Určení slovního druhu: jak správně poznat slovní druh
Jak určit slovní druh
Při určení slovního druhu nestačí vždy posuzovat samotné slovo. Je důležité zjistit, jaký význam má a jakou úlohu plní v konkrétní větě. Rozlišujeme deset slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Pomoci mohou otázky, možnost skloňování nebo časování i vztah slova k ostatním slovům ve větě.
Určování slovních druhů bývá jednoduché u slov jako pes, modrý nebo běžet. Obtížnější jsou výrazy, které mohou podle kontextu zastávat různé funkce. Proto není dobré učit se jen to, že určité slovo „je vždy“ konkrétním slovním druhem. Spolehlivější je postupovat podle významu, otázek a toho, jak se slovo ve větě chová. Jakmile si osvojíte několik základních kroků, lze většinu slovních druhů určit poměrně rychle.
Přehled
Přehled deseti slovních druhů
| Číslo | Slovní druh | Příklad | Základní vodítko |
|---|---|---|---|
| 1. | podstatná jména | dům, Jana, radost | pojmenovávají osoby, zvířata, věci, vlastnosti nebo děje |
| 2. | přídavná jména | malý, jarní, otcův | vyjadřují vlastnost nebo vztah k podstatnému jménu |
| 3. | zájmena | já, ten, náš, kdo | zastupují podstatná či přídavná jména nebo na ně ukazují |
| 4. | číslovky | tři, první, několikrát | vyjadřují počet, pořadí nebo množství |
| 5. | slovesa | čte, spal, půjdeme | vyjadřují děj, činnost nebo stav |
| 6. | příslovce | rychle, doma, včera | určují okolnosti děje, například místo, čas nebo způsob |
| 7. | předložky | v, na, pod, kvůli | spojují se zpravidla se jménem a vyjadřují vztah |
| 8. | spojky | a, ale, protože, když | spojují slova, větné členy nebo věty |
| 9. | částice | ať, kéž, prý | vyjadřují postoj mluvčího nebo ovlivňují význam výpovědi |
| 10. | citoslovce | ach, bác, haf | vyjadřují pocity, zvuky, výzvy nebo napodobují zvuky |
Podrobné vysvětlení
Ohebné a neohebné slovní druhy
Prvních pět slovních druhů patří mezi ohebné slovní druhy. Jejich tvar se může měnit. Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky většinou skloňujeme, slovesa časujeme.
Například podstatné jméno škola může mít tvary školy, škole, školou. Sloveso číst může mít tvary čtu, čteš, četl, budeme číst.
Slovní druhy 6 až 10 označujeme jako neohebné. Jejich základní tvar se nemění. Patří sem příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Rozdělení na ohebné a neohebné slovní druhy je při určování užitečné, ale není jediným vodítkem. Nejdříve je vždy vhodné sledovat význam slova ve větě.
Jak jev bezpečně poznat
Postup při určování slovního druhu
- Přečtěte celou větu. Neurčujte nejasné slovo bez kontextu.
- Zjistěte, co slovo znamená. Pojmenovává osobu nebo věc? Vyjadřuje děj? Určuje vlastnost, počet, čas či místo?
- Zkuste položit otázku. Například kdo? co? jaký? který? kolik? co dělá? kde? kdy? jak?
- Zjistěte, zda lze slovo ohýbat. Pokud se skloňuje nebo časuje, patří mezi prvních pět slovních druhů.
- Sledujte vztah k okolním slovům. Předložka stojí ve spojení se jménem, spojka něco spojuje a částice často mění význam celé výpovědi.
Pomocné otázky
- Kdo? Co? často pomůže odhalit podstatné jméno: žák, kočka, strom, radost.
- Jaký? Který? Čí? pomáhá u přídavných jmen: veselý, zimní, sestřin.
- Kolik? Kolikátý? pomáhá u číslovek: pět, osmý.
- Co dělá? Co se s ním děje? ukazuje na sloveso: běží, spí, roste.
- Kde? Kdy? Jak? Kam? často ukazuje na příslovce: venku, zítra, pomalu, domů.
Otázky jsou však pouze pomůcka. Například zájmeno může odpovídat na podobnou otázku jako podstatné nebo přídavné jméno. Ve větě Ten sešit je můj jsou výrazy ten a můj zájmena, přestože odkazují na věc a vlastnictví.
Příklady
Určování slovních druhů na příkladech
Ve větě Malý pes rychle běžel domů. můžeme slova určit takto:
- malý – přídavné jméno, protože označuje vlastnost psa,
- pes – podstatné jméno, protože pojmenovává zvíře,
- rychle – příslovce, protože říká, jak pes běžel,
- běžel – sloveso, protože označuje děj,
- domů – příslovce, protože odpovídá na otázku kam?
