Sloh

Osnova charakteristiky osoby: přehled a příklad

Jak vypadá osnova charakteristiky

Osnova charakteristiky osoby má obvykle tři hlavní části: úvod, stať a závěr. V úvodu představíme člověka, kterého charakterizujeme. Ve stati popíšeme jeho vzhled, povahu, vlastnosti, chování, zájmy a vztah k ostatním. V závěru uvedeme vlastní názor na danou osobu a shrneme, proč je pro nás zajímavá, sympatická nebo důležitá.

Charakteristika není jen popis toho, jak člověk vypadá. Jejím hlavním cílem je vystihnout, jaký člověk je. Proto se při sestavování osnovy zaměřujeme především na jeho povahové vlastnosti, chování a jednání. Vzhled může být součástí charakteristiky, ale neměl by zabrat většinu práce.

Dobrá osnova pomůže informace správně seřadit. Žák díky ní nezapomene představit osobu, uvést konkrétní příklady jejího chování ani charakteristiku vhodně zakončit.

Osnova

Osnova charakteristiky osoby

1. Úvod – představení osoby

  • Koho budu charakterizovat?
  • Jaký mám k této osobě vztah?
  • Kde nebo při jaké příležitosti se s ní setkávám?
  • Proč jsem si pro charakteristiku vybral právě ji?

V úvodu stačí několik vět. Není nutné hned vypisovat všechny vlastnosti. Čtenář se má především dozvědět, o kom bude text pojednávat.

2. Vnější charakteristika – jak člověk vypadá

  • věk a postava,
  • výška,
  • vlasy a oči,
  • výraz obličeje,
  • typické oblečení,
  • výrazné nebo nezaměnitelné rysy.

Vzhled popisujeme výběrově. Není potřeba uvádět každý detail od vlasů až po boty. Lepší je vybrat několik znaků, podle kterých si čtenář člověka dokáže představit.

3. Vnitřní charakteristika – povaha a vlastnosti

  • Jaké má člověk dobré vlastnosti?
  • Má také nějaké slabší stránky?
  • Jak se chová k ostatním lidem?
  • Jak reaguje v obtížných situacích?
  • Je klidný, veselý, společenský, trpělivý nebo například tvrdohlavý?
  • Jak se jeho vlastnosti projevují v každodenním životě?

Tato část je pro charakteristiku nejdůležitější. Nestačí napsat například: „Petr je ochotný.“ Vhodnější je vlastnost doložit situací: „Když někdo ve třídě nerozumí matematice, Petr mu často po vyučování pomůže s příklady.“

4. Zájmy, schopnosti a způsob života

  • Co člověka baví?
  • Čemu se věnuje ve volném čase?
  • V čem je dobrý?
  • Jaké má cíle nebo záliby?
  • Co je pro něj typické?

Zájmy mohou také odhalovat povahu. Člověk, který pravidelně trénuje sport, může být například vytrvalý a cílevědomý. Není ale vhodné vlastnosti automaticky odvozovat. V textu bychom je měli podpořit konkrétními projevy.

5. Vztah k ostatním lidem

  • Jak se chová k rodině, spolužákům nebo přátelům?
  • Je ochotný pomáhat?
  • Dokáže naslouchat?
  • Jak se chová při neshodách?

Tuto část nemusíme vždy psát samostatně. Může být přirozeně spojena s popisem povahy.

6. Závěr – vlastní hodnocení

  • Jaký mám k této osobě vztah?
  • Čeho si na ní vážím?
  • Co se mi na ní naopak nelíbí?
  • V čem je pro mě inspirací?
  • Proč je pro mě důležitá nebo zajímavá?

Závěr by neměl pouze zopakovat předchozí odstavec. Má přidat celkové hodnocení a uzavřít charakteristiku.

Jednoduchá osnova charakteristiky do sešitu

  1. Představení osoby
  2. Vzhled
  3. Povahové vlastnosti
  4. Chování k ostatním
  5. Zájmy a schopnosti
  6. Můj názor a vztah k osobě

Pro kratší školní práci tato šestibodová osnova většinou postačí. U delší charakteristiky můžeme jednotlivé body dále rozdělit.

Přímá a nepřímá charakteristika

Při psaní je dobré kombinovat přímou a nepřímou charakteristiku.

Přímá charakteristika vlastnost přímo pojmenuje:

  • Jana je trpělivá.
  • Tomáš je velmi společenský.
  • Dědeček je pracovitý a spolehlivý.

Nepřímá charakteristika ukazuje vlastnost prostřednictvím chování:

  • Jana mi několikrát vysvětlí učivo, i když ho napoprvé nepochopím.
  • Tomáš se během několika minut dokáže dát do řeči téměř s každým.
  • Dědeček nikdy nenechá rozdělanou práci na další den, pokud ji může dokončit.

Nepřímá charakteristika bývá působivější, protože čtenář si může vlastnost člověka odvodit z konkrétní situace.

