Spojky v českém jazyce: druhy, přehled a příklady
Co jsou spojky v českém jazyce
Spojky jsou neohebné slovní druhy, které spojují slova, větné členy nebo celé věty. Samy zpravidla nejsou větným členem. Mezi běžné spojky patří například a, i, ani, ale, nebo, protože, že, aby, když, pokud. Základní dělení rozlišuje spojky souřadicí a podřadicí. Souřadicí spojují rovnocenné části, zatímco podřadicí připojují vedlejší větu k větě řídící.
Spojky patří mezi neohebné slovní druhy, takže nemění svůj tvar podle pádu, čísla, osoby ani času. V češtině mají především spojovací funkci. Setkáváme se s nimi už v jednoduchých větách, například máma a táta, ale velmi důležité jsou také v souvětích: Přišel domů, protože začalo pršet.
Při určování spojek je důležité nespoléhat pouze na seznam naučených slov. Stejné spojovací vztahy mohou někdy vyjadřovat také jiné slovní druhy, například vztažná zájmena nebo příslovce. Proto je vždy dobré sledovat význam a funkci konkrétního slova ve větě.
Podrobné vysvětlení
Jakou funkci mají spojky
Spojka vytváří vztah mezi dvěma částmi výpovědi. Může spojovat jednotlivá slova nebo několikanásobné větné členy:
- čaj a káva,
- malý, ale útulný pokoj,
- v sobotu nebo v neděli.
Velmi často spojka spojuje také celé věty:
- Přišel domů a otevřel okno.
- Chtěl jít ven, ale začalo pršet.
- Zůstali jsme doma, protože venku byla bouřka.
Spojky samy obvykle neodpovídají na otázku žádného větného členu. Nemůžeme se na ně ptát například otázkami kdo, co, jaký, kde, kdy. Jejich hlavní úlohou je spojovat a zároveň naznačovat, jaký významový vztah mezi spojenými částmi existuje.
Druhy a rozdělení
Druhy spojek
Podle toho, jaké části spojují, rozlišujeme dvě hlavní skupiny: spojky souřadicí a spojky podřadicí.
Souřadicí spojky
Souřadicí spojky spojují větné členy nebo věty, které jsou z hlediska stavby rovnocenné. Žádná ze spojených částí není mluvnicky závislá na druhé.
| Významový poměr | Časté spojky | Příklad |
|---|---|---|
| Slučovací | a, i, ani, nebo | Petr a Jana přišli včas. |
| Stupňovací | ba, dokonce, nejen – ale i | Nejen četl, ale i zapisoval poznámky. |
| Odporovací | ale, avšak, však, nýbrž | Pospíchal, ale autobus nestihl. |
| Vylučovací | nebo, anebo, buď – nebo | Pojedeme vlakem, nebo zůstaneme doma. |
| Důsledkový | proto, tedy, a proto | Bylo náledí, a proto jsme jeli pomalu. |
| Příčinný | neboť, vždyť | Vezmi si bundu, neboť se ochladilo. |
Podřadicí spojky
Podřadicí spojka připojuje vedlejší větu k větě řídící. Vedlejší věta je na řídící větě mluvnicky závislá.
Časté podřadicí spojky jsou například:
- že – Věděl, že přijde pozdě.
- aby – Zavolal mi, abych na něj počkal.
- protože – Nešel ven, protože pršelo.
- když – Ozvu se, když budu doma.
- jestliže – Jestliže bude hezky, pojedeme na výlet.
- pokud – Pokud budeš chtít, pomohu ti.
- ačkoli – Ačkoli byl unavený, pokračoval v práci.
- přestože – Přestože foukal vítr, vyrazili jsme ven.
- jakmile – Jakmile přijede vlak, nastoupíme.
- dokud – Počkám, dokud se nevrátíš.
Jednoduché a víceslovné spojovací výrazy
Některé spojky tvoří jedno slovo, například a, ale, že, protože. Jiné spojovací výrazy mají více částí nebo se používají ve dvojici:
- buď – nebo,
- nejen – ale i,
- jak – tak,
- čím – tím.
Při rozboru věty je důležité vnímat celý spojovací výraz, ne pouze jeho jednu část.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat spojku ve větě
Při určování slovního druhu lze použít jednoduchý postup:
- Najděte slovo, které stojí mezi dvěma slovy, větnými členy nebo větami.
- Zjistěte, zda tyto části skutečně spojuje.
- Ověřte, zda se slovo neskloňuje ani nečasuje.
- Zkuste zjistit, zda samo plní funkci větného členu. Spojka ji zpravidla neplní.
- Určete, zda spojuje rovnocenné části, nebo připojuje závislou vedlejší větu.
Například ve větě Tomáš čte a Eva kreslí je slovo a spojkou. Spojuje dvě rovnocenné věty.
