Informace od učitelek češtiny

HLAVNÍ STRÁNKA

  

SLOVNÍ DRUHY

  

DIKTÁTY

  

BÁSNIČKY

  

HÁDANKY

  
Téma

SPOJKY V ČESKÉM JAZYCE

Spojky latinsky

Pro spojky jazykovědci používají odborný termín konjunkce. Ten vychází z latinského coniungere, což znamená spojovat či slučovat.

Slovo konjunkce však mimo lingvistiku může znamenat i okamžik největšího zdánlivého přiblížení dvou objektů na obloze (v astrologii) nebo výrok vyjadřující, že platí výrok A a zároveň výrok B (v logice).

Zdroj: Spojky

Diskuze: používání spojky nebo místo spojky a ve větě

Mám na mysli používání těchto spojek například při vyjmenovávání násobných předmětů jako větných částí:
1. Lesníci vysázeli douglasky, lípy, javory nebo modříny.
2. V masopustním průvodu jsme viděli děti i dospělé bez masek, komedianty v různých maškarních kostýmech nebo medvědy a další zvířata v kašírovaných maskách.
Patřím k dříve narozeným, a proto časté používání vylučovací spojky "nebo" místo souřadící spojky "a" v psané češtině (prakticky nikdy v mluvené) považuji za zásadní jazykovou chybu, v lepším případě za zlozvyk. Dopouštějí-li se toho novináři, tím hůř pro ně, pro jazyk i pro mládež, která se pořádně česky nikdy nenaučila. Dnešní škola toho totiž není schopna.

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Počet odpovědí: 1

Spojky

Osmým slovním druhem jsou spojky, které spojují slova a věty.

Příklad: Do práce chodí ráno i večer. Jakmilepřijde, zavolá mi.

Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy

Diskuze: Význam spojky "přece"

Jaký obsahový význam slovo "přece" má a jakým slovem jej lze nahradit?

Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Význam spojky "přece"
Počet odpovědí: 1

Pády v češtině

V českém jazyce je 7 pádů. Žáci na základních školách se je učí v přesně daném pořadí, proto pak k jejich určování používají jen dané číslo.

1. pád

KDO? CO?

2. pád

(BEZ) KOHO? (BEZ) ČEHO?

3. pád

(KE) KOMU? (K) ČEMU?

4. pád

(VIDÍM) KOHO? (VIDÍM) CO?

5. pád

OSLOVUJEME, VOLÁME

6. pád

(O) KOM? (O) ČEM?

7. pád

(S) KÝM? (S) ČÍM?

Zdroj: Pády

Diskuze: Spojky

přece - částice: on za to přece nemůže nebo citoslovce: neplač přece
a přece - spojka souřadící (význam: přesto)
- v poměru odporovacím

Zdroj: diskuze Význam spojky "přece"
Počet odpovědí: 1

Jak se příslovce tvoří a píší

Příslovce se často tvoří odvozením od přídavných jmen, například od přídavného jména krásný se dá odvodit příslovce krásně. V českém jazyce se objevují i příslovce, které vznikly ustrnutím prostého pádu, jako je například příslovce kolem, nebo spojením předložky se jménem, příkladem je příslovce zpravidla.

Zdroj: Příslovce v češtině

Diskuze: Spojky

Protože mně irituje používání spojek vylučovacích nebo či jako slučovacích, našel jsem na Wikipedii, že spojka nebo je spojka slučovací ale i vylučovací. Kde se stala chyba?
Promluví Babiš či Havlíček.
Promluví Babiš nebo Havlíček.
BUDOU MLUVIT OBA NEBO JEN JEDEN Z NICH???
Měl jsem z maturity pouze dvojku v r.1968, ale jak se česky do budoucna domluvíme, když i jednoduché věty budou matoucí. Není to záměr, abychom raději mluvili německy, anglicky, latinsky, rusky?

Zdroj: diskuze Používání spojky nebo místo spojky a ve větě
Počet odpovědí: 1

Pády latinsky

České i slovenské pády mají latinské označení.