Ve větě Petr a Eva čekali na třetí autobus.:
- Petr – podstatné jméno,
- a – spojka, protože spojuje dvě jména,
- Eva – podstatné jméno,
- čekali – sloveso,
- na – předložka,
- třetí – číslovka, protože vyjadřuje pořadí,
- autobus – podstatné jméno.
Stejné slovo nemusí mít vždy stejný slovní druh
Právě zde vzniká při určování slovních druhů mnoho chyb. Rozhoduje použití ve větě.
Jdu kolem školy. Slovo kolem zde stojí před podstatným jménem školy a vyjadřuje vztah, proto je předložkou.
Auto projelo kolem. Zde slovo neuvádí podstatné jméno a znamená přibližně „okolo“, proto je příslovcem.
Podobné případy ukazují, proč je při určování slovního druhu důležitá celá věta a nikoli pouze izolované slovo.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování slovních druhů
- Určování slova bez věty. U některých výrazů není bez kontextu možné rozhodnout jednoznačně.
- Záměna přídavného jména a příslovce. Ve spojení rychlý běžec je rychlý přídavné jméno, ale ve větě běží rychle je rychle příslovce.
- Záměna zájmena a přídavného jména. Výrazy můj, tvůj, náš jsou zájmena, i když mohou ve větě stát před podstatným jménem podobně jako přídavná jména.
- Záměna číslovky a přídavného jména. Slovo první je číslovka, protože vyjadřuje pořadí.
- Záměna spojky a předložky. Předložka se váže ke jménu, například do školy. Spojka spojuje části věty nebo celé věty, například Přišel, ale dlouho nezůstal.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si slovní druhy zapamatovat
Nejprve si rozdělte slovní druhy na dvě skupiny. Ohebné jsou slovní druhy 1 až 5: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa. Neohebné jsou slovní druhy 6 až 10: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Při samotném určování pak postupujte podle jednoduchého pořadí: význam slova – otázka – možnost ohýbání – použití ve větě. Tento postup bývá spolehlivější než pouhé mechanické memorování seznamu.
Procvičení
Krátké cvičení na slovní druhy
Určete slovní druh zvýrazněného slova.
- Na zahradě rozkvetly žluté tulipány.
- Zítra pojedeme vlakem.
- Martin běžel velmi rychle.
- My už jsme připraveni.
- Klára četla novou knihu.
- Položil tašku pod stůl.
- Tomáš přišel, ale dlouho nezůstal.
- V závodě skončil druhý.
- Kéž by zítra nepršelo.
- Au! To bolelo.
Řešení
Řešení cvičení
- žluté – přídavné jméno,
- vlakem – podstatné jméno,
- rychle – příslovce,
- my – zájmeno,
- četla – sloveso,
- pod – předložka,
- ale – spojka,
- druhý – číslovka,
- kéž – částice,
- au – citoslovce.
Nejčastější otázky
Kolik máme v češtině slovních druhů?
V češtině rozlišujeme deset slovních druhů. Prvních pět je ohebných: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa. Dalších pět je neohebných: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Jak nejrychleji určit slovní druh?
Nejprve zjistěte význam slova v konkrétní větě. Potom si položte vhodnou otázku a ověřte, zda se slovo skloňuje nebo časuje. U neohebných slov sledujte především jejich funkci: zda určují okolnost děje, stojí před jménem, něco spojují nebo vyjadřují postoj či cit.
Může být jedno slovo více slovními druhy?
Ano. Některá stejně znějící slova mohou být podle použití různými slovními druhy. Proto je důležitý kontext celé věty. Například výraz kolem může být předložkou ve spojení kolem domu, ale příslovcem ve větě Prošel kolem.
Jak poznám příslovce od přídavného jména?
Přídavné jméno obvykle rozvíjí podstatné jméno a vyjadřuje jeho vlastnost: pomalý vlak. Příslovce často rozvíjí sloveso a popisuje okolnost děje: vlak jede pomalu. Pomáhá tedy zjistit, ke kterému slovu se daný výraz ve větě vztahuje.
Je určování slovních druhů stejné jako určování větných členů?
Ne. Slovní druh označuje, jakého typu je samotné slovo, například podstatné jméno nebo sloveso. Větný člen popisuje funkci slova nebo slovního spojení ve větě, například podmět, přísudek nebo předmět. Jedno podstatné jméno proto může být v různých větách různým větným členem.