Popis osoby – osnova, postup a ukázkový sloh
Jak napsat popis osoby
Popis osoby zachycuje především její vzhled a charakteristické vnější znaky. Začni celkovým dojmem, potom postupuj například od hlavy k postavě a oblečení. Vybírej takové podrobnosti, podle kterých si čtenář dokáže člověka představit. Nezůstávej jen u vět typu „má modré oči a hnědé vlasy“, ale používej přesná přídavná jména, přirovnání a vhodná slovesa.
Při školním popisu osoby není potřeba vyjmenovat úplně všechno, čeho si na člověku všimneme. Důležitější je vybrat několik výrazných znaků a uspořádat je tak, aby text působil přehledně. Jinak budeme popisovat malé dítě, staršího člověka, sportovce nebo například pohádkovou postavu. Základní postup však zůstává podobný: nejprve představíme osobu, poté popíšeme její celkový vzhled a postupně se zaměříme na výraznější podrobnosti.
Osnova
Osnova popisu osoby
Než začneš psát celý sloh, připrav si krátkou osnovu. Pomůže ti udržet správné pořadí informací a zabrání tomu, aby ses během psaní stále vracel ke stejným znakům.
- Úvod – kdo je popisovaná osoba
Krátce napiš, koho budeš popisovat a případně odkud ho znáš. - Celkový vzhled
Výška, postava, přibližný věk, držení těla nebo celkový dojem. - Hlava a obličej
Vlasy, tvar obličeje, čelo, oči, obočí, nos, ústa, případně vousy. - Další nápadné znaky
Brýle, pihy, jizva, dolíčky ve tvářích, způsob chůze, gesta nebo hlas. - Oblečení
Popisuj hlavně typický způsob oblékání, ne každý kus oblečení zvlášť. - Závěr
Shrň celkový dojem nebo vysvětli, čím je pro tebe osoba zajímavá.
V jakém pořadí člověka popisovat
Nejjednodušší je postupovat od celku k detailu. Nejprve tedy napiš, zda je člověk vysoký nebo malý, štíhlý nebo robustní, a teprve potom se věnuj obličeji a dalším podrobnostem. U obličeje můžeš postupovat například od vlasů přes oči a nos až k ústům.
Není nutné dodržovat přesně pořadí jednotlivých částí těla. Důležité je, aby popis nepřeskakoval chaoticky například od očí k botám, potom zpět k vlasům a nakonec znovu k oblečení.
Vhodná slovní zásoba
Slovní zásoba pro popis osoby
Největším problémem bývá opakování slov má, je a vypadá. Text bude zajímavější, když použiješ pestřejší slovní zásobu.
Postava
- vysoká, drobná, štíhlá, hubená, plnoštíhlá, statná, svalnatá, ramenatá, podsaditá, vzpřímená, shrbená
Vlasy
- krátké, dlouhé, rovné, vlnité, kudrnaté, husté, jemné, rozcuchané, pečlivě upravené, světlé, tmavé, prošedivělé
Obličej
- kulatý, oválný, úzký, protáhlý, snědý, bledý, opálený, vrásčitý, usměvavý, zachmuřený
Oči
- velké, malé, úzké, kulaté, pronikavé, veselé, jiskrné, unavené, tmavé, světle modré, zelené
Nos a ústa
- rovný, výrazný, drobný nebo zahnutý nos
- úzké, plné, výrazné nebo často usměvavé rty
Pohyb a vystupování
- chodí pomalu, kráčí svižně, pohybuje se energicky, gestikuluje, často se usmívá, mluví klidným hlasem
Jak omezit opakování slovesa „má“
Místo věty „Má dlouhé hnědé vlasy“ můžeš napsat:
- „Dlouhé hnědé vlasy jí sahají až na ramena.“
- „Obličej jí lemují dlouhé hnědé vlasy.“
- „Kolem tváře jí splývají prameny hnědých vlasů.“
Místo „Má modré oči“ lze použít například:
- „Pod tmavým obočím vynikají světle modré oči.“
- „Její nejvýraznější částí obličeje jsou velké modré oči.“
Přirovnání používej s mírou
Přirovnání může popis oživit, ale nemělo by být v každé větě. Přirozeně může působit například spojení „vlasy černé jako uhel“ nebo „tváře červené jako jablíčka“. Pokud je přirovnání příliš přehnané, může text působit nepřirozeně.
Ukázkový text
Ukázkový popis osoby
Moje babička
Moje babička Marie je člověk, kterého poznám už z velké dálky. Přestože jí je přes šedesát let, chodí stále svižně a málokdy ji zastihnu bez nějaké práce. Je menší postavy a působí drobně, ale rozhodně ne křehce.
Má kulatější obličej s jemnými vráskami kolem očí a úst. Její krátké vlasy bývaly tmavě hnědé, dnes jsou už z velké části prošedivělé. Obvykle je nosí jednoduše učesané dozadu. Pod tenkým obočím se skrývají šedozelené oči. Když se babička směje, oči se jí trochu přivřou a v jejich koutcích se objeví několik drobných vrásek.
