Slohová práce – vypravování: osnova, pravidla a ukázka
Jak napsat slohovou práci vypravování
Vypravování je slohový útvar, ve kterém popisujeme děj a události v určitém pořadí. Dobré vypravování má úvod, postupné rozvíjení příběhu, zápletku, vyvrcholení a závěr. Příběh by měl být zajímavý, srozumitelný a jednotlivé události na sebe musí logicky navazovat. Vypravování oživují přímá řeč, slovesa vyjadřující děj, popis prostředí a pocity postav.
Při slohové práci není nejdůležitější vymyslet co nejneobvyklejší příběh. Mnohem důležitější je, aby měl děj jasný začátek, prostředek a konec. Čtenář musí vědět, kdo v příběhu vystupuje, kde a kdy se událost odehrává a co se vlastně stalo. Než začnete psát celé vypravování, vyplatí se připravit si krátkou osnovu. Díky ní se příběh nerozpadne na nesouvisející události a nezapomenete na důležité vyvrcholení a závěr.
Osnova
Osnova vypravování
Nejjednodušší osnova slohové práce může mít pět částí:
- Úvod – představení místa, času a hlavních postav.
- Začátek děje – objeví se událost, která příběh uvede do pohybu.
- Zápletka – nastane problém, překvapení nebo komplikace.
- Vyvrcholení – nejnapínavější nebo nejdůležitější okamžik příběhu.
- Závěr – vysvětlení, jak všechno dopadlo.
Příklad heslovité osnovy
Téma: Dobrodružství na výletě
- Výlet s kamarády do lesa.
- Odbočení z turistické cesty.
- Zjištění, že nevíme, kudy zpět.
- Hledání správné cesty před příchodem bouřky.
- Nalezení turistické značky a návrat k ostatním.
Osnova nemusí obsahovat celé věty. Stačí hesla, která připomenou, co má v jednotlivých částech příběhu následovat.
Jak začít vypravování
První odstavec by měl čtenáře rychle uvést do děje. Můžete začít popisem situace:
Bylo horké červnové odpoledne a naše třída se vracela z výletu na hrad.
Začít lze také přímo dějem:
„Počkejte na mě!“ zavolal jsem a rozběhl se za ostatními.
Zajímavý může být i začátek, který naznačuje, že se něco stane:
Ještě ráno jsem netušil, že na tento výlet budu vzpomínat několik dalších let.
Jak rozvíjet děj
Jednotlivé události by měly následovat v logickém pořadí. Pomáhají výrazy jako nejprve, potom, chvíli nato, najednou, vzápětí, za okamžik, mezitím, nakonec. Není však vhodné začínat každou větu slovem „potom“.
Vypravování má být dějové. Proto v něm mají důležitou úlohu slovesa, například: běžel, zahlédl, zastavil se, vykřikl, otevřel, otočil se, uklouzl, přiběhl nebo zjistil.
Napětí vzniká tím, že čtenář ještě neví, jak situace dopadne. Není proto dobré prozradit řešení problému hned na začátku.
Přímá řeč ve vypravování
Přímá řeč dokáže příběh výrazně oživit. Místo věty:
Petr nám řekl, abychom se vrátili.
můžeme napsat:
„Měli bychom se vrátit,“ řekl Petr a nervózně se rozhlédl.
Z dialogu se čtenář dozví nejen to, co postava říká, ale také něco o její náladě nebo chování.
Ukázkový text
Ukázka slohové práce – vypravování
Výlet, na který nezapomenu
Bylo krásné červnové ráno a naše třída vyrazila na poslední společný výlet před prázdninami. Čekala nás několikakilometrová cesta lesem a potom prohlídka starého hradu. Slunce svítilo, nikdo nikam nespěchal a zdálo se, že nás čeká úplně obyčejný den.
Po návštěvě hradu jsme se vydali zpět k autobusu. Šel jsem s Petrem a Adamem na konci skupiny. Když jsme zahlédli úzkou pěšinu vedoucí mezi stromy, Petr se zastavil.
„Tudy si cestu zkrátíme,“ prohlásil sebejistě.
„A víš, kam to vede?“ zeptal jsem se.
„Jasně. Určitě se za chvíli napojíme na hlavní cestu.“
Chvíli jsme váhali, ale nakonec jsme za ním odbočili. Zpočátku cesta vypadala dobře. Po několika minutách se však změnila v sotva viditelnou pěšinku a potom zmizela úplně. Kolem nás byly jen vysoké stromy a husté křoví.
„Tak kudy?“ zeptal se Adam.
Petr už tentokrát tak sebejistě nevypadal.
Otočili jsme se a chtěli se vrátit, jenže žádný z nás si přesně nepamatoval, odkud jsme přišli. Navíc se obloha rychle zatáhla. V dálce zaburácel hrom.