Latinské názvy pro pády v českém jazyce

1. pád

NOMINATIV

2. pád

GENITIV

3. pád

DATIV

4. pád

AKUZATIV

5. pád

VOKATIV

6. pád

LOKÁL

7. pád

INSTRUMENTÁL

Latinské názvy pro pády ve slovenském jazyce

1. pád

NOMINATIV

2. pád

GENITIV

3. pád

DATIV

4. pád

AKUZATIV

5. pád

LOKÁL

6. pád

INSTRUMENTÁL

Významy pádů

Každý z pádů má svůj význam a náleží k určité informaci.

1. pád

NOMINATIV

Podmětný pád

2. pád

GENITIV

Přivlastňovací pád

3. pád

DATIV

Pád adresáta

4. pád

AKUZATIV

Předmětný pád

5. pád

VOKATIV

Pád oslovení

6. pád

LOKÁL

Pád umístění

7. pád

INSTRUMENTÁL

Pád způsobu

Pády v latině

Sama latina využívá 6 pádů, přičemž ten poslední v sobě spojuje funkce několika dalších pádů, ablativu (ODKUD), instrumentálu (ČÍM), lokativu (V) a i dalších nových významů, například PROČ, V DOBĚ.

1. pád

NOMINATIV

2. pád

GENITIV

3. pád

DATIV

4. pád

AKUZATIV

5. pád

VOKATIV

6. pád

ABLATIV

Zdroj: Pády

Slovní druh slova PŘESTOŽE

Slovo PŘESTOŽE se z hlediska slovních druhů řadí mezi spojky. PŘESTOŽE je spojka podřadicí, která má význam přípustkový. Spojka PŘESTOŽE uvozuje (připojuje) vedlejší větu příslovečnou přípustkovou.

(Poznámka 1: Spojky podřadicí připojují závislou větu nebo větný člen. )

(Poznámka 2: Přípustka vyjadřuje okolnost, jež nevedla k očekávanému následku.)

Zdroj: Přestože

Význam bude-li a jiných podobných případů

Spojky podřadicí, mezi něž patří i spojka -li, připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném a vyjadřují vztahy závislé věty k větě řídící. Spojky jestliže, -li, když  často uvozují vedlejší větu podmínkovou, čímž vyjadřují podmínku, při které může nastat děj věty řídící.

Zdroj: Jaký slovní druh je bude-li

Význam a historie

Pozdrav "na shledanou", není v českém jazyce užíván zas až tak dlouho v porovnání s jinými slovy. Běžným se stal až někdy po roce 1945. Jak se to stalo, není nijak konkrétně podložené. Nejspíš to ale souviselo právě s druhou světovou válkou, kdy si lidé tímto pozdravem přáli, aby se se svými blízkými a známými opět viděli.

Synonymem pozdravu "na shledanou" je "na viděnou".

Zdroj: Jak se píše nashledanou

Ukázka užití spojky poněvadž

Na  schůzku přišel pozdě, poněvadž mu ujel vlak.

Nemůžu jít s vámi na tůru, poněvadž nemám kanady.

Poněvadž začalo pršet, nikdo mě ven nedostane.


Zdroj: Spojka poněvadž

Cvičení na psaní i y na konci slov

Psaní i y na konci slov se v českém jazyce řídí jasně stanovenými pravidly. Vždy je nejprve důležité rozhodnout, jestli se jedná o koncovku u podstatného jména, přídavného jména, zájmena či slovesa. U podstatných jmen se psaní i y řídí vzory podstatných jmen (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení). Podle vzoru se pak určuje, jaké i y se vlastně napíše. I u přídavných jmen je potřeba určit vzor, zároveň ale také koncové i závisí na rodu a pádu podstatného jména, k němuž se přídavné jméno vztahuje. U sloves o koncovce vždy rozhoduje rod (a případně životnost) podmětu.

Zdroj: Cvičení na psaní y i

Slovo abychom

Spojovací výraz ABYCHOM vznikl spojením podřadicí spojky ABY a kondicionálového tvaru pomocného slovesa být BYCHOM. Ačkoliv působí výraz ABYCHOM silně knižním dojmem, představuje jediný možný spisovný tvar.

Zdroj: Abychom, nebo abysme?