Uprostřed obličeje má menší rovný nos. Její rty jsou úzké a téměř vždy se usmívají. Na pravé tváři má malou hnědou pihu, které si člověk všimne hlavně při pohledu zblízka. Při čtení si nasazuje brýle s tenkými tmavými obroučkami.
Babička se obléká jednoduše a prakticky. Nejčastěji ji vídám v tmavých kalhotách, svetru a pohodlných botách. Při práci na zahradě si obléká starou kostkovanou košili a na hlavu si v létě dává světlý slaměný klobouk.
Nejnápadnější je však její pohyb. Přestože je drobná, chodí rychlými krátkými kroky a téměř nikdy jen tak nepostává. Když něco vypráví, často přitom pohybuje rukama. Mluví poměrně tiše, ale její hlas je příjemný a klidný.
Na první pohled může babička působit nenápadně. Kdo ji však chvíli pozoruje, rychle si všimne jejího veselého výrazu, živých očí a neustálého pohybu. Právě podle nich bych ji poznal mezi mnoha dalšími lidmi.
Proč tento popis funguje
Text nezačíná výčtem jednotlivých částí těla. Nejprve představuje osobu a vytváří celkový dojem. Teprve potom přechází k obličeji, oblečení a pohybu. Autor také vybírá několik nápadných znaků, například prošedivělé vlasy, šedozelené oči, pihu, brýle a svižnou chůzi. Díky tomu si může čtenář popisovanou osobu lépe představit.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu osoby
1. Pouhý seznam vlastností
Nevhodně působí například: „Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má velký nos. Má černé kalhoty.“ Jednotlivé informace jsou sice správné, ale text připomíná seznam.
Lepší je informace propojit: „Je vysoký a štíhlý. Nad úzkým obličejem má krátké hnědé vlasy a pod výrazným obočím vynikají modré oči.“
2. Neustálé opakování slov „má“ a „je“
Slovesům má a je se úplně vyhnout nemusíš. Pokud však začíná každá druhá věta stejně, text působí jednotvárně. Pomáhá změnit stavbu věty a používat slovesa jako lemují, splývají, vynikají, sahají, působí, kráčí nebo nosí.
3. Chaotické pořadí
Jednou z nejčastějších chyb je přeskakování mezi různými částmi popisu. Vyber si směr a drž se ho. Můžeš postupovat od celkové postavy k hlavě a potom k oblečení nebo od nejnápadnějších znaků k méně výrazným.
4. Zbytečné podrobnosti
Není třeba uvádět přesnou barvu každého kusu oblečení nebo popisovat každý prst na ruce. Vybírej hlavně znaky, které jsou pro daného člověka typické.
5. Zaměnění popisu a charakteristiky
Popis osoby se soustředí hlavně na to, jak člověk vypadá. Charakteristika osoby se více zabývá jeho povahou, chováním a vlastnostmi. Ve školním zadání proto vždy zkontroluj, který útvar máš napsat.
Kontrolní seznam
Kontrola před odevzdáním
- Představil jsem na začátku osobu, kterou popisuji?
- Postupuji od celkového vzhledu k podrobnostem?
- Jsou informace uspořádané a nepřeskakuji chaoticky mezi částmi těla?
- Vybral jsem několik skutečně výrazných znaků?
- Nezačíná příliš mnoho vět slovy „má“ nebo „je“?
- Použil jsem vhodná přídavná jména a slovesa?
- Nepletu si popis vzhledu s charakteristikou povahy?
- Má text úvod, hlavní část a závěr?
- Neopakuji několikrát stejnou informaci?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a koncovky slov?
Nejčastější otázky
Jak začít popis osoby?
Nejlepší je krátce představit člověka a vytvořit celkový dojem. Můžeš například napsat: „Můj dědeček je vysoký, štíhlý muž, kterého málokdy uvidíme bez jeho oblíbené čepice.“ Čtenář hned ví, koho budeš popisovat, a zároveň získává první představu o jeho vzhledu.
Co všechno má popis osoby obsahovat?
Obvykle stačí uvést celkovou postavu, obličej, vlasy, oči a několik výrazných znaků. Můžeš doplnit také typické oblečení, způsob chůze, držení těla, gesta nebo hlas. Není nutné popsat úplně všechno. Důležité je vybrat znaky, podle kterých si čtenář člověka dokáže představit.
Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou osoby?
Popis osoby odpovídá především na otázku, jak člověk vypadá. Charakteristika se zaměřuje hlavně na to, jaký člověk je – například zda je trpělivý, veselý, spolehlivý nebo tvrdohlavý. V praxi se mohou oba útvary částečně prolínat, ale u čistého popisu má převládat vzhled.
Může být v popisu osoby vlastní názor?
Ano, zejména v úvodu nebo závěru můžeš stručně vyjádřit celkový dojem. Například můžeš napsat, že člověk působí přátelsky, přísně nebo energicky. Neměl by se však celý text změnit v hodnocení jeho povahy, pokud je zadáním pouze popis osoby.
Jak dlouhý má být popis osoby?
Záleží na zadání a školním ročníku. Kratší školní práce může mít několik odstavců, delší popis jednu až dvě stránky. Důležitější než počet slov je, aby text měl jasné pořadí, dostatek konkrétních znaků a nebyl zbytečně natahovaný opakováním stejných informací.