku.
Při vysvětlování bezchybného psaní slova ZKOUKNOUT můžeme opět využít sloveso zhlédnout. Stejně jako v jeho případě došlo také u slovesa ZKOUKNOUT ke spojení slova (zde KOUKNOUT) a předpony Z- (předpona z- slouží k vyjádření změny stavu nebo dokončení děje).
Tvary slovesa ZKOUKNOUT
JEDNOTNÉ ČÍSLO
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. OSOBA
(já) zkouknu
(my) zkoukneme
2. OSOBA
(ty) zkoukneš
(vy) zkouknete
3. OSOBA
(on) zkoukne
(oni) zkouknou
Rozkazovací způsob
(ty) zkoukni, (my) zkoukněme, (vy) zkoukněte
Příčestí činné
zkoukl i zkouknul (Maminka zkoukla/zkouknula večerní zprávy.)
Příčestí trpné
zkouknut (Islandský film ještě nebyl porotou zkouknut.)
Verbální substantivum
zkouknutí (Zkouknutí tohoto dílu tě nebude nic stát.)
Temný detektivní příběh neskončil příliš dobře. Musím si zjednat paní na hlídání. Národní banka zlevnila spotřební úvěry. Všechny vánoční dárky jsem schovala na půdu. Hypotéku bychom měli splatit do deseti let. Petra zběhla ze studií a odjela do Austrálie. Před chvílí odsud vzlétlo malé tryskové letadlo. Přímý přenos zhlédlo přes milion/milión diváků. Spotřeboval jsi všechen materiál? Schůzka s realitním makléřem byla sjednána na jedenáctou hodinu. Na své dětství mám jen ty nejhezčí vzpomínky. Zrezivělá branka se ztěžka otvírala. Prodejce nabídl zákazníkům velkou slevu na dětské zboží. Vyšetřování ukázalo, že byl spáchán trestný čin. Mladá žena si při pádu způsobila nepříjemné zranění. Telefon nepřestával vyzvánět, tak jsem vstala a zvedla sluchátko. Ve večerních zprávách se o tom nezmiňovali. Rodiče strávili letošní léto v Chorvatsku.
Určitým problémem mohou být dvojice slov, jejichž význam rozlišuje jen předpona. Snadněji se rozlišují ta slova, jejich význam je od sebe značně vzdálen, případně je zcela jiný. V takových případech je někdy snadně rozlišit
předpony již podle výslovnosti.
Mezi takové dvojice slov patří:
směna, směnit (peníze) – změna, změnit,
smrskat se (srážet se) – zmrskat (zbičovat)
sváti – zváti
svolat- -zvolat
svolit – zvolit
svrhnout (dolů) – zvrhnout (převrhnout)
sužovat (utlačovat) – zužovat (činit úzkým)
svedený – nezvedený (nezdárný)
Různý pravopis i význam ale stejná výslovnost
Větší komplikací jsou ale dvojice, která se liší významem a pravopisem, ale výslovnost je u obou slov stejná.
Největším problémem u těchto dvojic slov jsou ta slova, která jsou sice rozlišena významem, ten ale není příliš zřetelný. Zpravidla u těchto dvojic platí, že jedno slovo je používáno méně, má často lidový, knižní nebo zastarávající ráz. V jiných případech předpony s- nebo z- jen nepatrně pozměňují nebo mírně mění odstín významu základního slovesa, kdy předpona s- může slovesu přidávat odstín významu dohromady, trochu a předpona z- naopak může u slovesa vyjádřit jeho dokonavost.
sbít (přitlouci k sobě) x zbít (nabít někomu)
sbrousit (trochu z povrchu) x zbrousit (broušením odstranit)
sdrhnout (knižní výraz z povrchu) x zdrhnout (zadrhnout, stáhnout do záhybů, utéci)
sedrat (peří) x zedrat (roztrhat)
sedřít (kůži z těla) x zedřít (námahou)
seškrábat (škrábáním odstranit) x zeškrábat (poškrábat)
shlédnout (shora dolů) x zhlédnout (spatřit)
shlížet (shora dolů) x zhlížet (v zrcadle)
sjednat (mír) x zjednat (pořádek)
skopat (shora, dohromady) x zkopat (upravit kopáním, pokopat někoho)
skosit (kosou posekat) x zkosit (učinit kosým)
skout (dohromady) x zkout (ukout)
skreslit (spojit v jedné kresbě) x zkreslit (podat zkomoleně)
slézat (dolů, dohromady) x zlézt (hory)
slíbat (líbáním setřít) x zlíbat (někoho)
smáčet (slzami) x zmáčet (důkladně promáčet)
smáčknout (dohromady) x zmáčknout (poškodit)
smazat (mazáním setřít) x zmazat (ušpinit)
smotat (svinout) x zmotat (poplést)
smuchlat (dohromady) x zmuchlat (pomuchlat)
spodobit (asimilovat) x zpodobit (umělecky)
sřezat (uřezat svrchu) x zřezat (nabít někomu)
stéct (dolů, dohromady) x ztéct (knižně hradby)
stouct (dohromady) x ztlouct (nabít někomu)
strhat (dolů) x ztrhat (přílišnou námahou, kritikou)
sválet (kmeny ze svahu) x zválet (poválet)
Trochu jiná je situace u příslovcí, které vznikly spojením výrazu a předložky. V takovém případě psaní předpony s- nebo z- závisí na podobě původního předložkového výrazu, například sbohem, stěží, shora, shůry, zcela, zčásti, zlehka, zleva, zprava, ztěžka, zticha, ztuha, zvesela, zblízka, zdaleka, zeširoka
K předponám s- a z- se často přidává i předpona vz-, která vyjadřuje zejména směr vzhůru (například vznést se, vztyčit se, vzpínat, vzplát). V některých případech není tento význam dost zřetelný (například vzbudit, vzpamatovat se, vzpomínat, vzkázat, vzpírat se, vzklíčit, vzpouzet se, vzbouřit se, vztahovat se, vzteklý).