Ukázkový text

Ukázka charakteristiky podle osnovy

Moje kamarádka Klára

Kláru znám od páté třídy a postupně se z ní stala jedna z mých nejlepších kamarádek. Chodíme do stejné třídy a často spolu trávíme i volný čas.

Klára je středně vysoká a má štíhlou postavu. Má dlouhé hnědé vlasy, které většinou nosí stažené do culíku, a tmavé oči. Obléká se jednoduše a sportovně. Téměř pořád se usmívá, takže působí přátelsky už na první pohled.

Nejvíce si na ní cením její ochoty. Když někdo potřebuje pomoc, málokdy ho odmítne. Před poslední písemkou z matematiky například zůstala po vyučování se spolužačkou a vysvětlovala jí úlohy, kterým nerozuměla. Je také spolehlivá. Když něco slíbí, snaží se svůj slib dodržet.

Klára je většinou veselá a společenská, ale někdy bývá také tvrdohlavá. Pokud je přesvědčená, že má pravdu, není snadné ji přimět ke změně názoru. Dokáže však uznat chybu, když zjistí, že se spletla.

Ve volném čase hraje volejbal a ráda kreslí. Sportu se věnuje pravidelně a na tréninky chodí i tehdy, když se jí zrovna nechce. Je proto poměrně vytrvalá a cílevědomá.

Kláry si vážím hlavně proto, že se na ni mohu spolehnout. Nemá jen dobré vlastnosti, ale právě díky tomu působí její povaha skutečně. Jsem ráda, že ji mám za kamarádku.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při psaní charakteristiky

Převaha popisu vzhledu

Pokud většina práce pojednává o výšce, vlasech, očích a oblečení, vzniká spíše popis osoby než charakteristika. V charakteristice má být podstatně více prostoru věnováno povaze a chování.

Pouhý seznam vlastností

Věty typu „Je hodný, milý, veselý, ochotný, pracovitý a spolehlivý“ působí jako seznam. Vybereme raději několik nejvýraznějších vlastností a alespoň některé doložíme konkrétním příkladem.

Jen samé kladné vlastnosti

Skuteční lidé mají silné i slabší stránky. Pokud se to k zadání hodí, může charakteristika působit věrohodněji, když uvedeme i méně příznivou vlastnost. Není však cílem člověka zesměšňovat nebo urážet.

Opakování stejných slov

Častou chybou jsou věty: „Je hodná. Je veselá. Je spolehlivá. Je pracovitá.“ Text můžeme oživit změnou větné stavby a konkrétními situacemi.

Chybějící vlastní hodnocení

Charakteristika by měla mít závěr. V něm můžeme stručně vysvětlit, jak na nás člověk působí a čeho si na něm vážíme.

Kontrolní seznam

Kontrola před odevzdáním charakteristiky

  • Představil jsem jasně člověka, kterého charakterizuji?
  • Uvedl jsem jen důležité znaky jeho vzhledu?
  • Popsal jsem několik výrazných povahových vlastností?
  • Doložil jsem alespoň některou vlastnost konkrétním chováním?
  • Zahrnul jsem zájmy nebo schopnosti, pokud jsou pro osobu typické?
  • Nevytvořil jsem pouze seznam přídavných jmen?
  • Neopakuji stále stejné výrazy?
  • Má text logické pořadí?
  • Obsahuje charakteristika závěr s mým hodnocením?
  • Zkontroloval jsem pravopis, čárky a opakování slov?

Nejčastější otázky

Co má být v osnově charakteristiky?

Základní osnova obsahuje představení osoby, stručný popis vzhledu, povahové vlastnosti, typické chování, zájmy nebo schopnosti a závěrečné hodnocení. Nejdůležitější část tvoří povaha a její konkrétní projevy.

Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?

Popis osoby se soustředí hlavně na vzhled, například postavu, obličej, vlasy nebo oblečení. Charakteristika se zaměřuje především na to, jaký člověk je, jak se chová a jaké má vlastnosti. Vzhled může být její součástí, ale není hlavním cílem.

Musí charakteristika obsahovat záporné vlastnosti?

Nemusí, ale u skutečné osoby může vhodně uvedená slabší stránka působit přirozeněji. Vlastnosti je vhodné popisovat věcně a bez urážlivých soudů. Uvést lze například tvrdohlavost, netrpělivost nebo zapomnětlivost, pokud je to pro danou osobu skutečně typické.

Jak začít charakteristiku osoby?

Nejjednodušší je v první větě představit člověka a vysvětlit vztah k němu. Například: „Můj dědeček je člověk, se kterým jsem od dětství trávil mnoho času.“ Následovat může stručná informace o tom, proč jsme si právě tuto osobu vybrali.

Jak charakteristiku zakončit?

V závěru shrneme vlastní pohled na charakterizovaného člověka. Můžeme uvést, čeho si na něm vážíme, čím nás inspiruje nebo proč je pro nás důležitý. Závěr by měl být krátký a neměl by pouze opakovat seznam vlastností ze stati.