Ve větě Vím, že přijdeš je slovo že podřadicí spojkou, protože uvádí vedlejší větu že přijdeš, která závisí na větě Vím.
Spojka není totéž co každé spojovací slovo
Vedlejší větu nemusí připojovat pouze spojka. Může ji uvádět například také vztažné zájmeno nebo příslovce:
- Znám člověka, který tam pracuje.
- Vím, kde bydlí.
- Nevím, kdy přijede.
Slova který, kde, kdy zde sice věty propojují, ale není správné automaticky označit všechna za spojky. Při školním rozboru je proto potřeba určovat jejich skutečný slovní druh podle konkrétní věty.
Příklady
Příklady spojek ve větách
- Koupili jsme chleba a mléko.
- Byla unavená, ale práci dokončila.
- Můžeš přijít dnes nebo zítra.
- Nevěděl, že se schůzka přesunula.
- Spěchal, protože mu za chvíli jel vlak.
- Zavři dveře, aby sem nefoukalo.
- Pokud bude sněžit, pojedeme opatrně.
- Ačkoli bylo chladno, děti si hrály venku.
- Počkám tady, dokud nepřijdeš.
- Jakmile skončí vyučování, zavolám ti.
Spojky mezi větnými členy a mezi větami
Stejná spojka může fungovat v různě dlouhých spojeních:
- Mezi slovy: jablka a hrušky.
- Mezi větnými členy: Běžel rychle a vytrvale.
- Mezi větami: Otevřel dveře a vešel dovnitř.
Spojky a psaní čárky
Samotná přítomnost spojky ještě nestačí k rozhodnutí, zda před ní bude čárka. U podřadicích spojek čárka zpravidla odděluje vedlejší větu:
Zůstal doma, protože mu nebylo dobře.
U souřadicích spojek záleží na významovém poměru. Před běžným slučovacím a, i, ani, nebo se čárka často nepíše:
Otevřel knihu a začal číst.
V odporovacím nebo důsledkovém vztahu se naopak čárka obvykle píše:
Chtěl přijít, ale neměl čas.
Začalo hustě sněžit, a proto jsme se vrátili.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování spojek
1. Každé slovo mezi dvěma větami považujeme za spojku
To je častá chyba. Věty mohou být spojeny také pomocí vztažných zájmen nebo příslovcí. Slovo je proto vždy nutné určit podle jeho funkce ve větě.
2. Zaměňujeme souřadicí a podřadicí spojky
Pomůcka je jednoduchá: souřadicí spojka spojuje rovnocenné části, zatímco podřadicí spojka uvádí závislou vedlejší větu.
3. Před každou spojkou automaticky píšeme čárku
Čárka se neurčuje pouze podle samotné spojky. Rozhoduje také stavba souvětí a významový vztah mezi větami. Například před slučovacím a se čárka často nepíše, ale v jiném významovém vztahu se objevit může.
4. Zapomínáme, že spojka je neohebný slovní druh
Spojky se neskloňují ani nečasují. Slova jako a, ale, že, protože mají stále stejný tvar.
5. Učíme se pouze seznam spojek
Seznam nejčastějších spojek je užitečný, ale při určování slovních druhů nestačí. Nejspolehlivější je zjistit, jakou úlohu má dané slovo v konkrétní větě.
Nejčastější otázky
Jaký slovní druh jsou spojky?
Spojky jsou neohebný slovní druh. To znamená, že nemění svůj tvar podle pádu, čísla, rodu, osoby ani času. Jejich hlavním úkolem je spojovat slova, větné členy nebo celé věty a vyjadřovat vztah mezi nimi.
Jaké jsou nejčastější spojky?
Mezi velmi časté české spojky patří a, i, ani, nebo, ale, avšak, že, aby, když, protože, pokud, přestože a jakmile. Nelze však vytvořit jeden krátký seznam, podle něhož by šlo vždy bezpečně určit slovní druh. Rozhodující je použití slova v konkrétní větě.
Jaký je rozdíl mezi souřadicí a podřadicí spojkou?
Souřadicí spojka spojuje části stejné mluvnické úrovně, například dvě hlavní věty nebo dva větné členy. Podřadicí spojka připojuje závislou vedlejší větu k větě řídící. Příkladem souřadicí spojky je ale, podřadicí spojkou je například protože.
Píše se před každou spojkou čárka?
Ne. Psaní čárky závisí na stavbě souvětí a významovém poměru. Před podřadicí spojkou, která uvádí vedlejší větu, čárku zpravidla píšeme. Před běžným slučovacím a mezi dvěma větami se čárka často nepíše, například Vstal a odešel.
Je slovo „protože“ spojka?
Ano. Protože je podřadicí spojka, která nejčastěji uvádí vedlejší větu vyjadřující příčinu nebo důvod. Ve větě Nešel ven, protože pršelo připojuje část protože pršelo k větě řídící Nešel ven.