Začali jsme být nervózní. Zkusili jsme zavolat učiteli, ale mezi stromy byl slabý signál. Telefon chvíli ukazoval jednu čárku a potom vůbec nic. Rozhodli jsme se, že nebudeme pobíhat sem a tam a zkusíme najít některou z turistických značek.
Po několika minutách začaly padat první kapky. Déšť rychle zesílil a my jsme se schovali pod velký smrk. Najednou Adam ukázal mezi stromy.
„Tam něco je!“ vykřikl.
Na jednom kmeni jsme skutečně zahlédli červenou turistickou značku. Rozběhli jsme se k ní a pokračovali po cestě. Asi po deseti minutách jsme uslyšeli hlasy. Za zatáčkou stál náš učitel a několik spolužáků, kteří se nás vydali hledat.
„Kde jste byli?“ zeptal se učitel přísně, ale bylo vidět, že se mu zároveň ulevilo.
Nikdo z nás se příliš nehrnul do vysvětlování.
K autobusu jsme dorazili promočení, špinaví a téměř poslední. Od té doby už se při výletech žádnými „zaručenými zkratkami“ neřídím. Zjistil jsem totiž, že nejkratší cesta někdy může být nakonec ta nejdelší.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby ve vypravování
- Chybí skutečný děj. Text pouze popisuje místo nebo osobu, ale nic důležitého se v něm nestane.
- Příběh nemá zápletku. Postavy pouze vykonávají běžné činnosti a příběh nemá žádný problém ani překvapení.
- Události na sebe nenavazují. Čtenář neví, proč se postava najednou ocitla na jiném místě nebo proč něco udělala.
- Příliš rychlý konec. Dlouhý úvod zabere téměř celou práci a nejdůležitější událost je popsána několika větami.
- Stále stejné výrazy. Opakuje se například „potom“, „šel“, „řekl“ nebo „byl“.
- Změna času. Část příběhu je napsaná v minulém čase a další část bezdůvodně přechází do času přítomného.
- Nejasné postavy. V příběhu se objeví několik lidí, ale není zřejmé, kdo právě mluví nebo jedná.
- Příliš mnoho zbytečného popisu. Podrobnosti mají příběh dokreslit, ne zastavit jeho děj.
Jak udělat vypravování zajímavější
Při opravování práce se podívejte, zda některá obecná slova nemůžete nahradit přesnějšími. Místo „šel rychle“ lze podle situace použít například spěchal, rozběhl se, utíkal nebo vyrazil. Místo věty „měl strach“ můžete strach také ukázat:
Zastavil se a několik vteřin jen mlčky hleděl do tmavé chodby.
Takový způsob vyprávění umožní čtenáři situaci lépe prožít.
Kontrolní seznam
Kontrola slohové práce před odevzdáním
Po dokončení si práci ještě jednou přečtěte a zkontrolujte:
- Má příběh jasný začátek?
- Je zřejmé, kde a kdy se odehrává?
- Vystupují v něm jasně rozpoznatelné postavy?
- Obsahuje příběh zápletku nebo problém?
- Navazují jednotlivé události logicky?
- Má vypravování výrazné vyvrcholení?
- Je jasné, jak příběh skončil?
- Nestřídají se bezdůvodně slovesné časy?
- Neopakují se příliš často stejná slova?
- Jsou správně napsané přímé řeči, čárky a koncovky slov?
- Je text rozdělen do odstavců?
Nejjednodušší pravidlo pro dobré vypravování zní: nejprve představte situaci, potom nechte vzniknout problém, postupně zvyšujte napětí a nakonec ukažte, jak všechno dopadlo.
Nejčastější otázky
V jaké osobě se píše vypravování?
Vypravování lze psát v 1. osobě, například „šel jsem, uviděl jsem, zavolal jsem“, nebo ve 3. osobě, například „Petr vyšel, rozhlédl se a zavolal“. Obě možnosti jsou správné. Důležité je zvolený způsob během příběhu bez důvodu neměnit.
Musí být ve vypravování přímá řeč?
Přímá řeč není nutná v každém vypravování, ale často příběh výrazně oživí. Umožňuje ukázat rozhovor postav, jejich reakce i emoce. Ve školní slohové práci je obvykle vhodné přímou řeč použít tam, kde přirozeně zapadá do děje.
Jak dlouhá má být osnova vypravování?
Pro běžnou školní práci zpravidla stačí přibližně 4 až 7 bodů. Každý bod představuje jednu důležitou část děje. Osnova nemá převyprávět celý text. Jejím účelem je připomenout pořadí událostí a zabránit tomu, aby se autor při psaní od hlavního příběhu odchýlil.
Jaký je rozdíl mezi vypravováním a popisem?
Vypravování zachycuje především děj: něco se stane, situace se mění a události postupují v čase. Popis naopak zachycuje především vlastnosti osoby, místa, předmětu nebo situace. Popisné části se mohou ve vypravování objevit, ale neměly by převládnout nad samotným příběhem.