Ozvi sa mi gramatika

Gramaticky může dojít k chybě v použití tohoto spojení u cizinců, kteří jsou zvyklí, že v jejich rodném jazyce není zvratné zájmeno "se", ale "sa".

Zdroj: Ozvi se nebo ozvy se

Zkratky

Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).

V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.

Zdroj: Zkratky

Druhy částic

Podle původu se dají částice dělit na dvě skupiny: vlastní a nevlastní. Vlastní částice nejsou jiným slovním druhem (kéž), nevlastní částice mohou být i jiným slovním druhem (i, ale, krásně), nejčastěji se jedná o spojky a příslovce.

Zdroj: Částice - neohebný slovní druh

Návod ke cvičení na určování slovních druhů

V následujících cvičeních budete označovat slovní druhy jen číslicemi, takže pro ty, kteří už pozapomněli, jak ve škole psali malá čísílka nad slova, pro jistotu připomínáme:

1 = podstatné jméno

2 = přídavné jméno

3 = zájmeno

4 = číslovka

5 = sloveso

6 = příslovce

7 = předložky

8 = spojky

9 = částice

10 = citoslovce

Zdroj: Cvičení na určování slovních druhů

Co jsou spojky

Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).

Forma spojek může být:

  • jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
  • opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
  • dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
  • víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.

Zdroj: Spojky

Jak správně psát bude-li a jiné podobné případy

Spojka -li se připojuje zpravidla ke slovesu stojícímu na začátku věty. Viz úvodní věty našeho článku anebo další příklady: Nebude-li pršet, nezmokneme. Bude-li mrznout, zmrzneme. Chceš-li tu knihu, zaplať. Prozradíte-li naše tajemství, zemřete. Jde-li on, půjdu i já.

! Pozor, pokud je -li součástí složené spojky, nepoužívá se v těchto případech spojovník: zdali, čili, jestli, neboli, pakliže, nežli, ačli.

Zdroj: Jaký slovní druh je bude-li

Kdykoli/kdykoliv – slovní druh

Slovo kdykoli/kdykoliv je dle Slovníku spisovné češtiny příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat). Podle této jazykové příručky může mít výraz kdykoli/kdykoliv i funkci spojky podřadicí, a to v souvětí s vedlejší větou příslovečnou časovou. Slovník spisovného jazyka českého řadí toto slovo jen mezi příslovce a mluví o zájmenném příslovci neurčitém a zájmenném příslovci vztažném (právě ve funkci uvození vedlejší věty).

Zdroj: Kdykoliv nebo kdykoli

Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: Spojky

Druhy spojek

Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.

Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:

  • slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
  • stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
  • odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
  • vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
  • příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
  • vysvětlovací – a to, a sice
  • důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy

Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).

Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:

  • příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
  • účinkový (že, až, takže, div že)
  • důvodový (jestliže, protože, když)
  • účelový (aby, by, ať)
  • podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
  • přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
  • časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
  • způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
  • obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
  • výjimkový (leda, ledaže)
  • vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)

Zdroj: Spojky

Kdykoli/kdykoliv – význam

Slovo kdykoli/kdykoliv vyjadřuje libovolnost, namátkovost, co se týče výběru doby. Znamená to, že se něco děje v libovolnou dobu, v libovolné době; v kteroukoli neurčitelnou nebo blíže neurčenou dobu, nebo se teprve bude dít v kterékoli blíže neurčitelné nebo neurčené době; lhostejno kdy.

Například: Může k nám přijít kdykoli (kdykoliv). Byli jsme unavenější než kdykoli (kdykoliv) dřív. Knihu si můžete vypůjčit kdykoli (kdykoliv).

Ve funkci spojky vyjadřuje časovou totožnost libovolně stanoveného časového určení s dějem věty řídící a lze jej nahradit slovy pokaždé když.

Například:Kdykoli (kdykoliv) přijel, byla jsem šťastná. Zpívej si, kdykoli (kdykoliv) se ti zachce.

Zdroj: Kdykoliv nebo kdykoli

Autoři obsahu

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Jana Válková

Mgr. Jana Ženíšková


PravopisČeský

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS